Jak jsem hledala podzimní fialové polštářky aneb O hvězdnicích

Chodila jsem kolem nich celé léto, ale nevšimla jsem si jich. Až na podzim se vždy rozzářily a spravily náladu i v pochmurném dni. Takové fialově rozkvetlé nízké "polštářky" v jedné předzahrádce domku v Brně, květy jako kopretiny. Vypadaly přesně takto:

Teprve tak třetím rokem mi došlo, že to jsou trvalky a tedy ideální květina pro rozzáření podzimních dní i do naší budoucí předzahrádky. A navíc ve fialové barvě, kterou mám ráda. Nevím proč jsem vždy měla představu, že podzimní květiny jsou jen složitě pěstované jednoletky nebo takové ty choulostivé druhy, co musí na zimu do chladné místnosti v domě. Začalo tedy hledání, co že je to za pěknou květinu. Někdo mi radil název "listopadka", mamka prohlásila, že to jsou přece astry, jak to, že je neznám, když je pěstovala i moje babička. Jiný mluvil o podzimních kopretinách a někdo tipoval chryzantémy. Kdo máte zahrádky, už vám podle obrázku musí být jasné, že to jsou "astry" a pěstuje je kde kdo. Jenže když se budete po astrách pídit v zahradnictvích, tak získáte úplně jinou rostlinku – takovou jednoletou celkem náročnou "bambulku" s latinským názvem Calistephus chinensis. Konečně jsem pochopila, jak to s těmi astrami je, až s loňským podzimním číslem časopisu Venkov s styl, kde byl milý článek věnovaný hvězdnicím. Hvězdnice jsou totiž pěkné trvalky v mnoha různých odrůdách a mají latinské jméno Aster. A z toho vychází ty zmatky s astrami, "vytrvalými astrami", "drobnokvětými astrami" a podobnými názvy. To je ta půvabná květina, kterou jsem hledala. Navíc hezký český název "hvězdnice" se mi osobně zamlouvá mnohem více, než astry.

Některé odrůdy hvězdnice křovité (Aster dumosus) jsou pěkně nízké, některé trošku vyšší. (Zdroje obrázků: album uživatele czechgangsta  na http://czechgangsta.rajce.idnes.cz/, vlastní fotografie, https://shop.afterbuy.de/ a http://plantsgallery.blogspot.cz/)

Stačilo pak jen vyloučit všechny odrůdy, které jsou vysoké (mohou být až dvoumetrové) a které jsou jarní nebo letní. Nakonec mi zbyla ve výběru už jen nízká hustá hvězdnice křovitá (Aster dumosus) a různé její varianty v odstínech fialové, růžové i bílé:

• Fialové: vyšší kopretinový Blauer Zwerg s výrazně žlutým středem; hustý nízký Mittelmeer s dlouhými okvětními lístky;  a pěkně hustá a výrazná Blaue Lagune. Dále se ještě dají sehnat Prof. A. Kippenberg, Lady in Blue a Woods Light Blue. 
• Růžové: skoro kopretina s velkým středem Newstars Final Touch, světlá staro-růžová Anneke, na každé fotce jinak růžová Herbstgruss vom Bresserhof, velmi sytě růžovo-červená Jenny, kompaktní sytě růžový polštářek Rosenwichtel,  hustá a sytě růžová Starligh  či starorůžová, jemná a spíše nevýrazná Wood´s Pink. Dále se ještě dají sehnat Peter Harrison,  Kassel, Alice Haslam, Dietgard Rosa a Tina. 
• Bílé: nenápadné jemné bílé "kopretinky" Schneekissen, husté s velkými květy Niobe a jemné tenké Kristina.

Hvězdnice jsou mrazuvzdorné trvalky, některé více choulostivé, některé trochu méně. Obecně všechny trápí padlí (moučnaté bílé povlaky), všechny hodně chutnají slimákům a některé je lepší na zimu chránit před holomrazy chvojím. Rostou a dobře kvetou jen na slunci a nesmí jim koncem léta chybět vláha (rozhodně se doporučuje je mulčovat), daří se jim lépe v půdě s příměsí vápna. Takže to není úplně rostlinka typu "zasadím a nechám žít". Sama jsem jich pár zkoušela jen tak zasadit a nestarat se o ně, ale udusil je plevel či uschly.
Ještě jsem se při hledání odrůd pídila po těch nejmenších a nejnižších druzích, které udělají opravdu pěkné nízké husté polštářky. A zjistila jsem, že výška v centimetrech uváděná u popisu rostliny se prodejce od prodejce diametrálně liší. Nakonec jsem na nějakém diskusním fóru objevila tu hlavní podstatu, majitelky tam ty keříčky po odkvětu stříhají stejně jako levandule a udržují tak ten polštářkový tvar. A čas od času rozdělí trsy, aby nekvetly jen po okrajích. Předpokládám, že stříhat květy budu tak nějak přirozeně. Sice z nich neudělám klasické kytice do vázy, protože na to nemají dostatečně dlouhé stonky, ale parády se s nimi dá doma udělat opravdu hodně, inspirujte se obrázky na následujících lincích:
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=352447
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=443279
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=373444
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=292612
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=187062
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=373334

Ještě jsem si všimla, že fialové hvězdnice lidé velmi často sázejí k zářivě oranžovým hlohyním. Vypadají spolu opravdu pěkně. Už se na naše hvězdnice těším, budou dělat radost nejen mně, ale taky včelám, jsou totiž jednou z důležitých včelařských rostlin pro pozdní pastvu včel (samozřejmě ty neplnokvěté odrůdy). A motýlům, ti je na podzim také prý zbožňují.

Další články o hvězdnicích:
Hvězdnice (Aster) - krásné podzimní ''kopretiny''
Aster – drobnokvěté
Astry - podzimní krásky v zahradě

I užitečné rostliny umí být na podzim krásné

Když jsem plánovala zahradu, nechtěla jsem podzim podcenit. Přece chci krásnou zahradu nejenom na jaře, ale také v říjnu a listopadu právě na spravení nálady z pochmurného a chladného počasí. Hledala každý možný článek zaměřený na podzimní zahradu a doslova hltala každičké slovo. Byly tam doporučovány javory, okrasné trávy, okrasné jabloně a třešně, vilíny, ambroně, pěnišníky, přísavník, brslen či jedovatá škumpa. Sepisovala jsem si do seznamů a pak je postupně vyškrtávala, protože kromě své krásy na podzim mi nepřinášely nic jiného ve zbytku roku.

Tak nějak jsem se smířila s tím, že si podzim prozářím akorát hvězdnicemi. A pak přišel náš první podzim na zahradě a spadla mi brada úžasem. Aronie zářila takovou cihlově oranžovou barvou už z dálky, meruňka "Citronka" se vybravila do zářivě žluto-oranžové. Zezlátly listy moruše i svraskalé růže, zčervenaly listy muchovníku. Byla to parádní podívaná, škoda, že jsem neměla foťák s sebou.

Vzpomněla jsem si, jak vlastně hezky vypadaly v zahradě listy hrušní a třešní, když jsem byla malá. A tak jsem prohledala obrázky na internetu, abyste se mohli podívat, jak krásný podzim na zahradě vykouzlíte i jen s "obyčejnými" užitečnými stromky a keři:

Nahoře je vidět krásně zlatavá moruše (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/), vedle ní typicky zářivá třešeň u silnice (fotografie pochází z alba Podzim uživatele heleju na rajce.idnes.cz), dole vlevo září duhová hrušeň (fotografie pochází ze soutěže Barevný podzim ze stránky http://www.moje-rodina.cz/, autorem je Wykky, rok 2006 ) a vedle ní zlatavý myrobalán (fotografie pochází z článku pana Svobody http://rodovystatek.cz/ z jeho rodového statku).

Samozřejmě, tyhle užitečné stromy se nejlépe zabarví, právě když k tomu mají optimální podmínky. Tedy, když nastanou krásné slunečné suché a teplé dny, není větrno a zároveň jsou chladné suché noci. Naše (evropské) vlhké podzimní počasí tomu ne vždycky nahrává, a tak je jasné, že vysazení ozdobného javoru je na podzim sázkou na jistotu, on totiž nějaké ty pěkné barvy vždycky předvede. Já si ale dokážu počkat a radovat se z pěkných listů, i když to není pokaždé krása na dva měsíce. Když nic jiného, tak si alespoň pochutnám na dobrých plodech.

Nahoře je vidět duhové minikiwi, které mají v přírodní zahradě Hnutí Duha Střední Čechy, vpravo krásně zlatý kaštanovník setý, který prý u nás taky jde pěstovat (zdroj obrázku: http://pinguicula.typepad.com/). Dole vlevo krásně září červené listy muchovníku (zdroj obrázku: http://www.verdeepaesaggio.it/) a vedle něj se lehce začíná zabarvovat meruňka (fotografie pana Karla M. z roku 2006 ze stránky http://priroda.sdas.cz/).

A které stromy, keře a jiné jedlé a užitečné rostliny vám při troše štěstí a dobrém počasí prozáří podzim barvami?

• Třešně, které obvykle září v alejích kolem cest jako červené drahokamy.
• Moruše, které svou krásně zlatou barvou inspirovaly i Vincenta van Gogha k namalování obrazu (The Mulberry Tree, 1889).
• Hrušně, které hrají červenozelenými tóny a pomalu každá větev trochu jinak.
• Nashi hrušně, které se barví do pěkné žluté.
• Aktinidie (minikiwi), které někdy zezlátnou celé v jeden okamžik, jindy se barví do červené i žluté postupně, záleží hodně na odrůdě.
• Ostružiny, kde hraje prim zelená s červenou, obvykle se barví jen některé listy a třeba jen lemováním.
• Meruňky, podle odrůdy jdou do lehce zelenooranžové, nebo zářivé oranžové.
• Muchovníky, krásně červené stromy, jejichž ovoce se dá jíst.
• Kanadské borůvky, které prozáří kdejaký kout tmavě červenými barvami.
• Myrobalány, z jejichž plodů je výborný džem, září krásně žlutě.
• Lesní jahody, kterým se občas zabarví nějaký ten list do červena a některé dostanou červené lemování.
• Vinná réva, která se dle odrůdy zabarvuje žluté, přes červenou, až po rezavou.
• Aronie, která je půvabně sytě červená.
• Kdouloň, která krásně zezlátne a z jejíž plodů je výborné želé i marmeláda.
• Broskvoň, jejíž listy jsou ve vrcholcích žluté a u stonků ještě zelené.
• Kaštanovník setý, který by měl jít pěstovat i u nás a který září pěkně žlutě.

Nahoře vlevo je krásně zabarvená vinná réva (fotografie pochází ze stránky http://thefieldofgold.blogspot.cz/), vedle je červenající se aronie (zdroj obrázku: http://plants.bachmanslandscaping.com/), dole ukázka dočervena zabarvených maliníků  z naší zahrady.

Založila jsem si na pinterestu nástěnku, která vzdává hold stromům, které kromě užitečných a jedlých plodů přinášejí na podzim i potěšení z krásných barev: I užitečné rostliny umí být na podzim krásné.

Články na podobné téma:
Barvy podzimu Ovocný jedlý les a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu Tvrdý sad a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu na užitkové zahradě (Pavel Chlouba)

Podzimní dobroty ze zahrady

U nás bylo podzimní období především obdobím jablek. Sklízela se ze stromů, skládala do bedniček a děda velmi dbal na to, abychom si nebrali hned ta krásná na jídlo a nechali je řádně uležet, což nás jako děti pěkně štvalo. A taky jsme se sestrou nesnášely sbírání nahnilých jablek do kýblů. I když jsme měli doma jabloní a jablek opravdu hodně, nikdy jsme nedělali mošt. Ten nám občas donesla na ochutnání teta, častěji než mošt však burčák, který jsme nepili. A tak jsem opravdový skvělý mošt ochutnala až loni na návštěvě u své kolegyně z práce. Zrovna plnila lahve moštu na zavaření, takže jsem jej měla čerstvý a skvělý.

Jablka, která by skladování nepřežila (trochu potlučená, ošklivější), děda sušil na "křížaly" a za dlouhých zimních večerů vždycky jeden papírový sáček křížal (jablečných i hruškových) rozbalil, nabídl nám a vyprávěl u toho příběhy z jeho mládí. My tak měli dost času poradit si s poněkud gumovými kousky křížal, které nešly ukousnout, nebo hrudkovitými křížalami z hrušek s kameničností. Ale stejně to mělo své kouzlo.

Jednou chci zkusit servírovat horký jablečný mošt přímo v jablečných pohárcích (zdroj obrázku a receptu: http://www.gimmesomeoven.com) a upéct si jablko plněné tvarohem podle Lucie (zdroj obrázku a receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Dědovy hruškové křížaly rozhodně nevypadaly tak nádherně jako na obrázku dole vlevo (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/). Hruškám to ještě sluší v receptu z Apetitu: Zapečené hrušky a ostružiny ve smetanovém krému (zdroj obrázku a receptu: http://www.apetitonline.cz/)

Kapitolou samou o sobě byly dýně. Na podzim ležely obří oranžové plody rozvalené na poli a pokud děda jen náznakem zavětřil špatné deštivé počasí, hned dostaly polystyrenové polštáře, aby neležely na zemi, a igelitové stříšky, aby na ně nepršelo. Bylo to docela komické. Večery po sklizni dýní potom patřily rodinnému krájení dýně na kostky. Taťka jako jediný člen rodiny schopný obrovským nožem tu dýni rozpůlit, vždycky začal, a my ostatní jen krájeli a krájeli a krájeli. A pak se zavařovalo, zavařovalo a zavařovalo. Já jsem pak zavařenou dýni vůbec nejedla, takže tahle bohulibá činnost nepatřila zrovna k mým oblíbeným. Naštěstí, babička myslela i na mne, a část dýní jsem pak vždycky tajně objevila schované v kůlně. Byly kandované – v bílé krabičce vyložené ubrousky a byly sypané jemným cukrem. Lepší lahůdku snad neznám. Až teprve nedávno jsem našla návod na jejich výboru – pěkně pracný a složitý – a musím tady ještě jednou říct "Díky babi!" a složit mé babičce poklonu.

Z dýně se zužitkovala i semena, děda je sušil a my děti pak chroupaly jen tak.

Dýni jsem se naučila pořádně jíst až díky receptu na dýňové lívanečky podle Maryny (zdroj obrázku i receptu: http://www.laskominyodmaryny.cz/) a na dýňovou polévku podle Lucie (zdroj obrázku i receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Do té doby jsem jedla jen a pouze kandovanou dýni, recept na její přípravu se mi podařilo najít na blogu Kláry z kopce (zdroj obrázku i receptu:http://conovehonakopci.cz/?p=66)

Na vlašské ořešáky jsem vzpomínala loni, kdy ještě ten náš šedesátiletý ořešák stál. Ale už je bohužel pokácený, táta jej sundal a zbořil přitom část střechy kurníku. Každopádně bílé vnitřky ořechů patřily k dalším podzimním lahůdkám. Také se mi jako dítěti poštěstilo jíst i brambory pečené v ohni a krátit si chvíle na poli při vybírání brambor tím, že jsem hledala lískové oříšky na okolních keřích lísek. Čerstvě vyloupané chutnaly nejlépe.

O bílých skvělých vnitřcích vlašských ořechů bez slupky psal pan Cuketka (zdroj obrázku i článek: http://www.cuketka.cz/?p=10696). Vpravo je vidět zářivý vnitřek brambory pečené v ohni (zdroj obrázku: http://tracnik.blogspot.cz/). No a samostatnou kapitolou jsou skvělé lískové ořechy a z nich dělaný domácí čokoládový krém i křupavý posyp horké čokolády (zdroj obrázků: http://www.emikodavies.com/ a http://thehealthyfoodie.com/chocolate-hazelnut-smoothie/)

Teď se chystám na spoustu dýňových receptů (pyré, pečená dýně jako příloha, varianty polévek, koláče), doma mám dnes 2 kila čerstvě nasbíraných lískových ořechů z bedýnky (museli jsme je dosušovat, byly hodně mokré, jak pršelo) a stůl plný papírů s recepty na domácí lískovo-čokoládovou pomazánku, dort z lískových ořechů či müsli tyčinky. A k tomu pár tipů na recepty z červené dýně a obrovský stoh receptů na koláče a dobroty z hrušek. Celkem jsem se s těmi podzimními plody rozjela. Jen zatím nejsou z mé zahrady, ale to chce čas a pečlivou přípravu na dobu, až budu sklízet dýně pěstované na kompostu, oříšky z obyčejných lísek i z té turecké a červenou řepu z vyvýšeného záhonu.
Zajímavé tipy na podzimní dobroty ze zahrady si jako obvykle vedu v nástěnce na Pinterestu: http://www.pinterest.com/zahrada/dobroty-ze-zahrady-podzim/

A bez jakých dobrot ze zahrady si podzim neumíte představit vy?

Říjen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v říjnu?

• Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barevných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře. Inspirujte se článkem Jak využít podzimní listí nebo Podzim – žádná nuda aneb patero tipů co dělat!
• Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu. Můžete trhat lískové ořechy, pokud už je za vás neotrhaly veverky, a sušit šípky na čaj.
• Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, půvabné hvězdnice a chryzantémy.

• Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky.
• Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
• Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?