Meruňky se prý mají stříhat v květu.Ta naše se ale rozhodla kvést trochu později a blížili se potom "chladní muži", takže jsem se bála, že by čerstvé rány ve spojení s mrazíky nemusely být pro strom zrovna vhodné. Nechali jsme tedy střih na později a nakonec jsme meruňku stříhali až v době, kdy měla hodně velkých listů. Nevím, jestli to byl zrovna dobrý nápad.

Původně jsme z ní chtěli mít vysokokmen a chtěli jsme stříhat podle tohoto návodu: Střih meruňky. Ale nakonec nám přišlo, že má takový menší vzrůst a stejně se nám z ní nepodaří udělat vysokokmen, pod kterým by šlo pohodlně procházet, takže jsme si řekli, že jí ponecháme několik hlavních větví a podsázíme ji. Dali jsme si pozor, aby terminál převyšoval ostatní výhony o patnáct centimetrů.

Stříhat tento strom pro mne byla trochu záhada, na internetu o střihu turecké lísky není téměř ani pípnutí. Ptala jsem se na diskusi, ale můj dotaz zůstal nezodpovězený. Pán, který mi lísku prodával, říkal, že se musí na jaře hodně ostříhat, protože by po redukci kořeny nestačily vyživit všechny pupeny. Jinde se zase píše, že strom naopak potřebuje hodně listů, aby dobře zakořenil. Nakonec jsem někde našla obecný názor ke skořápkovinám, že se mají řezat až v pozdním jaru, někdy koncem května. Stříhat se má, když mladé výhony dosahují délky alespoň 3 cm.
Takže jsme se rozhodli, že lísku budeme stříhat až po vyrašení listů. Délku výhonů jsme neměřili - prostě až měla trochu větší lístky, tak jsme jen odstřihli výhon, který konkuroval terminálu a několik větví, které byly příliš nahusto. Rozhodně jsme nestříhali větve na polovinu, jak nám radil prodejce. Rozhodli jsme se, že stromu ponecháme co nejvíce listů, aby dobře zakořenil.

Turecké lísce jsme jen ustřihli konkurenci terminálu a několik větví, které byly nahoře hodně nahusto. Ta bednička na fotce je kvůli tomu, abychom na lísku vůbec dosáhli, zatím nemáme žádný žebřík.

Tak jako u ostatních peckovin, i u višní se střih stromů provádí až jakmile strom kvete a lze stříhat až do sklizně, protože se potom prý stromu lépe hojí rány.  Není vystaven velkému stresu a neměl by tedy snad dostat klejotok. Obecně ale třešně i višně nesnáší hluboký řez a přísné tvarování. 

Stříhali jsme tedy, až pominula hrozba mrazů a na stromě se objevily první drobounké listy. Báli jsme se stromek ostříhat v době, kdy bude mít všechny listy plně rozvité, připadlo nám, že by se moc vysílil. Protože chceme mít ze stromu vysokokmen, tak jsme se tenokrát řídili videem prodejce: Střih višně. Bylo to celkem drastické, sundat stromku všechny boční větve a ještě i rozvité pupeny a ponechat jen pár lístků nahoře.

Konečně se nám poštěstilo se dostat do bylinkové zahrady ve Valticích, která se letos otvírala třetí květnovou sobotu. A nebylo by lepšího načasování než zrovna teď, kdy zakládáme vlastní bylinkovou spirálu, chybí mi některé rostliny a stále ještě hledám inspiraci.

Hned kousek od vstupu byly dva domečky pro hmyz – ráda je vidím naživo i u nás a ne jen na výletech v Rakousku. Byly jednoduché, ale účinné, včelky tam létaly z květu na květ, slunéčko sedmitečné jsem tam taky zahlédla a kromě toho tam poletoval obrovský čmelák a mezi bylinkami se schovávala mrštná ještěrka. Ta zahrada rozhodně "žila".

Kromě hmyzu zahrada ožila také prostřednictvím pobíhajících dětí. Nikdy by mne nenapadlo, jak může děti bavit zalévat květiny. Musela jsem chytnout ten pravý okamžik, kdy se dala ta půvabná barevná konvička alespoň vyfotit. Kohoutky s vodou mají v kamenné stěně tak dobře ukryté, že jsme si jich vůbec nevšimli. A nechybí ani pítko pro ptáky, byť zrovna ten den s poněkud zelenou vodou.

Kromě typických bylin pro použití v kuchyni byly v zahradě barvířské rostliny i různé jedovaté byliny, nebo také kosatce a pivoňky. Díky přehledným tabulkám jsem si našla bylinky, které chci na zahradě jednou mít a překvapilo mne, jak jsou někdy velké a nebo naopak malé. Třeba takový mák východní byl celkem velikán, stejně jako rebarbora či kostival, který jsem původně měla za malou květinku. A zjistila jsem, že okrasné česneky vlastně kvetou již v květnu. Co se týká kvetení, tak pro návštěvu zahrady je podle mne ideální spíše červen a letní měsíce, kdy budou kvést středomořské bylinky – to bude paráda. Snad se mi podaří se tam ještě v létě ještě jednou podívat.

Být v zahradě na první slavnostní otevření mělo i jednu pěknou výhodu, byly tam ochutnávky bylinkových čajů firmy Sonnentor. S čajem na lavičce se tam báječně odpočívalo. Nakonec jsem samozřejmě nakupovala bylinky v jejich obchůdku. Paní prodávající tam o bylinkách věděla snad všechno a hned ochotně radila. Měli tam například ananasovou šalvěj – její listy po promnutí skvěle voněly a také úžasnou jahodově vonící mátu, kterou jsem si hned koupila ještě spolu s kontryhelem a saturejkou. A dokonce mi jejich hlavní zahradník na druhý den ochotně sehnal šest sazenic převislé saturejky a upozornil mne, že se jedná o poněkud nezvyklý druh saturejky (Satureja douglasii) a vážně je zvláštní, voní totiž po mátě a má velké listy. Do této Valtické zahrady se budu ráda vracet.

...bylo rychlé a veselé. Potřebovala jsem pokosit cestičku ke kompostu, aby nám tam sousedé mohli nosit slupky ze zeleniny. A prostor, který je osetý luční směsí. Kosu již mám sestavenou, sice jsem její sestavení chtěla pečlivě zdokumentovat pro blog, ale tchán mi ji nadšeně sestavil ještě dříve, než jsem fotoaparát stihla vůbec přinést. Fotodokumentace tedy bude až jindy, až ji znovu rozeberu. Od prodejce (http://www.kosimesnadno.cz/) jsem měla kosu výborně naklepanou a naostřenou.

Samozřejmě nezačala jsem kosit bez pořádné teoretické přípravy. Někdo říká, že nejlepší je najít ve vesnici nebo v rodině nějakou babičku či dědečka, který vás s kosou naučí dobře zacházet a správně kosit. Právě můj děda by mne určitě naučil kosit nejlépe, jak by uměl. Ale nebyl čas ani příležitost zajet do rodné vesnice, a navíc se některé věci ráda učím sama z knih a videí a potom metodou pokus-omyl a kosení byl přesně tento případ. Zvažovala jsem i účast na kurzu kosení, ale kurz je až v červnu a já potřebovala kosit dříve.

Líbí se mi popis z následujícího článku: http://www.kosimesnadno.cz/, především ten obrázek záběru kosení. Je téměř neuvěřitelné, kolik se toho dá na jeden "švih" pokosit. Jen na naší členité zahradě spíše využiju menší záběr kosení. Výborné je potom sledovat následující video: I'm a L A Z Y Mower. Na něm je dobře vidět i obsekávání stromů a zasázených rostlin. Ale slabší povahy pozor, na videu kolem sekáče skotačí i malé dítě a já pořád při sledování trnula, jestli se mu něco nestane... nebojte, nestane se mu nic.

Zpět ale k mému kosení. Za okraj mikiny jsem dala toulec s brouskem a vodou, asi minutu jsem přemýšlela, jak se vůbec ta kosa má držet, a když se mi to povedlo, tak šlo kosení jako po másle, až jsem vyjekla radostí. Vážně ta stébla trávy, pampelišek i plevelů šla okamžitě k zemi a kosilo se mi příjemně. Myslela jsem na to, že se hlavně nemám moc předklánět. Správný postoj mi šel tak nějak sám od sebe, ale to bude tím, že jsem rok cvičila tai-či, a styl kosení, který jsem na internetu studovala, je podobný základnímu postoji a některým cvikům právě z tai-či.

Po přibližně pěti minutách kosení jsem vždy ostří kosy přejížděla brouskem, teorii objíždění kosy brouskem jsem nastudovala zde: http://www.kosimesnadno.cz/, ale myslím, že mi to moc nešlo. Při kosení se má při tahu zpátky zvedat jen pata kosy, což se mi taky až tak moc nedařilo, ale to se naučím. Dokonce jsem při kosení dvakrát nabodla špičku kosy do hlíny, naštěstí tam nebyly zrovna kamínky.

Jsem z toho kosení ale pořád hodně nadšená. V rodné vesnici jsem jako puberťačka sekala trávník sekačkou, dokonce jsem jednou vzala do ruky i křovinořez a ani jedno mne na kosení trávníku moc nenadchlo. Naopak kosení kosou je výborné.  To, že je to vlastně sport, mi vůbec nevadí. Nic mne z kosení nebolelo, naopak jsem měla pocit, že moje záda ztuhlá z celodenního sezení u počítače přesně takový pohyb potřebují. A navíc to potěšení z toho, že se učím "něco", co již umí jen málo z obyvatel naší republiky – ten pocit exkluzivity stál za to. Výsledný pokosený kus trávníku sice už tak exkluzivně nevypadal, někde jsem kosila na vyšší výšku, někde na nižší, ale měla jsem z něj stejně radost. Na začátečníka ten výsledek nakonec nebyl špatný. Pokosenou trávu jsem shrabala a dala ji ke stromům jako mulč (jak jsem si to přečetla v dokumentu Kraj ovoce).

Kosa byla po kosení už mírně zvlněná, myslím, že příště se budu muset pustit i do naklepávání. To mne možná to moje nadšení přejde, pokud kosu nenaklepu dobře, tak už nebude tak výborně kosit. Držte mi palce, ať se mi to podaří. Jinak po kosení jsem kosu utřela suchým hadrem, nasadila krytku a zase ji uschovala. Je perfektní, že zavěšená na trámu zabírá v dřevěné budce u sousedů jen minimum místa.

Podle mne se pěstování chřestu – první zeleniny na zahradě – spíše nevyplatí, v sezoně je celkem dobře dostupný v systému bedýnek se zeleninou. A ve stejném období se s chřestovými menu předhánějí i kdekteré restaurace. Přesto tady nad chřestovou polévkou a chřestovou omeletkou přemýšlím, že by nebylo špatné si zkusit jednu až dvě rostlinky vypěstovat jen jako takový experiment. A zjistit tak, jestli je pěstování  zeleného chřestu opravdu velmi náročné, jak uvádí články, nebo na zahradě poroste i sám.

Většina lidí zná jen krátké špičky. Z chřestu ale může vyrůst půvabný metr a půl vysoký křehký živý plot. Hlavně fotografie v jinovatce je nádherná (Zdroj obrázků: http://www.debraprinzing.com/ a http://www.chanticleergarden.org/)

Fascinuje mne na něm to, že je to trvalka. Tedy jednou jej zasadíte a až 20 let potom jen hnojíte a sklízíte. Která pěstovaná zelenina to tak má? No asi to zase tak úplně jednoduché nebude, ale stejně to zní jako pěkná pohádka. Navíc podívejte se sem, jak krásně může vypadat živý plot z chřestu: http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=117486

Podle staré knihy pana Gottwalda chřest koření jen mělce, takže nemá význam půdu nějak kypřit do hloubky a do hloubky přidávat hnůj či kompost. Naopak podle zkušeností pěstitelů sepsaných v bakalářské práci paní Chytkové (http://is.muni.cz/th/350764/ff_b/) chřest koření velmi hluboko. Tak těžko říct, jak to s těmi kořeny tedy má.

Druhý zajímavý způsob ze staré knihy je zasazení do krtčích hromádek na louce. Prý je půda od krtka natolik zkypřená, že bude chutný chřest téměř bez práce. A třetí způsob je klasický, často používaný způsob, kdy se rostlinky předpěstují a přesazují. To už mi přijde moc pracné, na druhou stranu jste při tom schopni vytřídit samčí rostliny, které dávají větší výnosy.

A pokud vám to s chřestem nevyjde a nebude chutný, ani moc výnosný, stále jej můžete pěstovat alespoň jako okrasnou rostlinu (s jedovatými plody) do  pozadí květinových záhonů či jemnou zástěnu do závětrných míst. A z jeho větviček můžete ke konci léta tvořit milé věnce. (zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a http://daisymaebelle.com/)

Péče o chřest by se pak měla točit především kolem kvalitního hnojení, aby měl dost živin. V ekozahradě můžete zkusit použít hnůj a na zalévání kopřivovou jíchu a v tomto článku: http://ekozahrada.blog.cz/ autorka doporučuje i mulčování. A seřezání před zimou, aby na jaře znovu obrostl. Škůdce má dva hlavní: chřestovou mušku a mandelinku chřestovou a nemoci potom: plíseň šedou a rez chřestovou. Proti muškám prý platí sítě, proti mandelince vysbírávání jedinců a proti nemocem zvolit vhodné stanoviště nebo radši jinak nepěstovat.
Pozor, plody chřestu jsou jedovaté.

Pevně doufám, že nic takového neprojde. Ale pro jistotu jsem se pod tu petici také podepsala. Fandím organizacím, jako je náš Gengel či rakouské Arche Noah a časem si chci od nich objednat nějakou pěknou starou odrůdu zeleniny a pěstovat ji. Tak abych ještě vůbec měla od koho  potom objednávat.

Návrh květinových hodin. (Zdroj obrázku: http://www.mein-schoener-garten.de/

Chtěla bych vám představit opravdové květinové hodiny. Ne jen osázený ciferník, který mají v Poděbradech a jinde na světě. Ty pravé květinové hodiny (horologium florae) totiž vymyslel známý botanik pan Carl von Linné. A protože to byl systematik, tak je prý jen nakreslil, navrhl, ale prakticky žádné nevysázel, to vyzkoušeli až jiní.

Pravé květinové hodiny totiž nejsou na pohled tak krásné jako vysázené číslice z voskovek a netřesků. Nenajdete na nich žádný ciferník, pouze dvanáct oddílů, ve kterých jsou vysázené různé květiny. Právě podle jejich zavírání a otvírání lze poznat, kolik je právě hodin. Jen je samozřejmě funkčnost omezená na léto, slunný den a to ani nevím, jestli to pan Linné navrhl tak dobře, že všechny oblasti pokud možno kvetou v podobnou dobu. A každý deštík může omezit funkčnost hodin, protože mnohé květiny se kvůli dešti zavírají.

Na naší zahradě květinové hodiny mít nebudu, protože na ně jednoduše nemám místo. Ale rozhodně mne chronobiologie jako malou hodně zajímala a vždycky jsem si chtěla sepsat seznam, ve kterou dobu které květiny nejvíce voní nebo se otvírají jejich květy. Mnohé květiny ze seznamu níže budu na zahradě mít, takže si možná jednou pořídím kovové číslice a dám je k nim pro sledování, zda měl pan Linné pravdu. Možná z toho budou takové "rozptýlené" květinové hodiny.

Květinové hodiny nejsou zrovna krasavice, zajímavá je na nich spíše ta podstata fungování. (Zdroj obrázků: http://www.bild.de/ a http://www.landes-zeitung.de/)

5 hodin: otevírají se květy tykve (Cucurbita), máky (Papaver), čekanka obecná (Cichorium intybus), opletníky (Calystegia), svlačec tříbarevný (Convolvulus tricolor), šípková růže (Rosa canina),  poblekla modrá (Catananche caerulea)
6 hodin : otevírají se pampelišky (Taraxacum officinale), šanta kočičí (Nepeta cataria)
7 hodin: otevírají se jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), jestřábník zední (Hieracium murorum), mléč rolní (Sonchus arvensis), aksamitníky (Tagetes), bílý leknín (Nymphaea Alba), podběl lékařský (Tussilago farfara), kontryhel (Alchemilla)
8 hodin:  otevírají se drchnička rolní (Anagallis arvensis), blatouch bahenní (Caltha palustris), Osteospermum, hvozdíky (Dianthus), pampeliška podzimní (Leontodon autumnalis)
9 hodin: otevírají se hořce (Gentiana), kopretiny (Leucanthemum), měsíček rolní (Calendula arvensis), měsíček lékařský (Calendula officinalis), Jestřábník myší ouško (Hieracium auricula), Hvozdíček lomikamenovitý (Tunica prolifera),
10 hodin: otevírají se šťavel (Oxalis), slaměnky (Helichrysum), denivka žlutá (Hemerocallis flava)
11 hodin: otevírají se mléč zelinný (Sonchus oleraceus), snědek (Ornithogalum), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), tygřice paví (Tigridia pavonia)
12 hodin: otevírá se květ mučenky (Passiflora),
13 hodin: zavírá se Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
14 hodin: zavírá se čekanka obecná (Cichorium intybus), drchnička rolní (Anagallis arvensis)
15 hodin: zavírá se květ tykve (Cucurbita), měsíčku lékařského (Calendula officinalis)
16 hodin: otevírá se květ nocenky jalapenské (Mirabilis jalapa), zavírá se podběl lékařský (Tussilago farfara), šťavel (Oxalis), drchnička rolní (Anagallis arvensis)

V zahraničí si lze rovnou koupit balíček semen na květinové hodiny. (Zdroj obrázku: http://joshuafoer.com/)

17 hodin:  zavírá se květ bílého leknínu (Nymphaea Alba)

18 hodin: otevírá se květ pupalky dvouleté (Oenothera biennis), zavírají se máky (Papaver)
20 hodin: zavírají se denivky (Hemerocallis), pampelišky (Taraxacum officinale)
21 hodin: zavírá se blatouch bahenní (Caltha palustris)

Na vedlejší zahradě se před několika dny objevila invaze brouků s komickým názvem lalokonosci. Samotní brouci už bohužel tak komičtí nejsou, patří totiž mezi obávané škůdce. Ale to vím jen díky sousedce, která je podle fotek duchaplně rozpoznala na internetu a zjistila mi o nich více. Přiznávám, že já bych je ignorovala, "brouček jako brouček", a možná by se mi to potom vymstilo.

Tento centimetr veliký, nosatý brouk totiž v noci ožírá vybrané rostlinky. Pokud do půdy nasadí vajíčka, vylíhnou se z nich larvy, které ožírají kořínky rostlin. Na vedlejší zahradě se ale brouci neostýchají a vylézají i ve dne, sousedka jich denně zašlape tak 40–100. V jiných koutech republiky spíše lidé ani nepoznají, že tam brouky mají, příznakem jsou totiž vadnoucí rostliny, lehce ožrané jahodníky a rezavý trávník. A to spousta lidí přičítá jiným škůdcům či problémům.

A co lalokonoscům prý vlastně chutná? Z užitkových rostlin jsou to jahodníky, vinná réva, chmel, libeček, konopí, papriky, josty, jabloně, muchovníky. Z okrasných rostlin jsou to rozchodníky, dlužichy, primule a petrklíče, rododendrony, ibišky, bramboříky, kamélie, begónie, fuchsie, pěnišníky, břečťany, růže, brsleny, hortenzie, bobkovišeň, wistárie, tisy, ptačí zob, muškáty.
U nás na zahradě zatím okusují šeříky, jetel a specilizují se na některé typy plevelů.

Listy jsou od lalokonosců ožrané často od kraje a do nepravidelných laloků (viz obrázek nahoře z diskuse http://www.zahrada.cz/). Někteří lidé mají prý díry i uprostřed listů. Nespleťte si je s vykousanými půlkruhy od včely čalounice, ta pečlivě odebere kus listu a sešije z něj obal pro každou svoji larvu (viz obrázek z diskuse http://www.zahrada.cz/). Včelky čalounice jsou narozdíl od lalokonosců téměř neškodné a rostliny jejich "šití" přežijí.

Obrana proti lalokonoscům

Pokud máte na zahradě a v jejím okolí alespoň něco, co budete chtít někdy jíst, tak na chemii proti lalokonoscům určitě zapomeňte, chemická obrana se nasává do rostlin či odpařuje do okolí (granule) a akorát byste především otrávili sebe. Navíc zabírá spíše na dospělce a to jen v případě, že se rostliny opravdu nažerou (mohou naklást vajíčka před jídlem a larvy mohou rostlinu jíst, až v době, kdy chemie už může vyprchávat). A navíc, když by chemie nezabrala, tak už byste si zavřeli vrátka k biologickému způsobu ochrany. Právě zkušenosti lidí z diskusí jednoznačně spějí k obraně přes parazitické hlístice rodu Heterorhabditis a ruční vysbírávání a zabíjení dospělých brouků.

Pokud vím, tak hlístice zatím u nás vyrábí asi jen brněnský Biocont a jejich nákup není zrovna levnou záležitostí, protože balení na 100m² přijde na cca 700Kč. Aplikují se přímo do hlíny k napadeným rostlinám (takže je předtím potřeba odhrnout veškeré mulče, případné folie a podobné věci, které půdu chrání). Nejlépe na vlhkou půdu a za zamračeného dne. Teplota při aplikaci by měla být vyšší než 14 °C (půda více než 10 °C), obvykle se aplikace provádí v době výskytu larev, tedy buď na jaře od konce dubna do začátku června nebo na podzim v závislosti na teplotě. A celý týden musíte půdu kropit a udržovat vlhkou, aby hlístice v půdě suchem nepošly (nebo aplikovat v době častých dešťů). V případě velké invaze je dobré hlístice do hlíny dodat ještě i na podzim/dalším jaře. Hlavně si dejte pozor, abyste si koupili ty správné hlístice na lalokonosce. Jiné hlístice se používají například na slimáky a jiné na smutnice.

Velmi ekologickým tipem ze starých dob je prý poslat k rostlinám na podzim hejno slepic, měly by spoustu larev z půdy vyhrabat a sníst. Jestli zvládnout sníst i larvy lalokonosců, to těžko říct. Doma slepičky nemáme, takže to ani nemůžu vyzkoušet a zůstanu prozatím u hlístic. Další tip se týká ochrany stromů. Vzhledem k tomu, že lalokonosec je lezoucí brouk a nelétá, můžete použít různé lepové kroužky a podobné věci, které broukům prakticky zabrání dostat se do koruny stromků.

Další informace:

http://hobby.idnes.cz/rezavy-travnik-a-uvadajici-kere-vylecite-parazitickymi-hlisticemi-1fr-/hobby-zahrada.aspx?c=A091003_074208_hobby-zahrada_mce
http://www.zahradkarikarvina.cz/?p=1657

Morušové plody jsou zajímavé čerstvé a skvělé jako sušené. Dozrávají na stromku postupně. (Zdroj obrázků: http://moruse.webnode.cz, http://www.bipo.sk/, http://www.prodejstromku.cz/)

Mořuše se dají koupit i v převislém tvaru (Pendula) nebo zakrslém kulatém tvaru (Globulosa). Zdroj obrázků: http://www.prodejstromku.cz/ a http://www.prodejstromku.cz/.

Přirozeně roste morušovník jako velký krásný strom. (Zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)

Další informace o moruších:
http://www.ekozahrady.com/moruse.htm
http://zelovoc.alteon.sk/cz/ovoce/moruse/89/
http://www.mlsnijazykove.cz/2012/07/moruse-ja.html 
http://www.darius.cz/archeus/B_moruse.html
http://kramerius.nkp.cz/ (nutnost instalovat plugin pro prohlížení knihy)