Ze začátku jsme prostě stromy, keře, byliny a trvalky zasadili a zamulčovali. Maximálně dostaly mykorhizní přípravek pro dobrý start a jinak nic víc. Jen každoroční mulč a zálivka (ne vždy vhodnou, tedy dešťovou, vodou). Některé přežily, některé ne. Po dvou a půl letech už si říkám, že je čas se začít zahradě více věnovat i po stránce hnojení, dodávání minerálů, živin,... Prostě, aby mi ty rostlinky dobře rostly.

Kompost je prostě nejlepší.

Vím, že spoustu jsem toho mohla udělat před sázením. Zelené hnojení, koupit spoustu kompostu a zapravit do půdy, postupně se uvolňující hnojiva do sazební jámy a tak dále, a tak dále. Ale, co je dáno, je dáno. Mám zahradu, jakou mám, a zajímalo mne, jak mohu pomoci stromům a keřům a trvalkám, které tam již mám. Zeleninovou zahrádku zatím neřeším, tak je těch možností vícero.

Žádná anorganická hnojiva z reklam

Ze začátku musel rostlinám stačit jen mulč. Teď hledám nápady, jak jim přírodně dodat živiny

V první řadě bych měla zapomenout na anorganická reklamami vychvalovaná hnojiva. Všechny ty cererity, ledek, dusíkaté vápno, superfosfáty, chemická hnojiva... jsou z dlouhodobého hlediska úplně na nic. Paní Vlašínová ve své knize Zdravá zahrada dobře popisuje, jak akorát zabíjejí půdní organismy (narušují například lidskou pokožku při dotyku, co asi udělají s životem v půdě?). Hnojiva jsou ve formě solí, když rostlina vstřebá jednu složku (např. draslík ze síranu draselného), zůstane zjednodušeně kyselina sírová v půdě, respektive se pak vyplavuje do povrchových i podpovrchových vod.
Zabíjí v půdě půdní organismy, přitom pro dlouhodobé zdraví rostlin je potřeba ty půdní organismy naopak podporovat. Umělé hnojivo jen přímo vyživuje rostlinu, kterou pak sklidíte a půda bude v horším a horším stavu. Pěstovat plodiny se tak dá, ale bez neustálých velkých dávek umělých hnojiv se už nikdy člověk neobejde. To nechci ani náhodou.

Hnůj jedině do kompostu 

Ani čerstvý hnůj cpát jen tak na zahradu není úplně dobrý nápad. Drasticky mění poměry v půdě (viz kniha Zdravá zahrada, str. 19). Pokud jej máte, raději jej nejdříve zkompostujte a pak teprve použijte. A nebo jej lze použít při zakládání vyvýšeného záhonu či německé kopy, kdy stejně převrátíte půdu vzhůru nohama, či je ještě přijatelné jej zapravit do půdy na podzim a zamulčovat přes zimu.

Po přečtení mnoha knih a článků jsem došla k tomu, že rostlinám nejlépe pomůže jedině kompost. Ale to už ti chytří zahradníci dávno vlastně ví. Trochu mi dalo zabrat dohledat, jak ho do již založené zahrady vlastně dodat, jako laika mne nějak nenapadlo, jak pořádně na to. U zeleniny se totiž jednoduše zapracuje do půdy na jaře před sázením. Ale v případě trvalek na to musíte jít trochu jinak. V mém případě jsem nakonec dle doporučení z knih na jaře odhrnula vrstvu mulče, posypala půdu alespoň 2 cm vrstvou (v mém případě koupeného) kompostu. U stromů a keřů jsem se snažila jít na velikost obvodu korunky, až tam by totiž měly sahat kořeny. Vrstvu kompostu jsem opět přihrnula mulčem (v mém případě to byla vyhrabaná tráva po zimě), aby nevysychal. Především na tento kompost nesmí slunce, mikroorganismy v půdě jej nemají rády. Ke stromkům a keřům, které již mám podsazené lesními jahodami, jsem jen kompost jednoduše nasypala k jahodníkům (svými listy vrstvu kompostu ochrání před sluncem). Dalším doporučením (z knihy Zahrada inteligentně a líně) je posypat povrch pod stromy kompostem na podzim (tak v půlce doby padání listů) a zatížit jím tak listí, aby zůstalo pod stromem a vytvářelo úrodný humus. Další spadané listí jej, s trochou štěstí, pokud jej vítr neodfoukne, zakryje, aby nevysychal.

Proč je vlastně kompost oproti jiným řešením tak báječný? Obsahuje velké množství živin a látek, na kterých si rádi pochutnají mikroorganismy a živočichové v půdě. A v tom je ten "zakopaný pes", pro dlouhodobé zdraví rostlin totiž potřebujete udržovat v kondici půdu a život v ní. Ne jen samotnou rostlinu nějakou lehce vstřebatelnou chemií. Teprve ty mikroorganismy v půdě rozloží látky z humusu a "pohnojí" půdu svým trusem a to snadno a dobře vstřebají rostliny. Navíc půda plná humusu perfektně zadržuje vláhu.

V březnu jsem přijela na zahradu s několika pytli kompostu... a vždy odkryla mulč, přidala kompostovou vrstvu a zakryla zpátky. Takhle jsem přilepšila malinám, ostružinám, angreštům, višním, hrušni, moruši i lískám.

Mulčování sběrači živin

Mulčování samo o sobě je forma "hnojení", protože podporuje mikroorganismy v půdě, a o to běží v první řadě. Pokud na mulčování chcete jít hodně sofistikovaně, mulčujte především listy těch rostlin, které hluboce koření a "sbírají živiny" z velké hloubky a ukládají je ve svých listech a stoncích. Například kostival dodá rostlinám draslík, kopřivy dusík, výborná je i pampeliška, křen a jedovatý vlčí bob.

Jíchy jsou velmi vychvalovaná a užitečná domácí přírodní hnojiva pro rostliny, především pro zeleninu. Proces kvašení zvýší ve směsi množství důležitých látek (a nebo je uvolní, aby byly rostlinám dostupnější) a naředěnou směsí se rostliny zalévají. Doposud hezká teorie. Praxe je ale taková, že jíchy neuvěřitelně smrdí. Na malé zahradě je tato volba (už i kvůli sousedům a především kvůli rodině a všem) nemyslitelná. Tudy pro mne nejspíš cesta nevede. Nicméně jíchám, které pravidelně vyrábí můj dědeček, ještě věnuji samostatný článek. Pokud je používáte, musíte s mírou. Příliš velká dávka dusíku z jíchy sice způsobí skvělý růst rostlin, ale pletiva nemusí dostatečně dobře vyzrát a rostlina pak bude paradoxně naopak méně odolná vůči nemocem a škůdcům.

Slepičí trus je také jedna z možností hnojení rostlin, stejně jako hnůj se ovšem používá v ne tak silné podobě. Obvykle se nechá zkvasit. Což, očekávaně, stejně jako u jích a zákvasů děsně smrdí, hezky to popsala blogerka blogu Sláma v botách v příspěvku Radši slepičí polévku než slepičí hnojivo! Tudy pro mne cesta nevede.

Prakticky uhlík obsahuje už kompost a také mulč například ze slámy. Nicméně se v poslední době už dá koupit tzv. Biouhel a nasypat jej na zahradu. Začíná být mezi zahrádkáři moderní se o něm jako o možnosti hnojení zahrady bavit. Uhlík v půdě totiž umí zadržovat vlhkost, provzdušňovat, zadržovat v půdě živiny a vázat minerální látky či sloužit jako záchytné místo pro mikroby v půdě. Samá pozitiva. Moc jsem si nezjišťovala, jak ekologická je jeho výroba, časem mu ale pro jeho popularitu asi začnu věnovat více pozornosti. Pro zájemce, článek s odkazy na další zdroje je Prvek, o kterém byste měli vědět. Forma aplikace je nejspíš nasypat a rozprostřít k rostlinám a zamulčovat, případně přimíchat do kompostu.

(Zdroj obrázků: http://www.soilreef.com/ a http://www.climatetechwiki.org/)

Minerální prach jedině v ochraném obleku

Navracení minerálů do půdy prostřednictvím aplikace minerálního prachu propagoval ve své knize i pan Svoboda. V lomech je prý kamenný prach v podstatě odpadem a je to hnojivo zadarmo (oproti tomu komerční výroba horninové moučky / minerálního prachu velmi energeticky a finančně náročná). Má to však svoje velká ALE. Při aplikaci minerálního prachu je potřeba používat ochranné pomůcky, neboť jemný prach nedělá dobře našim plícím. A také si dopředu přes rozbory půdy musíte zjistit, jaké minerály v půdě chybí, abyste sáhli po tom správném kamenném prachu. Tohle pro mne není.

Majitelům vermikompostérů (tedy kompostérů s určitým druhem žížal uvnitř) je tzv. žížalí čaj dobře známý. Obsahuje vyvážené množství živin, humus i enzymy a stimulátory růstu rostlin a jedná se o takovou přírodní náhradu klasických tekutých hnojiv, nejčastěji pro zeleninu. Vzhledem k tomu, že je hodně silný, je nutné ho ředit v poměru 1:10 s vodou. Kupovala jsem jej dříve pro hnojení zeleniny v truhlících na balkoně a vůbec jsem to balení nestihla spotřebovat, než mi prošlo. Asi je to ideální cesta pro velké zahrady a nebo majitele vermikompostérů.

Stromům a keřům v mé zahradě jsem při hlavním sázení dopřávala mykorhizní přípravek (viz článek Potykání s houbičkami), líbilo se mi, jak o něm psal pan Svoboda ve své knize. Ale při dosazování (nová hrušeň, další kamčatské borůvky, lísky) už jsem mykorhizu v zahradnictví nesehnala a nebo ani nebyl čas do zahradnictví zajet (a při nákupu z internetu se mi nechtělo platit poštovné a brát zbytečně velké balíky). Ukolébala jsem se tím, že mykorhizní přípravek lze rostlinám dodat i později. U rostliny se prý odhrabe trochu hlíny a najdou se kořeny rostliny, k nim se přípravek aplikuje (musí se dotýkat kořenů) a je to hotovo. Pokud při nějakém další sázení mykorhizní prostředek koupím, nejspíš ho vezmu více a přidám i těm rostlinám, které ho při sázení nedostaly.