sobota 24. ledna 2015

Náš ochočený Typhlodromus pyri

Poprvé jsme se o něm dozvěděli loni z článku v časopise Zahrada v obrazech a byla to láska na první pohled. Museli jsme si však počkat téměř celý rok, než jsme si ho v teď v zimě mohli celí nedočkaví objednat a vyzvednout v Brně v Biocontu. Ano, šlo by ho nechat poslat poštou, ale osobní vyzvednutí byla taková větší jistota. 
Řeknu vám, je to zvířátko k pohledání. Maličké, skromné, nenáročné. Do víkendu jsme jej měli na balkoně, ani nepípl a nechal se i fotit. Pardon, nechala se fotit, ony jsou v těch plstěných páscích totiž vlastně samice. No a po slavnostním umístění na naši zahradu nám náš nový ochočený domácí (či spíš zahradní) miláček Typhlodromus pyri bude s chutí hodovat na sviluškách, hálčivcích a především na vlnovnících (to jsou ti, co mi zničili první hrušeň). A jak si ho jednou člověk pořídí, tak už u něj zůstane napořád. No, není to milé?

Už jsme si ubytovali milého malého T. pyri na zahradě.
Jestli T. pyri neznáte, tak se seznamte. Je to 0,6 mm velký dravý roztoč, který byl dříve v přírodě a sadech a zahradách naprosto běžný, jenže používáním chemických postřiků se jej podařilo skoro vyhubit. U nás na zahradě nejspíš přirozeně nebude, když je to nově založená zahrada "na zelené louce" a sady a zahrady okolo jsou daleko předaleko. A právě proto jsme si ho koupili. Sada 25 plstěných pásků, ve kterých je T. pyri zalezlý, nám na zahradu bohatě stačí a ještě podarujeme sousedy, neboť mají jabloně. My s ním chceme chránit především naše hrušně a vinnou révu. Nejvíce se nám ale líbilo, že jej do zahrady dáte jednou, a už více nemusíte. Je to jednorázová investice. T. pyri tam přezimuje a přežívá, i když zrovna nemá potravu. Buď jí pyl a nebo hladoví. 

Do zahrad se dodává jen v zimě, kdy přespává v připravených plstěných páscích. Když nejedete na zahradu hned, přežije v chladu na balkoně pár dní, nebo v případě teplé zimy v ledničce. Pásky si potom sešívačkou přicvaknete na větvičky či kmínky a ponecháte do jara. Jakmile se oteplí, T. pyri z nich vyleze a vy je můžete ze stromů odstranit.

Na naše malé stromky podle mne stačí jen dva pásky.
Na které stromy má smysl T. pyri věšet? Prý nejvíce na jabloně a vinnou révu. Ale uplatní se na každém ovocném stromě (hrušně, broskvoně, meruňky, třešně, višně, a dále na ořešáku a rybízu či angreštu). 2-3 pásky přijdou na jeden strom (dávají se všechny tři těsně vedle sebe), u révy na každý 3. keř jeden pásek. Do tří sezón by se měl roztoč dostatečně rozmnožit a držet prý škůdce na uzdě (podle diskuze na Zahrada.cz to ale ne vždy platí). Tedy za předpokladu, že nepoužíváte některý z insekticidů a fungicidů, které by ho mohly zahubit. Dostali jsme s návodem celý seznam těch, co mu mohou ublížit. Pro klasické zahradníky tedy tenhle drobek bude zbytečnou investicí. Ten se hodí opravdu spíše pro bio/eko/přírodní pěstitele.

neděle 18. ledna 2015

Dědo, vyprávěj o stromu před domem...

"Dědo, vyprávěj mi o stromu před naším domem, " řekla jsem a podala starou černobílou fotografii lehce rozmazaného domu se dvěma košatými stromy přímo před okny. Byla pořízena někdy v padesátých letech, po tom, co děda vlastníma rukama dal (po válce) zničený dům opět dohromady. 

Můj rodný dům, já už jsem stromy před okny nezažila.
Pro mne to byl hodně divný pohled na rodný domek, neboť jsem už dům zažila jen s ohraničeným zeleným trávníkem (na dnešní poměry s docela vysokou trávou). Našemu dětskému pokoji (vpravo dole) nic nestínilo a nebránilo ve výhledu, co si pamatuji.
"Jedno byla dobrá zimní hruška a to druhé nejspíš jabloň... ale zimní jabka, ne ta letní, jak měl soused vedle... ." Musím říct, že mne v dnešní době vlastně překvapuje, že užitečný ovocný strom měl před domem ve vesnici snad skoro každý. Není se čemu divit, dříve se především dbalo na užitek a plocha před domem přímo vybízela k tomu, aby "neležela jen tak ladem" a zasadil se na ni alespoň nějaký ten ovocný strom. "Oni ho zasadili ještě před válkou," řekl děda a myslel tím svého otce (dříve se ještě "onikalo"). "Hrušku i jabloň."

Můj rodný dům před válkou. Na fotografii ještě není vysazený ten mladší strom. Stromy před domy sázeli i sousedé.
Tak to mi skoro vyrazilo dech. Znala jsem dědova vyprávění o návratu do vesnice po nuceném vystěhování, o tom, jak pracně v podstatě znovu postavil dům, jak složitě na něj sháněl cihly, co všechno bylo po válce poničené. Ale nikdy se vlastně nezmínil o tom, že cihlu po cihle lepil maltou ve stínu těchto dvou stromů. A vážně, další stará černobílá fotka s lešením zaklíněným hned vedle statných stromů to dosvědčuje.

Stromy se nekácely ani kvůli opravě domu.
To už dnes taky není obvyklé. Domy a budovy se spravují často v první řadě tak, že se vykácí přítomná zeleň, aby nezavazela velkým strojům a technice. Je obdivuhodné, že si lidé dříve vážili stromů natolik, že dbali na to, aby strom nepřišel k újmě, i když se kolem stavělo a každý kvůli jeho větvím musel vynaložit kroky a práci navíc při obcházení.
Oba stromy se dožily celkem vysokého věku a děda je pokácel prý až v momentě, kdy prostě byly staré a nenesly již ovoce. Nové se však nevysazovaly, to už tak nějak nebylo v té době v kurzu. Ono ne pro každý dům je vhodným řešením vysázet před okna džungli stromů. Mám kamaráda, který vyrůstal ve velmi tmavém, stinném a smutném pokoji, do kterého mu přes smrky, břízy a jiné jehličnany proniklo jen pár slunečních paprsků. A jak se říká, kam nechodí slunce, tam chodí lékař, ale to už by bylo na úplně jiný příběh. 

Tolik o dvou stromech z jedné staré černobílé fotky z dědova šuplíku. A proč to sem na blog vůbec dávám? Především proto, abych sama i po letech věděla, kde jsem vlastně přišla k tomu poněkud netradičnímu nápadu vysadit před náš plánovaný dům jednu pěknou zimní hrušeň...

neděle 11. ledna 2015

Podpořte otevřený dopis pana Kvapila

Když někoho něco štve (konkrétně omezení práv drobných producentů osiv na výměnu a prodej semen) a nezaloží jen ruce a nestěžuje si na situaci v hospodě a něco s tím kvalitně a smysluplně udělá, ráda to ocením nebo pomohu. Toto je zrovna případ otevřeného dopisu ministrovi zemědělství. 

Pan Marek Kvapil z blogu http://www.potravinovezahrady.cz/ sepsal velmi pěkně, kde je problém v zákoně a navrhl i vhodné řešení novelou zákona. Vše v tomto příspěvku. Při psaní dopisu požádal o pomoc i paní Malíkovou ze Svazu PRO-BIO, paní Vlašínovou z Mendelovy univerzity, europoslance Pavla Poce a paní Matouškovou a Hauserovou ze spolku Permakultura (CS). Není to jen "nějaký naštvaný dopis", ale velmi rozumně napsaný text s rozumným návrhem řešení situace.

Dne 30. ledna 2015 se pan Kvapil sejde s ministrem zemědělství. Do té doby (nejpozději do 28. ledna) mu můžete posílat podepsaný dopis na jeho adresu, abyste ho v jeho záměru podpořili. Všechny informace a text ke stažení najdete v příspěvku:

Můj podpis a podpis mého manžela už míří naskenovaný panu Kvapilovi. Držím pěsti, ať se podaří změnu prosadit.

Semínka, to je, oč tu běží.

neděle 4. ledna 2015

Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Když napadne měkký krásný prachový sníh, máte jedinečnou možnost zjistit, kdo všechno se potuluje po vaší zahradě.

Takto vypadala naše zahrada předloni, zapadaná sněhem. Kromě našich stop tam byly i stopy myší, bažanta, koček a drobných ptáků.
Pokud nemáte psa, častým návštěvníkem budou nejspíše kočky. Mají tlapky s měkkými polštářky (drápky jsou zatažené, takže ty stopy nedělají), stopa měří kolem 3 cm. Podobnou stopu má kuna, ta již má ale někdy viditelné drápky a je větší, kolem 4,5 cm. Častěji prý kuny poskakují, takže jsou vidět dvě a dvě stopy, není to ale směrodatné, když kuna utíká, sled stop je prý podobný jako u kočky. No a ještě můžete najít stopy půvabné lasičky, jsou menší než kočičí, jen 1,5–2 cm a protáhlé. Také jsou pro ně typické dvě a dvě stopy, ale ne směrodatné (umí se i plížit).


Když už vám po zahradě často chodí kočky, mají k tomu často důvod: malé hlodavce. Pokud objevíte maličké řetízkovité stopy kolem 1 cm, nejspíš to bude například myš (ne vždy je prý stopa po ocásku viditelná), větší stopy kolem 2 cm s viditelnou rýhou po ocásku by mohly patřit kryse či potkanovi. Objevit by se prý ale na zahradě mohly i myšice (bez stopy ocásku) nebo rejsci (maličké stopy, přerušovaná rýha po ocásku). Rozeznat jednotlivé stopy od sebe ale nebude úplně jednoduché, možná vám a dětem ale bude stačit vědět, že se po zahradě nějaký z hlodavců, kteří neupadají do zimního spánku, pohybuje a kudy chodí a kam. A také, kdo mu je v patách.



Když už jsme u těch malinkatých stop, občas se mohou na zemi nebo vyvýšených stříškách objevit drobné ptačí stopy. Jak od sebe poznat jednotlivé druhy vám neporadím. Obvykle to ale budou sýkorky nebo třeba i vrabčáci.


Pokud pěstujete lísky, možná vaši zahradu pravidelně navštěvuje i veverka. Má velké zadní stopy kolem 6 cm, malé přední tlapy kolem 2 cm a skáče, takže obvykle najdete stopy předních v jedné řadě a zadních tlapek v jedné řadě. Vidět byste měli prý dobře i drápky. Dokonce i netopýři loví občas na zemi a tak můžete najít jejich zvláštní stopy, podle dokumentu Stopařské minimum vypadají takto: "Ve stopní dráze se obvykle objevují pětiprsté zadní končetiny, zápěstní kloub s 1. prstem a drápem a trojúhelníkovitý otisk ocasní blány."

(Zdroj obrázku stopy netopýra: www.freewebs.com/ivanhoracek/PDF/PNS-8.pdf‎)

A kdo ještě chodí v zimě po zahradě vám?

PS: Stopy jsou laicky nakreslené a překreslené, pokud sem zavítá odborník na stopy živočichů, předem děkuji za kritiku a upozornění na možné chyby v kresbě.

Materiály k určování stop:

čtvrtek 1. ledna 2015

Leden – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v lednu?
  • Pokud jste na Vánoce měli jedličku, můžete ji využít na zakrytí jahod, skalniček či trvalek, aby měly ochranu proti mrazům. Opadané jehlice ze smrčků mohou přijít na kompost, zkrácené větve na hromadu do rohu zahrady pro úkryty pro užitečné živočichy. (Více v článku Co s vánočním stromečkem?)
  • Pozorovat ptáky na krmítku, pokud je v těžkých mrazech přikrmujete (více o krmení ptáků). Do pítka jim v holomrazech dávat pravidelně vodu (více o pití ptáků v zimě).
  • Stále můžete sklízet zimní cibuli, pórek, růžičkovou kapustu, pastinák nebo kadeřávek (zimní dobroty ze zahrady).
  • Nepravý jasmín, vilíny či kaliny nebo malé čemeřice mohou začít někdy kvést dokonce už v lednu, pokud je máte, podívejte se, zda se třeba neprobudily k životu (více o zimních květech).
  • Koukat se na zahradu za oknem z domu, listovat knížkami a přemýšlet, kterou kytku vysadíte v tomto roce, nebo plánovat, jaké změny na zahradě uděláte.
  • Fotit barevné bobule skalníku, hlohyně či dřišťálu, pokud je ještě nesezobali ptáci. Hezké listy mají i cesmíny.
  • Pokud není sníh a zmrzlá půda, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.
Když je sníh:
  • Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří. 
  • Užít si pořádnou koulovačku na zahradě, postavit sněhuláka či sněhulačku či rovnou iglů či hrad. 

  • Pokud je sníh těžký a mokrý, raději jej z mladých stromků trochu setřeste, aby nepolámal mladé větve. 
Zapomeňte na:

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?