Pítka a koupátka podruhé

V horkých letních dnech byla u nás na jezírko fronta na koupání. Ptáci seděli v řadě na plotu a jeden po druhém se slétávali vykoupat. Kapacitně očividně jezírko nestačilo a tak budeme muset v dohledné době postavit nějaká pěkná pítka a koupátka, jinak si ptáčci asi budou stěžovat... Ale teď vážně. Říkala jsem si, že nějaké pěkné koupátko by zahradě prospělo, v místě, kde na ně dobře uvidí synek, když tam přijedeme. 

Takže jsem procházela internet a hledala, jaké správné parametry by koupátko a pítko mělo mít:

Myslíte, že ptáci ocení kluzkou keramiku a vytříbený designový styl? No, ono ani staré do zahrady dobře zapadající koupátko nemusí být to pravé, když se do něj bez problémů dostane kočka. (Zdroj obrázků: https://www.pinterest.com/ a http://loriedarlin.tumblr.com/)

• Pítko by mělo být na vyvýšeném místě. Fotky ptáků koupajících se v květináčových podmiskách uložených na zemi jsou sice hezké, ale podle diskuzí prý ne tak časté. Ptáci se na zemi necítí tak bezpečně, větší úspěch prý bude člověk mít s vyvýšeným pítkem.
• Na volně stojící pítka by neměla být schopná nějak vylézt kočka, tedy žádné ozdobné příčné prvky na konstrukci sloupku.
• Co se týká keřů a vysokých rostlin v okolí pítka, názory se různí. Podle některých musí být keře vzdálené minimálně 7–8 metrů od pítka, aby se ptáci cítili bezpečně. Podle jiných názorů by ale nějaký keř měl poblíž pítka být, aby se ptáci měli kam ukrýt. Nejvhodnější je mít poblíž třeba jeden vzrostlý strom, jehož koruna nabízí ptákům úkryt, do kterého rychle doletí.
• Hloubka pítka by se neměla být větší než 15 cm, to už by mohlo být pro ptáky nebezpečné. Příliš mělká pítka zase pro změnu rychle vysychají.
• Pítko nesmí mít ostré hrany nebo kluzký povrch (takže žádné sklo, hladká glazovaná geramika, hladký kov). Především, pokud je budete používat i v zimě (nebo nepůjde vypustit), to by se mohlo stát pro ptáky smrtelnou pastí.
• Na přezdobené a výrazně umělecky zpracované pítko prý ptáci nejdou. Je lepší když pítko spíš splyne se zahradou.

Koupátko jako hříbek je půvabné, ale moc bezpečné pro ptáky nebude. To druhé zavěšené na stromě by bylo pro naši zahradu to pravé ořechové, nicméně nám tam zatím chybí stromy s pořádnými větvemi. (Zdroj obrázků: http://chasingthegreenfaerie.tumblr.com/ a http://www.bhg.com/)

Jak si jednou pítko člověk pořídí, musí o něj pečovat. Vodu je potřeba často měnit (stačí prolít hadicí či konví), nejpozději do deseti dnů, aby se v něm nemnožily larvy komárů nebo minimálně, aby v něm nebyly řasy. Nejlepší frekvence je ale měnit vodu denně nebo minimálně ob den. Doporučuje se přidávat pár kapek octa proti množení choroboplodných zárodků. Co se týká hygieny obecně, tak pozor na zahradě s malými dětmi. Děti by si vůbec s pítkem neměly hrát, manipulovat, rozhodně by neměly tu vodu pít, ani si tam máchat ruce a potom jimi něco jiného jíst. Mohlo by dojít k přenosu některých nemocí či minimálně k průjmu a podobným nepříjemnostem. Při čištění koupátka by měl dospělý raději používat rukavice, tak jako tomu má být při čištění budek.

Myslím, že to zatím nakonec s tím pítkem tak moc uspěchávat nebudu a počkám si, až tam budeme bydlet a budu moct pravidelně v pítku měnit vodu. A jakou máte s pítky a koupátky zkušenost vy? Jdou i do květináčové misky na zemi? Řešíte tolik tu hygienu a nejlépe každodenní výměnu vody? Napište mi do diskuze, díky moc.

Různé obrázky hezkých, byť někdy ne praktických pítek si schovávam v Pinterestové nástěnce: https://www.pinterest.com/zahrada/pítka-a-koupátka-pro-ptáky/

Pítka vypadají v zahradách opravdu nádherně. (Zdroj obrázků: http://www.williewildlifesculptures.com.au/, http://shop.wbu.com/, http://nicholeheady.typepad.com/, http://floradoragardens.blogspot.cz/, http://busyathomie.blogspot.cz/ a http://purplearea.blogspot.dk/)

Další stránky:

Napajedla a koupadla pro ptáky – http://www.cso.cz/index.php?ID=37

Poznáte půvabnou květinu z Jeseníků?

Z dovolené v Jeseníkách si kromě spousty borůvek vezu také následující fotografie. Po cestě na Vysoký vodopád jsme míjeli jednu zapomenutou chalupu s pastvinou plnou nádherných fialovo-růžovo-bílých květin. Z fotek vůbec nevyzní, jaká to naživo byla podívaná.

Ve velkém množství byly ty dlouhé štíhlé květinové meče fakt nádherné. Kdyby tam byl jeden, dva, ani si jich nevšimnu. Ale takto! Nedalo se kolem nich projít a nezastavit se v úžasu. A tak se ptám, vás, zkušenějších, co je to prosím za květinu? Víte někdo? Čekám, že bude jedovatá a bude potřebovat vlhko a hodně deště, jako má právě na horách (takže nic pro moji zahradu)... ale stejně mi to nedá. Předem děkuji za vaše tipy.

Hnojení, minerály, živiny – aby se rostlinám na zahradě dařilo

Ze začátku jsme prostě stromy, keře, byliny a trvalky zasadili a zamulčovali. Maximálně dostaly mykorhizní přípravek pro dobrý start a jinak nic víc. Jen každoroční mulč a zálivka (ne vždy vhodnou, tedy dešťovou, vodou). Některé přežily, některé ne. Po dvou a půl letech už si říkám, že je čas se začít zahradě více věnovat i po stránce hnojení, dodávání minerálů, živin,... Prostě, aby mi ty rostlinky dobře rostly.

Kompost je prostě nejlepší.

Vím, že spoustu jsem toho mohla udělat před sázením. Zelené hnojení, koupit spoustu kompostu a zapravit do půdy, postupně se uvolňující hnojiva do sazební jámy a tak dále, a tak dále. Ale, co je dáno, je dáno. Mám zahradu, jakou mám, a zajímalo mne, jak mohu pomoci stromům a keřům a trvalkám, které tam již mám. Zeleninovou zahrádku zatím neřeším, tak je těch možností vícero.

Žádná anorganická hnojiva z reklam

Ze začátku musel rostlinám stačit
jen mulč. Teď hledám nápady, jak jim
přírodně dodat živiny

V první řadě bych měla zapomenout na anorganická reklamami vychvalovaná hnojiva. Všechny ty cererity, ledek, dusíkaté vápno, superfosfáty, chemická hnojiva... jsou z dlouhodobého hlediska úplně na nic. Paní Vlašínová ve své knize Zdravá zahrada dobře popisuje, jak akorát zabíjejí půdní organismy (narušují například lidskou pokožku při dotyku, co asi udělají s životem v půdě?). Hnojiva jsou ve formě solí, když rostlina vstřebá jednu složku (např. draslík ze síranu draselného), zůstane zjednodušeně kyselina sírová v půdě, respektive se pak vyplavuje do povrchových i podpovrchových vod.
Zabíjí v půdě půdní organismy, přitom pro dlouhodobé zdraví rostlin je potřeba ty půdní organismy naopak podporovat. Umělé hnojivo jen přímo vyživuje rostlinu, kterou pak sklidíte a půda bude v horším a horším stavu. Pěstovat plodiny se tak dá, ale bez neustálých velkých dávek umělých hnojiv se už nikdy člověk neobejde. To nechci ani náhodou.

Hnůj jedině do kompostu 

Ani čerstvý hnůj cpát jen tak na zahradu není úplně dobrý nápad. Drasticky mění poměry v půdě (viz kniha Zdravá zahrada, str. 19). Pokud jej máte, raději jej nejdříve zkompostujte a pak teprve použijte. A nebo jej lze použít při zakládání vyvýšeného záhonu či německé kopy, kdy stejně převrátíte půdu vzhůru nohama, či je ještě přijatelné jej zapravit do půdy na podzim a zamulčovat přes zimu.

Kompost je jednička!

Po přečtení mnoha knih a článků jsem došla k tomu, že rostlinám nejlépe pomůže jedině kompost. Ale to už ti chytří zahradníci dávno vlastně ví. Trochu mi dalo zabrat dohledat, jak ho do již založené zahrady vlastně dodat, jako laika mne nějak nenapadlo, jak pořádně na to. U zeleniny se totiž jednoduše zapracuje do půdy na jaře před sázením. Ale v případě trvalek na to musíte jít trochu jinak. V mém případě jsem nakonec dle doporučení z knih na jaře odhrnula vrstvu mulče, posypala půdu alespoň 2 cm vrstvou (v mém případě koupeného) kompostu. U stromů a keřů jsem se snažila jít na velikost obvodu korunky, až tam by totiž měly sahat kořeny. Vrstvu kompostu jsem opět přihrnula mulčem (v mém případě to byla vyhrabaná tráva po zimě), aby nevysychal. Především na tento kompost nesmí slunce, mikroorganismy v půdě jej nemají rády. Ke stromkům a keřům, které již mám podsazené lesními jahodami, jsem jen kompost jednoduše nasypala k jahodníkům (svými listy vrstvu kompostu ochrání před sluncem). Dalším doporučením (z knihy Zahrada inteligentně a líně) je posypat povrch pod stromy kompostem na podzim (tak v půlce doby padání listů) a zatížit jím tak listí, aby zůstalo pod stromem a vytvářelo úrodný humus. Další spadané listí jej, s trochou štěstí, pokud jej vítr neodfoukne, zakryje, aby nevysychal.

Proč je vlastně kompost oproti jiným řešením tak báječný? Obsahuje velké množství živin a látek, na kterých si rádi pochutnají mikroorganismy a živočichové v půdě. A v tom je ten "zakopaný pes", pro dlouhodobé zdraví rostlin totiž potřebujete udržovat v kondici půdu a život v ní. Ne jen samotnou rostlinu nějakou lehce vstřebatelnou chemií. Teprve ty mikroorganismy v půdě rozloží látky z humusu a "pohnojí" půdu svým trusem a to snadno a dobře vstřebají rostliny. Navíc půda plná humusu perfektně zadržuje vláhu.

V březnu jsem přijela na zahradu s několika pytli kompostu... a vždy odkryla mulč, přidala kompostovou vrstvu a zakryla zpátky. Takhle jsem přilepšila malinám, ostružinám, angreštům, višním, hrušni, moruši i lískám.

Mulčování sběrači živin

Mulčování samo o sobě je forma "hnojení", protože podporuje mikroorganismy v půdě, a o to běží v první řadě. Pokud na mulčování chcete jít hodně sofistikovaně, mulčujte především listy těch rostlin, které hluboce koření a "sbírají živiny" z velké hloubky a ukládají je ve svých listech a stoncích. Například kostival dodá rostlinám draslík, kopřivy dusík, výborná je i pampeliška, křen a jedovatý vlčí bob.

Jíchy a zákvasy na malou zahradu raději ne

Jíchy jsou velmi vychvalovaná a užitečná domácí přírodní hnojiva pro rostliny, především pro zeleninu. Proces kvašení zvýší ve směsi množství důležitých látek (a nebo je uvolní, aby byly rostlinám dostupnější) a naředěnou směsí se rostliny zalévají. Doposud hezká teorie. Praxe je ale taková, že jíchy neuvěřitelně smrdí. Na malé zahradě je tato volba (už i kvůli sousedům a především kvůli rodině a všem) nemyslitelná. Tudy pro mne nejspíš cesta nevede. Nicméně jíchám, které pravidelně vyrábí můj dědeček, ještě věnuji samostatný článek. Pokud je používáte, musíte s mírou. Příliš velká dávka dusíku z jíchy sice způsobí skvělý růst rostlin, ale pletiva nemusí dostatečně dobře vyzrát a rostlina pak bude paradoxně naopak méně odolná vůči nemocem a škůdcům.

Hádejte, proč všichni blogeři fotí kopřivovou jíchu hned na začátku? Protože později jsou rádi, že jíchu aplikují, natož se ještě v tom smradu zdržovat focením a fotkou hotové jíchy by si spíše čtenáře odradili. (zdroj obrázku: https://intecoolochoberord.wordpress.com/)

Slepičince jedině zkvašené

Slepičí trus je také jedna z možností hnojení rostlin, stejně jako hnůj se ovšem používá v ne tak silné podobě. Obvykle se nechá zkvasit. Což, očekávaně, stejně jako u jích a zákvasů děsně smrdí, hezky to popsala blogerka blogu Sláma v botách v příspěvku Radši slepičí polévku než slepičí hnojivo! Tudy pro mne cesta nevede.

Biouhel je moderní

Prakticky uhlík obsahuje už kompost a také mulč například ze slámy. Nicméně se v poslední době už dá koupit tzv. Biouhel a nasypat jej na zahradu. Začíná být mezi zahrádkáři moderní se o něm jako o možnosti hnojení zahrady bavit. Uhlík v půdě totiž umí zadržovat vlhkost, provzdušňovat, zadržovat v půdě živiny a vázat minerální látky či sloužit jako záchytné místo pro mikroby v půdě. Samá pozitiva. Moc jsem si nezjišťovala, jak ekologická je jeho výroba, časem mu ale pro jeho popularitu asi začnu věnovat více pozornosti. Pro zájemce, článek s odkazy na další zdroje je Prvek, o kterém byste měli vědět. Forma aplikace je nejspíš nasypat a rozprostřít k rostlinám a zamulčovat, případně přimíchat do kompostu.

(Zdroj obrázků: http://www.soilreef.com/ a http://www.climatetechwiki.org/)

Minerální prach jedině v ochraném obleku

Navracení minerálů do půdy prostřednictvím aplikace minerálního prachu propagoval ve své knize i pan Svoboda. V lomech je prý kamenný prach v podstatě odpadem a je to hnojivo zadarmo (oproti tomu komerční výroba horninové moučky / minerálního prachu velmi energeticky a finančně náročná). Má to však svoje velká ALE. Při aplikaci minerálního prachu je potřeba používat ochranné pomůcky, neboť jemný prach nedělá dobře našim plícím. A také si dopředu přes rozbory půdy musíte zjistit, jaké minerály v půdě chybí, abyste sáhli po tom správném kamenném prachu. Tohle pro mne není.

Vermifluid aneb výživný žížalí čaj

Majitelům vermikompostérů (tedy kompostérů s určitým druhem žížal uvnitř) je tzv. žížalí čaj dobře známý. Obsahuje vyvážené množství živin, humus i enzymy a stimulátory růstu rostlin a jedná se o takovou přírodní náhradu klasických tekutých hnojiv, nejčastěji pro zeleninu. Vzhledem k tomu, že je hodně silný, je nutné ho ředit v poměru 1:10 s vodou. Kupovala jsem jej dříve pro hnojení zeleniny v truhlících na balkoně a vůbec jsem to balení nestihla spotřebovat, než mi prošlo. Asi je to ideální cesta pro velké zahrady a nebo majitele vermikompostérů.

Mykorhiza – houbičky i pár let po zasázení

Stromům a keřům v mé zahradě jsem při hlavním sázení dopřávala mykorhizní přípravek (viz článek Potykání s houbičkami), líbilo se mi, jak o něm psal pan Svoboda ve své knize. Ale při dosazování (nová hrušeň, další kamčatské borůvky, lísky) už jsem mykorhizu v zahradnictví nesehnala a nebo ani nebyl čas do zahradnictví zajet (a při nákupu z internetu se mi nechtělo platit poštovné a brát zbytečně velké balíky). Ukolébala jsem se tím, že mykorhizní přípravek lze rostlinám dodat i později. U rostliny se prý odhrabe trochu hlíny a najdou se kořeny rostliny, k nim se přípravek aplikuje (musí se dotýkat kořenů) a je to hotovo. Pokud při nějakém další sázení mykorhizní prostředek koupím, nejspíš ho vezmu více a přidám i těm rostlinám, které ho při sázení nedostaly.

Jak vlastně časem poznám, že se půda zlepšila? Ztmavne... díky humusu. Tak jsem na to za pár let zvědavá.

Další informace k tématu:
http://www.ekozahrady.com/hnojeni.htm
http://www.ekozahrady.com/hnojeni2.htm
http://www.ekozahrady.com/mulcovani.htm
http://www.potravinovezahrady.cz/prvek-o-kterem-byste-meli-vedet/
kapitola 2 v knize Zakládáme a udržujeme ekozahradu pana Milana Bruchtera
Kapitola 3 v knize Zdravá zahrada od paní Heleny Vlašínové
http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/rostlinne-vyluhy-a-jichy-skvele-hnojivo-z-plevele/
kapitola Půda (od str. 53) v knize Zahrada k nakousnutí pana Seppa Holzera
http://www.potravinovezahrady.cz/jak-deficity-mineralu-limituji-vas-uspech-na-zahrade/

Nejdřív zahradu, pak dům!

Když jsme koupili pozemek, všem jsem nadšeně vyprávěla, jak si založím nejdříve zahradu. Měli jsme to s manželem promyšlené, obdelníkový pozemek se hezky rozdělí na půlky. V dolní polovině si vybudujeme zahradu a na té horní nám postaví dům. Vždyť sousedům jej také zvládli postavit i na tak malé ploše. A rodina, přátelé i známí nad tím jen kroutili hlavou. "Vždyť vám tu zahradu při stavbě dočista zničí..." "Nebudete mít kam složit cihly, ani hlínu... "

My se ale nenechali odradit, pozemek oplotili a zahradu v dolní části opravdu vysázeli. A proč vlastně ten spěch? Oba jsme již viděli několik různých novostaveb přátel, známých i téměř neznámých lidí. A téměř vždy se šlo do domu po provizorních paletách, všude bahno, pozemek rozježděný. Nikde ani rostlinka, ani strom, ani květina, o trávníku vůbec nemluvě. A šťastní majitelé domů zadlužení v hypotékách, že na osivo a sazenice jim nezbývají peníze, samotný dům vyžaduje neustálé další dokupování (tu schránka, tu zvonek, polička, ...). A tak při procházkách vesnicemi kolikrát vidíme neupravené domy, kde se po paletách chodí do domu po dvou třech letech neustále a stromy a trávník stále nikde. A přesně to jsme nechtěli! 

Naše představa byla jiná. Po nastěhování a všem tom shonu si chci odběhnout do "zadní části zahrady", posedět u jezírka, přivonět ke květinám, nasbírat si pár ostružin na chuť. Chci, aby měl syn kde běhat a hrát si hned, jak se nastěhujeme a ne až roky a roky poté. Stačí, že samotné nejbližší okolí domu nejspíš bude chvíli zablácené, bez rostlin a nedodělané kvůli financím. Ale zadní část zahrady... ta tam bude jako taková zelená oáza. Navíc, teprve teď, po třech letech, začíná zahrada vypadat jako zahrada. Teprve tento rok se lépe rozrostl živý plot, zvětšily koruny stromů a rozrostly pořádně keře. Šílela bych koukat se každý den z okna na titěrnou rostlinku a tři roky čekat, než ji budu moct vznešeně pojmenovat alespoň jako "malý stromek".

No a toto jaro se naše představy setkaly s realitou stavby našeho vysněného domu, podívejte, jak naše zahrada vypadá:

Bagry v těsné blízkosti stromů, hromady hlíny a uježděný povrch – takto vypadala naše zahrada při stavbě základové desky domu.

Představa ohraničení zhruba poloviny pozemku padla. Retenční nádrž na vodu se musela posunout dále do zahrady, na ni navazuje vsakovačka. Sejmutá ornice ze stavby se musela někde uskladnit. Museli jsme vymezit prostor, kde projede UNC pro hlínu a nesmělo jezdit přes retenčku. Uff, byl to boj.

Jak jsme si to hezky představovali... a jaká byla realita.

Nicméně, tak jako v pohádkách, i tento příběh, navzdory fotkám, dopadl dobře. Zachraňovat mne přijel můj táta. Dovezl velké množství různých bran a starých plotů, kůly, a s mým manželem za deště těsně před začátkem stavby dokonale a těsně oplotili všechny zasazené rostliny. Máme perfektního stavitele, plně respektoval to, že mám už zasázenou zahradu, a volil ty nejlepší kompromisy, ať již například v umístění retenční nádrže či toho, kam zasahuje vsakovačka vůči kořenům stromů. A také nám pečlivě vybírá z hlíny pěkné a velké kameny, které chceme později v zahradě použít. Slíbil, že se pokusí přemístit do podzimu hlínu blíže domu, aby nám vzadu opět vznikl prostor, který můžeme osázet osivem pro jedlý trávník a louku (ano, můj luční porost i jedlý trávník padl domu za oběť).

A tak jsme se jezdili dívat na to, jak rostou základy domu, základová deska, šachty a přípojky. A přitom si vždycky na chvíli odskočili do oplocené části zahrady přivonět k pivoňce, pokochat se jezírkem, nebo se podívat, jak se v tom rámusu daří malým ptáčatům, která bydlí v hnízdě na špalku pod obrácenými kolečky...

Z pohledu od souseda vypadá naše zahrada hodně maličká, přesto se na ni vejde tolik skvělých rostlin. Navzdory prachu a hluku a stavbě všude okolo krásně kvetla pivoňka (poprvé od zasazení), pod kolečky vesele žila ptáčata, jezírko se rozkvetlo lakušníkem a práce na zahradě neohrozily ani letošní úrodu rybízu a dalších dobrot.

Červenec – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v červenci?

• odměnit děti za vysvědčení a přichystat jim párty na zahradě se spoustou her,
• postavit si stan na zahradě a přespat v něm, nebo jím potěšit (opět) děti. Nebo ještě lépe jen rozbalit karimatky a moskitiéru a noční nebe plné hvězd bude nad vámi, když budete usínat. Jen to chce noc bez mraků a možného deště. 
• Opalovat se, případně i koupat v přírodním jezírku a chodit bosky v trávě.

• Pokud disponujete projektorem (nebo si jej můžete půjčit), natáhněte na zahradě prostěradlo mezi stromy a pozvěte kamarády na letní kino,
• pokud zrovna neprší, lze si dopřát snídani v trávě... a večer každý den večer grilovat, nebo péct pizzu v zahradní peci,
• můžete jíst bílý rybíz, z červeného péct táče a z černého vyrábět báječný sirup. Dozrávají také angrešty, višně, třešně, muchovník, maliny a další ovoce. A o slovo se hlásí i zelenina, takže můžete mít na stole téměř každý den dobrý zeleninový salát, klidně s bylinkami ze zahrádky. (Další letní dobroty ze zahrady.) 

• sklízet a sušit levanduli do vonných pytlíčků,
• nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
• je dobré jednou za léto přehodit kompost, aby lépe docházelo k potřebnému tlení,
• pokud prší, je ideální vytáhnout na chvíli ven pokojové rostliny a nechat je umýt a zvlhčit,
• některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:

• na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
• na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.