O jedovatých rostlinách v zahradách pro děti

V minulém článku jsem nakousla téma jedovatých rostlin v zahradách a zde jsou moje tipy, co kde sázím a čemu se spíše vyhýbám. A obecný (neúplný) přehled zahradních rostlin podle dohledané jedovatosti a typu rizika. Zdroje se v popisech jedovatosti někdy opravdu hodně různí, tak na nesrovnalosti upozorněte kdyžtak v diskuzi, upravím to, když bude potřeba.

Bez narcisů a krokusů v trávníku si skoro nedokážu představit jaro a navíc jsou důležité pro včely a čmeláky. Budu je mít na zahradě i navzdory jedovatosti (velká především u narcisů). V březnu je zima na to nechat batolit se maličké dítě po trávníku, které by mohlo květy jíst a starším dětem se jedovatost těchto květin snad snáz vysvětlí. Nemají si je v té době s čím jedlým splést. Problém nastává spíše v případě řezání např. narcisů do vázy. Moderní trendy velí používat na květiny skleněné misky a skleničky velmi podobné těm jídelním. Nevím, jak vám, ale mně už se opravdu stalo, že jsem omylem pila vodu ze sklenice od šeříků. Na jídelním stole bych řezané narcisy asi sama neriskovala, voda z nich je jedovatá. Časté jsou prý také otravy cibulí tulipánu a narcisu při záměně při použití v kuchyni. Takže tulipány (a obecně jedovaté cibuloviny) v těsné blízkosti zeleninových záhonků podle mne nemají co dělat, a pozor na vyjmutí cibulí a uskladnění ve sklepě blízko klasické cibule.

• Silně jedovaté či problematické jarní květy: ocún (velmi jedovatá semena, stačí málo, otravy přes mléko domácích zvířat, která jej měla v seně; na přítomný kolchicin není znám protijed), narcis (záměny cibulí v kuchyni, dospělého otráví už 4, a jedovatá voda ve váze, často se jimi otráví i psi, kteří vyhrabávají cibule a jedí), konvalinka (otrava plody, stačí jen málo, záměna listů za medvědí česnek, jedovatá voda ve váze), čemeřice (stačí malé množství semen či kus rostliny), venkovní brambořík (velice jedovatá hlíza v syrovém stavu, stačí pár gramů)
• Problematické: sasanka (zánět spojivek, pokud dítě květinu trhá a promne si oči, puchýře), tulipán (dermatitidy), srdcovka (dermatitidy, květy vypadají jako bonbony), koniklec (dermatitidy, ale k požití kvůli hořkosti spíše nedochází), tulipány (záměny při skladování cibulí, prach z uskladněných sušených cibulí působí respirační problémy), některé spíše cizí a šlechtěné primule (dermatitidy)
• Otravy jen vzácně či vůbec: sněženka, bledule, kosatec, hlaváček jarní, krokus, talovín

Nepříjemné letní procházky zahradou

Ještě před rokem bych na lemování úzkých cestiček, podloubí a treláže dala leckterou květinu a popínavku. Názor změnil až můj nepříjemný zážitek z loňského jara. Skončila jsem kvůli ošklivé zanícené kožní reakci na antibiotikách a kortikoidech (či jak se to jmenuje). Manželovi a tchánovi se obdobné puchýře naštěstí zahojily samy, doteď nevíme, která květinka nám to, nejspíš z naší zahrady, způsobila. To jsem ale teprve konečně začala brát vážně rostliny s kolonkou "mohou způsobit dermatidy, puchýře" a ty "fotosenzibilující". Do té doby jsem si říkala, že pár pupínků při dotyku květiny nikoho nerozhodí, ale opak byl pravdou. Přiznávám, že celé horké léto syn nemohl do naší zahrady ani tak kvůli probíhající stavbě domu spíše jako riziku popálenin od nějaké neznámé rostliny. Tak moc jsem se toho bála.
Některé rostliny začnou působit až při rozlomení větvičky či promnutí listů, ne jen čistě při letmém doteku. U jiných stačí jen dotek. A některým lidem rostlinka neudělá vůbec nic. Ale věřte, že pokud s květinou problém nemáte vy a vaše děti, může to bohužel schytat dítě, co u vás bude na návštěvě. Rostliny se silnou jedovatou reakcí na kůži by neměly být v místech častého pobytu či v úzkých průchodech (terasa, altán, posezení, u dětských prolízaček či pískoviště, úzké chodníčky). Na naší zahradě budou například srdcovky v koutě, kde se nebude chodit (a navíc se brzy zatáhnou zpět do půdy), a hortenzie před domem. Pivoňky už mají své místo v okrasném koutku, kudy se příliš nechodí, hned vedle šeříku. Ale na úzkou průchozí treláž půjde místo plaménku spíše netypická a zajímavá hlízola nachová.

• Silně problematické: škumpa (velká pravděpodobnost silné alergické reakce, škumpě odolá jen 15 % populace, stačí pouhé otření), břečťan (doporučení zacházet s ním jen v rukavicích), ruj vlasatá (děti láká zajímavým tvarem k trhání, silně dráždí kůži), pámelník (dráždí oči, kůži, děti často praskají kuličky), lýkovec, ostrožka stračka (doporučují se rukavice při trhání), třemdava (stačí letmý dotek), třezalka, andělika, routa, jedovatec, 
• Méně problematické: jalovec či thuje (obojí spíše až při trhání, řezu, tvorbě dekorací), pivoňka, srdcovka, plamének (hodně jedovatý, ale přímé otravy požitím rostliny nejsou časté, hrozí vyrážky po promnutí listů a trhání květů), muškát, chmel, vratič, 
• Pouze u velmi citlivých lidí: šeřík (pouze okvětní lísky jsou jedlé, ostatní části rostliny obsahují jed, který může dráždit pokožku), hortenzie,

Chci zahradu, po které budou děti vesele běhat a hrát si na honěnou. Ne jen zahradu na koukání. A proto například raději nesázím tyto krásky jedovaté na dotyk: škumpa, třemdava, ruj ani břečťan. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Barevné a lákavé kuličky či lusky

Téma jedovatých plodů a záměny s jedlými plody je celkem známé. Počty otrav dětí plody tisu, brslenu, lýkovce či ptačího zobu také dávají jasně najevo, že se takové věci opravdu stávají. V ekozahradách je přítomnost nebezpečných keřů o to nebezpečnější, protože děti vidí rodiče jíst plody aronie, dřínky, klikvy, plody hlohu, muchovníku a rakytníku. A ty jedovaté jsou jim často podobné a záměna hrozí o to víc. Já jsem si dala pravidlo, že žádný keř s případnými jedovatými plody nesmím mít v zóně, kde jsou jedlé keře, aby nedošlo k záměně. A silně jedovaté keře už vůbec. Takže pichlavý stálezelený živý plot z dřišťálu juliina (jen lehce jedovaté plody) mám u jezírka, kde nic jedlého záměrně nepěstuji, a bez černý je u kompostu. U něj navíc počítám s tím, že budu otrhávat květy, kam dosáhnu (na sirup), takže lehce jedovaté syrové plody zbudou ptákům vysoko na keři.

Říkáte si, proč by dítě jedlo květy či dokonce listy? A otrávilo se už nějaké dítě pouhým pojídáním jedovatých květin? Bohužel prý ano. Nejčastějším problémem je totiž vysávání nektaru z květů. To, co je neškodnou a známou dětskou kratochvílí při hraní s hluchavkami, může mít u jiných květin špatné následky. Nemluvě o tom, že je teď moderní jíst jedlé květiny v salátech a dezertech, a dítě se jen může "opičit" po rodičích, ale po svém.

S bratrancem jsme jako malí "vařili" pro babičku dort k narozeninám. Z bláta a toho, co rostlo na dvoře. Nejedli jsme jej, nicméně bych nepodceňovala keře s jedovatou kůrou. Stačí málo k tomu, aby dítě okusovalo a ocucávalo větvičky a nebo si jen utrženou větvičkou nevinně míchalo pití a bude mu pěkně špatně. A samotnou kapitolou je použití jedovatých větví na opékání špekáčků, věřte, že i to se děje a lidé se zbytečně přiotráví, jen aby vypadali i na zahradě jako správní zálesáci, co si klacík umí "v přírodě" najít sami.

Je to idylka natrhat si luční květy z procházky a samozřejmě každé srdce maminky zaplesá nad kyticí, kterou jí přinese malé dítě. Nicméně děti by měly vědět, že ne každá květina se může trhat. Mnohé po utržení trousí jedovatou šťávu, která kromě ošklivých a bolavých dermatid může dětem způsobit dost velké nepříjemnosti, pokud si omylem promnou potřísněnou rukou oči. Takový vlaštovičník je pro oči velmi nebezpečný (co přesně udělá, jsem nenašla), šťáva sasanek, pryšce a hlaváčku způsobí minimálně zánět spojivek. Poněkud kuriózní jsou pak případy, které řeší dospělí, kdy například oči zasáhne šťáva vlaštovičníku či jiné rostliny či květiny při sečení.

Pokud už z nějakého důvodu vážně chcete určité jedovaté rostliny na zahradě, pozor na přemíru informací a "dobře" míněné rady. Pokud dítěti povíte, že dědeček si pěstuje vlaštovičník, aby si jím potíral bradavice, riskujete i docela kuriózní situace. Diskuzní fóra maminek na internetu jsou jich plná. Jedno dítě si například myslí/hraje, že má na jazyku bradavice a druhé, to "poučené", okamžitě přispěchá s vlaštovičníkem a vytře mu pohotově pusu. A drobný malér je na světě. Já si na každou ranku jako malá první hledala v trávě jitrocel (na radu dědy), nicméně ne vždy jsem se trefila na tu správnou rostlinku. A nechtěla bych se potkat s dítětem, které si špatně/nedostatečně vyloží informaci z dokumentu z televize, kde se mluví o tom, že červená část plodu tisu je jedlá.

Osobně si myslím, že je především dobré vědět, co všechno jedovaté vám na zahradě vlastně roste. Internet je až příliš plný diskuzí na téma "on je ten černý bez fakt jedovatý?" či "já ani nevěděla, že ostražky a orlíčky jsou nějak nebezpečné" nebo "tu vyrážku přece nemůžu mít z hortenzie, je to jen kytka". V zahradnictvích vybíráme květiny jen podle vzhledu a jedovatost není podstatnou položkou. Nicméně pro naše předky byla opravdová, ne jen povrchní znalost rostlin důležitou součástí života. Někdy stačí jen prostě vědět a budete opatrnější a budete zacházet s danou rostlinou víc s úctou a pak vás ani nenapadne si její květy sypat do salátu, protože je to zrovna v módě.
Vyvarovat se těch nejjedovatějších rostlin na zahradě, kde tráví čas malé děti, ale považuji za důležité. Malé dítě ne vždy dokážete uhlídat a pokud u tisu stačí ke smrti jedna kulička, tak je pak někdy pozdě něco řešit. Jak u nějaké květiny čtu na internetu, že jsou reálně známy případy otrav nebo že stačí jen maličké množství (0,3 gramu, dva listy, tři plody, pár semen) či ani neexistuje protijed, nestojí to podle mne za to riziko. Zvlášť pokud jde o "dostupnou" část rostliny, jako je plod, květ či list. Vyhrabávání a pojídání hlíz, cibulí a oddenků není tak typické, byť i to se může stát.
Pokud by naopak k vyvolání otravy muselo dítě spásat celý hořký a nedobře chutnající keř, pak bych asi rostlinu zasadila, pokud ji na zahradě chci či potřebuji mít. A dítě o jedovatosti učila.

Pokud tedy nechcete brát jedovaté rostliny jen tak na lehkou váhu:

1. Zjistěte si, co všechno máte v zahradě. V záhonech, skalce, louce i jezírku. Je to jedovaté? Jak moc? Jsou vůbec známy otravy? Způsobuje rostlina alergickou reakci nebo je fotosenzibilující?
2. Trochu si rostlinu na internetu "prolustrujte" (jde to i díky latinskému jménu) a zvažte rizika možné otravy. Jde o lákavé plody? Je jedovatá část rostliny snadno přístupná? Jestli je jedovatá cibule či hlíza, máte na zahradě psa, který by ji mohl vyhrabat (a mimo jiné se sám i otrávit)? Má mít sladkou lákavou chuť nebo je odporně hořká? Máte ji na snadno dostupném místě? Jsou vůbec zaznamenané nějaké otravy dětí? Je rostlina podobná nějaké jiné jedlé a hrozí záměna? Kolik toho musí dítě sníst, aby se otrávilo?
3. Když vás nějaká z rostlin vyděsí, lze ji přesadit například do předzahrádky, nebo darovat někomu bez dětí.

Obrázky:
Ruj vlasatá: Stan Shebs [GFDL, CC BY-SA 3.0 or CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cotinus_coggygria_Velvet_Cloak_1.jpg
Břečťan popínavý: By MurielBendel (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hedera_helix_juvenile_leaves.jpg
Třemdava bílá: By OhWeh (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Diptam_Dictamnus_albus_Unterb%C3%BCrg_Dietfurt-012.jpg
Škumpa orobincová: By Ryszard Wojdowski (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sumak_octowiec,_13_pa%C5%BAdziernik._Jesieni%C4%85_sumak_octowiec_prezentuje_si%C4%99_r%C3%B3wnie_pi%C4%99knie_jak_latem..jpg
Ďáblík bahenní: By Kurt Stüber [1] [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Calla_palustris2.jpg
Skočec obecný: By Xosema (Own work) [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ricino_-_01.jpg
Oměj: By Hedwig Storch (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Eisenhut_IMG_6746.JPG
Štědřenec odvislý: By Jebulon (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Laburnum_anagyroides_Medik._Cytise_-_Aubour_JdP.jpg
Pryšec: By Petr Filippov (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Euphorbia_palustris2a.JPG
Sasanka: By KENPEI (Own work) [GFDL or CC BY 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Anemone_nemorosa_%27Blue%272.jpg