sobota 27. července 2013

Pohoda v houpací síti

Nádherně fialová síť (zdroj obrázku:
http://oliveout.blogspot.cz/)
Bez houpací sítě si prostě nedokážu pořádně zahradu představit. Právě v parádních letních vedrech je naprosto ideální odpočívat ve stínu stromů v síti.
Jenže u zahrady zakládané "na zelené louce" těžko člověk bude mít dva krásné statné stromy a tak mi nezbývá, než o houpací síti zatím jen snít a koukat se na krásné obrázky. Za pár let, až se rozroste náš buk či líska a hodí alespoň lehký stín pod sebe, tak si koupíme samonosnou houpací síť. A bude to celkem drahý špás, stojan, který udrží dva dospělé a jedno dítě, začíná na ceně 4 000 Kč (kovový) a hezký dřevěný stejné nosnosti začíná na 10 000 Kč. Síť, která udrží malou rodinku, stojí kolem 3 500 Kč. Není to žádná levná záležitost.
Ale zpátky ke snění, do zahrady by se nám potom barevně hodila krásně fialová síť, na obrázcích se mi ale nejvíc líbí ty bílé s kupou polštářků. A od věci potom není ani pořízení moskytiéry pro večerní poležení. 
Za nepraktické považuji ty "děravé" provázkové houpací sítě. Sice jsou skladné, ale člověku táhne na záda a koukněte níže, že z nich nebudou nadšení ani domácí mazlíčci.

Nejlepší jsou houpací sítě natažené ve stínu dvou statných stromů. (zdroj obrázků: http://pinterest.com/ a http://pinterest.com/)

Bílé houpací sítě s krajkou vypadají v zahradě parádně romanticky. Jen ta barva není moc praktická, když budete v síti baštit třeba zmrzlinu nebo ovocný pohár. (zdroj obrázků: http://beachcomber26.blogspot.cz/ a http://mokkasin.blogspot.se/)

Síť u jezírka nebo potůčku může být taky hodně příjemná, ideálně ale raději v kombinaci s moskytiérou. Stejně tak na večerní poležení se moskytiéra určitě užije. (zdroj obrázků: http://pinterest.com/, http://fabulousfifi.typepad.com/  a http://pinterest.com/)

Houpací síť lze natáhnout i na zastřešenou terasu. Obrázek vpravo mám hodně ráda, přesně takhle by se mi líbilo někdy v houpací síti přímo v noci spát. (zdroj obrázků: http://pinterest.com/http://www.houpacisite.cz/ a http://littlewillow.com/)
Jen těm "děravým" provázkovým houpacím sítím moc neholduji. Sice na některých obrázcích vypadají pěkně, ale přijde mi, že asi nebudou moc pohodlné. A pozor, jestli máte pejsky či kočky. (zdroj obrázků: část fotografie od fot. studia DamionHamilton http://www.damionhamilton.com/, http://pinterest.com/ a http://pinterest.com/)
Další pěkné snové obrázky s houpacími sítěmi si budu postupně časem dávat do nástěnky na Pinterestu: http://pinterest.com/zahrada/pohoda-v-houpací-síti/.

pondělí 22. července 2013

Není saturejka jako saturejka

Moje první setkání se saturejkou bylo v podobě sušeného koření a šlo o klasickou saturejku zahradní (Satureia hortensis). Podle stručného popisu prodejce: http://koreni.cz/detail.php?pid=309 to vypadá, že šlo o koření velmi typické pro staročeskou kuchyni. Já zatím jen stihla zjistit, že to saturejce sluší ve vaječných omeletách, míchaných vajíčkách i luštěninových polévkách, a to stačilo na to, abych se po ní začala shánět i do naší bylinkové spirály.

Zleva: saturejka horská, sušená saturejka zahradní jako koření a nakonec indiánská máta.

Klasická zahradní saturejka (Satureia hortensis) vyroste v 60 cm vysoký keříček a je to u nás jednoletka, musí se na jaře znovu zaset. Vzhledem k rychlému růstu ji ale prý stihnete za rok ze semen pěstovat a sklidit klidně 3x (viz text osiva-semena.cz/). Já jsem ale raději svoji pozornost obrátila ke dvěma trvalkovým saturejkám:

Saturejka horská (Satureja montana)
(list saturejky horské)

Tvoří pěkný 40 cm vysoký keříček s růžovými květy, který by měl být mrazuvzdorný až do -28 °C. Chuťově by prý měla být ostřejší než klasická saturejka, ale to neporovnám, protože jsem normální saturejku v čerstvé podobě ještě neměla. Listy jsou tvrdší, takže se asi hodí spíše na povaření v polévkách, prý při použití saturejky není potřeba tolik solit. Usušená nať v pytlíčkách možná odpuzuje moly (z http://www.living.cz/).

Převislá saturejka (kavkazská saturejka plazivá, Satureja spicigera)
Tahle převislá saturejka mne nadchla, protože v bylinkové spirálá mohou její šlahouny hezky viset směrem dolů a celé to bude vypadat výborně. Měla by snést -23 °C, takže uvidím, jestli nám tam nakonec nebude vymrzat. Kvete hezky bíle. Akorát jsem ji nestihla obejdnat od Krulichů zavčas, takže si na ni musím počkat do dalšího jara.

Při shánění převislé saturejky v bylinkové zahradě ve Valticích mne ale ještě čekalo překvapení. Domluvila jsem si tam na druhý den od jejich zahradníka 6 sazenic. A ten pán mě ještě dopředu upozorňoval, že ta převislá saturejka je jiná, řekl i slovo "douglasii", ale pořád mi nedocházelo, že může být opravdu jiná. Přece je to pořád rod saturejek. A tak jsem druhý den byla překvapená, ale příjemně. Dostala se ke mně totiž indiánská máta, neboli Satureja douglasii, často označovaná jen jako převislá saturejka:

Převislá saturejka s vůní máty (Satureja douglasii, Yerba Buena či Hierba Buena či Indian Mint)
Rostlinka má listy podobné mátě, úžasnou jemnou mátovou vůni, ale máta to rozhodně není. Jde o saturejku s pěknými převislými šlahouny, která se u nás dá pěstovat bohužel jen jako jednoletka nebo přenosná rostlina. Zimu u nás určitě nepřežije, zvládne maximálně -7 °C. Oproti klasickým saturejkám má raději spíše polostín a více vody. A proč mne tak nadchla? No protože moc nemůžu jíst klasickou mátu, ani pít mátový čaj, vždy to se mnou zamává a nějak mi máta nedělá dobře na tlak, byť s tlakem jinak nemám žádné zdravotní problémy. Takže už se těším, jaký bude "mátový čaj" ze saturejky.

Indiánská máta je převislá saturejka, která má široké listy a opravdu půvabně voní po mátě.

A ještě přidávám tip ke klasické saturejce. Saturejka zahradní nejspíše najde uplatnění taky v biologické ochraně rostlin před škůdci, její možnosti zkoumali ve Výzkumnému ústavu rostlinné výroby (metodika). Pro laické pěstování je tam jediný vhodný tip: "Z preventivních důvodů je možné doporučit pěstování saturejky v blízkosti porostů zelenin (např. brukvovitých), kdy silná aromatická vůně saturejky odpuzuje zejména mšice."


Další informace:
http://www.zivebylinky.cz/cz-detail-794318-previsla-indianska-saturejka-s-vuni-maty-satureja-douglasii.html
http://www.vurv.cz/index.php?p=publikace&id=1143141&site=instituce

úterý 16. července 2013

O knížce Léčivé rostliny od pana Jedličky a Zejbrlíka

Druhá starodávná knížka pana Jedličky pojednává o léčivkách, které u nás rostou. Tak jako ostatní knihy pana Jedličky, i tuto jsem získala od své milé tetičky. Původně ale knížky patřily řadovým sestrám dominikánkám, které v mé rodné vesnici působily. Byly to milé veselé dámy, které vždycky uměly poradit či vykouzlit člověku úsměv na tváři. Jedna z nich, sestra Vavřína Vacková nejspíše právě s těmito knížkami chodívala po lesích a sbírala jedlé plody, léčivky a houby. Svědčí o tom mnohé její poznámky tužkou na stránkách knížek.



Knížka o léčivých rostlinách je opět v takové správné kapesní velikosti. Kromě úvodu (s upozorněním na vyhlášky, jedovatost i fakt, že nemáte posílat sbírat byliny děti) obsahuje také skvělý kalendář sběru léčivek. Tohle mi v ostatních knihách o léčivkách vždycky chybělo. Tady je přehledně na každý měsíc informace, jaký kořen, list nebo květ můžete sbírat. Mám pocit, že dříve nad zpracováním knih lidé mnohem více přemýšleli.



Obrazová část s kresbami pana Zejbrlíka je tentokrát z půlky jen černobílá, což je škoda. Kdyby byly všechny obrázky krásně barevné, byla by knížka o to půvabnější. Opět oceňuji některé prázdné stránky u obrázků jako ideální místo na vlastní poznámky.

Popisná část hezky představuje každou bylinku, její vzhled i to, jak ji správně usušit. A samozřejmě nechybí popis použití, tedy co daná bylinka léčí, nebo na co všechno se dá použít. Trochu mne pobavilo, že například andělika větší se má používat při chronické otravě nikotinem a alkoholem a například listy jahodníku obecného často lidé používali jako náhražku čínského čaje. A kontryhelem s ranní rosou si ženy umývaly obličej, aby se zbavily pih. V odvaru z mydlice lékařské se pro změnu praly krajky a hedvábí, protože klasické mýdlo jim "porušovalo barvy".



Myslím, že tato knížka bude v antikvariátech dobrým úlovkem pro čtenáře, kteří se nespokojí s klasickým postupem "když nezaberou léky, zajdu si do lékárny pro nějaký bylinkový čaj". Díky této knížce si můžou bylinky zkusit sami nasbírat (případně vypěstovat) a usušit, knížka se vejde do kapsy. Ostatní na ní možná akorát ocení pěkné obrázky a děti z těch kreseb mohou třeba poznávat květiny na jarní procházce lesem.

pátek 12. července 2013

Zápichy a popisky na bylinky

Zatím jsem si do spirály vyrobila dočasné zápichy s označením bylinek a pokukuji se po nějakých hezkých "trvalých". Docela hezké zápichy do bylinek se dají koupit na Fler.cz, inspirujte se:

Vlevo je zápich od prodejce Macachaba, vpravo nahoře od prodejce Krásný domov a vpravo dole jsou křídové zápichy od prodejce Hany Home.
Já však s těmi kupovanými mám zásadní problém – jsou moc obecné. Poznám už totiž bazalku od meduňky či saturejky, ale bohužel nepoznám citronový tymián od toho kmínového a od té odrůdy Fredo či jiné. Takže potřebuji zápichy dostatečně velké, aby se na ně vešly kompletní názvy. A co se týká těch křídových zápichů, velmi se mi líbí, obdobné byly i v bylinkové zahradě ve Valticích. Jen si nejsem jistá, jestli se ta křída nesmyje.

Takže jsem začala pokukovat po návodech, z čeho všeho a jak se dají takové bylinkové zápichy doma vyrobit:

Z dřívek od nanuků. Tuto cestu jsem zatím volila já, než si vyrobím hezčí a jednotnější zápichy. Ani jsem nevěděla, že se ta dřívka dají i jednoduše koupit, například na Fler.cz, další hledejte pod názvem "špachtle". 
Moje nanukové zápichy jsou tvořeny dvěma dřívky, která jsem svázala dohromady do kříže pomocí různých zbytků provázků, nití či drátků.

Ze starých kolíčků na prádlo vzniknou půvabné bylinkové zápichy. Stačí přidat špejle namočené do oleje pro větší výdrž ve venkovních podmínkách.
Ze starých špuntů od lahví lze také vytvořit povedené zápichy. Stačí je zabodnout do kusu drátku nebo špejle a popsat nějakou vhodnou fixou pro venkovní použití. Dokonce se korkové zátky dají i koupit například zde.

(zdroj obrázků: http://pinterest.com/ a http://www.flickr.com/)

Z maličkých květináčků a silnějšího drátu můžete vytvořit pěkné "zvonkové" zápichy. Jeden takový malý květináček stojí kolem 5 Kč a pomalovat jej můžete vhodnými barvami na venkovní použití, které seženete ve výtvarných potřebách.
Rozbité kusy keramických květináčů se dají taky užitečně využít pro označení bylinek. Někde jsem četla, že prý vám v každém zahradnictví takové střepy dají, prý jich mají hodně. Osobně jsem to ale nikdy nezkoušela.

(zdroj obrázků: http://pinterest.com/ a http://www.etsy.com/)


Cihlové bylinkové spirále budou slušet popisky bylinek z minicihliček. Jedny takové šly ještě nedávno koupit od prodejce cihlářstvíčko, 50 kusů za cca 160 Kč. Možná, když byste prodejci napsali, ještě by nějaké měl, nebo by je opět dal do prodeje.
Z říčních oblázků či kamínků od moře si můžete jednoduše vytvořit půvabné popisky bylinek, stačí si ve výtvarných potřebách zajistit vhodný fix na venkovní použití.

(zdroj obrázku: http://www.thefrugalfemale.com/)


Ze seříznutých kousků větviček lze také vytvořit zápichy na bylinky. Ty na obrázku jsou potištěny tiskátky, hezké ale budou i fixem psané popisky.
Zajímavý nápad měl autor tohoto článku na http://www.homegrownfun.com/. Z kmene vánočního stromku a kovového drátu vytvořil půvabné dřevěné zápichy na bylinky.

(zdroj obrázků: http://www.homegrownfun.com/ a http://pinterest.com/)

Pěkný návod na výrobu domácích zápichů na bylinky je i v blogu Studi G Blog: http://www.studiogblog.com/

(zdroj obrázku: http://www.studiogblog.com/)
Pokud se budete chtít pustit do něčeho takto komplexnějšího, mohly by se vám hodit některé komponenty například od prodejců z Fler.cz:

Další obrázky pěkných zápichů na bylinky, které si člověk může vytvořit i sám doma, budu časem vkládat do nástěnky v Pinterestu: http://pinterest.com/zahrada/

sobota 6. července 2013

O malé knížce Lesní plody od tria Jedlička, Zejbrlík, Sandtnerová

Dostal se mi do rukou hotový poklad – tři malé knížečky pana Jedličky vydané někdy kolem roku 1944. On je to takový poklad především pro člověka, který má rád přírodní zahrady, přírodu jako takovou a nádech historie či nostalgie. Takže skvělá věc právě pro mne.


První knížka – Lesní plody – má perfektní kapesní velikost, snadno se vejde někde o baťůžku či bundy. Na to, že knihu vydali ve 40. letech, je písmo krásně čitelné, holt to v té době tiskaři opravdu uměli. Třetinu knihy tvoří popisy rostlin, ze kterých se dají jíst plody, třetinu potom půvabné kresby a třetinu recepty.

Osobně nemám sáhodlouhé slovní popisy rostlin ráda, raději koukám na obrázky a ty v knize opravdu nechybí. Smekám nad uměním pana Otakara Zejbrlíka, rostlinky jsou krásně vybarvené, jako malá bych tu knížku doslova hltala. Obrázek zabírá vždy jednu stranu a ta druhá je prázdná, já si na ni asi budu psát vlastní poznámky.



Co se týká samotného obsahu knihy, moc nových informací jsem se vlastně nedozvěděla. Mnohé z uvedených zapomenutých rostlin vzkřísil ve své knize Ekozahrady již pan Svoboda, takže už z různých zdrojů vím, že z trnek se vyrábí víno a květy bezu se dají připravit smažené jako tzv. "kostmatice". Nevěděla jsem akorát, že se malinovou šťávou dříve přebíjela odporná chuť dobových léků. A také jsem možná rozluštila záhadu, proč někomu bez smrdí a někomu ne. Jde totiž o dvě různé rostliny, tzv. chebdí (Sambucus ebulus) celé dost nepříjemně páchne. Zato bez černý (Sambucus nigra) nebo bez červený (Sambucus racemosa)  hezky intenzivně voní.

Část knihy věnovanou receptům z lesních plodů sepsala dobová odbornice – paní Marie Janků-Sandtnerová. Jsou to typické recepty k uchování plodů na později, v té době ještě nebyly k dispozici mražáky. Takže zde najdete návody na výrobu šťáv: dřišťálková, jahodová, ostružinová, malinová, brusinková, borůvková, morušová i bezinková. Potom různé kompoty, jam, ostružinová povidla či likéry. Většinou jsou to recepty plné cukru, tedy nic až tak zdravého.



Na internetu je kniha ještě v několika antikvariátech k sehnání. Pokud zvažujete její koupi, tak musím říct, že je to úlovek spíše jen pro velmi nadšené přírodní zahradníky. Ostatní z knihy až tolik mít nebudou, protože když si ji vezmou na procházku do dnešního lesa v podobě smrkových monokultur, tak velmi brzy zjistí, že tam maliny, oskeruše, moruše ani třeba dříny moc nerostou.

pondělí 1. července 2013

Červenec – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v červenci?
  • odměnit děti za vysvědčení a přichystat jim párty na zahradě se spoustou her,
  • postavit si stan na zahradě a přespat v něm, nebo jím potěšit (opět) děti. Nebo ještě lépe jen rozbalit karimatky a moskitiéru a noční nebe plné hvězd bude nad vámi, když budete usínat. Jen to chce noc bez mraků a možného deště.
  • Pokud disponujete projektorem (nebo si jej můžete půjčit), natáhnetě na zahradě prostěradlo mezi stromy a pozvěte kamarády na letní kino,
(zdroj obrázku: http://shannoneileenblog.typepad.com/)

  • pokud zrovna neprší, lze si dopřát snídani v trávě... a večer každý den večer grilovat, nebo péct pizzu v zahradní peci,
  • můžete jíst bílý rybíz, z červeného péct táče a z černého vyrábět báječný sirup. Dozrávají také angrešty, višně, třešně a další ovoce. A o slovo se hlásí i zelenina, takže můžete mít na stole téměř každý den dobrý zeleninový salát, klidně s bylinkami ze zahrádky.
  • sklízet a sušit levanduli do vonných pytlíčků,
  • opalovat se, případně i koupat v přírodním jezírku a chodit bosky v trávě,
  • nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
  • je dobré jednou za léto přehodit kompost, aby lépe docházelo k potřebnému tlení,
  • pokud prší, je ideální vytáhnout na chvíli ven pokojové rostliny a nechat je umýt a zvlhčit,
  • některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.
Na co určitě zapomeňte:
  • na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili,
  • na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?