Naplánujte si ty stromy dostatečně od sebe!

Je to už můj každoroční lednový rituál. V chladných a mrazivých lednových dnech vytáhnu z knihovničky knížku pana Svobody o ekozahradách a čtu si. Pokaždé tam něco objevím, zreviduji si, jestli mám tu zahradu naplánovanou dobře (mám :-) ), jestli mi nechybí tajemná zákoutí či chráněná místa pro odpočinek a popřemýšlím, jestli si ještě nezasadím nějakou z popisových rostlin. Pokochám se pěknými obrázky a u té knížky si prostě odpočinu.
No a právě tento rok jsem TO udělala. Konečně jsem poslechla zásadní radu pana Svobody a překreslila si plánek zahrady s opravdovými rozměry dospělých stromů. Já vím, já vím, on tam o tom píše skoro v každé kapitole. Nelze přečíst tu knihu a neodnést si informaci "plánujte si stromy v dostatečných rozestupech!". Jen blázen by řekl, že si toho v té knížce nevšiml. Jenže já jsem to před třemi roky záměrně neposlechla.
Za každou cenu jsem si přála, aby už na zahradě NĚCO velkého rostlo, až tam postavíme dům a budeme bydlet. Některé stromy jsem dala blízko sebe s tím, že se to časem nějak samo vyřeší, některé drsné podmínky na zahradě nepřežijí, nebo je přinejhorším časem pokácíme. A tak se i stalo, dvě hrušně nepřežily zimu a následné jaro, nahradila jsem je jen jednou hrušní. Meruňka odešla letos. Takže už se mi tam stromy v dospělé velikosti tak nějak vejdou. Tedy až na buk. Vzhledem k tomu, že to byla špatná koupě, místo stromu se zapěstovanou korunkou přišlo pometlo se seřezanými větvemi, už jsem se vlastně smířila s tím, že jej časem pokácíme (a v plánku jej nakreslila maličký). Zatím chrání zahradu a ovocné stromy před silným větrem a až bude na zahradě těsno, půjde pryč. Bohužel.

A kolik metrů si tedy pro opravdové stromy musíte rezervovat? Dovolila jsem si vypsat údaje z knihy pana Svobody:

• 12 metrů průměru koruny: ořešáky, jedlé kaštany, třešně, oskeruše, lesní stromy sázené jako solitéry
• 10 metrů průměru koruny: jabloně, hrušně, moruše
• 8 metrů průměru koruny: slivoně, jeřáby, lísky turecké, višně
• 6 metrů průměru koruny: meruňky, broskvoně, mišpule, hlohy, lísky, střemchy, mahalebky, keřové višně
• 4 metry průměru koruny: muchovníky, rakytníky, dříny
• 2–4 metry: běžné keře (ptačí zob, svída, šípková růže, zimolez, aronie, ...)

Zaujal vás můj plánek zahrady? To by se vám mohly líbit i nějaké další... schovávám si je v nástěnce na Pinterestu: https://www.pinterest.com/zahrada/plánky-zahrad-pro-inspiraci/

Starosti s retenční nádrží na dešťovou vodu

Ještě ji nemáme. Ale jsme ve fázi, kdy si musíme říct, jak velkou podzemní retenční nádrž na dešťovou vodu na pozemku budeme chtít, jaký typ, kde bude, kdy nám ji budou kopat. No prostě naplánovat základní nástroj pro zalévání naší zahrady a hospodaření s dešťovou vodou. 

Dešťovou vodu ze střech a zpevněných ploch potřebujeme zachytávat kvůli zalévání. (Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/)

V našem okolí si podzemní retenční nádrže pořizuje snad každý nový domek, dešťovou kanalizaci tu nemáme, takže je to taková nutnost a užitečný doplněk ke vsakovací jámě. Někteří používají dešťovou vodu i na praní v domě. A jednomu po druhém tam retenčky buď praskají, nebo jsou promáčknuté nebo jinak nepoužitelné. A to prosím od různých firem. Třeba sousedům kvůli nové retenční nádrži pojezdili bagrem část zahrady, museli rozebrat část plotu a bagrem vykopat sromy a keře, které bylo nutné přesadit jinam. Tu starou, promáčknutou, se rozhodli nechat v půdě, aby nemuseli rozebrat celou terasu, pod kterou retenční nádrž mají. A reklamaci se snaží vyřešit doteď, peníze v nedohlednu. Jiným se při opravě díry v retenčce začala ta díra zvětšovat a následně retenčka bortit. Další si nádrž shora zabetonovali, a později také zjistili, že mají v retenční nádrži díru, a děsí se oprav, které se kvůli betonu budou muset provádět jen složitě zevnitř. Jakmile se v našem okolí stočí řeč na retenční nádrže, jeden příběh je drsnější než druhý.

Není se co divit, že se snažíme neudělat stejné chyby. Nedokážu si představit, jak by mi jednou na zarostlou a upravenou zahradu vjížděl malou uličkou kolem domu bagr, aby mi opravili poškozenou retenční nádrž. Brrr!

Tak jsem zkusila sepsat do článku pár informací o retenčních nádržích na dešťovou vodu z pohledu naprostého laika, který se v tom snaží zorientovat.

Jaké nádrže se dají pořídit?

• samonosné plastové (monolitické)
• plastové připravené k obetonování
• svařované (musí se také obetonovávat kvůli možnému praskání ve svárech)
• sklolaminátové (také často praskají, lidé je obetonovávají)
• nádrže, sila, cisterny z družstev a podobné nádoby, které si majitelé obetonují

Nejvíce se nám líbí ty plastové samonosné monolitické nádrže, reklamy na ně zní dobře, jsou prý lehké, pevné. Dokonce na ně firmy dávají dlouhé záruky. Potíž je ale v tom, abyste si vybrali i solidní firmu, která takovou nádrž zvládne správě položit do země. Níže v odkazech mám i fotoseriál, jak se taková nádrž pokládá do země, na pečlivě připravenou rovinu, obsypat pískem, pěchovat, ale ne zas moc nahoře... Pokud není dodržen správný technologický postup, máte spadeno na velké problémy.

Po průzkumu retenčních nádrží u sousedů a dalších lidí ale nejlépe vydržely ty podomácku vyráběné. Majitelé sehnali cisternu, nádrž z družstva a podobné legrácky za pár korun a pečlivě je obetonovali. A s retenčkou nemají už roky a roky žádný problém.

Naši předci měli, co se týká nádrží na vodu, vkus. Takto vypadá dávná nádrž na vodu z historie ve městě Al-Džadída. (Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/.)

Kam s retenční nádrží?

Když máte kvalitního a dobrého architekta a projektanta, poradí vám, kam správně retenční nádrž umístit. Ale třeba sousedé si nechali poradit přímo od firmy, co jim stavěla dřevostavbu na klíč. Dali si na malém pozemku retenční nádrž do země a nad ni nakupili asi metr hlíny navíc, aby tam udělali terasu (dle projektu). Po dvou letech se jim to celé začalo sesouvat a bortit, až se retenčka promáčkla, voda vytékala a celé to ještě více podemílala. Při opravě se to celé na opraváře málem sesunulo. Když to viděl někdo z oboru, hned jim řekl, že se nad retenční nádrž nesmí kupit tolik těžké hlíny a že šlo vlastně o chybu v technologickém postupu. Takže, pod valy a do přílišné hloubky retenční nádrže raději nedávejte. 

Protože na retenční nádrž obvykle navazuje nějaký systém vsakování, měli byste si dát pozor, aby byla vsakovací jáma v dostatečné vzdálenosti od retenčky (a také od základů domu) a nemohlo dojít k podemílání. No a navíc by měla být retenčka v nezámrzné hloubce. 

Jak velkou retenční nádrž?
To je otázka, kterou zrovna řešíme. Z internetového kalkulátoru jedné firmy (viz odkaz níže) nám vyšlo, že potřebujeme 6,5 kubíkovou nádrž. Sousedé měli na zahradu o poloviční velikosti jen 3,6 kubíkovou nádrž a rozhodně jim nestačila. Ale dalším sousedům nestačí ani 7 kubíková nádrž. Problém v naší lokalitě totiž je, že tam prší jen jednou za čas, ale pořádně. A pak dlouhé týdny ani kapka. Takže retenční nádrž ten déšť ani celý nepojme a pak je po týdnu zalévání na dlouhou dobu opět prázdná. Poučení? Nedejte na kalkulátory, ale zjišťujte, jak velké retenční nádrže mají sousedé a jestli jim stačí.

Nezbytné i postradatelné doplňky
Sousedé už kupují druhé čerpadlo. Nechali si totiž poradit jen v hobymarketu a pořídili levné ponorní kalové čerpadlo, které jim brzy odešlo. Navíc museli neustále sledovat, jestli už nesaje vzduch, nemohli jej použít brzy z jara na přečerpání části vody do sudu, neboť se nemohlo používat za nízkých teplot. A mělo poměrně malý tlak a průtok. Na čerpadle záleží, jestli budete retenčku opravdu často a rádi používat, takže si vyberte to správné a zeptejte se odborníků nebo na odborných diskuzích na internetu.
Při budování retenční nádrže myslete i na přívod elektřiny pro čerpadlo a rovnou si nechte zabudovat rouru pro kabel v zemi. Tak budete moct čerpat vodu z retenčky například i v zimě. Ti, kteří chtějí mít přehled o stavu vody v nádrži například přes mobil mohou takovou rourou táhnout elektřinu i pro ultrazvukové čidlo a další komponenty. Vzhledem k ceně ultrazvukového čidla jsme si ale řekli, že se zrovna bez tohoto obejdeme.
A nezapomeňte na filtry nečistot a listí.

Máte pozitivní či negativní zkušenosti s retenčními nádržemi? Na co jiného bychom si ještě měli dát pozor? Budu ráda, když se podělíte o zkušenosti v diskuzi. Ty příliš reklamní příspěvky odkazující na přímé výrobky a e-shopy, bez informační hodnoty, si ale dovolím mazat.

Další informace:

Dešťová voda: Využijte ji ve svém rodinném domě
Kalkulátor velikosti nádrže
Jímka na dešťovou vodu
Jak probíhá montáž plastové nádrže – fotonávod
Napojení nádrže na inteligentní domácí systémy

České blogy o zahradě 2015

Minulý rok byl na úrodu rozhodně bohatý. Alespoň, co se týká zajímavých a čtivých blogů, které jsem objevila. A nebo jsem se je možná jen naučila lépe hledat.

Pravidelně aktualizovaný blog Zahrada mě baví (na adrese http://www.zahradamebavi.cz/) čtu s nadšením už celý rok. Autorka v něm píše krátké postřehy ze své zahrady, ale i poznámky k aktuálním tématům, reportáže, tipy. Příspěvky jsou plné krásných autorských fotografií, radost pohledět. Připomenula jsem si díky blogu, jak jsou krásné srdcovky a našla návod, jak zajímavě pěstovat tulipány.

Nedávno jsem objevila jeden velmi čtivý blog Sláma v botách (na adrese http://www.slamavbotach.cz/). Četla jsem všechny články na jeden zátah do noci, tak mne vtipné a trefné texty dostaly. Autorka tam popisuje svoji strastiplnou cestu za pěstováním vlastní bio zeleniny. Snahu o aplikování přírodních a permakulturních principů z knížek střídá tvrdá realita na zahradě, slimáci a připomínky a poznámky snad všech členů rodiny. Díky jejímu blogu vím, že opravdu, ale opravdu nikdy nebudu zkoušet domácí hnojivo ze slepičinců a že příliš moc úrody dokáže taky člověka zničit. No a objevila jsem tam i zajímavý recept na dýňovou kaši. 

Cestu blogerky Le Fi za svojí Živou zahradou v zahrádkářské kolonii sleduji (blog http://zivazahrada.blogspot.cz/) už od začátku, od května. Od toho, kdy do své zahrady lezla dírou v plotě, pak jak vyháněla bezdomovce a uklízela. Líbilo se mi, že si například umí i užít samotnou cestu na svou zahradu.

Zahradní deník autorky Bršlice na blogu Zahradníkem nedopatřením (na adrese http://www.zahradnikem-nedopatrenim.cz/) mi nejde nastavit na sledování do RSS čtečky, tak na něj zavítám občas, když si vzpomenu. Autorka tam mile, vtipně a s nadhledem popisuje, jak s koupí chaty vlastně získala i zahradu a co si s ní tedy počala. Pobavil mne článek o boulích a modřinách.

Blog Pod ořešákem (na adrese http://www.podoresakem.cz/) jsem objevila v době, kdy si zrovna autoři dávají od zahrady příjemnou pauzu. Pevně doufám, že se k blogování jednou vrátí, jejich krátké milé příspěvky mne bavily. Jde o "zahradní deník panelákového dítěte" se spoustou krásných autorských fotografií. A co se mi líbilo? Třeba fotka nečekané úrody, shrnutí sezóny a jak poznat zralou dýni.

Na stránky Potravinové zahrady (na http://www.potravinovezahrady.cz/) jsem při hledání informací na internetu zavítala natolik často, že jsem je nakonec začala sledovat. Autor zahradničí na Hané a jeho články vychází z několikaletých zkušeností s pěstováním zeleniny a potravin. Líbí se mi články o semenaření rajčat, kadeřavosti broskvoní, pěstování ze semínek, o roketě, třech indiánských sestrách i jedlých trvalkách lužního lesa.

Stručný blog o komunitním městském zahradničení Kokoza (na adrese http://www.kokoza.cz/blog/) jsem našla díky článku, který psala Anita Blahušová do Lidových novin. Do té doby jsem sice název a tenhle zajímavý podnik znala, ale blogu jsem si nevšimla. Spíše než praktické tipy jsou v něm obecné informace o komunitním zahradničení ve městech.

Nejen české blogy sleduji. Dokument o přerodu jedné slovenské zahrady na půvabnou přírodní ekozahradu po očku sleduji na blogu pana Romana Šabíka (na adrese http://romansabik.blogspot.cz/, zapněte si ten boční panel). Na fotografiích můžete sledovat změny zahrady od roku 2009 do současnosti, příspěvků je pár, ale jsou pěkné. Mně se líbil příspěvek s porovnáním původního stavu s rokem 2013.

Přidávám i pár blogů, které ale nakonec nesleduji. Narazila jsem například na blog Dědečkova zahrada (na adrese http://dedeckovazahrada.blogspot.cz/) , který mne zaujal konceptem, kdy autoři navrací zahradu svého dědečka do původního krásného stavu podle starých fotografií z rodinných alb. Slovenský blog Šťastné záhrady (na adrese http://stastnezahrady.blogspot.sk/) je aktualizovaný jen občasně, ale našla jsem v něm tipy na zeleninové polykultury.

No a co ty blogy z minulých let? Stále je aktulizovaný blog http://myazahrada.cz/ od zahradní návrhářky Danuše Vaňkové. Stále sleduji užitečné a praktické články Milana a Ivy na http://priroda-zahrada.cz/clanky a ráda si počtu v milých příspěvcích k zamyšlení od pana Pavla Chlouby (http://pavelchlouba.blogspot.cz/). Občas nakouknu i k pěstitělům papriček (http://filfil.blog.cz/) a po odmlce se opět začaly objevovat příspěvky na blogu Snězles (na adrese http://snezles.blogspot.cz/).

Akorát na blogu Zahrady mojí duše a Ze zahrady na stůl již se toho moc neděje, autorka Helena Brtnická nemá na psaní článků na internet již tolik času. Blog Skoranovsko již zmizel a blog o přírodních zahradách pana Milana Bruchtera se nakonec nerozjel.

Zeleninové polykultury – tipy a inspirace

Minule jsem psala o zeleninových polykulturách a stěžovala jsem si, že mi chybí dostatečné množství "osvědčených polykultur" v komunitě, ze kterých by mohli čerpat začátečníci a nadšenci. Nakonec to není tak hrozné, po pořádném hledání na internetu se mi nakonec podařilo najít tolik polykultur, že vystačí na celý článek. Jen mi někdy chyběla zhodnocení, čemu se dařilo a čemu ne.

Obecné tipy a zkušenosti se sestavováním zeleninových polykultur:

• Není dobré do jedné polykultury set zároveň zeleninu jednoho druhu, ale s různou dobou růstu. Když zasejete ředkvičky (28–32 dnů) i bílé ředkve (60 dní pro jarní odrůdy, letní a podzimní déle), nahoře nepoznáte, která je která a vytahujete ty bílé moc brzy.
• Cibuli, pórek a jiné ze začátku velmi drobné zeleniny často nechtěně vytáhnete při plevelení či sklízení jiné zeleniny, je potřeba jich vysázet více.
• Česnek se doporučuje k jahodám, ale raději jej nesázejte každý rok po sobě, hrozí škůdci (drátovec). Variantou je spíše zasadit nějaký z trvalkových česneků.
• S plevelem musíte počítat, nějaký tam bude. Pokud nepoznáte bezpečně svoji zeleninu od plevele, tak to bude kámen úrazu častého sklízení. Není jednoduché v počátku třeba poznat i malý měsíček lékařský a bývá vytrhnut jako plevel. Do často sklízené polykultury tedy volte takové rostliny, které dokážete poznat i v raném stadiu (podle vzhledu, vůně).
• Při plánování polykultury si vyberte jednu rostlinu jako hlavní (takový maskot záhonu) a ostatní vybírejte "k ní". Lépe se tak vyhnete rozporuplným a protiřečícím si informacím o vhodných sousedech rostlin (pokud k nim přihlížíte).

Pokud už někdo mluví o polykulturách, nezapomene zmínit "slavnou" polykulturu tři sestry.Aneb systém, jak indiáni pěstovali dýni, fazole a kukuřici společně, nejlépe ještě s laskavcem a lebedou a bylinkami. Pěkný podrobný popis je v článku Polykulturní a bezorebné zemědělství severoamerických indiánů. S touhle polykulturou slaví lidé celkem i úspěchy a když pochopí ten princip, dále kombinují, například:

• cukety + kukuřice + tyčkové fazole ("fazole se pnou po stéblech kukuřice a chrání cukety před chladem od potoka", z diskuze)
• dýně Hokkaido + kukuřice + tyčkové fazole ("byla z toho spíš monokultura, hokkaida přerostou všechno", z diskuze)

Obrázek polykultury Tři sestry z knihy Zahrada jako mikrokosmos pana Wolfa Dieter-Storla.

Další polykultury, které jsem objevila, jsem rozdělila podle tratí (tj. nároků na živiny) nebo tématu:

Polykultury pro I. trať

• papriky nebo tyčková rajčata + bazalka + celer + pór (z diskuze)
• okurky + salát + kopr (z diskuze)
• dýně Hokaido + hrách + měsíček + lilek + patison + ředkvička + kukuřice pukancová + slunečnice + konopí (z článku)
• dýně Hokaido + hrách + měsíček + slunečnice + lichořeřišnice + okurka nakládačka +  kopr  (z článku)
• zelí + štěrbák + mangold + salát (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)

Polykultury pro II. a III. trať

• ředkvičky + salát + hrášek (z diskuze)
• ředkvičky + salát + mrkev + petržel + červená řepa + cibule + česnek + černý kořen + pohanka ("dobré je kombinovat do jednoho záhonu jemnější druhy", z článku)
• ředkvičky (3 odrůdy) + saláty (2 odrůdy) + mrkve (3 odrůdy) + petržel, + kopr + rukola + špenát (z článku)
• mangold + vodnice + tuřín + pastinák + černá ředkev + novozélandský špenát (čtyřboč) + bílá ředkev (japonská) + roketa + čínská hořčice ("do dalšího záhonu ty vzrůstnější", z článku) 
• ředkvičky + salát + mrkev + cibule + špenát + pažitka + černý kořen + měsíček + aksamitník + lichořeřišnice  ( z článku)
• Řepa + mák + salát ("Krále Máje tak sklízí v červnu a v srpnu zas a řepu nemusí okopávat.", z diskuze Polykultura)
• ředkvičky + mrkev + hrách + cibule (cibule je jako kruh kolem dokola, z diskuze Polykultura)
• ředkvičky + hrách + měsíček + kopr + mák + len + slunečnice (z článku)
• ředkvičky + hrách + salát lichořeřišnice + kerblík (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)
• salát + mrkev + pór + petržel (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)

Pěkná polykultura lichořeřišnice, salátů, hrášku, ředkviček a kerblíku z z knihy Zahrada jako mikrokosmos pana Wolfa Dieter-Storla.

Jahodiště

• jahody + pórek+ česnek + polníček (z článku)
• jahody + česnek viniční + cibule šalotka (z článku)

Všehochuť

• červené ředkvičky + bílé ředkve + hrách + roketa + ledový salát + hlávkový salát + kadeřávek + brokolice + špenát + cibule ze semínka ("špenáty kvetly, ředkvičky a rukolu nestíhali jíst, brokolice nestihla dorůst a cibule byla převálcovaná", z článku) 
• lebeda +  rukola  + měsíček  + koriandr + ředkev + mrkev + mangold + tuřín + pastiňák setý + špenát + cibule + ředkvička + salát hlávkový + vodnice + petržel (z článku, zestručněno) 
• petržel + pastiňák + brokolice + červená řepa + celer bulvový + kedluben + vodnice + mrkev + pór letní + cibule jarní + ředkvička + zelí hlávkové letní + kedluben pozdní + hořčice čínská + rukola + koriandr + bazalka + majoránka + mák + měsíček (polykultura 21 rostlin na německé kopě, z článku)
• fazol + pohanka + lebeda + lnička + kopr + tuřín + ředkvičky + salát + měsíček + afrikán + slunečnice + kukuřice pukancová + mák + hořčice čínská + rukola + petržel + pastiňák + brokolice + červená řepa + celer bulvový + kedluben + vodnice + mrkev + pór letní + cibule jarní + zelí letní + kedluben pozdní (z článku, zestručněno)

Polykultura pod ořešák

• lichořeřišnice + petržel naťová + pažitka + dýně Hokaido + měsíček + kopr (z článku)

Pokud pěstujete nějakou pěknou polykulturu, napište mi ji do diskuze. Díky.

Březen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v březnu?

• Dělají vám doma radost kupované hyacinty, prvosenky nebo narcisky? Můžete si je zasadit do zahrady pod listnaté stromy, kde příští rok možná některé znovu vykvetou.
• Již můžete vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajů: vlaštovky, čápy, jiřičky, husy, skřivany či špačky a drozdy. Březen je také vhodná doba pro umístění případné ptačí budky, nebo umístění hnízda pro vlaštovky.
• S fotoaparátem můžete na zahradě hledat první letošní posly jara – sněženky, bledule, krokusy, "kočičky" na kvetoucích vrbách či nenápadné žluté kvítky dřínů. Pokud při tom náhodou najdete i vysíleného čmeláka, máte mu prý zkusit dát cukr.

• Často již lze sázet kerblík, šalvěj, tymián, špenát, ředkvičky, cibule, salát, pažitku či červenou řepu. Ale také jetel či vlčí bob na zelené hnojení stromů. A když už jste u toho hnojení, je vhodná doba pro rozhození vyzrálého kompostu.
• Chybí vám stromek či keř v zahradě? Teď je ještě lze sázet, byť podzimní sázení  je lepší. 
• Ke konci března již můžete vyhlížet také první motýly – žluťásky.
• Březen je doba, kdy zanícení milovníci zeleniny už za okny hýčkají malé rostlinky a předpěstovávají ze semen rajčata, celery, papriky a postupně i další zeleinu.
• Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v březnu se ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr, stromy stříhají. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?