Leden – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v lednu?

• Pozorovat ptáky na krmítku, pokud je v těžkých mrazech přikrmujete (více o krmení ptáků). Do pítka jim v holomrazech dávat pravidelně vodu (více o pití ptáků v zimě).
• Stále můžete sklízet zimní cibuli, pórek, růžičkovou kapustu, pastinák nebo kadeřávek.
• Nepravý jasmín, vilíny či kaliny nebo malé čemeřice mohou začít někdy kvést dokonce už v lednu, pokud je máte, podívejte se, zda se třeba neprobudily k životu.
• Koukat se na zahradu za oknem z domu, listovat knížkami a přemýšlet, kterou kytku vysadíte v tomto roce, nebo plánovat, jaké změny na zahradě uděláte.

(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/photo/1402397)

• Fotit barevné bobule skalníku, hlohyně či dřišťálu, pokud je ještě nesezobali ptáci. Hezké listy mají i cesmíny.
• Pokud jste na Vánoce měli jedličku, můžete ji využít na zakrytí jahod, skalniček či trvalek, aby měly ochranu proti mrazům. Opadané jehlice ze smrčků mohou přijít na kompost, zkrácené větve na hromadu do rohu zahrady pro úkryty pro užitečné živočichy. 
• Pokud není sníh a zmrzlá půda, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.

(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)

Když je sníh:

• Hledat na čestvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří. 
• Užít si pořádnou koulovačku na zahradě, postavit sněhuláka či sněhulačku či rovnou iglů. 
• Pokud je sníh těžký a mokrý, raději jej z mladých stromků trochu setřeste, aby nepolámal mladé větve. 

Zapomeňte na:

• Solení cestiček v zahradě, vhodnější je písek a štěrk.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Obdarujte o Vánocích i přírodu

Kromě typických vánočních tradic dodržuji ještě jednu speciální: peněžně podporuji zajímavé projekty, které si to zaslouží. A každý rok se těším, které organizaci a na jakou dobrou věc svůj našetřený obnos pošlu. Pokud ještě sami nevíte, komu pomoci, inspirujte se mými třemi tipy:

• Máte rádi stromy? Podpořte jejich výsadbu i péči o ty významné. Pošlete Nadaci partnerství dárcovskou SMS, kupte svým blízkým stromový darovací certifikát, kupte si brožuru o sázení stromů nebo prostě jen pošlete vybranou částku na jejich účet. Všechny informace o možnostech podpory naleznete na stránce http://www.nadacepartnerstvi.cz/Krajina-stromy-a-voda/Stromy
  Sázení stromů se věnuje i hnutí Brontosaurus (více informací o jejich projektu), činnost hnutí můžete podpořit finančním darem na stránce http://www.brontosaurus.cz/podporte-nas
• Chcete chodit na procházky a potkávat ještě i opravdovou přírodu? Aby všude nebyl jen beton, bezduchá mrtvá pole a smrkové monokultury, zachraňují lidé ve sbírce Místo pro přírodu cenné pozemky v naší české krajině. Informace, jak jejich činnost můžete podpořit, naleznete na stránce http://www.mistoproprirodu.cz/podporte-nas/
  Přírodu se snaží do monokultur navrátit i společnost Čmelák, podpořit je můžete na stránce http://www.cmelak.cz/cz/podporte-nas
• Fandíte starým krajovým odrůdám plodin a jedlých rostlin? Podpořte společnost Gengel finančním darem, zachráníte tak poklady našich předků – cenné, odolné a rozmanité odrůdy zeleniny, obilovin, zahradních plodin, bylinek i ovocných stromů a keřů. Informace, kam můžete finanční dar poslat, jsou na stránce: http://www.gengel.webzdarma.cz/#8.Dary na naši činnost|outline

Naše zahrada z ptačí perspektivy

Dnešní technologie už toho umí opravdu hodně. Získala jsem teď například možnost podívat se na naši zahradu z ptačí perspektivy, neboť už se objevila aktualizovaná podzimní satelitní mapa v Google mapách. Je to docela kouzelná podívaná, například stromy tam vidět vůbec nejsou, ale naše bylinkové spirály, pět samostatných gabionů, kompostéry, hadník i jezírko s pařezy tam vidět je. A také pár hromad písku, kamení, hlíny. 

Snímek z Google map, kde je vidět dům a zahrada sousedů vlevo a naše zahrada vpravo. Máme zahradu "se smajlíkem", neboť tak bylinkové spirály s mlsacím koutkem vypadají. Snímek jsem si trochu otočila, zahradu nemáme přesně v lince sever-jih, ale lehce pootočenou.

A tady přikládám můj plánek vlevo a realitu vpravo. Docela se nám podařilo se se spirálami i kompostem strefit. Jen oblast jezírka je trochu oproti plánku posunutá.

Vánoční výzdoba zahrady

Před Vánoci u nás máme v rodině jeden milý zvyk – chodíme na procházky vesnicemi  a kocháme se s vánočně vyzdobenými předzahrádkami. Přes den sledujeme krásné věnce na brankách, baňky na stromcích i dekorace v květináčích. Na večer zase nemůžeme spustit oči ze všech blyštivých světýlek. 

Cením si každého majitele rodinného domku, který třeba jen díky pár ozdobám a jednomu světelnému řetězu umí udělat radost ostatním lidem. A jsem ráda za to, že my Češi ještě v sobě máme (většinou) dostatek vkusu na to, abychom to se světelnou i jinou vánoční výzdobou nepřehnali jako Američané.

A samozřejmě si často říkám, jak asi mají majitelé nazdobenou zahradu, když půvabná je už i předzahrádka domu. Na Pinterestu si na nástěnce Vánoční výzdoba zahrady schovávám obrázky, podle kterých jednou budu zdobit i naši zahradu. Inspirujte se, třeba se vám něco taky zalíbí:

Přírodní zahradě budou slušet decentní a nenápadné ozdoby ze šišek, chvojek a baněk. (Zdroj obrázků: http://www.pinterest.com/, http://www.potterybarn.com/, http://www.bhg.com/)

Barevné ozdoby v zahradě potěší především děti. Skvělé, byť poněkud drahé, jsou baňky, nejlépe takové, které to
ve venkovních podmínkách vydrží. (Zdroj obrázků: http://justgrandeko.blogspot.ca/, http://newwonderfulphotos.blogspot.cz/, http://restyledhome.blogspot.cz/
a http://www.pinterest.com/)

V anglicky mluvících zemích často vědí, jakou parádu umí udělat velké výrazné mašle. Umějí si je tam z pevných stuh a pevných silných látek i vytvořit, škoda že u nás takové zdobení stuhami není příliš obvyklé. Podívejte, jak slavnostně a vánočně to se stuhami může vypadat. (Zdroj obrázků: http://www.housetalkn.com/ a https://www.facebook.com/)

Dárky pro milovníky přírodní zahrady

Vánoce se blíží a tak jsem sem sepsala několik zajímavých tipů na možné vánoční dárky pro přátele, kteří mají rádi přírodní zahrady, biozahradničení či permakulturu a svoji zahradu vůbec. Třeba se některým inspirujete.

Předplatné časopisu

Za zvážení stojí předplatné časopisu bio Zahrada v obrazech. Jedná se o pěkný dvouměsíčník s tématikou bio zahrad, přírodních zahrad či i permakultury. Při listování zjistíte, že je především plný hezkých obrázků, textu v něm není až tak moc. Pro ty, kteří si spíše rádi pořádně "počtou" bude možná zajímavější čtvrtletní časopis Klíčová dírka, který se obecně věnuje tématům permakultury (nejen v zahradách, témata mají široký záběr i přes stavebnictví apod.).

Pěkná kniha

Vybrat někomu knihu, která se mu bude opravdu líbit, je hodně těžké. Buď je ideální koupit mu knihou, kterou jste sami četli a můžete ji doporučit, a nebo to risknout a koupit nějakou třeba jen podle zajímavého tématu a obalu. Mne na první pohled tento rok zaujaly knížky:

• Naše první slepice – stručná malá knížka s hezkými obrázky. Ideální pro lidi, kteří koketují s myšlenkou pořídit si pár slepic na dvorek či zahradu a přitom nemají v rodině žádnou vesnickou tetu či babičku, která by jim řekla, jak na to.
• Království bylinek v permakulturní zahradě – knížka se věnuje bylinkovým spirálám, záhonům, suchým zídkám i kráterovým zahradám. Ideální pro ty, kteří bylinky v kuchyni milují, ale s jejich zahradním pěstování teprve začínají.
• Balkon k nakousnutí – na této knížce se mi líbí její zaměření, byť jsem ji zatím neměla možnost číst. Je ideální pro ty, kteří ještě svoji vysněnou zahradu nemají a musí se na pár let spokojit jen s balkonem v bytě. I na něm se dá leccos vypěstovat a zkušenosti z balkonového pěstování se pak ještě budou hodit i na zahradě či na pěstování rostlin na terase vysněného domu.

Semínka zajímavých odrůd zeleniny

Zapálené pěstitele možná potěší semínka jedlé chryzantémy, jahodové kukuřice, rajčat "černá ocel", mrkve dračí fialové, voňavého cukrového melounu, červené jarní cibulky, zlatých ředkviček, fialové brokolice či artyčoku.

Prosinec – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v prosinci?

• Ustřihnout pár větiček zdatným a zdravým stromům či keřům a rychlit tzv. barborky. (O barborkách.)
• Pokud je na zahradě námraza, vzít fotoaparát a fotit tu pomíjivou krásu.
• Ozdobit si jedličku či smrček na zahradě, a to buď světélky a ozdobami pro potěchu oka, nebo jedlými ozdobami pro zvířátka (raději si ale zjistěte, jaké, ať zvířátka neotrávíte).
• Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) 
• Pokud není sníh, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.

Když je sníh:

• Užít si pořádnou koulovačku na zahradě.
• Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří.
• Postavit si iglů nebo alespoň hradbu ze sněhu. Dělat tzv. andlíky ve sněhu.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Mini rašeliniště pro borůvky a brusinky

Od pěstování rostlin v kyselé půdě (tedy rašelině) knihy o ekozahradách odrazují. Já se nedivím, těžba rašeliny je docela nepěkná záležitost, neboť drancuje pěknou přírodu v horách. Vždycky si vzpomenu, jak pěkná jsou Mechová jezírka v Jeseníkách a je mi líto podobných míst, která padnou kvůli těžbě rašeliny do kupovaných substrátů.

Fotka pochází z oblasti u Mechového jezírka v Jeseníkách.

Jenže přes to všechno bych na zahradě jedno malé rašeliniště mít chtěla. S manželem chceme mít z okna obýváku výhled na dvě nebo tři jedličky, které si v prosinci vždy krásně nasvětlíme a ozdobíme.

V plánku máme vysněné tři jedličky a pod nimi a mezi nimi
borůvky, brusinky, mech nebo úrazníky.

A právě pod nimi bych si představovala několik keříků brusinek či klikvy, kanadské borůvky, mech a různé kusy dřeva, aby to vypadalo právě jako několik mých oblíbených míst v Jeseníkách. A možná se někdy poštěstí tam vypěstovat i nějaký ten hříbek alespoň na okrasu.

Když jsem sledovala videa Alys Fowler, tak v jednom z videí (Juicy Fruits, někdy kolem 6:30 minuty) se mi velmi líbil její nápad na pěstování kanadských borůvek. Sadila je totiž do staré zinkové vany, kterou měla postavenou na terase. A navíc je ještě měla podsazené jahodníky. Rostliny vyžadující kyselou půdu se nejlépe pěstují právě v různých velkých nádobách, kde nemusíte řešit problémy s promícháním normální a kyselé půdy.

Ukázka z videa Alys Fowler. Zatím jsou ve staré zinkové vaně vidět jen jahody, za chvíli tam ale zasadí právě i kanadské borůvky.

Chtěla bych, aby ale brusinky i borůvky vypadaly u těch jedlí co nejvíce přirozeně. Tak místo květináčů spíše použiju kaučukové jezírkové fólie a vytvořím taková mini jezírka naplněná rašelinou. Donedávna jsem si myslela, že to bude takový hodně experimentální teoretický pokus, ale naštěstí jsem narazila na velmi pěkný článek pana Pavla Chlouby, který už takové rašeliniště na zahradě vytvořil, podívejte se do článku Brusinka nebo klikva.

Podívejte se, jak půvabně takové rašeliniště s brusinkami či klikvami vypadá, toto je obrázek pana Pavla Chlouby z článku Brusinka nebo klikva.

Budu postupovat obdobně, jak popisuje on. Asi budu muset také rašelinu (tu kyselou, bez příměsí, tedy ne substrát, kde se kyselost upravuje) jako takovou stejně koupit. Abych alespoň trochu zmírnila dopad mého rozmaru na přírodu, schovávám si na zahradu na jednu hromadu jehličí z vánočních stromků. Jehličí jako takové okyseluje půdu a proto se mi skvěle hodí právě do plánovaného rašeliniště, namísto abych jej jen dala do kompostu. Čím více jehličí si nashromáždím, tím méně cenné rašeliny budu muset použít, navíc budu mít místo, kterému každoroční dosypávání jehličí nejspíše velmi prospěje. V článku o kanadských borůvkách dokonce autor doporučuje přimíchat i jehličnaté piliny, takže možná je přidám, pokud se mi podaří větve a kmen z vánočního stromečku do podoby pilin u dědy v dílně dostat.

A co si do rašeliniště tedy zasadím? 

• Keříky brusinky, například mne zaujal tento Vaccinium vitis - idaea " Koralle " - brusinka od Krulichů.
• Poléhavé keříky klikvy, například této obyčejné http://prodejstromku.cz/produkt/klikva-brusinka/.
• Některou z kanadských borůvek, například odsud http://prodejstromku.cz/. Velmi pěkně popisuje pěstování a výběr kanadských borůvek jak pan Chlouba v článku Výsadba, pěstování a hnojení kanadských borůvek, tak pan Hladký na těchto stránkách http://www.plnazahrada.cz/karta-boruvka.php.

Sice ty kanadské nikdy nedosáhnou kvalit těch opravdových lesních borůvek, ale je to alespoň další dobrá jedlá věc na zahradě. Já bych vlastně nejraději pěstovala na zahradě ty původní lesní, ale podle všeho to asi nejde, jen nevím proč. Minimálně nikdo neprodává jejich sazenice.

Ráda bych potom moje minirašeliniště ještě doplnila mechem rašeliníkem, jako má právě pan Chlouba, ale zatím nevím, kde budu shánět jeho sazenice, nejspíše v potřebách pro teraristy a pěstitele masožravek. Na jiné kyselinomilné rostliny, jako jsou rododendrony, azalky, pěnišníky, vřesy, čimišníky mne člověk neužije, mám raději okrasné květiny, kterým stačí normální zahradní půda.

Několik dalších informací o rašelině, substrátech a kyselém jehličí:
http://priroda-zahrada.cz/clanek/pestovani-bez-raseliny
http://priroda-zahrada.cz/clanek/zahradnicky-substrat-bez-raseliny
http://www.kompostuj.cz/index.php?id=162&backPID=107&tx_faq_faq=158

Trendy v zahradničení?

Se studeným listopadovým počasím trávím více času také u internetu a občas hledám zajímavosti o zahradách. Kam se podíváte vy, když chcete vidět nové směry a trendy v zahradničení? Do katalogů velkých firem, abyste zjistili, jaký vyšlechtili nový druh tříbarevného tulipánu? Nebo na RHS Chelsea Flower Show, ze které mnozí blogeři čerpají inspiraci pro články ještě pěkně dlouho po tom, co skončí, a vysvětlují pointy a myšlenky nádherných zahrad, které tam byly k vidění? Já obvykle sleduji příspěvky na TED.com, především ty s českými titulky, protože právě tento server je plný myšlenek a nápadů, které teprve postupně "dostanou" svět.

1) Máte zeleninovou zahrádku? Jestli ano, možná vás ani nenapadlo, že vlastně zahraňujete svět. Roger Doiron v roce 2011 ve svém příspěvku o zahradním spiknutí (je pouze v angličtině) představil báječnou ideu, jak pouhým předěláním části svého pěstěného trávníku na zeleninovou zahrádku zachraňujete svět, ale i sebe samotné. A trend pěstování vlastního jídla je už vidět jak v USA, Anglii, tak trochu i u nás, kdy já osobně znám i mladé lidi, kteří chtějí mít zahrádku a pěstovat si jídlo, nebo mladé páry v bytech, které na balkoně pěstují bylinky na vaření i rajčata a jahody.

Obrázek z přednášky pana Doirona aneb ukázka jeho vlastního zahradního pokusu. (Zdroj obrázku: http://www.ted.com/talks/roger_doiron_my_subversive_garden_plot.html)

2) Dalším zajímavým trendem je zahradničení všude, kde to jde. Především tedy pěstování jídla, zakládání zeleninových zahrádek mezi jízdnímu pruhy i podél cest. Velmi emotivně o tom hovořil zajímavý chlápek jménem Ron Finley ve svém příspěvku Guerillové zahradničení v Jižním centru Los Angeles. Pěstování vlastního jídla je vlastně taková malá revoluce, odboj proti společnosti a přitom úžasná cesta, jak ovlivnit své okolí, své děti, své zdraví. Stephen Ritz zase ve svém příspěvku Zelený učitel v jižním Bronxu představil doslova smršť nápadů a tipů, jak pomocí zahradničení vrátit naději odepsaným dětem a špatným čtvrtím ve městech.

Ale asi nejvíce se mi líbil příspěvek Krajina k nakousnutí angličanky Pam Warhurst. Možná už jste slyšeli o pěstování jídla v ulicích Todmordenu a pokud ne, tak doporučuji video ke shlédnutí. Pěstují jídlo vedle chodníků, před policejní stanicí, pěstují krásné rostliny v zapomenutých zákoutích města. Vytrhali pichlavé rostliny, které byly vysázené všude kolem místní nemocnice, a místo nich vysázeli ovocné stromky, bylinky a zeleninu, stejně tak osázeli i okolí domova důchodců. Mají tam i "zelenou stezku k nakousnutí", která lidi provádí městem, kolem obchůdků, vrácí městu život. Dokonce pomocí "pěstování jídla" vlastně i podpořili místní ekonomiku.

Horní obrázky jsou z videa Rona Finleyho, spodní z videa Pam Warhurst.

3) Proč v boji proti škůdcům používat chemikálie, když příroda vymyslela něco mnohem lepšího? Hmyzí predátory!  Navíc u nich nehrozí rezistence jako u chemikálií a pesticidů. Poukazuje na to pan Shimon Steinberg ve tři roky starém příspěvku Přirozená ochrana proti škůdcům... pomocí hmyzu! plném obrázků hmyzu. I u nás už je firma (Biocont), která tyto predátory prodává.

4) Jak lze zahradničit a pěstovat si vlastní jídlo v bytech ve městech? Třeba pomocí hydroponie a systému, který ve svém příspěvku Zahrádka v mém bytě představila Britta Riley. Ukazuje, jak pomocí moderních technologií začít doma pěstovat jahody, rajčata či saláty u jednoho velkého okna a jak s pomocí dobrovolníků a otevřenosti toho systému to může dělat v podstatě kdokoliv.

Snad jsem vás alespoň trochu inspirovala zajímavostmi z oblasti zahradničení a pěstování rostlin k jídlu.

Přemrzlé plody, aneb co lze jíst po mrazících

S prvními listopadovými či prosincovými mrazíky překvapivě přichází i doba sklizně několika málo plodů. Jsou totiž takové plody, které se dají zpracovávat či vůbec jíst až právě přejdou mrazem. Vždycky jsem si říkala, jak to naši předci měli těžké, jak museli složitě řešit, aby jim ovoce vydrželo ve sklepech a podobných úschovách. A ani mne nenapadlo, že některé plody sklízeli klidně ze stromů právě až za mrazů.

Mišpule německá – plodem stromu mišpule jsou taková malá jablíčka a jíst opravdu dají až jedině, když přejdou mrazem. Zhniličkovatí totiž a dužnina potom dle pana Svobody "chutná jako pikantní marmeláda". Nejčastěji se jí "jen tak" a nebo se z nich dělají marmelády, protože mají hodně pektinu. Pár zajímavých receptů naleznete v diskusi Mišpule – recepty (mišpulová omáčka či marmeláda) nebo ve článku Jak se starat o mišpuli a co s jejími plody? (mišpulová zmrzlina, pohárky).

Klikva či některé velkoplodé brusinky – podle některých článků teprve po přejití mrazem získají plody velkoplodých pěstovaných brusinek a klikev krásně sladkou chuť. Zachází se s nimi potom obdobně jako s klasickými brusinkami, nejčastěji se z nich dělají různé sirupy a šťávy, které ocení především lidé s častými záněty moč. měchýře. Ostatních receptů je ale spíše jako šafránu. Nevýhodou je, že tyto drobné keříky potřebují kyselou půdu, pěstovat se dají například v zajímavém minirašeliništi.

Zleva: mišpule, klikva, jeřabiny. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, http://en.wikipedia.org/, https://commons.wikimedia.org/)

Jeřabiny – plody jeřábů se dříve u lidí také těšily oblibě jako pochutina především, když přešly prvními mrazy. Přímo v knize Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni od paní Dumkové z roku 1883 se na straně 114 a 115 píše o mrazem přešlých jeřabinách. Často se z plodů potom vaří kompoty na základ zvěřinových receptů, nebo likéry a marmelády, pěkný recept najdete U Věrušky v kuchyni, stejně jako milý článek Jeřabiny.

Dřín – plody dřínů jsou sice jedlé už od září, ale jsou tvrdé a trpké. Sladkost získají teprve, až přejdou mrazem, jen musíte mít štěstí na to, aby mrazy přišly dříve, než dřínky opadají. Recept na dřínkový mošt naleznete v článku Dřín je keř krásný i užitečný. 

Šípky – přemrzlé jsou prý opět na zpracování ty nejlepší, neboť krásně změknou a získají na sladkosti, někdy prý ani jeden mrazík nestačí a je lepší počkat na vícero mrazů. Kvůli báječné šípkové marmeládě mnozí tráví hodně času na její složité přípravě, pěkný recept má například blogerka Věruška, vždy je důležité se zbavit protivných chloupků. Zajímavou taktiku zvolila paní Petra v článku Šípková marmeláda za studena. Nutno ovšem dodat, že přemrzlé šípky už mají mnohem méně vitamínu C, na šípkový čaj se tedy hodí spíše ty tvrdé. Mrazy však podle některých článků zvýší účinnost jiných látek v šípkách, tak těžko říct, co je lepší.

Zdroj obrázku: zajímavý článek manželů Patakyových o šípkách http://www.patakyovi.cz/clanky.php?idc=7

Trnka – přemrzlé plody teprve ztratí něco ze své trpkosti a svíravosti a jsou poživatelné. Ale právě v této době jsou poživatelné i pro ptáky, takže se na ně určitě sesypou. Z receptů se mi podařilo najít jen některé na trnkové víno a trnková povidla, další zpracování trnek asi není časté.

Aronie – plody tzv. černého jeřábu  by teprve po přemrznutí měly chutnat mnohem lépe, k tomu se ale obvykle nedostanete, protože je do té doby sežerou ptáci.

Přemrzlá je prý lepší černá ředkev, protože ztratí něco ze své štiplavé chuti a zjemní se. Kadeřavá kapusta již po přemrznutí není tak tuhá a stačí ji zpracovávat kratší dobu. Využít by po přemrznutí měly jít i plody kdoulovce japonského (viz pěkný článek Bobule I – přehled) a plody rakytníku se prý po přemrznutí mnohem lépe z keře sbírají. Vinaři také znají pojem "ledové víno", ceněné drahé víno vyráběné právě ze zmrzlých hroznů. A v minulosti prý podle nějakých dobových záznamů lidé jedli plody planých lesních jablůněk také právě až po přejití prvními mrazíky.

Další články o plodech:
http://www.ekozahrady.com/mispule.htm
http://zkvaseno.blogspot.cz/2013/11/bobule-i-prehled.html
http://pavelchlouba.blogspot.cz/2012/10/brusinka-nebo-klikva.html
http://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/zavarovani/jerabiny-jsou-nejlepsi-kdyz-prejdou-mrazem/
http://blog.veruska.cz/?p=3369
http://zeny.e15.cz/clanek/pro-zdravi/znate-drin-drinkovice-most-i-vitaminova-bomba
http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/nenarocna-trnka-ker-ktery-potesi/
http://www.ekozahrady.com/aronie.htm

Obrázek jeřabin: By Randi Hausken from Bærum, Norway (Colours in a white world) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek klikvy: Keith Weller
Obrázek mišpule:  Igor Chyra, Zajezova, Slovakio.
Obrázek šípků: Manželé Patakyovi, 

http://www.patakyovi.cz/clanky.php?idc=7

Listopad – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v listopadu?

• Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
• Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.

(Zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/)

• Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
• A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost.
• Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, nezatracujte je, dá se s nimi pěkně vyhrát. 
• Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, pórek.

(Zdoj obrázků: http://www.sxc.hu/)

• Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
• Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy.
• Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
• Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Myslete na sousedy, pokud máte ekozahradu

My už jedny milé sousedy máme a druhého příjemného souseda snad brzy budeme mít. Vyhráli jsme to na plné čáře, protože se s našimi sousedy velmi dobře jedná a jsou hodně chápaví k naší přírodní zahradě či chcete-li ekozahradě. Ne každý však má takové štěstí jako my, proto jsem dohledala a sepsala několik tipů a rad.

V dnešní době jsou sice přírodní zahrady na vzestupu, ale stále je hodně lidí, kteří si přišli na vesnici splnit svůj sen o pěstěném anglickém trávníku a čisté, extrémně upravené zahradě s velkým bazénem. I oni mají právo si svůj sen nejen snít, ale i realizovat, takže byste je měli v první řadě respektovat a nevnucovat jim svoje názory a postupy, ať na ně pohlížíte jakkoliv. Ve většině případů se dá najít kompromis, jak vedle sebe mohou takové rozdílné zahrady existovat.

Pár vhodných tipů:

1. Pokud plánujete vysadit maliny a ostružiny u obyčejného drátěného plotu, poptejte se nejdříve, jestli tam Váš soused taky třeba plánuje pěstovat to stejné. A pokud ne, dejte raději do země pod plot kus většího plechu či jiné fyzické zábrany, aby se k sousedovi maliny a ostružiny samovolně nešířily a on je nemusel nějak drasticky likvidovat. Na drátěný plot přidejte rašletový úplet, aby k němu nešly i šlahouny, zvláště ty s trny. Výhrou je samozřejmě zděný plot, pod ním by se rostlinky šířit neměly.
2. Prorůstání pampelišek, jitrocele a dalších rostlinek, které mnozí považují spíše za plevely, pod drátěným plotem by také mohlo být v budoucnu sousedům nepříjemné. Možným řešením jsou drahé betonové podhraby, kterými však zatarasíte cestu na vaši zahradu třeba i takovým ježkům. O trochu lepším řešením je vyskládat pod plot kameny do drobné zídečky či alespoň vysypat pruh pod plotem různými kamínky. Nejen, že v nich mohou žít živočichové, ale lze je osázet i pěknými skalničkami, a zároveň nebude k sousedovi prorůstat něco, co by nechtěl.
3. Pochlubte se jim svým osázeným jezírkem. Třeba, když uvidí, že v něm neplavou žádné larvy komárů, nebudou vám mít takové jezírko potom za zlé. A pokud se larvy náhodou objeví, řešte je, ať vaši sousedé nemusejí zažívat komáří nálety při každém grilování. Larvy se totiž do čerstvě osázeného jezírka, které ještě nemá nastolenou žádnou rovnováhu, dostat mohou. Nejvíce jich ale najdete spíše v kýblu, který zůstal neotočený a napršelo do něj, nebo v pítku pro ptáky, kde nevyměňujete pravidelně vodu – na to taky pozor.
4. Rašletový úplet na drátěném plotě ocení sousedé především v případě, kdy nesdílí vaše nadšení pro pěstování louky, jedlého trávníku, pampelišek na víno či kopřiv na čaj. Přes rašlet se jim větrem nebudou šířit semínka rostlin, které pěstujete, a nebude jim tolik vadit pohled na ne tak často kosenou a tudíž neupravenou plochu, neboť ji přes silný rašlet neuvidí. Někdy se lze domluvit i na vhodné plazivé (nejlépe klidně i kvetoucí) rostlině, která splní stejný účel jako rašlet. 

(obrázek upraven z podkladů: http://www.sxc.hu/)

5. Stromy jsou typickým důvodem ke sporům mezi sousedy, každým rokem na to padne alespoň jedna reportáž v televizních zprávách. Pokud se rozhodnete pěstovat vysokokmeny, určitě je nedávejte k těsnému okraji pozemku a myslete také na to, abyste sousedovi časem nezastínili například jeho vysněné slunné posezení u bazénu. 
6. Vysvětlete včas dopředu sousedům, že mšice, které uvidí na vašem keři bezu černého, nejsou ty stejné, které napadají jejich ovocné stromky. Dopředu jim řekněte, že naopak vychovávají generace přírodních predátorů mšic, myslím, že už se k tomu dají najít odkazy a informace minimálně v knížkách. Navíc jim můžete na jaře dát ochutnat báječný bezový sirup, aby věděli, že ten keřík je užitečný i jinak.
7. Dopředu avizujte, jak budete bojovat se slimáky, aby sousedé věděli, že "situaci nějak řešíte", byť jiným řešením, než si představují oni. Vyhnete se napadání, že "ti slimáci lezou z vaší neupravené zahrady, protože to neřešíte". Na některých ekologických řešeních se třeba i shodnete a můžete třeba nakoupit například hlístice půl napůl.
8. Stojí za to se pobavit o typickém problému hrušní a jalovců. Už existují i šlechtěné jalovce, které si soused může zasadit, aniž by zničil vaši úrodu hrušek, a vy zpětně jeho jalovec. Někdy jen stačí, aby o problému zavčas věděl. Přesvědčit jej může i nabídka, že mu případný rozdíl ceny na jiný jalovec doplatíte, úroda hrušek by vám za to mohla stát. Obdobně je dobré vědět o problému určitých borovic a rybízu. Nebo o problému pěstování fenyklu a kopru v blízkosti (kazí se aroma). A nevěřili byste, kolik lidí neví o alelopatii ořešáků.
9. Pokud se na vašem pařezu či starém stromu objeví viditelné houby, dejte vědět sousedům, kteří vlastní dřevostavbu, že se nemají čeho bát. Houby z pařezů ji rozhodně neohrozí a nebezpečná dřevomorka domácí se vyskytuje jen v nevětraných a mokrých domech, vidět ji v přírodě, to by byla vzácnost, na kterou by se nejspíše sjelo hodně mykologů. Kdyby bylo nejhůř, tak houby vyfoťte a pište do mykologické poradny, odpověď odborníků by snad sousedy přesvědčila.
10. Je vhodné vysvětlit, k čemu slouží vaše roztodivné domečky pro hmyz a kdo bydlí ve kterých budkách. Realita a představení opravdových obyvatel je vhodnější než možné fantazijní představy sousedů. 
11. Nedávejte kompost nebo hadník na místo blízko terasy souseda. Nejen, že se mu nemusí líbit pohled ani na sebehezčí kompost, může se navíc obávat případného zápachu (správně založený kompost nesmrdí, ale když jste začátečník, může se stát, že chvilku vonět nebude).
12. Bojí se sousedé vašich pavouků, kteří žijí ve volně skládaných kamenných zídkách? Možná bude stačit jim říct, že pokud žijí v klidu v zídce, nebudou mít snahu se jim jít schovávat do jejich domu.
13. Nesázejte sousedům do blízkosti jejich oken rostliny, o kterých víte, že jejich květy zrovna dvakrát nevoní. 

A hlavně se se svými sousedy podělte o skvělou zeleninu a ovoce, ovocné buchty, koláče, bezinkový sirup, pesto z medvědího česneku, pampeliškový "med", voňavé květiny do vázy, lískové oříšky, případně i semínka pro pěstování či trochu kvalitního kompostu. Tak budou mít vaši přírodní (či eko) zahradu opravdu rádi.

Další informace:
http://www.veronica.cz/?id=12&i=356

Tvorba našeho hadníku

Hadník na naši zahradu prostě patří, to jsem věděla hned od začátku. Jen nám dlouho trvalo, než jsme se k jeho tvorbě opravdu dostali. Postup jsem si sepsala už před více než rokem v článku Teorie o hadníku a celou tu dobu jsem také shromažďovala materiál pro jeho vytvoření. A že ho nebylo málo:

• kameny různých velikostí,
• dřevěná polínka od táty, dřevěné neošetřené odřezky, které zbyly z tvorby kompostérů,
• větvičky z řezu modřínu od sousedů, větvičky z řezu ovocných stromů od táty, jedlové větvičky z našeho vánočního stromku,
• kůly ze zahradnického centra a "pletivo" – víka, která zbyla z tvorby gabionů,
• kompost, který jsme celý rok tvořili, pokosená tráva, plevely,
• spousta velkých kartonů od nábytku, kartony z balíků (vše bez izolep),
• několik lopat písku,
• koberec na hadník 

A ještě tam časem hodláme dát i listí od sousedů, pár roztrhaných bavlněných látek, roztrhaný polštářek s náplní z pohankových slupek a ještě trochu pokosené trávy na jaře.

Na počátku celé tvorby byl plánek, kde vlastně hadník na zahradě budeme mít. Zvolila jsem rožek zahrady, schované místo mezi dvěma kompostéry. Na začátku května, když byla půda ještě hodně vlhká, jsme vyhloubili základní díru a díry pro opěrné kůly.

Plánek umístění a rozložení hadníku a počátek celé realizace – obyčejná díra v zemi na šířku rýče.

V červnu si manžel našel chvíli času a sestavil mi základní konstrukci hadníku. Koupili jsme tři obyčejné dřevěné kůly v zahradnickém centru a dali je do rohů hadníku. Aby se nám hadník nesesunul na plot, využili jsme horní díly z gabionů. Jsou to pevné dílce ze silného drátu, pozinkované. Na našich pár gabionů jsme je měli použít jako horní "víka", ale nelíbily se nám tam. V hadníku našly lepší využití. Z kamenů jsme vyskládali základní malou zídečku, která bude sloužit pro úkryty živočichů.

Základní kostra budoucího hadníku a několik kartonů naspod.

A konečně až v září a říjnu jsme si našli další čas na dokončení hadníku, už se nám totiž na zahradě kupil různý po celý rok schraňovaný materiál a bylo potřeba jej "uklidit" a "použít". Do rohu ke kamenné zídce jsme nasypali spoustu lopat písku, aby vznikl hezký kopeček pro ještěrky pro kladení vajíček, případně alespoň třeba pro včelky pískorypky. Těžko říct, jestli jsme to pro ně dali na vhodné místo. Do vyhloubené díry potom přišly pokosené plevele a tráva. Na ně mi manžel nanosil spoustu různých kamenů, které nám ještě zbyly ze stavby bylinkových spirál.

Nalevo je díra hadníku zasypaná pokoseným plevelem a trávou, vzdau v rožku vyčnívá kopeček písku. Vpravo je potom základ z kamenů.

Na kameny přišly buková polínky od táty, pár větších větví a především dřevěné odřezky, které jsme měli ještě z tvorby kompostérů. Není to sice typické složení této základní vrsty, ale myslím, že účel splní ideálně.

Obvykle se používají jen velké větve, my ale měli odřezky neošetřovaných dřevěných desek, které zbyly z tvorby kompostérů.

Další vrstvu tvořily velké kartony z montáže nového nábytku, které se nám podařilo od rodiny sehnat. Strhla jsem z nich všechny izolepy a nerozložitelné části a rozprostřela je na hadník. Na ně přišla "výživná" vrstva kompostu, který jsme ten rok v kompostéru tvořili.

Vlevo kartony, vpravo kompostová vrstva.

A opět kartony. Na ně přišla vrstva drobnějších větví a větviček – šlo o ostříhané modřínové větvičky, které jsme dostali na jaře od sousedů, zbytek našeho vánočního stromku (jedlička) a větvičky z řezu ovocných stromků od táty.

Vlevo další kartony a vpravo vrstva z větviček.

Nakonec  přišel nahoru koberec, který se nám podařilo sehnat. Zatížili jsme jej kameny, aby jej vítr nepřevrátil. Několik kartonů máme schovaných na další vrstvu s kompostem, kterou do hadníku dodáme na jaře. 

Tak, teď už jen doufám, že se časem nastěhují alespoň třeba slepýši a ještěrky. Zatím je hadník spíše unikátním "broukovištěm" a "pavoukovištěm", což je taky pěkné.

Vzpomínky na vlašské ořešáky

Ořešáky jsem znala od malička, vždyť taky doma v mé rodné vesnici byly hned tři obrovské statné, nejmíň 40 let staré. Nejednou do nich i uhodil blesk. Pod jedním z nich jsme měli jako děti pískoviště a houpačku, na ten vzadu v zahradě jsem lezla do větví, když jsem se chtěla schovat před světem. Nakonec dnes z těchto statných stromů stojí už jen ten, pod kterým mají výběh babiččiny slepice. Blesk jej před lety poškodil, přesto se tento více než 60letý strom drží zuby nehty při životě a plodí ořechy.

To je on, ten poslední žijící z ořešáků mých vzpomínek. Fotka pochází z roku 2004, to již byl poškozený bleskem a půlka je ho pryč, děda mu vyrobil podpěru na oporu a rozštípnuté části svázal k sobě řemeny.

Taky jsme se sestrou jako malé loupaly čerstvě spadlé ořechy, slouply slupku a snědly výborné šťavnaté bílé vnitřky. Kdo to nezná, neuvěří, jaká to je lahůdka. Hezky o nich psal i blogger Cuketka v článku Definice luxusu. Ve škole jsme potom podle zabarvených rukou poznaly, kdo všechno ještě o této lahůdce ví. Podzimní hromady shrabaného ořechového listí nám sloužily jako perfektní místo na hraní a loupání ořechů před Vánoci spolu s ochutnáváním ořechových těst a pouštěním lodiček ze skořápek taky patřily k naší dětské zábavě. A když se rozpovídala o Vánočních zvycích i moje babička, nezapomněla zmínit, že kolikrát balili celé ořechy do alobalu a věšeli je na stromeček jako takové hezké domácí baňky.

Považovala jsem vlašské ořechy za velmi obyčejné, známé a naprosto časté a normální. Teď svůj názor měním, když ani ve velkém městě kolikrát nemůžu v sezoně sehnat pár nevyloupaných, abych z nich vytvořila lodičky na vodu. 

Je půvabné, že se stále ještě dají ozdoby z vlašských ořechů koupit a že je i někdo vyrábí. Fotka vlevo nahoře pochází od prodejce Myrta z Fler.cz, vpravo nahoře jsou moje domácí lodičky se svíčkami, dole potom zlacené ořechy od Heleny z Fler.cz, půvabné ozdoby z ořechů od Ateliéru TEWA z Fler.cz a obrázky z receptu na vanilkové rohlíčky (http://www.apetitonline.cz) a na pařížské ořechy (http://www.apetitonline.cz/).

Na svoji zahradu však ořešák neplánuji, není pro něj bohužel místo. Mnoho druhů ořešáků má totiž jednu nepěknou vlastnost – alelopatii. Jeho kořeny vylučují speciální jedovatou látku juglon, která škodí ostatním rostlinám, a listy prý produkují chemické látky, které se deštěm dostávají do půdy a zpomalují růst rostlin pod ořešákem. Možná i proto jej na vesnicích často lidé pěstovali ve výběhu pro slepice, kde stejně nic jiného nerostlo. Nakonec se ale nejde několik rostlin, které si z těch jedovatých látek ořešáku nic nedělají a zvládnou pod ním růst, jejich seznam jsem našla v diskusi o biozahradách, přímý odkaz na anglický text je zde: http://ohioline.osu.edu/hyg-fact/1000/1148.html. Dokonce by se ořešákové listí raději nemělo kompostovat, i když se totiž nakonec zvládne rozložit, jedovatá látka v tom kompostu stále dlouho zůstává a rostlinám se v takovém kompostu nebude dařit (pěkně je to popsáno zde: http://zkvaseno.blogspot.cz/2013/06/nezrale-orechy.html).

V říjnu však možná budou rodiče sázet nové ořešáky a tak jsem se podívala, jaké vlastně existují druhy vlašských ořešáků (odrůdy stromu ořešák královský Juglans regia). Sehnat můžete papíráky, tedy ořechy s velmi tenkou slupkou, které se krásně loupou. To je ale i jejich nevýhoda, u našich by všechny rozklovali ptáci a z úrody by nezbylo nic. Dále jsou nejčastější polopapíráky a ty nejtvrdší a nejhůře luštitelné jsou kamenáče. Mne osobně nejvíce ze všech zaujal ale ořešák s plody s červenou slupkou, odrůda Sychrov, škoda že jej nemají skladem, hned bych jej našim koupila.

Krásná fotografie polopapíráku Sychrov z webu prodejce stromků: http://prodejstromku.cz/produkt/sychrov-oresak/.

Ořešáky jsou obrovské stromy, je nutné dodržovat při výsadbě dostatečné rozestupy. A navíc se neřežou, nejlépe rostou samy od sebe.

Další zajímavé informace o ořešácích:

http://www.ekozahrady.com/oresaky.htm

http://zkvaseno.blogspot.cz/2013/06/nezrale-orechy.html

http://www.cuketka.cz/?p=10696

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/oresak-kralovsky

http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/jak-pestovat-krasny-a-uzitecny-oresak/

Říjen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v říjnu?

• Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barvných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře. Inspirujte se článkem Jak využít podzimní listí nebo Podzim – žádná nuda aneb patero tipů co dělat!
• Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu.

(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/)

• Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, půvabné hvězdnice a chryzantémy.
• Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky.
• Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
• Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Letošní sladká mini úroda

Překvapila mne naše první úroda už jen tím, že nějaká vůbec byla. Stromky, keře, jahody jsme sázeli loni na podzim, mnohá semena jsem pak sela na jaře. Ani jsem nečekala, že už budeme mlsat dobroty ze zahrádky, zvlášť když jsme například stromky stříhali, aby z nich byly vysokokmeny. Výhonky malin měly tak 20 cm, korunky angreštů byly malé. Černému rybízu jsme ponechali výhony, jak je měl, nestříhali jsme a odměnil se nám celkem pěknou řadou černých chutných kuliček.

Toto je malá ukázka, co nám byla schopna zahrada již v prvním roce dát.

Co už jsme sklízeli?

• 3 mísy výborných jahod, snědli jsme je vždy na posezení
• 4 hrsti angreštu na chuť
• 1 hrst sladkých malin
• 4x jsme si dělali jednorázově džbán domácí rybízové šťávy pro osvěžení
• usušila jsem si heřmánek na čaj, tak na 8 konvic
• ochutnali jsme 7 černých pidi moruší
• bylinky párkrát použili sousedé na vaření (my měli ještě zásobu na balkoně)
• snědli jsme na posezení 4 hrsti sladkého cukrového hrášku
• a podělili jsme se s manželem o 1 vypěstovaný lískový oříšek (byl vážně dobrý :-) )

Já vím, že to není mnoho, ale úroda mne těší. Rostlinky jsme nehnojili, neokopávali, neopečovávali. Jen jsme je zamulčovali a v tom největším suchu občas zalili. A pak jsme na zahradu jen jednou za čas jeli "sklízet". O to víc potom takové dobroty téměř bez práce potěší.

Tvorba našeho zarostlého jezírka

Jezírko jsme plánovali již téměř od začátku. Nejdřív jsme si mysleli, že jej reálně budete tvořit až tak za tři roky, pak mi ale došly dvě věci. Za prvé, na osázenou založenou zahradu se již těžko dostane nějaký bagřík, který nám na jezírko udělá díru do země. Za druhé, když bychom díru pro jezírko kopali až za několik let, nejspíš bychom přetínali kořeny blízkých stromků a keřů a to by jim mohlo škodit. Nezbývalo než se do tvorby jezírka pustit zavčas.

Díru na jezírko nám vykopal jeden milý bagrista už před rokem, skladovali jsme v něm plachty a kolečko:

Osázení jezírka jsem plánovala už v letošním zasněženém únoru. Nakonec nezbyl na jezírko téměř po celé léto čas a plastový výlisek 2,1m x 1,4m jsme objednávali až v půlce srpna. Manžel vyplnil dno díry pískem, který zbyl sousedům ze stavby, deskou písek urovnal a výlisek tam umístil. Napustil tam trochu vody a vodováhou budoucí jezírko rovnal. Potom jsme díru po 4 týdny postupně dohazovali prosetou hlínou bez kamínků nebo pískem, prolívali naházenou hlínu vodou a pomalu jezírko dopouštěli dešťovkou z retenční nádrže od sousedů. Podle mne bylo stěžejní dát té půdě dostatek času, postupně se nám lehce propadal jeden rožek, pak i druhý a v této fázi jej ještě šlo podsypat a pozvednout:

Den D nakonec přišel 7. září, kdy jsme jeli do Komořan pro vodní rostliny. Dopředu jsem se u nich e-mailem informovala o tom, do kdy lze (mé vybrané) vodní rostliny sázet, a naštěstí je bylo možné sázet až do půlky září. Na osázení nám vyšel snad poslední hezký letní den, takže nám nemrzly ruce ve studené vodě.

Vždycky jsem si myslela, že do jezírka má přijít taková ta jezírková hlína ze zahradních center. Taky jsme jednu dopředu koupili, ale chyba lávky. Správně se rostlinky většinou sadí přímo mezi kamínky, kačírek nebo písek, žádná speciální hlína. To pro mne bylo vlastně překvapením. Druhé překvapení přišlo, když nám paní z vodní zahrady řekla, že vodní rostliny před sázením musíme vymít od substrátu, ve kterém rostly a do kačírku mají přijít opravdu jen kořínky a minimum té hlíny.

Shora: do jezírka přišel kačírek a hezké kamínky od sousedů. Prustka i pomněnka bahenní již čekají na zasázení. A dole je vidět plán jezírka v praxi – rostliny jsou vyskládané v květináčcích po okrajích tam, kde se finálně budou sázet.

Nachystala jsem květináčky s rostlinami na jejich budoucí místa a rozmístila je tak po okrajích jezírka tak akorát. V kýblu jsme je s manželem vymývali a sázeli na budoucí místa. Akorát šípatky a lakušník dostaly normální zahradní zeminu (opravdu a vážně není potřeba ten drahý substrát ze zahradnictví), vsadili jsme je do zakoupených sázecích košů a zatížili tu hlínu kamínky. Tyto tři rostlinky jsou také zatím přechodně v nízké zóně a do hloubky půjdou až za pár týdnů, aby si nejprve zvykly. (Všechny tyto důležité informace nám poradila paní, co nám rostlinky prodávala).

Výsledné jezírko ještě manžel s tchánem "dozdobili" skalkou z kamenů a naším pařezem od mého táty. Deska na přecházení je zatím jen provizorní, budeme shánět pořádný kus dlouhého dřeva, aby se přes jezírko dalo dostat bezpečně. Stejně tak zatím ještě jezírku chybí zakroucená větev z lesa jako výlez pro živočichy, trocha "živé" hlíny z přírodního potoka, písečná ozdobná plážička na okraji, kosatcové minijezírko v pozadí, úrazníkový palouček vzadu v rožku a leknín, který budu  zkoušet pěstovat ze semen až příští jaro. Ale už teď vypadá jezírko báječně, nemyslíte? A to ještě vůbec není zarostlé, časem by se mělo podobat spíše zarostlým "osázeným kalužím", jejichž obrázky si sbírám na Pinterestu: Osázené kaluže.

V dnešních chladnějších a deštivých dnech některé lístky rostlinám lehce zhnědly či i lehounce zčernaly. Uvidím, jak bude vypadat jezírko na jaře a kolik rostlin přežije. Voda je ale zatím průzračně čistá a to tam nemáme absolutně žádný filtr ani nic takového. A hned po osázení, k našemu překvapení, přilétla na jezírko i taková hnědočervená vážka z dalekého okolí. Snad se tam bude pak živočichům líbit.

Doplněno po letech: Plastový výlisek vážně nebyl dobrý nápad. Pořád se propadal nějaký kraj a jezírko tím pádem nešlo napustit až po okraj a rostliny v okrajových zónách dost trpěly. Museli jsme jej kvůli tomu pravidelně dolévat vodou z retenční nádrže a i tak to rostlinám neprospívalo. Mnohem praktičtější je udělat si jezírko za pomoci jezírkové folie. My jsme to s plastovým výliskem vydrželi šest let, než jsme nakonec celé jezírko pracně a složitě rozebrali, výlisek prodali, a děláme jezírko právě za pomoci folie a s pozvolnějšími kraji.

Půvabné živé ploty

Napsal mi pán z projektu Původní keře pro živou krajinu a já myslím, že je to projekt, o kterém stojí za to napsat. Několik lidí se prostřednictvím sdružení snaží upozornit na keře, které byly pro naše prababičky a pradědečky ještě úplně normální a teď aby je člověk hledal v krajině dalekohledem. Dokonce prodávají sazeničky rostlin pro každého, který chce přírodě a krajině pomoct a vybere si raději roztomilý původní keřík než neužitečné šlechtěné krásky ze zahradnictví.

Šípkové růže, trnka i líska obecná jsou naše původní keře. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Listovala jsem si brožurkou, kterou mají na stránkách (odkaz zde). Klasické túje, ale i obyčejný stříhaný habrový či bukový živý plot, který mám já, se mohou jít zahrabat, pokud se dají do srovnání s původními keři. Každý z nich měl hned několik funkcí v krajině, lidé si těchto keřů vážili, neničili je. Pohlédněte trochu pod pokličku tajemství keřů našich prababiček:

(informace jsem čerpala z odkazované brožurky i internetu)

Bez černý  – je keř silného kalibru, byla to živoucí domácí lékárnička, zdroj pamlsků a dobrot (je z něj skvělý sirup, sladká kostmatice, džemy, povidla i víno) a hraček pro pány kluky (píšťaličky, foukačky, plody pro ptáky. Dámy jím barvily látky. Na zahradu umí přilákat ptáky i predátory mšic, kořeny prý urychluje zrání kompostu a jako jeden z mála zvládne růst a plodit i ve stínu a pod ořešákem.

Dřín obecný – na jaře zachraňuje včely a čmeláky před hladem, na podzim a v zimě zase nasytí ptáky. I naši předci uměli kyselé a trpké plody šikovně zpracovávat do rosolů, džemů, moštů i vín, stejně jako do domácí lékárničky. V zahradě zpevňuje svahy.

Dřišťál obecný – naši předci nepotřebovali ostnaté ploty a vysoké zdi jako ochranu před opilci, zloději či rozběsněnými psi. Stačil jim plot z pichlavých dřišťálů, keřů, ze kterých se kůra i listí hodilo do lékárničky i na obarvení žlutých látek a plody místo exotických citronů. Potravu zajišťuje pro mnoho ptáků i motýlů. 

Nejen v historii se tyto keře využívaly pro potřebu domácnosti. I dnes lze stále ještě sehnat například bezový sirup (domácí si můžete udělat podle návodu), lze koupit dětské hrábě z lískových prutů i provrtané klokočí na korále. (Zdroj obrázků: Fotografie paní Sandry z http://sandra-living.blogspot.cz/, fotografie pana Peršina z http://www.fler.cz/ a fotografie paní Jitky z http://www.fler.cz/)

Hloh jednosemenný – nenápadný keř hostí dokonce až dokonce 163 druhů hmyzu, dostane vám na zahradu i krásného otakárka obecného a spoustu ptáků na jeho plody i na hnízdění. Trny a neprostupnost naopak odradí nevítané lidské návštěvníky. Jen jeho květy zrovna dvakrát nevoní, pod oknem asi ideální nebude.

Klokoč – klokočí bylo oblíbené u děvčat, která z plodů (s trochou dřiny) vyráběla korále a náramky, dostal se i do písní či názvů vesnic, ze dřeva měli radost řezbáři a jako obvykle byl součástí "domácí lékárničky". Květy v době kvetení lákají spoustu hmyzu.

Líska obecná – půvabný větrolam, díky kterému bude na zahradě živo. O část úrody chutných oříšků vás určitě připraví veverky, plšík lískový, sojky, brhlíci, v brzkém jaře pyl přiláká včely. Pořád snad ale zbude pár oříšků na vánoční cukroví. Dříve se z prutů lísky vyráběly koše a košíky, výplně branek, ale také uhly na kreslení, z těch silnějších prutů i hole. A kdo by neznal pohádku Tři oříšky pro popelku.

Přidat do zahrady ty správné keře také znamená dovést do zahrady život v podobě živočichů, například otakárka ovocného, včelky čalounice či ťuhýka. (Zdroj obrázků: http://www.motylkove.cz/, http://bednature.webnode.cz/, http://cs.wikipedia.org/)

Řešetlák – milý léčivý keř je stěžejní pro život půvabného motýla žluťáska, modráska i nenápadného ostruháčka. Semena barví žlutě, s modrou skalicí potom sytě zeleně. 

Růže šípková – kdo by neznal šípkový čaj, šípky jako takové jsou součástí snad všech ovocných čajů, které Češi tak rádi pijí. Opravdoví labužníci si vychutnají šípkový džem ke zvěřině i šípkové víno, ale také kandované okvětní plátky na dezertech. Květy slouží i v domácí kosmetice. Ve starších hustých trnitých keřích rádi hnízdí ptáci, pravidelně "okousané" listy zase značí přítomnost včelek samotářek, tzv. čalounic, které si z listů sešívají úkryty pro své larvy.

Trnka – další z neprostupných trnitých keřů na ochranu zahrady, dříve se používaly jako živé ploty k ohrazení pastvin, zvířata je nespásla. Živí nádherného otakárka ovocného a spoustu dalších motýlů, hnízdí v něm ptactvo, například ťuhýk, láká hmyz na krásné bílé voňavé květy, přemrzlé plody živí ptáky a s trochou důvtipu a šikovných postupů se dá využít i pro jídla pro lidi. Z keře se dá získat barvivo.

A jak jsem na tom s původními keři v zahradě já? Mám zatím dva keře bezu, dvě trochu šlechtěné lísky na oříšky, dvě růže svraskalé. Nevím, jak moc bude přírodě užitečný dřišťál jůliin, přece jen to není původní forma. Ale časem plánuji před domem někde zasadit dřín.

Další informace:
Užitečné informace o mnoha původních keřích najdete také v kapitole České keře, stromy a stromokeře v knize pana Svobody: Ekozahrady.
http://ww.zivakrajina.cz/
http://snezles.blogspot.cz/2013/06/novoty-pro-ploty.html
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/zivy-plot-nemusi-byt-jenom-z-tuji
http://www.janinyzahrady.cz/co-je-permakultura-a-prirodni-zahrady-/zive-ploty/

Obrázek šípkové růže: By Kurt Stüber [1] - caliban.mpiz-koeln.mpg.de/mavica/index.html part of www.biolib.de, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6283
Obrázek trnky: By Kurt Stüber [1] [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons
Obrázek lísky: By Евгений Катышев (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek bezového sirupu: Sandra Living, http://sandra-living.blogspot.cz/2009/05/bezovy-sirup-z-kvetu.html
Obrázek hrábí: Michal Peršin, http://www.fler.cz/zbozi/hrabe-detske-3937526
Obrázek klokočí: Jitka, modroočko, http://www.fler.cz/zbozi/klokoci-15ks-731800
Obrázek otakárka: David Breiter, http://www.motylkove.cz/otakarek_ovocny.html
Obrázek včely: Bednature foto, http://bednature.webnode.cz/products/vcela-calounice-megachile-centuncularis/
Obrázek ťuhýka: Artur Mikołajewski, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lanius_collurio_male_am.jpg