Letošní sladká mini úroda

Překvapila mne naše první úroda už jen tím, že nějaká vůbec byla. Stromky, keře, jahody jsme sázeli loni na podzim, mnohá semena jsem pak sela na jaře. Ani jsem nečekala, že už budeme mlsat dobroty ze zahrádky, zvlášť když jsme například stromky stříhali, aby z nich byly vysokokmeny. Výhonky malin měly tak 20 cm, korunky angreštů byly malé. Černému rybízu jsme ponechali výhony, jak je měl, nestříhali jsme a odměnil se nám celkem pěknou řadou černých chutných kuliček.

Toto je malá ukázka, co nám byla schopna zahrada již v prvním roce dát.

Co už jsme sklízeli?

• 3 mísy výborných jahod, snědli jsme je vždy na posezení
• 4 hrsti angreštu na chuť
• 1 hrst sladkých malin
• 4x jsme si dělali jednorázově džbán domácí rybízové šťávy pro osvěžení
• usušila jsem si heřmánek na čaj, tak na 8 konvic
• ochutnali jsme 7 černých pidi moruší
• bylinky párkrát použili sousedé na vaření (my měli ještě zásobu na balkoně)
• snědli jsme na posezení 4 hrsti sladkého cukrového hrášku
• a podělili jsme se s manželem o 1 vypěstovaný lískový oříšek (byl vážně dobrý :-) )

Já vím, že to není mnoho, ale úroda mne těší. Rostlinky jsme nehnojili, neokopávali, neopečovávali. Jen jsme je zamulčovali a v tom největším suchu občas zalili. A pak jsme na zahradu jen jednou za čas jeli "sklízet". O to víc potom takové dobroty téměř bez práce potěší.

Tvorba našeho zarostlého jezírka

Jezírko jsme plánovali již téměř od začátku. Nejdřív jsme si mysleli, že jej reálně budete tvořit až tak za tři roky, pak mi ale došly dvě věci. Za prvé, na osázenou založenou zahradu se již těžko dostane nějaký bagřík, který nám na jezírko udělá díru do země. Za druhé, když bychom díru pro jezírko kopali až za několik let, nejspíš bychom přetínali kořeny blízkých stromků a keřů a to by jim mohlo škodit. Nezbývalo než se do tvorby jezírka pustit zavčas.

Díru na jezírko nám vykopal jeden milý bagrista už před rokem, skladovali jsme v něm plachty a kolečko:

Osázení jezírka jsem plánovala už v letošním zasněženém únoru. Nakonec nezbyl na jezírko téměř po celé léto čas a plastový výlisek 2,1m x 1,4m jsme objednávali až v půlce srpna. Manžel vyplnil dno díry pískem, který zbyl sousedům ze stavby, deskou písek urovnal a výlisek tam umístil. Napustil tam trochu vody a vodováhou budoucí jezírko rovnal. Potom jsme díru po 4 týdny postupně dohazovali prosetou hlínou bez kamínků nebo pískem, prolívali naházenou hlínu vodou a pomalu jezírko dopouštěli dešťovkou z retenční nádrže od sousedů. Podle mne bylo stěžejní dát té půdě dostatek času, postupně se nám lehce propadal jeden rožek, pak i druhý a v této fázi jej ještě šlo podsypat a pozvednout:

Den D nakonec přišel 7. září, kdy jsme jeli do Komořan pro vodní rostliny. Dopředu jsem se u nich e-mailem informovala o tom, do kdy lze (mé vybrané) vodní rostliny sázet, a naštěstí je bylo možné sázet až do půlky září. Na osázení nám vyšel snad poslední hezký letní den, takže nám nemrzly ruce ve studené vodě.

Vždycky jsem si myslela, že do jezírka má přijít taková ta jezírková hlína ze zahradních center. Taky jsme jednu dopředu koupili, ale chyba lávky. Správně se rostlinky většinou sadí přímo mezi kamínky, kačírek nebo písek, žádná speciální hlína. To pro mne bylo vlastně překvapením. Druhé překvapení přišlo, když nám paní z vodní zahrady řekla, že vodní rostliny před sázením musíme vymít od substrátu, ve kterém rostly a do kačírku mají přijít opravdu jen kořínky a minimum té hlíny.

Shora: do jezírka přišel kačírek a hezké kamínky od sousedů. Prustka i pomněnka bahenní již čekají na zasázení. A dole je vidět plán jezírka v praxi – rostliny jsou vyskládané v květináčcích po okrajích tam, kde se finálně budou sázet.

Nachystala jsem květináčky s rostlinami na jejich budoucí místa a rozmístila je tak po okrajích jezírka tak akorát. V kýblu jsme je s manželem vymývali a sázeli na budoucí místa. Akorát šípatky a lakušník dostaly normální zahradní zeminu (opravdu a vážně není potřeba ten drahý substrát ze zahradnictví), vsadili jsme je do zakoupených sázecích košů a zatížili tu hlínu kamínky. Tyto tři rostlinky jsou také zatím přechodně v nízké zóně a do hloubky půjdou až za pár týdnů, aby si nejprve zvykly. (Všechny tyto důležité informace nám poradila paní, co nám rostlinky prodávala).

Výsledné jezírko ještě manžel s tchánem "dozdobili" skalkou z kamenů a naším pařezem od mého táty. Deska na přecházení je zatím jen provizorní, budeme shánět pořádný kus dlouhého dřeva, aby se přes jezírko dalo dostat bezpečně. Stejně tak zatím ještě jezírku chybí zakroucená větev z lesa jako výlez pro živočichy, trocha "živé" hlíny z přírodního potoka, písečná ozdobná plážička na okraji, kosatcové minijezírko v pozadí, úrazníkový palouček vzadu v rožku a leknín, který budu  zkoušet pěstovat ze semen až příští jaro. Ale už teď vypadá jezírko báječně, nemyslíte? A to ještě vůbec není zarostlé, časem by se mělo podobat spíše zarostlým "osázeným kalužím", jejichž obrázky si sbírám na Pinterestu: Osázené kaluže.

V dnešních chladnějších a deštivých dnech některé lístky rostlinám lehce zhnědly či i lehounce zčernaly. Uvidím, jak bude vypadat jezírko na jaře a kolik rostlin přežije. Voda je ale zatím průzračně čistá a to tam nemáme absolutně žádný filtr ani nic takového. A hned po osázení, k našemu překvapení, přilétla na jezírko i taková hnědočervená vážka z dalekého okolí. Snad se tam bude pak živočichům líbit.

Doplněno po letech: Plastový výlisek vážně nebyl dobrý nápad. Pořád se propadal nějaký kraj a jezírko tím pádem nešlo napustit až po okraj a rostliny v okrajových zónách dost trpěly. Museli jsme jej kvůli tomu pravidelně dolévat vodou z retenční nádrže a i tak to rostlinám neprospívalo. Mnohem praktičtější je udělat si jezírko za pomoci jezírkové folie. My jsme to s plastovým výliskem vydrželi šest let, než jsme nakonec celé jezírko pracně a složitě rozebrali, výlisek prodali, a děláme jezírko právě za pomoci folie a s pozvolnějšími kraji.

Půvabné živé ploty

Napsal mi pán z projektu Původní keře pro živou krajinu a já myslím, že je to projekt, o kterém stojí za to napsat. Několik lidí se prostřednictvím sdružení snaží upozornit na keře, které byly pro naše prababičky a pradědečky ještě úplně normální a teď aby je člověk hledal v krajině dalekohledem. Dokonce prodávají sazeničky rostlin pro každého, který chce přírodě a krajině pomoct a vybere si raději roztomilý původní keřík než neužitečné šlechtěné krásky ze zahradnictví.

Šípkové růže, trnka i líska obecná jsou naše původní keře. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Listovala jsem si brožurkou, kterou mají na stránkách (odkaz zde). Klasické túje, ale i obyčejný stříhaný habrový či bukový živý plot, který mám já, se mohou jít zahrabat, pokud se dají do srovnání s původními keři. Každý z nich měl hned několik funkcí v krajině, lidé si těchto keřů vážili, neničili je. Pohlédněte trochu pod pokličku tajemství keřů našich prababiček:

(informace jsem čerpala z odkazované brožurky i internetu)

Bez černý  – je keř silného kalibru, byla to živoucí domácí lékárnička, zdroj pamlsků a dobrot (je z něj skvělý sirup, sladká kostmatice, džemy, povidla i víno) a hraček pro pány kluky (píšťaličky, foukačky, plody pro ptáky. Dámy jím barvily látky. Na zahradu umí přilákat ptáky i predátory mšic, kořeny prý urychluje zrání kompostu a jako jeden z mála zvládne růst a plodit i ve stínu a pod ořešákem.

Dřín obecný – na jaře zachraňuje včely a čmeláky před hladem, na podzim a v zimě zase nasytí ptáky. I naši předci uměli kyselé a trpké plody šikovně zpracovávat do rosolů, džemů, moštů i vín, stejně jako do domácí lékárničky. V zahradě zpevňuje svahy.

Dřišťál obecný – naši předci nepotřebovali ostnaté ploty a vysoké zdi jako ochranu před opilci, zloději či rozběsněnými psi. Stačil jim plot z pichlavých dřišťálů, keřů, ze kterých se kůra i listí hodilo do lékárničky i na obarvení žlutých látek a plody místo exotických citronů. Potravu zajišťuje pro mnoho ptáků i motýlů. 

Nejen v historii se tyto keře využívaly pro potřebu domácnosti. I dnes lze stále ještě sehnat například bezový sirup (domácí si můžete udělat podle návodu), lze koupit dětské hrábě z lískových prutů i provrtané klokočí na korále. (Zdroj obrázků: Fotografie paní Sandry z http://sandra-living.blogspot.cz/, fotografie pana Peršina z http://www.fler.cz/ a fotografie paní Jitky z http://www.fler.cz/)

Hloh jednosemenný – nenápadný keř hostí dokonce až dokonce 163 druhů hmyzu, dostane vám na zahradu i krásného otakárka obecného a spoustu ptáků na jeho plody i na hnízdění. Trny a neprostupnost naopak odradí nevítané lidské návštěvníky. Jen jeho květy zrovna dvakrát nevoní, pod oknem asi ideální nebude.

Klokoč – klokočí bylo oblíbené u děvčat, která z plodů (s trochou dřiny) vyráběla korále a náramky, dostal se i do písní či názvů vesnic, ze dřeva měli radost řezbáři a jako obvykle byl součástí "domácí lékárničky". Květy v době kvetení lákají spoustu hmyzu.

Líska obecná – půvabný větrolam, díky kterému bude na zahradě živo. O část úrody chutných oříšků vás určitě připraví veverky, plšík lískový, sojky, brhlíci, v brzkém jaře pyl přiláká včely. Pořád snad ale zbude pár oříšků na vánoční cukroví. Dříve se z prutů lísky vyráběly koše a košíky, výplně branek, ale také uhly na kreslení, z těch silnějších prutů i hole. A kdo by neznal pohádku Tři oříšky pro popelku.

Přidat do zahrady ty správné keře také znamená dovést do zahrady život v podobě živočichů, například otakárka ovocného, včelky čalounice či ťuhýka. (Zdroj obrázků: http://www.motylkove.cz/, http://bednature.webnode.cz/, http://cs.wikipedia.org/)

Řešetlák – milý léčivý keř je stěžejní pro život půvabného motýla žluťáska, modráska i nenápadného ostruháčka. Semena barví žlutě, s modrou skalicí potom sytě zeleně. 

Růže šípková – kdo by neznal šípkový čaj, šípky jako takové jsou součástí snad všech ovocných čajů, které Češi tak rádi pijí. Opravdoví labužníci si vychutnají šípkový džem ke zvěřině i šípkové víno, ale také kandované okvětní plátky na dezertech. Květy slouží i v domácí kosmetice. Ve starších hustých trnitých keřích rádi hnízdí ptáci, pravidelně "okousané" listy zase značí přítomnost včelek samotářek, tzv. čalounic, které si z listů sešívají úkryty pro své larvy.

Trnka – další z neprostupných trnitých keřů na ochranu zahrady, dříve se používaly jako živé ploty k ohrazení pastvin, zvířata je nespásla. Živí nádherného otakárka ovocného a spoustu dalších motýlů, hnízdí v něm ptactvo, například ťuhýk, láká hmyz na krásné bílé voňavé květy, přemrzlé plody živí ptáky a s trochou důvtipu a šikovných postupů se dá využít i pro jídla pro lidi. Z keře se dá získat barvivo.

A jak jsem na tom s původními keři v zahradě já? Mám zatím dva keře bezu, dvě trochu šlechtěné lísky na oříšky, dvě růže svraskalé. Nevím, jak moc bude přírodě užitečný dřišťál jůliin, přece jen to není původní forma. Ale časem plánuji před domem někde zasadit dřín.

Další informace:
Užitečné informace o mnoha původních keřích najdete také v kapitole České keře, stromy a stromokeře v knize pana Svobody: Ekozahrady.
http://ww.zivakrajina.cz/
http://snezles.blogspot.cz/2013/06/novoty-pro-ploty.html
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/zivy-plot-nemusi-byt-jenom-z-tuji
http://www.janinyzahrady.cz/co-je-permakultura-a-prirodni-zahrady-/zive-ploty/

Obrázek šípkové růže: By Kurt Stüber [1] - caliban.mpiz-koeln.mpg.de/mavica/index.html part of www.biolib.de, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6283
Obrázek trnky: By Kurt Stüber [1] [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons
Obrázek lísky: By Евгений Катышев (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek bezového sirupu: Sandra Living, http://sandra-living.blogspot.cz/2009/05/bezovy-sirup-z-kvetu.html
Obrázek hrábí: Michal Peršin, http://www.fler.cz/zbozi/hrabe-detske-3937526
Obrázek klokočí: Jitka, modroočko, http://www.fler.cz/zbozi/klokoci-15ks-731800
Obrázek otakárka: David Breiter, http://www.motylkove.cz/otakarek_ovocny.html
Obrázek včely: Bednature foto, http://bednature.webnode.cz/products/vcela-calounice-megachile-centuncularis/
Obrázek ťuhýka: Artur Mikołajewski, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lanius_collurio_male_am.jpg

Vodní zahrada Komořany

Byli jste někdy v opravdovém ráji vodních rostlin? Já asi poprvé teď o víkendu, jeli jsme totiž do Komořan (Jižní Morava, blízko města Rousínov) pro sazeničky vodních rostlin pro naše minijezírko. Ani nevím, jak se mi tu prodejnu podařilo najít na internetu, natož pak v realitě v té vesničce (nebýt vytištěné mapy, tak k nim netrefím).

Nebyly tam žádné plakáty, žádné cedule s popisky rostlin, žádné košíky ani zábradlí a někde ani ohrazené prostory pro procházení návštěvníků (kdo si nedá pozor, namočí si nožky). Zato tam byla jedna naprosto úžasná paní, hned se mě ujala, prohlédla si můj seznam rostlin a začala chystat popisky – to abych pak věděla, co si v květináčcích vezu domů. Jednu po druhé mi rostlinky v jejich rozsáhlé prodejně našla, řekla podstatné informace, zodpověděla každý můj všetečný dotaz, prostě paráda. Vybrala mi ty pěkně zakořeněné rostliny, aby se teď na sklonku léta dobře ujaly. Mám ráda takové prodejce, kteří se o člověka starají. Potom mi vůbec nechyběly ani ty popisky, košíky, směrovky, co znám z velkých brněnských zahradnictví... 

Jen spousta a spousta vodních rostlin, voda a příjemný klid přerušovaný žbluňkáním malých žabiček.

V kádích to mezi rostlinami žilo, tolik malých žabiček či vodoměrek jsem dlouho neviděla. A měla jsem nutkání si nějakou tu žabičku spolu s rostlinami převézt, to by bylo něco pro naše jezírko. No snad se k nám časem nastěhují samy.

A co jsme vlastně nakoupili pro naše 2x1,5 metrové jezírko? 4x bahničku mokřadní, 5x prustku, 11x kosatec různobarevný, 10 vrbin penízkových, 1 kyprej vrbice (šlechtěný, menšího vzrůstu), 2 preslie, 3 vodní máty (do minijezírka spirály), 4 bahenní pomněnky, 3 šípatky širokolisté, 1 orobinec a 1 lakušník a k tomu pár sázecích košíků a drobností. A celé nás to vyšlo na něco málo kolem 1200–1300Kč. Z toho jsem měla asi největší radost, nezruinovalo to náš rozpočet a vezla jsem si snad 10x více rostlin než za stejnou cenu z nějakých velkých městských zahradnictví.

Už se nám přepravky a bedýnky plní, nakonec jsme měli tolik rostlin, že nám paní ještě bedničky půjčovala. A pro leknín či stulík si pojedu nejspíš až příští léto, pokud se mi jej nepodaří vypěstovat ze semínka.

Pro lidi, kteří si teprve osázení jezírka svépomocí plánují, tedy můžu doporučit jediné: hledejte ve svém okolí malé specializované vesnické prodejny vodních rostlin, ze kterých nejčastěji berou firmy, které jezírka budují. Takových prodejců bude určitě po republice víc a je dost možné, že v nich taky narazíte na příjemné a milé lidi, kteří svoji práci dělají rádi a vyznají se. A možná vás kromě dobrého pocitu, spousty rad, usměvavých tváří taky zahřeje u srdce, že za rostlinku máty nedáte šílených 200Kč, ale třeba jen 25Kč. 

Pokud by někoho zajímaly stránky té prodejny v Komořanech, tak tady jsou: http://new.zahrada-vodni.cz/

Pruhovaný křižák na zahradě

Ten, kdo si kupuje slunnou jižní kamenitou stráň, by se rozhodně neměl bát pavouků. Máme jich na zahradě snad stovky či tisíce a teprve se postupně učím poznávat, jaké druhy to jsou. Nejspíše tam máme zápředky, slíďáky, listovníky, běžníky i sekáče. Jednou jsme objevili křižáka zeleného a taky velké černé chlupaté pavouky se silnýma nohama a malým zadečkem, pavouky, co nosí na zadečku obrovské bílé koule, i roztomilé obyčejné malé pavoučky se silnějšíma nohama, co jen všude běhají mezi kameny. Třeba jednou taky zjistím, co jsou zač.

Hodně zajímavého pavouka jsme objevili nedávno, dokonce hned dva exempláře kousek od sebe. Vypadal jako by zrovna uprchl z pavoučího trestaneckého vězení, měl žlutočerně pruhovaný zadeček a byl celkem velký. Pěkně jsem se vylekala a pak jsem hned běžela pro fotoaparát. Fotil ho ale manžel a já si udržovala dostatečný bezpečný odstup. Je to křižák pruhovaný, pavouk přistěhovalý ze zahraničí (viz článek http://www.priroda.cz/). Jeho potravu tvoří především kobylky, měl je v síti rovnou dvě. Zatím je na našem ne moc často koseném pozemku kobylek dostatek, takže si budu na toho pavouka dávat pozor. Nebezpečný sice není, ale nerada bych, aby mi lezl třeba po noze.

Září – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v září?

• Užívat si babí léto a příjemné večery na zahradě, posezení s přáteli.
• Péct brambory v ohni, ať již svoje domácí nebo kupované. Ideálně je zabalit do alobalu a až budou, tak je podávat se solí a trochou másla.
• Baštit na terase první hruškový koláč a jablečnou žemlovku spolu s horkou čokoládou.

(Zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)

• Dozrávají vlašské ořechy. Zkuste je ještě s měkkou slupkou, která lze snadno loupat. Delikatesa. A ze skořápek můžete udělat lodičky se svíčkami a pouštět na jezírku či v lavoru.
• Také se červenají šípky u růže svraskalé nebo šípkové. Můžete si je nasušit na čaj. Také se z nich či z jeřabin dají vyrábět s dětmi "korále" a "zvířátka". Inspirujte se například v článku Vyrobte si s dětmi fantastické dekorace z darů lesa
• Sklidit bazalku a vyrobit si báječné pesto.
• Můžete si vyrobit draka nebo si nějakého pěkného třeba i koupit a jít jej pouštět.
• Vlaštovky se už houfují na odlet do teplých krajin, je hezké je pozorovat.
• Měli byste ještě jednou přehodit kompost, aby lépe zrál.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?