neděle 20. října 2013

Myslete na sousedy, pokud máte ekozahradu

My už jedny milé sousedy máme a druhého příjemného souseda snad brzy budeme mít. Vyhráli jsme to na plné čáře, protože se s našimi sousedy velmi dobře jedná a jsou hodně chápaví k naší přírodní zahradě či chcete-li ekozahradě. Ne každý však má takové štěstí jako my, proto jsem dohledala a sepsala několik tipů a rad.


V dnešní době jsou sice přírodní zahrady na vzestupu, ale stále je hodně lidí, kteří si přišli na vesnici splnit svůj sen o pěstěném anglickém trávníku a čisté, extrémně upravené zahradě s velkým bazénem. I oni mají právo si svůj sen nejen snít, ale i realizovat, takže byste je měli v první řadě respektovat a nevnucovat jim svoje názory a postupy, ať na ně pohlížíte jakkoliv. Ve většině případů se dá najít kompromis, jak vedle sebe mohou takové rozdílné zahrady existovat.

Pár vhodných tipů:
  1. Pokud plánujete vysadit maliny a ostružiny u obyčejného drátěného plotu, poptejte se nejdříve, jestli tam Váš soused taky třeba plánuje pěstovat to stejné. A pokud ne, dejte raději do země pod plot kus většího plechu či jiné fyzické zábrany, aby se k sousedovi maliny a ostružiny samovolně nešířily a on je nemusel nějak drasticky likvidovat. Na drátěný plot přidejte rašletový úplet, aby k němu nešly i šlahouny, zvláště ty s trny. Výhrou je samozřejmě zděný plot, pod ním by se rostlinky šířit neměly.
  2. Prorůstání pampelišek, jitrocele a dalších rostlinek, které mnozí považují spíše za plevely, pod drátěným plotem by také mohlo být v budoucnu sousedům nepříjemné. Možným řešením jsou drahé betonové podhraby, kterými však zatarasíte cestu na vaši zahradu třeba i takovým ježkům. O trochu lepším řešením je vyskládat pod plot kameny do drobné zídečky či alespoň vysypat pruh pod plotem různými kamínky. Nejen, že v nich mohou žít živočichové, ale lze je osázet i pěknými skalničkami, a zároveň nebude k sousedovi prorůstat něco, co by nechtěl.
  3. Pochlubte se jim svým osázeným jezírkem. Třeba, když uvidí, že v něm neplavou žádné larvy komárů, nebudou vám mít takové jezírko potom za zlé. A pokud se larvy náhodou objeví, řešte je, ať vaši sousedé nemusejí zažívat komáří nálety při každém grilování. Larvy se totiž do čerstvě osázeného jezírka, které ještě nemá nastolenou žádnou rovnováhu, dostat mohou. Nejvíce jich ale najdete spíše v kýblu, který zůstal neotočený a napršelo do něj, nebo v pítku pro ptáky, kde nevyměňujete pravidelně vodu – na to taky pozor.
  4. Rašletový úplet na drátěném plotě ocení sousedé především v případě, kdy nesdílí vaše nadšení pro pěstování louky, jedlého trávníku, pampelišek na víno či kopřiv na čaj. Přes rašlet se jim větrem nebudou šířit semínka rostlin, které pěstujete, a nebude jim tolik vadit pohled na ne tak často kosenou a tudíž neupravenou plochu, neboť ji přes silný rašlet neuvidí. Někdy se lze domluvit i na vhodné plazivé (nejlépe klidně i kvetoucí) rostlině, která splní stejný účel jako rašlet. 
(obrázek upraven z podkladů: http://www.sxc.hu/)
  1. Stromy jsou typickým důvodem ke sporům mezi sousedy, každým rokem na to padne alespoň jedna reportáž v televizních zprávách. Pokud se rozhodnete pěstovat vysokokmeny, určitě je nedávejte k těsnému okraji pozemku a myslete také na to, abyste sousedovi časem nezastínili například jeho vysněné slunné posezení u bazénu. 
  2. Vysvětlete včas dopředu sousedům, že mšice, které uvidí na vašem keři bezu černého, nejsou ty stejné, které napadají jejich ovocné stromky. Dopředu jim řekněte, že naopak vychovávají generace přírodních predátorů mšic, myslím, že už se k tomu dají najít odkazy a informace minimálně v knížkách. Navíc jim můžete na jaře dát ochutnat báječný bezový sirup, aby věděli, že ten keřík je užitečný i jinak.
  3. Dopředu avizujte, jak budete bojovat se slimáky, aby sousedé věděli, že "situaci nějak řešíte", byť jiným řešením, než si představují oni. Vyhnete se napadání, že "ti slimáci lezou z vaší neupravené zahrady, protože to neřešíte". Na některých ekologických řešeních se třeba i shodnete a můžete třeba nakoupit například hlístice půl napůl.
  4. Stojí za to se pobavit o typickém problému hrušní a jalovců. Už existují i šlechtěné jalovce, které si soused může zasadit, aniž by zničil vaši úrodu hrušek, a vy zpětně jeho jalovec. Někdy jen stačí, aby o problému zavčas věděl. Přesvědčit jej může i nabídka, že mu případný rozdíl ceny na jiný jalovec doplatíte, úroda hrušek by vám za to mohla stát. Obdobně je dobré vědět o problému určitých borovic a rybízu. Nebo o problému pěstování fenyklu a kopru v blízkosti (kazí se aroma). A nevěřili byste, kolik lidí neví o alelopatii ořešáků.
  5. Pokud se na vašem pařezu či starém stromu objeví viditelné houby, dejte vědět sousedům, kteří vlastní dřevostavbu, že se nemají čeho bát. Houby z pařezů ji rozhodně neohrozí a nebezpečná dřevomorka domácí se vyskytuje jen v nevětraných a mokrých domech, vidět ji v přírodě, to by byla vzácnost, na kterou by se nejspíše sjelo hodně mykologů. Kdyby bylo nejhůř, tak houby vyfoťte a pište do mykologické poradny, odpověď odborníků by snad sousedy přesvědčila.
  6. Je vhodné vysvětlit, k čemu slouží vaše roztodivné domečky pro hmyz a kdo bydlí ve kterých budkách. Realita a představení opravdových obyvatel je vhodnější než možné fantazijní představy sousedů. 
  7. Nedávejte kompost nebo hadník na místo blízko terasy souseda. Nejen, že se mu nemusí líbit pohled ani na sebehezčí kompost, může se navíc obávat případného zápachu (správně založený kompost nesmrdí, ale když jste začátečník, může se stát, že chvilku vonět nebude).
  8. Bojí se sousedé vašich pavouků, kteří žijí ve volně skládaných kamenných zídkách? Možná bude stačit jim říct, že pokud žijí v klidu v zídce, nebudou mít snahu se jim jít schovávat do jejich domu.
  9. Nesázejte sousedům do blízkosti jejich oken rostliny, o kterých víte, že jejich květy zrovna dvakrát nevoní

A hlavně se se svými sousedy podělte o skvělou zeleninu a ovoce, ovocné buchty, koláče, bezinkový sirup, pesto z medvědího česneku, pampeliškový "med", voňavé květiny do vázy, lískové oříšky, případně i semínka pro pěstování či trochu kvalitního kompostu. Tak budou mít vaši přírodní (či eko) zahradu opravdu rádi.

Další informace:
http://www.veronica.cz/?id=12&i=356

neděle 13. října 2013

Tvorba našeho hadníku

Hadník na naši zahradu prostě patří, to jsem věděla hned od začátku. Jen nám dlouho trvalo, než jsme se k jeho tvorbě opravdu dostali. Postup jsem si sepsala už před více než rokem v článku Teorie o hadníku a celou tu dobu jsem také shromažďovala materiál pro jeho vytvoření. A že ho nebylo málo:
  • kameny různých velikostí,
  • dřevěná polínka od táty, dřevěné neošetřené odřezky, které zbyly z tvorby kompostérů,
  • větvičky z řezu modřínu od sousedů, větvičky z řezu ovocných stromů od táty, jedlové větvičky z našeho vánočního stromku,
  • kůly ze zahradnického centra a "pletivo" – víka, která zbyla z tvorby gabionů,
  • kompost, který jsme celý rok tvořili, pokosená tráva, plevely,
  • spousta velkých kartonů od nábytku, kartony z balíků (vše bez izolep),
  • několik lopat písku,
  • koberec na hadník 

A ještě tam časem hodláme dát i listí od sousedů, pár roztrhaných bavlněných látek, roztrhaný polštářek s náplní z pohankových slupek a ještě trochu pokosené trávy na jaře.

Na počátku celé tvorby byl plánek, kde vlastně hadník na zahradě budeme mít. Zvolila jsem rožek zahrady, schované místo mezi dvěma kompostéry. Na začátku května, když byla půda ještě hodně vlhká, jsme vyhloubili základní díru a díry pro opěrné kůly.
Plánek umístění a rozložení hadníku a počátek celé realizace – obyčejná díra v zemi na šířku rýče.
V červnu si manžel našel chvíli času a sestavil mi základní konstrukci hadníku. Koupili jsme tři obyčejné dřevěné kůly v zahradnickém centru a dali je do rohů hadníku. Aby se nám hadník nesesunul na plot, využili jsme horní díly z gabionů. Jsou to pevné dílce ze silného drátu, pozinkované. Na našich pár gabionů jsme je měli použít jako horní "víka", ale nelíbily se nám tam. V hadníku našly lepší využití. Z kamenů jsme vyskládali základní malou zídečku, která bude sloužit pro úkryty živočichů.

Základní kostra budoucího hadníku a několik kartonů naspod.
A konečně až v září a říjnu jsme si našli další čas na dokončení hadníku, už se nám totiž na zahradě kupil různý po celý rok schraňovaný materiál a bylo potřeba jej "uklidit" a "použít". Do rohu ke kamenné zídce jsme nasypali spoustu lopat písku, aby vznikl hezký kopeček pro ještěrky pro kladení vajíček, případně alespoň třeba pro včelky pískorypky. Těžko říct, jestli jsme to pro ně dali na vhodné místo. Do vyhloubené díry potom přišly pokosené plevele a tráva. Na ně mi manžel nanosil spoustu různých kamenů, které nám ještě zbyly ze stavby bylinkových spirál.

Nalevo je díra hadníku zasypaná pokoseným plevelem a trávou, vzdau v rožku vyčnívá kopeček písku. Vpravo je potom základ z kamenů.
Na kameny přišly buková polínky od táty, pár větších větví a především dřevěné odřezky, které jsme měli ještě z tvorby kompostérů. Není to sice typické složení této základní vrsty, ale myslím, že účel splní ideálně.

Obvykle se používají jen velké větve, my ale měli odřezky neošetřovaných dřevěných desek, které zbyly z tvorby kompostérů.
Další vrstvu tvořily velké kartony z montáže nového nábytku, které se nám podařilo od rodiny sehnat. Strhla jsem z nich všechny izolepy a nerozložitelné části a rozprostřela je na hadník. Na ně přišla "výživná" vrstva kompostu, který jsme ten rok v kompostéru tvořili.

Vlevo kartony, vpravo kompostová vrstva.
A opět kartony. Na ně přišla vrstva drobnějších větví a větviček – šlo o ostříhané modřínové větvičky, které jsme dostali na jaře od sousedů, zbytek našeho vánočního stromku (jedlička) a větvičky z řezu ovocných stromků od táty.

Vlevo další kartony a vpravo vrstva z větviček.
Nakonec  přišel nahoru koberec, který se nám podařilo sehnat. Zatížili jsme jej kameny, aby jej vítr nepřevrátil. Několik kartonů máme schovaných na další vrstvu s kompostem, kterou do hadníku dodáme na jaře. 


Tak, teď už jen doufám, že se časem nastěhují alespoň třeba slepýši a ještěrky. Zatím je hadník spíše unikátním "broukovištěm" a "pavoukovištěm", což je taky pěkné.

pondělí 7. října 2013

Vzpomínky na vlašské ořešáky

Ořešáky jsem znala od malička, vždyť taky doma v mé rodné vesnici byly hned tři obrovské statné, nejmíň 40 let staré. Nejednou do nich i uhodil blesk. Pod jedním z nich jsme měli jako děti pískoviště a houpačku, na ten vzadu v zahradě jsem lezla do větví, když jsem se chtěla schovat před světem. Nakonec dnes z těchto statných stromů stojí už jen ten, pod kterým mají výběh babiččiny slepice. Blesk jej před lety poškodil, přesto se tento více než 60letý strom drží zuby nehty při životě a plodí ořechy.

To je on, ten poslední žijící z ořešáků mých vzpomínek. Fotka pochází z roku 2004, to již byl poškozený bleskem a půlka je ho pryč, děda mu vyrobil podpěru na oporu a rozštípnuté části svázal k sobě řemeny.
Taky jsme se sestrou jako malé loupaly čerstvě spadlé ořechy, slouply slupku a snědly výborné šťavnaté bílé vnitřky. Kdo to nezná, neuvěří, jaká to je lahůdka. Hezky o nich psal i blogger Cuketka v článku Definice luxusu. Ve škole jsme potom podle zabarvených rukou poznaly, kdo všechno ještě o této lahůdce ví. Podzimní hromady shrabaného ořechového listí nám sloužily jako perfektní místo na hraní a loupání ořechů před Vánoci spolu s ochutnáváním ořechových těst a pouštěním lodiček ze skořápek taky patřily k naší dětské zábavě. A když se rozpovídala o Vánočních zvycích i moje babička, nezapomněla zmínit, že kolikrát balili celé ořechy do alobalu a věšeli je na stromeček jako takové hezké domácí baňky.
Považovala jsem vlašské ořechy za velmi obyčejné, známé a naprosto časté a normální. Teď svůj názor měním, když ani ve velkém městě kolikrát nemůžu v sezoně sehnat pár nevyloupaných, abych z nich vytvořila lodičky na vodu. 

Je půvabné, že se stále ještě dají ozdoby z vlašských ořechů koupit a že je i někdo vyrábí. Fotka vlevo nahoře pochází od prodejce Myrta z Fler.cz, vpravo nahoře jsou moje domácí lodičky se svíčkami, dole potom zlacené ořechy od Heleny z Fler.cz, půvabné ozdoby z ořechů od Ateliéru TEWA z Fler.cz a obrázky z receptu na vanilkové rohlíčky (http://www.apetitonline.cz) a na pařížské ořechy (http://www.apetitonline.cz/).

Na svoji zahradu však ořešák neplánuji, není pro něj bohužel místo. Mnoho druhů ořešáků má totiž jednu nepěknou vlastnost – alelopatii. Jeho kořeny vylučují speciální jedovatou látku juglon, která škodí ostatním rostlinám, a listy prý produkují chemické látky, které se deštěm dostávají do půdy a zpomalují růst rostlin pod ořešákem. Možná i proto jej na vesnicích často lidé pěstovali ve výběhu pro slepice, kde stejně nic jiného nerostlo. Nakonec se ale nejde několik rostlin, které si z těch jedovatých látek ořešáku nic nedělají a zvládnou pod ním růst, jejich seznam jsem našla v diskusi o biozahradách, přímý odkaz na anglický text je zde: http://ohioline.osu.edu/hyg-fact/1000/1148.html. Dokonce by se ořešákové listí raději nemělo kompostovat, i když se totiž nakonec zvládne rozložit, jedovatá látka v tom kompostu stále dlouho zůstává a rostlinám se v takovém kompostu nebude dařit (pěkně je to popsáno zde: http://zkvaseno.blogspot.cz/2013/06/nezrale-orechy.html).

V říjnu však možná budou rodiče sázet nové ořešáky a tak jsem se podívala, jaké vlastně existují druhy vlašských ořešáků (odrůdy stromu ořešák královský Juglans regia). Sehnat můžete papíráky, tedy ořechy s velmi tenkou slupkou, které se krásně loupou. To je ale i jejich nevýhoda, u našich by všechny rozklovali ptáci a z úrody by nezbylo nic. Dále jsou nejčastější polopapíráky a ty nejtvrdší a nejhůře luštitelné jsou kamenáče. Mne osobně nejvíce ze všech zaujal ale ořešák s plody s červenou slupkou, odrůda Sychrov, škoda že jej nemají skladem, hned bych jej našim koupila.

Krásná fotografie polopapíráku Sychrov z webu prodejce stromků: http://prodejstromku.cz/produkt/sychrov-oresak/.

Ořešáky jsou obrovské stromy, je nutné dodržovat při výsadbě dostatečné rozestupy. A navíc se neřežou, nejlépe rostou samy od sebe.

Další zajímavé informace o ořešácích:

středa 2. října 2013

Říjen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v říjnu?
  • Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barvných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře. Inspirujte se článkem Jak využít podzimní listí nebo Podzim – žádná nuda aneb patero tipů co dělat!
  • Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu.
(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/)
  • Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, půvabné hvězdnice a chryzantémy.
  • Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky.
  • Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
  • Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?