Co můžete dělat na zahradě v říjnu?

• Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barvných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře.

• Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu.
• Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, astry a chryzantémy.
• Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky .
• Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
• Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)

Pokud ještě nemáte "květnatou louku" nebo tzv "jedlý trávník" a trápíte se se sekáním trávníku, hnojením trávníku, zakládáním trávníku, provzdušňováním, mulčováním, a stejně na něm jsou houby, plísně a vypálená místa, tak tu mám něco pro vás. Ke čtení.

• Pěkný dlouhý vtip na začátek: http://ekozahrady.com/dobry_vtip.htm, v angličtině jej naleznete i například zde: http://www.studiogblog.com/.
• Nevymlouvejte se, že pěstěný trávník potřebují děti, správně si na něm kvůli množství chemie ani nesmí hrát, viz http://www.azrodina.cz/ nebo http://ekozahrady.com/travniky.htm.
• Máte rádi čmeláky? Těm se také líbí spíš kvetoucí trávník, viz http://www.cmelaci.cz/jak-muzeme-pomoci/.
• Článek jedlém trávníku: http://ekozahrady.com/jedly_travnik.htm a článek o květnaté louce: http://ekozahrady.com/kvetnate_louky.htm.

My jsme si jezdili autíčky po klasickém pískovišti. Ale dnes mohou mít děti na zahradě svoji mini závodní dráhu nebo mini vesničky, kde si mohou hrát.

Stránka s návodem na sestavení takové závodní dráhy: http://au.lifestyle.yahoo.com/ (pochází z ní i tento obrázek).

Bližší obrázky z tohoto minisvěta najdete na stránce: http://lowescreativeideas.com/ (pochází z ní i tento obrázek).

(Zdroj obrázku: https://www.facebook.com/)

Zatím ještě děti nemám, ale časem i toto budu někdy řešit. Potom není nad inspiraci, jak lze děti zabavit.

Zajímavá pinterest nástěnka o zahradě pro děti: http://pinterest.com/rochellegreayer/kids-gardens/

Na dovolené jsem v San Marinu objevila velmi pěkně řešený tmavý kout mezi hradbami pod stromy. Byly tam různé barevné varianty jedné rostlinky a celé to vypadalo vážně moc hezky. Rozveselilo to tmavý stinný kout (akorát fotku jsme zvládli v krátké chvíli, kdy tam svítilo sluníčko).

Jenže vůbec nevím, co je to vlastně zač. Nepřipomíná vám na obrázku nějakou rostlinku, co znáte?
Měla takové celkem měkké listy. Říkala jsem si, že když roste v takových horách (byť vlastně skoro v Itálii), tak že by mohla růst i u nás.

Do zahrady chci rozhodně jednu hrušeň. Hruštičky mám ráda jen tak, i v koláčích či hruškový mošt a navíc hrušně jsou stromy velmi půvabné. Na jaře krásně bíle kvetou, v létě se pod zelenými lístky schovávají malé zelené plody a na podzim se krásně červenají listy.


Pěstování hrušně
Hrušeň je vznešeným, dlouhověkým stromem, který koření do hloubky. V dospělosti může dosáhnout až šířky koruny kolem 10 metrů. Ideálně chce suchý vzduch, nepodmáčené půdy – takže se jí bude líbit na osluněných svazích. Prý ale hrušně nemají rády moc větrno, tak nevím, jak si poradí na našem pozemku. Snad mi to nějak vyjde.

Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Celkem známé upozornění se týká pěstování jalovců na zahradě poblíž hrušní. Nedělá to dobrotu, jalovce jsou hostitelem pro rez, která hrušně ničí. Takže když se sousedům znelíbí moje hrušeň u plotu, mají to jednoduché, zasadí tam jalovec a s hrušní bude konec. Snad si vyberu nějakou s tak dobrými plody, že budou chutnat i sousedům.

Opravdu se nebojím, že se z mé hrušně časem stane takový velký majestátní strom. Zdroj obrázku: www.e-zahrady.cz/.

Hrušně nejsou samotářky, mají rády společnost jiných hrušní. Právě kvůli tomu, že jsou cizosprašné. Pokud s nimi ve stejnou dobu nebude vykvétat jiná hrušeň v okolí, tak se s velkou úrodou můžete rozloučit.

Osobně chci vysokmen (navzdory radám všech příbuzných). Vysokokmen je předpěstovaný strom, který má korunu vysoko, takže se pod ním dá chodit, mít houpačku, stanovat, umístit pískoviště, stolek, houpačku, ... cokoliv. To je právě ta výhoda, kvůli které jej chci, nemám tak velkou zahradu, abych si mohla dovolit tam mít čtvrtkmeny, které jdou do šířky a zaberou velký prostor, že kolem nich ani člověk neprojde. Ale právě kvůli velikosti se vysokokmeny do malých zahrad nedoporučují, protože vrhají stín (ano, to chci), jsou moc vidět (ano, to chci), jsou velké (nevadí, nepřeháním to s nimi) a špatně se sklízí. No myslím, že vzít jednou za rok žebřík a otrhat hrušky nebude tak hrozné. Když bude nejhůř, tak koupím plachtu a budu je třeba střepávat do plachty. Naopak mi vyhovuje, že budu mít velkou úrodu na jednom stromě na malém prostoru – je to efektivní.



Různé odrůdy, různé chutě
Za svůj život jsem měla několik příležitostí ochutnat rozličné hrušky a dokonce při tom vědět, jak se dané odrůdy jmenují (díky, dědo!). Ale stejně jsem měla jen zlomek z toho, kolik hrušek existuje. Přesto jsem si mohla udělat pěkný obrázek o tom, co rozhodně nechci.
Nechci, aby v hrušce byly kamínky a tvrdé části (říká se tomu kamenčitost nebo kamenčivost hrušek), některé odrůdy jsou k tomu náchylnější. No ale nejvíce to prý záleží na tom, jestli je v půdě dost stopového prvku – boru. Dále nemám ráda tvrdou, hnědou slupku zimních hrušek a nemám ráda hniličky, tedy příliš změklé hrušky, které už odprostřed hnědnou.

Ve většině obchodů/zahradnictví/na stránkách se hrušně rozlišují na letní, podzimní a zimní. Mně vyhovují nejvíce ty letní, jde o hrušně, které plodí již v srpnu a hrušky jsou nejlepší právě na snězení a nebo do koláčů. Jsou to právě ty, které se začnou v srpnu objevovat v bedýnkách a na farmářských trzích. U podzimních a zimních se hrušky sklidí ze stromu do bedýnek a uskladní (v kůlně, sklepě, ani pořádně nevím), k jídlu jsou vhodné až po nějaké době a vydrží až do února. Děda mi vždycky říkával: "Nemůžeš jíst ty zelené tvrdé hrušky hned, musíš počkat, až změknou a uzrají!" a já měla stejně nejraději ty tvrdé. Navíc nemám kde hrušky skladovat, takže jsou pro mne zimní a podzimní odrůdy pasé. Na ty si počkám, až budou v bedýnkách a na trzích.

Různé vybrané zajímavé odrůdy hrušní, na které jsem narazila: 

• Hnilička – prý je to ideál pro sušení, ale vypadá hrozně.
• Krvavka – uvnitř červená, malinké hruštičky, které jsou velmi sladké, i proto se s oblibou používají i pro pálenky. Je odolná mrazu, dlouhověká.
• Muškatelka letní – malé, pěkné hruštičky prý voní a chutnají po muškátu, má i "šedou" odrůdu, která ale nemá tak pěknou slupku.
• Solanka – česká odrůda velmi odolná proti mrazům, tvoří velké stromy.
• Madlenka – hrušky jsou velmi vhodné pro výrobu povidel.
• Koporečka – zvládá to velmi dobře u silnic a ve znečištěném ovzduší.
• Oharkula – pruhované hrušky, vzhledově zajímavé, chuťově už méně, chutnají prý průměrně.
• Červencová – už podle názvu zraje jako první koncem července a hodí se nejlépe rovnou ze stromu do pusy.
• Nitra – je velmi odolná, vhodná do vyšších oblastí jako náhrada za oblíbenou Williamsovu hrušku.
• asijské hrušně Nashi – u nás lze pěstovat i mnoho odrůd asijských hrušek, které se v obchodech a supermarketech označují jako Nashi hrušky.
• Amalinská máslovka – velmi hezké hrušky, mají být chutí podobné fíkům, hodí se ale spíše pro nižší a střední polohy.

Levý sloupec jsou shora následující odrůdy: Muškatelka letní, Oharkula, Solanka. Obrázky pocházejí ze stránky http://www.stareodrudy.org/. V prvém sloupci jsou shora následující odrůdy: Krvavka, Madlenka. Obrázky pocházejí ze stránky: http://www.prodejstromku.cz/.

U mě to zatím vypadá na rozhodování mezi Krvavkou, Williamsovou hrušní nebo Muškatelkou letní. Ráda bych možná i Nitru, ale zatím jsem ji v obchodech neviděla.


Další informace:

• http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/slava-a-upadek-ceskych-hrusek/
• http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/nebojte-se-pestovat-vysokokmeny-a-stare-odrudy-ovocnych-stromu/
• http://www.ovocnedreviny.cz/index.php?s=hrusne
• Pozor na odrůdu Dione, o které pan Svoboda ve své knize "Kompletní návod k vytvoření
  EKOZAHRADY a rodového statku" píše, že je ozařována radioaktivními látkami, aby tato mutace vznikla.

Při obdivování krás půvabného ostrova Burano v benátské laguně mě zaujalo i jejich prádlo:


Jen tak viselo přímo na ulici, ale ve výšce, na kterou člověk ze země pořádně nemohl dosáhnout. Na dvou místech bylo napevno ve zdi, na dvou místech šňůru držely dřevěné tyčky. Nezavazelo při průchodu, vesele si vlálo na těch šňůrách. Už jsem si v hlavě přemítala, jak ty pečlivé Italky přicupitají se štaflemi a věší prádlo z nich nebo snad i ze žebříků a nějak mi to na ně nesedělo. Hádanka ale byla rozřešena o kus dál:


Systém je jednoduchý jako facka, dřevěná tyč je položená dole. Italka navěší prádlo pohodlně ze země a jen tyč potom posune po zdi nahoru a zapře o jednu z cihel. Působivé. Jen ne praktické pro novou, hezky omítnutou zeď.
Co se týká ostrova Burano, tak tam si člověk opravdu nemohl nevšimnout prádla. Viselo z oken, mezi domy, na terasách, balkóncích, na sušácích na ulici vedle vchodových dveří. A vypadalo to v kontextu těch barevných baráčků vlastně i pěkně.

Zbožňuji uzobávání malých lesních jahůdek, které rostou po okrajích cest. Jsou maličké, sice nenahradí klasické zahradní jahody, ale jejich chuť je výborná. A právě takové malé lesní jahůdky bych chtěla i do zahrady, nejlépe na osluněná místa pod drobné keříky rybízů a angreštů.

Jahodník lesní (Fragaria vesca) je roslina krásná snad v každém ročním období. Na jaře pěkně bíle kvete, v létě se na ní červenají dobré jahůdky a na podzim se barví do krásně červánkové barvy.

Zdroj obrázků: vlastní fotografie a http://www.flickr.com/.

Když jsem si o jahodníku zjišťovala více, dostala se ke mně informace, že jahodník vzchází ze semínek dost pomalu. Když jej budu set do hlíny přímo na místo, tak ho kvůli jeho pomalému růstu ostatní začnou pěkně utlačovat. Bývá lepší si prý předpěstovat sazeničky.

Semínka jahodníku jsem koupila od Planta naturalis a začala s mým prvním "předpěstováním". Koupila jsem takové ty rašelinové kalíšky a do nich jsem dala hlínu pro bylinky (tu s trochou písku, ať to mají jahodníky přirozenější), nasypala jsem semínka nahoru a každý den je rosím vodou z rozstřikovače a jsou schované po průhledným igelitem, aby se z nich neodpařovala tolik voda a nevyschly mi. No nic moc ekologický způsob. Zkouším to už tak měsíc a půl a jahodníky akorát vytáhly malinké lehce zubaté lístky. Na to, aby člověk poznal, že jde o jahodník, je potřeba skoro lupa. Ani jsem je nefotila. Jde jim to tedy pořádně pomalu, mám pocit, že se do zimy nemůžou stihnout vůbec rozrůst. Takže to možná budu zkoušet na jaře znovu.

Alespoň si příště místo neekologických a drahých rašelinových kalíšků pořídím jedny pěkné recyklované. Z ruliček toaletního papíru! Inspirovaly mě následující obrázky z Pinteres a krásně popsaný návod Sowing Seeds for Winter:

Ekologické pěstování sazeniček. (Zdroj obrázků: http://saidosdaconcha.blogspot.cz/ a http://www.houseofhumble.com/)

 A taky už nebudu sypat moc semínek do jednoho kalíšku, přehnala jsem to a vyklíčilo mi snad každé semínko a perou se o půdu pro kořínky. Kdyby se ale přecejen ještě se sazeničkami teď na podzim zadařilo a přežily, tak je na jaře vyfotím.