Jak jsme vybírali jahody

Ze všech katalogů a nabídek zahradnictví na mne vždycky doslova vypadne množství a množství různých odrůd jahodníků. Jména pokrývají snad už celou abecedu a vybrat si mezi nimi – to je snad nemožné. Přesně v těchto okamžicích plně chápu marketingově-psychologické přednášky o tom, že z příliš široké volby je zákazník nešťastný. Zatímco z pěti druhů lísek jsem si vybrala téměř okamžitě, výběr té nejlepší sadby jahod odkládám a odkládám roky. 

Doposud jsme výběr pár jahodníků řešili tak nějak "živelně". Základní sadbu mám od mamky, odrůda naprosto neznámá, každý rok chutnají jinak, jednou je zbožňujeme, jindy je chceme vyměnit za jiné. Moc mi neodnožují, takže se s nimi časem budu muset rozloučit.

Naše bezejmené jahody.

Podruhé jsme na to šli jinak, se sousedkou jsme koupily sadbu jahod z naší oblíbené jahodárny, kde nám ty jahody chutnají. Šlo o Honeoye a pěstování nám moc nešlo, jahody nechutnaly tak, jak jsme zvyklí, už je ani nemáme. Až později jsem si na internetu přečetla, že tahle odrůda pro velkopěstitele se pro malé zahradníky (a hlavně pro začátečníky) vlastně vůbec nehodí.

Z nákupu v zahradnictví jsme si jednou náhodně dovezli jahodníky Rujana. Jde o fajn stáleplodící "lesní" minijahůdky (tzv. měsíční jahody), ale o opravdové klasické jahody nešlo. Nějak mne na to neupozornili. Při vyptávání na odrůdy jahod z trhu či prodejců ovoce a zeleniny jsme taky neuspěli a nezjistili, co jsou zač ty chutné jahody, které  kupujeme.

A tak jsem se konečně pustila do pořádné "rešerše" odrůd jahod. A abych se z té obrovské nabídky nezbláznila, začala jsem si sepisovat naše kritéria pro pár odrůd, které hodláme koupit:

1. Rozhodně nechceme jahodníky u kterých se píše, že jsou vhodné pro velkovýrobny, mají dlouhou dobu uskladnění a hodí se pro komerční pěstování. Takové jahody obvykle požadují perfektně připravenou půdu, počítá se s chemickým ošetřením a navíc – nechceme si pěstovat jahody, které se dají koupit v každém supermarketu. Spíš stojíme o jahůdky tzv. ze záhonu do pusy, které je potřeba rychle spotřebovat a které tím mají určitý nádech exkluzivity a jen tak někde na trhu a v obchodě je člověk nesežene. Takže jsem si škrtla: Honeoye, Darselekt, Elkat, Florence, Induka, Andrea, Polka.
2. V přírodní zahradě nestojím o odrůdy náročné na pěstování s náchylností k chorobám. Taky si v nadmořské výšce kolem 500 m n. m. nemůžu dovolit pěstovat jahůdky určené do úrodných půd v nížinách. A tak škrtám: Elista, Civmad (Madeleine), Elsanta, Elvíra, Everest, Prima, Tenira, Zefýr, Lesana, Evie 2.
3. Nehledáme příliš aromatické a výrazné jahody, které chutnají jako lesní. Především kvůli tomu, že pro tu specifickou chuť si rovnou pěstujeme přímo lesní jahody. Naše jahoda má být jemně sladká. Takže jsem škrtla všechny odrůdy, které se právě aromatičností a výraznou chutí pyšnily: Frikonsa, Bounty, Karmen, Senga Sengana, Symphony, Tenira, Pegasus, Mici schindler, Dita. 
4. Nepotřebujeme stáleplodící jahody. To "stáleplodící" je poněkud zavádějící, prakticky jde jen o dvě úrody, mezi kterými je pár týdnů pauza. Na konci léta budou na zahradě jiné plody, mimo jiné maličké měsíční jahůdky Rujana. Klasickým jahodám ponecháme jejich sezóní červnové období. Takže si škrtám: Everest, Evie 2, Lidka, Mara de bois, Selva, Diamante, Temtation.
   (Doplněno po letech: Čtenáři měli v diskuzi pravdu, stáleplodící jahody opravdu plodí stále a jsou výborným zpestřením zahrady. Postupně jsme si je taky zasadili.)
5. Nehledám příliš pozdní odrůdy, v zahradě budou plodit maliny, angrešty a spousta jiného ovoce, které budu potřebovat zpracovat, navíc v červenci nebo srpnu jezdíme na dovolenou. A tak škrtám: Frikonsa, Symphony, Malwina, Pandora, Salsa, Pandora, Salsa, Red Gaunlet. 

Sazenice, které prodávají ve vaší oblíbené jahodárně, vůbec nemusí být pro malou zahradu a pro začátečníky ty pravé. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)

No, tím už se nabídka docela pěkně zúžila a hned se vybírá lépe. Ještě jsem proškrtala ty, o kterých mám jen málo informací a taky odrůdy Dagmar (hodí se jen pro vlhčí oblasti s vyšší nadmořskou výškou a trpí fytoftorou), Daroyal (příliš náročná na množství vody), Ilona (rozklesává se a keříčky nejsou tolik hezké), Olívie (malá úrodnost), Aromas (hodně negativních reakcí na diskuzích) a Valika (příliš krátká doba sklizně).

Seznamte se s odrůdami, které postoupily do "užšího kola výběrového řízení" pro naše malé zahradní pěstování:

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Dukát – nejlepší odrůda pro méně příznivé podmínky. Měla by zvládnout jak holomrazy, tak velká vedra v létě a k tomu všemu je prý mimořádně odolná chorobám. Jde o středně ranou odrůdu. Snadno se otlačí, plody jsou měkčí, nejdou dlouho uchovávat, což je pro nás ideální, protože si můžeme být jistí, že takovou jahodu nikdo z velkých jahodáren nejspíš mít nebude. Takže půjde o exkluzivitu.
Nějaké nevýhody? Za deštivého počasí se může vyskytnout plíseň a třetím rokem plody zdrobňují. Doporučuje se odstraňovat odnože, aby se předcházelo plísni v hustém porostu. 

(Zdroj: http://www.top.cz/jahody/texty/dukat.htm)

Kama – zaujala nás tím, že je velmi raná a přitom celkem odolná chorobám. Neměli bychom sklizeň v jednu dobu, jahody by byly hodně brzy. Články se nemohou shodnout na tom, jestli je nebo není aromatická, takže těžko říct. 

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Korona – tuto středně ranou odrůdu si pamatuji z hezkého článku v časopise, líbilo se mi, jak ji popisovali. Mělo by se jednat o jedny z vůbec nejchutnějších jahod, naprostá lahůdka, která ale chutná nejlépe jen do tří hodin po utržení (ideální pro nás). Milé je, že je velmi odolná mrazu, hodí se i do horských podmínek a je odolná kořenovým chorobám.
Nějaké nevýhody? Hodně odnožuje a často trpí skvrnitostí. Ideální je ji po sklizni posekat, takže nebude jahodiště vypadat asi zrovna nejlépe. 

Lambada – sladkost nad sladkost, tím by měla vynikat tahle středně raná odrůda. Pravidelné ozdobné plody se prý často využívají při přípravě dezertů. Hodí se do všech oblastí. Nevýhodou je náchylnost k padlí a plísni.

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Sonáta – zdravá, středně raná odrůda, která by měla dobře odolávat mrazíkům a celkem se jí daří v chladnějších podmínkách. Zaujala nás krásně cihlově červenou barvou a prý by měla být skvěle šťavatá. Světle zelené listy by měly být pěkné.
Nevýhody? Potřebuje opravdu dostatek vláhy a asi občas trpí na fytoftoru.

Pokud hledáte odrůdy jahod podle zvláštních vlastností, třeba se vám bude hodit následující seznam, který jsem si sestavila, když jsem jahody vybírala:

• Nejtmavější jahody: Frikonsa, Kama, Karmen, Olívie, Senga Sengana
• Snadno rozmačkatelné do džemů a dření: Kama, Karmen, Bounty
• Stáleplodící: Everest, Evie 2, Lidka, Mara de bois, Selva, Diamante, Temtation
• Do hor: Dagmar, Dita, Dukát, Korona, Lidka, Red Gaunlet
• Extrémně pozdní: Malwina, Pandora, Salsa
• Velmi rané: Prima, Korona, Kama
• Měsíční mini lesní jahůdky: Rujana, Alexandria, Tubby red
• Exotické jahody: Framberry (chutná po malinách), Marablanca a Snow white (bílé jahody, prý chutají po ananasu)

Při hledání informací o odrůdách jahod mi nejvíce pomohly stránky firmy Sempra Turnov: http://www.sempra-turnov.cz/sazenice-jahodniku/, která se pěstováním jahod u nás hodně zabývá. Další užitečné stránky a články jsou například tyto:
http://janik.jantar.sweb.cz/jahodasadba.html
http://jahody.unas.cz/
http://www.top.cz/jahody/texty/vyberodr.htm
http://mojezahradka.cz/jahody.htm
http://www.sempra-turnov.cz/4-jak-si-vybrat-ten-spravny-jahodnik.html

Nakonec jsme objednali téměř všechny z našeho předvýběru: Dukátu a Sonáty nejvíc, Kamu a Koronu na zkoušku v menším množství.

Obrázky:
Jahodárna: By I.Sáček, senior (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Strawberry_fields232.JPG
Jahoda Dukát: Sempra Turnov, s.r.o., Jahody - sazenice - odrůda DUKÁT,  http://www.sempra-turnov.cz/44-jahody-sazenice-odruda-dukat.html
Jahoda Korona:  Sempra Turnov, s.r.o., Jahody - sazenice - odrůda KORONA, http://www.sempra-turnov.cz/16-jahody-sazenice-odruda-korona.html

Novinky v zahradě po roce

Loni v květnu jsme s mým manželem a mým tátou oplotili osázené části zahrady a začalo se stavět (viz článek Nejdřív zahradu, pak dům!). A v tomto provizoriu a šíleném stavu byla zahrada po celý rok. Hromady uskladněné skrývky ornice a provizorní oplocení začalo mizet až letos koncem května. Ať byla tahle "stavební" zahrada jakkoliv šílená, stále jsme pokračovali v drobných i větších úpravách, kde jsme mohli. A protože se ráda na blogu zpětně dívám na změny, kterými postupně naše zahrada prochází, nemůže ani tento souhrn chybět.

Jezírko dostalo opravdový most

Díky mému tátovi jsme měli první zahradní hrací prvek pro synka. Krásnou silnou fošnu jako lávku přes jezírko. Manžel ji usadil a synek, hned jak se naučil chodit, otestoval (s jištěním). Postupně bude lávka jedinou možnou cestou do rožku zahrady. A zatím z ní ještě nikdo do jezírka nespadl.

Už máme opravdovou pořádnou lávku přes jezírko.

Touha po krásných drobných trvalkách

Vím, že se s trvalkami sázenými pod stromy má chvíli posečkat, až stromy a keře dělají alespoň nějaký pořádnější stín. Ale už jsem se na ně tolik těšila, že jsem začala sázet. Hlavně ty do polostínu, ale i pár na slunce. A vzhledem k tomu, že jich část přes léto uschla, mohu jen konstatovat, že to na naši suchou a slunnou zahradu bylo ještě poněkud předčasné. 

Čechrava i mateřídouška rovnou kvetly a přežily. Ale kapradiny a úrazník loňské sucho nedaly.

Velké kameny v zahradě

Po několika velkých "vyhřívacích" kamenech jsme toužili. Už jsme měli vyhlídnutý i lom v okolí a zvažovali, kolik si jich finančně budeme moci dovolit koupit a kolik vůbec bude stát přeprava. To jsme ale ještě netušili, že se v okolí naší zahrady roztrhl pytel se stavbou domů na okolních pozemcích. Mnohé jsou téměř na skále a potřebovali se velkých kamenů zbavit. Takže stačilo využít všudypřítomných milých bagristů i našeho stavitele a máme levně a jednoduše ty nejkrásnější kameny přímo z nejbližšího okolí. Pěkně ekologicky.

Jeden vyhřívací velký kámen šel ke sluneční plošině, tři nám náš stavitel dostal přímo až na vyvýšený prostor u terasy. A další menší jsou u plánované broskvoně, ve svahu a tak různě. Naše zahrada prostě nezapře místní kamenité podmínky.

Zasadila jsem cibuloviny

I když stavíme a peněz není nazbyt, nezlobil se manžel na to, že chci investovat celé 3 tisíce na to, aby bylo jaro na naší zahradě trochu barevnější. Jarní krokusy a narcisy už krásně vykvetly, lilie, tulipány a podzimní šafrán na svoji příležitost teprve čekají. 

Cibulek jsem loni v srpnu zasadila opravdu hodně. A pak celou zimu trnula, jestli jimi jen nekrmím místní hraboše. Naštěstí na jaře krásně vyrašily.

Záliba v malých suchých zídkách

Po vytvoření bylinkových spirál manžel vymyslel a jen tak zkusil udělat malou suchou kamennou zídku u kompostu. A líbila se mi tak moc, že jsem si vyprosila zvětšení a prodloužení celé této zídky na celou zónu okrasných keřů a rostlin, co tam máme. A s nadšením jsem souhlasila s manželovým plánem na vybudování krásné vyvýšené plochy po hrušní. Opět s kamennou zídkou. Krásně jsme využili všechno to drobné kamení z výkopů naší základové desky. No, trochu jsem se bála, jestli hrušeň "zasypání" přežije, ale vypadá to, že to dala.

Samozřejmě kamenné zídky nejlépe vyniknou už osázené a z přirozeného pohledu zespod ze základního terénu. Ale my je museli fotit z ptačí perspektivy z všudepřítomných hromad hlíny. Prostor pod hrušní už takto čistě a prázdně dávno nevypadá, celý jsme ho osázeli.

Vrbový tunel a štěpka pod hrušní

Už z minulého příspěvku o dřevité štěpce byla vidět další novinka v naší zahradě: suchý průhledný vrbový tunel pro našeho synka. Malý, dítě jej bude prolézat po čtyřech. Celý jej spletl můj manžel, bylo to prý podobné, jako plést pomlázku. Ještě máme docela dost prutů, takže konstrukci trochu víc zpevníme, jak bude chvíle času a něco, v čem pruty namočíme. Celý prostor pod hrušní jsme osázeli rybízy, zimolezy kamčatskými, levandulí, perovskií, lískami, hvězdnicemi. Dokud budou rostliny malé, syn si tam bude hrát. Až bude starší a nebude ho to již tolik bavit, prostor sám přirozeně zhoustne a zaroste.

Mám skvělého manžela, upletl synovi nejen opravdovou vrbovou pomlázku, ale také celý vrbový tunel.

Modřín, borovička a malá plážička

Moc jsem chtěla převislý modřín, ale bylo to spíš takové "až jednou někdy bude příležitost a peníze". Jenže toto jaro jsem jeden nádherný znenadání vezla přímo z Uherského Ostrohu z mého oblíbeného (internetového) zahradnictví. A to jsme jen původně jeli do Strážnice pro židle do jídleny a zahradnictví bylo jen tak po cestě. "Že se jen podíváme". Modřínek jsme nakonec kupovali za pět minut dvanáct před sobotní zavíračkou, byl tak nádherný, že jsem neodolala. 

Zasadili jsme jej k jezírku, kde je ještě jedna plánovaná novinka, kterou nemohu opomenout. Malá písková plážička. Dočasně jsme na jejím místě měli uskladněné kamínky, které nám ale syn systematicky postupně házel do jezírka. Na jaře přišla chvíle, kdy došlo i na plážičku. Sice tam měl původně přijít světlý krásný písek určený pro hřiště na plážový volejbal. Nicméně jsme nepohrdli tím klasickým žlutým, který zbyl ze stavby. Konečně jsem mohla vytáhnout všechny ty okrasné kameny, dekorace, svítící oblázky a mušličky, které jsem si pro tento účel schovávala.

Podle nás patří k jezírku malá pláž. Tahle je opravdu miniaturní, pro synka na hraní.

Aby to bylo fér, tak jako já jsem si přivezla vysněný modřínek, manžel už má u budoucí terasy zasazenou vysněnou okrasnou borovičku. Vybral si krásnou metrovou, je na fotce s kameny výše, a já na ní můžu oči nechat. 

Tolik k hlavním novinkám v zahradě za poslední rok. S momentem, kdy zmizela ze zahrady hlína a provizorní oplocení, se toho ale děje úplně nejvíce. Teréní úpravy okolí domu, budování terasy, jahodové skalky, skluzavky ve svahu, zabudované trampolíny, založení jedlého trávníku a malé louky, trvalkového záhonu, tvorba vysokých záhonů (jj, už máme docela zpoždění) a dalších hracích prvků pro synka, předzahrádka, živé ploty před domem, dosazování... ale o tom až postupně někdy příště.

To nejlepší z Chelsea Flower Show

Od té doby, co jsem objevila Chelsea Flower Show a obrázky krásných kompozic rostlin a zajímavých zahrad, už asi nikdy nebudu na zahrady od zahradních architektů nahlížet jako dříve. Jakmile člověk zjistí, co se dá se zahradou krásného udělat, když si ji vezmou do parády profíci s pořádným velkým rozpočtem, je to báječné. Iluze divoké květeny z hezkých trvalek, koryto říčky osázené jako od přírody, klikaté cestičky, ostrůvky, posezení moderní i jako z pravěku, úžasné barevné kombinace...

Zdroj obrázků: http://www.marksaunders66.com/, http://pithandvigor.com/, https://www.flickr.com/

Takže teď, když slyším přátele a známé říkat: "my si raději necháme udělat zahradu od zahradního architekta, než to zkoušet složitě sami...", jsem plná očekávání na zajímavé rostliny, kombinace, inspiraci. A pak jsem zklamaná, když zjistím, že vlastně rozpočet měli jen kolem 30 tisíc a tak mají od zahradnické firmy "jen" udělaný trávník a zasazený strom a pár keřů. Nj, já vím, měla bych tady zůstávat nohama na zemi...
Nicméně, pokud nevíte, oč jde, tak Chelsea Flower Show je uznávaná soutěžní výstava zahrad, kterou pořádá Královská zahradnická společnost ve Velké Británii. Na jednom místě jsou návštěvníkům představeny malé zahrady osázené předními zahradními architekty. Tuhle výstavu si obvykle nenechá ujít ani královská rodina či známí herci.
Pokud se na ni, stejně jako já, nejspíš možná nikdy nepodíváte naživo, prohlédněte si alespoň obrázky a momentky toho nejkrásnějšího, co bylo možné na Chelsea Flower Show vidět:
https://cz.pinterest.com/zahrada/chelsea-flower-show-to-nejlepší/

Třeba vás tam něco inspiruje pro vlastní tvorbu zahrady :)

Ráda se dívám na zajímavé kombinace rostlin, které zahradní architekti pro své soutěžní zahrady vybírají. (Zdroj obrázků: http://gardps.blogspot.cz/, https://versomo.wordpress.com/ a http://www.theguardian.com/)

Obrázky:
* Mark Saunders, 100 Years of Hidcote', Chelsea Flower Show 2007,  http://www.marksaunders66.com/page24.htm
* Rochelle Greayer, Chelsea Flower Show 2012 – Final Push, http://pithandvigor.com/daily-garden/destination_gardens/exhibitions-conferences/chelsea-flower-show-2012-final-push/
* LovedayLemon, Viking Cruises Nordic Garden, Chelsea Flower Show 2014, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/lovedaylemon/14095568039/in/pool-chelseaflowershow/
* Unknown author, Hedges, via http://gardps.blogspot.cz/
* SUVI TUOKKO, Chelsea Flower Show 2014, VERSOMO by Green Idea, https://versomo.wordpress.com/2014/06/03/chelsea-flower-show-2014/
* Graeme Robertson from Guardian, Chelsea flower show 2012 - in pictures, The Arthritis Research UK garden, http://www.theguardian.com/lifeandstyle/gallery/2012/may/21/chelsea-flower-show-2012-in-pictures#/?picture=390466764&index=9

O shánění dřevité štěpky z listnatých dřevin

Já se často zhlédnu v nějaké ekozahradnické technice a hlavně novém materiálu a pak jsem rozčarovaná, když jej nikde nemůžu sehnat. A to je přesně příběh shánění dřevité štěpky čistě z listnatých dřevin. Bylo poučné a zajímavé poslouchat v pořadu České televize (3. díl vyvýšených záhonů) pana Tomáše Svobodu, jak mluví o využití právě této odleželé štěpky pro mulčování. I pan Jaroslav Svoboda se o ní teď nedávno hezky rozepsal ve svém článku. 

Dřevita štěpka z listnatých dřevin je po odležení či lehkém předkompostování jeden z výborných materiálů pro mulčování stromků, trvalek, ale právě i zeleniny (s doplněným kompostem kvůli dusíku). Postupně se rozkládá, zadržuje vláhu, proměňuje se v příjemný úrodný humus a pěkně voní. Pracuje se s ní lépe než se slámou a dobře vypadá. No prostě samá plus.

Štěpka z listnatých dřevin je parádní materiál pro přírodní zahradu.

A tak jsem si namyslela, jak s ní krásně zamulčuju cukety a rajčata, jak s ní zamulčuji hrací plochu pod hrušní a vrbový tunel pro synka. Jak ji využiju na mulčování trvalek a přidám do živého plotu, aby lépe držel vláhu. Jak půjde i do sekce jakoby "bosého" chodníčku. Jak s ní zamulčuji cestičky mezi čechravami a kapradinami. No, plány by byly, ale štěpka nebyla. 

Když jsem přijela do zahradnictví a hobby marketů, všichni znali jen mulčovací kůru z jehličnanů. Ta se v pytlích koupit dala. A já se jen divila a divila, kdo to může používat, když kůra z jehličnanů je dobrá jen pro kyselomilné rostliny. To je v repulice opravdu tolik pěstitělů jehličnanů a hortenzií? No asi ano. A pro pěstitele trvalek, ovocných stromků, zeleniny a pěkných keřů tam neměli na mulčování kromě neekologické černé folie vlastně nic.

Na to se musí jinak, řekla jsem si, a začala obvolávat místní pily v okruhu 30 kilometrů od Brna. Někde byli chápaví a milí, jinde si mysleli, že jsem praštěná. Dřevitá štěpka čistě z listnatých dřevin se očividně používá k vytápění pár sídlišť v Brně, ale jedinci do zahrady ji neprodají a nikdo tak bláznivý kromě mne ji asi ani nechce. Jinde mi nabídli, že zrovna kácí listnatý les a můžu si přistavit k jejich štěpkovači náklaďák. Hm, tak ten fakt nemám. V jedné chvilce jsem se i zeptala, zda o štěpkovači neuvažuje i můj táta, který každý rok celkem hodně prořezává celý sad stromů. Ale ne, zatím mu vyhovuje vyvážet tyto větve do vlastního lesa, kde se postupně rozkládají.

Až zhruba před měsícem jsem po mnoha odmítnutých e-mailech, inzerátech a telefonátech do firem v okolí Brna našla tyto stránky: http://www.palivove-drevo-brno.cz/ a pan Šarapatka odpověděl, že dřevitou štěpku z listnatých dřevin mívá. Hurá! Tak jsem si jí nechala dovézt 8 sypaných prostorových metrů a vešla jsem se i s dopravou do nějakých cca 2 000 Kč (teď už má ale ceny vyšší, asi se liší i podle sezony – můj odhad). Chvíli jsem si na objednávku ale musela počkat, než byla ta čistě listnatá zrovna na řadě.  (Doplněno po letech: stránky pana Šarapatky už nefungují, věnuje se teď jiným věcem. Štěpku už téměř nemá. Sháním ji teď přes různé inzeráty a bazary.)

To je naše štěpka, ani jsem nedoufala, že ji vážně seženu.

To úsilí se sháněním za to fakt stálo, se štěpkou se pracuje výborně a zamulčovaná místa krásně vypadají a hezkými pohledy je ocenili i klasičtí zahradníci, kterým se mulčování trávou a slámou moc nezamlouvá. Jen to použití ve vrbovém tunelu pro synka ještě nějak přehodnotím, tunel je určený pro lezení po čtyřech a nechci mu každou chvíli vytahovat třísky z prstů :-)

Konečně přírodní mulč, který se mi i docela líbí...

Květen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v květnu?

• Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.

• Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
• Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
• Prší? Jarní deštíky mohou být i příjemné, nebojte se dobře obléct, nasadit gumáky a pláštěnky a užít si je i s dětmi. (Inspirace na zahradní zábavu a hry v dešti pro děti.)
• S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
• Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
• Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze směle kosit trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 
• Kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Ke konci měsíce už se mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. Další zajímavé jarní dobroty ze zahrady najdete v nástěnce na Pinterestu.
• Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
• Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?