Naše malá úroda roku 2015

Každé září si sem chci shrnout, co nám zahrada za ten rok dala dobrého. Změnilo se něco s letošním rokem? Ano, především jsme už pro úrodu začali chodit s miskami a ne jen tak "natrhám si pár do ruky". A taky jsme si v létě museli alespoň jednou za týden zahradu přijet zalít, jinak bychom se žádné úrody v tom suchu nedočkali. Ale ta spousta ovoce (zelenina bude, až tam budeme bydlet), za to zalévání opravdu stála.

Na úrodu chodíme s miskami a ochutnali jsme už i první sladkovišně. Jen na zimní hrušky si ještě musíme počkat.

Říkám si, že nemá úplně význam psát si, kolik té úrody bylo. Stejně z naší maličké zahrady těžko někdy budou kila a kila ovoce či zeleniny. Chtěla jsem si sem spíš pro sebe poznačit, co jsme měli možnost v průběhu roku ze zahrady mlsat:

Duben: vyrašil medvědí česnek, byl vynikající v bramborách i na chlebu s máslem.

Květen: poprvé jsem si vařila kopřivový čaj z čerstvých kopřiv ze zahrady.

Červen: ostříhala jsem bylinky k nasušení (tymián, saturejka, oregano), a zpracovávala, sušila a myslím, že mám nasušeno množství na několik let dopředu. Kontryhelu už taky bylo dostatek k nasušení na čaj na zimu. Červen byl především měsícem jahod, zrály lesní, měsíční i klasické jahody. Bohužel dělit jsme se o ně museli i se slimáky.

Červenec: Poprvé jsme ochutnali sladkovišně, byly akorát přesně dvě. Začala nám sezóna šťáv z černého rybízu, mlsání angreštů a především malin, které z různých odrůd zrály doslova celý měsíc. A při zalévání jsme uzobávali maličké moruše.

Srpen: v tomto suchém, horkém a vyprahlém měsíci jsme do zahrady chodili snad jen kvůli báječným ostružinám. Syn jich snědl snad stovky, naprosto si je zamiloval. Více různých odrůd nám zajistilo sladké ostružiny po celý měsíc a dokonce vystačily i na buchty a dezerty.

Září: v září jsem zpracovala aronii, usušila šípky svraskalé růže a při procházení zahrady mlsala měsíční jahody.

Říjen: budeme poprvé zkoušet naše hrušky, už se na ně těším.

Většinu ovoce jsme zatím snědli jen tak, akorát z rybízu a aronie jsme vařili sirupy a z ostružin zkoušeli roládu či jiné dezerty. Bylinek na čaj a do jídel na zimu bude až až.

A co vy? Taky si fotíte úrodu z vaší zahrady, abyste si mohli na sklonku roku potom říct: "měli jsme se díky zahradě vážně dobře..."?

Historka o naší turecké lísce

Vyprávím ji každému, komu naši vzrostlou tureckou lísku v zahradě ukazuji. Vás na blogu nemůžu vynechat. V roce 2012 se mi nesháněla turecká líska snadno, často byla vyprodaná, nebo ji zahradnictví ani neměly v nabídce. Obeslala jsem jich hodně s přímým dotazem, jestli mi ji zvládnou sehnat a to ve formě vysokokmenu... a nebo jestli mi alespoň poradí, jak vysokokmen z 40 cm sazeničky, která byla v nabídce, vypěstovat.

Ta vpravo je naše turecká líska, vzadu za ní buk. Často přímo za její korunou vídáme duhu a ve větru jí krásně šustí listy.

Před třemi lety koncem října se mi jedna paní z malého zahradnictví na okraji Brna ozvala (Doplněno po letech: šlo o Zahradnictví Urban v Želešicích, https://zahradnictvi-urban.brnensko.com/14126/vzrostle-stromy/). Jako jediní z okolí měli turecké lísky v zahradě a doposud žádnou neprodávali. Dokonce se mne zeptala, jestli jí poradím, za kolik se takové lísky prodávají, tak jsem jí nakopírovala ceny vyprodané půlmetrové a metrové sazenice z internetu. Ještě před upřesněním termínu mi nakonec do telefonu říkala něco o tisícovce za sazenici, to mne trochu zarazilo, ale lísku jsem vážně chtěla, takže jsme jeli. Podíváme se na ni do jejich zahrady a přinejhorším ji prostě nevezmeme, říkali jsme si.

Když jsme přijížděli ke staré budově s velkým průjezdem do zahradnictví, byl tam ledabyle opřený tak 3,5 metrový strom. Již se zabaleným kořenovým balem, přes který bylo vidět, jak silné kořeny stromu přeřezali. Už jsem si začala pomalu dávat dvě a dvě dohromady, prošli jsme kolem stromu dovnitř do zahradnictví, abychom se hned s paní prodávající k němu vraceli. Byla to ta naše líska! Vyměnila jsem si s tou paní několik e-mailů a několik telefonátů a ji ani jedinkrát nenapadlo mi říct nebo napsat, že mi prodávají 3,5 metrový vzrostlý pětiletý strom namísto malé sazeničky, kterou jsem očekávala. 

S manželem jsme si ten obrovský strom velmi rychle zamilovali. Už jen ta představa, že na našem holém pozemku bude z ničeho nic pořádný strom! Navíc jsme jim tam nemohli už připravený vyrytý strom nechat, takže nastala ta "zábavná" fáze, kdy jsme se pokoušeli dostat velkou lísku do našeho malého auta. Do zahradnictví přijížděly samé dodávky, jejichž majitelé do nich nakládali malé sazeničky a nad naším počínáním jen kroutili nevěřícně hlavou. Ve třech lidech se nakonec podařilo strom dostat do kufru auta:

Tak takhle jsme lísku nakonec dostali do auta. (Pro znalé, v tomto zahradnictví, na jehož parkovišti stojíme, jsme lísku nekupovali... tady jsme ji jen rovnali v autě, aby tolik "nezametala" silnici, a dokumentovali)

Celou cestu jsem se bála, zda to větve zvládnou, neboť jsme několik kilometrů doslova "zametali" korunou lísky silnice. Ale všechno ustála, statečně čelila silnému větru na našem pozemku, zakořenila a už téměř tři roky nám dělá radost na naší zahradě.

Vlevo je líska první rok po zasazení, vpravo třetím rokem po zasazení. To už začala vypadat k světu.

Tohle první sázení vzrostlého pětiletého stromu pro mne bylo tenkrát hodně překvapivé. Pan zahradník z prodejny nám radil po zasázení lísce otrhat všechny listy (byl už konec října). Tuhle zvláštní radu jsme poslechli, tu druhou o sestřihnutí větví na polovinu už ne (viz můj článek o střihu stromků). Možná to byl důvod mého dalšího překvapivého zjištění. Nečekala jsem, že zasazený vzrostlý strom se několik let vlastně nerozrůstá, ale "jen" zahušťuje. Tento rok už strom dával alespoň nějaký stín, po prvním roce se o nějakém stínu nedalo ani hovořit. Prvním rokem jsme na zimu nezkontrolovali úvazy a bohužel má trochu odřenou část kůry, snad to i s toutou drobnou ránou zvládne. Při sázení líska dostala akorát mykorhizní přípravek a toto suché léto jsme ji zalévali – to byla veškerá péče o tento krásný strom.

A proč jsem si vlastně vybrala tureckou lísku do zahrady? V zadní části zahrady jsem chtěla mít takový "kousíček lesa", tedy dva velké vzrostlé stromy, které budou pěkně stínit a připomínat mi les. Stromy, pod kterými se bude dát chodit a umístit houpací síť. No a zároveň jsem chtěla, aby v zahradě převažovaly jedlé stromy. Turecká líska mi poskytuje obojí, plodit oříšky by měla v deseti letech. Dokonce jsem nějaké turecké lísky objevila na sídlišti blízko našeho bytu, a tak jsem mohla manželovi ukázat, jak bude naše líska vypadat za 10 až 15 let, a věřte mi, bude krásná.

Co tedy dělat s tou aronií?

Konečně jsem naši aronii (temnoplodec, Aronia melanocarpa) tento rok ochutnala. Několikrát. A nechtějte vědět, jak se mi zkřivila pusa, tohle ovoce opravdu není na konzumaci za syrova. Trpkost se zráním nevytrácela, nýbrž to bylo ještě horší. Nakonec jsem celou aronii prohlásila v září za zralou, otrhala do poslední kuličky (ptáci letos přijdou o pochoutku) a donesla do své kuchyně a vymýšlela, co s ní.

Proč ji vlastně pěstuji? Plody mají pomáhat na vysoký krevní tlak a především obsahují i rutin, který potřebuji pro zdravé cévy (ano, je i v pohance, ale tu až tak moc ráda nemám). A keř se na podzim nádherně barví. Když nic jiného, říkala jsem si, že jeho plody potěší minimálně okolní ptactvo.

Na úvod bych měla podotknout, že nejsem fanoušek pěstování ovoce či zeleniny, která není chuťově nic moc. A už vůbec ne toho, abych takové plody propašovávala do jídla svému muži či synovi jen ve jménu zdraví. Když už něco pěstuji a chci jíst, musím to umět upravit tak, aby jídlo dobře chutnalo a ta plodina, v dnešním případě aronie, hrála v jídlu hlavní roli a ještě všem chutnala. A to byl u aronie oříšek.

Už na diskuzních fórech bylo jasné, že aronie lidi většinou zklamala. Někteří přemíru plodů (i malý keříček plodí opravdu obrovské množství bobulí) řešili zkvašením a výrobou vína, které nakonec příliš neoslnilo a ani jeho výroba nebyla jednoduchá. V buchtách to taky nebylo žádné terno a likér taky nebyl nějak oslavován. Marmeláda byla příliš tekutá, kompot prý nic moc. Příprava kandovaných plodů byla extrémně pracná a z pohledu zdraví žádná výhra kvůli velkému obsahu cukru.

Malá miska (tak půl kila) aronie, k tomu pár šípků, co s nimi?

Pro začátek jsem tedy zkusila výrobu sirupu podle tohoto článku: http://www.prostezdravi.cz/recept-na-sirup-aronie-aneb-cerny-jerab-akci/. Pořádný normálně vařený sirup. Jak píše autorka v článku, existuje i sirup za studena, ale moc dlouho nevydrží, je náročný na hygienu při přípravě a riskujete plísně. A já raději přijdu o vitamín C a pár antioxidantů, které si do těla dostanu jinak, než bych riskovala plísně. Musím přiznat, že mi sirup při vaření nevoněl. Kuchyní se linul takový zvláštní odér a myslela jsem si, že tohle určitě jíst nebudu. Po schlazení ale odér pominul. Vařením bobulky pukly a vylouhovalo se z nich dobře barvivo (jak se to louhuje zastudena nevím). Na zvláštní výraznou chuť jsem si musela zvykat, nabídnout někomu limonádu z aroniového sirupu je možná na první ochutnání moc silné sousto, nicméně v jogurtu, zmrzlině a krupičné i ovesné kaši byl sirup vynikající – dodal jídlům jemnou, ale netypickou chuť a krásnou barvu. Něco, co chcete zopakovat a má to své sezóní kouzlo. Tyhle dobroty chutnaly synkovi i manželovi a myslím, že podávat návštěvám "smetanovou zmrzlinu s aroniovým sirupem" či baštit na večeři "šafránovou krupičnou kaši přelitou aroniovým sirupem" zní luxusně a noblesně.

Na sirup ještě nemáme koupené hezké zavírací lahve, na příští rok musím koupit. Chutnal nám ve zmrzlině i v jogurtu.

Protože ale sirupy v naší rodině téměř nepoužíváme, lahvička z půl kila aronie nám vystačí tak do vánoc. Na další rok se tedy chystám vyzkoušet i další tipy na aroniová jídla, nápoje, dobroty:

• Aroniový čaj – ten jsem si zkusila nasušit z pár plodů už letos, pila jsem ho neslazený a chutnal dobře a tak nějak exoticky, necítila jsem žádnou svíravou chuť. Musela jsem jej ale nechat dlouho louhovat. Ve směsi s šípky bude pro milovníky ovocných a bylinných čajů výborný.
• Čerstvá aroniová šťáva s jablečným moštem – kombinace jablek a aronie, obojí sklízených v září, se přímo nabízí. Na diskuzích byli lidé celkem nadšeni z kombinace aroniové šťávy a čerstvého jablečného moštu. Aronii připravovali tentokrát za syrova, rukou rozmačkané plody prosypali trochou cukru a na druhý den přes plátýnko vymačkali šťávu (Je podstatné nepoužívat odštavnovač, protože prý naruší ochrannou vrstvu semínek a do moštu se uvolní třísloviny a hořčiny a zkazí chuť.) Jablečný mošt musí převažovat. Nápoj je určený k velmi rychlé spotřebě, až se příště nachomítnu k jablečnému moštu, kombinaci vyzkouším.
• Horké jablko s aronií – ohřátý jablečný mošt se nechá chvíli vařit se sušenými aroniemi, skořicí, hřebíčkem a kardamomem. Nápoj se nechá chvíli odstát, aby se aronie vylouhovala, odstraní se aronie i koření a pije teplé. Taky vyzkouším časem.
• Aroniové sušenky, müsli tyčinky, granoly a kuličky – na internetu koluje několik anglických receptů na ovesno-aroniové sušenky či müsli tyčinky a granoly do jogurtu právě s příměsí sušených plodů aronie. Obvykle se sušené aronie rozmixují a přimíchají do těsta na sušenky, tyčinky, muffiny, ovocné chlebíčky a podobně. Tohle mne zaujalo, příští rok aronii suším a zkouším. Trochu mi v těch sušených plodech vadí ta zrníčka, tak jsem zvědavá, zda se to v tom těstě ztratí.
• Domácí ovocné želé pásky – jablečným sušeným želé páskům by měla dodat chuť a barvu, viděla jsem obrázek, ale recept zatím nemám.
• Domácí želatinové bonbony – aronie by jim měla dodat zajímavou příchuť i barvu. 

Šípkovo-aroniový čaj chutnal tak nějak exoticky.

A jeden zvláštní tip nakonec: Pár bobulí schovaných v mražáku by na jaře o velikonocích prý mělo zajistit pěknou barvu vajíčkám. Co se týká dalších obvyklých receptů, marmeládu zkoušet nehodlám, odradily mne špatné zkušenosti diskutujících s přípravou a popravdě, nejspíš dám vždycky přednost marmeládě jahodové, až tak moc doma marmelády nepoužíváme. Kandovaná aronie je příliš pracná. Alkohol nepijeme, takže víno a likér pro nás určitě nebude. Aronie není šťavnatým ovocem, semínka uvnitř mi při jídle celkem vadí, takže o kompotu ani neuvažuji.

A co děláte s aronií vy?

Několik odkazů k tématu:

Recept na sirup
Recept na sirup a tipy na využití
Müsli tyčinky s aroniovou marmeládou (anglicky)
Několik aroniových receptů (anglicky)
Článek o aronii
Jablečný rosol z aronie

Jak nám táta vyrobil plošinu pro sluneční lázně

Už několik let jezdíme do balneoparku v Jeseníkách a jejich terasy a lavice pro tzv. "sluneční lázně" si každoročně nemůžu nechat ujít. Nahřáté dřevěné desky jsou příjemné, kolem dokola voní mateřídouška, no prostě dovolená. A tenhle báječný pocit si chci alespoň trochu připomenout v naší zahradě.

Modřínové desky časem zešednou jako v Jeseníku, jsou silné a pevné a krásně voní.

Tři roky byla tahle "opalovací" plošina jen na papíře v plánku zahrady. Až letos mi můj táta na rodinné dovolené povídá, že mi takovou hravě vyrobí, modřínové dřevo sežene, vyřeší ukotvení a bude to. Zazářily mi oči a hned jsme s manželem naměřili tu správnou velikost, výšku, zakulacení v místě, kde časem poroste vinná réva, a zakreslili vše do plánku. Do týdne byla plošina hotová a ještě nám ji táta přivezl a pomohl usadit až na místo určení.

Jak nejlépe zjistit, jaká velikost plošiny je optimální? Pomocí piknikové deky. Natáhli jsme se na ni a hned to bylo jasné.

Tak trochu na mne lidé v okolí koukali jako na blázna, že nechci dřevo ničím natírat a že se mi dokonce ten šedý odstín, který nakonec časem získá, vlastně líbí. Není to asi v zahradách standardní. Jenže přesně takhle to mají v Jeseníku a dřevo pak krásně voní.

A tak se plošina pro sluneční lázně vlastně stala prvním "zahradním nábytkem", který máme. Už teď na ní vysedáváme a odpočíváme a pojídáme ostružiny. Malý synek měl velkou radost a lezl po ní, ještě jsem ani nestihla zahladit hrany od třísek. Až bude starší a bude umět mluvit, věřím, že bude kamarádům pyšně prohlašovat: "toto mi tady postavil můj děda!". A to je na takových ručně vyráběných věcech to nejlepší, pojí vás s nimi ta hrdost, že je někdo blízký vyrobil. Víte, že vám věnoval svůj čas, zručnost. Dodnes nezapomenu, jakou houpačku mně a sourozencům vyrobil můj táta, jaké dřevěné meče jsem měla od mého dědy či jaké svetry mi pletla babička, a tak bych mohla pokračovat.

Až odděláme provizorní oplocení a vzroste vinná réva, to bude teprve paráda.

A co budeme s tou plošinou dělat? Vyhřívat se na jarním sluníčku, snídat na ní v létě kaši s čerstvě utrženými malinami, které budou na dosah ruky. Otrhávat lesní jahůdky, které porostou na jejím okraji či trhat hrozny z révy, která nám na plošině bude ze severu poskytovat soukromí. Hrát jednou se synem deskové hry, kreslit, číst si... už abychom tam bydleli. A na ty sluneční lázně a priessnitzovy procedury určitě taky dojde.

Září – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v září?

• Užívat si babí léto a příjemné večery na zahradě, posezení s přáteli.
• Péct brambory v ohni, ať již svoje domácí nebo kupované. Ideálně je zabalit do alobalu a až budou, tak je podávat se solí a trochou másla.
• Baštit na terase první hruškový koláč a jablečnou žemlovku spolu s horkou čokoládou. A nebo jiné dobroty babího léta a podzimu.
• Dozrávají vlašské ořechy. Zkuste je ještě s měkkou slupkou, která lze snadno loupat. Delikatesa. A ze skořápek můžete udělat lodičky se svíčkami a pouštět na jezírku či v lavoru.
• Také se červenají šípky u růže svraskalé nebo šípkové. Můžete si je nasušit na čaj. Také se z nich či z jeřabin dají vyrábět s dětmi "korále" a "zvířátka". Inspirujte se například v článku Vyrobte si s dětmi fantastické dekorace z darů lesa

(Zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/)

• Sklidit poslední už hodně kvetoucí bazalku a vyrobit si báječné pesto. A zahrada je plná semínek letniček, které si můžete uschovat a na jaře opět sázet.
• Můžete si vyrobit draka nebo si nějakého pěkného koupit a jít jej pouštět.
• Vlaštovky se už houfují na odlet do teplých krajin, je hezké je pozorovat.
• Měli byste ještě jednou přehodit kompost, aby lépe zrál.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?