Co má být uvnitř vysokého a vyvýšeného záhonu?

Tak jsem přišla na to, že moje babička ani můj děda nevědí, co to doopravdy vysoké záhony jsou. Vždycky když mi tvrdili, že tuto novinku z Německa kdysi zkusili a pak byli zklamaní vysycháním a tím, že v tom neviděli žádný přínos. A aby ne! Oni jen navršili hlínu do kopce či ohradili hlínu dřevy. Nic víc.

A tak jsem mému devadesátiletému dědečkovi nedávno vysvětlovala, jak se opravdu ty vysoké a vyvýšené záhony dělají a v čem je jejich pointa. Ne ve výšce, ale v množství rozmanitého materiálu a rozmanitých vrstev uvnitř. Děda se nakonec usmál a řekl mi, že teď už konečně chápe, proč pořád takovou blbost řeším. A že takto to už dává smysl a nejspíš to i bude fungovat. 

Vysoké záhony i tzv. německé kopy jsou důmyslné systémy vrstev různých materiálů. (Zdroj obrázků: obrázek z knihy pana Seppa Holzera, převzato z http://waldenlabs.com/; druhý obrázek z http://www.grit.com/)

A já pevně doufám, že mi vysoké záhony fungovat budou. Že stojí za tu dřinu se sháněním rozmanitého materiálu, protože právě nakupit na zahradě pořádnou výplň záhonu je na celém konceptu takřka nejtěžší. Dříve, než se s vámi podělím o to, co sháním do vysokých záhonů já, podívejte se, jak plní vysoké záhony odborníci:

• Nedávno zveřejnil pan Svoboda na svém webu výborný článek o vnitřku záhonů a další o povrchu záhonů
• Jiný pan Svoboda představuje tvorbu vysokého záhonu ve videu ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10658625776-polopate/215562220400014/video/399581
• Ukázka německé kopy od pana Bruchtera: http://priroda-zahrada.cz/clanky/zahrada/zalozeni-vysokeho-zahonu/

Koukala jsem takové různé články, i na jiné další materiály, a vždy si jen říkala, kde já všechny tyto věci jen na nově založené zahradě seženu! Jako obvykle bych se bez podpory rodiny a sousedů a různého snánění, telefonátů a vyjednávání neobešla. Takže k jednotlivým vrstvám pěkně odspodu:

1. Úplně vespod takového záhonu by mělo být pletivo proti hlodavcům, tedy pletivo s co nejmenšími oky a dobře uchycené k ohraničení záhonu, aby se do něj nedostali například hraboši, kterým se v takových vyvýšených hřejivých místech s chutnou zeleninou náramně líbí. Já jej koupím klasicky v hobby marketu.
2. Základ vysokého záhonu tvoří velké kusy dřeva z listnatých stromů. Zajistí vzdušnost záhonu, pohyb hmoty a přívod vzduchu pro tlení. Izolují záhon proti chladu odspod. V době sucha v sobě umí zadržet vláhu a poskytnout ji kořenům rostlin (mnohá zelenina umí kořenit i pěkně hluboko). Pokud máte k dispozici jen třeba smrky, není to ideální, ale nevěšte hlavu, pan Sep Holzer je do svých záhonů také dával a měl úspěchy. Nicméně vyhnout byste se měli dřevu ořešáku, akátu, tújí a jiných jedovatých dřevin. Velká dřeva se pro maličkou zahradu shání špatně. Já například poprosila svého tátu a vzala mu trochu tvrdého palivového dříví. Odváželi jsme si polínka naším malým autem na několikrát a sotva pokryjí dno záhonu.
3. Na velká dřeva přijdou ta menší, tedy různé větve, větvičky, klacíky. Opět pokud možno z listnatých dřevin a ne ořešák, ani akát, ani jiné nějaké jedovaté. Větvičky opět zajišťují vzdušnost a postupně tlejí. Na nově založené zahradě se větvičky najdou těžko a tak jsem byla opět s prosíkem za tátou a odvezla si alespoň část větví z jarního řezu jeho sadu. Opět nás limitoval malý prostor v kufru našeho auta, ale něco málo máme, větvičky se těžko nahrazují něčím jiným. Přispěli také sousedé a věnovali nám ostříhané stonky trvalek a větvičky okrasných keřů a stromků. Určitě do záhonu nedávejte piliny, ani dřevitou štěpku – svým příliš rychlým rozkladem by odebraly celému záhonu obrovské množství dusíku a zelenina by strádala. Vrstva větviček přijde trochu ušlapat, některé třeba víc nalámat.
4. Na vzdušný dřevo-větvový základ se nasype nejlépe nějaký dusíkatý a na živiny bohatý materiál (vyrovná se tak poměr obsahu uhlíku a dusíku a podpoří tlení). Obvykle hnůj. S tímto bodem mám zatím největší problém, stáje jsou sice coby kamenem dohodil, ale já prostě nemám tu dostatečnou odvahu jet s kolečkem plným koňského hnoje přes část vesnice, když jsem se tam ještě ani nenastěhovala. Pro zahradu udělám hodně, ale na toto prostě nemám. Prostě se stydím takovou věc udělat :-) Zbývá kupovaný pytlovaný "hnůj v igelitu" (z hobby marketů), ale to asi do auta taky nezvládnu dát. Můj záložní plán je nasypat do záhonů částečně rozložený kompost a kuchyňské zbytky zeleniny, co mám v komposteru, trochu listí, čerstvou trávu ze sekačky od souseda, nasekané kopřivy, koupenou rohovinu a koupený kompost (obojí ze zahradnictví). Ať už větvičky zasypete čímkoliv přírodním dusíkatým, pořádně celou směs prolijte vodou, aby ji dřevo nasáklo.
5. Teď se ještě podle velikosti záhonu obvykle naskládají travní drny (očekává se, že se vysoký záhon zakládá na místě trávníku) trávou dolů, může se zase přidat nějaké listí, pokud člověk má. Já nebudu mít ani drny, ani listí.
6. Horní vrstva určená pro sázení zeleniny se obvykle míchá z následujícího "koktejlu" výživných i odlehčujících věcí: původní vykopaná zemina ze základu, vyzrálý kompost, biouhel (tzv. agro-protect soil), perlit, zeolit nebo vermikulit (přírodní horniny pro odlehčení směsi). Kompost už se dá v leckterém zahradnictví koupit v pytli, ale sehnat biouhel (respektive agro-portect-soil a carbo-mulč-soil) nebylo jednoduché. Zkusila jsem kontaktovat paní doporučovanou na webu pana Svobody, stránky mají tady: http://www.lamiaceae.cz/zdrava-krasna-zahrada/, zda by mi biouhlí nějakou vhodnou dopravou nemohli poslat do Brna. A naštěstí mi vyhověli a poslali přes FOFR dopravu, pán byl sice poněkud překvapen, že veze uhlí do paneláku, ale vyklopil mi jej na chodník a bylo to. Musím jen podotknout, že biouhlí mají balené ekologicky v papírových pytlích a snadno se protrhne, musí se s ním obezřetně, na zahradu jsem je převážela s velkou opatrností. No a po perlitu se pojedu poohlédnout do zahradnictví, snad jej tam najdu.
7. Zasazené sazenice se potom ještě obvykle mulčují. Ať již slámou, nebo v poslední době "moderně" odleželou dřevitou štěpkou z listnatých dřevin. Protože zdroj slámy od dědy už mi došel, začala jsem se poohlížet po té listnaté dřevité štěpce. Jenže sehnat ji, to je běh na dlouhou trať. Mám za sebou objíždění okolních pil, obvolávání inzerátů, několikero e-mailů a nechápajících výrazů lidí, kteří pracují s dřevem. Očividně se sice listnatou dřevitou štěpkou vytápí část Brna, ale do zahrady mi ji nikdo neprodá. Teď mám příslib jednoho milého pána, zadanou obejëdnávku a vyčkávám, až zavolá, jestli tu štěpku má. Ale o tom až v samostatném článku.

Takže kromě hromad hlíny a materiálu ze stavby je naše zahrada aktuálně ještě zaskládaná množstvím různých větví, dřev a pytlů kompostu a biouhlí:

Tak, teoretická příprava by byla, část materiálu na záhony na zahradě už taky. Teď jen, aby mi to vyšlo a v prvních třech vysokých záhonech, které letos zakládáme, materiál nechyběl. Kde bych ho totiž v květnu pak sháněla, opravdu nevím.

Obrázky: 
* HugelKultur, Sepp Holzer, via Waldenlabs, http://waldenlabs.com/maker-monday-rebuilding-rich-soil-with-hugelkulture/
* Hugelkultur from Port Angeles Community Gardens, James White, via Grit, http://www.grit.com/farm-and-garden/do-it-yourself/how-to-make-hugelkultur-raised-beds.aspx

V záplavě jarních květin III

Jaro, to je prostě ve znamení nádherných květin. Když jsem si sepisovala, které cibuloviny či hajní rosliny pro mne dělají jaro (záplava jarních květin I a II), nechyběly ani ty, které rozkvetou, až už se vše další zazelená. Podívejte se na další příklady květin ze záplavou květů:

Trávníku nejlépe sluší žluté pampelišky

V poslední době nechtěná a opomíjená květina – smetánka lékařská (Taraxacum officinale) neboli pampeliška. Lidé v mém okolí ji bohužel v trávnících záměrně a ve velkém hubí (ale zase chápu, že krátce střižený anglický trávník a pampelišky se prostě neslučují). Přitom nevím, jak pro vás, ale pro mne znamenají trávníky plné žlutých hlaviček pampelišek právě to krásné svěží zelené jaro. Vážně si bez pampelišek neokážu jaro ani představit, právě proto si je budu v trávníku pěstovat. A že jde jejich pěstování poměrně snadno a lehce, to ani snad nemusím představovat. Pro mne je pampeliška v trávníku hlavní "kobercová" jarní rostlina číslo jedna.

Pampelišky pro mne prostě k jaru patří.
(Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/ a vlastní foto)

Krása původních tulipánů

Velké množství tulipánů na fotografiích z anglických či holandských parků a zahrad dokáže nejednoho člověka okouzlit. Stinná stránka této krásy je ta, že šlechtěné tulipány se samy prý zrovna moc nemnoží a velké plochy je potřeba spíše celé ručně osázet. Navíc každé tři až čtyři roky je potřeba cibulky prý vyjmout, probrat ty nejlepší a někam jinam je přesadit. To asi není moc pro mne. 

A tak se nedivte, že na zahradě spíše experimentuji s tzv. botanickými druhy tulipánů. Jedná se o původní přírodní druhy, které tvoří hodně dceřinných cibulek a jsou nenáročné. Patří mezi ně tulipán nízký (Tulipa dasystemon, někdy nazývaný i Tulipa tarda), Tulipa urumiensis či Tulipa turkestanica. Většinou jsou menší, kvetou později a žlutě nebo žlutobíle. Květy se otevřou jen, když svítí slunce. Našla jsem ale i jeden s fialovo-červenými květy: Tulipa violacea (někdy nazývaný Tulipa humilis).
Některé cibulky se objeví obvykle k zakoupení v době sázení například v obchodě Osiva-semena.cz či ten fialový má například http://www.lukonbulbs.cz/.

Botanické tulipány vypadají krapet jinak, než jsme u tulipánů zvyklí. Ale mají svůj půvab a kouzlo a především se dobře rozrůstají samy. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://www.gardenia.net/ a https://www.99roots.com/)

Ještě musím dodat, že tulipány jsou jedovaté (otravy zaznamenány obvykle spíš při záměně za kuchyňskou cibuli při skladování ve sklepě; při trhání tulipánů ale vznikají často dermatidy).

Zapomenuté růžové srdcovky

Úplně jsem na ni zapomněla. Jak na to, že bývala neuvěřitelnou ozdobou babiččiny okrasné zahrádky, tak vůbec na její název – srdcovka (Lamprocapnos spectabilis). Probrala jsem se až při čtení příspěvku blogerky Anity (Jednoduše nádherná srdcovka nádherná) a začala plánovat, kam ji na zahradu dám, byť je lehce jedovatá. Tato téměř metr vysoká rostlina umí na zahradě udělat celkem velkou parádu už jen v pár exemlářích. Kvete po dobu měsíce až dvou a pak koncem června listy zežloutnou a rostlina zaschne a zatáhne se do půdy. Je vhodné ji dát někam, kde její žloutnoucí listy potom schovají jiné rostliny, často se pěstuje v polostínu až stínu spolu s kapradinami.

Srdcovka je jarní květina s netypickým vzhledem. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Co ještě může ve velkém zdobit na jaře zahradu? Některé z nenáročných druhů kosatců, například nízký Iris reticulata (mají jej například v zahradnictví u Krulichů) či okrasné česneky. Postupně budu doplňovat i další pěkné obrázky do mé Pinterestové nástěnky: https://cz.pinterest.com/zahrada/záplava-jarních-květů/

Snad se vám můj malý průvodce vybranými jarními květinami líbil.

Další články:
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/botanicke-druhy-tulipanu-a-jejich-krizenci/

Obrázky:
Pampelišky: By böhringer friedrich (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:WeilerVlbg8.jpg
Pampelišky: Darkone,Gewöhnlicher Löwenzahn (''Taraxacum officinale agg.''), [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gew%C3%B6hnlicher_L%C3%B6wenzahn_Taraxacum_officinale_agg._Wiese.jpg
Tulipa tarda: Photo by Maja Dumat - flickr.com [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sp%C3%A4te_Tulpe_(Tulipa_tarda).jpg
Tulipa turkestanica: Gardenia, Tulipa turkestanica, via https://www.gardenia.net/plant/tulipa-turkestanica-botanical-tulip
Tulipa humilis: 99roots.com, Tulipa humilis Herb 'Persian Pearl', via https://www.99roots.com/en/plants/tulipa-humilis-herb-persian-pearl-p35267
Srdcovka: By Convallaria majalis (Own work) [CC BY-SA 3.0 or GFDL], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lamprocapnos_spectabilis_0254.jpg
Srdcovka: By Хомелка (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lamprocapnos_spectabilis_in_Botanical_garden,_Minsk_01.jpg
Srdcovka: By Chris.urs-o (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Flower.2500.JPG

Trochu zbrzděte nadšení z jídel z planých rostlin, bylin a microgreens I.

"Trochu raději zbrzděte..." a nebo "Buďte opatrní...", to jsou slova, která teď na jaře musím používat stále častěji. I známí z mého okolí kolikrát propadli kouzlu jídel z planých bylin, které je teď opravdu hodně moderní. A já tomu trendu samozřejmě fandím, proč ne. Nebýt nárůstu obliby planých rostlin k jídlu, neznala bych skvělý medvědí česnek nebo křez. Brzdím ale lidi, kteří se do bylin a planých rostlin vrhají poněkud po hlavě a věří každému internetovému zdroji, který zrovna najdou. Ona to s bylinami a planými rostlinami někdy není taková legrace, jak to vypadá.

Myslela jsem, že jím roketu, ale byl to křez. Nebýt moderního směru jídel z různých planých bylin a rostlin, nevyzniklo by toto fajn jídlo, proto tomuto směru fandím. Ale se vším raději rozumně.

Naši předci prý kolikrát věděli, kdy, jak, v jaké úpravě a v jakém množství byliny na jaře jíst a jak si zpestřit jídelníček. Platívalo klasické "dobrého pomálu" a také věděli, kdy přestat. Nebo bylinami a planými rostlinami léčili až nemoci a potíže, některé vybrané nejedli preventivně "jen tak". Věda a moderní doba k tomu akorát při troše hledání dodávají nové poznatky o obsahu látek, které jsou v malém množství prospěšné, ale ve větším už škodí.

Řekla jsem si, že se tady na blogu podělím o pár zjištěných a dohledaných informací, které jsem za tu dobu, co se o plané rostliny k jídlu a moderní kulinářské trendy zajímám, objevila.

Kostival jen na "mazání"

Kostival lékařský (Symphytum officinale) je první rostlina, kterou vždycky vyhledávám v každé nové "divoké kuchařce" či databázi jedlých rostlin a bylin. Právě na ní obvykle poznám, jestli autor o planých rostlinách něco ví nebo ne. Často mi lidé doporučují třeba tzv. Divokou kuchařku paní Dudkové. Jenže tam zrovna je kostival zařazený a chybí důležité upozornění: Divoká kuchařka.

Jaké, ptáte se? Především to, že kostival obsahuje alkaloidy. Ve správném množství a některé správné typy alkaloidů se samozřejmě využívají v lékařství, ale jíst kostival jen tak k jídlu a ještě k tomu třeba pravidelně – to považuji přinejmenším za hazard. Zvlášť pokud se ví, že jeho konzumace může při pravidelném užívání vést k rakovině a onemocnění plic a ledvin (viz http://www.bezpecnostpotravin.cz/). 

Tedy nic vhodného na zpestření jídelníčku a už vůbec ne třeba pro děti. V určitých případech chápu, že se rostlinou někdo cíleně léčí a při vážnějších nemocech mu na krátkou dobu to riziko problematických látek nevadí. Ale třeba i můj děda – bylinkář – ví, že kostival zkrátka patří jen na "mazání" a masti a zevní použití a nenapadlo by jej ho jíst.

A tak třeba já Divoké kuchařce nevěřím a rozhodně se jí neinspiruji. Když neví o tak známých a často zmiňovaných problémech kostivalu, tak nemám bohužel důvěru ani k dalším bylinám, které uvádí k jídlu.

Šalvěj raději uvařit či upéct

(Zdroj obrázku:
commons.wikimedia.org)

Pokud někde uvidíte recept na salát, kde figurují syrové lístky šalvěje, zbystřete. Syrová šalvěj obsahuje jed thujon (ano, stejný jako v tújích), mnohem vhodnější je šalvěj raději jíst v tepelně upravených pokrmech (jed částečně při teplené úpravě vyprchá) a v malém množství. Těhotné a kojící ženy obvykle vědí, proč šalvěj jíst nemají. Věřím, že pro léčebné účely  (proti cukrovce) a pro léčbu obecně je šalvěj fajn, třeba na kloktání nálevu při bolesti v krku. A sem tam v receptu na králíka po sicilsku taky. Ale jíst ji "moderně" syrovou v salátu jen tak a často, to už moc chytré podle mne není.


Naklíčené výhonky hrachu? Raději pučálku.
K následujícím tématu nemám dostatek podložených informací, spíš jen takové kusé informace, tak mne v diskuzi opravujte, upravujte a tak. Z moderního trendu tzv. "microgreens" (jíst maličké výhonky rostlin) jsem poněkud nesvá. Vím, jak je prospěšné jíst různé klíčky, sama jsem měla ráda ty pšenicové, které klíčil děda. Ale vždy to bylo nějaké semeno a malý bílý výhonek. Teď je populární jíst i trošku větší, zelené výhonky, a já nevím, co si o tom myslet. Spousta rostlin "není hloupá" a v malých zárodcích mají vyšší obsah různých látek – těch prospěšných, ale právě také různých toxických. To aby v přírodě odradili škůdce, kteří si na jaře chtějí co nejdříve na křehkých a výživných rašících rostlinách smlsnout. A pak co je víc? Prospějí ty dobré látky natolik, abych přehlížela ty toxické? A které rostliny jsou bezpečné a které ne? Mám otázek víc než pořádných odpovědí.
A tak pokud chci zkoušet microgreens, jdu spíše po léty prověřené klasice (řeřicha) a pokud už bych někdy nakličovala hrách, udělám si z něj pak (po vzoru osvědčeného receptu předků) postní pučálku, která je tepelně upravená. K tzv. microgreens z hrachu či jeho naklíčeným výhonkům nějak nemám důvěru, byť zmíněním nějakého zdroje a chemického složení vás tady na důkaz mého "blbého" pocitu nijak neoslním.

Někdy se rozepíšu o dalších takových jedlých rostlinách (třeba microgreens z pohanky, kopřivy po sv. Janu, výhonky vojtěšky a další). A co vy, jíte v klidu kostival, syrovou šalvěj a microgreens z hrachu? Máte jako já v okolí experimentátory s planými rostlinami, kteří věří každému špitnutí o nějaké "jedlé" rostlině z příkopu?

Obrázky:

Obrázek šalvěje: By Jonathunder (Own work) [GFDL 1.2 ], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Growing_leaves_of_garden_sage_(Salvia_officinalis).jpg

Jak jsem si zatím nekoupila vodní berušky

Objevila jsem jednoho hodně užitečného vodního živočicha s poetickým názvem "beruška vodní". Psali o něm v mém oblíbeném časopise (Venkov a Styl) a tak jsem se pustila do pátrací akce, kde bych jej mohla v mém okolí sehnat.

Kdo že to ta beruška vodní (Asellus aquaticus) vlastně je? Několik milimetrů malý nahnědlý korýš, kterého možná znáte z rybníku někde z přírody. Není náročný na čistotu vody a tak jej můžete objevit asi i poměrně často. S oblibou požírá listí, co spadne do vody a vůbec všechny různé zbytky rostlin. Této pěkné vlastnosti si už někdo všiml a prohlásil berušky vodní za nový biologický a ekologický prostředek pro čištění zahradních jezírek. Tyto berušky jsou nenáročné, přežijí naši zimu a jezírko čistí hned, co na jaře rozmrzne led. A proto jsem si je docela oblíbila a začala se po nich shánět. V našem malém jezírku nemáme žádný systém na čištění, z rostlin tam zůstávají různé stvoly a listy a na jaře jezírko (tak jako jiná taková) trápí žabí vlas.

To jsou ony – nenápadné ekologické "čističky" zahradních jezírek. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)

Určitě očekáváte, kde je s těmi beruškami nějaký ten zádrhel... jako spousta netradičních věcí, které do zahrady chci, jsou těžko k sehnání v menším množství a za rozumnou cenu. Berušky vodní si totiž nemůžete nechat poslat poštou či nějakou jinou přepravní službou. Potřebují se od prodejce dostat do jezírka do zahrady nejlépe do tří hodin a někteří prodejci dokonce doporučují přepravovat je s nějakým provzdušňovačem. 

A protože jsem z Brna, mohu jen tiše závidět všem, kteří jsou blízko Kralup nad Vltavou. Tamní firma Czechkoi tam prodává hned 50 kusů berušek vodních za 500 Kč. To je cena, kterou bych si u takového experimentu mohla dovolit zkusit investovat i při hypotéce. Ale tady blízko Brna? Tady to není ideální. Firma Rawat prodává 30 kusů berušek vodních za 1113 Kč a firma Doltak prodává 30 kusů berušek za cca 1800 Kč. To už je na mě v momentální situaci dost peněz.

Tak proto jsem je nekoupila. Zatím. Manžel říká, že bude lepší počkat ještě rok, zda se tahle fajn zahradní "vychytávka" více nerozšíří a cena nezlevní. Asi by se daly nasbírat někde v přírodě, ale touhle cestou jít nechci. A budu hledat dál, jestli je tady v okolí někdo třeba ještě nemá. Největší smysl má psát firmám, které se specializují na Koi kapry nebo zahradní jezírka. U prodejců zaměřených na akvaristiku jsem nepochodila.

Kde lze berušky vodní koupit?

• Czechkoi, http://www.czechkoi.cz/p487-beruska-vodni.php, Chvatěruby, Středočeský kraj
• RAWAT consulting s.r.o., http://www.rawat.cz/produkty/#beruska-vodni-asellus-aquaticus, Brno-Chrlice, Jihomoravský kraj
• DOLTAK s.r.o., http://www.zahradni-jezirko.cz/biocistice-vody-biologicke-cisteni-zivocichove/beruska-vodni-asellus-aquaticus-cisteni-dna, Rousínov, Jihomoravský kraj

(Doplněno po letech: už ty berušky nemá ani jeden ten prodejce, takže už si je ani koupit nemůžu...)

Víte o dalším prodejci? Dejte mi vědět do komentáře. I když nebude z okolí Brna, třeba informace o něm pomůže někomu dalšímu, kdo se po beruškách shání.

A jestli vás téma biologického čištění jezírek pomocí speciálních živočichů či organismů zaujalo, ještě se dají sehnat vodní blechy Dafnie (Daphnia magna) a vláknitá řasa Kladofora (Cladophora glomerata).

Naše jezírko si bude muset vystačit zatím jen s čištěním rostlinami.

Obrázky: 

Beruška vodní: By FOSWMT (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Water_Hoglouse_or_WaterSlater_(Asellus_aquaticus)..jpg

Duben – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v dubnu?

• Užijte si květiny: rozkvétají fialky a hyacinty, tak nezmeškejte jejich krásnou vůni. Tulipány, narcisy či krokusy vám potom mohou ve vázičkách zdobit dům. Z pampelišek a sedmikrásek si děvčata mohou plést věnce, prstýnky či náramky. Jen pozor, stonek pampelišky hodně barví.
• V trávníku už můžete začít hledat čtyřlístky.
• Jak se zahrada začne zelenat, tak vám může zpestřit jídelníček. Zkuste sedmikrásky v polévce, česnek medvědí na "pesto",  mladé výhonky kopřiv do velikonoční nádivky, pampeliškové víno či "med" či kandované lístky fialek. (O jarních dobrotách ze zahrady.)
• A až vykoukne sluníčko, můžete vzít teplou deku, uvařit si čaj z čerstvých kopřiv, sednout si na zahradní židli a slunit se či hrát stolní hry. Vitamín D ze sluníčka a čerstvý vzduch vám po zimě jen prospěje.

• Ptákům zase prospěje čistá voda v pítkách a koupátkách, nebudou vám potom tolik uštipovat pupeny stromů.
• V dubnu již zahrada ožívá, zahlédnout byste již brzy mohli motýly žluťásky, babočky, modrásky, ale také první pilné včelky a čmeláky. Přilétají také další ptáci: rorýsi, žluvy, ťuhýci, tedy ti, jejichž potravu tvoří především hmyz.
• Můžete vyset bylinky (bazalku, petrželku) a některou zeleninu (ředkvičky, hrách, salát, mangold, karotka, a případné další), také lze sázet cibuli či česnek.
• S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
• Pokud vás nebo děti alespoň trochu baví malování, vytáhněte stojan, barvy, štětce či třeba jen pastelky a zachyťte si krásné jaro na obrázcích. A nebo moderně fotoaparátem. Krásné zářivé a svěží barvy zahrady se zopakují opět až za rok. Z barevných lístků taky můžete tvořit obtisky na přání či balicí papír.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?