Exotická kráska jménem Mučenka pletní

Poprvé jsem ji viděla loni u plotu v botanické zahradě v Brně. Neměla cedulku, bylo vidět, že se je tam asi jen tak "načerno", možná ji vysadil některý student botaniky jako experiment, možná se "vysadila" sama. Každopádně bez problémů kvetla a plazila se po plotu venku v našich podmínkách.

(Zdroj obrázku: http://seedsforgreenroofs.blogspot.cz/)

Jenže jsem bez cedulky neznala název, neměla jsem s sebou fotoaparát, tak jsem tenhle krásný objev nechala plavat. Ale on asi nenechal plavat mne. V knížce Ekozahrady od pana Svobody jsem jsem teď narazila na název Mučenka pletní (Passiflora incarnata) a strýček Google mi ukázal obrázky. Panejo, vždyť to je ona!

Tolik pohádka o tom, jak jsem potkala Mučenku pletní. I když se dá do přírodní zahrady vybrat nespočet jiných, vhodnějších popínavých rostlin, já to musím nejprve zkusit s touto. Seznamte se tedy s exotickou Mučenkou, která by to u nás teoreticky měla zvládnout:

Mučenka pletní (Passiflora incarnata)

Mučenka pletní v celé své kráse.
(Zdroj obrázku: http://www.sbs.utexas.edu/)

• někdy se jí také říká "opletní" a někdy na stránkách najdete jiné, které se za ni nesprávně vydávají, je dobré si vždy ověřovat latinský název,
• je to popínavka, jejíž nadzemní část každý rok odumře, přezimují jen kořeny a na jaře vyraší znovu maximálně do výšky 6 metrů, kvete v červenci,
• měla by být mrazuvzdorná do -20 °C, ale jistější je ji na zimu přikrýt slámou a větvičkami,
• libuje si na slunném chráněném místě (u zdi domu) a v létě má ráda dostatek vlhkosti,
• plody jsou jedlé, abyste se jich ale dočkali, potřebujete další mučenku (je cizosprašná), něco, co ji zvládne opylovat, a hodně slunečných dnů.

Jedlé jsou i květy a listy, dokonce jsou velmi léčivé (antidepresivum, zlepšuje spánek), ale ve větších dávkách halucinogenní a možná i nebezpečné pro játra. Spíše ji ale můžete s úspěchem použít proti kožním plísním, stačí na pár hodin přikrýt místo rozdrceným listem a opakovat proceduru asi týden.

Krásné květy se otevírají odpoledne a měly by pěkně vonět. Pokud ji ale budete hnojit, tak prý nepokvete. Někomu ze začátku prý vůbec nekvetla, jiný měl obsypanou pergolu květy. Na mnoha místech v republice se ji asi pěstovat nepodaří, já to beru spíše jako hezký experiment.

Co se týká praktické části pěstování, ta už pohádková není. Semena u nás nejsou jednoduše k sehnání. Zkusila jsem napsat na můj oblíbený internetový obchod http://www.semenaonline.cz/ a paní mi napsala, že pokud to bude možné, tak ji přidají. Zatím je tedy k dispozici jen ze zahraniční, například odsud: http://www.magicgardenseeds.com/PAS02.

Další zajímavé informace o Mučence pletní:
http://www.pfaf.org/user/Plant.aspx?LatinName=Passiflora+incarnata
http://www.konev.cz/fotodeniky/keramo/13-11-2012/
http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=News&file=print&sid=2

Doplněno po letech: Semena mučenky pletní jsem ze zahraničí objednala a podařilo se mi ji předpěstovat. Vysadila jsem ji do zahrady, kde nakonec i krásně kvetla. Bohužel mi nepřezimovala. Nevylučuji, že to s ní ještě jednou někdy někde zkusím, ale bylo to docela náročné a s nejistým výsledkem, takže zatím váhám.

Stavba našich bylinkových spirál

Při stavbě našich dvou bylinkových spirál jsme se nejvíce inspirovali obrazovým návodem nadšených zahradníků z Plzně: Návrh a realizace přírodní zahrady v podhůří Šumavy.

Samotné stavbě spirály předchází docela složité období shánění materiálů, protože na spirálu je obvykle potřeba:

• hodně kamenů, nejlépe lomené, aby se z nich dobře spirála skládala; případně cihly, staré dlaždice, kostky (inspirace v Pinterestu);
• kartony, nejlépe nepotištěné a bez plastových nálepek a bez izolepy;
• dřevo do základů spirály, nejlépe různé větve, špalíky, i odřezky neošetřených desek. Není úplně vhodné použít jedovaté jehličnany, viz dotaz v poradně institutu Veronica;
• kamínky - ty ošklivější ještě do základů jako drenáž, hezké nejlépe na zamulčování povrchu;
• hodně hlíny, protože každá alespoň trochu větší spirála spolkne několik plných koleček hlíny;
• nádobu nebo fólii na mini jezírko.

My jsme perfektní kameny získali od známých z vesnice, kteří stavěli na hodně kamenitém pozemku a potřebovali se jich zbavit. Trochu náročnější bylo dostat je na náš pozemek, naštěstí táta přivezl vozík a odvezli jsme si pět vleček, které sotva stačí na spirály, hadník a minizídečku. Kartony jsme získali od příbuzných, kteří si vybavovali dům nábytkem z Ikey, izolepu jsem z nich strhla, mám množství, které pokryje i potřebu hadníku. Dřevo mi zajistil táta, menší větve ze stříhání stromů, větší špalíky ze svých zásob dřeva na topení, použili jsme také pár odřezků desek, které zbyly z tvorby kompostéru. Část potřeby hlíny pokryly drny z vyhloubených děr na minijezírka, zbylou jsme již měli na pozemku dovezenou od sousedů, stejně jako šterk a kamínky. Pro minijezírka jsme koupili kus kaučukové jezírkové fólie.

Půdu jsme pokladli kartony a zhruba naměřili, kam až bude spirála zasahovat. Rozhodně po zkušenosti nedoporučuji dávat kartony i pod kameny, spirála  je pak méně stabilní.

Naše dvě spirály jsme zhruba naměřili a umístili tak, aby byly ve stejné vzdálenosti od plotu a symetrické. Naspod jsme umístili kartony jen tak plošně a ledabyle, a to nebyl ideální nápad. Kameny položené na kartonech nebyly tak stabilní a část kamenů jsme museli přeskládávat. Doporučuji spíše systém z návodu odkazovaného výše.
Spirálu jsme rozhodně nedělali celou v jeden den, spíše tak postupně, co šlo a na co byl čas. Například takovou díru na jezírko je nejlepší vykopat ještě dokud je půda vlhká. Kameny jsme si sestavili do spirály, aniž bychom ještě přidávali hlínu. Chtěli jsme, aby byla stavba sama o sobě stabilní.

Základ spirál jsme sestavili tak, aby byl sám o sobě stabilní. Do spirály jsme potom naházeli větvičky, drny, dřevo a menší kameny a trochu štěrku (fotodokumentaci uložení dřev jsem nestihla).

Dřevo a větve jsme přidali kvůli udržování vlhkosti. Dřeva ji do sebe nasají a poskytnou do okolí, aniž by při tom měly rostliny kořeny ve vodě. Kamínky a štěrk naopak slouží jako drenáž. Nejvíce práce potom dalo zasypat vnitřek spirály hlínou a upěchovat ji tak, aby se dostala i do mezer mezi kameny a větvemi. Prolili jsme hlínu vodou a nechali, aby si týden ještě "sedla".

Zasypání prostoru mezi kameny hlínou dalo nejvíce zabrat.

Samotné bylinky jsme měli částí ze semen, částí zakoupené sazenice netypických druhů od Krulichů. S výsevem semen jsme počkali, až bude po "zmrzlých", sazenice jsme sázeli neplánovaně za deště, uvidíme, jak se v následujících slunných dnech ujmou bez našeho zalévání. Bylinky jsme zamulčovali kamínky, které zbyly sousedům po stavbě domu. Myslím, že pro bylinky jsou kameny jako mulč vhodnější než například sláma či tráva, kromě zadržení odparu vody jim akumulují teplo a prohřívají potom vzduch. (Doplněno po letech: kamínky jsou fajn, ale jen v případě, že se do spirály nedostane pýr...) 

Sazenic bylinek jsme měli jen několik, vše ostatní jsme vyseli ze semínek. Vlevo jsou bylinky ještě bez mulče, vpravo již z druhé spirály s kamínkovým mulčem.

Na tvorbu minijezírka jsme si vyčlenili celé odpoledne a bylo to dobře. I když je malé, stejně dalo zabrat. Díru jsme vykopali zavčas, když byla  půda hodně vlhká, takže potom jen stačilo rozprostřít kaučukovou fólii. Vybrali jsme si raději kaučuk než PVC, protože mně osobně z těch dvou přijde jako více přírodní a vhodnější. Zkusili jsme také zavlažovací tip z časopisu Klíčová dírka 4/2004 (ke stažení na stránce http://www.permakulturacs.cz/). Do jezírka jsme dali trochu hlíny a trochu koupeného substrátu pro jezírka, musím říct, že to zatím vypadá spíš jako bahniště. Rozesela jsem do "příbřežních" zón semena potočnice a doufám, že brzy vzdejdou. Druhé jezírko bude s vodní mátou, na to si ale musíme najít nějaké další dlouhé odpoledne.

Ta ošklivá modrá látka vlevo je zbytek po mém starém bavlněném tričku. Měl by sloužit jako závlaha petrželky z jezírka. Vpravo už je jezírko napuštěné, s hlínou okolo, ještě k němu přišly kameny a větve jako výlezy pro živočichy.

Máte správnou velikost kosiště?

Na úvod, kosiště je ta dřevěná část, která drží samotnou kosu. Někteří si ji vyrábějí sami přímo na míru a pak se jim kosí náramně. Já jsem si kosu objednala a teď při kosení zjišťuji, že se hrbím, takže jsem se začetla do toho, jak má vlastně kosiště správně vypadat. 

Ideální byl tento článek: Biomechanika ručního sečení, kde je dole půvabný nákres človíčka s kosou, který dá i laikovi základní představu, jak má být kosiště velké. Překreslila jsem si to na fotku níže a poněkud zjednodušila:

Obrázek jednoduše ukazuje, že mám malé kosiště. A tím pádem se hrbím. Potřebovala bych velikost kosy, jako je načrtnutá úplně vlevo. (Je to nakreslené schéma z fotky.)

(zdroj obrázku:
http://www.sports-injury-info.com/)

Vyčnívající kost kyčelního kloubu – Trochanter – podle kterého se určuje madlo kosy, je hezky vidět na obrázku vpravo. Na těle se hledá trochu hůře než horní výčnělek pánve. A také je potřeba si velikost kosy zkoušet v obuvi, ve které budete obvykle kosit.

Profíci si ještě obvykle rozhodnou, zda potřebují kosu polní nebo zastřihávací a podle toho si velikost upraví. Ale to už je pěkně popsáno ve výše odkazovaném článku.

Vzdálenost mezi jednotlivými madly by měla být na šířku od lokte po natažený prostředníček. Podle mne je pro laika či začátečníka dobré, když na kose stále ještě 5–10 cm zbyde, aby si mohl přesunutím madla udělat ze zastřihávací kosy tu polní pro kosení "bez překážek". To, jestli člověku bude vyhovovat "polní kosa" nebo "zastřihávací kosa" asi zjistí až časem a je dobré, když na kosišti zůstane možnost jej upravit do jedné nebo druhé polohy.

Vzdálenost mezi madly by měla být na šířku "lokte", vhodnější ale je mít ještě prostor 5–10 cm pro seřízení na polní kosu.

Už si objednávám správnou velikost kosiště a řeším to s prodejcem, který mi zatím vychází maximálně vstříc. Možná se za pár let budu poohlížet i po výrobě kosiště na míru, tak jak to potom dělají profíci.

Tipy na slimáky

Osobně si nemyslím, že by na ekozahradě na slimáky stačil párek ježků, jedna ropucha z jezírka a kanibalismus hlemýžďů.

Takže jsem se podívala trochu blíže na různé tipy z internetu, jak se slimáky zatočit:

Kachna "indický běžec"
(zdroj obrázku: wikipedia.org)

Celkem funkční tipy na zneškodnění slimáků:

• Dobře slimáky odstraní kachna s komerčním názvem "indický běžec", jen potřebuje žít v hejnech, vyžaduje péči, krmení a na malé zahradě pro ně není místo.
• Parazitické hlístice pro slimákům jsou oblíbené a podle reakcí v diskusích celkem účinné. Nevýhodou je vyšší cena a nutnost včasného zásahu (nejlépe zabírají na mladé jedince). Akorát při velkém suchu a jílovité půdě se hlístice pořádně ke slimákům nedostanou. Pozor, abyste si opravdu koupili hlístice na slimáky a ne hlístice na smutnice či lalokonosce. Pěkným tipem je jet se sousedem napůl.
• Pokud se rozhodnete pro nekonečné a pracné sbírání slimáků, tak místo hubení můžete zkusit tip z knihy Heleny Vlašínové Zdravá zahrada, kdy slimáky donesete na kompost a necháte je tam pěkně rozkládat zbytky z kuchyně, trávu atd. a vlastně je tak zaměstnáte ve svůj prospěch. Jen nevím, jak zařídit, aby z kompostu náhodou neutekli zpět do zahrady. Ale podle tohoto příspěvku prý neutíkají.
• Ferramol se uvádí jako biologická cesta ničení slimáků, obsahuje přírodní látku fosforečnan železitý. Výrobce tvrdí, že neškodí domácím zvířatům, lidé v diskusích uvádějí případy otrav psů jen opravdu výjimečně. Ale ne vždy funguje a ne vždy jej slimáci sní, viz příspěvek.
• Pěstujte zeleninu ve vyvýšených záhonech nebo klaďte slimákům fyzické překážky: plechová ohrádka s ohnutím, měděné obložení záhonu (kovy jsou prý pro slimáky jedovaté), lepicí pásky. Akorát vodní příkop nejspíš nefunguje, přežijí i ve vodě. Tipem z diskuse je použití lávové drtě, která se používá jako mulčovací materiál a slimákům její drsný povrch vadí. Je poněkud dražší, ale vydrží dlouho.

Použití mědi proti slimákům mne překvapilo, v zahraničí na to mají přímo síťky a pásky, které nejsou ani tak drahé, když uvážíte, že by to mělo vydržet hodně dlouho. (zdroj obrázků: http://www.garden.org/ a http://www.gardenexpress.com.au/)

Nedoporučované tipy pro přírodní zahrady:

• Nadrcené uhlí, piliny, písek, lógr z kávy, drcené skořápky fungují pouze částečně a pouze za sucha.

  

  Lze využít slimáčí slabost pro
  melouny či pivo. Ale přilákáte je i
  z okolních zahrad. (zdroj obrázku:
  blog.oregonlive.com)

  Například drcené skořápky byste museli shromažďovat už od ledna, aby postačily na ohraničení záhonku. Jehličí nefunguje a jen si překyselíte půdu.
• Pivní a melounové pasti sice fungují, ale bohužel k vám lákají slimáky ze všech okolních zahrad, takže utrácíte peníze, abyste likvidovali slimáky z celé ulice.
• Chemie (především Vanish) nevydrží ve vlhku a ztrácí účinnost, otráví domácí zvířata (především psům chutná, otravy jsou časté), ale i ježky, ještěrky  a další tvory, je nebezpečný i pro člověka. Někteří lidé z diskusí ji označují za příčinu přemnožení slimáků, protože mnozí Vanish v zahradách používají a zabíjejí tím i přirozené škůdce slimáků (já tento názor rozhodně sdílím). Pokud se Vanish dostane do půdy a do zeleniny, může to prý poškodit člověku játra a ledviny.
• Sůl je na zabíjení slimáků naprosto nevhodná, protože zbytečně zasoluje půdu a potom na ní těžko něco poroste. Pokud slimáky solíte v kýblu a potom tekutinu vylejete na kompost, zasolíte si kompost a ničíte jej.
• Pravidelné kosení trávy nakrátko někomu pomáhá, někomu spíše ne (příspěvek). U nás na zahradě slimáci jedí jedlý trávník a k jahodám se zatím ani nedostali. Ale je jich tam zatím opravdu jen pár (jen desítky, ostatní mi radí, ať si je hýčkám, protože takové malé množství je spíše rarita). Nezatracujte prosím sousedy, kteří nekosí tak často. V nakrátko střiženém trávníku se slimáci nezastaví a co nejrychleji míří schovat se do zeleninového záhonu.

Prevence:

• nezalévat večer, nezalévat moc pravidelně (rostliny jsou zhýčkané a slimákům je hej ve vlhkém prostředí),
• nerýt tolik, slimákům prý totiž vyhovuje přístup k hlíně, velké hroudy a odkrytá půda,
• vysazovat vybrané rostliny, které prý slimákům nevoní, například šalvěj, měsíček, lichořeřišnici, řeřichu či česnek. Ale odpuzují pouze částečně, z diskusí vyplývá, že se kolikrát pustí i právě do těchto rostlin.
• podle knihy Zahrada jako mikrokosmos by mulč ze zavadlých rostlin (asi třeba kostival, či pokosená tráva) měl být výhodou a prevencí, protože slimáci mají raději zavadlé rostliny a pustí se do mulče spíše než do zeleniny. Otázkou je, jestli se při takovém snadném přísunu potravy příliš nenamnoží, k tomu však již autor nic nepíše.

Ze solidarity k sousedům se nejlépe domlouvejte na formě boje proti slimákům a informujte je, že slimáky řešíte a jak. Ekologické a přírodní zahrady bývají často napadány ostatními kvůli tomu, že se nekosí tráva tak často a nepoužívá se chemie. Sousedé, kteří používají Vanish, však dělají větší škody a akorát přemnožení slimáků zhoršují. Hezky na to šel jeden člověk na vesnici, který se podělil o hlístice s ostatními, viz příspěvek.

Další informace:
Dotaz v poradně Veronica, odpověď od paní Vlašínové: http://www.veronica.cz/?id=12&i=96.
Diskuse na fóru sobestacnost.cz: http://sobestacnost.cz/PHPBB3/viewtopic.php?t=138

Mulč a slimáci

Zatím rozhodně mulčuji půdu pod stromy a keři. Zahrada je ve slunném, ale poněkud suším svahu, takže zadržení vláhy je pro mladé rostlinky (navíc sužované větrem) dost důležité. Ale začetla jsem se do článků, které od mulčování odrazují kvůli slimákům (O mulčování, diskuse Biozahrada, diskuse Permaweb).

 

Čerstvě zamulčované rostliny skoro v té "záplavě zeleně" nejsou vidět. Krásu tyto zamulčované plochy rozhodně nepobraly, já je ale beru jako důležitý prvek v prvních letech zahrady. Pak už by snad mulč neměl být potřeba.

Nepopírám, že se určitě pod mulčem musí slimákům dařit. Ale pokud si dobře pamatuji, tak na zahradě mých rodičů slimáci byli vždycky taky, i když se nemulčovalo. A soudě podle každoročních televizních reportáží jsou slimáci prostě přemnožení mulč nemulč. Takže mulčem to nebude. Osobně si myslím, že mulčování přináší zahradě takové výhody, které by strach ze slimáků měl snadno smést ze stolu, chrání rostliny před vysycháním, plevely a také před velkými ničivými mrazy. Více o něm píše pan Svoboda: http://www.ekozahrady.com/mulcovani.htm. Dobrý návrh ekozahrady navíc počítá s tím, že mulč časem postupně nahradí rostliny jako podsadba stromů, či půdokryvné trvalky. Zůstane možná akorát na každoročně zakládaném zeleninovém záhoně.

Podle knihy Zahrada jako mikrokosmos by mulč ze zavadlých rostlin (asi třeba kostival, či pokosená tráva) měl být spíše výhodou a prevencí, protože slimáci mají raději zavadlé rostliny a pustí se prý spíše do mulče než do živých rostlin. Otázkou je, jestli se při takovém snadném přísunu potravy příliš nenamnoží, k tomu však již autor nic nepíše. Tak jak tak je ale člověk stejně musí řešit a "zneškodnit", takže mi přijde smysluplné, že slimáci před zneškodněním stihnou sníst jen mulč a ne zeleninu.

Na naší zahradě se objevilo zatím jen 10 slimáků, i tak si ale sepisuji do dalšího článku, jak s nimi obvykle lidi bojují a co funguje a co ne.

Červen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v červnu?

Počasí nám zatím moc nepřeje, venku je chladno. A tak se alespoň můžete zasnít, co vše budete moct dělat v červnu na zahradě, až se na nás bude více usmívat sluníčko a teploty se přehoupnou přes 20 °C:

• slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu,
• užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců,
• plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady,
• pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce.

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/)

• pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků"; isnpirace na další hry s vodou venku je v článku,
• máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení,
• dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě,
• pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/

• opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci,
• jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i muchovník a zimolez, některé saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky.

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/)

• Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu skvěle využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala,
• v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku,
• lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.