Tak jako každý rok, i tento posílám drobný finanční obnos projektům, které mne zaujaly, a posílám vám je taky pro inspiraci. Vlastně jsou to ty stejné, co loni, neboť jsem neměla tolik času se podívat, jestli se někde nerozběhla nějaká nová sbírka pro dobrou věc. Tak kdybyste o něčem zajímavém ještě věděli, napište mi do komentáře.

Chci se s vámi podělit, co mi letos padlo do oka při hledání nápadů pro vánoční výzdobu zahrady. Nebo spíš pomyslně cvrnklo do nosu, jako v pohádce Tři oříšky pro popelku.

V první řadě tenhle provrtaný vánoční světélkový sud a pár dalších tipů pro prozáření vánoční zahrady. Jak si totiž postěžovali naši sousedé, do práce jedou za tmy a domů se vracejí opět se setměním. Veškerou denní parádu si na zahradě vůbec neužijí, takže světélka jsou to hlavní, co by přes týden na zahradě mohli ocenit.

S kočárkem teď možná i o to více chodíme městem i vesnicemi a s malým synkem koukáme na všechny ty krásně nazdobené vánoční předzahrádky. Alespoň takhle virtuálně děkuji všem těm, kteří si dají tu práci a zdobí zvenku své domovy tak, aby potěšili i procházející kolemjdoucí. Je to milé a krásné a člověka to naladí na nadcházející sváteční dny. A, díky bohu, stále platí, že většina Čechů má v sobě ještě dostatek vkusu, aby to s výzdobou nepřeháněli, jako někteří Američané. Těch pár přehnaných výzdob pak může sloužit k milé rodinné činnosti – hře na porotu soutěže o nejbizardnější vánoční výzdobu, tak jak to popisuje jeden bloger v příspěvku Už je to tady....

Po ročním odebírání časopisu bio Zahrada v obrazech mohu časopis doporučit především těm, kdo mají rádi velkoformátové obrázky na listování spíše než spoustu výživného textu. Ne všechny texty a tipy se mi líbí, ale některé články mne inspirovaly pro moji zahradu. Téma permakultury obecně (nejen zahradní) a spousta textů je k přečtení v časopise Klíčová dírka.  A zahradníky možná potěší i milý časopis Venkov a styl, který sice není primárně zaměřený na zahrady, ale protože k venkovu zahrady patří, najdete v něm mimo jiné představenou jednu z pěkných rostlin či keřů, reportáž ze zahrady, recepty ze šípků či jarních bylinek, tvoření z přírodních materiálů i mnohé tematické zahradní články. Vychází pětkrát do roka.

Člověka, který o vlastní zahradě zatím jen sní a bydlí v bytě s balkonem, byste mohli potěšit knížkou Zahrádka v květináči (psala jsem o ní). Ten, kdo přírodní zahradu plánuje založit by mohl ocenit knihu Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku (taky jsem o ní psala). A šikovným rukám se možná bude líbit kniha Dárky z přírody (tak tu jsem ještě nečetla).

Když mohu, nejraději podporuji výrobky od šikovných českých rukou. A tak je mi blízké při nakupování často koukat na Fler.cz, jestli tam danou věc někdo od nás nevyrábí. Zahradní výrobky tam člověk spíš hledá jako jehlu v kupce sena, ale přece jen jsem pár zajímavých věcí našla:

Se kterými rostlinami lze experimentovat:

• Mateřídoušky (Thymus) – vyžadují slunné stanoviště, krásně kvetou a voní. V zahraničí již mají připravené šlechtěné hezky půdokryvné druhy, jako například wooly thyme (Thymus pseudolanuginosis), varianty red creeping thyme . U nás seženete mateřídoušku časnou Thymus praecox 'Pseudolanuginosus' např. v zahradnictví Flos a mateřídoušku úzkolistou Thymus serpyllum 'Minimus' či bílou variantu tamtéž, případně můžete zkusit experimentovat s dalšími druhy mateřídoušky. Doporučuje se až 16 rostlin na m².
• Rozchodník šlahounovitý (Sedum sarmentosum) –  je velmi odolný vůči suchu. Zakoupit jej lze například na LevneRostliny.cz, dává se 20–30 rostlin na m², ale stačí trs zakoupené rostliny rozdělit na více jednotlivých rostlinek, takže prakticky jich není potřeba prý koupit tolik.
• Mochnička (Waldsteinia ternata) – nenáročná rostlinka, která zvládne i stín, jen v něm tolik nekvete. Na m² stačí 10 rostlin, v nabídce je má zahradnictví Flos i Krulichovi či levně Venkovskazahrada.cz.

• Rmen římský (Chamaemelum nobile) – je to takový nízký nepravý heřmánek, pěkně voní a je léčivý, kvete bíle. U nás se dají sazenice koupit na Zahrada-zizka.cz a mají ho i Krulichovi, mělo by jich stačit 10–20 na  m². (Doplnění po letech: POZOR, jako trávník bez sekání funguje pouze ten šlechtěný římský heřmánek, u nás lze sehnat odrůdu "Treneague". Klasický římský heřmánek prostě poroste do výšky.)
• Úrazníky – o těch jsem již psala v článku Úrazník – kouzelný mechový polštářek.
• Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) – má ráda polostín až stín, ve stínu ovšem méně kvete. Vyžaduje častější zalévání, má ráda vlhko. Měli byste ji u nás sehnat ve většině zahradnictví v různých variantách. Na 1 m²  by mělo stačit do 10 kusů.
• Dále lze zasadit skalníky (Cotonester), bedrničku (Acaena), barvínky (Vinca Minor).

Pro pokrytí plochy předzahrádky lze použít i půvabně kvetoucí barvínek (Vinca Minor). (Zdroj obrázků: http://davesgarden.com/ a http://expressphotos.blogspot.cz/)

Které ještě najdete v zahraničních článcích zmiňované:

• Leptinella – rostlinka vhodná na slunce a vyžadující lehce kyselou půdu, dobře se rozrůstající. Sází se 12–16 rostlin na m². Bohužel ji u nás zatím nejde moc dobře koupit.
• Microclover (Trifolium repens) – V zahraničí mají i certifikovaný jetel nízkého vzrůstu, vyšlechtěnou malolistou odrůdu, která se sází například na golfová hřiště. U nás a na Slovensku jsem ji zatím viděla jen jako malou příměs trávníkových směsí, samostatnou k zakoupení ještě ne.
• Zoysia Tenuifolia – korejská tráva, celkem pěkná na obrázcích, ale jedná se o invazivní druh, takže jej u nás neseženete (což je dobře). Další tráva, kterou nelze sehnat je Carex pensylvanica.  

Leptinella, jedna z rostlin vhodných jako náhrada trávníku. Je otužilá a snese i trochu sešlapávání, takže se často dává mezi nášlapné kameny. Jen se u nás zatím nedá sehnat. (Zdroj obrázku: http://www.houzz.com/)

Další články na podobné téma:
Náhradníci za trávník (P. Chlouba)
Kobercové rostliny nejen jako alternativa trávníku
Pěstujeme půdopokryvné rostliny – ve stínu, na slunci nebo na skalce?
Zelený trávník z půdopokryvných rostlin
No mow plants – anglický přehled vybraných rostlin
Půdokryvné kvetoucí trvalky

V minulém článku jsem polemizovala o moderním trendu kamenných předzahrádek. Pokud nejsou kamenné předzahrádky vaše parketa, jste tady dobře. Hledala jsem půvabné předzahrádky, kde to žije, kvete, voní – tady jsou.

Někdo má jako předzahrádku velký kus neoploceného pozemku, někdo jen pás před plotem a někdo si zvelebuje i třeba jen pás oddělující chodník od silnice. Jako předzahrádku se snažím brát vždy to, co mohou z ulice vidět kolemjdoucí.

Klasika našich babiček a prababiček z vesnic je plaňkový plot a za ním vykukující nádherné růže, topolovky, pivoňky, lilie, kopretiny, stračky, máky, ale třeba taky slunečnice a hvězdnice. Vždy jde o květiny s vysokými (někdy i nepěknými) stonky, které chytře skryje ten plot, a velkými voňavými květy, které se přes nízký plot sklání. Stačí jen 3–4 druhy květin, aby zahrádka nebyla přeplácaná. Bez plotu by to nebylo ono, právě ten plot drží květiny na místě, ohraničuje předzahrádku a udává množství květin určitý řád a uhlazenost.

Vždycky se potom najde nějaký kolemjdoucí, který si ke květině přivoní, či třeba malý kluk, který utrhne kvítek pro milou slečnu. Přesně z takové zahrádky obvykle v mnoha vzpomínkách babičky trhaly kytice do kostela na nedělní mši či v červnu vnoučatům pro paní učitelku. A z takové předzahrádky budou mít radost i včely a motýli.

Milovníci historie, hradů a zámků a romantiky si obvykle s předzahrádkou pěkně vyhrají, volí stříhané živé ploty, obvykle z jedovatého (a poněkud nevonícího) buxusu či tisu, kvetoucí voňavé keře jako jsou šeříky a kaliny, do stínu hortenzie a hosty. Půvabná kamenná pítka a fontánky už jen dotvoří atmosféru a drobné květiny jako jsou okrasné česneky či voskovky dodají trochu barvy. V takové předzahrádce se často zabydlí ptáci. 

Pokud nemáte na zahradě místo pro malé leknínové jezírko, může být předzahrádka skvělou volbou. Už jsem takové jezírko v jedné vesnici u řadovky viděla, jen jsem je nestihla vyfotit. Pokud jezírko osázíte vodními rostlinami, budou k němu přilétat vážky z okolí. S takovou předzahrádkou bych si připadala, že každý den vcházím ne do obyčejného domu, ale do zámku.

Nemáte místo pro krásnou louku na zahradě? A co takhle na předzahrádce? Tento krásný nápad jsem objevila díky soutěži Město v Květech Valašské Klobouky, jeden ze soutěžních příspěvků totiž právě krásnou motýlí louku obsahoval.

Ne všichni lidé jsou v dnešní době zvyklí ještě vídat luční květiny, abyste dali najevo, že nejde o zanedbanou zaplevelenou plochu (což si občas někteří úředníci o loukách myslí :-) ), stačí louce vymezit hranice ozdobným řetízkovým plotem a dodat třeba pěknou cedulku "motýlí louka".

Tyhle zahrádky patří mezi ty nejčastější, které u nás na vesnicích, ale i v městské zástavbě najdete. Naštěstí. Ať jsou občas trochu kýčovité, náročné na úpravu a někdy lahodí oku méně, někdy více, jsou díky květinám plné života a každý měsíc v nich kvete něco jiného. Sice je nenavrhují architekti, neodpovídají prvkům feng shui, ale jsou prostě naše české typické.

Jako malá jsem si říkala, že nikdy takovou "nemoderní" předzahrádku nebudu mít. Ale teď se právě u těchto předzahrádek vždycky těším, co tam vykvete nového a občas si nějakou pěknou květinku, často se čmelákem či motýlem i vyfotím. I ty obyčejné, "nemoderní věci" jsou prostě někdy krásné svým vlastním způsobem.

Praktické zeleninové předzahrádky jsou zatím spíše doménou nových trendů v zahraničí (Anglie, USA) v satelitních městečkách s malými pozemky či ve městech. Vždyť u nás by si každý majitel velké zahrady klepal na čelo, proč pěstovat zeleninu zrovna v předzahrádce, když v zahradě je místa dost. A byť jsem již viděla na vlastní oči jednu předzahrádku přímo s řádky brambor, u nás se zelenina před domem moc "nenosí".

Každopádně se podívejte na zahraniční inspiraci, jak pěkně se dá vytvořit praktická předzahrádka, která může, v rámci možností, i lahodit oku kolemjdoucích. Navíc, když budete do předzahrádky často chodit na sklizeň, získáte spoustu možností pobavit se sousedy a třeba je i trochou zeleniny podarovat. Ideální nápad pro domy, které mají tu nejlepší orientaci pro pěstování zeleniny (jižní) zrovna před domem.

V zahraničí jsou populární tzv. trávníky bez sekání (no-mow lawn) tvořené trvalkami nízkého vzrůstu, které snáší sešlapávání a často ještě i pěkně voní. Právě jimi lze nahradit trávníky, pokud majitele omrzelo je neustále sekat. Pořád je to lepší alternativa, než zasypat celou plochu kamením. Rostlinkám pro trávníky bez sekání věnuji samostatný příspěvek příště.

K následujícímu článku mne inspirovala blogerka Anita Blahušová svým článkem Předzahrádka.... Taky jsem si totiž všimla nové módní vlny v městských i vesnických předzahrádkách. Lidé ve velkém nahrazují květinové záhony a trávníky kamennými "pouštěmi", někdy s oázou jedné nebo dvou rostlinek (obvykle mini jehličnanů). Aby jim neprorůstal plevel, jsou nezbytnou součástí speciální neprorůstací fólie a občasný postřik herbicidem pro ten plevel, který se uchytí i mezi těmi kameny. Funguje jednoduchá úměra, že čím více chci ohromit kolemjdoucí, tím dražší musí kameny být.
Samozřejmě, vzhled a upravenost okolí domu je věc velmi individuální. Jsem na tenkém ledě, pokud si troufnu o nějaké předzahrádce tvrdit, že je nevkusná či nehezká. Předzahrádky obsahující kameny jsou totiž mnohdy právě ty, pro které lidi hlasují v soutěžích o nejkrásnější předzahrádky měst a vesnic. Například v soutěži Nejkrásnější okno, balkon a nejkrásnější předzahrádka města Slavkov u Brna se do úzkého výběru odborné komise probojovaly především předzahrádky obsahující kameny. Architekti, ať ti klasičtí nebo zahradní, by jistě zajásali nad čistými liniemi apod. I já musím uznat, že chodím na procházky s kočárkem kolem dvou kamenných předzahrádek, které jsou prostě pěkné na pohled. Lahodí oku, mají pěkné geometrické linie, jsou čisté a upravené, dovolila jsem si je vyfotit:

Kamenné předzahrádky v městské zástavbě (Brno)

A popravdě musely své majitele stát i nemalé peníze, alespoň co jsem měla možnost se dívat na cenu takových bílých a nebo tmavých blištivých lomených kamenů v hobymarketech. Je až s podivem, že si kolemjdoucí ty bílé kameny neodnáší. Pro živočichy je to celkem mrtvá plocha, nic na těchto předzahrádkách nekvete, ale musím uznat, že jsou hezké a upravené. A o to většině lidí jde především, znám spoustu lidí, kteří nechtějí bydlet v zanedbané a zaplevelené oblasti, protože mají pocit, že tam bude bujet kriminalita a problémy. Není se čemu divit, jejich pocit je prý vědecky podložen jako tzv. Teorie rozbitého okna.
Ale někde se to tou upraveností podle mne už přehání, známé je tím obecně USA, ale ani nám se nevyhnuly extrémní přístupy, média například propírala výrok dřívějšího radního Prahy 6, který měřil trávu každý den na různých místech pravítkem (viz video Přidej se) a "přerostlou trávu" hned řešil.
Zpět ale k našim předzahrádkám. Na stejné ulici, jako jsou ty dvě pěkné kamenné předzahrádky, šli majitelé moderních domů ještě dál a dovedli "uklizenost" do úplné dokonalosti, tedy vysypali předzahrádku téměř jenom kameny, však se podívejte:

Opět městské předzahrádky v Brně, tentokrát ale jen prosté "šutroviště".

Těžko hodnotit nějaký estetický efekt, majitelům těch domů se určitě jejich předzahrádky líbí, investovali do nich nákupem kamenů nemalé peníze. A rozhodně jsou předzahrádky čisté a uklizené. Jen jsou poněkud smutné, alespoň pro mne. Člověk projde kolem a nemá se nač dívat, jde o mrtvou plochu. Já jim říkám "šutroviště".
Část pruhu před plotem vysypali drobnými kamínky i naši sousedé. Když jsem se ptala, proč nedají trávník, tak mi říkali, že by se špatně sekal sekačkou a navíc by do něj kakali pejsci a pak by to sekačka rozmetala všude kolem. A to mají pravdu, na kamenných předzahrádkách jsem psí výkaly rozhodně neviděla. Proč nedali skalníky či nějaké pěkné trvalky, to nevím, někdy se zeptám... zahradu mají totiž krásných květin, keřů a stromů plnou a boční plot zahrady osázeli krásně kvetoucími keři.

No a jaký je vlastně závěr mého zamyšlení? Hranice mezi moderní předzahrádkou a obyčejným šutrovištěm je jen velmi malá a záleží velmi na vkusu a vnímání toho, kdo se na ty předzahrádky dívá. No, ale tady jste na blogu o vysněné zahradě a kamenná šutroviště tedy přenechme majitelům moderních strohých domů. Pro lidi, kteří mají rádi zeleň, květiny, vůně, barvy a rádi rozzáří tváře kolemjdoucích a sousedů, nechť si počkají na další článek. Chystám inspiraci na předzahrádky, na kterých to trochu žije.

Některé odrůdy hvězdnice křovité (Aster dumosus) jsou pěkně nízké, některé trošku vyšší. (Zdroje obrázků: album uživatele czechgangsta  na http://czechgangsta.rajce.idnes.cz/, vlastní fotografie, https://shop.afterbuy.de/ a http://plantsgallery.blogspot.cz/)

Stačilo pak jen vyloučit všechny odrůdy, které jsou vysoké (mohou být až dvoumetrové) a které jsou jarní nebo letní. Nakonec mi zbyla ve výběru už jen nízká hustá hvězdnice křovitá (Aster dumosus) a různé její varianty v odstínech fialové, růžové i bílé:

• Fialové: vyšší kopretinový Blauer Zwerg s výrazně žlutým středem; hustý nízký Mittelmeer s dlouhými okvětními lístky;  a pěkně hustá a výrazná Blaue Lagune. Dále se ještě dají sehnat Prof. A. Kippenberg, Lady in Blue a Woods Light Blue. 
• Růžové: skoro kopretina s velkým středem Newstars Final Touch, světlá staro-růžová Anneke, na každé fotce jinak růžová Herbstgruss vom Bresserhof, velmi sytě růžovo-červená Jenny, kompaktní sytě růžový polštářek Rosenwichtel,  hustá a sytě růžová Starligh  či starorůžová, jemná a spíše nevýrazná Wood´s Pink. Dále se ještě dají sehnat Peter Harrison,  Kassel, Alice Haslam, Dietgard Rosa a Tina. 
• Bílé: nenápadné jemné bílé "kopretinky" Schneekissen, husté s velkými květy Niobe a jemné tenké Kristina.

Další články o hvězdnicích:
Hvězdnice (Aster) - krásné podzimní ''kopretiny''
Aster – drobnokvěté
Astry - podzimní krásky v zahradě

Články na podobné téma:
Barvy podzimu Ovocný jedlý les a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu Tvrdý sad a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu na užitkové zahradě (Pavel Chlouba)

U nás bylo podzimní období především obdobím jablek. Sklízela se ze stromů, skládala do bedniček a děda velmi dbal na to, abychom si nebrali hned ta krásná na jídlo a nechali je řádně uležet, což nás jako děti pěkně štvalo. A taky jsme se sestrou nesnášely sbírání nahnilých jablek do kýblů. I když jsme měli doma jabloní a jablek opravdu hodně, nikdy jsme nedělali mošt. Ten nám občas donesla na ochutnání teta, častěji než mošt však burčák, který jsme nepili. A tak jsem opravdový skvělý mošt ochutnala až loni na návštěvě u své kolegyně z práce. Zrovna plnila lahve moštu na zavaření, takže jsem jej měla čerstvý a skvělý.

Jablka, která by skladování nepřežila (trochu potlučená, ošklivější), děda sušil na "křížaly" a za dlouhých zimních večerů vždycky jeden papírový sáček křížal (jablečných i hruškových) rozbalil, nabídl nám a vyprávěl u toho příběhy z jeho mládí. My tak měli dost času poradit si s poněkud gumovými kousky křížal, které nešly ukousnout, nebo hrudkovitými křížalami z hrušek s kameničností. Ale stejně to mělo své kouzlo.

Jednou chci zkusit servírovat horký jablečný mošt přímo v jablečných pohárcích (zdroj obrázku a receptu: http://www.gimmesomeoven.com) a upéct si jablko plněné tvarohem podle Lucie (zdroj obrázku a receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Dědovy hruškové křížaly rozhodně nevypadaly tak nádherně jako na obrázku dole vlevo (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/). Hruškám to ještě sluší v receptu z Apetitu: Zapečené hrušky a ostružiny ve smetanovém krému (zdroj obrázku a receptu: http://www.apetitonline.cz/)

Kapitolou samou o sobě byly dýně. Na podzim ležely obří oranžové plody rozvalené na poli a pokud děda jen náznakem zavětřil špatné deštivé počasí, hned dostaly polystyrenové polštáře, aby neležely na zemi, a igelitové stříšky, aby na ně nepršelo. Bylo to docela komické. Večery po sklizni dýní potom patřily rodinnému krájení dýně na kostky. Taťka jako jediný člen rodiny schopný obrovským nožem tu dýni rozpůlit, vždycky začal, a my ostatní jen krájeli a krájeli a krájeli. A pak se zavařovalo, zavařovalo a zavařovalo. Já jsem pak zavařenou dýni vůbec nejedla, takže tahle bohulibá činnost nepatřila zrovna k mým oblíbeným. Naštěstí, babička myslela i na mne, a část dýní jsem pak vždycky tajně objevila schované v kůlně. Byly kandované – v bílé krabičce vyložené ubrousky a byly sypané jemným cukrem. Lepší lahůdku snad neznám. Až teprve nedávno jsem našla návod na jejich výboru – pěkně pracný a složitý – a musím tady ještě jednou říct "Díky babi!" a složit mé babičce poklonu.

Z dýně se zužitkovala i semena, děda je sušil a my děti pak chroupaly jen tak.

Dýni jsem se naučila pořádně jíst až díky receptu na dýňové lívanečky podle Maryny (zdroj obrázku i receptu: http://www.laskominyodmaryny.cz/) a na dýňovou polévku podle Lucie (zdroj obrázku i receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Do té doby jsem jedla jen a pouze kandovanou dýni, recept na její přípravu se mi podařilo najít na blogu Kláry z kopce (zdroj obrázku i receptu:http://conovehonakopci.cz/?p=66)

Na vlašské ořešáky jsem vzpomínala loni, kdy ještě ten náš šedesátiletý ořešák stál. Ale už je bohužel pokácený, táta jej sundal a zbořil přitom část střechy kurníku. Každopádně bílé vnitřky ořechů patřily k dalším podzimním lahůdkám. Také se mi jako dítěti poštěstilo jíst i brambory pečené v ohni a krátit si chvíle na poli při vybírání brambor tím, že jsem hledala lískové oříšky na okolních keřích lísek. Čerstvě vyloupané chutnaly nejlépe.

O bílých skvělých vnitřcích vlašských ořechů bez slupky psal pan Cuketka (zdroj obrázku i článek: http://www.cuketka.cz/?p=10696). Vpravo je vidět zářivý vnitřek brambory pečené v ohni (zdroj obrázku: http://tracnik.blogspot.cz/). No a samostatnou kapitolou jsou skvělé lískové ořechy a z nich dělaný domácí čokoládový krém i křupavý posyp horké čokolády (zdroj obrázků: http://www.emikodavies.com/ a http://thehealthyfoodie.com/chocolate-hazelnut-smoothie/)

Teď se chystám na spoustu dýňových receptů (pyré, pečená dýně jako příloha, varianty polévek, koláče), doma mám dnes 2 kila čerstvě nasbíraných lískových ořechů z bedýnky (museli jsme je dosušovat, byly hodně mokré, jak pršelo) a stůl plný papírů s recepty na domácí lískovo-čokoládovou pomazánku, dort z lískových ořechů či müsli tyčinky. A k tomu pár tipů na recepty z červené dýně a obrovský stoh receptů na koláče a dobroty z hrušek. Celkem jsem se s těmi podzimními plody rozjela. Jen zatím nejsou z mé zahrady, ale to chce čas a pečlivou přípravu na dobu, až budu sklízet dýně pěstované na kompostu, oříšky z obyčejných lísek i z té turecké a červenou řepu z vyvýšeného záhonu.
Zajímavé tipy na podzimní dobroty ze zahrady si jako obvykle vedu v nástěnce na Pinterestu: http://www.pinterest.com/zahrada/dobroty-ze-zahrady-podzim/

Chci si zde na blogu vést každý rok krátká shrnutí, co nám zahrada byla schopna poskytnout. Zatím je toho málo, jak minulý rok, tak letos. Především, když letos ani nebyl čas něco sázet a set a o zahradu se více starat. O to víc mám radost z každé drobnosti.

• několik rostlin brambor, které samovolně vyrostly v kompostu (neměli jsme čas jej přehazovat :-) ),
• pár bobulí muchovníku – nestihli jsme je sklidit,
• asi tři hrsti plodů aronie, taktéž jsme je nestihli sklidit, jen ochutnat,
• kontryhel na čaj, je ho málo, tak jsem jej zatím nesbírala,
• pár šípků svraskalé růže, ještě jsem je do čaje nesbírala.

O svraskalé růži (Rosa rugosa) jsem se poprvé dozvěděla ze stránky webu pana Svobody a později i z jeho knihy o ekozahradách. A musím uznat, že pan Svoboda píše velmi dobře, na zasazení této růže na zahradu mne texty rozhodně zlákaly. Dokonce se mi tak zalíbila, že jsem úplně pozapomněla na praktickou stránku věci a troufale jsem tuhle pichlavou růži zasadila hned vedle kompostéru, kam hodlám denně chodit. No, uvidím, jak moc mi budou nebo nebudou ty drobné trny vadit.

Samozřejmě mám jako asi každá žena v oblibě i ty klasické krásné růže, které plní květinářství a které neodmyslitelně patří k romantickým okamžikům nejednoho vztahu. I toho mého. Krásně voní, krásně vypadají, sousedka jednu takovou úžasnou růži pěstuje na zahradě a nemůžu projít kolem, aniž bych si přivoněla. Ale na naši zahradu klasické růže neplánuji. Ani ty stolisté, které zbožňovaly naše babičky, ani moderní anglické či irské, ani popínavé, jaké má moje mamka, ani roubované stromkové, ani skalkové. 

Jednoduše je s nimi dost starostí, musí se opečovávat a myslím, že budu mít dost starostí s opečováváním zeleniny, natož ještě květin. Mému vkusu většina klasických růží nevyhovuje, protože jako celek nevypadají tak pěkně. Svraskalá růže je pěkným keřem i v době, kdy nekvete, a na podzim ji zdobí velké červené šípky a pěkně žluté až žlutooranžové listy, v zimě je půvabná s jinovatkou či námrazou, podívejte se na obrázky na těchto odkazech:
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=171962
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=124531
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=370917

A už se těším na šípkový čaj, který si z ní uvařím. Zatím mám na zahradě jen čtyři zavalité šípky o velikosti ředkviček. Ale na hrníček čaje na podzimní nachlazení to snad stačit bude, nejspíše je usuším jen v celku (ale déle se pak louhují), na správné zpracování šípků a odstranění chloupků a té vrstvičky, co obaluje semena, si ještě netroufám. O tom budu psát nejspíš až tak někdy za rok.

Jedlé jsou i její okvětní listy, obvykle se kandují v cukru, ale myslím, že se mi podaří časem najít a zkusit i pár dalších receptů, jen co se poperu s překlady z jiných jazyků. Zatím jsem byla ráda, že jsem si užila jejich vůni, než mi je rozfoukal silný vítr, který na zahradě máme.

Jen pokud se už těšíte, až si z šípků něco uvaříte, tak pozor na plnokvěté odrůdy svraskalé růže, u těch se šípků nejspíše nedočkáte. A počítejte s tím, že odnožuje zespod keře, právě proto je ideální do živých plotů, neměla by vyrůst více než 1,5 metru. Prý pěkně zpevňuje svahy a snáší zimní solení silnic a chodníků.

První setkání s batáty nebylo zrovna ideální. Koupila jsem si je v obchodě, udělala z nich kaši po vzoru kaše bramborové a nechutnala mi. Byla sladká. Dalo se to podle názvu ("sladké brambory") čekat, jen já to tak nějak nečekala. Ale dala jsem jim ještě šanci, zkusila pár jiných receptů a popravdě teď je doma jíme snad častěji než klasické brambory. Jenže jsou docela dost drahé, a tak jsem si řekla, že se kouknu, jestli by se pár hlíz nedalo vypěstovat i na zahradě. Nemyslím zásobu na půl roku, vždyť ani nemáme sklep, ale spíše pár hlíz na podzim na chuť a přilepšení.

V našem podnebí se batáty dají pěstovat jen podobně jako rajčata – vysadit ven, až pominou jarní mrazíky. Mráz jim totiž rozhodně nesvědčí, i když asi existují druhy (Dioscorea batatas), které to do určité míry v půdě u nás zvládnou (dle diskuze http://diskuse.nachvojnici.cz/). Obdobně jako rajčata potřebují solidní dobrou půdu, vyhřátou, a zalévat. A sklízet až na podzim, když rostlině ovadnou a zaschnou listy (prý pro lepší chuť je dobré je ještě 10 dní nechat v suchu a teple, aby byly sladší a lepší). Mně se ovšem ještě zamlouvá, že jde o docela pěknou poléhavou a "rozlezlou" rostlinku s hezkými listy a půvabnými květy, však se podívejte:

Tyhle sladké brambory prý do Evropy přivezl samotný Kolumbus 100 let před bramborami, které známe. Ale název "sladké brambory" je dost zavádějící, používá se totiž i pro "jam", což je rostlina z úplně jiné čeledi (Dioscorea) a s jinými vlastnostmi, nebo pro maniok, což je také úplně jiná čeleď (Manihot esculenta). A navíc s bramborami batáty nemají nic společného (brambory jsou z čeledi lilkovitých, batáty z čeledi svlačcovitých).  A proč vlastně tato laická biologická vsuvka o původu a názvu? Píšu ji sem, neboť potom na internetu najdete různá upozornění, že batáty prý obsahují solanin (ne, to si je někdo plete s bramborami). Nebo je prý celá rostlina hodně jedovatá, jako maniok (taky ne tak docela). Jiní (často tzv. vitariáni) zase bez obav nabádají ke konzumaci syrových batátů, což ale taky není dobrý nápad, neboť syrové batáty obsahují kyanogenní glykosid, který se ničí až právě tepelnou úpravou (díky Standa von Königgrätz z diskuze na http://www.zahrada.cz/ za informaci a odkaz na článek). No, raději při pěstování batátů pozor na řeči prodejců hlíz, kteří s klidem ke konzumaci syrových batátů taky občas nabádají.

Sazenice batátů (Ipomoea batatas, česky povijnice jedlá) se dají sehnat prý už u nás, měli by je mít v zahradnictví Kruh (za 69Kč) a v některých kamenných zahradnictví. Ale prý se dají vypěstovat i ze zakoupené hlízy, pokud nebyla chemicky ošetřena či upravena proti klíčení. Což já třeba nemám ani ponětí, kupuji je obyčejně v obchodě a k bio batátům (ze kterých by to mělo jít) jsem se tedy ještě vůbec nedostala.

Vlevo naklíčený batát umístění na teplém místě (zdroj obrázku: http://down---to---earth.blogspot.cz/), vpravo postup podle blogu http://www.outlawgarden.com/2012/04/25/grow-your-own-sweet-potatoes/)

Ze zakoupené hlízy prý stačí (nepoškozený a pěkný) batát mít na jaře doma na teplém místě a až vyraší výhonky, tak jej zasadit do květináče. Poškozený batát prý nevyklíčí. Jiní batát rozpůlí, vloží do misky s vodou, aby byl napůl ponořený a dají jej k oknu na slunce, pak stačí jen pravidelně udržovat vodu na stejné hladině a čekat. Ještě se na internetu dají najít takové komplexní umístění nařezaných batátů párátky do sklenice s vodou, ale autorka blogu http://www.outlawgarden.com/2012/04/25/grow-your-own-sweet-potatoes/ tvrdí, že to není vůbec potřeba.

Potom už stačí naklíčené rostlinky udržet doma v teple (klidně už předpěstované v květináči) nejlépe na slunném parapetu a až pominou jarní mrazíky, tak je zasadit ven na slunné místo do dobré půdy. Způsoby pěstování se taky celkem liší, prostor pro experimenty tu rozhodně je. Někteří batáty pěstují klasicky v půdě jako brambory v hrůbcích, jiní jen v půdě zamulčované slámou. Někteří je používají v zeleninových polykulturách na pokryv půdy k jiným plodinám. A spousta návodů volí pěstování v dostatečně velkých nádobách třeba i na terase (ale mají menší výnosy). Ve všech případech je ale důležitá pravidelná zálivka a hodně slunce.

Shora zleva: batáty klasicky v půdě v hrůbcích (zdroj obrázku: http://gardenharbor.hubpages.com/), batáty v zeleninové polykultuře slouží jako hezký pokryv půdy, na dřevěné treláži kolem nich se pnou fazole (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/pin/280067670548999902/), batáty lze mulčovat slámou (zdroj obrázku: http://down---to---earth.blogspot.cz/) a nebo pěstovat v nádobách (zdroj obrázku: http://www.outlawgarden.com/).

Kdo má sklep, prý se dá uchovat potom i vlastní sadba hlíz v písku právě ve sklepě. A pozor prý na batáty dovážené z USA, prý mají nějakou chorobu, takové krupičkování listů.