Zapomeňte na:

• Solení cestiček v zahradě, vhodnější je písek a štěrk (více o zimním sypání cestiček).

Pokud v zimě pravidelně nosíte bramborové slupky na kompost, chodíte shazovat sníh z jehličnanů a vůbec chodíte po chodníku či cestičce před dům, museli jste to již řešit. Občas, i v letošním nezvykle teplém lednu, prostě chodník či nášlapy namrzají, nebo se na nich dokonce objeví ledovka. Jako dítě jsem vždycky běžela co nejrychleji ven, abych si stihla na chodníku zaklouzat, než se objevil ve dveřích děda s kyblíkem štěrku a bylo po zábavě. Teď naopak postupně řeším otázku, čím jednou budu cestičky a chodníky vlastně sypat já, abych si nezlomila nohy.

Po pár letech života ve městě bych okamžitě sáhla po soli. Vždyť se ve městech snad solí všude. Ale chyba lávky, se solí bych si akorát pořádně zřídila zahradu. Pokud totiž k posypu chodníčků a cestiček používáte normální i tu posypovou sůl, riskujete, že vám výrazně poškodí kořeny stromů (slané prostředí snad snáší jedině tamaryšek). Sůl vám při tání také zasoluje půdu a špatně poroste nebo rovnou uschne jak trávník, tak květiny, které cestičky lemují. A dostává se i do spodních vod. Za solení cestiček vám nepoděkují ani zvířata, zvlášť psi trpí.

Chápu, že ve městech a na dálnicích se asi celkově bez soli nedokážou obejít, ale my na zahradách můžeme. A co tedy zbývá k posypu?

Tak u mne to časem vypadá na klasický dědečkem prověřený štěrk a testování zmíněného Ekogritu. Tak či tak mne vždy na jaře potom bude čekat klasické zametání cestiček a chodníku, které jsem jako malá opravdu neměla ráda. Teď už na ně ale pohlížím trochu jinak. Zametání štěrku z cesty totiž znamená, že už se bude definitivně blížit jaro, zeleň a příjemné teploty.

A jak to máte s posypy cestiček vy? Co se vám osvědčilo a co vůbec? Napište mi do diskuse.

Při čtení různých článků o ekozahradách a permakultuře vás nemůže minout tajemné slovíčko "svejl" a nebo taky "swale (anglicky)" či "vsakovací rigol. Jde o docela užitečný systém, jak udržet vodu na zahradě a přitom k jeho vytvoření stačí rýč, motyka a trocha námahy. Vytvoříte rýhu nebo prohlubeň po vrstevnici, přidáte organický materiál, okraj osázíte a to je celé. Přečtěte si o této užitečné pomůcce trochu více:

Kniha pana Plobergera nebyla letošním vánočním dárkem, ale už loňským. Nechala jsem si názor na ni rok uležet, neboť je to vlastně takový návod, co dělat s ekozahradou ve kterém měsíci. Autor už přístup k "línému" zahradničení představil ve svých předchozích knihách, které jsem neměla možnost číst, a tak jsem se obávala, jak moc mi ta návaznost bude chybět. Naštěstí nechyběla.

Knížka je krásně barevná, jednotlivé měsíce jsou předěleny dvojstranou s obrovským obrázkem, nechybí kresby, rámečky a velké fotografie. Prostě radost pohledět! Rozhodně je kniha půvabným dárkem pro lidi, kteří se zahradničením vlastně začínají a publikace Rok v zahradě a obdobné jsou pro ně moc náročnou literaturou. Tuhle barevnou knížku jsem půjčovala rodině i známým a přátelům a vždy si ji minimálně rádi prolistovali a přečetli nějaký ten rámeček, co je zaujal.

Zahradníci, kteří už ale četli knihu pana Svobody, orientují se v pojmech jako je permakultura a mají přečtené kde které diskusní fórum o ekozahradničení a přírodních zahradách, už kniha moc nepřekvapí. Buď už dané postupy a tipy znají, a nebo spoustu úkonů v zahradě jednoduše řeší jinak. Pan Ploberger sice propaguje "líne zahradničení", ale stále mi přijde, že toho dělá na zahradě až příliš, co ani kolikrát není potřeba. Ale ve srovnání s konvenčními způsoby zahradničení v Rakousku to asi bude "líné".

Hezké rámečky lákají k tomu si sem tam nějakou informaci při listování přečíst.

Jednotlivé články "Co je potřeba udělat" v daném měsíci jsou prokládané stránkami na témata jako například, jak si založit bylinkovou zahrádku na okenním parapetu doma. Jak si jednoduše založit kompost. Jak hubit slimáky, jak pěstovat letničky, jaké rostliny se hodí do stínu, nebo jak zabezpečit zahradu na zimu a vytvořit "cílený nepořádek" pro užitečné živočichy. I když mne obsah v knize už moc nepřekvapil, našla jsem pár zajímavých tipů, například, že pažitce se líbí vaječné skořápky a kávová sedlina v půdě a o tom, že se někdy můžou hodit rybí kosti pro zajištění živin rostlinám. Takže si ji občas vytáhnu z poličky a jen tak listuji pro inspiraci a nebo si prohlížím hezké obrázky.

Jakmile si člověk pořídí zahradu, leccos se změní. Například vánoční stromeček už neprotahujeme s manželem úzkými balkonovými dveřmi, abychom jej ponechali svému osudu u kontejnerů mezi paneláky. Teď na něj koukám jako na užitečný poklad do zahrady a trávím víkendové dopoledne pečlivým stříháním větviček a smetáním opadaného jehličí z koberce. Ani adventní věnec už neházím do koše jen tak, ale pečlivě odmotávám drátek či provázek a větvičky putují do pytle na převoz na zahradu. Už mi to přijde stejně přirozené, jako samotné odstrojení stromku a uložení vánočních ozdob do krabic.

Vysloužilé vánoční stromečky mi věnovali i sousedé.

Opadané jehličí – je ideální do vřesoviště nebo rašeliniště, pokud nějaké máte, nebo ke kanadským borůvkám do květináče. Můžete je zkusit přidat přímo a nebo si založit "jehličnatý kompost" z jehličí a trochy kyselé půdy. Jehličí také můžete přidat i pod vaše jehličnaté stromy na zahradě a vytvořit tak hezký lesní koutek. Dobře mu bude i v hadníku. Někde se doporučuje jím mulčovat záhony s cibulovinami, ale také hortenzie, magnolie, bobkovišně. Do klasického kompostu také můžete jehličí dát, ale počítejte s tím, že vám jej trochu okyselí.

(zdroj obrázků: http://www.pinterest.com/ a http://www.pinterest.com/)

Suché tenké větvičky – vážně si dávám práci s tím, abych suchý vánoční stromeček ostříhala. Ze těchto skvěle vysušených větviček, často s pryskyřicí, lze vyrábět pěkné "podpalovací balíčky" do krbu, kamen, pro gril i ohýnek na letní opékání špekáčků. Přidat můžete i suché šišky, které sloužily jako pěkné dekorace. Ještě tyto balíčky ale nemám osobně vyzkoušené.

Pár větviček lze také použít na výrobu hmyzích domečků a dobře jim bude i v hadníku.

Větší větve – ty se hodí pro budování hadníku nebo snad i do základu vyvýšených záhonů.

Jedlové větvičky, na kterých ještě drží jehličí – ty používám na zakrytí záhonů jahod na zimu. Pokud jehličí postupně opadá, tak by to jahodám nemělo vadit.

Třísky, které zbyly z hoblování kmene, aby se vešel do stojanu – ty si schovávám na výrobu hmyzích domečků. 

Kmen stromku – nasekaný na menší polínka a uskladněný v suchu se určitě bude hodit na letní ohýnky pro opékání špekáčků nebo do zahradního krbu. Někteří si postupně z kmenů vánočních stromků sestavili na zahradě kompostér. Také se kmen může hodit jako základní kůl nebo držák hmyzího domečku či ptačí budky.

Poslední zajímavý tip, co lze udělat s větvičkami z vánočního stromku či výzdoby domu, nejspíše potěší hloubavé umělecké duše. Lze z nich totiž v zasněženém lese (hmm, ten je teď těžko k mání) vytvářet půvabné živé umění, které se nakonec samo rozloží (pokud jste nezapomněli na nějaký ten háček, nebo na větvičkách nezůstalo "stříbro"), však se podívejte na následující obrázek. Milé, že?

Máte ještě nějaký tip, jak lze zužitkovat po Vánocích vánoční stromečky? Napište mi jej do diskuse.