Tvorba našeho vyvýšeného záhonu

Asi jsem snad jediný blázen, který řešil vysoké záhony až v půlce července. I s rostlinami! To, proč se tvorba záhonu nakonec musela kvůli terénním úpravám okolí domu odkládat týden po týdnu a na balkoně mi živořily cukety, papriky, rajčata, pórky, celery i ačokča v minikvětináčcích, to by bylo na dlouhý příběh. Spíš se podívejte, čím jsme vlastně ten záhon nakonec naplnili a z čeho je udělaný.

Já vím, netradiční velikost, tvar, barva a do toho skomírající rostliny. Ale ani nevíte, jakou mám z toho mého záhonu radost! Je skvělé, že je hotový.

Na zeleninové záhony mám určený jen malý prostor u domu. Tvar do "Lka" a je nutné celým tím místem vést hlavní cestičku kolem domu. Tak jsem si sedla a na papír nakreslila roztodivné tvary záhonů se zkosenými hranami. Různé výšky, různé plochy. No a jediný, kdo mi zvládl takové divné záhony udělat z tátových desek, byl můj mladší bráška. Naměřil, nařezal a dopředu připravil desky a sloupky a já s manželem jsme je celé natřeli fialovou barvou mlékovek a exteriérovým nátěrem, aby to trošku vydrželo. Bráška i můj táta ale tvrdí, že minimálně sloupky, které jsou v zemi, stejně víc než dva roky nevydrží, nátěr nenátěr. A zbytek prý taky moc nevydrží. Tak uvidíme.

Záhon se snažím napasovat do malého místa ohraničeného aroniovým keříkem a koncem vedení vinné révy.

Záhon jsme tvořili na navezené, spíše jílovité půdě. Nehloubili jsme jej, jak je zvykem. Ani přirozeně nemáme žádné původní drny, které zůstanou při hloubení záhonu do trávníku. Sloupky, které drží dřevěné desky, šly 30 cm do země a přidali jsme k nim naspod štěrk, aby nestály příliš ve vodě a vlhku. Celá spodní strana záhonu je pokrytá pletivem kvůli hlodavcům (toto je důležité). Vyčetla jsem, že by mělo mít oka maximálně 1cm x 1cm. Takové ale v hobymarketu neměli a tak mne (jak jinak) zachraňoval můj táta. Vytáhl z půdy robustní krásné pevné pletivo, které bylo tak akorát. Na stěny záhonu jsme jej přibíjeli skoro celý den malými zahnutými "skobami" a pláty pletiva k sobě zapletli drátem.

Detaily našeho dřevěného netypického vysokého záhonu.

Abychom prodloužili životnost dřevěného hrazení záhonu, přišla dovnitř nopová folie. Těmi "body" směrem ke dřevu, aby mohlo lépe schnout po dešti. Vzali jsme ji (se svolením) stavařům ze stavby našeho domu, takže ani nevím, kolik vlastně stála a v jak velkých rolích se prodává.

Velké kusy dřeva naspod záhonu budou zadržovat vláhu a postupně se rozkládat.

Jako první potom přišlo do záhonu veškeré dřevo a klády, které jsme od jara nashromáždili. Především šlo o čerstvé palivové dříví od mého táty (z listnatých stromů), ale přidali jsme i kmen vánočního stromku, byť to možná lehce okyselí. Už v této chvíli mi začalo být jasné, jak je záhon nesmírně obrovský a jak máme toho všeho materiálu málo. Různé hromádky dřeva zabíraly různé kouty zahrady, ale najednou v záhoně vypadaly jakoby nic. Množství určené pro více záhonů sotva nějak zaplnilo ten jeden.

Už s záhon trochu plní, říkala jsem si. Pak jsem ale větvičky pošlapala, aby si sedly, a opět všeho bylo málo.

Na jaře jsme mému tátovi brali opravdu vše, a tak jsme měli poměrně slušnou zásobu ostříhaných větví a větviček z ovocného sadu. To vše taky přišlo do záhonu a podupat a pošlapat, aby si dřevo více sedlo. A na dřevěný základ měl přijít hnůj. Jenže ten jsme neměli, tak jsme rovnou začali vršit náš vlastní kompost z kompostéru. Do záhonu jej přišly troje plná kolečka a sotva to nějak pokrylo vrstvu větví. Spíše kompost propadával dolů. Tak jsme museli přidat i šest balíků toho kupovaného. A podle všech dobrých rad jsem ještě přidala pytel carbomulče a pytel biouhlí. Rozdíl mezi těmi dvěma je ten, že carbomulč má větší kousky a lépe se s ním pracuje. Na našem větrném pozemku jemná směs biuhlu lítala a uhelný prach je nevhodné dýchat, museli jsme jej navhlčit, aby se s ním dalo pracovat. Dál jsme do směsi přimíchali trochu drcené rohoviny (pro dusík) a několik sáčků perlitu (pro odlehčení substrátu). Výživná směs, radost to pohledět. A samozřejmě poměrně drahá záležitost.

Směs kompostu, carbomulče a biuhlu (to černé), perlitu (to bílé), trochy drcené rohoviny a pár substrátů, co mi zbyly z balkonového pěstování.

Celý záhon jsme prolili vodou, aby si trochu "sedl" a pak sázeli rostliny a přisypávali kompost, kde bylo ještě potřeba. Rostliny jsem si předpěstovala od semínka a od května už doslova živořily na balkoně v malých květináčcích, takže nevypadají až tak pěkně. Ale věřím, že se ještě stihnou rozrůst a některé i zaplodit. Rostliny jsem zamulčovala dřevitou štěpkou z listnatých dřevin, které mám ještě dost. Jen nevím, jak se mi do té štěpky příští rok budou set semínka a jak se s ní bude pracovat. No uvidím, jestli tento mulč na zeleninové záhony ještě nepřehodnotím.

Záhon osázený rostlinami, už chybí jen mulč.

Pokud si říkáte, proč mám uprostřed záhonu tu desku a kus folie, tak vězte, že u tak obrovského záhonu bych těžko dosáhla až na okraj. Hodlám chodit po těchto deskách (záhon je vysoký půl metru), prostoru na zahradě nemám nazbyt, takže jsem si vymyslela tuhle komplikaci pro rohový záhon. Ty ostatní už budou normálně dostupné.

Tak a teď jsem zvědavá, jak se zelenině v takovém záhonu bude nebo nebude dařit. Záhony se mi ale v takové podobě rozhodně líbí, jsou krásné.

Muchovník. Jasně, ale který?

Obvykle, když za dědou přijdu s nějakou ekozahradní novinkou, zjistím, že už ji dávno zná a má v zahradě. Tak jako muchovník. Vůbec jsem nevěděla, co to je za keř u výběhu slepic, byl sázený v době, když už jsem na zahradu dědy už moc nechodila a bydlela ve městě. Navíc děda je přesvědčen, že je to nějaká "borůvka" a o slově "muchovník" neslyšel. Ale má ho tam. Plody jsou vynikající a keř je na podzim krásně zbarvený. Není tedy divu, že jej chci i do naší zahrady.

Chutné plody dědova muchovníku.

Když jsem se ale začala ptát po odrůdě toho chutného dědova muchovníku, bylo to marné. To děda vůbec nevěděl, v době, kdy rostlinu kupoval, se zahradníci asi moc neobtěžovali s označením druhu, spíš mu tvrdili, že kupuje borůvku. A tak jsem začala pátrat po tom, jaké druhy vlastně jsou, nač se hodí a jak jejich plody chutnají.

Musím říct, že jsem o muchovníku uvažovala v mnoha podobách. Klasicky je to vzdušný pěkný vysoký keř, ale je celkem odolný a tak jej lze různě tvarovat a nestandardně využívat. Lze prý zapěstovat jako vysokokmen, stříhat do jedlého stříhaného živého plotu nebo pěstovat na terase v nádobě (vydrží i silné mrazy, je odolný do - 30 °C).

Muchovníky lze zapěstovat do volných i stříhaných živých plotů (obrázek vlevo nahoře), nejčastěji je však lidé mají jako solitérní velké keře (vpravo nahoře dědův muchovníkový keř). Pokud se bavíme o muchovníku jako stromě, nejčastěji jej uvidíte jako mnohokmenný strom (obrázek dole). Zdroj obrázků: http://www.thetreefarm.com, https://www.ebben.nl/ a vlastní)

Co se chuti týká, tak to je samozřejmě čistě individuální. Nicméně jsou lidé, kterým muchovníky absolutně nechutnají, kolikrát právě ty nejvyhlášenější odrůdy. A stejná odrůda u souseda jim chutná. Problém je prý v tom, že u nás už někdy v roce 2008 byly prý hojně prodávány semenáče, ale pod názvem původní odrůdy. Jenže u semenáčů hrozí, že nepřevezmou vlastnosti mateřské odrůdy a lidi tak pěstují hořké nebo moučnaté muchovníky a myslí si, že mají to, co mají mít. U šlechtěných odrůd tedy opravdu pozor, abyste sehnali především kvalitní rostliny.

Jaké muchovníky si tedy můžete do zahrady pořídit?

1) Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) – tento druh je nejčastěji šlechtěn právě pro chutné plody, z těchto tedy vybírejte, jestli chcete mít z čeho dělat marmelády a co s chutí jíst. Odrůdy jsou šlechtěny na to, aby na stromě dozrávaly zhruba ve stejný čas, některé i přímo na to, aby v trsech dozrávaly najednou. Nejlépe snáší i sušší místa a je nejotužilejší. Obvykle roste přirozeně jako velký bujný keř.

• Martin (Amelanchier alnifolia Martin) – keř bujného růstu, až do pěti metrů, ale prý jde držet řezem kolem 2,5 metru. Prý více odnožuje zespod, nelze moc dobře zapěstovat stromeček. Zraje velmi brzy, už začátkem června a má prý vyvážený poměr sladké a kyselé složky, takže je dobře osvěžující a prý vůbec nejlepší pro jezení přímo ze stromu. Navíc plody v trsech zrají všechny najednou. Velmi dobře snáší řez, takže s ním lze experimentovat do živého plotu. Daří se jej pěstovat (stříhaný) i na terase, viz http://teddyzhk.webnode.cz/.
• Thiessen (Amelanchier alnifolia Thiessen) – hodně rozložitý keř, opět k pěti metrům, ale lze jej stříhat na menší. Moc prý neodnožuje. Osvěžující chuť, vyvážená sladkost a kyselost, jen trsy zrají nejednotně, proto se místo něj častě volí odrůda Martin, která je podobná.
• Smoky (Amelanchier alnifolia Smoky) – keř, který jde od začátku rychle do výšky, ale postupně vytváří odkopky a rozšiřuje se jimi. Je označován za nejsladší odrůdu muchovníku. Zraje od poloviny června a zraje nejednotně, plodí však bohatě. V plodech je hodně velkých semen, což může někomu vadit a někteří jej považují za více aromatický a trochu už moučný, má mít výraznou "muchovníkovou" chuť. Je vhodný pro živé ploty.
• Northline (Amelanchier alnifolia Northline) – mělo by jít o trochu menší keř, který ale hodně vytváří odkopky. Odrůda se vyznačuje jednotným zráním, nepraská v deštivém počasí a je hodně výnosná. Vhodná pro živé ploty. 
• Honeywood (Amelanchier alnifolia Honeywood) – odrůda speciálně vyšlechtěná pro větší odolnost proti jarním mrazíkům. Obecně muchovníky zvládnou v květu i -5 °C, tato navíc kvete později, takže by mrazům měla více uniknout. Vhodná prý do problematických mrazových kotlin a oblastí, kde mrazy vezmou všechny ovocné stromy. Keř má bujný růst a plodí až nejdřív v půlce července, plody dozrávají v různou dobu.
• Obelisk (Amelanchier alnifolia Obelisk) – tato odrůda je častěji prodávána jako okrasná, keř si drží vzpřímený tvar takového vysokého obesliku (3 metry výška, 1 metr šířka), je vhodný do úzkých prostor, případně i do nádob na terasy. Chuť plodů však bývá spíše zklamáním.
• Krasnojarskaja, JB30, Succes – další odrůdy, o kterých toho ale moc nevím.

Některé muchovníky lze zkoušet pěstovat v nádobách na terase, jsou velmi mrazuvzdorné. Pokud máte na zahradě jen úzké místo, zkuste odrůdu "Obelisk". (Zdroj obrázků: https://cz.pinterest.com/ a http://www.rezeau.org/)

2) Muchovník kusického (Amelanchier Cusickii) – tento druh muchovníku u nás není tak často pěstovaný. Obvykle jsou pěstitelé z jeho chuti zklamaní, na někoho je moc výrazný "muchovníkový", na někoho příliš moučný a nebo naopak nevýrazný. Spíše se nedoporučuje jej pěstovat kvůli plodům.

3) Muchovník lamarckův (Amelanchier lamarckii) – někdy taky označován jako muchovník velkokvětý (Amelanchier grandiflora). Tvrdí se, že tento druh má nejkrásnější vzhled, na podzim se mu výrazněji barví listy než jiným odrůdám. Plody dozrávají postupně, nejde sklidit celý keř najednou. Používá se především na solitérní keře až stromy, je hezky vzdušný.

• Ballerina (Amelanchier lamarckii Ballerina) – velmi pěkný keř či spíše vícekmenný strom, vzdušný. Na diskuzích si pěstitelé jeho chuť velmi chválí. Sklizeň je postupná. Keř dorůstá až 6 metrů do výšky a skoro 5 metrů do šířky. 
• Vicky (Amelanchier lamarckii Vicky) – moc o něm nevím, plody by měly být dobré, sladké. Rozhodně se ale prý nehodí na balkony a terasy, jak tvrdí prodejci, je totiž moc bujný v vzrůstný, více v příspěvku: http://teddyzhk.webnode.cz/
• Princess Diana (Amelanchier lamarckii Princess Diana) – je to malý, hezky rozložitý strom (respektive jde dobře do tohoto tvaru zapěstovat). O chuti jsem nic nezjistila.

4) Muchovník kanadský (Amelanchier canadensis) –  tento druh může být v původní formě až 8 metrů vysoký a roste více vzpřímeně. Nicméně nejčastějš odrůda Prince William je spíše malý keř.

• Prince William (Amelanchier canadensis Prince William) – u nás bývá často ale řazen pod "grandiflora", byť by prý měl správně patřit pod ten kanadský. Keř silně odnožuje a má hodně aromatické plody, které ne každému sednou. Někdo uvádí, že jsou hodně moučnaté. Jiní, že jsou krásně sladké a výborné. Roste poměrně pomalu, jde spíš o třímetrový keř. 

5) Muchovník vejčitý (Amelanchier ovalis) – někdy se také uvádí pod názvem Amelanchier rotundifolia. Jde o malé a pomalu rostoucí keře, častěji se uvádějí jako vhodné rostliny do nádob na terasy. Prý by měly lépe snášet i polostín a hlavně dobře snášet suchá stanoviště. V původní formě plody nejsou chutné, vyšlechtěné druhy už prý ale dobré celkem jsou.

• Helvetia (Amelanchier ovalis Helvetia) – zakrslý muchovník, který roste jen do výšky 1–2 metrů. Je vhodný pro pěstování na terasách v nádobách.
• Edelweiss (Amelanchier ovalis Edelweiss) – měl by mít trochu lepší chuť než Helvetia, jde ale o trochu větší keř kolem 3 metrů.
• Jenybelle (Amelanchier ovalis Jenybelle) – keř by měl mít plody sladké i před plným dozrání, neodnožuje tolik.

Muchovníky Ballerina a Princess Daina by měly jít zapěstovat do klasického stromku (Zdroj obrázků: http://gbsgardencentre.com/ a http://www.connonnurseries.com/)

6) Muchovník hladký (Amelanchier laevis) – až pětimetrový vzdušný strom, který se pěstuje především jako okrasný. Původní forma prý nemá moc dobrou chuť.

Obvykle se doporučuje do přirozeného živého plotu odrůda Martin a Smoky, jako úzký stromek Obelisk, jako solitérní strom Ballerina a na terasy pokusně Helvetia. Budu zkoušet několik těchto odrůd, takže potom dám vědět, jak se chuť plodů a rostliny liší.

Co byste ještě o muchovníku měli vědět? Jedná se o samosprašnou odrůdu, stačí i jen jedna rostlina. Nicméně více rostlin úrodu zlepší (ale zase mají plody prý více semínek). Velmi dobře snáší občasné sucho a chce nejlépe plné slunce. Tyto rostliny jsou hodně medonosné a zjara velmi pomohou včelám. Dobře snášejí jarní mrazíky (až do -5 °C). 

Při postupné sklizni pozor, nejezte nezralé muchovníky. Obsahují totiž v listech, pupenech, ale především i v nezralých plodech kyanogenní glykosid prunasin (prý to co je v hořkých mandlích a peckách meruněk). Je i ve zralých plodech, ale jen malé množství, které by uškodilo až v případě, že byste muchovník jedli na kila.

Další články a texty, kde jsem čerpala informace:
http://www.ekozahrady.com/muchovnik.htm
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/vypestujte-si-chutne-a-zdrave-plody-muchovniku
http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/zazrak-jmenem-muchovnik-pestovani-recept-na-liker-a-vino/
http://www.plnazahrada.cz/karta-muchovnik.php
http://diskuse.nachvojnici.cz/viewtopic.php?f=37&t=113
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=35&t=67
http://dendroz.dendrologie.cz/html_stranky/muchovniky.htm
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/vypestujte-si-na-zahrade-muchovnik.html
http://www.zahradaapriroda.cz/muchovnik-indianska-boruvka/

Obrázky:
* Shadblow Serviceberry, Amelanchier canadensis, The Tree Farm, Arbortanics, Inc., http://www.thetreefarm.com/serviceberry-shadblow
* TreeEbb, Amelanchier lamarckii, Juneberry, Snowy mespilus, https://www.ebben.nl/en/treeebb/amlamarc-amelanchier-lamarckii/
* Brighton Up Your Garden, Amelanchier - Potted up on the deck, via Pinterest, https://cz.pinterest.com/pin/467881848768038903/
* Joseph & Jacqueline Rézeau, Amelanchier alnfolia "Obelisk" - Juneberry, via Papi Joe's Garden http://www.rezeau.org/wp-garden/en/amelanchier-alnifolia-obelisk-2/
GB's Garden Centre, Amelanchier lamarckii ‘Ballerina’, http://gbsgardencentre.com/shop/amelanchier-lamarckii-ballerina-2/
Neil Vanderkruk Holdings Inc. , Princess Diana Serviceberry, http://www.connonnurseries.com/plant/Amelanchier-x-grandiflora-Princess-Diana

Trable s pěstováním brokolice

Zrovna u brokolice jsem několikrát zvažovala, proč vlastně na sáčky se semeny zeleniny taky nepíšou pro koho je a není vhodná. Třeba u takové brokolice bych si představovala varování typu: 

"Nevhodná pro lidi, kteří rádi lyžují, kteří jsou zapomnětliví, v létě jezdí často na dovolené a vůbec bydlí v teplejších a sušších oblastech. Nutno pořídit netkanou textilii, dodatečná hnojiva a přípravky proti škůdcům a případně nějaký zavlažovací systém."

S brokolicí to není tak jednoduché, jak se obvykle píše.

I když se články na internetu kolikrát předhánějí v tom, jak je brokolice snazší než květák a "pěstování je jednoduché", není tomu tak. Svědčí o tom spousty diskuzí a dotazy lidí, proč že jim jejich brokolice vůbec nevytvořila růžice a podobně. Já se například zhlédla v pěstování tzv. výhonkové brokolice, u které se má nejprve sklidit růžice menšího vzrůstu a potom ještě rostlina obrazí dalšími maličkými hlavičkami i s křehkými stonky. Lákala mne představa, jak si vždy jdu do zahrady jen nařezat pár malých kousků brokolice do polévky a nemusím hned vymýšlet, co s celou velkou růžicí. A taky jsem se nadchla pro možnost pěstování fialové brokolice.

První trable ale nastoupily vůbec se zjišťováním termínu výsadby. Každý článek a každý sáček tvrdil něco jiného, obvykle podle zakoupené odrůdy. Přečetla jsem si loni, že se brokolice seje v květnu a přímo do půdy, protože nesnáší přesazování. Tak jsem to tak jednou udělala, ale květnové brokolici nesvědčila letní horka a nic z ní nebylo, vůbec nevykvetla. Při troše hledání jsem zjistila, že obvyklejší postup je předpěstovat sazenice brzy na jaře, pak vysadit na záhon a pečlivě zalévat a udržovat půdu vlhkou, až než vykvete. Když jsem v březnu začala hledat, co to znamená to "brzy na jaře", zjistila jsem, že je prý nejvhodnější leden. No na to už bylo pozdě. Nezbývalo, než se spolehnout na podzimní chladnější termíny a vyset ji v půlce července, v srpnu zasadit a sklízet až v pozdním podzimu. Tuto variantu však obvykle velmi ničí škůdci a bez postřiků a zásahů se to prý téměř nevyplatí řešit. Mně ji brzy napadly mšice a dřepčíci a ani nevykvetla.

Letos jsem brokolici předpěstovala zavčas, dala dostatek kompostu, rohoviny a vaječných skořápek do půdy, a vykvetla krásně. Ale kvůli vedrům bylo kvetení tak bleskové, že než jsem ji šla sklidit, byla tam už místo pěkné jedlé růžice napůl vykvetená květina. Do polévky jsem musela brokolici koupit a tu svoji na balkoně jsem nechala alespoň dokvést, abych věděla, jak vlastně kvetoucí brokolice vypadá... věděli jste, že je žlutá jako například řepka?

Když nic  jiného, alespoň jsem poprvé v životě viděla, jak vlastně kvete brokolice.

Jaké jsou tedy moje rady pro pěstování brokolice?

1. Reálně zhodnotťe svoje podmínky na zahradě. Brokolice má ráda chladno a vlhko, nadšená bude u lidí v podhůří a v oblastech, kde často prší. Tito si mohou snáz vybírat termíny pěstování a další body skoro ani nemusí už číst, brokolice jim nejspíš poroste. Pokud u vás ale zažíváte přes léto velká horka, musíte spíše volit brzké jarní nebo podzimní pěstování a nebo to možná rovnou vzdát.
2. Na jarní výsadbu se dle diskuzí osvědčuje vyset semena už v lednu nebo únoru a do půdy sázet rostlinku, jakmile má pět listů a pevný stonek. Klidně stonek zasadit hlouběji, když je moc vytáhlá. Někdy se stává, že předpěstované sazenice uhynou, protože brokolice prý přesazování špatně snáší. Tak na ni opatrně a pečlivě po přesazení zalévat. Pro podzimní výsadbu se osvědčuje předpěstovat až v půlce července a potom po vysazení na záhon hned zakrýt netkanou textilií, aby na ni nemohli škůdci. 
3. Při předpěstovávání, ale taky následně po vysazení sazenic musíte udržovat půdu vlhkou. Vhodný je také chladnější a vlhčí vzduch. Tedy nic pro lidi, kteří jezdí v únoru na zimní dovolené a v červenci pro změnu k moři, rostlinky by jim to doma nepřežily.
4. Brokolice je náročnější na živiny, potřebuje kompost, přidat vápník do půdy (vaječné skořápky do půdy nebo později zalévat výluhem ze skořápek). Lze přidat třeba i drcenou rohovinu, ale opatrně obecně na dusík, brokolice kumuluje dusičnany, nepatří do I. trati. Pokud je v půdě nedostatek molbydenu a bóru, tak nevykvete. A zalévejte ji nejlépe jen dešťovkou, nesnáší chlor.
5. Proti běláskům prý pomáhá pěstování pod netkanou textilií. A proti mšicím a dalším škůdcům asi taky.
6. Pokud brokolice v podzimní výsadbě nevykvete, nechte ji přes zimu na záhonu, možná vykvete pěkně v březnu, jako panu Cuketkovi zde: http://www.cuketka.cz/2248/

Pár zajímavých odrůd brokolice:

• Stonková brokolice Calabrese – nejprve vytvoří malou růžici a po jejím odřezání začne tvořit další maličké růžice k postupné sklizni. Tyto menší růžice se používají i s částí stonku, který je dužnatý a jemný.
• "Trvalková" brokolice Nine star – zajímavá trvalka, která vydrží na stanovišti plodit zhruba pět let. Musí být v kvalitní a výživné půdě s dostatkem živin a pak by to mělo fungovat, že jednou zasadíte a už jen pět let sklízíte. Růžice jsou překvapivě bílé a ne zelené. Je nutné pravidelné sklízení, aby rostlina dlouho a hodně kvetla. Zatím je u nás v republice velice obtížné sehnat semínka, takže není moc lidí se zkušeností s tímto druhem. 
• Fialové brokolice (odrůdy Rudolph nebo Miranda) – brokolice s krásně fialovými růžicemi jsou pěknou ozdobou zeleninového záhonu a navíc jsou určitou exkluzivitou, protože na fialové brokolice v supermarketu ani na trhu obvykle nenarazíte. Chuťově by na tom prý měla být stejně jako ty zelené.
• Brokolice Romanesco – velmi dekorativní světle zelená brokolice je prý chuťově odlišná a často se podává jen v rychlých úpravách a podušení jako chřest. Měla by mít specifické aroma. Matematiky možná potěší, že si mohou zkusit vypěstovat něco, co má krásně logaritmickou spirálu. Také se jí říká "fraktálová" zelenina.

Nahoře brokolice Calabrese, dole fialová Rudolph a Romanesco. (Zdroj obrázků: http://suburbantomato.com/, http://veggies-only.blogspot.cz/ a https://commons.wikimedia.org/)

A pokud máte štěstí na dobré podmínky a brokolice vám krásně roste, přikládám inspiraci pana Cuketky, jak ji zužitkovat téměř celou: http://www.cuketka.cz/?p=11553.

Další informace o pěstování brokolice:
http://www.zahrada.cz/forum/kostalova-zelenina/pestovani-brokolice-2219/
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/kvetaku-se-nedari-pestujte-brokolici
http://www.zahrada.cz/forum/kostalova-zelenina/pestovani-brokolice-2219/
http://www.zahradkar.org/archiv.php?kat=2011/06/s20
Obrázky:
Liz, Saturday Spotlight – Green Sprouting Broccoli – Calabrese , Suburban Tomato, http://suburbantomato.com/2013/03/calabrese/
Matron, Gourmet Treats, Down on the Allotment, http://veggies-only.blogspot.cz/2014/02/gourmet-treats.html
By Roger prat (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chou_Romanesco-entier.jpg

Jak naučit zahradu zadržet vláhu a vodu II

Přináším pokračování článku o tipech, jak naučit svoji zahradu hospodařit lépe s vodou:

4. Půda plná humusu
Mám velmi ráda ukázku, kolik toho dokáže kvalitní půda plná humusu. Tato ukázka pochází z knihy pana Svobody "Kompletní návod k vytvoření ekozahrady", str. 288:

"... tři litry kvalitní suché zeminy prý vsáknou jeden litr vody, což znamená, že 30 cm vysoká vrstva organicky bohaté půdy rozprostřená po zahradě v sobě například udrží tolik vody, jako má 7,5 cm hluboké jezero stejné rozlohy."

Takže třeba nemusím mít na zahradě 1 500 litrový sud na dešťovou vodu, kterým bych zalévala čistě jen můj desetimetrový bukový živý plot. Stačí, když tam mulčem, kompostem a tlejícím dřevem postupně vytvořím 30cm vysokou vrstvu kvalitní půdy. Voda se potom bude po dešti držet rovnou v půdě. Jak efektivní, jak snadné. A když si to spočítám na další části mé zahrady, je až neuvěřitelné, co dokáže kvalitní půda.

Kompost a kvalitní půda plná humusu, to je pro můj boj se suchem základ úspěchu.

Takže pod stromy, keři a vybranými trvalkami náročnými na závlahu se postupně snažím tvořit opravdu kvalitní půdu. Dodávám každé jaro kompost a mulčuji, aby mi ta vlhkost neunikala. Ponechávám listí pod keři. Tato místa nijak nenarušuji, neokopávám, neryju.

Vždy brzy z jara dodávám rostlinám kompost, aby si později v létě lépe poradily s nedostatkem vody.

5. Moderní využití minerálů a technologií

Pro nadšence moderní vědy, postupů a technologií zde mám ještě několik zajímavých tipů. Existují určité horniny (zeolit, perlit), které umějí zadržovat vláhu. Obvykle se přimíchávají například do vysokých záhonů a jsou celkem dostupné v zahradnictvích a hobby marketech.

Velice dobře, efektivně a na dlouhou dobu by měl v sobě umět zadržovat vodu a uskladnit do zásoby i tzv. biouhel. Opět se přimíchává do půdy, nebo se jím mulčuje. Shání se obtížněji, ale mě jej třeba nakonec do Brna přivezli i do paneláku.

Dalším podpůrným systémem pro zadržování vody v půdě je mykorhiza. Měla by zvyšovat schopnost rostlin přijímat vodu a dá se v docela dobré podobě koupit od firmy Symbiom. Jestli to opravdu funguje, to nevím, několik lidí mi to rozporovalo, nicméně já tomu věřím. Stejná firma nabízí i speciální gel, který by měl po dobu pěti let přijímat množství vody a to potom postupně uvolňovat. Obdobné hydrogely lze koupit i od jiných výrobců, nevýhodou je krátká životnost (například oproti biouhlu).

6. Co nejvíce zeleně a členitosti

V knize paní Vlašínové (Zdravá zahrada, str. 77) se píše o jedné zajímavé a užitečné věci. V prohlubních a co nejvíce členitém terénu se více drží rosa. V období sucha je pro rostliny cenná právě i tato rosa a čím více jí je, tím lépe. Kondenzuje se a vrací k rostlinám. I Bill Mollison ve svém pořadu Globální zahradní (ke konci této části  https://www.youtube.com/watch?v=JGFtWRGGnDY) využívá efektu malých prohlubní v půdě přímo k ozelenění pustiny. V tématu tvorby rosy a jejím významu poněkud tápu. Nicméně jsem pochopila, že pro moji zahradu může být co nejvíce vhodně sesázených rostlin a co nejvíce členitosti vlastně výhodou. A jestli ne, tak mne opravte. No, samozřejmě s rozumem a v různých patrech, zasázet si angrešty do džungle jiných rostlin by znamenalo akorát nemoci a problémy. A tak experimentuji a zkouším tvořit různé stromové guildy, sesazovat rostliny a nemít jen rovnou krátce střiženou plochu. Zahušťuji rozumně plochu naší zahrady a dodávám hodně kompostu, aby to rostliny při takové členitosti a nahuštěnosti dobře zvládaly i po stránce živin.

7. Vyšší trávník

V loňských velkých letních vedrech byla mantra všech zahradníků s klasickým trávníkem jen zalévat a zalévat a zalévat. Hodiny a hodiny večer místo milých procházek v příjemnějším počasí. Proto jsem se zařekla, že chci jedlý trávník, který to, při správné výšce, zvládne i bez zalévání. Právě větší výška porostu trávníku či přímo louky umožní udržet vláhu, zastínit půdu a vůbec ochladit celý trávník, aby nedocházelo k velkému odparu. Však jsem si to taky zkusila pokusně před lety a nechala v létě na pozemku vyšší džungli. I v těch nejparnějších dnech jsem tam ráno brouzdala v rose a měla mokré nohy. Samozřejmě vzhled nebyl úplně optimální, ale "trávník/louka" přežil suché období, aniž by byl jakkoliv zaléván. A ke kompostu jsem si jen prosekala cestičku, která byla díky okolnímu zastínění vysokými travinami taky pěkně zelená. A protože u terasy budeme mít nakonec přecejen taky svůj kousek klasického jednodruhového trávníku (o něm někdy příště v samostatném článku), který se velmi líbí manželovi, jedno teď vím jistě. Jakmile budou hlásit sucha a letní horka, nebudeme jej kosit. Jen minimálně cestičku. A uvidíme. 

8. Kouzlo tlejících větví

O krásné vlastnosti tlejícího dřeva jsem se dozvěděla z knihy pana Svobody. Tlející dřevo nasákne vodu jako houba a pokud na něj nesvítí slunce, drží ji pěkně dlouho. Ne nadarmo vidíte v lese kmeny a pařezy porostlé mechem. A tak eko a permakulturní zahradníci používají různé větve, klády a velké špalky dřeva a zakopávají jej do země jako takové přírodní zásobárny vláhy. Já například pečlivě dávám do půdy dřeva pro rostliny, které jsou na vláhu náročné. A zpětně doplňuji dřeva a špalky do živého plotu, kde jsem na to v začátcích nemyslela. Časem tato dřeva pokryje listí a mulč a snad budou plnit svou funkci i takto dodatečně dodaná.

Když mám možnost, přidávám dřevo už při sázení rostlin. Tady zbytek vánočního stromku
a trocha palivového dříví od mého táty.

9. Závětří
Vítr v zahradě zadržování vláhy zrovna moc nepomáhá. Vysouší půdu, vysouší rostliny, odnáší listí a mulč. Takže i prosté keře, větrolamy a tvorba závětří významně omezují ztráty vody z rostlin.

Toto všechno používám na udržení vláhy v naší zahradě já. A samozřejmě, v začátcích a zakládání částí zahrady jsme také zalévali vodou z kohoutku a z retenční nádrže, nebudu si tady hrát na hrdinku, že bych vydržela nechat čerstvě založenou zahradu úplně experimentálně bez vody, když už dlouho neprší. Nicméně například v extrémním suchu v létě 2015 jsme jezdili zalévat zahradu jen jednou týdně, zatímco sousedé trávili večery vždy hodinu až hodinu a půl s hadicí v ruce (ani my, ani oni neměli ale zeleninové záhony, které vyžadují náročnější závlahu a péči).

Jak bojujete s případným suchem vy?

Další informace:
Zavlažování v zahradě: http://www.ekozahrady.com/zavlazovani.htm
Svejly a voda: http://rodinnezahrady.cz/pz/svejly/
Prvek, o kterém byste měli vědět: http://www.potravinovezahrady.cz/prvek-o-kterem-byste-meli-vedet/
Kniha Zahrada jako mikrokosmos, Wolf-Dieter Storl, strana 210

Červenec – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v červenci?

• odměnit děti za vysvědčení a přichystat jim párty na zahradě se spoustou her,
• postavit si stan na zahradě a přespat v něm, nebo jím potěšit (opět) děti. Nebo ještě lépe jen rozbalit karimatky a moskitiéru a noční nebe plné hvězd bude nad vámi, když budete usínat. Jen to chce noc bez mraků a možného deště. 
• Můžete jíst bílý rybíz, z červeného péct táče a z černého vyrábět báječný sirup. Dozrávají také angrešty, višně, třešně, moruše, muchovník, maliny a další ovoce.  A o slovo se hlásí i zelenina, takže můžete mít na stole téměř každý den dobrý zeleninový salát, klidně s bylinkami ze zahrádky. (Další letní dobroty ze zahrady.) 

• Opalovat se, případně i koupat v přírodním jezírku a chodit bosky v trávě.
• Pokud disponujete projektorem (nebo si jej můžete půjčit), natáhněte na zahradě prostěradlo mezi stromy a pozvěte kamarády na letní kino,
• můžete venku kreativně tvořit, třeba si zdobit látky, ubrusy a polštáře obtisky rostlin (podle hezkého návodu z časopisu Venkov a styl),

• pokud zrovna neprší, lze si dopřát snídani v trávě... a večer každý den večer grilovat, nebo péct pizzu v zahradní peci,
• sklízet a sušit levanduli do vonných pytlíčků,
• nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
• je dobré jednou za léto přehodit kompost, aby lépe docházelo k potřebnému tlení,
• pokud prší, je ideální vytáhnout na chvíli ven pokojové rostliny a nechat je umýt a zvlhčit,
• některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:

• na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
• na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?