O malé knížce Lesní plody od tria Jedlička, Zejbrlík, Sandtnerová

Dostal se mi do rukou hotový poklad – tři malé knížečky pana Jedličky vydané někdy kolem roku 1944. On je to takový poklad především pro člověka, který má rád přírodní zahrady, přírodu jako takovou a nádech historie či nostalgie. Takže skvělá věc právě pro mne.

První knížka – Lesní plody – má perfektní kapesní velikost, snadno se vejde někde o baťůžku či bundy. Na to, že knihu vydali ve 40. letech, je písmo krásně čitelné, holt to v té době tiskaři opravdu uměli. Třetinu knihy tvoří popisy rostlin, ze kterých se dají jíst plody, třetinu potom půvabné kresby a třetinu recepty.

Osobně nemám sáhodlouhé slovní popisy rostlin ráda, raději koukám na obrázky a ty v knize opravdu nechybí. Smekám nad uměním pana Otakara Zejbrlíka, rostlinky jsou krásně vybarvené, jako malá bych tu knížku doslova hltala. Obrázek zabírá vždy jednu stranu a ta druhá je prázdná, já si na ni asi budu psát vlastní poznámky.

Co se týká samotného obsahu knihy, moc nových informací jsem se vlastně nedozvěděla. Mnohé z uvedených zapomenutých rostlin vzkřísil ve své knize Ekozahrady již pan Svoboda, takže už z různých zdrojů vím, že z trnek se vyrábí víno a květy bezu se dají připravit smažené jako tzv. "kostmatice". Nevěděla jsem akorát, že se malinovou šťávou dříve přebíjela odporná chuť dobových léků. A také jsem možná rozluštila záhadu, proč někomu bez smrdí a někomu ne. Jde totiž o dvě různé rostliny, tzv. chebdí (Sambucus ebulus) celé dost nepříjemně páchne. Zato bez černý (Sambucus nigra) nebo bez červený (Sambucus racemosa)  hezky intenzivně voní.

Část knihy věnovanou receptům z lesních plodů sepsala dobová odbornice – paní Marie Janků-Sandtnerová. Jsou to typické recepty k uchování plodů na později, v té době ještě nebyly k dispozici mražáky. Takže zde najdete návody na výrobu šťáv: dřišťálková, jahodová, ostružinová, malinová, brusinková, borůvková, morušová i bezinková. Potom různé kompoty, jam, ostružinová povidla či likéry. Většinou jsou to recepty plné cukru, tedy nic až tak zdravého.

Na internetu je kniha ještě v několika antikvariátech k sehnání. Pokud zvažujete její koupi, tak musím říct, že je to úlovek spíše jen pro velmi nadšené přírodní zahradníky. Ostatní z knihy až tolik mít nebudou, protože když si ji vezmou na procházku do dnešního lesa v podobě smrkových monokultur, tak velmi brzy zjistí, že tam maliny, oskeruše, moruše ani třeba dříny moc nerostou.