Zahrádky malé jako dlaň

Táta mne pořád popichuje, že přece nemám tu zahradu nafukovací. Chce tím naznačit, že se mi do tak malého prostoru, již z většiny osázeného, už nepodaří nacpat zabudovanou trampolínu, záhon pro kanadské borůvky, jahodovou skalku, devět vysokých záhonů a dřevěné herní prvky pro synka, které mám letos v plánu řešit. Že bude zahrada přecpaná a přeplácaná... No, nejspíš má táta pravdu, opravdu budu mít z určitého pohledu přeplácanou zahradu. Nedivím se právě tomu jeho pohledu, na prostoru tak 4–5x větším než naše zahrada má on teprve dlážděný dvůr, trávník, tůje a dvě treláže s růžemi. Zato já budu mít takovou "džungli". Ale popravdě se mi líbí představa, že využiju prostor, který mám, naplno. Ve všech rostlinných patrech. I s odpočinkovými a hracími prvky.

Jsem ráda za prostor, který na zahradu vůbec mám a nedokážu si představit, že má někdo zahrádku mnohem menší a řeší o to více dilemat, které rostliny zvolit a které už se nevejdou. Ale i se zahrádkami malými "jako dlaň" lze doslova kouzlit a vytvořit zajímavý prostor pro odpočinek a uklidnění oči pohledem na krásnou zeleň. A nebo na nich lze pěstovat spoustu zeleniny a trochu ovoce, tak jak to udělala Alys Fowler ve svém pořadu Jedlá zahrada. Její zahrada je na jaře půvabná, v létě připomíná džungli, a celou sezónu z ní má Alys něco dobrého k snědku. Ale samozřejmě na ní potom nenajdete takovou věc, jako je trávník. Zahrádku protíná akorát zpevněná cestička.

Jedlá zahrada Alys Fowler – to je teprve pořádná krásná jedlá "džungle". (Zdroj obrázků: http://www.dumbofeather.com/, https://www.flickr.com/ a http://www.theguardian.com/)

Tak až takovou hustou jedlou džungli tedy ještě nemám. Nicméně je mi vlastně milejší než čisté, designové a krásně upravené minizahrádky, kde je jen trávník, terasa, kameny a zahradní domek. Tak jako tyto v následujícím obrázku:

Trávníkové mini zahrady s terasami. (Zdroj obrázků: https://www.flickr.com/, https://www.flickr.com/, http://www.jcgardendesign.com/ a https://cz.pinterest.com/)

Rozhodnutí nemít na maličké zahrádce trávník bývá obvykle celkem užitečné. Není potom potřeba mít kde uskladnit sekačku, vertikutátor, hnojiva a další potřebné věci. S trvalkami a letničkami je samozřejmě taky práce, ale ne taková jako s trávníkem. Navíc cestičky protínající celou zahradu přímo zvou na malé procházky. Abyste se podívali, co je vzadu, co vykvetlo za levandulemi a podobně. Trávník vám takovou službu neudělá, ten prostě celý vidíte najednou z okna a je to. Podívejte se na dvě pěkné malé moderní zahrady bez trávníku:

Abyste měli moderní "in" minizahradu, nepotřebujete nutně trávník. (Zdroj obrázků: https://www.flickr.com/ a https://www.flickr.com/)

No a smutnit nemusíte ani v případě malého prostoru v polostínu či stínu. I tam se dá vytvořit velmi pěkná zahrada. Pokud celou zahrádku zabírá jeden či dva listnaté stromy, existuje spousta pěkných trvalek do polostínu na podsazení. A ve stínu se dají vykouzlit zelené japonské zahrady či uklidňující posezení s kapradinami.

Krásné zahrady mohou vznikat i v polostínu a stínu. Například nahoře dodají zahradě barvy trvalky pod stromy, vedle bílé stěny prozáří celý prostor a dají vyniknout zeleni. V lehkém stínu pokvetou hortenzie a nebo můžete zkusit vytvořit uklidňující japonskou mechovou zahradu. (Zdroj obrázků: http://www.esquissedujardin.be/, http://www.dwell.com/, http://modvintagelife.blogspot.cz/ a http://colorful4japan.tumblr.com/)

Ani s malými prostory to tedy není zlé, osázet se dá opravdu leccos. Nicméně jsem pořád ráda za to, že mám o krapet větší zahradu. Jestli máte malou zahrádku a teprve zvažujete, jak ji osázet, třeba se vám bude pro inspiraci hodit následující Pinterestová nástěnka s obrázky samých malých zahrad a zákoutí: https://cz.pinterest.com/zahrada/zahrádka-jako-dlaň

Obrázky:
* Siddharth Khajuria, Alys Fowler is a Punk-Rock Gardener, on Dumbo Feather, http://www.dumbofeather.com/conversation/alys-fowler-is-a-punk-rock-gardener/
* Liz Lock & Mishka Henner, Alys Fowler in her garden may 2010, https://www.flickr.com/photos/joyfullova/5013207960/in/photostream/
* Sophia Evans, Alys Fowler pictured in her garden, Alys Fowler and the Urban Pollinators Project - in pictures, on The Guardian, http://www.theguardian.com/lifeandstyle/gallery/2013/aug/09/alys-fowler-urban-pollinators
* Charles Cherney, Wellington-Harrington - Back yard after morning rain, Elm Street, Cambridge, MA, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/cambridgemarealestate/6177829460/in/photostream/
* Karl Gercens, small garden ideas, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/cambridgemarealestate/6177829460/in/photostream/
* Joanna Cowan, The long thin garden, http://www.jcgardendesign.com/Portfolio_LongThinGarden.htm
* Marion Brenner, via Pinterest, https://cz.pinterest.com/pin/392305817510345693/
* Anna Omiotek-Tott, The Winner, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/aniao/4660781449/in/faves-26092888@N03/
* Tracy Rich, Tom Stuart-Smith, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/42980876@N06/4649177039/
* Eric Piasecki, Urban vertical garden, dwell,http://www.dwell.com/photo/147621/urban-vertical-garden
* William Waldron, Backyard patio, http://modvintagelife.blogspot.cz/2014/05/hydrangeas.html
* Japanese garden in SUMIYA, Shimabara, Kyoto, Japan, via http://colorful4japan.tumblr.com/post/95123467453/japanese-garden-in-sumiya-shimabarakyotojapan

O jedovatých rostlinách v zahradách pro děti

V minulém článku jsem nakousla téma jedovatých rostlin v zahradách a zde jsou moje tipy, co kde sázím a čemu se spíše vyhýbám. A obecný (neúplný) přehled zahradních rostlin podle dohledané jedovatosti a typu rizika. Zdroje se v popisech jedovatosti někdy opravdu hodně různí, tak na nesrovnalosti upozorněte kdyžtak v diskuzi, upravím to, když bude potřeba.

Jarní nebezpečná krása

Bez narcisů a krokusů v trávníku si skoro nedokážu představit jaro a navíc jsou důležité pro včely a čmeláky. Budu je mít na zahradě i navzdory jedovatosti (velká především u narcisů). V březnu je zima na to nechat batolit se maličké dítě po trávníku, které by mohlo květy jíst a starším dětem se jedovatost těchto květin snad snáz vysvětlí. Nemají si je v té době s čím jedlým splést. Problém nastává spíše v případě řezání např. narcisů do vázy. Moderní trendy velí používat na květiny skleněné misky a skleničky velmi podobné těm jídelním. Nevím, jak vám, ale mně už se opravdu stalo, že jsem omylem pila vodu ze sklenice od šeříků. Na jídelním stole bych řezané narcisy asi sama neriskovala, voda z nich je jedovatá. Časté jsou prý také otravy cibulí tulipánu a narcisu při záměně při použití v kuchyni. Takže tulipány (a obecně jedovaté cibuloviny) v těsné blízkosti zeleninových záhonků podle mne nemají co dělat, a pozor na vyjmutí cibulí a uskladnění ve sklepě blízko klasické cibule.

• Silně jedovaté či problematické jarní květy: ocún (velmi jedovatá semena, stačí málo, otravy přes mléko domácích zvířat, která jej měla v seně; na přítomný kolchicin není znám protijed), narcis (záměny cibulí v kuchyni, dospělého otráví už 4, a jedovatá voda ve váze, často se jimi otráví i psi, kteří vyhrabávají cibule a jedí), konvalinka (otrava plody, stačí jen málo, záměna listů za medvědí česnek, jedovatá voda ve váze), čemeřice (stačí malé množství semen či kus rostliny), venkovní brambořík (velice jedovatá hlíza v syrovém stavu, stačí pár gramů)
• Problematické: sasanka (zánět spojivek, pokud dítě květinu trhá a promne si oči, puchýře), tulipán (dermatitidy), srdcovka (dermatitidy, květy vypadají jako bonbony), koniklec (dermatitidy, ale k požití kvůli hořkosti spíše nedochází), tulipány (záměny při skladování cibulí, prach z uskladněných sušených cibulí působí respirační problémy), některé spíše cizí a šlechtěné primule (dermatitidy)
• Otravy jen vzácně či vůbec: sněženka, bledule, kosatec, hlaváček jarní, krokus, talovín

Nepříjemné letní procházky zahradou

Ještě před rokem bych na lemování úzkých cestiček, podloubí a treláže dala leckterou květinu a popínavku. Názor změnil až můj nepříjemný zážitek z loňského jara. Skončila jsem kvůli ošklivé zanícené kožní reakci na antibiotikách a kortikoidech (či jak se to jmenuje). Manželovi a tchánovi se obdobné puchýře naštěstí zahojily samy, doteď nevíme, která květinka nám to, nejspíš z naší zahrady, způsobila. To jsem ale teprve konečně začala brát vážně rostliny s kolonkou "mohou způsobit dermatidy, puchýře" a ty "fotosenzibilující". Do té doby jsem si říkala, že pár pupínků při dotyku květiny nikoho nerozhodí, ale opak byl pravdou. Přiznávám, že celé horké léto syn nemohl do naší zahrady ani tak kvůli probíhající stavbě domu spíše jako riziku popálenin od nějaké neznámé rostliny. Tak moc jsem se toho bála.
Některé rostliny začnou působit až při rozlomení větvičky či promnutí listů, ne jen čistě při letmém doteku. U jiných stačí jen dotek. A některým lidem rostlinka neudělá vůbec nic. Ale věřte, že pokud s květinou problém nemáte vy a vaše děti, může to bohužel schytat dítě, co u vás bude na návštěvě. Rostliny se silnou jedovatou reakcí na kůži by neměly být v místech častého pobytu či v úzkých průchodech (terasa, altán, posezení, u dětských prolízaček či pískoviště, úzké chodníčky). Na naší zahradě budou například srdcovky v koutě, kde se nebude chodit (a navíc se brzy zatáhnou zpět do půdy), a hortenzie před domem. Pivoňky už mají své místo v okrasném koutku, kudy se příliš nechodí, hned vedle šeříku. Ale na úzkou průchozí treláž půjde místo plaménku spíše netypická a zajímavá hlízola nachová.

• Silně problematické: škumpa (velká pravděpodobnost silné alergické reakce, škumpě odolá jen 15 % populace, stačí pouhé otření), břečťan (doporučení zacházet s ním jen v rukavicích), ruj vlasatá (děti láká zajímavým tvarem k trhání, silně dráždí kůži), pámelník (dráždí oči, kůži, děti často praskají kuličky), lýkovec, ostrožka stračka (doporučují se rukavice při trhání), třemdava (stačí letmý dotek), třezalka, andělika, routa, jedovatec, 
• Méně problematické: jalovec či thuje (obojí spíše až při trhání, řezu, tvorbě dekorací), pivoňka, srdcovka, plamének (hodně jedovatý, ale přímé otravy požitím rostliny nejsou časté, hrozí vyrážky po promnutí listů a trhání květů), muškát, chmel, vratič, 
• Pouze u velmi citlivých lidí: šeřík (pouze okvětní lísky jsou jedlé, ostatní části rostliny obsahují jed, který může dráždit pokožku), hortenzie,

Chci zahradu, po které budou děti vesele běhat a hrát si na honěnou. Ne jen zahradu na koukání. A proto například raději nesázím tyto krásky jedovaté na dotyk: škumpa, třemdava, ruj ani břečťan. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/) 

Barevné a lákavé kuličky či lusky

Téma jedovatých plodů a záměny s jedlými plody je celkem známé. Počty otrav dětí plody tisu, brslenu, lýkovce či ptačího zobu také dávají jasně najevo, že se takové věci opravdu stávají. V ekozahradách je přítomnost nebezpečných keřů o to nebezpečnější, protože děti vidí rodiče jíst plody aronie, dřínky, klikvy, plody hlohu, muchovníku a rakytníku. A ty jedovaté jsou jim často podobné a záměna hrozí o to víc. Já jsem si dala pravidlo, že žádný keř s případnými jedovatými plody nesmím mít v zóně, kde jsou jedlé keře, aby nedošlo k záměně. A silně jedovaté keře už vůbec. Takže pichlavý stálezelený živý plot z dřišťálu juliina (jen lehce jedovaté plody) mám u jezírka, kde nic jedlého záměrně nepěstuji, a bez černý je u kompostu. U něj navíc počítám s tím, že budu otrhávat květy, kam dosáhnu (na sirup), takže lehce jedovaté syrové plody zbudou ptákům vysoko na keři.

• Silně jedovaté: tis (bobule jsou sladké, smrt do hodiny už po jedné s rozkousnutými spolknutými semeny), skočec (děti otráví už 4 semena, příznaky až po dvou dnech), štědřenec (3 plody prý stačí ke smrtelné otravě), břečťan (stačí jen pár bobulí, naštěstí jsou dost nepoživatelné), lýkovec (smrtelných je 10 plodů, už ale pár jich prý nenávratně poškodí ledviny), vistárie(dítě zabijí prý už dvě semena), ptačí zob (prý zaznamenány už i smrtelné otravy, nad 10 kuliček je nutný výplach žaludku), ďáblík bahenní, brslen, akát, bobkovišeň, plody brambor (časté, ale nenašla jsem, jak moc problematická otrava je či není), pámelník, semena náprstníku, zimolez ovíjivý, kalina, janovec, cesmína (problémy začnou působit prý už dvě bobule, smrtelné případy ale téměř nejsou), lupina (velmi jedovaté lusky, 10 semen stačí)
• Méně problematické: hrachor (otrava až po dlouhodobém užívání), dřišťál, loubinec, vlčí mák (pojídání nezralého maku z makovic, dermatidy), plody chřestu/asparágů obecně (nenašla jsem moc informací), cesmína, čilimník (tvrdé nedobré plody), střemcha (otravy spíše vzácné, po požití semen), mochyně židovská třešeň (požití nezralých plodů způsobí obtíže), podražec (hodně jedovatý, ale otravy dětí náhodným požitím spíše nezaznamenány), jahoda indická (muselo by být velké množství), hlohyně (až velké množství), 
• Otravy jen vzácně či vůbec: katalpa

Tis, vistárii i lýkovec jsem ukazovala v minulém článku. Jedovaté bobule však mohou číhat například i v jezírku v plodech ďáblíku bahenního. Nebezpečný je také skočec, kdy se otrva projeví až po několika dnech. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Opravdu jedovaté květy

Říkáte si, proč by dítě jedlo květy či dokonce listy? A otrávilo se už nějaké dítě pouhým pojídáním jedovatých květin? Bohužel prý ano. Nejčastějším problémem je totiž vysávání nektaru z květů. To, co je neškodnou a známou dětskou kratochvílí při hraní s hluchavkami, může mít u jiných květin špatné následky. Nemluvě o tom, že je teď moderní jíst jedlé květiny v salátech a dezertech, a dítě se jen může "opičit" po rodičích, ale po svém.

• Velmi jedovaté květy: štědřenec (k otravě stačí 5 sladkých květů či jen sání nektaru z květů), čemeřice (otrava po snězení malého množství rostliny), oměj (otrava po vysátí nektaru z květů), orlíček (otrava po vysátí nektaru z květů), ostrožka stračka (otrava po vysátí nektaru z květů i požití pár květů, jedovatá semena), vratič, náprstník (k silné otravě stačí 1–2 rozžvýkané listy či pár květů),
• Středně problematické: pryskyřník (způsobí zánět v dutině ústní), srdcovka (prý připomíná bonbony)
• Nejsou zaznamenány otravy: lobelka, leknín, 

My dospělí už zapomínáme, že jsme také kolikrát sáli nektar z květů. Ale u oměje a štědřence se tato kratochvíle může dětem opravdu vymstít. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Okusování větviček a "míchátka" či pruty na opékání

S bratrancem jsme jako malí "vařili" pro babičku dort k narozeninám. Z bláta a toho, co rostlo na dvoře. Nejedli jsme jej, nicméně bych nepodceňovala keře s jedovatou kůrou. Stačí málo k tomu, aby dítě okusovalo a ocucávalo větvičky a nebo si jen utrženou větvičkou nevinně míchalo pití a bude mu pěkně špatně. A samotnou kapitolou je použití jedovatých větví na opékání špekáčků, věřte, že i to se děje a lidé se zbytečně přiotráví, jen aby vypadali i na zahradě jako správní zálesáci, co si klacík umí "v přírodě" najít sami.

• Silně jedovatá kůra: jalovec chvojka (vrcholky větviček nejvíc, smrtelná je už nepatrná dávka), štědřenec, tis, zimostráz (buxus), thuje, cypřišek, lýkovec, kalina obecná, akát, vistárie, škumpa, břečťan, pěnišník, dřišťál, podražec

Nebezpečné kytičky z lásky

Je to idylka natrhat si luční květy z procházky a samozřejmě každé srdce maminky zaplesá nad kyticí, kterou jí přinese malé dítě. Nicméně děti by měly vědět, že ne každá květina se může trhat. Mnohé po utržení trousí jedovatou šťávu, která kromě ošklivých a bolavých dermatid může dětem způsobit dost velké nepříjemnosti, pokud si omylem promnou potřísněnou rukou oči. Takový vlaštovičník je pro oči velmi nebezpečný (co přesně udělá, jsem nenašla), šťáva sasanek, pryšce a hlaváčku způsobí minimálně zánět spojivek. Poněkud kuriózní jsou pak případy, které řeší dospělí, kdy například oči zasáhne šťáva vlaštovičníku či jiné rostliny či květiny při sečení.

• Silně jedovatá šťáva či stonky: pryskyřník (puchýře), sasanka (zánět spojivek při trhání), čemeřice (puchýře), vlaštovičník (nesmí do očí), pryšec (pokud se dostane šťáva do oka, může způsobit až slepotu), brambořík, ďáblík bahenní, koniklec, upolín, lobelka, kapraď samec (šťáva v očích může způsobit trvalou slepotu, rozkousání a snězení listů taktéž), tulipán (pěstitelé trhají zásadně v rukavicích), narcis, hlaváček (zánět spojivek), vratič, koniklec, třezalka, třemdava, ostrožka stračka, routa, plamének, primule (dermatitida při trhání, ale i manipulací s uschlou rostlinou, záleží prý ale na druhu), brambořík, dymnivka, 
• reakce jen u citlivějších lidí: srdcovka, konvalinka, mák, pivoňka, blatouch, hortenzie

Děti by měly vědět, že ne všechny květiny mohou bezpečně trhat. Zde sasanka a pryskyřník. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/) 

Dětem někdy škodí i příliš informací 

Pokud už z nějakého důvodu vážně chcete určité jedovaté rostliny na zahradě, pozor na přemíru informací a "dobře" míněné rady. Pokud dítěti povíte, že dědeček si pěstuje vlaštovičník, aby si jím potíral bradavice, riskujete i docela kuriózní situace. Diskuzní fóra maminek na internetu jsou jich plná. Jedno dítě si například myslí/hraje, že má na jazyku bradavice a druhé, to "poučené", okamžitě přispěchá s vlaštovičníkem a vytře mu pohotově pusu. A drobný malér je na světě. Já si na každou ranku jako malá první hledala v trávě jitrocel (na radu dědy), nicméně ne vždy jsem se trefila na tu správnou rostlinku. A nechtěla bych se potkat s dítětem, které si špatně/nedostatečně vyloží informaci z dokumentu z televize, kde se mluví o tom, že červená část plodu tisu je jedlá.

Osobně si myslím, že je především dobré vědět, co všechno jedovaté vám na zahradě vlastně roste. Internet je až příliš plný diskuzí na téma "on je ten černý bez fakt jedovatý?" či "já ani nevěděla, že ostražky a orlíčky jsou nějak nebezpečné" nebo "tu vyrážku přece nemůžu mít z hortenzie, je to jen kytka". V zahradnictvích vybíráme květiny jen podle vzhledu a jedovatost není podstatnou položkou. Nicméně pro naše předky byla opravdová, ne jen povrchní znalost rostlin důležitou součástí života. Někdy stačí jen prostě vědět a budete opatrnější a budete zacházet s danou rostlinou víc s úctou a pak vás ani nenapadne si její květy sypat do salátu, protože je to zrovna v módě.
Vyvarovat se těch nejjedovatějších rostlin na zahradě, kde tráví čas malé děti, ale považuji za důležité. Malé dítě ne vždy dokážete uhlídat a pokud u tisu stačí ke smrti jedna kulička, tak je pak někdy pozdě něco řešit. Jak u nějaké květiny čtu na internetu, že jsou reálně známy případy otrav nebo že stačí jen maličké množství (0,3 gramu, dva listy, tři plody, pár semen) či ani neexistuje protijed, nestojí to podle mne za to riziko. Zvlášť pokud jde o "dostupnou" část rostliny, jako je plod, květ či list. Vyhrabávání a pojídání hlíz, cibulí a oddenků není tak typické, byť i to se může stát.
Pokud by naopak k vyvolání otravy muselo dítě spásat celý hořký a nedobře chutnající keř, pak bych asi rostlinu zasadila, pokud ji na zahradě chci či potřebuji mít. A dítě o jedovatosti učila.

Pokud tedy nechcete brát jedovaté rostliny jen tak na lehkou váhu:

1. Zjistěte si, co všechno máte v zahradě. V záhonech, skalce, louce i jezírku. Je to jedovaté? Jak moc? Jsou vůbec známy otravy? Způsobuje rostlina alergickou reakci nebo je fotosenzibilující?
2. Trochu si rostlinu na internetu "prolustrujte" (jde to i díky latinskému jménu) a zvažte rizika možné otravy. Jde o lákavé plody? Je jedovatá část rostliny snadno přístupná? Jestli je jedovatá cibule či hlíza, máte na zahradě psa, který by ji mohl vyhrabat (a mimo jiné se sám i otrávit)? Má mít sladkou lákavou chuť nebo je odporně hořká? Máte ji na snadno dostupném místě? Jsou vůbec zaznamenané nějaké otravy dětí? Je rostlina podobná nějaké jiné jedlé a hrozí záměna? Kolik toho musí dítě sníst, aby se otrávilo?
3. Když vás nějaká z rostlin vyděsí, lze ji přesadit například do předzahrádky, nebo darovat někomu bez dětí.

A nebezpečné jsou i některé letničky nebo rostliny pěstované na terasách, přenosné a podobné. Namátkou zmíním: okrasný tabák, durman (andělské trumpety, extrémně jedovatý), rododendron (z listů si vaří sebevrazi čaj), oleandr (pro dítě je prý smrtelný i jeden rozžvýkaný list).

Pěkný fejeton na téma dětí a jedovatých rostlin na odlehčení: http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/fejeton-vaclava-vetvicky-nenechava-zrava-mladatka/

Obrázky:
Ruj vlasatá: Stan Shebs [GFDL, CC BY-SA 3.0 or CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cotinus_coggygria_Velvet_Cloak_1.jpg
Břečťan popínavý: By MurielBendel (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hedera_helix_juvenile_leaves.jpg
Třemdava bílá: By OhWeh (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Diptam_Dictamnus_albus_Unterb%C3%BCrg_Dietfurt-012.jpg
Škumpa orobincová: By Ryszard Wojdowski (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sumak_octowiec,_13_pa%C5%BAdziernik._Jesieni%C4%85_sumak_octowiec_prezentuje_si%C4%99_r%C3%B3wnie_pi%C4%99knie_jak_latem..jpg
Ďáblík bahenní: By Kurt Stüber [1] [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Calla_palustris2.jpg
Skočec obecný: By Xosema (Own work) [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ricino_-_01.jpg
Oměj: By Hedwig Storch (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Eisenhut_IMG_6746.JPG
Štědřenec odvislý: By Jebulon (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Laburnum_anagyroides_Medik._Cytise_-_Aubour_JdP.jpg
Pryšec: By Petr Filippov (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Euphorbia_palustris2a.JPG
Sasanka: By KENPEI (Own work) [GFDL or CC BY 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Anemone_nemorosa_%27Blue%272.jpg

Proč si vybírám spíše nejedovaté rostliny na zahradu s dětmi?

Na následující téma mne přivedl komentář pod minulým článkem a také rozporuplné reakce z mého okolí. Jedná se o problematiku sázení jedovatých rostlin do zahrad, kde se pohybují malé děti. Co se týká internetu, tam se obvykle články točí kolem popisu jedovatých rostlin a doporučení je celkem jasné: raději vůbec nesázet. Ale co na to zahradníci a zahradnice v realitě? No každý k tomu přistupuje naprosto jinak, i ti v mém okolí.

Opravdu potřebujete mít v zahradě tyto krásky? Třeba mně to riziko za to nestojí, jsou i jiné pěkné rostliny. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Když jsem byla ještě bez dítěte a zahradu plánovala, překvapilo některé z mého okolí, že si do zahrady plánuji třeba i takový černý bez. "Vždyť je jedovatý... počekej až budeš mít děti!" Také různé články a knihy z internetu varovně zvedaly prst nad množstvím rostlin, které byly normální součástí té zahrady, kterou jsem znala já ze svého mládí. Teď, když mám malého dvouletého synka, a z opatrnosti odmítám nabízená semena náprstníku, mi kamarádka (matka tří dětí) říká, že to přece není problém, na té květině není nic, co by lákalo k jídlu. "Prostě zásada pro děcka je, že nic na zahradě se netrhá a nejí bez dozoru a souhlasu dospělého." A má samozřejmě pravdu... děti se nejlépe naučí, která rostlina je jedovatá a která ne, když ji vidí, znají, vědí, jak vypadá, a jsou poučené. "To já bych musela vymlátit půlku zahrady vč. pivoněk, pustorylů, hortenzií a podobně,..." dodává kamarádka na téma zahrady převážně z bezpečných rostlin.

Snad jediná fotka s babiččinou okrasnou
zahrádkou, kterou mám.

Jenže nebyla bych to já, abych nad celým tématem jedovatých rostlin v zahradách pro děti víc nepřemýšlela. Dumám nad jedovatými rostlinami dlouho, ale ke článku mne pobídl až ten komentář (díky za něj). Pořád si totiž vzpomínám, jak to bylo s jedovatými rostlinami doma. Na velkém rozlehlém pozemku měly své místo, nejvíce jich bylo v babiččině okrasné zahrádce, ze které nám trhala květiny pro paní učitelky do školy. Ani jsme je sami nikdy netrhali, nedovolili bychom si to. Babička nás učila, které jsou jedovaté. Další místa vyčleněná na jedovaté rostlinky byla v různých koutech zahrady, kudy se kolikrát ani nechodilo, a rostliny byly ohrazené, aby nebyly omylem posečeny. Tam nám dětem děda ukazoval svoje bylinky a pečlivě vysvětloval, že je například žlutá šťáva po rozlomení vlaštovičníku jedovatá a nemáme na ni sahat, hlavně nesmí přijít do očí. Nutno podotknout, že jsem potom (samozřejmě) pečlivě všem malým kamarádům taky rostlinku, rozlomení a šťávu vehementně ukazovala s informací o jedovatosti. A ruce si při tom kolikrát potřísnila.
Největší část zahrady zabíraly jedlé rostliny – zelenina a ovoce. Nikdy si nepamatuji, že bychom je jedli v zahradě, negrilovalo se, v zahradě se nesedělo v žádném altánu, do zahrady se pouze chodilo sklízet, ovoce jsme v miskách nosili domů, i pažitka a libeček se musely přinést a doma umýt a teprve potom přišly do jídla, které mělo pevně daný řád u stolu doma. Doma prostě byla taková pravidla, takže se není čemu divit, že s pojídáním divokých rostlin jsem spíše začala při hraní před domem v zanedbané předzahrádce sousedů, kde mi malý od dva roky starší kamarád ukázal šťovík a kokošku pastuší tobolku, prohlásil, že jsou jedlé a dobré, a hned jsme jich pár zaprášených utržených kousek od silnice snědli.

Navzdory výborné výchově a pravidlům jsem si v pěti letech pochutnávala na nezralých plodech šťovíku a kokošky pastuší tobolky. Jen protože o dva roky starší kamarád prohlásil, že jsou jedlé. Děti jsou prostě děti...  (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Když máte zahradu rozdělenou na užitkové rostliny (zeleninová zahrádka a ovocný sad), okrasné rostliny, bylinkové části a zónu pro hraní dětí, tak je to podle mne celkem jednoduché. Pravidla jsou snadná a až tak nic moc toho asi nehrozí. Navíc se děti krásně učí ty jedovaté rostliny znát a vědí, co se nimi smí a nesmí. Jenže mi do toho už tak nějak nezapadají všechny ty moderní trendy a vymoženosti, o jejichž vhodnosti lze dlouze polemizovat, nicméně jsou tady. Myslím tím všechno to pojídání květin, trhání součástí salátů z trávníku a jezení ležérně v zahradě. Mlsání neumytých plodů za pochodu zahradou a žvýkání bylinkových listů jen tak. Pěstování nestandardních jedlých keřů s plody kolikrát podobnými těm nejedlým. Rozšíření hrací plochy na celou zahradu a ne jen vymezené pískoviště s houpačkou. Všechny ty montessori přístupy, nápady a senzorická cvičení, kde děti v jednom kuse ze zahrady trhají květiny a plody různých barev a tvarů a třídí je, malují s nimi, dělají si korálky z plodů ze zahrady a podobně. Sladkosti s květinami. Guildy složené z různých rostlin, polykultury a míchání jedlých a jedovatých plodin skrz na skrz.

Dnes je velmi moderní využívat přírodniny pro dětské hry... (Zdroj obrázků: http://learncreatelove.com/, http://www.fantasticfunandlearning.com/,  http://www.buzzfeed.com/, http://nurturestore.co.uk/ a http://my-blueberry-jam.blogspot.fr/)

Být dítětem, měla bych v tom pěkný zmatek. Nehledě na to, že každé dítě je jiné. Já jedla zrní a kdovíco ještě se slepicemi hned první den, jak jsem se naučila plazit a poprvé rodičům "utekla" z deky na dvorku. O mém synovi jsem si myslela, že problémy se žvýkáním rostlin a pojídáním nevhodných věcí nemá. Přesně do té doby, než mi ve dvou letech málem snědl klíček od brambory. Z ničeho nic, sotva jsem stihla zareagovat. A děti umějí tak dobře napodobovat... Já také žvýkala kdejakou větévku na "čištění zubů", jako to dělal při procházkách zahradou děda. A "uzobávala" jsem lístky meduňky i šalvěje (syrové obsahují thujon, to moc užitečné nebylo) či sála nektar z květů hluchavek, protože to stejné taky dělal děda. Syn bude nejspíš nadšeně jíst lístky bylinek a plody v zahradě, protože to při zalévání tak dělám já i manžel a nemyslíme na to, že na nás kouká. I na grilování prostě odběhneme "něco do zahrady" utrhnout a vše vložíme např. do ryby. A čerstvou bylinku na čaj si v hrníčku nejspíš zalejeme horkou vodou přímo na terase. A do třetice, už jste někdy dvouleťákovi zkusili říct "nepapej to"? Nad mýdlem si troufnu jej to učit, nad jedovatým tisem ani náhodou, prostě nejsem tak rychlá na ten dětský vzdor, co obvykle následuje :-)

A tak jsem se rozhodla volit v zahradě co nejvíce jedlých a "bezpečných" rostlin. Z opatrnosti, a přiznejme si to, taky z určité lenosti a pohodlnosti. Vyhovuje mi mít zahradu jako bezpečné útočiště, kde si dítě může bezstarostně hrát všude a maximálně mu hrozí bolení bříška a průjem, když ochutná syrové kuličky černého bezu navzdory zákazu (a bez tam pěstovat chci). Ale pěstovat prudce jedovaté květiny a keře? Pořád bych se bála, "co kdyby". Co kdyby přišlo jiné dítě a řeklo, že plody tisu se mohou jíst, protože to vidělo v nějakém dokumentu? Já jako pěti až šestiletá s klidem z ničeho nic jedla neznámou rostlinu jen na popud kamaráda, a to si myslím, že mí rodiče rozhodně nic ve výchově nezanedbali. Nejspíš bych se bála zvát synkovi plno kamarádů, jak to mám v plánu. Zákon schválnosti funguje dokonale a když by syn jedovaté rostliny na zahradě dokonale znal a nejedl, cizí dítě by je ke vší smůle mohlo zkoušet. Nemluvě o ošklivých puchýřích, které vznikají při dotyku pokožky s určitými okrasnými rostlinami. Sama jsem měla jeden takový ze zahrady (a bohužel nevím přesně z čeho), následovala dlouhá a nepříjemná léčba léky, které snad žádná matka nechce dávat sotva dvouletým dětem. No a co výuka a poznávání jedovatých rostlin? Hezké příklady některých prudce jedovatých krásek má hned na zahradě moje tchýně, tam bude příležitostí dostatek.

Když hledám do zahrady zajímavé rostliny, vybírám si většinou ty relativně bezpečné. A beru to jako skvělou hru a výzvu. Někdy to totiž znamená, že najdu nečekané a zajímavé exempláře, ze kterých mám nakonec větší radost, než z okrasné klasiky. A zahrada se nakonec stává pestřejší a zajímavější.
Ale jsou i rostliny a květiny, kde nad (slabou) jedovatostí tak trochu mávnu rukou. Případně rostlinu opravdu na zahradě chci a zasadím ji promyšleně na vhodné místo. O tom a obecně o jedovatých rostlinách bude příští můj článek.

Článků o jedovatých rostlinách je spousta, třeba následující:>
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/jedovate-rostliny-v-zahrade-chrante-deti-pred-otravou
http://www.zahradkari.cz/odborne/kalendarium/podrobne/_jedovate_problematicke_rostliny.html
http://hobby.idnes.cz/jeodvate-rostliny-pokojove-parkove-zahradni-fnh-/hobby-zahrada.aspx?c=A140822_124814_hobby-mazlicci_mce
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/jedovate-rostliny-v-okrasnych-zahradach.html
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/320093-rostliny-ktere-zabijeji.html
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/krasne-ale-jedovate-zahradni-dreviny-plamenek-tis-a-mahonie/
http://www.dumazahrada.cz/zahrada/19973-chrate-deti-pred-jedovatymi-kraskami-nasich-zahrad/#.Vrd1mq2gtMY
http://www.dumazahrada.cz/zahrada/zivot-na-zahrade/2012/7/3/jedovate-rostliny-zahrada/#.Vrd1nq2gtMY
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/krasne-ale-jedovate-zahradni-dreviny-plamenek-tis-a-mahonie/
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/kere-s-ozdobnymi-plody-iii-jedovate/
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/krasne-ale-jedovate-zahradni-rostliny-hrachor-vratic-a-skocec/

Obrázky:
Obrázek šťovíku: By AnRo0002 (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:20141014Rumex_obtusifolius2.jpg
Obrázek kokošky pastuší tobolky: By H. Zell (Own work) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Capsella_bursa-pastoris_002.JPG
Obrázek tisu: By Frank Vincentz (Own work) [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Taxus_baccata_04_ies.jpg
Obrázek konvalinky: Kurt Stueber, GFDL, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Convallaria_majalis0.jpg
Obrázek vistárie: By nlamore from USA (Flickr) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:N2_Wisteria4.jpg
Obrázek lýkovce: By Bjoertvedt (Own work) [CC BY-SA 3.0 or GFDL], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Daphne_mezereum_02.JPG
Natural Paintbrushes, Kimberly, LearnCreateLove, http://learncreatelove.com/natural-paintbrushes/#_pg_pin=536979
Sink or Float, Haunna Evans, Fantasticfunandlearning, http://www.fantasticfunandlearning.com/sink-or-float.html#wrap
16 Awesome DIY Projects You Can Make With Fall Foliage, Nora Cashell, Leaf Stamp Project, BuzzFeed Inc., http://www.buzzfeed.com/noracashell/17-diy-projects-with-fall-leaves-nkfz#.lrL4RGD5Gq
Outdoor learning color matching game, Cathy James, Nature Colour Hunt, Nature Store, http://nurturestore.co.uk/outdoor-learning-color-matching-game
Autumn in the Garden, Blueberry, Inspiration by Blueberry, http://my-blueberry-jam.blogspot.fr/2013/10/autumn-in-garden.html

Zajímavé stromky, keře a popínavky do stínu

Předzahrádka, kout u koupelny a boční strana domu budou bývat ve stínu a musím říct, že naplánovat si osázení této části mi dává zabrat. Z jedlých rostlin už toho moc na sázení nezbývá, v plném stínu toho moc nepokvete a většina rostlin, které zvládnou stín, jsou i v určité míře jedovaté. A těm, se, pokud to jde, spíše v zahradě s malým dítětem snažím vyhýbat. Chci se s vámi podělit o pár tipů na zajímavé "stínové" rostliny,  které jsem našla.

Jehličnany pro vánoční výzdobu

Smrk ztepilý Tompa by měl mít rád stín.
(Zdroj obrázku: http://forums.gardenweb.com/)

Jako první mi všichni radili sázet do stínu jehličnany. Inu, proč ne, před domem chceme s manželem mít nějaký ten jehličnatý strom, na který o vánocích pověsíme světýlka a ozdoby. Jak jsem začala po vhodném jehličnanu na internetu pátrat, překvapilo mne, že to s jehličnany ve stínu vůbec slavné není. Jediný, který prý opravdu zvládá pořádný stín, je prudce jedovatý tis, nic pro dům s dětmi.  Manželovi navíc ani nepřipadá dostatečně "vánoční" jeho tvar. 

Dále jsem našla akorát jednu odrůdu plazivého jalovce (a ten nechci ani náhodou, jalovce ohrožují hrušky v okolí!), kanadský jedlovec (Tsuga canadensis Jeddeloh, 

málo vánoční), jeden druh zakrslé tůje (Zerav západní Hooseri, nemáme tůje rádi) a tím to skončilo. Takže jehličnany do stínu nejsou žádná sláva. Možná zkusíme jeden ze smrčků, který prý dle jednoho prodejce stín zvládne (Smrk ztepilý Tompa, Picea abies Tompa), ale vyroste pouze do jednoho metru, což je docela málo. A nebo to riskneme s nějakou obyčejnou jedlí či smrkem, které jsou v mládí na stín prý zvyklé.

Stálezelený plot ve stínu či polostínu

Aukuba tvoří pěkné stálezelné nejedovaté keře, ale může
vymrzat. (Zdroj obrázku: http://www.naturalmedicinefacts.info/)

Krátké místo mezi domem a sousedovým plotem chceme oddělit stálezeleným živým plotem. Bude ze severu chránit před větrem pěkné trvalky, které vysadím před koupelnou. Ale mělo by přes něj být pořád vidět do ulice. Klasikou je stříhaný jedovatý zimostráz, neboli buxus (Buxus sempervirens), ten nám ale nesmí na oči či spíše na nos. Jsme s manželem jedni z těch lidí, kterým tento keř ošklivě smrdí, ten nám na zahradu nesmí. Navíc pomalu roste. Lepší volbou je bobkovišeň (Prunus laurocerasus), lze ji dobře tvarovat, kvete i voní. Většina kultivarů snáší dobře plný stín. Na internetu se ale různé zdroje nemohou shodnout, jestli je "jen" nejedlá, nebo naopak silně a hodně jedovatá. Přikláním se k tomu spíše nepěstovat ji v domě s dětmi. Obdobně je to s hlohyní šarlatovou (Pyracantha), taktéž těžko říct, zda je opravdu jedovatá.

Zajímavá neznámá zelená kráska aukuba (Aucuba japonica) roste jen do jednoho metru a má plody, které nejsou jedovaté. Jen by u nás nejspíš mohla vymrzat, zvládne pouze –23. Jedny z nejhezčích stálezelených keřů potom obvykle patří mezi ty nejvíce jedovaté, ať už jde o krásné brsleny (např.  Euonymus fortunei "canadale gold") či pichlavou modrou cesmínu. Aukuba tedy v domě s dětmi vede. Nicméně kdyby šlo jen o neprůhlednost, tak by stačil i bukový živý plot, snáší stín a v zimě na něm zůstávají listy.

Jedlá stinná zahrádka

Lákalo mne mít i ve stinné části zahrady něco k snědku. S jedlými rostlinami je to ve stínu ale docela složité. Plodů moc nevypěstujete, neboť jedlé rostliny ve stínu obecně méně kvetou. A těch s jedlými listmi je pomálu. Ve stínu by tedy měly jít pěstovat lísky (úroda ale bude malá, spíše ty obyčejné lesní druhy), rybíz (spíše polostín, plody budou jemnější a bude jich méně), bez černý a někdy se doporučují i kanadské borůvky, ale chuť potom prý nic moc. A pod normálními keři medvědí česnek a máta či naočkováný kmen pro pěstování hlívy ústřičné.

Barevné krásky ve stínu

Musím říct, že je mi někdy líto sázet na slunné místo okrasný keř, když tam může růst dobré ovoce. Ale ve stínu je to jiná, tady jsem naopak hledala krásné rostliny, které stín prozáří. Nejvíc mne dostal dřín květnatý rainbow (Cornus florida "rainbow"), rostlina, která by to měla zvládnout v lehčím stínu nebo polostínu, v plném stínu nepokvete a vytratí se vybarvení. Jinak je to ale parádní květina, na jaře dlouho bíle kvete, pak září žlutozelenými panašovanými listy a na podzim se pěkně barví.  A můžete ji nějak zajímavě doplnit půdokryvnou trvalkou v podobném vzhledu – dřínem kanadským (Cornus canadensis). Druhou kráskou není keř, ale obrovský strom – javor červený (Acer rubrum), který by měl spolehlivě růst ve stínu a dokonce se tam i na podzim vybarvit.

Lehký stín by měl prý zvládnout dřín květnatý Rainbow – překrásný keř. (Zdroj obrázků: http://callicanthus.canalblog.com/, http://www.ornamental-trees.co.uk/ a http://www.eurodogwoods.com/)

Klasikou jsou rostliny milující kyselou půdu, tedy azalky, rododendrony a hortenzie. Z těchto jmenovaných se nám s manželem nejvíc líbí právě hortenzie, konkrétně odrůdy hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla), která vypadá velmi pěkně jako zelený keř, i když méně kvete. V silném stínu totiž nemůžete ani od takové hortenzie čekat zázraky. Měla by kvést, ale méně než v polostínu. Stačí nám bílé a růžové odstíny, na které není třeba kupovat hnojivo na tuny, a nejlépe ty nové šlechtěné, které u nás nebudou tolik vymrzat. Některým se na podzim vybarvují listy do růžova (např. odrůda Zaffiro to dělá) a nutno podotknout, že hortenzie jsou obecně jedovaté.

Neznámým malým keříkem pro mne je leukotoe (konkrétně Leucothoe keiskei "Opstal50 burning love"), pěkně vybarvený stálezelený keřík, který má rád kyselou půdu. A barvu přidá i něžná květina našich babiček – srdcovka (Dicentra spectabilis). Jedná se o víc jak metr vysokou, jedovatou jemnou rostlinu s růžovými srdíčky, která se po odkvětu postupně zatáhne a není po ní potom až do jara ani památky.

Stromy, stromky a solitéry

Převislé modříny mám hodně ráda.
(Zdroj obrázku: http://annasperennials.com/)

Největším potěšením pro mne teď bylo zjištění, že můj oblíbený převislý modřín (Larix decidua Pendula) by prý měl nakonec zvládat i stín. Vždycky jsem měla za to, že musí jen na sluníčko a tam z převislých stromků preferuji spíš moruši. Ve stínu už pro něj místo najdu a jakmile opadá, ozdobím jeho větve na Vánoce stříbrnými baňkami. Věřte mi, vypadá to parádně. (Doplněno po letech: modřín je světlomilná rostlina, ve stínu se mu opravdu líbit nebude.)

Ze stromů by stín měli zvládat buk, habr, lípa, některé javory, klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) a dokonce i okrasná katalpa. Zajímavé pro mne bylo, že stín snese i bříza bělokorá (konkrétně Betula pendula "Laciniata"). (Doplněno po letech: bříza je světlomilná rostlina, ve stínu se jí opravdu líbit nebude.)
Z těch malých okrasných je zvláštní rostlinou mohónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) s výraznými žlutými květy a především mahonie střední s velmi exotickým vzhledem (Mahonia x media "Winter sun"). Obojí lehce jedovaté.

Popínavky do stínu

Treláže, oblouky, brány, přístřešek na auto či zastínění popelnice, tam všude se dají šikovně uplatnit popínavky. Ty, které bravurně zvládají stín, jsou ale obvykle docela jedovaté, jako známý stálezelný břečťan. Jedovatá, ale hezky bíle kvetoucí je popínavá hortenzie řapíkatá (hydrangea petolaris). Pne se velmi dobře a musíte dbát na silnou oporu, protože brzy zmohutní. Půvabné velké listy poskytující soukromí má podražec velkolistý (Aristolochia macrophylla), který je ale, jak jinak, velice jedovatý. Stejně tak voňavý, noční motýly lákající zimolez Henryův (Lonicera henryi), který mají rádi také ptáci pro úkryt. Často namrzá, měl by ale znovu obrůstat.
Už jsem si pomalu myslela, že ani žádnou stinnou popínavku, která by nebyla tolik jedovatá, nenajdu. Ale našla jsem, stín by měl zvládat loubinec trojlaločný (přísavník trojcípý, psí víno, Parthenocissus tricuspidata), který je jen slabě jedovatý a vzhledem k odporné chuti nejsou otravy zazanamenány. Jeho podzimní zabarvení nebude ve stínu tak výrazné a také méně pokvete. Což je možná i dobře, jeho květy plné nektaru milují vosy a mouchy a samozřejmě i včely, fasádu bych jím popnout nenechávala. Navíc slouží jako noclehárna vrabců, tedy nic vhodného k ložnici. Pozor na vhodnou oporu, brzy dokáže zničit i ploty.
Ve stínu by to měla zvládnout i voňavá kvetoucí léčivka akébie pětičetná s jedlými plody (Akebia quinata), jen nebude moc kvést a plody spíše taky nečekejte. Zvládne jen teploty do -20, může vymrzat. Potěšilo mne, že se do stínu dá pořídit i kvetoucí popínavka, konkrétně šlechtěný plamének Utopia (Clematis Utopia) takové podmínky zvládne (u nás jej myslím prodává jen zahradnictví Havlis). Ale to už jsme opět v kategorii jedovatých rostlin, ještě navíc s možností alergických reakcí na dotek rostliny.

Z popínavek zvládají stín akébie, loubinec a plamének Utopia (Zdroj obrázků: http://www.bluebellnursery.com/, http://www.greatplantpicks.org/ a http://www.clematisinternational.com/)

Určitě se ještě nějaké rostliny najdou, ale mnohé měly na internetu víc než rozporuplné příspěvky a jejich pěstování ve stínu nebylo úplně jednoznačné (to ostatně někdy ani u těch, které jsem do článku použila). Klidně přidejte do diskuze, co skvěle roste ve stínu vám. Dalším pomocníkem ve vyhledávání rostlin vhodných do stínu jsou stránky PFAF, krásný návod je zde:

http://www.potravinovezahrady.cz/nejlepsi-pomocnik-pro-vyber-rostlin-do-permakulturni-zahrady/. Nicméně software doporučí například i zlatici, jedlou hlošinu, klanoprašku, jasmín nahokvětý, ale když se podíváte do popisů ze zahradnictví, některé se ve stínu spíše nedoporučují pěstovat, mnohdy méně kvetou či hůře prospívají.


Další články o rostlinách do stínu:
http://www.janinyzahrady.cz/dalsi-clanky/vyuziti-stinnych-mist-v-zahrade/
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/vybirame-stinomilne-kere-rostliny-pro-mista-kam-slunicko-nemuze
http://www.zahrada.cz/forum/drobne-ovoce/ovoce-do-stinu-337649/

Únor – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v únoru?

Únor je jeden z nejklidnějších měsíců, co se zahrady týká, půda je často zmrzlá, venku je vlezlá zima, že ani není moc důvodů do zahrady chodit a spíše na ni člověk kouká přes okno z tepla domova.

• Pokud není sníh a zmrzlá půda, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.
• Pozorovat ptáky na krmítku, pokud je v těžkých mrazech přikrmujete (více o krmení ptáků). Do pítka jim v holomrazech dávat pravidelně vodu (více o pití ptáků v zimě).
• Jasmín, vilíny či kaliny někdy vykvétají již v únoru, kaliny mnohdy hezky voní a v druhé polovině února se již někdy probouzí sněženky či čemeřice (více o zimních květech).
• Pokud ještě nemáte hmyzí domek, můžete si nějaký zkusit vyrobit (více o jednoduchých hmyzích domečkách, i těch složitějších). 
• Jestli je sníh a opravdu se vám chce jít ven, můžete zkusit dokonce oprášit gril a zkusit si kouzlo zimního grilování (více o zimním grilování).
• Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v únoru už začíná být ta pravá doba, především ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte. 

Zapomeňte na:

• Solení cestiček v zahradě, vhodnější je písek a štěrk (více o zimním sypání cestiček).

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?