Udělejte o svátcích něco dobrého pro přírodu

Tak jako každý rok, i tento posílám drobný finanční obnos projektům, které mne zaujaly, a posílám vám je taky pro inspiraci. Vlastně jsou to ty stejné, co loni, neboť jsem neměla tolik času se podívat, jestli se někde nerozběhla nějaká nová sbírka pro dobrou věc. Tak kdybyste o něčem zajímavém ještě věděli, napište mi do komentáře.

• Máte rádi stromy? Podpořte jejich výsadbu i péči o ty významné. Pošlete Nadaci partnerství dárcovskou SMS, kupte svým blízkým stromový darovací certifikát, kupte si brožuru o sázení stromů nebo prostě jen pošlete vybranou částku na jejich účet. Všechny informace o možnostech podpory naleznete na stránce http://www.nadacepartnerstvi.cz/Krajina-stromy-a-voda/Stromy
• Chcete chodit na procházky a potkávat ještě i opravdovou přírodu? Aby všude nebyl jen beton, bezduchá mrtvá pole a smrkové monokultury, zachraňují lidé ve sbírce Místo pro přírodu cenné pozemky v naší české krajině. Informace, jak jejich činnost můžete podpořit, naleznete na stránce http://www.mistoproprirodu.cz/podporte-nas/. Zprovoznili i e-shop s drobnostmi, obrázky a zajímavými zážitkovými poukazy.
  Přírodu se snaží do monokultur navrátit i společnost Čmelák, podpořit je můžete na stránce http://www.cmelak.cz/. Také mají milé "květinové certifikáty"
• Fandíte starým krajovým odrůdám plodin a jedlých rostlin? Podpořte společnost Gengel finančním darem, zachráníte tak poklady našich předků – cenné, odolné a rozmanité odrůdy zeleniny, obilovin, zahradních plodin, bylinek i ovocných stromů a keřů. Informace, kam můžete finanční dar poslat, jsou na stránce: http://gengel.cz/content/15-dary-na-nasi-cinnost

Domácí vánoční ozdoby ze zahrady

V každém časopise mne vždycky nadchnou přírodně zdobené stromečky, dřevěné dekorace i ozdoby z přírodnin. Prostě krása. Obdivuji, co jde z kousků dřeva či kůry udělat. Ale přiznávám, že stromeček v našem obýváku takhle nikdy vypadat nebude. S manželem nedáme dopustit na vánoční baňky, třpytivé ozdoby, červenou a zlatou, bez toho by u nás nebyla ta pravá vánoční atmosféra.

Pamatuji si však, jak jsem si chtěla jako malá ozdobit jedlové větvičky vlastními ozdobami. Jen jsem nevěděla, jak si je vyrobit a z čeho a protože ještě tenkrát nebyl všudepřítomný internet s "DIY" postupy, zůstalo jen u snění. A tak čekám, jestli někdy projeví stejné přání i náš syn. Pokud bude chtít svůj vlastní malý stromeček s vlastními ozdobami, přesně vím, odkud budeme brát materiál pro tvorbu – ze zahrady a blízkého lesa...

Přírodní řetězy na stromeček

Dají se vyrobit z dřívek, šišek, červených bobulí ze zahrady, šípků, březové kůry (ne ze živého stromu). Obarvit je můžete barvami na dřevo či gelovými lepidly se třpytkami, nebo použít barevné provázky a stuhy. Efekt zasněžení udělá bílá barva, případně potření lepidlem Herkules a posypání solí. Pokud chcete přírodnější "zasněžení", tak dekorace potřete bílkem a posypte cukrem.

Zdroj obrázků: http://www.dreamalittlebigger.com/, http://www.franciskasvakreverden.no/, http://www.hgtv.com/ a http://blog.kanelstrand.com/

Přírodní baňky

Efektní vánoční baňka z přírodních materiálů vznikne z nasbíraných nasušených červených bobulí. Návod na výrobu nevím, asi bych zkoušela materiál něčím lepit na kouli ze zmačkaného papíru nebo látky. Obdobně lze využít i čepičky od žaludů, potřené lepidlem se třpytkami. Nejčastěji se na přírodně laděné stromečky věší šišky, ať jen přírodní s hezkou mašlí, nebo třeba i barvené. Při barvení kupte pořádnou opravdovou krycí barvu na dřevo, do které šišky namočíte, barvy ve spreji tmavou šišku vůbec nezbarví.

Zdroj obrázků: http://www.fler.cz/, http://www.makeit-loveit.com/, http://thefrugalhomemaker.com/ a http://afancifultwist.typepad.com/ 

Zvířátka a figurky
Na tvorbu zvířátek jsou ideální šišky a ořechy. Sestavit takovou figurku však dá zabrat, nečekám, že na tohle budu mít jednou trpělivost, natož můj syn. Ale kdo ví.

Zdroj obrázků: http://www.liveinternet.ru/,  http://www.houzz.com/, http://www.worldmarket.com/, http://www.whimsy-love.com/, http://wunderschoen-gemacht.blogspot.nl/, http://www.mawickecreations.com/ a http://www.suburble.com/)

Drobné ozdoby z přírodnin
Využít můžete například větvičky. Obvykle se stříhají nůžkami na malé stejně dlouhé kousky a ty se nalepují lepidlem na dřevo na připravený tvar z pěkného barevného kartonu. Z bobulí, lískových ořechů či žaludů lze dělat kolečka či srdíčka k zavěšení a z kůry vystřihovat zajímavé tvary (někdy je potřeba je kvůli kroucení zpevňovat kartonem. Větší větve si můžete u někoho šikovného nechat na pile nařezat na stejné kroužky a pomalovat. Malé klacíky lze sestavit do pěkných stromečků či hvězdiček. A žaludy se stanou luxusní ozdobou po potření třpytkovým lepidlem.

Zdroj obrázků: http://specificmoments.com/, http://inspirationlane.tumblr.com/, http://www.shopterrain.com/, http://ana-rosa.tumblr.com/ a https://www.etsy.com/. 

A ještě přikládám dva netradiční nápady nakonec. Skořápky vlašských ořechů se používají na tvorbu ozdob celkem často, mne zaujala krásná lodička s plachtou ze staré knihy. A také využití třpytivých javorových listů jako vánočních ozdob mi přišlo originální, nicméně nemám ani ponětí, jak je takhle nabarvili.

Zdroj obrázku: http://disdressed.blogspot.cz/ a http://laurenconrad.com/

Tak co tomu říkáte? Napadlo by vás, jaké ozdoby jde udělat z materiálů ze zahrady či lesa? Já pořád nevycházím z úžasu. Další inspiraci si ukládám do mé vlastní pinterestové nástěnky: https://www.pinterest.com/jitkadakov/ozdoby-na-stromeček-z-přírodnin/

Dárky pro milovníky přírodní zahrady (2015)

Chcete na Vánoce potěšit někoho, kdo rád (nejen přírodně) zahradničí? Přidávám pár tipů, které mne letos něčím zaujaly:

• Pan Kvapil z webu Potravinovezahrady.cz namnožil své osvědčené odrůdy a začal prodávat semena divokých rajčat.
• Pokud jedete do Prahy a nachomítnete se k prodejně osiv Sezam na Bělehradské, dovezte svým přátelům semena toskánské varianty kadeřávku (Nero di Toscana). Předvídaví totiž tuší, že jak je z něčeho nadšený pan Cuketka, tak z toho za rok, dva bude hit sezóny. Ať to nepropásnete vy ani vaši přátelé. (Tipy z textů http://www.cuketka.cz/583/ a http://www.cuketka.cz/2107/)
• Vánoční přání může potěšit nadvakrát, třeba takové přání se semínkem smrku omorika od paní Kloučkové Kudrnové. Zakoupíte jej na Fler: http://www.fler.cz/zbozi/stromeckove-prani-seminko-smrku-omorika-3-ks-6913901.
• Někdo má rád nové knihy, někoho naopak mile potěší stará kniha s pořádnou historií. Stará vydání knihy Více zeleniny v zahrádce od pana Josefa Vaňka jsou stále ještě v antikvariátech k sehnání a stále přináší spoustu užitečných informací i pro dnešní zahradníky a zahrádkáře.
• A inspirace z Fleru ještě jednou, tentkorát mi padla do oka dřevěná stavebnice krmítka, ideální pro ty, kteří si chtějí doplněk do zahrady vyrobit sami, ale kutilové to zrovna nejsou. Najdete ji u pana Náhlíka: http://www.fler.cz/zbozi/drevene-krmitko-jako-stavebnice-4-6822562.

Toto je moje inspirace na dárky: semena divokého rajčte pana Kvapila (zdroj obrázku: http://www.potravinovezahrady.cz/), semena toskánského kadeřávku (zdroj obrázku: foto pana Cuketky ze stránky: http://www.cuketka.cz/), autorské přání se semínkem smrku omorika (zdroj obrázku: http://www.fler.cz/), kniha Více zeleniny v zahrádce (zdroj obrázku: http://antikvariatpodebrady.cz/) a dřevěná stavebnice krmítka (zdroj obrázku: http://www.fler.cz/)

Prosinec – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v prosinci?

• Ustřihnout pár větiček zdatným a zdravým stromům či keřům a rychlit tzv. barborky. (O barborkách.)
• Pokud je na zahradě námraza, vzít fotoaparát a fotit tu pomíjivou krásu.
• Ozdobit si jedličku či smrček na zahradě, a to buď světélky a ozdobami pro potěchu oka, nebo jedlými ozdobami pro zvířátka (raději si ale zjistěte, jaké, ať zvířátka neotrávíte). Inspirujte se na vánoční výzdobu v nástěnce Vánoční výzdoba zahrady.
• Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
• Pokud není sníh, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.

(zdroj obrázku: www.freeimages.com)

Když je sníh:

• Užít si pořádnou koulovačku na zahradě.
• Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří. (Stopy ve sněhu.)
• Postavit si iglů nebo alespoň hradbu ze sněhu. Dělat tzv. andlíky ve sněhu.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

O zahradničení...

Rýpat se v hlíně, přesazovat, sázet, stříhat, mulčovat, set... víte, že já vlastně to zahradničení jako takové ani moc ráda nemám? Silné tvrzení na autorku blogu kompletně zaměřeného na zahradu, že? Ráda tvořím svoji zahradu, to ano. Ale je to jen cesta k tomu, abych měla báječnou zahradu a mohla si na ní užívat grilování, lenošení, hry, kochat se, trhat květiny a sklízet zeleninu a ovoce.

Ne, že bych neměla krátká období, kdy mne ta práce s hlínou poněkud chytla. Na hodinku se odreagovat na zahradě a neslyšet křik synka, kterého celé 4,5 měsíce trápily koliky, to bylo k nezaplacení. Ale vždycky jsem si říkala, co pak? Co až všechno dosázím, trvalky pod stromy se rozrostou a nebude potřeba mulčování, vyvýšené záhony budou hotové, stejně tak šlapákové cestičky, jezírko, spirály... nepropadnu depresi, že mám příliš malý pozemek a nemůžu dál budovat nová a nová místa na zahradě? Nebudu donekonečna přesazovat a předělávat celou zahradu? 

Přesně tohle by se mi stalo, kdybych zahradničení až přespříliš propadla. Naštěstí jsem se zastavila a zamyslela docela brzy. Bylo to v jednom slunečném dni, kdy já jako obvykle něco sázela a mulčovala a manžel tvořil kamenné zídky. Byli jsme oba na zahradě snad dvě hodiny a přitom spolu nepronesli ani slovo. Každý si tvořil "to svoje" v jiné části zahrady a naprosto jsme se míjeli. Ano, zahradničení je totiž velmi osamělá činnost!

Grilování kalamárů a dobrodružné výpravy
zahradou se synkem. Chci, aby těchto skvělých
chvil na zahradě bylo co nejvíc.

A tak pomalu tvořím naši zahradu, ale s mírou. Věnuji jen nezbytné úsilí tomu, aby na tom malém kusu pozemku vznikal takový malý ráj, ale zároveň abych si neničila rodinné víkendy a společné chvíle s manželem, synkem, celou rodinou i přáteli. Koncept přírodní zahrady se mi přesně na toto hodí, zahrada se o sebe vcelku postará sama a stačí ji jen párkrát za rok věnovat trochu péče (hlavně mulč, kompost a občas zalít). Vždyť například za celý rok 2014 jsme prací na zahradě a zahradničením strávili s manželem pouhopouhých 11 dní (to jsme tam ještě nebydleli a nepěstovali žádnou zeleninu a měli malé miminko) a zahrada to taky přežila. Se zeleninou to bude už krapet více práce, ale i tak pevně doufám, že víkendy a příjemné večery budou patřit grilování, hraní deskových her s přáteli na terase či trávníku, hrám se synem, venkovnímu vaření, lenošení v houpací síti a pozorování koupajících se vrabců, piknikům a povídání namísto toho, abych se jen sama osaměle neustále rýpala v hlíně.

No a jak to vlastně máte se zahradničením vy?

PS: psaní blogu je taky pěkně osamělá činnost, ale většinou si příspěvky chystám, když je škaredě, prší, po večerech, když už manžel a syn spí či v obecně v zimě... takže tohle omezovat nebudu :-)

Už zase sleduji videa Alys Fowler

Bolela mě záda, takže jsem najednou měla spoustu času, kdy jsem jen mohla ležet a maximálně sledovat nějaká videa. Pustila jsem si tedy znovu celou sérii Alys Fowler o její jedlé zahradě a odpočívala. Za pár hodin jsem měla vše zhlédnuté a tak jsem si dohledala pár jejích dalších videí, tentokrát krátkých a na různá témata. Třeba vás některé z nich zaujme:

Video o pěstování malin a borůvek na zahradě:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2014/nov/07/raspberries-and-blueberries-video
– zaujalo mne, že v Anglii lze koupit kompost vhodný pro rostliny milující kyselou půdu (tzv Ericaceous Compost), u nás se asi musíme jen spokojit s návodem, jak jej vyrobit, např. podle článku http://www.gardeningknowhow.com/composting/basics/ericaceous-compost-info.htm

Video o sázení jarních cibulovin:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2014/oct/22/planting-bulbs-autumn-colourful-spring-flower-beds-video
– souhlasím s Alys, že jedna jarní kytka sem a jedna tam neudělá ten správný efekt, je potřeba jich tam zasadit hodně, jak to dělá ona

Video o sázení tulipánů:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2014/oct/31/planting-tulip-bulbs-in-autumn-video

Video o partzánské zahrádce:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2013/jul/22/best-summer-plug-plants-video
– zajímavý projekt malé "guerrilla garden", tedy partyzánské zahrádky někde v ulicích Birminghamu. Alys tam sází spoustu keřů, které snesou částečný stín a přitom krásně kvetou. Nechybí ani rybíz, maliny a borůvky pro překvapené kolemjdoucí. Škoda, že jsem nikde nenašla, jak už ta zahrádka vypadá teď.

Video s návodem na treláž či oblouk pro hrášky a fazole:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2011/may/05/alys-fowler-growing-beans-peas-allotment-video
– jednoduchý oblouk z dlouhých vrbových větví a základy košíkářských technik proplétání pro zpevnění konstrukce. Mne zaujal nástroj, kterým Alys hloubila díry pro pruty, ten neznám.

Video o předpěstovávání zeleniny ze semínek a pikýrování:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2011/may/03/alys-fowler-planting-seeds-growing-vegetables-video
– no snad už teď díky tomuto videu budu vědět, jak na to.

Reportáž z Todmordenu:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2010/oct/19/incredible-edible-todmorden
– o akci Incredible edible v britském městě Todmorden jsem už slyšela, reportáž Alys je pěkným připomenutím tohoto zajímavého projektu.

Video o sklizni bobů a česnekových výhonků:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2010/aug/17/earth-to-alys-harvest
– mi připomnělo, jak dobré byly česnekové výhonky v jídle, snad je zase bude naše bedýnkářka mít.

Video o sázení květin vhodných pro včely:
http://www.theguardian.com/lifeandstyle/video/2015/feb/27/earth-alys-bee-friendly-plug-planting-video

Temná stránka přírodního hnojiva z banánových slupek

Představovat na blogu nápady, podněty a tipy má jednu obrovskou výhodu. V komentářích, e-mailem i jinak mne mnozí z vás dobře usměrní v případě, že něco dělám špatně a vůbec o tom nevím. Tak jako teď s mým příběhem jedlého balkonu. 

Inspirovala jsem se desítkami cizích článků a tipů z internetu a z Pinterestu, jak je vhodné používat banánové slupky jako přírodní hnojivo pro přírodní zahrady a pěstování zeleniny, zvlášť té, co potřebuje hodně draslíku a hořčíku. Pečlivě jsem si slupky nasušila a taky použila do truhlíku. Ale ouha.

Tak například tyto obrázky a stránky mne tenkrát inspirovaly. (Zdroj obrázků: http://alternative-energy-gardning.blogspot.cz/, http://themicrogardener.com/ a http://www.vegetablegardener.com/)

Banány jsou velmi náročné na použití pesticidů, jedná se o chemicky nejvíce ošetřovanou plodinu. Fakt nevím, jak je možné, že jsem toto ani pořádně nevěděla. Naštěstí mne na to upozornila jedna milá paní z fóra brněnských zahrádkářů a tak jsem se tomu podívala trochu na zoubek. Zjistila jsem, že do kompostu ve velmi (opravdu velmi) přiměřeném množství opláchnuté banánové slupky mohou (z dotazu na http://www.veronica.cz/) a příroda si s nimi (po delší době) nakonec poradí. Ale pěstování zeleniny? To je jiná. Napsala jsem dotaz právě do ekologické poradny Veronica a odepsali mi, že: 

"Zapravováním banánových slupek do půdy si tedy určitě zanášíte i použité pesticidy. Jestli a do jaké míry se pak přenáší do vašich rajčat Vám bohužel neřeknu. Banány se ošetřují různými látkami a ty pak budou mít také různou schopnost se dostávat do rostlin. Nemusí se to dít ve velké míře, spousta látek zůstane navázaná přímo v půdě (což taky není ideální), nebo se rozloží. Vyloučit transport do plodů se ale, podle mého názoru, nedá." (citace z e-mailu)

Takže jsem si namísto zdravých ekologicky pěstovaných "bio" rajčat vlastně pěstovala konvenční s pesticidy a bůhví čím ještě... Ne všechny tipy, co člověk najde na internetu, jsou dobré. Obvykle si informace ověřuji, kde mohu, ale tady jsem to podcenila. Měla jsem si o tom tématu víc dohledat. Nicméně, manžel mne uklidnil, že u nás to naštěstí nebyla taková tragédie, protože v únoru, kdy jsme banány pro pěstování sušili, jsme si kupovali bio banány, protože je měli i v místním supermarketu. Nevím, jakou k nim mohu mít důvěru, ale snad tam těch chemikálií měly méně.

Nicméně, editovala jsem jak elektronickou knihu Příběh jedlého balkonu (http://www.vysnenazahrada.cz/2015/10/pribeh-jedleho-balkonu.html), tak i jiný článek, kde jsem o banánových slupkách psala (http://www.vysnenazahrada.cz/2014/07/jak-pestovat-rajcata-na-terase.html) a informaci o pesticidech tam doplnila.

Další informace:
http://www.zahrada.cz/forum/hnojiva/bananove-slupky-289178/?kotva=bananove-slupky-289187
http://www.veronica.cz/?id=12&i=332

Co s problémovým listím? Zakopat!

Mám listí ráda, suché skvěle šustí pod nohama a dá se s ním zažít spousta legrace. Mokré pro změnu zvláštně voní. Možná budu v menšině, ale vážně mi nevadí vzít na podzim hrábě a shrabat listí z těch míst, kde je opravdu nechci mít (jedlý trávník a louka) a přihrábnou na jiná, kde bude listí užitečné. Ale hrabání listí se zatím stále ještě řadí mezi takové moje "vysněné" činnosti. Naše zahrada je na tak větrném místě, s nedostatečnou okolní zástavbou, že mi většina listí jednoduše ulétne. Na hrabání si budu muset ještě počkat.
Když jsem se začetla do článků, které řeší nerudovskou listovou otázku "Kam s ním?", chyběla mi jedna zásadní informace. Co mám prakticky dělat s problémovým listím? 

Mám listí a listnáče prostě ráda.

Pro výrobce různých fukarů a vysavačů listí či rádobyvšeználky na diskuzích je "to problémové" vlastně všechno listí. Klidně vám budou tvrdit, že pro prevenci a zdravou zahradu musíte veškeré listí shrabat a nejlépe spálit. Dokonce znám paní, která pečlivě odklízela každý lístek ze všech okrasných stromů a nedovolila si jej dát ani na kompost, protože se obávala, že by své i okolní stromy nakazila chorobami. Natolik ji podobné názory ovlivnily.
Články bližší přírodním zahradám a rozumnému přístupu velí listí ponechat, kde může být, a zbytek zkompostovat. Mají dobré názory postavené na základech v historii. V lesích to tak funguje doteď a v pořádku. I v případě ovocných stromů a keřů měli v dřívějších dobách naši předci pořád něco jiného na práci, než aby celý podzim jen uklízeli listí z rozsáhlých sadů. Listí se jednoduše ponechalo, kde spadlo a žádný katastrofický scénář se nekonal. Proto pro ně pojem "problémové listí" prakticky neexistuje.

Listí z okrasných keřů a živých plotů je nejlepší ponechat právě u kořenů těchto rostlin, kam přirozeně spadne.

Já si myslím, že nic není tak černobílé a jednoduché, jak to vypadá.  Za mne listí z ovocných stromů a keřů problémovým je. Srovnávat dnešek se starými časy nejde, dříve lidé pěstovali odolné odrůdy ovocných stromů přizpůsobené místním podmínkám, sazenice necestovala přes půl Evropy. Pokud dnes na zahradách pěstujeme choulostivější ovocné stromky a keře, je potřeba zůstat ve střehu. Snad v každém chorobopise ovocných stromů stojí, že v případě (listových) chorob je nutné napadené listí zajistit a spálit, aby se dále choroba nešířila. To, že k tomu někteří přistupují tak, že preventivně ničí veškeré listí ovocných stromů pro případ, kdyby se náhodou nějaká choroba někdy objevila, mi ale přijde přehnané. Přecejen, pokud jednou ovocný strom pěstuji, měla bych vědět, jestli jej něco napadlo a jak to poznám. Spíše sledovat, než jen slepě ničit. Na druhou stranu, zavírat před chorobami ovocných stromů a keřů oči je hloupost, můžete akorát tak přijít o rostliny (a o dobré vztahy se sousedy).

Jak bychom tedy ideálně měli na zahradě zacházet s listím ovocných stromů a keřů?

Aronie na choroby téměř netrpí,
listí nechte pod keřem

• V první řadě platí zásada, že listí zdravého ovocného stromu může klidně do kompostu či jen ležet pod stromem. Někdo jej třeba i zapravuje po obvodu koruny do půdy, aby vyživil malé kořínky.
• S listím napadeným chorobami se zavčas a vhodným způsobem rozlučte.

A teď k tomu vhodnému způsobu. Letos měla moje hrušeň škaredé listy pokryté rzí, a tak jsem hledala, jak je to s tou správnou likvidací. Většina článků totiž velí "jednoduše" napadené listí "spálit". Ale ono to tak jednoduchí není! Sama naprosto nesnáším pálení listí v zahradách, proklínala jsem všechny sousedy v mé rodné vesnici, kteří mi takto bezohledně niči čistý vzduch. Paradoxně se mi poslední roky vždy lépe dýchalo na podzim ve městě než na vesnici. Přece se k nim nepřipojím! Navíc listí můžete pálit pouze, pokud je suché, ne vždy to lze vůbec stihnout. A nemluvě o obrovském riziku požárů, však se zeptejte nějakého hasiče, co k tomu řekne.
Dohledala jsem si, že některé méně závažné choroby se prý zničí v kompostu při správném kompostování (jenže nevím přesně, které to jsou). U všech ostatních by mělo stačit najít si na zahradě vhodné místo a dostatečně hluboko napadené listí zakopat. Člověk se při kopání trochu zapotí, ale udělá pro zdraví více, než by dýchal kouř s karcinogenními a nebezpečnými látkami, které při pálení listí vznikají (dioxiny, polyaromatické uhlovodíky, no žádná sláva).

Jednoduché, že? Ostřílení zahradníci nejspíš kroutí hlavou, že kvůli takové banalitě a jasnému závěru píšu celý článek... ale amatérští zahradníci a zahrádkáři toto řešení opravdu neznají. Vím to ze svého okolí. Takže právě pro ně je určen můj dnešní článek. 

A co se zdravým listím, které se dlouze rozkládá nebo negativně ovlivňuje kompost? Například listí z ořešáku, buku či kožovité listy magnolie? Ořešákové se prý má, v případě, že je zdravé, nechat pod ořešákem (stejně tam nic jiného moc neporoste) a nebo zkompostovat zvlášť v pytli a pak dodat ořešáku jako šikovný kompost přímo pro něj. Bukové nechte nejlépe pod buky, stejně se těžce podsazují, případně z něj udělejte v pytli listovku s delší dobou zrání. 

Články k tématu listí:

http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/listi-ktere-k-vam-spadne-ze-sousedova-stromu-si-uklidite-vy-je-totiz-vase
http://diskuse.nachvojnici.cz/viewtopic.php?f=6&t=1047
http://jdeteven.cz/games/cz/stesti-v-hromade-listi
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/kam-se-zahradnim-odpadem-na-kompost/
http://www.zahrada.cz/forum/choroby/hrabani-listi-325412/

Listopad – co dělat na zahradě?

Co můžete dělat na zahradě v listopadu?

• Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
• Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.
• Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
• A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost.
• Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky nebo myší domečky, jako blogerka Monika: Myšáci jsou doma. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, vydlabávání zeleniny je původní Keltská záležitost, byť ti dlabali řepy, hezky si o tom počtěte na blogu O svátku světel. 
• Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, pórek. A nebo si vychutnávejte Podzimní dobroty ze zahrady uvařené a upečené z uskladněného ovoce, zeleniny a ořechů.
• Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.

• Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
• Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy (více o sázení stromků). Založit si můžete i květnatou louku.
• Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
• Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Příběh jedlého balkonu

Mám malého synka, který v zimě oslavil rok. Jak už z blogu víte, příštím rokem se máme z našeho malého bytu stěhovat do vysněného domu se zahradou. V lednu jsem se tedy rozhodla, že je poslední možnost udělat z našeho balkonu ten jedlý. Především jsem však chtěla připravit zelenou oázu plnou dobrot, zajímavostí a života pro našeho syna.

Povedlo se mi to? Jak těžké je připravit jedlý balkon? Co mi to dalo? 

Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, prolistujte si elektronickou knížku, kterou jsem celou tu dobu připravovala a svoje snažení dokumentovala:

Snad se vám bude líbit. Za inspiraci děkuji především panu Cuketkovi a jeho skvělému článku 7 tipů jak rozjet jedlý balkon – optimisticky, lenivě a zeleně a Anitě Blahušové a její parádní knize Zahrádka v květináči.

Další informace o knize:

• Elektronickou knihu můžete sdílet, vystavovat na svoje servery, posílat dalším lidem, vkládat do blogů, článků, odkazovat, posílat přes Facebook, e-mailem, jakkoliv. Čím více lidí inspiruje k pěstování zeleniny na balkoně, tím lépe.
• Dílo je zveřejněno pod licencí Creative Commons (CC BY-ND 3.0 CZ).
• Zobrazení (a stažení) v Google disk: Příběh jedlého balkonu (online) – zobrazí se jen po jedné stránce a ne po dvou.

Kde si můžete přečíst více o jedlých balkonech?

• Kniha Kompletní návod k vytvoření ekozahrady, Jaroslav Svoboda, kapitola Zahradničení bez půdy (str. 54)
• Kniha Zahrada k nakousnutí, Sepp Holzer, kapitola Permakultura ve městě (od strany 186)
• zmiňovaný článek 7 tipů jak rozjet jedlý balkon – optimisticky, lenivě a zeleně, Martin Kuciel
• Kniha Zahrádka v květináči, Anita Blahušová, některé tematické zahrádky jsou jedlé, v knize nechybí návody na pěstování zeleniny na balkoně
• Kniha Balkon k nakousnutí, Alex Mitchellová (tu jsem ale zatím neměla možnost číst)
• článek Jedlý balkon a možnost přednášky, Tomáš Svoboda (ale nezkoušela jsem)
• blog s praktickou ukázkou pěstování ovoce na balkoně: http://teddyzhk.webnode.cz/menu/zeleny-balkon/

Jedna předzahrádka po roce

O tento malý postřeh se s vámi musím podělit. Téměř před rokem, v listopadu, jsem se rozepisovala o předzahrádkách a vyfotila ty "šutrovité" z mého blízkého okolí. Jakmile syn začal chodit, odpadly mi dlouhé procházky s kočárkem a na obdivování předzahrádek nebyl prostor. O to více jsem byla překvapena, když jsem se na stejné místo po roce opět dostala – podívejte, majitelé své šutroviště nakonec osázeli.

To mi za poslední dobu udělalo vážně radost a zvedlo mi to náladu. Na ty maličké rostlinky se přecejen lépe kouká než na obyčejné šutry. Navíc je i pěkně vidět, že šutroviště zarůstají, folie nefólie, a nejsou tak bezúdržbové, jak se říká.

Mrtvé dřevo plné života

O tom, že kromě dřeva v podobě živých stromů, palivových polen či dřevěného nábytku, existuje i něco jako "mrtvé dřevo" (Coarse Woody Debris), jsem se pořádně dozvěděla až z ekologicky zaměřených zahradních knížek. Ne, že by na pařezech a zapomenutých kládách a spadlých větví v lese bylo něco až tak převratného, jen mne nikdy nenapadlo, jak důležité pro přírodu, les či i obyčejnou zahradu jsou. V dutinách starých kmenů bydlí sovy, ztrouchnivělé pařezy jsou domovem těch nejkrásnějších brouků a odumřelé větve a kořeny na březích řek a v potocích slouží jako úkryty rybám, ptákům i třeba rakům. Takže by se dalo říct, že kde je mrtvé dřevo, tam to pořádně žije.

Vidíte v našich lesích trouchnivé pařezy a pohozené větve často? Já ani ne, takže když už na nějaký krásný kousek narazím, hned jej fotím.

A to nemluvím o tom, jak se mrtvé dřevo dokáže "nacucat" vodou jako houba a poskytovat ji, když je to potřeba, a ještě k tomu dodávat postupně do půdy živiny. Vždyť na tomto principu jsou založené vysoké záhony a kvůli zadržování vody se do půdy ke keřům a stromům zakopávají větve a dřeva.

Pro mne má mrtvé dřevo obrostlé zelení své jedinečné kouzlo. (Zdroj obrázků: http://leafmag.tumblr.com/, https://www.pinterest.com/ a http://store.mossacres.com/)

V zahradě vytvořené "na zelené louce" nemám žádné staré stromy, které bych mohla v podobě torza ponechat svému osudu. Tak si alespoň sháním mrtvé dřevo, kde můžu. Můj táta mi už před časem dovezl dva krásné pařezy z dědova lesa, nestihla jsem mu však říct, aby z nich neumýval právě tu trouchnivějící kůru a mech, který se mi líbil. Tak třeba příště. Prosím tátu o každou větev, kterou musí starým jabloním a slivoním v zahradě uřezat či nějaké pěké kousky palivového dříví, když je přiveze z lesa. Mám hadník, který slouží spíš jako broukoviště, a ostříhané větvičky ze stříhaného bukového živého plotu pečlivě ponechávám na stejném místě. Shromažďuju si větvičky a kmen z vánočního stromku a občas si přinesu spadlou větev z lesa (jo, to se nemá...). 

Postupně u nás v zahradě budou pařezy u jezírka obrostlé kapradinami, další pařezy u jedliček, živé ploty plné větví a větviček obalených mechem a zasypaných listím, větve a dřeva u čechrav a kapradin ve stinné části, větve obrostlé petrklíči, zarostlá dřeva s kůrou u kanadských borůvek, hmyzí domečky a broukoviště, vrbový domeček obložený větvemi s cestičkou z kůry a další a další rozeseté kousky mrtvého dřeva. Nejen protože jsou užitečné, ale především protože jsou krásné. Však se na krásu a půvab mrtvého dřeva a pařezů podívejte v mojí připravené pinterestové nástěnce: https://www.pinterest.com/zahrada/mrtvé-dřevo-plné-života/

A co vy? Taky máte v zahradě nějaký ten kousek mrtvého dřeva?

Prostřednictvím mrtvého dřeva chci vnést do své zahrady kousek lesa. (http://melusineh.tumblr.com/ a http://chasingthegreenfaerie.tumblr.com/)

Další texty, články a postřehy o mrtvém dřevě:

Význam mrtvého dřeva pro ekosystém

Je mrtvé dřevo v lesích skutečně mrtvé?

Proč je důležité mrtvé dřevo? (PDF dokument)

Ukázka mrtvého dřeva ve škole

K otázce mrtvého dřeva v lese

Ukázka mrtvého dřeva v zámeckém parku

Proč potřebujeme staré a poškozené stromy

Všimli jste si v lese…

Příběh jednoho stromu

Mezi dřevem a zemí (videodokument)

Coarse woody debris

Podzimní výzdoba zahrady

Podzimní výzdoba vstupu do domu či zahrady se obvykle rovná situaci "no tak někam umístím ozdobnou dýni" a nebo u nás na vesnicích a v okolí nebývá vidět žádná. Ještě před pár lety jsem se na zdobení českých zahrad dýněmi dívala poněkud skrz prsty, přišlo mi to jako zbytečné přejímání amerických zvyků, které k nám nepatří. Krásně ale změnil můj pohled na dýně a světélka tento pěkný článek: 31. října ... noc předělu mezi živými a mrtvými...

A od té doby se na dlabání dýní (či řep po keltsku) nedívám tak přikře, naopak si chystám celou nástěnku, jak třeba budu zdobit v říjnu naši zahradu jednou já. A to nejen dýněmi.

Maličké dýně, i ty větší, se hodí na lemování cestiček a chodníků. A z okrasných tykví jsou půvabné vázy, určité kouzlo nezapře ani "obyčená" dýně jako květináč. (Zdroj obrázků: http://www.bhg.com/, http://inthesunnyspot1.blogspot.nl, http://circadee.com/ a http://allureeventconsulting.blogspot.cz/)

Krásné barvy a tvary zahradě dodají například i javorové listy. Já sice javory nepěstuji, ale mají jej sousedé a rostou v blízkém lese.

Krásně zářivé javorové listy se mohou lehce pohupovat ve většu nebo zdobit vstup do domu. Větší trvanlivost by asi měly získat po krátké lázni ve včelím vosku, to ale zatím nemám vyzkoušeno. (Zdroj obrázků: http://www.goodhousekeeping.com/ a http://blogg.skonahem.com/)

Další parádu udělají věnečky z plodů ze zahrady či lesa, kaštanové dekorace, šišky, mech, šípky a vřes.

Věnečky z plodů ze zahrady jsou působivé a nasbírané kaštany se hodí ke květináčům na terasu. (Zdroj obrázků: http://minttree.tumblr.com/ a http://tradgardsflow.blogspot.cz/)

Na podzim se začíná už brzo stímat a pro ty, co dorazí z práce až někdy se setměním a z podzimní výzdoby zahrady by nic neměli, jsou jako stvořené všechny ty dýňové lucerničky a vyřezávané domečky, svítilny, ježci:

Dýně jako svítilny mají své kouzlo. A do ježečků využijete vánoční osvětlení, které je jinak až do prosince schované v krabicích. (Zdrooj obrázků: http://www.marthastewart.com/ a http://www.marthastewart.com/)

Postupně si schovávám různé nápady a inspiraci do pinterestové nástěnky: https://www.pinterest.com/zahrada/podzimní-výzdoba-zahrady

Další krásná inspirace:
Nádherný věneček paní Lucie: http://salakoska.blogspot.cz/2015/09/venecek.html
Vydlabané dýně paní Moniky: http://unasnakopecku.blogspot.cz/2013/10/dyne-dyne-dyne.html
Půvabné domečky pro myšáky od paní Moniky: http://unasnakopecku.blogspot.cz/2014/10/mysaci-jsou-doma.html

Říjen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v říjnu?

• Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barevných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře. Inspirujte se článkem Jak využít podzimní listí nebo Podzim – žádná nuda aneb patero tipů co dělat!

• Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu. Můžete trhat lískové ořechy, pokud už je za vás neotrhaly veverky, a sušit šípky na čaj. (Inspirace na podzimní zahradní dobroty.)
• Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, půvabné hvězdnice a chryzantémy.
• Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky.
• Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
• Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Naše malá úroda roku 2015

Každé září si sem chci shrnout, co nám zahrada za ten rok dala dobrého. Změnilo se něco s letošním rokem? Ano, především jsme už pro úrodu začali chodit s miskami a ne jen tak "natrhám si pár do ruky". A taky jsme si v létě museli alespoň jednou za týden zahradu přijet zalít, jinak bychom se žádné úrody v tom suchu nedočkali. Ale ta spousta ovoce (zelenina bude, až tam budeme bydlet), za to zalévání opravdu stála.

Na úrodu chodíme s miskami a ochutnali jsme už i první sladkovišně. Jen na zimní hrušky si ještě musíme počkat.

Říkám si, že nemá úplně význam psát si, kolik té úrody bylo. Stejně z naší maličké zahrady těžko někdy budou kila a kila ovoce či zeleniny. Chtěla jsem si sem spíš pro sebe poznačit, co jsme měli možnost v průběhu roku ze zahrady mlsat:

Duben: vyrašil medvědí česnek, byl vynikající v bramborách i na chlebu s máslem.

Květen: poprvé jsem si vařila kopřivový čaj z čerstvých kopřiv ze zahrady.

Červen: ostříhala jsem bylinky k nasušení (tymián, saturejka, oregano), a zpracovávala, sušila a myslím, že mám nasušeno množství na několik let dopředu. Kontryhelu už taky bylo dostatek k nasušení na čaj na zimu. Červen byl především měsícem jahod, zrály lesní, měsíční i klasické jahody. Bohužel dělit jsme se o ně museli i se slimáky.

Červenec: Poprvé jsme ochutnali sladkovišně, byly akorát přesně dvě. Začala nám sezóna šťáv z černého rybízu, mlsání angreštů a především malin, které z různých odrůd zrály doslova celý měsíc. A při zalévání jsme uzobávali maličké moruše.

Srpen: v tomto suchém, horkém a vyprahlém měsíci jsme do zahrady chodili snad jen kvůli báječným ostružinám. Syn jich snědl snad stovky, naprosto si je zamiloval. Více různých odrůd nám zajistilo sladké ostružiny po celý měsíc a dokonce vystačily i na buchty a dezerty.

Září: v září jsem zpracovala aronii, usušila šípky svraskalé růže a při procházení zahrady mlsala měsíční jahody.

Říjen: budeme poprvé zkoušet naše hrušky, už se na ně těším.

Většinu ovoce jsme zatím snědli jen tak, akorát z rybízu a aronie jsme vařili sirupy a z ostružin zkoušeli roládu či jiné dezerty. Bylinek na čaj a do jídel na zimu bude až až.

A co vy? Taky si fotíte úrodu z vaší zahrady, abyste si mohli na sklonku roku potom říct: "měli jsme se díky zahradě vážně dobře..."?

Historka o naší turecké lísce

Vyprávím ji každému, komu naši vzrostlou tureckou lísku v zahradě ukazuji. Vás na blogu nemůžu vynechat. V roce 2012 se mi nesháněla turecká líska snadno, často byla vyprodaná, nebo ji zahradnictví ani neměly v nabídce. Obeslala jsem jich hodně s přímým dotazem, jestli mi ji zvládnou sehnat a to ve formě vysokokmenu... a nebo jestli mi alespoň poradí, jak vysokokmen z 40 cm sazeničky, která byla v nabídce, vypěstovat.

Ta vpravo je naše turecká líska, vzadu za ní buk. Často přímo za její korunou vídáme duhu a ve větru jí krásně šustí listy.

Před třemi lety koncem října se mi jedna paní z malého zahradnictví na okraji Brna ozvala (Doplněno po letech: šlo o Zahradnictví Urban v Želešicích, https://zahradnictvi-urban.brnensko.com/14126/vzrostle-stromy/). Jako jediní z okolí měli turecké lísky v zahradě a doposud žádnou neprodávali. Dokonce se mne zeptala, jestli jí poradím, za kolik se takové lísky prodávají, tak jsem jí nakopírovala ceny vyprodané půlmetrové a metrové sazenice z internetu. Ještě před upřesněním termínu mi nakonec do telefonu říkala něco o tisícovce za sazenici, to mne trochu zarazilo, ale lísku jsem vážně chtěla, takže jsme jeli. Podíváme se na ni do jejich zahrady a přinejhorším ji prostě nevezmeme, říkali jsme si.

Když jsme přijížděli ke staré budově s velkým průjezdem do zahradnictví, byl tam ledabyle opřený tak 3,5 metrový strom. Již se zabaleným kořenovým balem, přes který bylo vidět, jak silné kořeny stromu přeřezali. Už jsem si začala pomalu dávat dvě a dvě dohromady, prošli jsme kolem stromu dovnitř do zahradnictví, abychom se hned s paní prodávající k němu vraceli. Byla to ta naše líska! Vyměnila jsem si s tou paní několik e-mailů a několik telefonátů a ji ani jedinkrát nenapadlo mi říct nebo napsat, že mi prodávají 3,5 metrový vzrostlý pětiletý strom namísto malé sazeničky, kterou jsem očekávala. 

S manželem jsme si ten obrovský strom velmi rychle zamilovali. Už jen ta představa, že na našem holém pozemku bude z ničeho nic pořádný strom! Navíc jsme jim tam nemohli už připravený vyrytý strom nechat, takže nastala ta "zábavná" fáze, kdy jsme se pokoušeli dostat velkou lísku do našeho malého auta. Do zahradnictví přijížděly samé dodávky, jejichž majitelé do nich nakládali malé sazeničky a nad naším počínáním jen kroutili nevěřícně hlavou. Ve třech lidech se nakonec podařilo strom dostat do kufru auta:

Tak takhle jsme lísku nakonec dostali do auta. (Pro znalé, v tomto zahradnictví, na jehož parkovišti stojíme, jsme lísku nekupovali... tady jsme ji jen rovnali v autě, aby tolik "nezametala" silnici, a dokumentovali)

Celou cestu jsem se bála, zda to větve zvládnou, neboť jsme několik kilometrů doslova "zametali" korunou lísky silnice. Ale všechno ustála, statečně čelila silnému větru na našem pozemku, zakořenila a už téměř tři roky nám dělá radost na naší zahradě.

Vlevo je líska první rok po zasazení, vpravo třetím rokem po zasazení. To už začala vypadat k světu.

Tohle první sázení vzrostlého pětiletého stromu pro mne bylo tenkrát hodně překvapivé. Pan zahradník z prodejny nám radil po zasázení lísce otrhat všechny listy (byl už konec října). Tuhle zvláštní radu jsme poslechli, tu druhou o sestřihnutí větví na polovinu už ne (viz můj článek o střihu stromků). Možná to byl důvod mého dalšího překvapivého zjištění. Nečekala jsem, že zasazený vzrostlý strom se několik let vlastně nerozrůstá, ale "jen" zahušťuje. Tento rok už strom dával alespoň nějaký stín, po prvním roce se o nějakém stínu nedalo ani hovořit. Prvním rokem jsme na zimu nezkontrolovali úvazy a bohužel má trochu odřenou část kůry, snad to i s toutou drobnou ránou zvládne. Při sázení líska dostala akorát mykorhizní přípravek a toto suché léto jsme ji zalévali – to byla veškerá péče o tento krásný strom.

A proč jsem si vlastně vybrala tureckou lísku do zahrady? V zadní části zahrady jsem chtěla mít takový "kousíček lesa", tedy dva velké vzrostlé stromy, které budou pěkně stínit a připomínat mi les. Stromy, pod kterými se bude dát chodit a umístit houpací síť. No a zároveň jsem chtěla, aby v zahradě převažovaly jedlé stromy. Turecká líska mi poskytuje obojí, plodit oříšky by měla v deseti letech. Dokonce jsem nějaké turecké lísky objevila na sídlišti blízko našeho bytu, a tak jsem mohla manželovi ukázat, jak bude naše líska vypadat za 10 až 15 let, a věřte mi, bude krásná.

Co tedy dělat s tou aronií?

Konečně jsem naši aronii (temnoplodec, Aronia melanocarpa) tento rok ochutnala. Několikrát. A nechtějte vědět, jak se mi zkřivila pusa, tohle ovoce opravdu není na konzumaci za syrova. Trpkost se zráním nevytrácela, nýbrž to bylo ještě horší. Nakonec jsem celou aronii prohlásila v září za zralou, otrhala do poslední kuličky (ptáci letos přijdou o pochoutku) a donesla do své kuchyně a vymýšlela, co s ní.

Proč ji vlastně pěstuji? Plody mají pomáhat na vysoký krevní tlak a především obsahují i rutin, který potřebuji pro zdravé cévy (ano, je i v pohance, ale tu až tak moc ráda nemám). A keř se na podzim nádherně barví. Když nic jiného, říkala jsem si, že jeho plody potěší minimálně okolní ptactvo.

Na úvod bych měla podotknout, že nejsem fanoušek pěstování ovoce či zeleniny, která není chuťově nic moc. A už vůbec ne toho, abych takové plody propašovávala do jídla svému muži či synovi jen ve jménu zdraví. Když už něco pěstuji a chci jíst, musím to umět upravit tak, aby jídlo dobře chutnalo a ta plodina, v dnešním případě aronie, hrála v jídlu hlavní roli a ještě všem chutnala. A to byl u aronie oříšek.

Už na diskuzních fórech bylo jasné, že aronie lidi většinou zklamala. Někteří přemíru plodů (i malý keříček plodí opravdu obrovské množství bobulí) řešili zkvašením a výrobou vína, které nakonec příliš neoslnilo a ani jeho výroba nebyla jednoduchá. V buchtách to taky nebylo žádné terno a likér taky nebyl nějak oslavován. Marmeláda byla příliš tekutá, kompot prý nic moc. Příprava kandovaných plodů byla extrémně pracná a z pohledu zdraví žádná výhra kvůli velkému obsahu cukru.

Malá miska (tak půl kila) aronie, k tomu pár šípků, co s nimi?

Pro začátek jsem tedy zkusila výrobu sirupu podle tohoto článku: http://www.prostezdravi.cz/recept-na-sirup-aronie-aneb-cerny-jerab-akci/. Pořádný normálně vařený sirup. Jak píše autorka v článku, existuje i sirup za studena, ale moc dlouho nevydrží, je náročný na hygienu při přípravě a riskujete plísně. A já raději přijdu o vitamín C a pár antioxidantů, které si do těla dostanu jinak, než bych riskovala plísně. Musím přiznat, že mi sirup při vaření nevoněl. Kuchyní se linul takový zvláštní odér a myslela jsem si, že tohle určitě jíst nebudu. Po schlazení ale odér pominul. Vařením bobulky pukly a vylouhovalo se z nich dobře barvivo (jak se to louhuje zastudena nevím). Na zvláštní výraznou chuť jsem si musela zvykat, nabídnout někomu limonádu z aroniového sirupu je možná na první ochutnání moc silné sousto, nicméně v jogurtu, zmrzlině a krupičné i ovesné kaši byl sirup vynikající – dodal jídlům jemnou, ale netypickou chuť a krásnou barvu. Něco, co chcete zopakovat a má to své sezóní kouzlo. Tyhle dobroty chutnaly synkovi i manželovi a myslím, že podávat návštěvám "smetanovou zmrzlinu s aroniovým sirupem" či baštit na večeři "šafránovou krupičnou kaši přelitou aroniovým sirupem" zní luxusně a noblesně.

Na sirup ještě nemáme koupené hezké zavírací lahve, na příští rok musím koupit. Chutnal nám ve zmrzlině i v jogurtu.

Protože ale sirupy v naší rodině téměř nepoužíváme, lahvička z půl kila aronie nám vystačí tak do vánoc. Na další rok se tedy chystám vyzkoušet i další tipy na aroniová jídla, nápoje, dobroty:

• Aroniový čaj – ten jsem si zkusila nasušit z pár plodů už letos, pila jsem ho neslazený a chutnal dobře a tak nějak exoticky, necítila jsem žádnou svíravou chuť. Musela jsem jej ale nechat dlouho louhovat. Ve směsi s šípky bude pro milovníky ovocných a bylinných čajů výborný.
• Čerstvá aroniová šťáva s jablečným moštem – kombinace jablek a aronie, obojí sklízených v září, se přímo nabízí. Na diskuzích byli lidé celkem nadšeni z kombinace aroniové šťávy a čerstvého jablečného moštu. Aronii připravovali tentokrát za syrova, rukou rozmačkané plody prosypali trochou cukru a na druhý den přes plátýnko vymačkali šťávu (Je podstatné nepoužívat odštavnovač, protože prý naruší ochrannou vrstvu semínek a do moštu se uvolní třísloviny a hořčiny a zkazí chuť.) Jablečný mošt musí převažovat. Nápoj je určený k velmi rychlé spotřebě, až se příště nachomítnu k jablečnému moštu, kombinaci vyzkouším.
• Horké jablko s aronií – ohřátý jablečný mošt se nechá chvíli vařit se sušenými aroniemi, skořicí, hřebíčkem a kardamomem. Nápoj se nechá chvíli odstát, aby se aronie vylouhovala, odstraní se aronie i koření a pije teplé. Taky vyzkouším časem.
• Aroniové sušenky, müsli tyčinky, granoly a kuličky – na internetu koluje několik anglických receptů na ovesno-aroniové sušenky či müsli tyčinky a granoly do jogurtu právě s příměsí sušených plodů aronie. Obvykle se sušené aronie rozmixují a přimíchají do těsta na sušenky, tyčinky, muffiny, ovocné chlebíčky a podobně. Tohle mne zaujalo, příští rok aronii suším a zkouším. Trochu mi v těch sušených plodech vadí ta zrníčka, tak jsem zvědavá, zda se to v tom těstě ztratí.
• Domácí ovocné želé pásky – jablečným sušeným želé páskům by měla dodat chuť a barvu, viděla jsem obrázek, ale recept zatím nemám.
• Domácí želatinové bonbony – aronie by jim měla dodat zajímavou příchuť i barvu. 

Šípkovo-aroniový čaj chutnal tak nějak exoticky.

A jeden zvláštní tip nakonec: Pár bobulí schovaných v mražáku by na jaře o velikonocích prý mělo zajistit pěknou barvu vajíčkám. Co se týká dalších obvyklých receptů, marmeládu zkoušet nehodlám, odradily mne špatné zkušenosti diskutujících s přípravou a popravdě, nejspíš dám vždycky přednost marmeládě jahodové, až tak moc doma marmelády nepoužíváme. Kandovaná aronie je příliš pracná. Alkohol nepijeme, takže víno a likér pro nás určitě nebude. Aronie není šťavnatým ovocem, semínka uvnitř mi při jídle celkem vadí, takže o kompotu ani neuvažuji.

A co děláte s aronií vy?

Několik odkazů k tématu:

Recept na sirup
Recept na sirup a tipy na využití
Müsli tyčinky s aroniovou marmeládou (anglicky)
Několik aroniových receptů (anglicky)
Článek o aronii
Jablečný rosol z aronie

Jak nám táta vyrobil plošinu pro sluneční lázně

Už několik let jezdíme do balneoparku v Jeseníkách a jejich terasy a lavice pro tzv. "sluneční lázně" si každoročně nemůžu nechat ujít. Nahřáté dřevěné desky jsou příjemné, kolem dokola voní mateřídouška, no prostě dovolená. A tenhle báječný pocit si chci alespoň trochu připomenout v naší zahradě.

Modřínové desky časem zešednou jako v Jeseníku, jsou silné a pevné a krásně voní.

Tři roky byla tahle "opalovací" plošina jen na papíře v plánku zahrady. Až letos mi můj táta na rodinné dovolené povídá, že mi takovou hravě vyrobí, modřínové dřevo sežene, vyřeší ukotvení a bude to. Zazářily mi oči a hned jsme s manželem naměřili tu správnou velikost, výšku, zakulacení v místě, kde časem poroste vinná réva, a zakreslili vše do plánku. Do týdne byla plošina hotová a ještě nám ji táta přivezl a pomohl usadit až na místo určení.

Jak nejlépe zjistit, jaká velikost plošiny je optimální? Pomocí piknikové deky. Natáhli jsme se na ni a hned to bylo jasné.

Tak trochu na mne lidé v okolí koukali jako na blázna, že nechci dřevo ničím natírat a že se mi dokonce ten šedý odstín, který nakonec časem získá, vlastně líbí. Není to asi v zahradách standardní. Jenže přesně takhle to mají v Jeseníku a dřevo pak krásně voní.

A tak se plošina pro sluneční lázně vlastně stala prvním "zahradním nábytkem", který máme. Už teď na ní vysedáváme a odpočíváme a pojídáme ostružiny. Malý synek měl velkou radost a lezl po ní, ještě jsem ani nestihla zahladit hrany od třísek. Až bude starší a bude umět mluvit, věřím, že bude kamarádům pyšně prohlašovat: "toto mi tady postavil můj děda!". A to je na takových ručně vyráběných věcech to nejlepší, pojí vás s nimi ta hrdost, že je někdo blízký vyrobil. Víte, že vám věnoval svůj čas, zručnost. Dodnes nezapomenu, jakou houpačku mně a sourozencům vyrobil můj táta, jaké dřevěné meče jsem měla od mého dědy či jaké svetry mi pletla babička, a tak bych mohla pokračovat.

Až odděláme provizorní oplocení a vzroste vinná réva, to bude teprve paráda.

A co budeme s tou plošinou dělat? Vyhřívat se na jarním sluníčku, snídat na ní v létě kaši s čerstvě utrženými malinami, které budou na dosah ruky. Otrhávat lesní jahůdky, které porostou na jejím okraji či trhat hrozny z révy, která nám na plošině bude ze severu poskytovat soukromí. Hrát jednou se synem deskové hry, kreslit, číst si... už abychom tam bydleli. A na ty sluneční lázně a priessnitzovy procedury určitě taky dojde.