Stromy do krajiny s příběhem

Nápad tohoto obchodu: http://panpekar.blogspot.cz/ se mi líbí. Podněcuje lidi ke koupi stromků s příběhem. Jsou vesměs naše, tedy české, z arboret, určené nejlépe k obdarování. A to je na tom to milé. Myslím, že je v republice jen málo lidí, kteří od někoho dostali strom.

Ono ale není zrovna jednoduché pěstovat třeba takovou olši na zahradě velikosti terasy. Asi to tedy bylo myšleno i tak, že lidé mohou sázet stromy i do krajiny (se svolením majitele daných pozemků).

Obrázek pochází ze stránek http://panpekar.blogspot.cz/

Náš třímetrový buk lesní už ale máme domluvený jinde, byť není s příběhem, tak krajinu určitě pěkně ozdobí.

Bidýlko pro poštolku

Tak tento prvek asi většina zahrad nemá. A není k tomu ani důvod. Jenže my využíváme naší pozice pozemku v pustině a vybudovali jsme bidýlko pro poštolku.

Takto vypadá poštolka. Tuto krásku jsme vyfotili na zábavné akci společnosti Zayferus na zámku v Lednici.

Často tam nad zaplevelenými pozemky létá a třepotá se ve vzduchu. Nemá si pak tam kam sednout s kořistí, nebo kde na kořist číhat a kde odpočívat. Podařilo se nám tedy přes mého tátu sehnat dostatečně dlouhý kůl (má myslím 3,2 metry) a dovézt jej na pozemek. Na jeho vršek jsme připevnili větev (nalezenec z lesa, pevná, pěkná, přírodní :-) ) a kůl pořádně upevnili v zemi kameny a upěchovali hlínou. Nemáme tak hezké bidýlko, jak pan Svoboda ve svém článku, ale účel by mělo splnit.

I když pak přidáme plot, bidýlko bude stále nejvyšším bodem na okolních prázdných pozemcích.

V republice je poštolka jedním z nejrozšířenějších dravců. Výborné je, že loví hraboše a udržuje v přírodě rovnováhu. Pokud se zabydlí ve městě, tak pomáhá snižovat stavy holubů. A taky je prostě krásná. Doufám, že bidýlko využije – to bychom měli poznat podle kostiček u paty bidýlka.

Časem, až se nám na zahradě rozrostou stromy, a až se zabydlí okolní zahrady, tak už tam možná poštolka nebude mít co lovit. Potom buď půjde bidýlko pryč a nebo jej ponecháme, pokud na něj budou sedat jiní ptáci.

Pokud má někdo velkou zahradu, případně pole a u nich solitérní stromy, osamělé stodoly a podobné vysoké objekty, tak si může rovnou pořídit budku pro poštolku a nabídnout jí ubytování. Více informací o budce (je docela drahá) na http://www.zelenadomacnost.com/detail/480-Ptaci-budka-28-pro-postolky.

Více informací o poštolce:

• informační brožurka z roku 2002: www.birdlife.cz/wpimages/video/ptak_roku_2002.pdf 
• zvuky: http://www.rozhlas.cz/hlas/dravci/_zprava/postolka-obecna--14336
• http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=13
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Poštolka_obecná

Potykání s houbičkami

Stromy ke svému životu potřebují houby. Opravdu. Pro mě to bylo trochu překvapivé zjištění. V hodinách biologie (na gymnáziu) jsme probírali spoustu různých symbióz cizokrajných roslinek a živočichů, ale poněkud nám toho moc neřekli o mykorhizní symbióze rostlin u nás za humny. A přitom znalost této "houbičkové" symbiózy se hodí každému, kdo má kousek zahrády či zahrádky.

Velice hezky mykorhizní symbiózu popsal pan Svoboda ve své knížce "Kompletní návod k vytvoření
EKOZAHRADY a rodového statku" (strana 286). Já to zkusím jen shrnout. Houby tvoří pod zemí síť a vrůstají i do kořenů rostlin. Prostřednictvím této sítě pak strom mnohem lépe a více přijímá vodu a živiny. Houby si za to vezmou některé cukernaté a růstové látky a jsou spokojené. A nejlépe se z toho potom má člověk, protože strom krásně roste, plodí, není třeba jej tolik hnojit a neustále zalévat.

Pokud máte starý sad nebo starou zahradu, kde roste a rostlo mnoho ovocných stromů, tak nemusíte houby do půdy nijak přidávat. Prostě už tam jsou. Stejně tak, pokud byste chtěli sázet stromy do lesa. Ale pokud zakládáte zahradu na pláni, poli či místě, kde projížděly samé bagry a překopávaly se hromady hlíny, tam žádné potřebné houby nenajdete. To je i případ našeho pozemku (pláň s plevelem bez stromů).

Jak tedy ke stromům dostat potřebné houbičky? Buď můžete najít stejný, ale vzrostlý strom, odebrat trochu půdy a vhodně ji dát k zasazenému stromku a čekat, jestli to vyjde. U ovocných stromů ale hrozí, že s půdou (listím) donesete i nějakou nepěknou nemoc. Nebo si můžete správné houbičky koupit. A touhle cestou jsme se vydali my. Koupili jsme si přípravky od firmy Symbiom, mají na stránkách pěknou tabulku, které houbičky ke které rostlině: http://symbiom.cz/. Jsou jen tři "druhy" nebo "typy" houbiček, takže to není nic tolik složitého. Zatím můžu napsat akorát zkušenost, že se s přípravkem pěkně pracovalo a po rozmíchání hezky voněl. Na krabičce psali nalít pětinásobek množství vody, to nám ale nestačilo, tak jsme do směsi vodu průběžně dolévali. To, jestli dobře splní svoji funkci, se uvidí až později.

Náš živý plot z buků

V sobotu jsme za pomoci dalších členů rodiny zasázeli živý plot z buků, celých 10 metrů. Koupili jsme si metr vysoké sazenice od zahradnictví Živé ploty už s balem, takže jsme je mohli sázet, i když ještě mají zelené listy. Několika se bal rozpadl, tak jsme je dostali se slevou jako prostokořenné.

Kde se vzal, tu se vzal, už tam máme živý plot :-)

Na těch 10 metrů nám postačilo 50 sazenic, sázeli jsme je do trojsponu, 40 cm od sebe. Řady máme od sebe tak 25–30 cm. A 10 prostokořenných sazenic, co byly navíc, jsme ještě dosázeli do "prázdnějších míst" v živém plotu. Zapomněli jsme si koupit kompost, takže rostlinkám budou muset stačit "houbičky" od firmy Symbiom (líbí se mi, napíšu o nich víc v samostatném článku).

Sázeli jsme trochu nestandardně, ještě předtím, než máme na pozemku klasický pletivový plot. Ale to by byla dlouhá historie popsat, proč nám jej ta firma pořád ne a ne udělat. A sázeli jsme je do takového valu, protože chceme, aby nám ty buky vytvořily takový trochu nestandardní tzv. "swale" (nebo česky/slovensky svejl či vsakovací rigol). Jednoduše když k nim poteče shora z pozemku voda, tak si ji tam stromky udrží pro sebe. A navíc nemusíme do pletivového plotu potom dávat drahé podhraby, protože jsme je chtěli pořizovat čistě kvůli zadržování vody. Ještě bude ten "swale" pokračovat i dole na pozemku.

Slaměný mulč zatížený kameny (trochu horší fotka).

Stromky jsme zamulčovali slámou (návody k mulčování viz http://ekozahrady.com/mulcovani.htm), padl na to balík a půl a ještě by to chtělo slámy více. Pořádně jsme ji zalili, aby nelétala po okolí, a navíc jsme ji zatížili kameny (těch máme na pozemku spousty a spousty). Kameny mají ještě jednu funkci (jak píše pan Holzer v knize "Zahrada k nakousnutí – Permakultura podle Seppa Holzera", str. 43). Regulují totiž teplotu a vlhkost, pod kameny se kondenzuje voda a díky tomu se tam zdržují žížaly. A jak je známo, žížaly pomáhají rozkládat půdu a dodávat tak rostlinám živiny.

Na jaře nás čeká výrazné zkrácení větviček stromků, ještě předtím, než naraší listy. Přírodní zahradě by spíše slušel nestříhaný živý plot, ale já jsem kousek stříhaného živého plotu mít chtěla. Těším se, že v něm budou bydlet ptáci. Další střih by měl následovat potom v červnu. Ani na to ještě nemám koupené nůžky, ale určitě koupím mechanické, žádný velký hlučný a zbytečný nástroj na benzin.

Pán, co nám stromky prodával, nás ještě upozornil, že to sázení mohl být pro stromky docela šok. Tedy nemáme se divit, pokud jim úplně opadnou přes zimu listy. Pokud by v zimě bylo sucho, tak máme stromky občas zalít.

Hodně podstatných informací o živých plotech jsem načerpala na stránce: http://www.habroveziveploty.cz/. Třeba se bude hodit i někomu dalšímu.

Alfa a omega sázení stromků a keřů

(zdroj obrázku: www.freeimages.com)

Včera už jsme sázeli a v dalších týdnech nás čekají velké sázecí akce, stromky a keře jsou objednané a v průběhu října je přiveze pošta, ppl či my sami  v autě. A budeme sázet a sázet. Takže jsem si prošla teorii sázení stromků a sepsala body, na které bych nerada zapomněla.

Nejlépší je sázet na podzim, kdy rostlina nemá listy. V zimě se trochu tvoří kořeny, takže už začne lehce zakořeňovat.

Příprava

1. Nakoupené kontejnerované sazenice je potřeba vyndat z květináčů a snažit se rozmotat a rozprostřít, aby se rostlina neuškrtila. Opatrně na tenké vlásečnicové kořínky. U prostokořenných sazenic je potřeba seříznout poškozené kořeny a dát rostlinku do kýble s vodou alespoň na 2 hodiny.
2. Dál je potřeba vykopat díru. Velikostně by měla být velká tak, aby se do ní vešla rostlina a kořeny se neotáčely vzhůru. Díru pořádně prolijte vodou. Při tom lze (podle tipu z článku http://www.garten.cz/) sledovat vsakování a pokud se voda nevsakuje dobře, tak zkusit hlínu v díře ještě více rozrušit.
3. Je potřeba připravit hlínu na sázení (tu co jsme vykopali, je možné ji promíchat se zakoupenou hlínou, pokud je to potřeba). Nejlépe doplnit mykorhizní přípravek firmy Symbiom, aby se rostlině vytvořil pořádný a schopný kořenový systém.

Sázení

1. Do díry dáme trochu hodně vyzrálého kompostu promíchaného s hlínou. U stromků přidáme do díry kůl pro upevnění stromku (přílišné houpání ve větru může v době zakořeňování poškodit kořínky). Kůl by měl být pod korunkou, aby nepoškozoval potom větve.
2. Vložíme rostlinu a sadíme ji do do stejné výšky, jako byla ve školce (mělo by to být vidět na kmínku). Při zasypávání protřepeme stromkem, aby nebyly u kořenů vzduchové kapsy.
3. Pořádně prolijeme hlínu vodou a trochu ušlapeme, případně ještě přidáme hlínu.
4. Stromek pořádně zamulčujeme (asi nejlépe slámou).
5. Upevníme případně stromek ke kůlu (nejlépe "osmičkou"), aby měl kmen trochu volnost a vůli.

Péče

Rostlinu je potřeba ze začátku občas zalít. Ale nepřehánějte to, jak píše pan Svoboda (http://ekozahrady.com/prodejci_rostlin.htm): "S celoroční zálivkou to nikdy  nepřehánějte, pokud rostlinám zrovna nehrozí uschnutí, protože je tím jen zchoulostivíte."  Takže zalívat se má jednou za čas, ale pořádně a hodně, aby se voda vsákla dostala opravdu až ke kořenům a do hloubky. Za ní se pohrnou kořeny rostliny a zakoření pořádně a hluboko.


Články:
http://www.uhliste.cz/sazeni-ovocnych-stromu.a87.html
http://www.garten.cz/a/cz/5714-podzimni-sazeni-stromu/

Úrazník – kouzelný mechový polštářek

Hledám inspiraci pro můj "lesní koutek" v zahradě. Tedy místo, kde budou pařezy, poházené šišky, kapradiny, kousky větviček, listí i jehličí. A nejlépe taky mech.

Pěstování opravdového mechu však není legrace, málokdo to umí a málokdo má na zahradě naprosto ideální podmínky pro mechy (viz článek http://www.ireceptar.cz/). A přinést si třeba mech z lesa je většinou nezákonné. Je mi jasné, že to není nic pro mne. A právě proto se mi líbí, jak na "mechovou krásu" vyzráli bonsajisté a majitelé zahrad v japonském stylu. Pěstují totiž úrazníky. Podívejte se na následující odkazy, jak si s nimi jde vyhrát:
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=204171
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=125347

Úrazníky tvoří hezké milé polštářky (zdroj obrázků: http://www.dobrepole.pl/, http://bouturesdereves.canalblog.com a http://schweizergarten.blogspot.ch/)

Úrazník (Sagina) je krásná trvalka, která vytváří "mechové" bochánky a snáší sešlapávání. Má jeden nádherný bonus, oproti mechu totiž na jaře kvete drobnými bílými kvítky. Ideálně vypadá mezi šlapáky a pak právě u pařezů, větví a kmenů jako náhrada mechu.

Kvetoucí úrazník. Nepodařilo se mi zjistit, zda voní, to upřesním, až si jej koupím. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)

Nejčastěji se používá konkrétně úrazník šídlovitý (Sagina subulata) – snese přímé slunce, jinak ale preferuje spíše polostín. V zahradnictvích je k sehnání speciální varianta Aurea, která je výrazně světle zelená. Nevadí jí písek a kameny, často se používá do skalek. Anglicky se rostlinka nazývá "Irish Moss" nebo "Scotch Moss".

Krásně použitá varianta Aurea na schodech (zdroj obrázku: http://gardening.about.com/).

Pro vlhká a stinější místa se potom ještě doporučuje i úrazník položený (Sagina procumbens), je ve vzhledu takový "pichlavější, ale je málokde k sehnání. Úrazníky by se měly dát namnožit na jaře dělením trsů, měly by se i samy celkem rychle šířit. Někdy se může stát, že vymrznou, ale prý se dobře vzpamatují.

Pokud se podaří zapěstovat do celého porostu, tak vypadá krásně. Takový trávník bez sekání. A mezi šlapáky to úrazníku sluší také. (zdroj obrázků: http://hoffienursery.com/, http://www.kolibrikerteszet.hu/, http://pinterest.com/)

Doplněno po letech: O tom, jak jsem to s úrazníkem u nás zkusila a taky to s ním nakonec vzdala, jsem se rozepsala tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2017/05/urazniku-vzdavam-to.html

Nejedovaté stálezelené živé ploty

Jeden roh zahrady bych chtěla mít soukromý, klidný, takový schovaný či tajemný. Jak v létě, tak v zimě. A právě na to je ideální vysadit kousek stálezeleného živého plotu, který mi dopřeje soukromí.

Začala jsem vybírat a vyloučila jsem keře pro kyselé půdy (vřesovištní), choulostivé keře a především jsem vyloučila všechny jedovaté stálezelené keře. A věru, moc mi jich nezbylo.

Dřišťál (Berberis) 

Mnoho dřišťálů je opadavých, ale některé jsou  naštěstí stálezelené. Většinou mají tmavé, lesklé listy. Na jaře zdobí zahradu voňavými oranžovými květy a na podzim pro změnu krásně modrými plody, které zbožňují ptáci. Dřišťály mají pěkně pichlavé trny, právě proto v nich potom ptáci rádi bydlí. (Editováno po letech: dřišťál Jůliin do malých zahrad nedoporučuji, má příliš silné trny a trnité jsou i listy, velmi špatně se odpleveluje, udržuje, stříhá. V zimě u nás často vymrzal, vadily mu i jarní mrazíky a pak zvládl obrůstat až teprve v červnu.)

• Berberis darwinii (dřišťál Darwinův) – oranžové květy, modré plody, mrazuvzdorný do -24°.
• Berberis stenophylla (dřišťál úzkolistý) – kvete žlutě, plodí černě, je spíše nízký, jen do 1 metru a spíše poléhavý.
• Berberis julianae (dřišťál Jůliin) – je zajímavý tím, že na zimu zbarví listy do červena, ale neshodí. Je hodně a silně trnitý.

Shora po směru hod. ručiček: kvetoucí dřišťál Darwinův, červeně vybarvený podzimní dřišťál Jůliin, plody dřišťálu Jůliina, světle zelené jarní výhony dřišťálu Jůliina. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a vlastní foto.)

S nejedovatostí dřišťálu to není jednoznačné, někde je psáno, že je jedovatý, jinde, že je jedlý. Trochu to shrnuje článek Jak je to s jedovatostí dřišťálovitých?. Některé dřišťály jsou asi i invazivní. Mají rády slunce či mírný polostín, často vydrží do -25°. Z nezralých sušených plodů se prý dají vyrábět korálky pro děti. Vysazují se tak 3 rostlinky na 1 metr živého plotu.
 

Hlošina Ebbingeova  

Většina hlošin je opadavých, jen tato (Elaeagnus x ebbingei) je stálezelená.  Pěstuje se v několika zajímavých barevných variantách. Kvete na podzim a prý velmi krásně voní, květy ale téměř nejsou vidět. Plodí nezvykle na jaře a její červené plody jsou jedlé. Vysazují se 2 rosltinky na 1 metr živého plotu. Vydrží mráz jen do -20°, je potřeba ji na zimu zamulčovat a bohužel asi často vymrzá a to je důvod, proč ji zahradnictví moc nemají v nabídce. Má je akorát zahradnictví Liska, zahradnictví safro Milan Havlis,  a na Slovensku zahradnictví Klivia. A ne vždy zrovna levně, přitom opravdu velmi rychle roste a snadno se pěstuje. Chtěla jsem sehnat semena těchto hlošin, ale nepodařilo se mi to, takže to budu zkoušet znovu na jaře. Chci ji zkusit pěstovat a až mi párkrát vymrzne a naštve mě, tak si teprve ten plot udělám z nějaké jiné rostlinky.

Shora zleva: živý plot z hlošiny  Ebbingeovy, opravdu nenápadné květy a ukázka listů barevného kultivaru. Zdroj obrázků: https://davisla.wordpress.com/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/.

Hlohyně

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) se nejlépe v zahradě blýskne na podzim, kdy je obsypaná krásně oranžovými plody, které (teoreticky) vydrží až do jara a zdobí zahradu i v zimě. Plody obvykle velmi chutnají ptákům, přešlechtěné odrůdy však ptáci jíst odmítají.  Kromě oranžové barvy lze najít i kultivary se žlutými a červenými plody. Hlohyně se snadno pěstují, plody nejsou jedlé, ale nejsou jedovaté. Zvládá teploty do -27° a výborně snáší znečištěné prostředí. Když zrovna nekvete nebo neplodí, tak je to normální hezký tmavě zelený živý plot.

Hlohyně jsou na podzim úplně obsypané oranžovými nebo červenými plody. Květy mají nenápadné, keř se dá dobře tvarovat. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/.)

Smrk nebo jedle

Živý plot by měl jít vytvořit i z našich klasických jehličnanů, tedy ze smrku nebo jedle. Ty nejsou jedovaté, krásně voní a hezky vypadají. Rostou ale velmi pomalu a není jednoduché je stříhat tak, aby člověk plot nezničil a nebyla tam holá místa, často musí být plot hodně široký. Asi nic pro mne.

(Zdroj obrázků: http://forums.gardenweb.com/ a http://www.greenwichgardendesigns.com/)

Bambusy

Některé druhy bambusů, Fargesia murielae nebo Pseudosasa japonicase, lze také použít jako stálezené rostliny do živých plotů. Často ale potřebují hodně vlhkou půdu a vzhledově se hodí především do japonských zahrad. No asi nic pro mne.

(Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Obrázky:
Obrázek kvetoucího dřišťálu: By Michael Wolf (Own work) [GFDL or CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Berberis_darwinii_04.jpg
Obrázek podzimního dřišťálu: By The original uploader was Gmihail at Serbian Wikipedia (Own work) [CC BY-SA 3.0 rs], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fall_leaf_colour_of_Berberis_julianae.jpg
Obrázek plodů dřišťálu: By Cillas (Own work) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Berberis_julianae_HRM.jpg
Obrázek hlošiny: Davis Landscape Architecture,Elaeagnus x ebbingei, https://davisla.wordpress.com/2011/11/30/plant-of-the-week-elaeagnus-x-ebbingei/
Obrázek květu hlošiny: By Jean-Jacques MILAN 10:11, 8 Jun 2005 (UTC) (Own work) [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Elaeagnus.jpg
Obrázek kultivaru hlošiny: By Yellow.Cat from Roma, Italy (Light green hedge  Uploaded by tm) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Light_green_hedge_(3465386712).jpg
Obrázek tvarované hlohyně: Adrian Pingstone, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pyracantha.bush.arp.jpg
Obrázek plodů hlohyně: By Σ64 (Σ64) [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pyracantha_angustifolia_01.jpg
Obrázek květu hlohyně: Forest & Kim Starr [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Starr_021126-0029_Pyracantha_angustifolia.jpg
Obrázek hlohyně ve sněhu: By Biso (Own work) [GFDL or CC BY 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Snow_and_fruits.JPG
Obrázek smrkového plotu: Kevin Catalano Gardening & Design, http://www.greenwichgardendesigns.com/SCREENSHEDGESEVERGREEN.html  Obrázek smrkového plotu: sluice, Cheyenne Botanic Gardens and High Plains Arboretum, http://forums.gardenweb.com/discussions/1884677/cheyenne-botanic-gardens-and-high-plains-arboretum
Obrázek bambusu Fargesia: By Stickpen (Own work) [Public domain], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fargesiamurieliae.jpg
Obrázek bambusu Pseudosasa: By Namazu-tron (Self Shot) [GFDL or CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pseudosasa_japonica7.jpg

Co se (nám) vyplatí pěstovat

Rozhodujeme se, které jedlé rostlinky, keře či stromy chceme mít v zahradě. Zahrada není nafukovací, a tak je nekompromisním kritériem, co se vyplatí a co nevyplatí pěstovat. Nevyplatí se nám pěstovat především plodiny, které snadno po většinu roku seženeme (v biokvalitě) v bedýnkách nebo na trzích a které se velmi snadno uchovávají a je jich všude hodně. Neplánujem totiž žádný sklep ani kůlnu na uskladnění ovoce a zeleniny. Vyplatí se nám pěstovat ovoce a zeleninu, kterou máme velmi rádi, ale která je drahá, špatně se shání, dlouho nevydrží a nejlepší je především čestvě utržená.

Sepsala jsem (velmi subjektivní) seznam, ale třeba se bude hodit ještě někomu dalšímu.

(Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a vlastní)

 Vyplatí se (nám) pěstovat:

• Maliny, protože je zbožňujeme a jsou prý nenáročné na pěstování. Maliny míváme jen občas z trhu a když je nesníme hned, tak do večera už je polovina malin v krabičce špatná. Navíc jsou velmi velmi drahé. Těším se, až si je budeme trhat přímo ze stonku do pusy.
• Moruše, protože se těžko převáží, skladují a vůbec shání. Letos jsem je měla poprvé v puse a celkem mi chutnají, byť čerstvé jsou oproti sušeným dost nevýrazné. Akorát zkusíme pěstovat zakrslý "Pendula" druh, protože na takový velký strom v zahradě už místo nemáme.
• Ostružiny, ze stejného důvodu jako maliny.
• Pár jahod na chuť, protože čerstvě utržená jahoda je lahůdka. Ale pro jahody do buchet a na marmeládu si raději zajedeme do jahodárny, kde jsou za rozumnou cenu, byť ne bio.
• Angrešt, protože jej máme hodně rádi a už tři roky jej nemůžeme pořádně sehnat ani na trhu. A když jsme na něj náhodou narazili v obchodech (2x), tak nebyl pořádně zralý.
• Višně, opět jsou k nesehnání. Koupili jsme si mražené, ale ty byly děsně kyselé (a drahé). Višně používáme do koláčů, na koktejly a chci z nich zkusit zmrzlinu.
• Sladkovišně, protože opět nejsou k sehnání (vůbec).
• Kamčatská borůvka, protože je nenáročná na pěstování, celkem dost zdravá a nikde jsem ji ještě neviděla ke koupi.
• Bez černý, protože zbožňuji bezový sirup a nemám kde si jej (bezpečně a blízko) natrhat v přírodě.
• Hrášek, protože nejlepší jsou malé, ještě nedozrálé, sladké hrášky. Krásně se pne, takže v zahradě nezabere tolik místa a je jednoduché jej pěstovat.
• Bazalka, tymián, libeček, máta, meduňka, pažitka – bylinky, které je nejlepší používat čerstvé. V obchodech jsou celkem drahé a na okně v kuchyni se jim nedaří tak pěkně jako venku.
• Rybíz, protože je dobrý v dezertech, v táči i jen tak na chuť. Špatně se ale shání, především ten bílý a černý.
• Levandule, kterou chci zkusit dát do bábovky a na dezerty. Čerstvá i sušená levandule určená k jídlu se velmi špatně shání.
• Červená cibule, protože ji máme rádi a nedaří se nám ji sehnat.
• Lesní jahody, mám je velmi ráda, ale bojím se je jíst u lesních cest, kde jezdí traktory a lesnická auta, která mají mnohdy horší škodliviny z výfuků než 10 aut ve městě. Na trhu jsou k nesehnání.
• Hrušky, za předpokladu, že máte oblíbenou zrovna odrůdu letních hrušek, které se nedají moc dobře sehnat.
• Plody arónie, neboť nejsou k sehnání. Ale hůř se pěstují, protože jich hodně sezobou ptáci.
• Heřmánek a kopřiva na bylinkový čaj, protože čaj z čerstvých rostlin je úplně jiný než ten sušený. A ze zahrady budu mít jistotu, že jsou rostlinky nezávadné.
• Zelené fazolky, které dávám do polévky a nebo používám jako přílohy a ne vždy se mi je daří sehnat v obchodech. Navíc se snadno pěstují a nezaberou místo, protože se pnou.
• Cukety, protože jedině pěstováním na vlastní zahrádce se vám podaří dostat se k těm malým, křupavým, ze kterých se dělají saláty. A navíc můžete vyzkoušet i cuketové květy.
• Cherry rajčata, protože se u nás ještě stále nedá moc dobře dostat k rajčatům, která dozrála opravdu na stonku na slunci a mají pořádnou chuť. Potřebují ale více péče a je s nimi víc starostí.
• Klasický salát, protože se nedá moc dobře skladovat a je nejlepší rovnou utržený ze záhonu, navíc se dobře pěstuje.
• Rukola a polníček, protože mi vždycky stačí jen pár lístků do bagety nebo do salátu. A kvůli tomu se nevyplatí kupovat celý balík rukoly, když stejně moc dlouho v ledničce nevydrží.
• Kopr, protože nám vždycky stačí jen trocha a je nám líto vyhazovat celý zakoupený svazek, když nevydrží dlouho v ledničce. Ideální bude vždycky jít a zahradu a utrhnout si, kolik bude potřeba.
• Celer naťový, protože je výborný do vývarů a nejde jej jednoduše sehnat.
• Karotka a nebo barevné druhy mrkve – je úžasné jít si vytáhnout ze záhonku takovou tu malou, ale úžasně sladkou mrkvičku. Tu v obchodech neseženete. Stejně jako žlutou nebo fialovou odrůdu mrkve.
• Rebarbora – chci ji zkusit jen kvůli tomu, že v obchodech bývá úplně zelená, a v receptech, na kterou ji chci použít, je vždy na obrázcích krásně červená. Třeba se mi zadaří si ji alespoň vypěstovat.

Co se ještě vyplatí, pokud je máte rádi: oskeruše, jeřabiny, plody muchovníku, mirabelky.
U čeho nevím, protože ještě nemám žádnou zkušenost s pěstováním: brokolice, kapusta, květák, pórek, papriky, dýně, patizon, křen, lilek, fenykl, chilli papričky, artyčok, čekanka.

Nevyplatí se (nám) pěstovat:

(Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

•  Brambory ve velkém. Nemáme na ně místo a jsou s nimi starosti, navíc jsou rostlinky jedovaté. A lze je téměř celý rok sehnat v biokvalitě za dobrou cenu v bedýnkách. Máme rádi akorát takové ty malé "nové" čerstvé vykopané brambory, což lze řešit tzv. "pěstováním v pytli" (o tom někdy příště).
• Bílá cibule a česnek, protože se snadno skladují a jsou k sehnání v bedýnkách celý rok.
• Třešně, protože jsou v sezóně celkem dobře k sehnání. Člověk se jich přejí, pak je nechce ani vidět. Navíc v polovině z nich bývají červíci a nelze je tak dobře zpracovat jako višně (nemají tak výraznou chuť). 
• Broskve a meruňky, protože vůbec není jednoduché je pěstovat v trochu vyšší nadmořské výšce, často stejně pomrznou a navíc jsou celkem k sehnání v obchodech.
• Vlašské ořechy, to kvůli alopatii ořešáku (vlastnost stromu taková, že pod ním nic nechce růst).
• Chřest, protože je celkem náročný na pěstování, plodí až po třech letech a v době své sezóny je snadno k sehnání (byť pěkně drahý).
• Slunečnice, protože je to celkem obrovská, byť pěkná rostlinka a slunečnicová semínka lze snadno koupit.
• Mák ve velkém, protože je opět snadno k sehnání.
• Červená řepa, ředkvičky, bílá ředkev či tuřín, protože jsou dlouho k sehnání v bedýnkách v biokvalitě a nestojí moc.
• Zelí, které je opět snadno k sehnání. A nesnadno se pěstuje (mají na něj chuť často slimáci, bělásci apod.).
• Lískové ořechy, neboť jsou snadno k sehnání a pro dobrou úrodu je potřeba mít více lísek. Ale stejně je budeme pěstovat, protože jde o pěkný keř.
• Borůvky, neboť potřebují kyselou půdu a spoustu péče. A pak stejně člověk zjistí, že nechutnají tak dobře, jako ty natrhané v lese. Borůvky se nám zatím celkem daří v sezóně shánět, byť nejsou zrovna levné.
• Jablka, protože námi oblíbené odrůdy jsou velmi snadno k sehnání v bedýnce, v obchodě, na trhu a dlouho vydrží. 
• Švestky a blumy, protože si opět vystačíme s odrůdami, co jsou v obchodech.
• Hrozny, protože není jednoduché je pěstovat a v obchodech se dají snadno sehnat pěkné, velké chutné (byť ne bio). Stejně to ale s nějakými zkusíme, alespoň nejprve jako s okrasnou rostlinkou.
• Kukuřice, protože se celkem dají sehnat klasy na grilování v obchodech.
• Okurky, protože snadno hořknou, mají nepříjemné chloupky, po kterých se kolikrát osypou ruce a jsou celkem dobře k sehnání a vydrží v ledničce.
• Ledový salát, špenát, mangold, protože je dobře k sehnání v bedýnkách a dlouho vydrží v ledničce.
• Mrkev, petržel, celer, pastiňák, protože jsou velmi často v bedýnkách a dlouho vydrží.
• Kedlubny, protože jsou snadno k sehnání a dlouho vydrží.
• Oregano, majoránka, kmín a další druhy koření, které je lepší používat sušené pro jejich intenzivnější vůni.
• Sója, protože by se vůbec nefermentovaná neměla jíst a je vlastně hloupost ji pěstovat.

Obrázky:
Obrázek moruše: By The original uploader was Ranko at Serbian Wikipedia (Transferred from sr.wikipedia to Commons.) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Crni_dud_plod.jpg
Obrázek barevné mrkve: By Esali Alimentación (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cuevas_Bajas_Purple_Carrot.jpg
Obrázek brambor: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aardappelknollen_Fresco_(Solanum_tuberosum_%27Fresco%27).jpg
Obrázek cibule: By L.Miguel Bugallo Sánchez [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cebolas.Galicia.jpg
Obrázek jablka: By Glysiak (Own work) [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lobo_cultivar.jpg
Obrázek ořechu: By Böhringer Friedrich (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Juglans_regia_Echte_Walnussfrucht_3.jpg