Proč si vybírám spíše nejedovaté rostliny na zahradu s dětmi?

Na následující téma mne přivedl komentář pod minulým článkem a také rozporuplné reakce z mého okolí. Jedná se o problematiku sázení jedovatých rostlin do zahrad, kde se pohybují malé děti. Co se týká internetu, tam se obvykle články točí kolem popisu jedovatých rostlin a doporučení je celkem jasné: raději vůbec nesázet. Ale co na to zahradníci a zahradnice v realitě? No každý k tomu přistupuje naprosto jinak, i ti v mém okolí.

Opravdu potřebujete mít v zahradě tyto krásky? Třeba mně to riziko za to nestojí, jsou i jiné pěkné rostliny. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Když jsem byla ještě bez dítěte a zahradu plánovala, překvapilo některé z mého okolí, že si do zahrady plánuji třeba i takový černý bez. "Vždyť je jedovatý... počekej až budeš mít děti!" Také různé články a knihy z internetu varovně zvedaly prst nad množstvím rostlin, které byly normální součástí té zahrady, kterou jsem znala já ze svého mládí. Teď, když mám malého dvouletého synka, a z opatrnosti odmítám nabízená semena náprstníku, mi kamarádka (matka tří dětí) říká, že to přece není problém, na té květině není nic, co by lákalo k jídlu. "Prostě zásada pro děcka je, že nic na zahradě se netrhá a nejí bez dozoru a souhlasu dospělého." A má samozřejmě pravdu... děti se nejlépe naučí, která rostlina je jedovatá a která ne, když ji vidí, znají, vědí, jak vypadá, a jsou poučené. "To já bych musela vymlátit půlku zahrady vč. pivoněk, pustorylů, hortenzií a podobně,..." dodává kamarádka na téma zahrady převážně z bezpečných rostlin.

Snad jediná fotka s babiččinou okrasnou zahrádkou, kterou mám.

Jenže nebyla bych to já, abych nad celým tématem jedovatých rostlin v zahradách pro děti víc nepřemýšlela. Dumám nad jedovatými rostlinami dlouho, ale ke článku mne pobídl až ten komentář (díky za něj). Pořád si totiž vzpomínám, jak to bylo s jedovatými rostlinami doma. Na velkém rozlehlém pozemku měly své místo, nejvíce jich bylo v babiččině okrasné zahrádce, ze které nám trhala květiny pro paní učitelky do školy. Ani jsme je sami nikdy netrhali, nedovolili bychom si to. Babička nás učila, které jsou jedovaté. Další místa vyčleněná na jedovaté rostlinky byla v různých koutech zahrady, kudy se kolikrát ani nechodilo, a rostliny byly ohrazené, aby nebyly omylem posečeny. Tam nám dětem děda ukazoval svoje bylinky a pečlivě vysvětloval, že je například žlutá šťáva po rozlomení vlaštovičníku jedovatá a nemáme na ni sahat, hlavně nesmí přijít do očí. Nutno podotknout, že jsem potom (samozřejmě) pečlivě všem malým kamarádům taky rostlinku, rozlomení a šťávu vehementně ukazovala s informací o jedovatosti. A ruce si při tom kolikrát potřísnila.
Největší část zahrady zabíraly jedlé rostliny – zelenina a ovoce. Nikdy si nepamatuji, že bychom je jedli v zahradě, negrilovalo se, v zahradě se nesedělo v žádném altánu, do zahrady se pouze chodilo sklízet, ovoce jsme v miskách nosili domů, i pažitka a libeček se musely přinést a doma umýt a teprve potom přišly do jídla, které mělo pevně daný řád u stolu doma. Doma prostě byla taková pravidla, takže se není čemu divit, že s pojídáním divokých rostlin jsem spíše začala při hraní před domem v zanedbané předzahrádce sousedů, kde mi malý od dva roky starší kamarád ukázal šťovík a kokošku pastuší tobolku, prohlásil, že jsou jedlé a dobré, a hned jsme jich pár zaprášených utržených kousek od silnice snědli.

Navzdory výborné výchově a pravidlům jsem si v pěti letech pochutnávala na nezralých plodech šťovíku a kokošky pastuší tobolky. Jen protože o dva roky starší kamarád prohlásil, že jsou jedlé. Děti jsou prostě děti...  (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Když máte zahradu rozdělenou na užitkové rostliny (zeleninová zahrádka a ovocný sad), okrasné rostliny, bylinkové části a zónu pro hraní dětí, tak je to podle mne celkem jednoduché. Pravidla jsou snadná a až tak nic moc toho asi nehrozí. Navíc se děti krásně učí ty jedovaté rostliny znát a vědí, co se nimi smí a nesmí. Jenže mi do toho už tak nějak nezapadají všechny ty moderní trendy a vymoženosti, o jejichž vhodnosti lze dlouze polemizovat, nicméně jsou tady. Myslím tím všechno to pojídání květin, trhání součástí salátů z trávníku a jezení ležérně v zahradě. Mlsání neumytých plodů za pochodu zahradou a žvýkání bylinkových listů jen tak. Pěstování nestandardních jedlých keřů s plody kolikrát podobnými těm nejedlým. Rozšíření hrací plochy na celou zahradu a ne jen vymezené pískoviště s houpačkou. Všechny ty montessori přístupy, nápady a senzorická cvičení, kde děti v jednom kuse ze zahrady trhají květiny a plody různých barev a tvarů a třídí je, malují s nimi, dělají si korálky z plodů ze zahrady a podobně. Sladkosti s květinami. Guildy složené z různých rostlin, polykultury a míchání jedlých a jedovatých plodin skrz na skrz.

Dnes je velmi moderní využívat přírodniny pro dětské hry... (Zdroj obrázků: http://learncreatelove.com/, http://www.fantasticfunandlearning.com/,  http://www.buzzfeed.com/, http://nurturestore.co.uk/ a http://my-blueberry-jam.blogspot.fr/)

Být dítětem, měla bych v tom pěkný zmatek. Nehledě na to, že každé dítě je jiné. Já jedla zrní a kdovíco ještě se slepicemi hned první den, jak jsem se naučila plazit a poprvé rodičům "utekla" z deky na dvorku. O mém synovi jsem si myslela, že problémy se žvýkáním rostlin a pojídáním nevhodných věcí nemá. Přesně do té doby, než mi ve dvou letech málem snědl klíček od brambory. Z ničeho nic, sotva jsem stihla zareagovat. A děti umějí tak dobře napodobovat... Já také žvýkala kdejakou větévku na "čištění zubů", jako to dělal při procházkách zahradou děda. A "uzobávala" jsem lístky meduňky i šalvěje (syrové obsahují thujon, to moc užitečné nebylo) či sála nektar z květů hluchavek, protože to stejné taky dělal děda. Syn bude nejspíš nadšeně jíst lístky bylinek a plody v zahradě, protože to při zalévání tak dělám já i manžel a nemyslíme na to, že na nás kouká. I na grilování prostě odběhneme "něco do zahrady" utrhnout a vše vložíme např. do ryby. A čerstvou bylinku na čaj si v hrníčku nejspíš zalejeme horkou vodou přímo na terase. A do třetice, už jste někdy dvouleťákovi zkusili říct "nepapej to"? Nad mýdlem si troufnu jej to učit, nad jedovatým tisem ani náhodou, prostě nejsem tak rychlá na ten dětský vzdor, co obvykle následuje :-)

A tak jsem se rozhodla volit v zahradě co nejvíce jedlých a "bezpečných" rostlin. Z opatrnosti, a přiznejme si to, taky z určité lenosti a pohodlnosti. Vyhovuje mi mít zahradu jako bezpečné útočiště, kde si dítě může bezstarostně hrát všude a maximálně mu hrozí bolení bříška a průjem, když ochutná syrové kuličky černého bezu navzdory zákazu (a bez tam pěstovat chci). Ale pěstovat prudce jedovaté květiny a keře? Pořád bych se bála, "co kdyby". Co kdyby přišlo jiné dítě a řeklo, že plody tisu se mohou jíst, protože to vidělo v nějakém dokumentu? Já jako pěti až šestiletá s klidem z ničeho nic jedla neznámou rostlinu jen na popud kamaráda, a to si myslím, že mí rodiče rozhodně nic ve výchově nezanedbali. Nejspíš bych se bála zvát synkovi plno kamarádů, jak to mám v plánu. Zákon schválnosti funguje dokonale a když by syn jedovaté rostliny na zahradě dokonale znal a nejedl, cizí dítě by je ke vší smůle mohlo zkoušet. Nemluvě o ošklivých puchýřích, které vznikají při dotyku pokožky s určitými okrasnými rostlinami. Sama jsem měla jeden takový ze zahrady (a bohužel nevím přesně z čeho), následovala dlouhá a nepříjemná léčba léky, které snad žádná matka nechce dávat sotva dvouletým dětem. No a co výuka a poznávání jedovatých rostlin? Hezké příklady některých prudce jedovatých krásek má hned na zahradě moje tchýně, tam bude příležitostí dostatek.

Když hledám do zahrady zajímavé rostliny, vybírám si většinou ty relativně bezpečné. A beru to jako skvělou hru a výzvu. Někdy to totiž znamená, že najdu nečekané a zajímavé exempláře, ze kterých mám nakonec větší radost, než z okrasné klasiky. A zahrada se nakonec stává pestřejší a zajímavější.
Ale jsou i rostliny a květiny, kde nad (slabou) jedovatostí tak trochu mávnu rukou. Případně rostlinu opravdu na zahradě chci a zasadím ji promyšleně na vhodné místo. O tom a obecně o jedovatých rostlinách bude příští můj článek.

Článků o jedovatých rostlinách je spousta, třeba následující:>
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/jedovate-rostliny-v-zahrade-chrante-deti-pred-otravou
http://www.zahradkari.cz/odborne/kalendarium/podrobne/_jedovate_problematicke_rostliny.html
http://hobby.idnes.cz/jeodvate-rostliny-pokojove-parkove-zahradni-fnh-/hobby-zahrada.aspx?c=A140822_124814_hobby-mazlicci_mce
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/jedovate-rostliny-v-okrasnych-zahradach.html
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/320093-rostliny-ktere-zabijeji.html
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/krasne-ale-jedovate-zahradni-dreviny-plamenek-tis-a-mahonie/
http://www.dumazahrada.cz/zahrada/19973-chrate-deti-pred-jedovatymi-kraskami-nasich-zahrad/#.Vrd1mq2gtMY
http://www.dumazahrada.cz/zahrada/zivot-na-zahrade/2012/7/3/jedovate-rostliny-zahrada/#.Vrd1nq2gtMY
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/krasne-ale-jedovate-zahradni-dreviny-plamenek-tis-a-mahonie/
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/kere-s-ozdobnymi-plody-iii-jedovate/
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/krasne-ale-jedovate-zahradni-rostliny-hrachor-vratic-a-skocec/

Obrázky:
Obrázek šťovíku: By AnRo0002 (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:20141014Rumex_obtusifolius2.jpg
Obrázek kokošky pastuší tobolky: By H. Zell (Own work) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Capsella_bursa-pastoris_002.JPG
Obrázek tisu: By Frank Vincentz (Own work) [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Taxus_baccata_04_ies.jpg
Obrázek konvalinky: Kurt Stueber, GFDL, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Convallaria_majalis0.jpg
Obrázek vistárie: By nlamore from USA (Flickr) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:N2_Wisteria4.jpg
Obrázek lýkovce: By Bjoertvedt (Own work) [CC BY-SA 3.0 or GFDL], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Daphne_mezereum_02.JPG
Natural Paintbrushes, Kimberly, LearnCreateLove, http://learncreatelove.com/natural-paintbrushes/#_pg_pin=536979
Sink or Float, Haunna Evans, Fantasticfunandlearning, http://www.fantasticfunandlearning.com/sink-or-float.html#wrap
16 Awesome DIY Projects You Can Make With Fall Foliage, Nora Cashell, Leaf Stamp Project, BuzzFeed Inc., http://www.buzzfeed.com/noracashell/17-diy-projects-with-fall-leaves-nkfz#.lrL4RGD5Gq
Outdoor learning color matching game, Cathy James, Nature Colour Hunt, Nature Store, http://nurturestore.co.uk/outdoor-learning-color-matching-game
Autumn in the Garden, Blueberry, Inspiration by Blueberry, http://my-blueberry-jam.blogspot.fr/2013/10/autumn-in-garden.html