Do zahrady chci rozhodně jednu hrušeň. Hruštičky mám ráda jen tak, i v koláčích či hruškový mošt a navíc hrušně jsou stromy velmi půvabné. Na jaře krásně bíle kvetou, v létě se pod zelenými lístky schovávají malé zelené plody a na podzim se krásně červenají listy.
Pěstování hrušně
Hrušeň je vznešeným, dlouhověkým stromem, který koření do hloubky. V dospělosti může dosáhnout až šířky koruny kolem 10 metrů. Ideálně chce suchý vzduch, nepodmáčené půdy – takže se jí bude líbit na
osluněných svazích. Prý ale hrušně nemají rády moc větrno, tak nevím, jak si
poradí na našem pozemku. Snad mi to nějak vyjde.
Celkem známé upozornění se týká pěstování jalovců na zahradě poblíž hrušní. Nedělá to dobrotu, jalovce jsou hostitelem pro rez, která hrušně ničí. Takže když se sousedům znelíbí moje hrušeň u plotu, mají to jednoduché, zasadí tam jalovec a s hrušní bude konec. Snad si vyberu nějakou s tak dobrými plody, že budou chutnat i sousedům.
 |
Opravdu se nebojím, že se z mé hrušně
časem stane takový velký majestátní
strom. Zdroj obrázku: www.e-zahrady.cz/. |
Hrušně nejsou samotářky, mají rády společnost jiných hrušní. Právě kvůli tomu, že jsou cizosprašné. Pokud s nimi ve stejnou dobu nebude vykvétat jiná hrušeň v okolí, tak se s velkou úrodou můžete rozloučit.
Osobně chci vysokmen (navzdory radám všech příbuzných). Vysokokmen je předpěstovaný strom, který má korunu vysoko, takže se pod ním dá chodit, mít houpačku, stanovat, umístit pískoviště, stolek, houpačku, ... cokoliv. To je právě ta výhoda, kvůli které jej chci, nemám tak velkou zahradu, abych si mohla dovolit tam mít čtvrtkmeny, které jdou do šířky a zaberou velký prostor, že kolem nich ani člověk neprojde. Ale právě kvůli velikosti se vysokokmeny do malých zahrad nedoporučují, protože vrhají stín (ano, to chci), jsou moc vidět (ano, to chci), jsou velké (nevadí, nepřeháním to s nimi) a špatně se sklízí. No myslím, že vzít jednou za rok žebřík a otrhat hrušky nebude tak hrozné. Když bude nejhůř, tak koupím plachtu a budu je třeba střepávat do plachty. Naopak mi vyhovuje, že budu mít velkou úrodu na jednom stromě na malém prostoru – je to efektivní.
Různé odrůdy, různé chutě
Za svůj život jsem měla několik příležitostí ochutnat rozličné hrušky a dokonce při tom vědět, jak se dané odrůdy jmenují (díky, dědo!). Ale stejně jsem měla jen zlomek z toho, kolik hrušek existuje. Přesto jsem si mohla udělat pěkný obrázek o tom, co rozhodně nechci.
Nechci, aby v hrušce byly kamínky a tvrdé části (říká se tomu kamenčitost nebo kamenčivost hrušek), některé odrůdy jsou k tomu náchylnější. No ale nejvíce to prý záleží na tom, jestli je v půdě dost stopového prvku – boru. Dále nemám ráda tvrdou, hnědou slupku zimních hrušek a nemám ráda hniličky, tedy příliš změklé hrušky, které už odprostřed hnědnou.
Ve většině obchodů/zahradnictví/na stránkách se hrušně rozlišují na letní, podzimní a zimní. Mně vyhovují nejvíce ty letní, jde o hrušně, které plodí již v srpnu a hrušky jsou nejlepší právě na snězení a nebo do koláčů. Jsou to právě ty, které se začnou v srpnu objevovat v bedýnkách a na farmářských trzích. U podzimních a zimních se hrušky sklidí ze stromu do bedýnek a uskladní (v kůlně, sklepě, ani pořádně nevím), k jídlu jsou vhodné až po nějaké době a vydrží až do února. Děda mi vždycky říkával: "Nemůžeš jíst ty zelené tvrdé hrušky hned, musíš počkat, až změknou a uzrají!" a já měla stejně nejraději ty tvrdé. Navíc nemám kde hrušky skladovat, takže jsou pro mne zimní a podzimní odrůdy pasé. Na ty si počkám, až budou v bedýnkách a na trzích.
Různé vybrané zajímavé odrůdy hrušní, na které jsem narazila:
- Hnilička – prý je to ideál pro sušení, ale vypadá hrozně.
- Krvavka – uvnitř červená, malinké hruštičky, které jsou velmi sladké, i proto se s oblibou používají i pro pálenky. Je odolná mrazu, dlouhověká.
- Muškatelka letní – malé, pěkné hruštičky prý voní a chutnají po muškátu, má i "šedou" odrůdu, která ale nemá tak pěknou slupku.
- Solanka – česká odrůda velmi odolná proti mrazům, tvoří velké stromy.
- Madlenka – hrušky jsou velmi vhodné pro výrobu povidel.
- Koporečka – zvládá to velmi dobře u silnic a ve znečištěném ovzduší.
- Oharkula – pruhované hrušky, vzhledově zajímavé, chuťově už méně, chutnají prý průměrně.
- Červencová – už podle názvu zraje jako první koncem července a hodí se nejlépe rovnou ze stromu do pusy.
- Nitra – je velmi odolná, vhodná do vyšších oblastí jako náhrada za oblíbenou Williamsovu hrušku.
- asijské hrušně Nashi – u nás lze pěstovat i mnoho odrůd asijských hrušek, které se v obchodech a supermarketech označují jako Nashi hrušky.
- Amalinská máslovka – velmi hezké hrušky, mají být chutí podobné fíkům, hodí se ale spíše pro nižší a střední polohy.
U mě to zatím vypadá na rozhodování mezi Krvavkou, Williamsovou hrušní nebo Muškatelkou letní. Ráda bych možná i Nitru, ale zatím jsem ji v obchodech neviděla.
Další informace:
Obrázky:
Obrázek květu hrušně: Radomil, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Grusza_wierzbolistna_Pyrus_salicifolia_var_Pendula_RB2.JPG
Obrázek hrušek: By Keith Weller (USDA, Image Number K5299-1.) [Public domain], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pears.jpg
Obrázek podzimních listů: By Sten (Own work) [CC BY-SA 3.0 or GFDL], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pyrus-communis-harvest-colouring.JPG
