Při prohledávání archivu Národní knihovny jsem v systému Kramerius našla starou knihu Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni.  Sepsala ho paní Hanna Dumková už v roce 1883 a mě opravdu velmi zajímalo, jestli se v knížce najde alespoň pár receptů, které by stály za vyzkoušení i v dnešní době, kdy má každý doma mrazničku na uchování ovoce a supermarkety překypují jahodami i v zimních měsících skoro jako bychom byli v pohádce O dvanácti měsíčkách.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)

V době paní Dumkové se pro konzervaci a uchovávání plodů používal především cukr a tak ho v knize najdete snad v každém receptu a ve velkém množství, tedy nic dobrého pro zdraví a štíhlou linii. Navíc recepty jsou opravdu velmi stručné, autorka hodně spoléhala na to, že dámy její doby jsou zkušené kuchařky, které vědí, co a jak. Mnohdy jsem opravdu jen odhadovala, co se vlastně v tom receptu děje. A samozřejmě v knize není ani jeden obrázek.

Přesto jsem tam našla několik zajímavých receptů, které by někdy stály za nějaké to experimentování v kuchyni, když budete náhodou mít přebytky úrody ze zahrady. Sepsala jsem je níže, název jsem někdy volila po svém moderněji a výstižněji a proto jsem vždy připojila i číslo receptu v knize a odkaz na zobrazovací rozhraní systému Kramerius (musíte si nainstalovt plugin, abyste stránku knihy viděli).

Kniha mne překvapila i šíří záběru ovoce. Jsou tam recepty z dřínek, bezinek, šípků, kdoulí, jeřabin, jalovce, ale také spousta receptů na úpravu citronů (dnes jsou v obchodech, dříve asi byly jen sezonně), pomerančů, kapar i jedlých kaštanů. Kromě ovoce tam má i kapitolu na zavařování okurek. Občas jsou mezi recepty i typy, jak uchovat ovoce déle čerstvé (např. "větvička se švestkami zadělá se pod krov do studně" a jiné) a na konci je ke zpracování ovoce obecně ještě sepsaná celá kapitolka.

Jsou to už čtyři roky, co jsem zažila první zimní grilování na sněhu. Bylo to právě 15. února 2011 v zahrádce u rodinného domu v brněnských Černovicích. Kluci z mého studijního kroužku navrhli oslavit naše úspěšné složení státních zkoušek jak se patří – pořádnou grilovačkou. Co na tom, že jsme státnicovali v únoru, zahrada byla pod sněhem a venku krásný -1 °C. Užili jsme si to parádně, a to jsme ani nesplňovali několik bodů, které se v článcích v časopisech pro zimní grilování doporučují. A které to vlastně jsou?



Hlavně nohy v teple

Pořádně teplé ponožky a kvalitní zimní boty jsou základem. Já docela mrzla v tenkých podzimních botkách a měla jsem pocit, že venku musí být alespoň -15 °C. Nevěřila jsem teploměru, který tvrdil, že je pouhý stupeň pod nulou. Obecně se doporučuje při zimním grilování nestát na sněhu nebo ledu, ale na suché, izolující podložce (nejlépe dřevěné desky).

Venkovní gril nemusí být v zimě nutně "pod pavučinami". (Zdroj obrázku: freeimages.com)

Horké svařené víno a pro nás, co alkohol moc nemusí, zázvorový čaj v termosce, to je povinná výbava zimního grilování. V pletených rukavicích se nejlépe drží keramické hrnky, které příjemně hřejí a nápoj se za chvilku zchladí na takovou teplotu, že nepálí na jazyku.

Pro zimní grilování se spíše doporučuje používat gril s poklopem. Ne, že by s normálním grilem grilovat nešlo, ale poklop zajistí dostatečné prohřátí masa a vyhnete se všetečným dotazům hostů, zda je to zimní grilování bezpečné, jestli byste neměli použít teploměr či maso raději dopéct doma v troubě. Navíc grilování nerozhodí ani drobné sněžení.

Spotřeba briket či dřevěného uhlí, či co jiného používáte na grilování, je v zimě větší. Mějte ho dostatek, uskladněné nejlépe v suchu. A počítejte s tím, že roztápění grilu bude trvat déle (už třeba jen pro ty zmrzlé ruce nebo obtížnější manipulaci v rukavicích).

My s manželem jsme tenkrát naložili krkovičku do rozmarýnu a slavili jsme s ní úspěch. Co grilovali kluci si už vlastně moc nepamatuji. Tedy až na jeden unikát, kamarád zkoušel grilovat okurku, neb v zimě nesehnal cuketu, kterou znal z letního grilování. (Jsou přece příbuzné, ne? :-) ). Chuť grilované zimní okurky je, přinejmenším, netradiční. U zimního grilování rozhodně zvažujte, co budete grilovat, a jak a kde to budou hosté jíst. V různých článcích na internetu se doporučují nahřívané talíře a počítá se s tím, že hosté jedí jídlo doma. To ale podle mne ztrácí veškeré kouzlo zimního grilování jako takového.

Nedoporučila bych grilovat jehněčí nebo krevety, obojí při chladnutí příliš zvýrazní svou chuť a ne každému to vyhovuje. Grilujte takové maso, které vám bude chutnat i vychladlé. A porcujte je na malé kousky, které nejlépe hned na místě přítomní strávníci snědí, aby se zahřáli. Co se týká zeleniny, v zimě moc vhodných kousků ke grilování neseženete, snad dýně by se dala a nebo čekanky...

Nečekám, že budeme v zimě grilovat často. Spíše tak jednou dvakrát za celou zimu, ale rozhodně chci, abychom si se synem užili tuhle netradiční podobu grilování. Nejspíš si jen ogrilujeme pár klobásek a sníme je v housce s kysaným zelím jako takovou domácí obdobu hotdogu. A konečně si připravíme grilovaný ananas sypaný mátovým cukrem, na který v létě vždycky zapomeneme.

V knize pana Svobody (Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku) pro mne byla zeleninová polykultura něčím úplně novým. Znala do té doby jen klasické řádky zeleniny, složité střídání míst a maximálně tzv. smíšené kultury se složitými pravidly co s čím pěstovat či nepěstovat v sousedství. Polykultura byla jako svěží vánek. Ono se dá pěstovat zeleninu jen tak dohromady? Paráda!

Když jsem si ale o polykultuře začala trochu více číst, přišlo vystřízlivění. Nemůžu si do polykultury vyset cokoliv, co mne napadne. Má určitá pravidla, je potřeba ji buď dobře ozkoušet nebo dobře promyslet. A je prý nutné denní sklízení... a co když budu týden dva na dovolené? A co další roky, mohu na stejné místo oset stejnou polykulturu? Mnoho zeleniny se nesmí na stejné místo vrátit až šest let po sobě, to se v řádcích lépe uhlídá než v polykultuře.

Se zeleninovými polykulturami experimentují lidé v zahraničí i u nás. (Zdroj obrázků: http://newurbanhabitat.com/, http://www.rosalindcreasy.com/, https://www.pinterest.com/ a http://hickeryhollerfarm.blogspot.cz/)

Ten systematik ve mne (jj, stačí kouknout na plány mojí zahrady, vše dopředu promyšlené, zakreslené, mám sklony k tomu si vše dopodrobna plánovat) si začal říkat, že by možná přece jen byl lepší vyzkoušet způsob takové "řízené polykultury ve čtvercích", neboli square foot gardening, který vymyslel pan Mel Bartholomew. Byť toho o něm zatím moc nevím. Váhám, přemýšlím, dohledávám informace. (Kdo zeleninovou polykulturu nezná, koukněte se do článku Divoká zeleninová polykultura. Kdo nezná square foot gardening, čtěte článek Dejte sbohem vysazování do řádků. Pěstujte ve čtvercích.)

Čtvercové zeleninové zahrádky jsou taky zajímavým polykulturním konceptem. (Zdroj obrázků: http://animalfriendlyeating.blogspot.cz/ a http://www.albertahomegardening.com/)

Ať z toho taky něco máte, sepsala jsem sem na blog pár dalších informací o polykultuře, jak ty omílané informace, tak především i ty, které nejsou tolik známé či na první pohled zřejmé. Nejprve ale začnu pozitivy, aneb proč mne polykultura nadchla:

• Mám pro zeleninu na našem malém pozemku vyčleněný jen prostor okolo 50 m2, část je ale zastíněná, při vyvýšených záhonech to nakonec prakticky bude jen čistý prostor 18 m2. Chci toho pěstovat hodně. Potřebuji naplno využít celý ten prostor, ať je dostatečně živo a plno pod zemí i nad zemí. Polykultura je jedna z možností, jak naplno využívat malé prostory a pěstovat tam velké množství různých plodin a zeleniny.
• Polykultura by měla eliminovat škůdce díky tzv. zmatení škůdců (to neznamená, že tam žádní nebudou, jen jich bude méně). Kdo byl ale zvyklý na cílené stříkání zeleniny vybranými prostředky, bude z toho na větvi, protože najednou nemůže postříkat brokolici, aniž by to zasáhlo i šest dalších různých plodin. 
• Plné pokrytí půdy jedlými rostlinami už nedává prostor plevelům. Ale ze začátku, než rostlinky vyrostou, se tam stejně nějaké dostanou. Potom je podstatné, jestli v té změti rostlin umíte poznat plevel od vaší zeleniny už i v ranném stadiu.
• Polykultura zadržuje vláhu, není potřeba tolik mulčovat, nižší a rozlézavé rostliny zakryjí půdu samy.
• Kombinací různých rostlin, i repelentních, jako jsou afrikány a měsíček lékařský, můžete přilákat více opylovačů a například tykvovité potom nebude potřeba opylovat ručně pro jistotu.
• Polykultura se nejlépe hodí pro zahradníky, kteří chtějí pěstovat od každého trochu a chodit do zahrady s košíkem a hledat, co lze sklízet a pak s tím "něco" v kuchyni vyrobit. Nemáte stabilní stále stejnou sklizeň mrkve a brambor na uskladnění, ale spíše hodně zeleného do salátů, ředkvičky, a každý rok trochu jiné množství zeleniny.

Nejsem sama, koho tato pozitiva nadchla, polykulturu už u nás zkusilo pár nadšenců, někteří od ní nakonec upustili, jiným se zalíbila, vizte jejich články a příspěvky:

• První permakulturní krůčky – polykultura
• Diskuze na téma Polykultura
• Diskuze na téma Zeleninová polykultura
• Pěstování zeleniny: pomůže polykultura k větší úrodě i v truhlíku?
• Kombinace rostlin – polykultura
• Záhradka pre lenivých sa volá zeleninová polykultúra
• Zeleninová polykultura
• Zeleninová polykultúra
• Polykultura – kombinace rostlin – jak na to?
• Milpa po česku
• První zkušenosti s polykulturou

Pěkné a zajímavé zeleninové polykultury už rostou i v Česku a na Slovensku. (Zdroj obrázků: Zeleninová polykultura Tomáše a Lucie Burianových z Chaloupky na dobrém konci, Milpa po česku z blogu pana AgriCE, jarní zeleninová polykultura paní Jitky Muškové z webu Rodinnezahrady.cz a zeleninová polykultúra pana Romana Šabíka z webu http://romansabik.blogspot.cz/)

Jaké jsou nevýhody polykultury? Některé už velmi pěkně sepsal pan Svoboda v článku Zelenina – střídání plodin.

• Abyste ze zeleniny opravdu něco měli, potřebujete zkušenosti a hodně informací. Potřebujete se naučit zařazení zelenin do jednotlivých čeledí, abyste měli polykulturu pestrou. Potřebujete už znát rostliny, které pěstujete (velikost, tvar, kořenění, rozpínavost), abyste předvídali, co v polykultuře udělají. Pokud znáte plod cukety jen z trhu a nevíte, jak vypadá celá rostlina, budete se divit. Měli byste se vyznat i v jednotlivých odrůdách (dýně hokaido je oproti ostatní příliš rozpínavá, novozélandský špenát je narozdíl od normálního až metr vysoký, topinambury jsou trvalkou a nezbavíte se jich ze záhonu, apod.). Ano, začít se dá i jen tak experimentálně, ale co jsem četla reakce lidí, kteří to zkusili, dostavilo se častěji rozčarování a zklamání.
• Články a kapitoly v knihách, ke kterým jsem se já dostala, obvykle moc nevysvětlují, co s polykulturou další rok. Mohu vyset "to stejné"? Mohu vyset jakokouliv kombinaci? Jak do toho zapadá či nezapadá střídání záhonů (I., II., III. trať a nechat ležet ladem či se zeleným hnojením)? Mohu každý rok set do polykultury neustále ředkvičky? Ani Alys Fowler (psala jsem o ní), která si ze zahrady udělala jednu velkou polykulturu, neřešila ve svém pořadu, co udělá jinak dalším rokem. Otázek je tam více než odpovědí. Naštěstí už k tomu něco dopsal pan Svoboda v článku Divoká zeleninová polykultura.
• Nerozlišíte jednotlivé odrůdy například mrkve, tudíž nebudete vědět, která je "ta" lepší a kterou si nechat na semena či příště opět koupit. Fiaskem může skončit situace, kdy si vysázíte ranné i pozdní odrůdy, z pozdních nic nebude, protože je nevědomky sklidíte už průběžně.
• Pokud si nepohlídáte a trochu nepromyslíte střídání plodin, budete se čím dál častěji setkávat s chorobami. Například velmi časté zařazování brukvovitých do stejného záhonu s polykulturou může skončit boulovitostí kořenů brukvovitých, pokud nestřídáte místo pro česnek, hrozí drátovec. A podobně. V případě, že si střídání plodin promyslíte, jejich velké množství v jednom záhoně vám bude komplikovat vymýšlení polykultur na další roky, např. hrách by se na stejném záhoně neměl objevit 6 let, ředkvičky a rukolu byste (asi?) neměli dávat na záhon, kde dříve byla brokolice a zelí apod.
• Chybí dostatečné množství "osvědčených polykultur" v komunitě, ze kterých by mohli čerpat začátečníci a nadšenci a po úspěchu s nimi se pustit do vlastního experimentování. V podstatě je často zmiňovaná a známá jen polykultura "tři sestry" a pak polykultura s ředkvičkami a kupou semínek k tomu. 

Únor je jeden z nejklidnějších měsíců, co se zahrady týká, půda je zmrzlá, venku je vlezlá zima, že ani není moc důvodů do zahrady chodit a spíše na ni člověk kouká přes okno z tepla domova.

Zapomeňte na:

• Solení cestiček v zahradě, vhodnější je písek a štěrk (více o zimním sypání cestiček).