Moje první kosení kosou...

...bylo rychlé a veselé. Potřebovala jsem pokosit cestičku ke kompostu, aby nám tam sousedé mohli nosit slupky ze zeleniny. A prostor, který je osetý luční směsí. Kosu již mám sestavenou, sice jsem její sestavení chtěla pečlivě zdokumentovat pro blog, ale tchán mi ji nadšeně sestavil ještě dříve, než jsem fotoaparát stihla vůbec přinést. Fotodokumentace tedy bude až jindy, až ji znovu rozeberu. Od prodejce (http://www.kosimesnadno.cz/) jsem měla kosu výborně naklepanou a naostřenou.

Samozřejmě nezačala jsem kosit bez pořádné teoretické přípravy. Někdo říká, že nejlepší je najít ve vesnici nebo v rodině nějakou babičku či dědečka, který vás s kosou naučí dobře zacházet a správně kosit. Právě můj děda by mne určitě naučil kosit nejlépe, jak by uměl. Ale nebyl čas ani příležitost zajet do rodné vesnice, a navíc se některé věci ráda učím sama z knih a videí a potom metodou pokus-omyl a kosení byl přesně tento případ. Zvažovala jsem i účast na kurzu kosení, ale kurz je až v červnu a já potřebovala kosit dříve.

Líbí se mi popis z následujícího článku: http://www.kosimesnadno.cz/, především ten obrázek záběru kosení. Je téměř neuvěřitelné, kolik se toho dá na jeden "švih" pokosit. Jen na naší členité zahradě spíše využiju menší záběr kosení. Výborné je potom sledovat následující video: I'm a L A Z Y Mower. Na něm je dobře vidět i obsekávání stromů a zasázených rostlin. Ale slabší povahy pozor, na videu kolem sekáče skotačí i malé dítě a já pořád při sledování trnula, jestli se mu něco nestane... nebojte, nestane se mu nic.

Zpět ale k mému kosení. Za okraj mikiny jsem dala toulec s brouskem a vodou, asi minutu jsem přemýšlela, jak se vůbec ta kosa má držet, a když se mi to povedlo, tak šlo kosení jako po másle, až jsem vyjekla radostí. Vážně ta stébla trávy, pampelišek i plevelů šla okamžitě k zemi a kosilo se mi příjemně. Myslela jsem na to, že se hlavně nemám moc předklánět. Správný postoj mi šel tak nějak sám od sebe, ale to bude tím, že jsem rok cvičila tai-či, a styl kosení, který jsem na internetu studovala, je podobný základnímu postoji a některým cvikům právě z tai-či.

Po přibližně pěti minutách kosení jsem vždy ostří kosy přejížděla brouskem, teorii objíždění kosy brouskem jsem nastudovala zde: http://www.kosimesnadno.cz/, ale myslím, že mi to moc nešlo. Při kosení se má při tahu zpátky zvedat jen pata kosy, což se mi taky až tak moc nedařilo, ale to se naučím. Dokonce jsem při kosení dvakrát nabodla špičku kosy do hlíny, naštěstí tam nebyly zrovna kamínky.

Jsem z toho kosení ale pořád hodně nadšená. V rodné vesnici jsem jako puberťačka sekala trávník sekačkou, dokonce jsem jednou vzala do ruky i křovinořez a ani jedno mne na kosení trávníku moc nenadchlo. Naopak kosení kosou je výborné.  To, že je to vlastně sport, mi vůbec nevadí. Nic mne z kosení nebolelo, naopak jsem měla pocit, že moje záda ztuhlá z celodenního sezení u počítače přesně takový pohyb potřebují. A navíc to potěšení z toho, že se učím "něco", co již umí jen málo z obyvatel naší republiky – ten pocit exkluzivity stál za to. Výsledný pokosený kus trávníku sice už tak exkluzivně nevypadal, někde jsem kosila na vyšší výšku, někde na nižší, ale měla jsem z něj stejně radost. Na začátečníka ten výsledek nakonec nebyl špatný. Pokosenou trávu jsem shrabala a dala ji ke stromům jako mulč (jak jsem si to přečetla v dokumentu Kraj ovoce).

Kosa byla po kosení už mírně zvlněná, myslím, že příště se budu muset pustit i do naklepávání. To mne možná to moje nadšení přejde, pokud kosu nenaklepu dobře, tak už nebude tak výborně kosit. Držte mi palce, ať se mi to podaří. Jinak po kosení jsem kosu utřela suchým hadrem, nasadila krytku a zase ji uschovala. Je perfektní, že zavěšená na trámu zabírá v dřevěné budce u sousedů jen minimum místa.