Hloupý nápad s jahodovou skalkou?

To bylo tak. Plánovala jsem a plánovala, zakreslovala a po nějaké době zjistila, že jsem úplně zapomněla na záhony klasických jahod. Skvělé, sladké, velké jahody! Nechápu, jak se mi to mohlo stát. Pěstovala jsem si je dočasně v části pozemku určené pro stavbu domu a tak mi nechyběly. 

Od té doby jsem zkoušela asi třikrát přepracovat plánky té části zahrady, která ještě nebyla zasázená. Ale nepodařilo se mi tam jahody dostat, veškerá slunná místa pozemku už byla zabraná jiným ovocem, kterého jsem se také nechtěla vzdát.

A pak přišel osvícený nápad. Vyvýšená část pozemku u terasy u domu se bude muset (nějak?) svažovat a dostat na úroveň půdy, kterou tam máme. Už jsme si říkali, že tam uděláme svah zpevněný kameny, vlastně prakticky takovou skalku. A protože já rozhodně nejsem fanda klasických skalek (vysušují vzduch, jsou pracné a ani se mi moc nelíbí), chytila jsem se příležitosti a s manželem jsme se domluvili, že si tam uděláme "jahodovou skalku". Vždyť někteří jahody pěstují přímo ve spirálách, ve svahu by to taky mělo jít... a takový Sep Hollzer ve své knize pěstování jahod na slunném kamenitém plácku rozhodně doporučoval.

Jahodovou spirálu ze stránky Zahradnických služeb Živá zahrada manželů Smolových jsem tady už jednou do blogu dávala. Když takhle mohou pěstovat jahody oni, snad bych mohla i já přímo "ve skalce". (Zdroj obrázku: http://www.zivazahrada.com/)

Ale přátelé, rodina i známí nás od toho odrazují. "Já sklízela na mé skalce i lesní jahody rovnou sušené... ", říkala nám sousedka z vesnice: "Tady tak málo prší...". Ostatní si říkali, jak je chceme okopávat, přesazovat a vůbec sbírat. A že nám nebude stačit retenční nádrž na zalévání, ve "skalce" budou jahody příliš vysychat. A tak jsem hledala na internetu, jestli se našel ještě nějaký "blázen" jako my, který by s jahodami ve skalce experimentoval. A téměř nikoho jsem nenašla. Tak asi budeme (snad za rok) první, kteří takovou jahodovou skalku vyrobí a zdokumentují a pak na ni za pár let možná na tomto blogu budou děsně nadávat. Těžko říct.

Toto jaro jsem musela narychlo přesadit naše jahody, protože jsme se rozhodli stavět dříve, než bylo v původním plánu. A dočasné jahodiště se vesele zelenalo právě v místech základů domu. Přiznávám, že to byla hrozná práce. Pod kamínkovým mulčem jsem neměla ani kartony, ani folii, takže se kamínky už zamáčkly do hlíny a nešly oddělat. Jahody jsem vyrývala i s balem, aby se ujaly, takže byly hodně těžké a ještě jsem k nim musela dovézt další kolečka hlíny na srování půdy. Na novém místě jsem je znovu pracně mulčovala kamínky. Za celý jeden březnový den jsem takto přemístila jen 12 jahodníků a stačilo mi to, další jsem nechala svému osudu. Zda to za tu námahu stálo, těžko říct. Jahodníky vesele kvetly a jarní přesazování (na fórech nedoporučované) přežily. Pochutnali jsme si na nich výborně, jen 2/3 úrody si nekompromisně zabrali slimáci.

Přesazené jahody zvládly i kvést, v pozadí je už pár kamenů předvybraných pro skalku.

A právě v té chvíli se mi míhalo hlavou, jak já budu vůbec na té naší jahodové skalce sázet po doporučovaných pěti letech nové jahodníky? Jak budu zakořeňovat odnože? Jak budu odebírat kamínkový mulč (který se mi jinak pro růst jahod celkem osvědčil)? Jak budu jahody sklízet, aniž bych si zašlapávala kamínky do půdy? Jak budu "obměňovat" vyčerpanou půdu pro jahodníky, když je potřebuji pěstovat stále na stejném místě? Vážně nemám ponětí! Přesto do toho půjdu. Buď to bude obrovské fiasko nebo zajímavý nápad. Ale je mi jasné, že to asi nebude moc v konceptu "líné a bezúdržbové zahrady", ale že zrovna na jahodách se možná nadřu více než moje mamka při okopávání, které já tak nesnáším.

Schraňuji si sem nápady a tipy pro moji jahodovou skalku:

• Obnova vyčerpané půdy by se možná mohla řešit tak, že bych vždy pruh jahodníků na naší skalce nechala rok po odstranění starých jahod odpočinout a vysázela tam zelené hnojení.
• Možná jahody ve "skalce" plné kamenů, které podrží svah, budou mít tolik naakumulovaného tepla, že nebudou potřebovat mulč z kamínků. Místo toho bych je mohla zamulčovat jehličím a nastříhanými větvičkami vánočních stromků, jak mi to poradila v mém článku na mém blogu jedna milá zahradnice.
• Pokud bych znovu na mulčování použila kamínky, dám pod ně konečně kartony nebo nějakou folii, jak to doporučuje v diskuzi u jednoho článku zahradnice Věra. Díky tomu by plevel tolik neprorůstal. Pýr by to sice nezastavilo (ten nezastaví téměř nic), ale lépe by se vybíral.
• Nějakou dobu před vysazením jahodníků se doporučuje pěstovat v tom místě kopřivy a použít je jako zelené hnojení, obsahují totiž hodně dusíku, který jahody potřebují (tip z časopisu Rozmarýna).
• Slimáci se před jahodovou skalkou samozřejmě nijak nezastaví, zvážím, jestli si mi nakonec finančně nevyplatí koupit ty měděné plůtky a skalku "oplotit". Ale nejdřív si musím vyzkoušet, jestli opravdu fungují.
• Hlavně prý jahody nesmím na jaře potom vydatně hnojit. Nadměrná dávka dusíku v tuto dobu akorát podporuje růst listů a nových výhonů na úkor tvorby květů a plodů a plody přehnojených rostlin mají mdlou chuť a jahodníky jsou náchylnější na kořenové choroby a plísně plodů (tip z časopisu Zahrada v obrazech 2/2015). Hnojení se doporučuje jedině po sklizni, například ve formě kompostu či rohoviny.
• K jahodníkům se doporučuje zasadit pár česneků pro prevenci houbových chorob. Jenže klasický česnek bych zvolit raději neměla, na stejné místo by neměl přijít kvůli riziku sklerociové hniloby. Takže zvažuji zasadit sem tam k jahodníkům nějaký pěkný ozdobný trvalkový česnek, který je nízký a hezky kvete.

Co si o jahodové skalce myslíte vy, moji čtenáři? Je to skvělý nápad nebo úplná hloupost?

Jak jsem objevila půvab čechrav a kapradin

Květinu s názvem čechrava (Astilbe) jsem donedávna vůbec neznala. Nevázaly se k ní žádné vzpomínky z dětství, ani jsem ji neobjevila jako úžasnou multifunkční rostlinu v nějaké ekozahradnické knize. Nevypadla na mne z katalogů květin zahradnictví, ani ji nemá nikdo známý v zahradě. Já ji vlastně objevila úplnou náhodou, když jsem hledala pěkné květiny, které prozáří stinný kus zahrady ze severní strany domu. A naprosto jsem se zakoukala do těchto obrázků:

Obrázky jsem objevila přes Pinterest, původní zdroje jsou: http://www.hgtv.com/, http://garden-photos-com.photoshelter.com/, http://fineartamerica.com/ a http://www.bhg.com/

Kapradiny a čechravy jsou spolu vážné kouzelné! Prostě láska na první pohled. Ideální kombinace, a to nejen pro oči, ale i pro pěstování. Oboje totiž preferují vlhkou výživnou půdu ve stínu či polostínu. A právě ulička mezi severní stranou domu a plotem bude místem, které bude od června do září doslova zářit. Po vzoru těchto obrázků přidám kameny, šlapáky, stinné zátiší doplním naskládanými dřevěnými špalky, případně pařezem a venkovní kohoutek s vodou a konvemi to ideálně doplní. Různé druhy čechrav zajistí kvetení po celé léto, různé druhy kapradin pestrost. Už se na to vážně těším.

Čechravy prozáří stinná místa. (Zdroj obrázku: http://www.craftsy.com/)

Jen se nenechte úplně zmást krásnými fotografiemi a nedoufejte v úplně krásně fialové čechravy. Co na fotografii vypadá kolikrát jako fialová, to může být ve skutečnosti různý odstín růžové. Pokud kupujete čechravu, neváhejte investovat chvilku času, zadat celý název do Googlu a podívat se v sekci "Obrázky", jak vypadá daný druh na jiných fotografiích. Já si zatím koupila odrůdu Amethyst a jsem vážně zvědavá, jestli vykouknou načechrané růžové, starorůžové či fialkové hlavičky. Další rok přikoupím sadu různých čechrav (po vzoru obrázků výše: růžové, bílé, starorůžové, fialkové, vyhnu se těm červeným, ty by se k tomu moc nehodily) a až budu dělat můj stinný čechravovo-kapradinový chodníček u domu, budu mít už zásobu rostlin z dělení trsů – to, aby mne to stinné zákoutí nepřišlo při hypotéce příliš draho.

Pěstování čechrav má pár specifik. Čechravy potřebují stín nebo polostín a vlhko a dost vody, nicméně ne tolik, aby byly přemokřené. Nelíbí se jim půdy jílovité a vápenité. Na zimu se prý zcela zatahují a vyhovuje jim pokrývka z listí, případně trochu posypat kompostem, protože časem jim kořeny vykukují z půdy. Lze je rozmnožovat dělením trsů na jaře a jejich květy se počítají k pěknému zdroji nektaru a pylu pro včely. Pokud tak po 5 letech už čechravy méně kvetou, doporučuje se rozdělení a přesazení na jiné místo do větší hloubky, aby rostlinu nevytáhl mráz. No a pokud vám pokvetou více než bohatě, využijte je do kytic nebo podarujte nevěsty v okolí, čechrava se počítá mezi oblíbenou květinu do svatebních vazeb (viz článek na http://www.wedme.cz/).

(zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/

Kapradiny mají podobné požadavky – stín, polostín, vlhko, ale ne přemokřeno. V půdě se jim líbí obvykle listovka a kompost, k čechravám vybírejte ty, co stejně jako čechravy nemusí moc vápno. Jsou rády za občasné rosení a budou prý krásně růst, pokud je budete zalévat vodou a kysaným mlékem v poměru 2:1. Na zimu se jim také líbí pokrývka z listů, aby nevymrzaly a listí ocení i jako mulč. Určitě je na zimu neseřezávejte. Množit je lze dělením trsů na jaře.

Další odkazy k tématu:

http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/nacechrana-cechrava

http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/cechrava-trvalka-zarivych-barev-a-neznych-tvaru/

http://www.zahrada.cz/forum/trvalky/astilbe-cechrava-07674/?kotva=astilbe-cechrava-64049
http://www.magazinzahrada.cz/zahradni-inspirace/okrasna-zahrada-z-kapradi.html
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/pestovani-kapradin-nejkrasnejsi-druhy-pro-zahradu/

Jak oživit zahradní jezírko

Články o jezírkách se předhánějí, jak jezírko samo o sobě přinese do zahrady život. Ano, to je jasné, pokud je voda přístupná, budou u vás na zahradě bydlet různí živočichové, kteří díky jezírku nebudou trpět žízní. A nebo si vaše jezírko zařadí do letového plánu, tak jako u nás místní ptáci. Podle sousedů prý vždy sedí ve frontě na plotě a jeden po druhém se slétávají do jezírka okoupat a pak opět na plot sušit. Ještě jsme neměli možnost tuhle parádní podívanou vidět, ale musím říct, že tímto rozhodně zahrada ožije.

Mne však především zajímal život pod hladinou a na hladině jezírka. Chtěla bych, aby v jezírku skotačily žabky, po hladině se proháněly vodoměrky, mezi kameny mohl syn sbírat s zkoumat vodní šneky a kdejakou malou havěť (larvy, nymfy, brouky) a nad hladinou poletovaly vážky.

Jezírko loni brzy zjara po jeho založení. To tam toho moc zrovna nežilo.

Nemyslím si, že by k nám na větrný kopec doskákala žába přes okolní pole a prázdné pozemky. Sice jednu sousedé našli na silnici a k našemu jezírku donesli, očividně se ale nezabydlela. Vážky přiletěly hned první den na obhlídku a už se nevrátily. A tak zdrojem života v našem jezírku byli především černí pasažéři z nákupů. Právě spolu s vodními rostlinami si domů přivezete první jezírkové obyvatele ukryté v hlíně, květináčích, pod kamínky. My si je přivezli v září, když jsme jezírko zakládali, ale příští jaro nám přišlo, že jich tam zrovna moc nepřežilo. Hned, jak jsme v létě jeli dokupovat jezírkové rostliny, zeptala jsem se té milé paní (z Vodní zahrady z Komořan), jestli bych si kromě rostlin nemohla odvézt i nějaké ty "vodní šnečky". Doporučila mi rovnou dva druhy, jednoho se prý i ráda zbaví, trochu jí škodí na rostlinách. Druhý je mírnější. No, samozřejmě nevím, který byl který a co jsem si to vůbec dovezla, ale mohu potvrdit (fotografie dole v rohu), že "šnečci" zdárně přežili a jsou v jezírku i letos.

Tak tyhle krasavce jsem si vyprosila a posbírala ve Vodní zahradě v Komořanech a dovezla nadšeně do našeho jezírka.

Nejraději bych si odvezla i ty milé malé žabičky, co tam všude mezi květináči skákaly, ale to nešlo. Pro žabky musíte vytvořit opravdu kvalitní prostředí (viz dotaz na http://www.veronica.cz), aby se u vás zabydlely a dovážet si je na místo, které by si samy nevybraly, moc vhodné není. Musíte počkat, jestli přijdou samy.

Na další způsob oživení jezírka se teprve chystám. Stručně jej popsal v jednom článku pan Svoboda. Principem je přinést si z nějakého čistého rybníku či zarostlého jezírka v okolí trochu rybničního bahna. V něm jsou schovaní různí malí vodní živočichové (polypové, potěr plžů, dravé larvy) . Už mám nachystanou lopatičku a kyblík a jen čekám, až syn začne pořádně chodit a běhat a spolu se potom pro vodní živočichy někam vypravíme.

Dále se do jezírka mohou dostat živočichové na nohách ptáků. Ale předpokládám, že jen vodního ptactva, takže tenhle nápad padá, čápi ani kachny se v našem mini jezírku těžko zastaví.

Někteří drobní vodní živočichové nakonec přiletí sami, pokud je poblíž vodní plocha: brouk potápník, komáři, pakomáři, vážky, znakoplavka, bruslařka, chrostík (jen krátké trasy).

Kdo všechno se vám tedy do jezírka může dostat (nejčastěji se zakoupenými rostlinami jako černý pasažér): bahnivka (živí se řasami a filtrováním vody), plovatka (živí se vodními rostlinami a rostlinnými zbytky), okružák (živí se řasami), potápník (brouk, živí se hmyzem a drobnými živočichy), znakoplavka (živí se hmyzem, nechytejte je, bodají), vodoměrka (živí se hmyzem, bodá), bruslařka (živí se hmyzem, bodá), chrostík (larvy se živí planktonem, rostlinami i jinými živočichy), pijavice (ano, neoblíbený živočich, kterého se mnozí bojí), nitěnky (živí se organickými zbytky a bakteriemi z bahna), splešťule (živí se drobnými korýši a vodním hmyzem), hladinatka (živí se hmyzem), larva vážky, jepice (larvy se živí planktonem). 

Samozřejmě mne napadlo, jestli se nějací tito živočichové nedají koupit v potřebách pro akvaristy a zverimexech a podobně. Skončila jsem ale akorát u nitěnek (používají se jako krmivo pro akvarijní ryby) a živého baleného zooplanktonu v pytlíkách (taktéž v akvaristických potřebách).

Odkazy k tématu:
Dotaz: Kde vzít obojživelníky do zahradního jezírka?
Dravá larva vážky
Život v jezírku – hmyz

Plány na další pěstování zeleniny v naší zahradě

Zeleninové polykultury do vyvýšených záhonů už mám naplánované, ale to není všechno. Některá zelenina se mi vyplatí pěstovat jako monokultura nebo jednoduchý záhon. Už jen třeba z důvodu, že to ani jinak neumím, nebo jsem pro ni našla jiné vhodné místo na zahradě. A nebo jde o trvalku. Co dalšího tedy budu pěstovat?

Moje topinambuřiště
(topinambury + měsíček lékařský + křen)

Vzhledem k tomu, že topinambury vydrží na jednom místě prý bez problémů i 8 let, budou mít vyčleněný svůj stabilní vyvýšený záhon (aby se nešířily k sousedovi, bývají označovány za úporný plevel). Po několika letech vyvýšený záhon uděláme znovu a topinambury znovu zasadíme (nový kompost, nová hlína, zase budou na stejném místě, ale nemělo by hrozit vyčerpání půdy, neboť bude nová). Nutností je umístění pletiva naspod vyvýšeného záhonu proti hryzcům. Měsíček lékařský si tam každý rok doseju na jižní okraje záhonu z nasbíraných semen, některé rostliny se tam určitě vysemení i samy. A jedna nebo dvě rostliny křenu (trvalka) na severní straně záhonu budou sloužit pro případ, že mne zase někdy v zimě stihne zánět dutin. Vzhledem k tomu, že topinambury jsou vysoké až 4 metry, našla jsem jim místo vzadu v zahradě u plotu.

Topinambury jsou opravdu obrovské rostliny (až 4 metry vysoké). Docela mile kvetou, jenže pro nejlepší úrodu hlíz se prý doporučuje květy odstraňovat. Jejich velké listy se často na podzim používají na mulč. (Zdroj obrázků: http://commons.wikimedia.org/, http://commons.wikimedia.org/ a http://commons.wikimedia.org/)

Bramborový pytel

K těm pár bramborám, které chci pěstovat jen tak na chuť na "nové brambory", by se výborně hodil kopr (proti mandelince), lichořeřišnice (pro zdravý růst) a křen (proti chorobám). Jenže já chci zkusit pěstování brambor v pytli a tam je pointou neustále přisypávání hlíny. Prakticky s nimi tedy nic jiného pěstovat nemůžu.

V jiných zemích je pěstování brambor v pytli celkem populární, dají se zakoupit jak speciální pytle s otvíráním, tak i sudy. U nás se už speciální pytel (respektive 2 pytle za 270 Kč) taky dá koupit. Jinak ale lidé pěstují brambory v obyčejných černých pytlech, které na podzim roztrhnou, či komínech ze slámy a pletiva. (Zdroj obrázků: http://mikesgardens.blogspot.cz/ a https://www.pinterest.com/)

Truhlíkování

U následujících rostlin nemusím řešit střídání místa, změním jim totiž půdu v květináči. Jsem tak zvyklá pěstovat zeleninu už z paneláku a nebudu na to nejspíš nic měnit. V truhlíku na terase skončí:

• rajčata, nejspíše v kombinaci s pár rostlinami bazalky nebo listového celeru proti škůdcům;
• chilli paprička, stačí nám jen jedna;
• bazalka, je totiž náročná na zálivku a sníme jí hodně. Už mi pár známých říkalo, že pěstovat ji přímo na zahradě je náročné;
• naťová petrželka, vaříme s ní hodně, bude takhle lépe po ruce;
• rozmarýn – kupujeme si jej každý rok jako zapěstovaný stromek a mulčujeme kamínky;
• cuketa na přilepšenou na malé cuketky;
• stonková brokolice;
• ředkvičky a jarní cibulky na jaro.

Zeleninu zatím pěstuji v samozavlažovacích truhlících na balkoně. A některou takhle budu pěstovat i po přestěhování, však taky plánujeme pěkně prostornou terasu.

Dýně na kompostu

Na jednom z kompostů, který bude odpočívat, bych chtěla zkusit pěstovat dýně. Moje teta s tímto pěstování slaví úspěchy. Navíc bych chtěla zkusit dýni Hokaido, která prý přeroste vše a není dobré ji pěstovat v polykulturách. Ještě by se mi líbila jedna rostlina dýně na semena, které mám ráda. Snad se tam snesou. Když člověk pěstuje tykve na kompostu, musí počítat s tím, že část živin z kompostu si dýně spotřebují a nebude pak tolik výživný.

Jinde na zahradě

Další bylinky pěstuji ve spirále, medvědí česnek ve stínu pod stromy a keři. Libeček skončí kvůli svým nárokům na vláhu někde blízko domu na samostatném místě, ze začátku určitě chráněný proti slimákům. U cestičky mezi vyvýšenými záhony v mojí zeleninové části zahrady plánuji experimentálně pěstovat trvalkovou brokolici, rukolu (což je také trvalka), čtyřboč, trvalkovou zimní cibuli a možná i teplomilné artyčoky nebo dvě rostlinky chřestu, záleží, co přežije slimáčí nájezdy.

A co vy? Pěstujete zeleninu jen ve své vymezené zeleninové zahrádce? Nebo máte po vzoru Alys Fowler celou zahradu jako jednu velkou jedlou plochu?

Červen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v červnu?

• Nezapomeňte na Den dětí (1. 6.) a naplánujte si příjemné hry na zahradu;
• slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu;
• užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců;
• plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady;

• pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení;
• dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě nebo koupou v jezírku. Pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
• opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci;
• pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce nebo poletující motýly;

(zdroj obrázků: vlastní fotografie a http://www.freeimages.com/)

• i červnové deštíky mohou být příjemné, vyrazte s dětmi na zahradu a inspirujte se na některé z dešťových her v tomto článku;
• jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i muchovník a zimolez, některé saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky. (Další letní dobroty ze zahrady.)
• Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu skvěle využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala;
• v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku;
• lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?