Pampeliška – zlatý dukátek v zahradě

Jak vidím trávníky poseté zlatými dukátky – zářivými hlavičkami pampelišek, vždycky si vzpomenu na příběh z knížky, kterou jsem četla jako malá. Jmenovala se Další příběhy pro potěchu duše, napsal ji pan Bruno Ferrero. Ne všechny příběhy se mi líbily, ale ten o pampelišce jsem měla ráda:

---

Co odvál vítr 
Na trávníku v městském parku se pod hřejivým jarním sluncem objevily zubaté a silné listy pampelišky. Jedna z nich vystavila na odiv nádherný žlutý květ, nevinný, zlatý a zářivý jako květnový západ slunce. Po nějaké době se květ změnil v lehoučkou kouli, ozdobenou chun­delatým pápeřím, které na tenkých nožkách vyrůstalo ze semínek tísnících se v kulatém středu.

(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu)

A co se malá semínka napřemýšlela! Kolik snů jim přinesl večerní vánek, když si první cvrčkové zkoušeli své serenády. 
„Kde budeme klíčit?“
„Kdoví?“
„To ví jen vítr.“
Jednou ráno se neviditelné a silné prsty větru zmoc­nily lehoučké koule. Semínka se s ním rozlétla na svých padáčcích. „Sbohem... sbohem,“ loučila se semínka. Většina z nich dopadla na dobrou půdu záhonků a luk, ale jedno, to nejmenší, jen kousek popolétlo a svůj krátký let skončilo v prasklině betonového chodníku. Vítr a déšť tam nanesl trochu prachu, tak ubohého ve srovnání s dobrou, hutnou zemí trávníku. „Ale všechno to tu patří jenom mně!“ řeklo si semínko. Dvakrát se nerozmýšlelo, pořádně se zavrtalo a hned se dalo do zapouštění kořínků.
Před prasklinou v betonu stála kulhavá a počmáraná lavička. Právě na ni si často sedal jeden mladík. Vypadal utrápeně a neklidně těkal pohledem sem tam. Srdce mu zastíraly černé mraky a ruce měl pořád zaťaté v pěsti. Když zpozoroval, jak si dva zubaté jasně zelené lís­tečky razí cestu betonem, hořce se usmál: „Nedokážeš to! Jsi jako já!“ A zašlápl je zpátky. 
Ale druhý den uviděl, že se lístky znovu zvedly a místo dvou byly čtyři. Od toho okamžiku už od tvrdohlavé a odvážné rost­linky nedokázal odtrhnout oči. Za několik dní vyrazil květ. Byl jasně žlutý jako výkřik štěstí. Poprvé po tak dlouhé době sklíčený mladík ucítil, že se nevole a hořkost, která ho uvnitř tížila, začíná roz­plývat. Zase zvedl hlavu a zhluboka se nadechl. Rukou sevřenou v pěst pořádně bouchl do opěradla lavičky a vy­křikl: „Ale jistě! My to dokážeme!“ Chtělo se mu plakat i smát. Prsty pohladil žlutou hlavičku květu.
Rostliny vnímají lásku a dobrotu lidských bytostí. Pro malou a odvážnou pampelišku bylo mladíkovo pohlazení tou nejkrásnější věcí na světě.

---

Ferrero, B., & Hlaváčová, I. (2008). Další příběhy pro potěchu duše (Vyd. 3.). Praha: Portál.

---

Pampeliška (Smetánka lékařská, Taraxacum officinale) je tak krásná květina, že je skoro neuvěření, že ji lidé odstraňují z trávníků jako plevel. Já naopak za chvíli budu shánět každou bílou hlavičku se semínky, abych si mohla pampelišky vyset na pozemek. Nebo si objednám semínka od Planta naturalis.

Pampelišky jsou ozdobou každého trávníku (zdroj obázku:http://www.sxc.hu).

Místo toho, aby lidé pampelišky likvidovaly, by si je spíše měli pěstovat na zahrádce téměř jako zeleninu.  Mladé lístky, které ještě nejsou hořké, lze totiž přidat (dobře omyté) do jarního salátu (viz Pampeliška na kafe i na salát). Cukrovkáři by prý dokonce měli žvýkat umyté stvoly, aby jim bylo lépe (viz http://bylinky.abecedazdravi.cz/). No já je žvýkala jako dítě (nevím proč) a byly opravdu hořké, ale byla to celkem zábava.

(zdroj obrázku:

http://recepty.vareni.cz/)

Z dětství si také pamatuji, jak mamka vařila pampeliškový med. Byl to vlastně spíš takový sirup, s medem toho kromě pylu moc společného neměl. Ale měl výbornou chuť, už se těším, až si ho někdy uvařím a připomenu si dětství.
Přidávám recepty:
http://www.ireceptar.cz/
http://www.nasebylinky.estranky.cz/
http://www.mimibazar.cz/
http://zena-in.cz/
http://recepty.vareni.cz/

Dále se z pampelišek dá vařit i víno, ale s tím zkušenosti nemám. Klasicky si z nich můžete uvařit čaj.

No a nesmím zapomenout na pletení věnečků a náramků z pampelišek, se sestrou jsme trhaly pampelišky po celém dvoře a pletly si krásné ozdoby. Krásně vypadá i samotná pampeliška zapletená v copu. Musím ale podotknout, že kromě zářivě žlutých ozdob z květů pampelišek jsme měly ruce pěkně "kolečkované". Šťáva ze stvolů pampelišek totiž zanechává tmavé skvrny na pokožce. A na papíře také, stonky lze využít jako malá kulatá razítka pro děti na hraní.

Pampelišky ve vlasech i jako darovaná kytička potěší (zdroj obrázků: https://cz.pinterest.com/, http://www.freeimages.com http://realfoodrn.com/ a http://www.freeimages.com/) .

Nevíte, jak plést věneček? Tyto stránky vám poradí:
http://www.mimibazar.cz/
http://rucnihobby.mypage.cz/
http://loveyalyn.blogspot.com/