Koberec na hadník

Hadník tvoříme jen velmi pomalu, vždy jsou na zahradě důležitější věci. Zatím máme jen díru v zemi, částečné oplocení a kamennou zídečku. Nedá se ale říct, že bych na něj zapomněla, hromadím si zatím materiál (větve z lesa, buková polínky od táty, větve ze střihu modřínu od sousedů, kartony od nábytku, dřívka z kompostéru, snad bude i listí od sousedů).

Jeden báječný dílek pro náš hadník jsem o víkendu objevila v IKEA. Ve slevě tam měli černý koberec s barevnými pruhy BISLEV ze 400 Kč na 99 Kč. Normálně by mne takový "ošklivý" obyčejný koberec vůbec nezaujal, natož, abych si jej dala do bytu. Ale pro hadník je to to pravé ořechové, je pevný, ze 100% bavlny, jen jsem ustřihla ty umělé cedulky. Podle tipů k teorii hadníku by se pod nahřátou pevnou černou látkou měli rádi vyhřívat slepýši. Takže jsem tedy zvědavá, jestli to nakonec bude fungovat.

Koberec, který dám na hadník. Zatím je ještě hezky čistý, to mu dlouho nezůstane.

Obvykle lidé používají staré koberce, co jim kde zbyly doma, my však žádný takový nemáme. Navíc si myslím, že sehnat v dnešní době jen obyčejný běhoun z bavlny není jednoduché, většina lidí má už koberce z umělých materiálů.

Doplněno po letech: Ne, ani takový koberec, ani žádné jiné další opatření nám ty hady do hadníku za ty roky nenalákalo.

Zajímavá vedení vinné révy pro zahradu

Naše réva je opravdu jen "mini".

Pro pěstování vinné révy u nás na kopci jsem se rozhodla už v zimě. A trochu mne při pohledu na moje sazeničky pobavila informace z knih o tom, jak mám hned první rok prý vyvést a vyvázat révu do výšky 1 metru. To se ale těžko dělá, když moje sazeničky mají maximálně 30 cm.
Důvod tuším, nijak jsem půdu nehnojila a nepřipravila, jak pravila většina článků. Pouze jsem přidala "houbičky" pro mykorhizu a v suchu révu občas zalévala.  Jestli se mi to vyplatí, to těžko říct, zatím je však réva zdravá, bez škůdců a přežila celkem dobře i ta letní vedra.
Vlastně mi tím zbylo ještě hodně času na plánování, jaké vedení pro révu zvolím. Prvně mi všechna ta vedení a teorie o révě přišla hodně složitá, ale už mám pocit, že jsem se těmi pravidly a poučkami prokousala natolik, abych to mohla zkoušet v laické rovině po svém.

Vinná réva je ve své podstatě popínavka a kdyby si mohla vybrat, bude se nejspíš klasicky plazit po nějakém stromě lužních lesů, tak jako původní planý druh révy lesní (Vitis vinifera). Toho lidé už od dávných civilizací využívají, staví pro sazeničky dřevěné opory místo stromů a střihem je na ně tvarují tak, aby měli co největší a nejlepší kvalitní úrodu. A protože každý kraj jiný mrav, lze najít nespočet různých vedení révy. Obvykle se jmenují například podle oblasti, pro kterou byly typické, či podle tvaru.

Následují vedení vinné révy, která mne zaujala na obrázcích. Přiznávám, že někdy nemám vůbec představu, jak se do takových tvarů ta réva dostane.

Vedení po stromech a sloupech (Arbustum)
Toto vedení nejspíš nadchne opravdu zanícené ekozahradníky. Révu jednoduše necháte "přirozeně" pnout po nějakém ovocném stromě, starém kmeni či nevzhledném sloupu. Úroda bude asi dost mizivá a sem tam část horních výhonků vymrzne. Některým moderní odrůdám révy se to líbit nebude a na kmeni stromu, který příliš stíní, asi réva dostane nějaké choroby, protože obvykle vyžaduje hodně slunce. Výhodou ale je šetření místem. Toto je vhodný způsob jen pro opravdu odvážné experimentátory.

Po sloupech se obvykle nechává pnout jen okrasná réva, staré stromy v lese se zase líbí původním formám. (Zdroj obrázků: http://pinterest.com/ a http://www.vinetowinecircle.com/)

Vedení révy "jako strom" (asi Tratta dell Arbustum Gallicum)
Toto vedení jsem našla v jedné prezentaci, dvě sazenice jsou vyvedené hodně vysoko, v pomyslné koruně stromu rozdělené na celkem 4 "větve" a z těchto větví teprve visí pruty, na kterých jsou listy a plody. Ve výsledku to bude opravdu vypadat jako "révový strom". Díky dostatku starého dřeva (které se neřeže) by toto vedení nemuselo vymrzat.

Vlevo je nákres vedení révy "jako strom", vpravo ještě ukázka révy, která se pne po listnatém stromě. (Zdroj obrázků: prezentace pana dr. Sotoláře na MENDELU Brno a http://www.ermydesign.it/)

Nízká vedení révy vhodná jako plot předzahrádky (obvykle podle dr. Guyota)
Pokud potřebujete plotek předzahrádky jen čistě pro estetické účely, není od věci si místo obvyklých buxusů a podobných nejedlých rostlin zkusit zapěstovat vinnou révu do tvaru nízkého plotu. Obzvlášť pokud by takový plotek byl orientovaný na slunnou jižní stranu. Nevýhodou je častější vymrzání a náchylnost k plísním, do vyšších poloh to nebude to pravé ořechové. Jak si takové vedení zapěstovat velice pěkně popisuje Zahrádkář Jerome na stránce http://www.olivadesign.cz/ nahoře.

Ukázka vedení dle dr. Guyota a obrázek z klasické vinice na ukázku toho, jak půvabně může potom takový živý plot vypadat na podzim. (Zdroj obrázků: http://www.trhvin.cz/ a http://doctorschar.com/)

Vertiko jako obdoba sloupovitých stromů
K vedení Vertiko už lze najít docela dost diskusí a návodů a názorů. Je oblíbené v zahradách, protože se jedná o samostatné kůly, kolem kterých je réva jednoduše omotaná a složitě stříhaná tak, že jen šlahouny visí dolů. Pěstitelé si libují v tom, že nikde nemají zbytečné dráty a pokud dají kůly blízko sebe, tak v létě vznikne živý plot, ve kterém jsou ale na podzim stále dobře přístupné hrozny. Nebo takto pěstují révu jako "sloupovitý strom" někde v mezeře v zahradě, kde se jí daří. Vertiko je spíše vhodnější pro moštové odrůdy, protože stolní odrůdy prý nasazují kvalitní hrozny od čtvrtého očka, ale tady se stříhá na druhé očko (více v textu pana Jedličky).

Nákres vedení Vertiko a ukázka (Zdroj obrázků: http://www.trhvin.cz/ a http://www.ovine.cz/)

Pergoly a podloubí
Pergoly jsou na zahradách nejčastější formou pěstování vinné révy. V létě pěkně stíní, na podzim dávají při dobrém výběru (silně rostoucí) odrůdy plody a v zimě zbyde jen kostra, která propouští světlo. Révu lze s úspěchem použít ale i na podloubí, chodníčky a průchody. V Itálii jsem viděla i přístřešky na auto popnuté révou.

Podloubí a průchody stíněné vinnou révou jsou asi nejvíce půvabné. (Zdroj obrázků: http://pinterest.com/, http://pinterest.com/, http://pinterest.com/ a http://www.daleysfruit.com.au/)

U nás na zahradě asi zvolíme spíše polopergolový typ – pergolu Trentino. Trochu více ji zvedneme a zkosíme, zakulatíme půdorys do půlkruhu a pod ni dáme lavičku nebo lehátka. "Kmeny" révy podsadíme levandulí a měsíčkem zahradním.

Takto obvykle vypadá pergola typu Trentino. (Zdroj obrázku: prezentace pana dr. Sotoláře na MENDELU Brno)

A nakonec si ještě neodpustím obrázek dvou zajímavých vedení, které bych si ale asi do zahrady nedala:

Vlevo je srdcový řez používaný v Německu a vpravo je trevírské ("volantové") vedení. (Zdroj obrázků: prezentace pana dr. Sotoláře na MENDELU Brno)

Co se nepovedlo...

Kromě různých zahradních úspěchů sem do blogu patří i shrnutí mých neúspěchů. To abych se poučila pro příště:

• mulč versus pořádný mulč – na podzim jsem měla jen pár balíků slámy a tak jsem mulčovala jen celkem slabou vrstvou. A hned na jaře jsem viděla, že byla občas v mezerách vidět i holá půda a samozřejmě tím slabým mulčem prorůstaly i plevely, které jsem musela vyplet. Narychlo jsem ještě sehnala balíky slámy a pak co nejdříve mulčovala trávou. Kdybych už od začátku mulčovala pořádně i se spodní vrstvou z kartonů, ušetřila bych si následně práci.

Slabá vrstva slámy z podzimu nestačila a tak jsme ještě museli od jara několikrát mulčovat trávou.

• semena úrazníku přišla vniveč –  vůbec nevzešla. Zasela jsem je na čistou holou velmi osluněnou půdu, která byla lehce z kopce a silné deště semínka splavily. Ta, co zůstala, pak nebyla pravidelně zalévána a to byl asi důvod, proč nevzešla. Brzy na místě vyklíčil akorát plevel. Další pokus tedy bude následovat, až budu vědět, že na zahradu pojedeme častěji a budu o semínka víc pečovat.
• jsem bez fialek – taktéž vůbec nevzešly, protože na pozemku bylo hodně sucho a stromy ještě nedělají takový stín, aby se fialkám vytvořilo vhodné ideální prostředí. Opět budu set semínka v další pokusech, jakmile se trochu rozvětví stromy a utvoří stín.
• zmrzlá hrušeň Williamsova – oběma mým hrušním se bohužel nedařilo. Sazenice Williamsovy červené byla už od prodejce na podzim sestřižená a to byl podle mne zásadní problém. Přes zimu od těch střihů zčernala a ani moje ostříhání černých částí na jaře ji nezachránilo a bohužel nevzešla. Navíc jsem pak zjistila, že některým "williamska" stejně vymrzá, byť mne prodejce i pár lidí v diskusi ubezpečovalo, že by tu naši nadmořskou výšku měla bez problémů zvládat. Asi to už s ní zkoušet nebudu a bude mi tedy v zahradě chybět stará odrůda hrušně, kterou jsem chtěla mít. 
• Dicolor mi zničili škůdci – moje druhá hrušeň, Dicolor, od jiného prodejce mi také přišla na podzim již zastřižená. Naštěstí střih přežila, listy vyrašily,  ale hned na jaře se do nich pustil vlnovník hrušňový a napadl úplně všechny listy. Prý to stromek musel mít už ze školky. A aby toho nebylo málo, tak na takto oslabený stromek mravenci donesli mšice a nestihla jsem zavčas zareagovat (přišla jsem na to pozdě). Stromek to tedy nepřežil, ale budu to s ním zkoušet znova (velmi nám tyto hrušky chutnají). Jen si od prodejce vyžádám, aby mi zaslal sazenici nezastřiženou a na jaře budu hlídat škůdce.

Takhle vypadá vlnovník hrušňový na velkých listech. Nám na jaře ty malé lístky pokryl téměř celé, škoda, že se mi fotografie "našeho" vlnovníku nezaostřily. Dala jsem sem tedy ty z internetu. (Zdroj obrázků: http://tilia.zf.mendelu.cz/ a http://www.agromanual.cz/)

• jsem bez lesních jahod – předpěstovávala jsem se s nimi doma, pak je zasadila do zahrady, ale bohužel nepřežily letošní velmi suché a slunné léto, kdy jsme jezdili zalévat jen jednou za čas. Uschly. Zkusím to opět příští rok, jen tentokrát zkusím prostě jen vyset semínka přímo do půdy, jako experiment, a uvidím.
• poštolka na bidýlko kašle – poštolka připravené bidýlko prý nevyužívá (dle hlášení od mých sousedů). Asi to bude tím, že majitel okolních pozemků je nenechal posekat a poštolka nemá možnost v 1,5 metr vysokém plevelnatém porostu nic chytit a tak tam ani nelétá.
• místo vysněné hlošiny Ebbingeovy mám dřišťál Jůliin – když jsem si vybírala rostliny pro stálezelený nejedovatý živý plot, chtěla jsem tu hlošinu. Ale nakonec mi lidé v diskusi a několik prodejců poradilo, že podmínky na našem pozemku vážně nezvládne a budou to vyhozené peníze. Zvolila jsem tedy pichlavý dřišťál Jůliin a uvidím, jak se mu bude dařit.
• neviditelná květnatá louka – louku jsme vyseli, ale zatím ji opravdu není vidět. Mohu jen doufat, že se zatím tvoří kořínky, jak se psalo v návodu. Ale mám obavu, jestli tam ta louka vůbec bude, nestíhali jsme ji totiž častěji kosit a plevel hodně převládal. Snad luční semínka neudusil, to se uvidí.
• podsazení ovocných stromů – mladé sazenice stromků se mi podsadit nepodařilo. Fazole ani lichořeřišnice či měsíček pod stromky nevzešly, sela jsem je totiž na okraj mulčovací vrstvy, ale tam je "udusil" plevel. Na jiných místech pozemku mi třeba hrášek i lichořeřišnice vzešly, ale ve velkých letních vedrech na větrném suchém pozemku uschly. Podsazovat stromky budu znovu až tak za dva roky, než se zahrada trochu usadí a než se postupně zbavíme plevelů.
• nestihla jsem semena jaterníku podléšky – mravenci v lese totiž byli rychlejší. Šla jsem po dvou týdnech na místa, kde jaterníky kvetly, ale po semenech už nebylo ani památky. Příští rok musím být rychlejší.

Měsíček lékařský pro usměvavé tváře

Nevím, jak to dělá, ale vždy když koukám na jeho sytě oranžové květy, tak se usmívám. Asi to bude tou barvou nebo tím, že kvete především na slunci za krásných teplých letních dnů. Jako malá jsem ale měsíček lékařský (Calendula officinalis) příliš v lásce neměla. Sbírala jsem jej na zahradě pro moji mámu a z lepkavých zelených částí jsem měla ulepené ruce, navíc mi moc nevoněl. Máma z něj vyráběla domácí měsíčkovou mast, která pak byla základem domácí lékárničky. A ta mast mi taky zrovna nevoněla, byť účinná rozhodně byla.

Ale dost vzpomínek, nakonec jsem si jej taky do naší zahrady vysadila. Vlastně se bez něj neobejde snad žádná pořádná ekozahrada, protože měsíček je základní přírodní zbraň proti háďátkům, sviluškám a škodlivému hmyzu (prý dokáže odpuzovat i housenky a mravence, drátovce, zrnokazy). Jednoduše jej vysadíte k rostlinám, které chcete chránit. Nejčastěji je ozdobou zeleninových záhonů, patří do zeleninové polykultury i do bylinkové spirály. Je také žádaným společníkem vinné révy, jahod i brambor, hrachu a okurek.

Musím říct, že se velmi dobře pěstuje. Ze semen jsem jej vysela pozdě a navíc jsem neměla možnost semena zalévat. V bylinkové spirále ale velmi dobře vzešel, jinde byl bohužel utlačen a zastíněn plevelem. Když jsem měla semínka v ruce, pochopila jsem, odkud asi pochází název "měsíček", jsou to totiž pěkné zahnuté srpky, takové jsem ještě neviděla. Protože je to letnička, je potřeba každoroční výsev. Obvykle ale postačí nechat několik květů "dozrát", posbírat semínka a rozeset, kam je potřeba. Nebo to nechat na přírodě samotné. Vždy ale vyžaduje slunné místo a trochu prostoru. Když jej vysejete moc nahusto, tak může plesnivět a také je jej nejspíš napadnou i mšice. Některé články tvrdí, že vyčerpává půdu, když je pořád na stejném místě – to hodlám vyzkoušet na bylinkové spirále a uvidím. Když bude nejhůř, tak mu tam každé jaro přidám kompost.

Nahoře vlevo jsou semínka tak, jak jsem je viděla já, když jsem je koupila. A další obrázky jsou z Wikimedia Commons, na vlastní fotky semínek si ještě musím počkat, než dozrají. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Proč se ale vyplatí měsíček vlastně pěstovat? Může se stát levným a účinným základem domácí lékárničky a možná nahradí i některé kosmetické přípravky:

• ze sušených květů se dělá čaj. Měl by působit jako přírodní antibiotikum, podporuje pocení, prý působí proti některým typům rakoviny. A na internetu najdete ještě spostu dalších nemocí a neduhů, proti kterým by měl pomáhat. Květy na čaj se mají trhat, když se květ začínají otvírat a při sušení nesmí na světlo. Není vhodné raději čaj pít v těhotenství a při kojení.
• typická je měsíčková mast. Lze ji udělat jen jednoduše se sádlem, složitěji se včelím voskem a kosmetickými základy nebo vyzkoušejte luxusní verzi s bambuckým máslem a mandlovým olejem (v receptu je lepší použít čerstvé květy místo sušených). Základní obyčejná verze je velmi levná a lze ji použít především pro děti na spáleniny, jizvy, modřiny, řezné rány i plíseň nohou. Žlutá zplaněná forma měsíčku nebo měsíček zahradní prý nemají takové léčivé účinky.
• své použití najde i v kuchyni jako koření. Umí obarvit rýži, ne nadarmo se mu říká "nepravý šafrán" a v některých státech vám jej podvodníci klidně prodají pod názvem pravého šafránu. Čerstvé lístky se přidávají do salátů, ale i k masitým pokrmům, protože pomáhají trávení. Zajímavý je i recept na meruňkový džem s měsíčkem od Věrušky. Tak jako u každého rostlinného antibiotika bych ale byla opatrná a používala bych měsíček do jídla jen příležitostně.
• Časté je také používání v kosmetice. Moc domácích receptů jsem ale zatím nenašla, jen se často píše, že umývání pleti vlažným odvarem z květů měsíčku ji zjemňuje a učiní vláčnou. Tedy pokud vám nebude chutnat čaj, nevylévejte jej a třeba to zkuste. Udává se, že odvar z květů prý snad dodává zlatavý odstín blond vlasům, lze vyrobit i domácí měsíčkový olej na vlasy, ale na některých fórech byly ohlasy, že trochu vysušuje vlasy.

Když nevyužijete měsíček do lékárničky, udělá vám parádu ve váze (zdroj obrázku: http://www.canalvie.com/). Nahoře vpravo je obrázek měsíčkové masti, tak jak ji vyrábí paní Klára z kopce (zdroj obrázku: http://conovehonakopci.cz/). Měsíčku to sluší i v salátu nebo ho můžete zkusit spařit, nechat schládnout a použít vodu na koupel nohou či usušit na koupele na později (zdroj obrázků: http://picklebums.com/ a http://www.rootsimple.com/)

Měsíčkové odkazy:
http://www.home-made.cz/2013/06/domaci-mesickova-mast.html (ale lepší je z čerstvých)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Měsíček_lékařský
http://www.ordinace.cz/clanek/mesicek-lekarsky/
http://conovehonakopci.cz/?p=3519
http://www.veronica.cz/?id=253&i=63

Obrázky:
1) Madelon Wijnbergen,  http://www.freeimages.com/photo/orange-flower-1349401
2) By Wildfeuer (Own work (own photo)) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons
3) By Wildfeuer (Own work (own photo)) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons
4) By H. Zell (Own work) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
5) Albert Mondor, Canalvie, http://www.canalvie.com/maison/cour-et-jardin/articles-cour-et-jardin/l-entretien-des-annuelles-en-contenant-1.1178406
6) Klára Hadašová, Měsíček lékařský, http://conovehonakopci.cz/?p=3519
7) Mrs. Homegrown, Harvesting and Drying Calendula http://www.rootsimple.com/2011/03/harvesting-and-drying-calendula/
8) Kate Pickle, Eat What Your Grow – Spring Salad with Balsamic Dressing, http://picklebums.com/pring-salad-with-balsamic-dressing/

Pravidla zalévání

V těchto parných dnech samozřejmě také zaléváme a zaléváme. Vodou z vodovodu od sousedů, jinou zatím nemáme. A právě proto jsem si sem poznačila všechny chytré tipy k zalévání zahrady, abychom nakonec ke kytičce za 30 Kč nenalili vodu za stovku a nic z toho. S vodou se musí zacházet rozumně.

Spousta "chytrých" článků na internetu hned začne lidem vnucovat automatický systém zavlažování. Ten nechci ani náhodou, ani kdyby mi jej někdo dal zadarmo. Pevně doufám, že zahrada bude brzy soběstačná a poradí si v suchém létu, když budeme na dovolené. Automatický závlahový systém by ji zbytečně zhýčkal a udělal více škody než užitku. To už bych raději vyzkoušela spíš zavlažování hliněnou nádobou, byť toho o této metodě zatím moc nevím.

• Kdo ano, kdo ne. Sepište si, které rostliny opravdu potřebují hodně vody (na jaře zasazené stromy, kapradiny) a které si naopak libují ve slunci a suchu (levandule, tymián, skalničky, netřesky). Zalévat často levanduli a některé středozemní bylinky by se vám nemuselo vyplatit, mohly by je schvátit choroby nebo by mohly i uhnívat. Také vzroslé stromy a keře by si měly být schopné vodu již najít samy, narozdíl od čerstvě zasazených mladých stromků.
• Mulčujte. Mulčování zajišťuje především vhodnou teplotu půdy, nepřehřívá se a neodpařuje se z ní ve velkém voda. Mulčujte ale pořádně, dostatečnou vrstvu materiálu, který je hrubší - sláma, delší vlákna trávy, stvoly, kartony, kamínky, listí. Příliš jemný materiál, například tráva ze sekačky, by akorát mohl brzy shnít, a tenká vrstvička drahé drcené kůry z obchodu je taky na nic.
• Vybrat ten vhodný čas. Ideální doba pro zalévání je brzy ráno nebo pozdě večer. A divili byste se, kolik lidí na takto jednoduché pravidlo zapomíná. Přes poledne ve slunečním žáru hrozí rostlinám ze studené vody šok. Pokud by se voda dostala v tom slunci na listy, tak působí jako lupa a může trvale rostlinu poškodit. Navíc mnohé rostliny používají svěšení listů jen jako obranu proti horku (např. fazole, dýně), to jestli mají dostatek vláhy, zjistíte jedině rozhrábnutím půdy do hloubky.
• O kypření. Pokud pěstujete zeleninu klasickým způsobem na holé půdě, případně rostliny nemulčujete, je nutné záhony kypřit a okopávat, aby se přerušilo kapilární vzlínání vody. Třeba hned po zalití, kdy do půdy půjde kopnout. Zajímavou volbou by pro horké léto mohlo být asi zkypření a následné zamulčování například slámou, vyzkoušené to ale nemám, nepěstuji zeleninu "klasicky".  

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/)

• Lépe méně často, ale pořádně. Toto je nejčastěji porušované pravidlo. Jen málo lidí "vydrží" koukat na žíznící zahradu a nakonec jí každý den "alespoň trošku vody" dá. Ale to není vhodný způsob. Rostliny spíše potřebují vydatnou zálivku jednou za několik dní, tak jak by to v přírodě udělal pořádný déšť. Ten taky nechodí pravidelně každý večer v 21 hodin. Při každodenní slabé zálivce se více odpaří než vsákne a to nutí rostlinu vést vést kořeny jen mělce u povrchu, navíc se asi z půdy prý takto odplavují živiny. Pokud víte, že máte k rostlině dát dvě konve vody, ale chcete použít hadici, doporučuji si nejprve změřit dobu, kterou tyto dvě konve naplňujete. Na tuto dobu si potom nastavte stopky. Jinak vám bude připadat, že rostlinka už má určitě vody dost a skončíte velmi brzy jen kvůli pomalé hadici.
• Dešťovku, prosím. Ano, dešťová nebo povrchová voda je pro rostliny to nejlepší. Práve v ní se jim dobře rozpouštějí živiny. Pokud už musíte používat vodu z kohoutku, která je pro zalévání nevhodná, napusťte ji nejprve do nějakého sudu a nechte nějakou dobu odstát. Studená voda způsobuje rostlinám šok a zastavuje růst a rostlinu snáze napadnou škůdci. Chlorovanou vodu nesnáší např. ovocné stromky a bobuloviny.
• Ke kořenům! Nezalévejte rostliny stylem "májový deštík", kdy na ně z výšky z rozprašovače hadice necháváte kapat vodu, jakoby při dešti. Nedává to smysl, vzduch je suchý a rostliny mají díky teplotě a podmínkám zakódováno, že teď žádný déšť přijít nemá. Pokud budete zalévat například rajčata na listy, tak jim jen přivodíte houbové choroby. Vlastně je jen málo rostlin, kterým "májový deštík" nevadí (brambory, kořen. zelenina). Navíc se tímto způsobem velké množství vody jen zbytečně odpaří. Zásadně tedy lijte vodu rostlinám ke kořenům. (Jak správně zalévat velkou plochu trávníku, to nevím, doufám, že jej snad jednou ani nebudu muset kropit.)

Tak takhle raději moc ne. (zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/)

• Využijte zavčas tlející dřevo. Tlející pařezy a větve mají úžasnou schopnost držet vodu. Proto je chytří zahradníci přidávají do půdy už při sázení rostlin ve formě velkých větví, nebo je používají pro obruby záhonů, částečně zapuštěné v půdě. Případně je přidávají mezi mulč, tak jak to občas zmiňuje ve svých videích Geoff Lawton.
• Chraňte rostliny před větrem. Vítr zvyšuje ztrátu vody.
• Dělejte "ďolíčky". Toto pamatuji od mého dědy, ten vždy každému stromu a rostlinám dělal vsakovací prohlubně a malé hráze či ohrady. To, aby mu voda ze zalévání neodtekla nazdařbůh pryč.
• Nesekejte trávník příliš nízko. Vyšší porost lépe schraňuje vlhkost a trávník se tak nevypálí a nebude potřebovat (tolik) zavlažovat. Je to vidět v létě v mnoha městech a u dálnic, krátce střižené trávníkové pásy jsou teď kompletně suché.

Zdroje, ze kterých jsem čerpala:

• kniha Zahrada jako mikrokosmos od Wolf-Dietera Storla (kapitola Voda, strana 210, skvělý zdroj)
• http://ekozahrady.com/zavlazovani.htm a kniha Kompletní návod k vytvoření
  EKOZAHRADY a rodového statku od Jaroslava Svobody
• http://hobby.idnes.cz/jak-zalevat-a-setrit-vodou-dct-/

Srpen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v srpnu?

• Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.,
• Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film,
• Pokud máte ohniště, můžete si opékat špekáčky. Není to sice nezdravější, ale s kytarou, špekáčkem a čerstvým chlebem u ohně je večer krásně.

Půvabný nákres ze stránek http://vyskov.cz/. Sledujte stránky vaší oblíbené hvězdárny, kde určitě dají bližší informace kde a jak můžete sledovat Perseidy.

• Už dozrávají ostružiny, skvělé jsou jen tak nebo do jogurtu.
• Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
• Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
• Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.

(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)

• Nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
• Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:

• na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili,
• na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?