Co tedy dělat s tou aronií?

Konečně jsem naši aronii (temnoplodec, Aronia melanocarpa) tento rok ochutnala. Několikrát. A nechtějte vědět, jak se mi zkřivila pusa, tohle ovoce opravdu není na konzumaci za syrova. Trpkost se zráním nevytrácela, nýbrž to bylo ještě horší. Nakonec jsem celou aronii prohlásila v září za zralou, otrhala do poslední kuličky (ptáci letos přijdou o pochoutku) a donesla do své kuchyně a vymýšlela, co s ní.

Proč ji vlastně pěstuji? Plody mají pomáhat na vysoký krevní tlak a především obsahují i rutin, který potřebuji pro zdravé cévy (ano, je i v pohance, ale tu až tak moc ráda nemám). A keř se na podzim nádherně barví. Když nic jiného, říkala jsem si, že jeho plody potěší minimálně okolní ptactvo.

Na úvod bych měla podotknout, že nejsem fanoušek pěstování ovoce či zeleniny, která není chuťově nic moc. A už vůbec ne toho, abych takové plody propašovávala do jídla svému muži či synovi jen ve jménu zdraví. Když už něco pěstuji a chci jíst, musím to umět upravit tak, aby jídlo dobře chutnalo a ta plodina, v dnešním případě aronie, hrála v jídlu hlavní roli a ještě všem chutnala. A to byl u aronie oříšek.

Už na diskuzních fórech bylo jasné, že aronie lidi většinou zklamala. Někteří přemíru plodů (i malý keříček plodí opravdu obrovské množství bobulí) řešili zkvašením a výrobou vína, které nakonec příliš neoslnilo a ani jeho výroba nebyla jednoduchá. V buchtách to taky nebylo žádné terno a likér taky nebyl nějak oslavován. Marmeláda byla příliš tekutá, kompot prý nic moc. Příprava kandovaných plodů byla extrémně pracná a z pohledu zdraví žádná výhra kvůli velkému obsahu cukru.

Malá miska (tak půl kila) aronie, k tomu pár šípků, co s nimi?

Pro začátek jsem tedy zkusila výrobu sirupu podle tohoto článku: http://www.prostezdravi.cz/recept-na-sirup-aronie-aneb-cerny-jerab-akci/. Pořádný normálně vařený sirup. Jak píše autorka v článku, existuje i sirup za studena, ale moc dlouho nevydrží, je náročný na hygienu při přípravě a riskujete plísně. A já raději přijdu o vitamín C a pár antioxidantů, které si do těla dostanu jinak, než bych riskovala plísně. Musím přiznat, že mi sirup při vaření nevoněl. Kuchyní se linul takový zvláštní odér a myslela jsem si, že tohle určitě jíst nebudu. Po schlazení ale odér pominul. Vařením bobulky pukly a vylouhovalo se z nich dobře barvivo (jak se to louhuje zastudena nevím). Na zvláštní výraznou chuť jsem si musela zvykat, nabídnout někomu limonádu z aroniového sirupu je možná na první ochutnání moc silné sousto, nicméně v jogurtu, zmrzlině a krupičné i ovesné kaši byl sirup vynikající – dodal jídlům jemnou, ale netypickou chuť a krásnou barvu. Něco, co chcete zopakovat a má to své sezóní kouzlo. Tyhle dobroty chutnaly synkovi i manželovi a myslím, že podávat návštěvám "smetanovou zmrzlinu s aroniovým sirupem" či baštit na večeři "šafránovou krupičnou kaši přelitou aroniovým sirupem" zní luxusně a noblesně.

Na sirup ještě nemáme koupené hezké zavírací lahve, na příští rok musím koupit. Chutnal nám ve zmrzlině i v jogurtu.

Protože ale sirupy v naší rodině téměř nepoužíváme, lahvička z půl kila aronie nám vystačí tak do vánoc. Na další rok se tedy chystám vyzkoušet i další tipy na aroniová jídla, nápoje, dobroty:

• Aroniový čaj – ten jsem si zkusila nasušit z pár plodů už letos, pila jsem ho neslazený a chutnal dobře a tak nějak exoticky, necítila jsem žádnou svíravou chuť. Musela jsem jej ale nechat dlouho louhovat. Ve směsi s šípky bude pro milovníky ovocných a bylinných čajů výborný.
• Čerstvá aroniová šťáva s jablečným moštem – kombinace jablek a aronie, obojí sklízených v září, se přímo nabízí. Na diskuzích byli lidé celkem nadšeni z kombinace aroniové šťávy a čerstvého jablečného moštu. Aronii připravovali tentokrát za syrova, rukou rozmačkané plody prosypali trochou cukru a na druhý den přes plátýnko vymačkali šťávu (Je podstatné nepoužívat odštavnovač, protože prý naruší ochrannou vrstvu semínek a do moštu se uvolní třísloviny a hořčiny a zkazí chuť.) Jablečný mošt musí převažovat. Nápoj je určený k velmi rychlé spotřebě, až se příště nachomítnu k jablečnému moštu, kombinaci vyzkouším.
• Horké jablko s aronií – ohřátý jablečný mošt se nechá chvíli vařit se sušenými aroniemi, skořicí, hřebíčkem a kardamomem. Nápoj se nechá chvíli odstát, aby se aronie vylouhovala, odstraní se aronie i koření a pije teplé. Taky vyzkouším časem.
• Aroniové sušenky, müsli tyčinky, granoly a kuličky – na internetu koluje několik anglických receptů na ovesno-aroniové sušenky či müsli tyčinky a granoly do jogurtu právě s příměsí sušených plodů aronie. Obvykle se sušené aronie rozmixují a přimíchají do těsta na sušenky, tyčinky, muffiny, ovocné chlebíčky a podobně. Tohle mne zaujalo, příští rok aronii suším a zkouším. Trochu mi v těch sušených plodech vadí ta zrníčka, tak jsem zvědavá, zda se to v tom těstě ztratí.
• Domácí ovocné želé pásky – jablečným sušeným želé páskům by měla dodat chuť a barvu, viděla jsem obrázek, ale recept zatím nemám.
• Domácí želatinové bonbony – aronie by jim měla dodat zajímavou příchuť i barvu. 

Šípkovo-aroniový čaj chutnal tak nějak exoticky.

A jeden zvláštní tip nakonec: Pár bobulí schovaných v mražáku by na jaře o velikonocích prý mělo zajistit pěknou barvu vajíčkám. Co se týká dalších obvyklých receptů, marmeládu zkoušet nehodlám, odradily mne špatné zkušenosti diskutujících s přípravou a popravdě, nejspíš dám vždycky přednost marmeládě jahodové, až tak moc doma marmelády nepoužíváme. Kandovaná aronie je příliš pracná. Alkohol nepijeme, takže víno a likér pro nás určitě nebude. Aronie není šťavnatým ovocem, semínka uvnitř mi při jídle celkem vadí, takže o kompotu ani neuvažuji.

A co děláte s aronií vy?

Několik odkazů k tématu:

Recept na sirup
Recept na sirup a tipy na využití
Müsli tyčinky s aroniovou marmeládou (anglicky)
Několik aroniových receptů (anglicky)
Článek o aronii
Jablečný rosol z aronie