Malý rožek zahrady za jezírkem nehodlám kosit. Plánuji jej celý osázet úrazníkem tak, aby vznikl jemný "mechový trávník", po kterém se dá chodit. Výhodou bude, že na jaře navíc krásně pokvete.

Zatím jsem zasadila dva malé trsy na podzim, což je do trávníčku 2x1 metr jako kapka vody v moři. Dělením trsů bych se na plný pokryv dostala až za 6–7 let, přímým nákupem rostlin by zas výrazně utrpěla moje peněženka. A tak jsem se dala do hledání semen.

Musím říct, že je zatím u nás nikdo neprodává (ani pod názvem Scotch Moss, jak se mu říká v zahraničí, nebo Irish Moss, což je sice označení jiné rostliny, ale také jej používají pro úrazník). Tedy neprodával až do včerejška. Napsala jsem totiž na můj oblíbený obchod http://osiva-semena.cz/ (berte či neberte to jako reklamu, já mám ten obchod prostě ráda) a oni mi je obratem začali shánět. Vážně mám ráda takové prodejce! Některé věci se jim sehnat nepodařilo, ale úrazník naštěstí ano, semena jsou zde: http://osiva-semena.cz/trvalky/1564-uraznik-sagina-subulata-prodej-semen-do-skalky-001-gr.html. Vysévají se od března do května.

Doplněno po letech: Tak ze semen to s úrazníkem absolutně nešlo a nedařilo se mi. Vlastně jsem to s ním nakonec vzdala, píšu o tom více tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2017/05/urazniku-vzdavam-to.html.

Toto jaro budeme ještě dosazovat keře, budovat bylinkovou spirálu, ale také především budovat malé jezírko ve spodním rohu zahrady. Na základ použijeme kupovaný, neekologický plastový výlisek 2,1 m x 1,4 m, takže půjde spíš o takovou "osázenou kaluž".

Dva dny jsem se probírala nabídkou všech možných jezírkových rostlin a zde jsou ti nejlepší kandidáti pro naše jezírko. Snad to nepřeženeme a bude přes ně vůbec vidět i ta voda.

Leknín modrý (Nymphaea caerulea) – ten se tam vejde jen jeden, bude okrasou vodní plochy a snad přes něj bude kousek hladiny vidět. Maximální hloubka jezírka je 60 cm, takže zkusím, jestli v něm přežije i zimu (přenášet jej nehodlám). Budu si jej pěstovat ze semínek, takže mám 6 pokusů, pak je případně na řadě kupovaný růžový leknín.

Poměnky (Myosotis) – zkusím pěstovat všechny, které se mi podaří sehnat. Tedy lesní, bahenní, trsnatou i alpinskou. Některé ze semen, některé zakoupím přímo jako rostlinky, pokryjí celý jeden roh jezírka a přilehlé kameny. A vedle v klasické zahradní půdě je doplní poměnkovec (Brunnera macrophylla).

Lakušník vodní (Batrachium aquatile) – bude bojovat o místo s leknínem v hloubce. Má rád slunce, takže tam pár let snad vydrží, než jej zastíní koruna buku.

Kosatec různobarevný (Iris versicolor) – zkusím jej sehnat nejlépe ve fialové barvě. Má rád vodu do 20 cm a zvládne i občasné sucho, takže kromě úzkého okraje jezírka vytvoříme směrem k plotu ještě celý minimokřad z rybníčkové fólie a do něj nasadíme další kosatce, aby jich bylo dostatek i do vázy.

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) – je půvabná, hodně vysoká vodní rostlina do 15 cm hloubky. Kvete fialově, láká včely a motýly a v našem jezírku jí patří vzdálený roh, kde nebude stínit ani zaclánět ve výhledu na jezírko.

Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) – takzvané "čibuky" znám z mládí, je to takové rákosí s hnědými paličkami. V jezírku má své místo i kvůli tomu, že dobře čistí vodu. Jen se poněkud roztahuje, takže nevím, jestli mi na tak malé ploše nebude hodně omezovat jiné rostliny. (Doplněno po letech: tak tento URČITĚ do malého jezírka NE. Velmi se roztahuje a dost omezí ostatní rostliny a zmizí pestrost. Hodí se jen do větších jezírek.)

Šípatka širokolistá (Sagittaria latifolia) – nečekala jsem, že mne zaujme i "obyčejná" zelená  rostlina. Ale šípatka je vážně hodně pěkná, její listy jako šípy trčí z vody a jezírku prostě sluší. A kvete drobnými bílými kvítky. Zvládne i polostín a 10–40 cm vody.

Kotvice plovoucí (Trapa natans) – tuto plovoucí zelenou rostlinu hodláme vysadit hned na začátku, aby čistila vodu a působila proti řasám, než se jezírko přirozeně zaroste ostatními rostlinami. Pak už na kotvici asi nezbude místo.

Prustka obecná (Hippuris vulgaris) – roste ze dna, ideálně ve 20 cm hloubky, a nad hladinu vystupují pěkné zaoblené výčnělky, někdy i docela vysoké. (Doplněno po letech: pěstovat ji spolu s lakušníkem není dobrá nápad, prustka ho převálcuje a nejde pak z vody už oddělat. Jestli se pro ni rozhodnete, tak prostě všude bude jen prustka v hlubší vodě.)

Žebratka (Hottonia) – okysličuje vodu, takže do jezírka rozhodně patří, zajišťuje totiž čistotu. Navíc od května do konce léta z vody vyrazí štíhlé stvoly s bílými květy. Jinak jsou její členité listy ponořené ve vodě a mohou se v nich schovávat vodní živočichové.

Bahnička jehlovitá (Eleocharis acicularis)  – je vlastně taková nízká vodní tráva, má ráda hloubku do 20 cm, takže je idální na okraje jezírka na pohledové straně.

Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) – je další zelenou výplňovou rostlinou, která se hodí na okraje na pohledovou stranu jezírka. Je převislá a pěkně žlutě kvete, měla by zvládat hloubku až do 40 cm.

A přikládám plánek osázení. Zatím bude jezírko na slunci, ale časem se dostane do stínu statného buku. Předpokládám, že se tím potom osázení samo změní a z rozkvetlého jezírka s rostlinami vyžadujícími plné slunce se z jezírka stane jen tajemná stinná zelená kaluž.

Pořád se mi nechce věřit, že něco může rozkvést i uprostřed zimy. V předzahrádkách jsem ještě totiž žádný rozkvetlý vilín ani kalinu v zimě neviděla, ani u žádného známého. Asi si budu muset počkat, než nějakou takovou rostlinu nasadím do naší zahrady, pokud se k tomu odhodlám a zbude na ni místo.

Ráda bych ale měla na zahradě malé místo, kde by byly pospolu "zázračné" rostliny a květiny, které nejpozději v únoru dají na odiv své drobné květy. Prý některé vykvétají i v prosinci či lednu. Takže jsem si začala zjišťovat, které to vlastně jsou a jak vypadají. Ale vzhledem k tomu, že preferuji nejedovaté rostliny, tak asi skončím jen s pár druhy.

Velmi pěkný keř podobný lísce. Je léčivý, vyžaduje slunné a polostinné stanoviště, nesnáší vápno. Na podzim se mu krásně zabarvují listy, většina lidí jej ale pěstuje spíš kvůli žlutým či oranžovým zimním květům, které by měly i pěkně vonět.Vilín viržinský kvete už v listopadu, někdy i v prosinci, ale když budete mít "smůlu", tak vykvete už v září. Vilín jarní a prostřední by měl kvést v únoru až březnu, vilín měkký by mohl vykvést už v lednu, zatímco vilín japonský spíše až více na jaře.

Jedovatý keř s krásnými drobnými květy, který prý úžasně voní. Má rád polostín, ve velkém stínu nekvete, na slunci by měl málo vláhy. Květů byste se mohli dočat již v únoru. Existují i velmi nízké kultivary, ale také kultivary, které nepřežijí naši zimu. Další druhy lýkovců – alpský, vavřínový, slovenský už ale kvetou klasicky na jaře v dubnu, takže od nich se zimních květů určitě nedočkáte. S jedovatostí pozor, už 12 kuliček je smrtelná dávka pro dospělého. Jedovatá je v podstatě celá rostlina. Není dobré to přehánět i s vůní, můžete z ní dostat závratě.

Pěkný keř s bílými či růžovými květy, který by měl hezky vonět a kvést i v zimě. Ale jen za předpokladu, že vyberete ten správný kultivar. Kalina bodnantská by měla vykvést v zimě někdy od října do března, někdy ale může vymrzat. Kalina vonná se často udává jako zimní, ale spíše kvete až v březnu, jen někdy v prosinci. Kalina japonská, Henryho, Davidova, modroplodá neni dostatečně mrazuvzdorná. Kalina Carlesiova, tušalaj a vrásčitá kvete až v dubnu, kalina řasnatá má sterilní květy a kvete až v létě.

Poléhavý keř, který kvete od ledna do března pěknými žlutými květy, nejlépe se mu daří na slunci. Navzdory některým článkům a navzdory odkazu na druh jasmínu ale tento druh nijak nevoní.

Jedovaté nenápadné trvalky s bílými, načernalými, zelenkavými či lehce žlutými květy. Řekla bych, že jsou docela přehlédnutelné. Pokud si budete chtít čemeřici utrhnout, tak je pak na místě řádné umytí rukou, je opravdu hodně jedovatá. Rostliny kvetou až jako tříleté a nejdříve v únoru.

Nizoučká keřík, který roste v kyselých půdách (tedy nic ekologického a vhodného pro české zahrady). U nás lze pěstovat jen několik druhů, nejčastěji najdete vřesovec pleťový. Kvete už na podzim v listopadu či prosinci a jakmile napadne sníh, tak se kvetení zastaví a po roztání opět vykvétá.

Obrázek lýkovce: By Stefan.lefnaer (Own work) [CC BY-SA 4.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Daphne_mezereum_sl5.jpg
Obrázek vilínu: By Dinkum (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hamamelis_mollis.jpg
Obrázek jasmínu: By 4028mdk09 (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gelbe_Bl%C3%BCten_im_Schnee.JPG
Obrázek kaliny: By Sten Porse (Own photo, taken in Jutland.) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/) or CC BY-SA 2.5-2.0-1.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5-2.0-1.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Viburnum-farreri-flowers.JPG
Obrázek čemeřice: By Tuuli55 (Own work) [CC BY-SA 4.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Helleborus_niger_Must_lumeroos.jpg
Obrázek vřesovce: Honey Traveler, Erica Heather Honeys, http://www.honeytraveler.com/single-flower-honey/erica-heather-honey/