Když je sníh:

Zapomeňte na:

• Solení cestiček v zahradě, vhodnější je písek a štěrk.

Kromě typických vánočních tradic dodržuji ještě jednu speciální: peněžně podporuji zajímavé projekty, které si to zaslouží. A každý rok se těším, které organizaci a na jakou dobrou věc svůj našetřený obnos pošlu. Pokud ještě sami nevíte, komu pomoci, inspirujte se mými třemi tipy:

Dnešní technologie už toho umí opravdu hodně. Získala jsem teď například možnost podívat se na naši zahradu z ptačí perspektivy, neboť už se objevila aktualizovaná podzimní satelitní mapa v Google mapách. Je to docela kouzelná podívaná, například stromy tam vidět vůbec nejsou, ale naše bylinkové spirály, pět samostatných gabionů, kompostéry, hadník i jezírko s pařezy tam vidět je. A také pár hromad písku, kamení, hlíny. 

A tady přikládám můj plánek vlevo a realitu vpravo. Docela se nám podařilo se se spirálami i kompostem strefit. Jen oblast jezírka je trochu oproti plánku posunutá.

Před Vánoci u nás máme v rodině jeden milý zvyk – chodíme na procházky vesnicemi  a kocháme se s vánočně vyzdobenými předzahrádkami. Přes den sledujeme krásné věnce na brankách, baňky na stromcích i dekorace v květináčích. Na večer zase nemůžeme spustit oči ze všech blyštivých světýlek. 

Cením si každého majitele rodinného domku, který třeba jen díky pár ozdobám a jednomu světelnému řetězu umí udělat radost ostatním lidem. A jsem ráda za to, že my Češi ještě v sobě máme (většinou) dostatek vkusu na to, abychom to se světelnou i jinou vánoční výzdobou nepřehnali jako Američané.

A samozřejmě si často říkám, jak asi mají majitelé nazdobenou zahradu, když půvabná je už i předzahrádka domu. Na Pinterestu si na nástěnce Vánoční výzdoba zahrady schovávám obrázky, podle kterých jednou budu zdobit i naši zahradu. Inspirujte se, třeba se vám něco taky zalíbí:

Vánoce se blíží a tak jsem sem sepsala několik zajímavých tipů na možné vánoční dárky pro přátele, kteří mají rádi přírodní zahrady, biozahradničení či permakulturu a svoji zahradu vůbec. Třeba se některým inspirujete.

Za zvážení stojí předplatné časopisu bio Zahrada v obrazech. Jedná se o pěkný dvouměsíčník s tématikou bio zahrad, přírodních zahrad či i permakultury. Při listování zjistíte, že je především plný hezkých obrázků, textu v něm není až tak moc. Pro ty, kteří si spíše rádi pořádně "počtou" bude možná zajímavější čtvrtletní časopis Klíčová dírka, který se obecně věnuje tématům permakultury (nejen v zahradách, témata mají široký záběr i přes stavebnictví apod.).

Vybrat někomu knihu, která se mu bude opravdu líbit, je hodně těžké. Buď je ideální koupit mu knihou, kterou jste sami četli a můžete ji doporučit, a nebo to risknout a koupit nějakou třeba jen podle zajímavého tématu a obalu. Mne na první pohled tento rok zaujaly knížky:

Semínka zajímavých odrůd zeleniny

Zapálené pěstitele možná potěší semínka jedlé chryzantémy, jahodové kukuřice, rajčat "černá ocel", mrkve dračí fialové, voňavého cukrového melounu, červené jarní cibulky, zlatých ředkviček, fialové brokolice či artyčoku.

Když je sníh:

Ukázka z videa Alys Fowler. Zatím jsou ve staré zinkové vaně vidět jen jahody, za chvíli tam ale zasadí právě i kanadské borůvky.

Podívejte se, jak půvabně takové rašeliniště s brusinkami či klikvami vypadá, toto je obrázek pana Pavla Chlouby z článku Brusinka nebo klikva.

• Keříky brusinky, například mne zaujal tento Vaccinium vitis - idaea " Koralle " - brusinka od Krulichů.
• Poléhavé keříky klikvy, například této obyčejné http://prodejstromku.cz/produkt/klikva-brusinka/.
• Některou z kanadských borůvek, například odsud http://prodejstromku.cz/. Velmi pěkně popisuje pěstování a výběr kanadských borůvek jak pan Chlouba v článku Výsadba, pěstování a hnojení kanadských borůvek, tak pan Hladký na těchto stránkách http://www.plnazahrada.cz/karta-boruvka.php.

Několik dalších informací o rašelině, substrátech a kyselém jehličí:
http://priroda-zahrada.cz/clanek/pestovani-bez-raseliny
http://priroda-zahrada.cz/clanek/zahradnicky-substrat-bez-raseliny
http://www.kompostuj.cz/index.php?id=162&backPID=107&tx_faq_faq=158

Se studeným listopadovým počasím trávím více času také u internetu a občas hledám zajímavosti o zahradách. Kam se podíváte vy, když chcete vidět nové směry a trendy v zahradničení? Do katalogů velkých firem, abyste zjistili, jaký vyšlechtili nový druh tříbarevného tulipánu? Nebo na RHS Chelsea Flower Show, ze které mnozí blogeři čerpají inspiraci pro články ještě pěkně dlouho po tom, co skončí, a vysvětlují pointy a myšlenky nádherných zahrad, které tam byly k vidění? Já obvykle sleduji příspěvky na TED.com, především ty s českými titulky, protože právě tento server je plný myšlenek a nápadů, které teprve postupně "dostanou" svět.

1) Máte zeleninovou zahrádku? Jestli ano, možná vás ani nenapadlo, že vlastně zahraňujete svět. Roger Doiron v roce 2011 ve svém příspěvku o zahradním spiknutí (je pouze v angličtině) představil báječnou ideu, jak pouhým předěláním části svého pěstěného trávníku na zeleninovou zahrádku zachraňujete svět, ale i sebe samotné. A trend pěstování vlastního jídla je už vidět jak v USA, Anglii, tak trochu i u nás, kdy já osobně znám i mladé lidi, kteří chtějí mít zahrádku a pěstovat si jídlo, nebo mladé páry v bytech, které na balkoně pěstují bylinky na vaření i rajčata a jahody.

2) Dalším zajímavým trendem je zahradničení všude, kde to jde. Především tedy pěstování jídla, zakládání zeleninových zahrádek mezi jízdnímu pruhy i podél cest. Velmi emotivně o tom hovořil zajímavý chlápek jménem Ron Finley ve svém příspěvku Guerillové zahradničení v Jižním centru Los Angeles. Pěstování vlastního jídla je vlastně taková malá revoluce, odboj proti společnosti a přitom úžasná cesta, jak ovlivnit své okolí, své děti, své zdraví. Stephen Ritz zase ve svém příspěvku Zelený učitel v jižním Bronxu představil doslova smršť nápadů a tipů, jak pomocí zahradničení vrátit naději odepsaným dětem a špatným čtvrtím ve městech.

Ale asi nejvíce se mi líbil příspěvek Krajina k nakousnutí angličanky Pam Warhurst. Možná už jste slyšeli o pěstování jídla v ulicích Todmordenu a pokud ne, tak doporučuji video ke shlédnutí. Pěstují jídlo vedle chodníků, před policejní stanicí, pěstují krásné rostliny v zapomenutých zákoutích města. Vytrhali pichlavé rostliny, které byly vysázené všude kolem místní nemocnice, a místo nich vysázeli ovocné stromky, bylinky a zeleninu, stejně tak osázeli i okolí domova důchodců. Mají tam i "zelenou stezku k nakousnutí", která lidi provádí městem, kolem obchůdků, vrácí městu život. Dokonce pomocí "pěstování jídla" vlastně i podpořili místní ekonomiku.

3) Proč v boji proti škůdcům používat chemikálie, když příroda vymyslela něco mnohem lepšího? Hmyzí predátory!  Navíc u nich nehrozí rezistence jako u chemikálií a pesticidů. Poukazuje na to pan Shimon Steinberg ve tři roky starém příspěvku Přirozená ochrana proti škůdcům... pomocí hmyzu! plném obrázků hmyzu. I u nás už je firma (Biocont), která tyto predátory prodává.

4) Jak lze zahradničit a pěstovat si vlastní jídlo v bytech ve městech? Třeba pomocí hydroponie a systému, který ve svém příspěvku Zahrádka v mém bytě představila Britta Riley. Ukazuje, jak pomocí moderních technologií začít doma pěstovat jahody, rajčata či saláty u jednoho velkého okna a jak s pomocí dobrovolníků a otevřenosti toho systému to může dělat v podstatě kdokoliv.

Snad jsem vás alespoň trochu inspirovala zajímavostmi z oblasti zahradničení a pěstování rostlin k jídlu.

S prvními listopadovými či prosincovými mrazíky překvapivě přichází i doba sklizně několika málo plodů. Jsou totiž takové plody, které se dají zpracovávat či vůbec jíst až právě přejdou mrazem. Vždycky jsem si říkala, jak to naši předci měli těžké, jak museli složitě řešit, aby jim ovoce vydrželo ve sklepech a podobných úschovách. A ani mne nenapadlo, že některé plody sklízeli klidně ze stromů právě až za mrazů.

Mišpule německá – plodem stromu mišpule jsou taková malá jablíčka a jíst opravdu dají až jedině, když přejdou mrazem. Zhniličkovatí totiž a dužnina potom dle pana Svobody "chutná jako pikantní marmeláda". Nejčastěji se jí "jen tak" a nebo se z nich dělají marmelády, protože mají hodně pektinu. Pár zajímavých receptů naleznete v diskusi Mišpule – recepty (mišpulová omáčka či marmeláda) nebo ve článku Jak se starat o mišpuli a co s jejími plody? (mišpulová zmrzlina, pohárky).

Klikva či některé velkoplodé brusinky – podle některých článků teprve po přejití mrazem získají plody velkoplodých pěstovaných brusinek a klikev krásně sladkou chuť. Zachází se s nimi potom obdobně jako s klasickými brusinkami, nejčastěji se z nich dělají různé sirupy a šťávy, které ocení především lidé s častými záněty moč. měchýře. Ostatních receptů je ale spíše jako šafránu. Nevýhodou je, že tyto drobné keříky potřebují kyselou půdu, pěstovat se dají například v zajímavém minirašeliništi.

Zleva: mišpule, klikva, jeřabiny. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, http://en.wikipedia.org/, https://commons.wikimedia.org/)

Jeřabiny – plody jeřábů se dříve u lidí také těšily oblibě jako pochutina především, když přešly prvními mrazy. Přímo v knize Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni od paní Dumkové z roku 1883 se na straně 114 a 115 píše o mrazem přešlých jeřabinách. Často se z plodů potom vaří kompoty na základ zvěřinových receptů, nebo likéry a marmelády, pěkný recept najdete U Věrušky v kuchyni, stejně jako milý článek Jeřabiny.

Dřín – plody dřínů jsou sice jedlé už od září, ale jsou tvrdé a trpké. Sladkost získají teprve, až přejdou mrazem, jen musíte mít štěstí na to, aby mrazy přišly dříve, než dřínky opadají. Recept na dřínkový mošt naleznete v článku Dřín je keř krásný i užitečný. 

Šípky – přemrzlé jsou prý opět na zpracování ty nejlepší, neboť krásně změknou a získají na sladkosti, někdy prý ani jeden mrazík nestačí a je lepší počkat na vícero mrazů. Kvůli báječné šípkové marmeládě mnozí tráví hodně času na její složité přípravě, pěkný recept má například blogerka Věruška, vždy je důležité se zbavit protivných chloupků. Zajímavou taktiku zvolila paní Petra v článku Šípková marmeláda za studena. Nutno ovšem dodat, že přemrzlé šípky už mají mnohem méně vitamínu C, na šípkový čaj se tedy hodí spíše ty tvrdé. Mrazy však podle některých článků zvýší účinnost jiných látek v šípkách, tak těžko říct, co je lepší.

Zdroj obrázku: zajímavý článek manželů Patakyových o šípkách http://www.patakyovi.cz/clanky.php?idc=7

Trnka – přemrzlé plody teprve ztratí něco ze své trpkosti a svíravosti a jsou poživatelné. Ale právě v této době jsou poživatelné i pro ptáky, takže se na ně určitě sesypou. Z receptů se mi podařilo najít jen některé na trnkové víno a trnková povidla, další zpracování trnek asi není časté.

Aronie – plody tzv. černého jeřábu  by teprve po přemrznutí měly chutnat mnohem lépe, k tomu se ale obvykle nedostanete, protože je do té doby sežerou ptáci.

Přemrzlá je prý lepší černá ředkev, protože ztratí něco ze své štiplavé chuti a zjemní se. Kadeřavá kapusta již po přemrznutí není tak tuhá a stačí ji zpracovávat kratší dobu. Využít by po přemrznutí měly jít i plody kdoulovce japonského (viz pěkný článek Bobule I – přehled) a plody rakytníku se prý po přemrznutí mnohem lépe z keře sbírají. Vinaři také znají pojem "ledové víno", ceněné drahé víno vyráběné právě ze zmrzlých hroznů. A v minulosti prý podle nějakých dobových záznamů lidé jedli plody planých lesních jablůněk také právě až po přejití prvními mrazíky.

Obrázek jeřabin: By Randi Hausken from Bærum, Norway (Colours in a white world) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek klikvy: Keith Weller
Obrázek mišpule:  Igor Chyra, Zajezova, Slovakio.
Obrázek šípků: Manželé Patakyovi, 

(Zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/)

(Zdoj obrázků: http://www.sxc.hu/)

My už jedny milé sousedy máme a druhého příjemného souseda snad brzy budeme mít. Vyhráli jsme to na plné čáře, protože se s našimi sousedy velmi dobře jedná a jsou hodně chápaví k naší přírodní zahradě či chcete-li ekozahradě. Ne každý však má takové štěstí jako my, proto jsem dohledala a sepsala několik tipů a rad.

V dnešní době jsou sice přírodní zahrady na vzestupu, ale stále je hodně lidí, kteří si přišli na vesnici splnit svůj sen o pěstěném anglickém trávníku a čisté, extrémně upravené zahradě s velkým bazénem. I oni mají právo si svůj sen nejen snít, ale i realizovat, takže byste je měli v první řadě respektovat a nevnucovat jim svoje názory a postupy, ať na ně pohlížíte jakkoliv. Ve většině případů se dá najít kompromis, jak vedle sebe mohou takové rozdílné zahrady existovat.

Pár vhodných tipů:

Hadník na naši zahradu prostě patří, to jsem věděla hned od začátku. Jen nám dlouho trvalo, než jsme se k jeho tvorbě opravdu dostali. Postup jsem si sepsala už před více než rokem v článku Teorie o hadníku a celou tu dobu jsem také shromažďovala materiál pro jeho vytvoření. A že ho nebylo málo:

A ještě tam časem hodláme dát i listí od sousedů, pár roztrhaných bavlněných látek, roztrhaný polštářek s náplní z pohankových slupek a ještě trochu pokosené trávy na jaře.

V červnu si manžel našel chvíli času a sestavil mi základní konstrukci hadníku. Koupili jsme tři obyčejné dřevěné kůly v zahradnickém centru a dali je do rohů hadníku. Aby se nám hadník nesesunul na plot, využili jsme horní díly z gabionů. Jsou to pevné dílce ze silného drátu, pozinkované. Na našich pár gabionů jsme je měli použít jako horní "víka", ale nelíbily se nám tam. V hadníku našly lepší využití. Z kamenů jsme vyskládali základní malou zídečku, která bude sloužit pro úkryty živočichů.

A konečně až v září a říjnu jsme si našli další čas na dokončení hadníku, už se nám totiž na zahradě kupil různý po celý rok schraňovaný materiál a bylo potřeba jej "uklidit" a "použít". Do rohu ke kamenné zídce jsme nasypali spoustu lopat písku, aby vznikl hezký kopeček pro ještěrky pro kladení vajíček, případně alespoň třeba pro včelky pískorypky. Těžko říct, jestli jsme to pro ně dali na vhodné místo. Do vyhloubené díry potom přišly pokosené plevele a tráva. Na ně mi manžel nanosil spoustu různých kamenů, které nám ještě zbyly ze stavby bylinkových spirál.

Na kameny přišly buková polínky od táty, pár větších větví a především dřevěné odřezky, které jsme měli ještě z tvorby kompostérů. Není to sice typické složení této základní vrsty, ale myslím, že účel splní ideálně.

Další vrstvu tvořily velké kartony z montáže nového nábytku, které se nám podařilo od rodiny sehnat. Strhla jsem z nich všechny izolepy a nerozložitelné části a rozprostřela je na hadník. Na ně přišla "výživná" vrstva kompostu, který jsme ten rok v kompostéru tvořili.

Nakonec  přišel nahoru koberec, který se nám podařilo sehnat. Zatížili jsme jej kameny, aby jej vítr nepřevrátil. Několik kartonů máme schovaných na další vrstvu s kompostem, kterou do hadníku dodáme na jaře. 

To je on, ten poslední žijící z ořešáků mých vzpomínek. Fotka pochází z roku 2004, to již byl poškozený bleskem a půlka je ho pryč, děda mu vyrobil podpěru na oporu a rozštípnuté části svázal k sobě řemeny.

Je půvabné, že se stále ještě dají ozdoby z vlašských ořechů koupit a že je i někdo vyrábí. Fotka vlevo nahoře pochází od prodejce Myrta z Fler.cz, vpravo nahoře jsou moje domácí lodičky se svíčkami, dole potom zlacené ořechy od Heleny z Fler.cz, půvabné ozdoby z ořechů od Ateliéru TEWA z Fler.cz a obrázky z receptu na vanilkové rohlíčky (http://www.apetitonline.cz) a na pařížské ořechy (http://www.apetitonline.cz/).

Krásná fotografie polopapíráku Sychrov z webu prodejce stromků: http://prodejstromku.cz/produkt/sychrov-oresak/.

Překvapila mne naše první úroda už jen tím, že nějaká vůbec byla. Stromky, keře, jahody jsme sázeli loni na podzim, mnohá semena jsem pak sela na jaře. Ani jsem nečekala, že už budeme mlsat dobroty ze zahrádky, zvlášť když jsme například stromky stříhali, aby z nich byly vysokokmeny. Výhonky malin měly tak 20 cm, korunky angreštů byly malé. Černému rybízu jsme ponechali výhony, jak je měl, nestříhali jsme a odměnil se nám celkem pěknou řadou černých chutných kuliček.

Já vím, že to není mnoho, ale úroda mne těší. Rostlinky jsme nehnojili, neokopávali, neopečovávali. Jen jsme je zamulčovali a v tom největším suchu občas zalili. A pak jsme na zahradu jen jednou za čas jeli "sklízet". O to víc potom takové dobroty téměř bez práce potěší.

Shora: do jezírka přišel kačírek a hezké kamínky od sousedů. Prustka i pomněnka bahenní již čekají na zasázení. A dole je vidět plán jezírka v praxi – rostliny jsou vyskládané v květináčcích po okrajích tam, kde se finálně budou sázet.

Napsal mi pán z projektu Původní keře pro živou krajinu a já myslím, že je to projekt, o kterém stojí za to napsat. Několik lidí se prostřednictvím sdružení snaží upozornit na keře, které byly pro naše prababičky a pradědečky ještě úplně normální a teď aby je člověk hledal v krajině dalekohledem. Dokonce prodávají sazeničky rostlin pro každého, který chce přírodě a krajině pomoct a vybere si raději roztomilý původní keřík než neužitečné šlechtěné krásky ze zahradnictví.

Listovala jsem si brožurkou, kterou mají na stránkách (odkaz zde). Klasické túje, ale i obyčejný stříhaný habrový či bukový živý plot, který mám já, se mohou jít zahrabat, pokud se dají do srovnání s původními keři. Každý z nich měl hned několik funkcí v krajině, lidé si těchto keřů vážili, neničili je. Pohlédněte trochu pod pokličku tajemství keřů našich prababiček:

Bez černý  – je keř silného kalibru, byla to živoucí domácí lékárnička, zdroj pamlsků a dobrot (je z něj skvělý sirup, sladká kostmatice, džemy, povidla i víno) a hraček pro pány kluky (píšťaličky, foukačky, plody pro ptáky. Dámy jím barvily látky. Na zahradu umí přilákat ptáky i predátory mšic, kořeny prý urychluje zrání kompostu a jako jeden z mála zvládne růst a plodit i ve stínu a pod ořešákem.

Dřín obecný – na jaře zachraňuje včely a čmeláky před hladem, na podzim a v zimě zase nasytí ptáky. I naši předci uměli kyselé a trpké plody šikovně zpracovávat do rosolů, džemů, moštů i vín, stejně jako do domácí lékárničky. V zahradě zpevňuje svahy.

Dřišťál obecný – naši předci nepotřebovali ostnaté ploty a vysoké zdi jako ochranu před opilci, zloději či rozběsněnými psi. Stačil jim plot z pichlavých dřišťálů, keřů, ze kterých se kůra i listí hodilo do lékárničky i na obarvení žlutých látek a plody místo exotických citronů. Potravu zajišťuje pro mnoho ptáků i motýlů. 

Hloh jednosemenný – nenápadný keř hostí dokonce až dokonce 163 druhů hmyzu, dostane vám na zahradu i krásného otakárka obecného a spoustu ptáků na jeho plody i na hnízdění. Trny a neprostupnost naopak odradí nevítané lidské návštěvníky. Jen jeho květy zrovna dvakrát nevoní, pod oknem asi ideální nebude.

Klokoč – klokočí bylo oblíbené u děvčat, která z plodů (s trochou dřiny) vyráběla korále a náramky, dostal se i do písní či názvů vesnic, ze dřeva měli radost řezbáři a jako obvykle byl součástí "domácí lékárničky". Květy v době kvetení lákají spoustu hmyzu.

Líska obecná – půvabný větrolam, díky kterému bude na zahradě živo. O část úrody chutných oříšků vás určitě připraví veverky, plšík lískový, sojky, brhlíci, v brzkém jaře pyl přiláká včely. Pořád snad ale zbude pár oříšků na vánoční cukroví. Dříve se z prutů lísky vyráběly koše a košíky, výplně branek, ale také uhly na kreslení, z těch silnějších prutů i hole. A kdo by neznal pohádku Tři oříšky pro popelku.

Řešetlák – milý léčivý keř je stěžejní pro život půvabného motýla žluťáska, modráska i nenápadného ostruháčka. Semena barví žlutě, s modrou skalicí potom sytě zeleně. 

Růže šípková – kdo by neznal šípkový čaj, šípky jako takové jsou součástí snad všech ovocných čajů, které Češi tak rádi pijí. Opravdoví labužníci si vychutnají šípkový džem ke zvěřině i šípkové víno, ale také kandované okvětní plátky na dezertech. Květy slouží i v domácí kosmetice. Ve starších hustých trnitých keřích rádi hnízdí ptáci, pravidelně "okousané" listy zase značí přítomnost včelek samotářek, tzv. čalounic, které si z listů sešívají úkryty pro své larvy.

Trnka – další z neprostupných trnitých keřů na ochranu zahrady, dříve se používaly jako živé ploty k ohrazení pastvin, zvířata je nespásla. Živí nádherného otakárka ovocného a spoustu dalších motýlů, hnízdí v něm ptactvo, například ťuhýk, láká hmyz na krásné bílé voňavé květy, přemrzlé plody živí ptáky a s trochou důvtipu a šikovných postupů se dá využít i pro jídla pro lidi. Z keře se dá získat barvivo.

Obrázek šípkové růže: By Kurt Stüber [1] - caliban.mpiz-koeln.mpg.de/mavica/index.html part of www.biolib.de, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6283
Obrázek trnky: By Kurt Stüber [1] [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons
Obrázek lísky: By Евгений Катышев (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek bezového sirupu: Sandra Living, http://sandra-living.blogspot.cz/2009/05/bezovy-sirup-z-kvetu.html
Obrázek hrábí: Michal Peršin, http://www.fler.cz/zbozi/hrabe-detske-3937526
Obrázek klokočí: Jitka, modroočko, http://www.fler.cz/zbozi/klokoci-15ks-731800
Obrázek otakárka: David Breiter, http://www.motylkove.cz/otakarek_ovocny.html
Obrázek včely: Bednature foto, http://bednature.webnode.cz/products/vcela-calounice-megachile-centuncularis/
Obrázek ťuhýka: Artur Mikołajewski, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lanius_collurio_male_am.jpg