Jak jsme natírali mlékovkami

Tak na tohle téma jsem si nechala trochu odstupu, protože mlékovky se staly tak trochu mojí srdcovou záležitostí. Mám je moc ráda a zkouším s nimi, co jde. Nicméně zahrada je pro ně ale už poněkud silné kafe a ne na vše jsou asi vhodné. Ale začnu pěkně popořadě.

Při natírání vypadala barva pěkně tmavě, ale pak hodne zesvětlala. Natírat může i malé dítě.

Jako první jsme se se synkem pustili do natírání vstupní plošiny na skluzavku. Musím potvrdit, že tyto barvy opravdu nesmrdí, ale příjemně tak nějak voní, a může s nimi natírat i malé dítě. Jen mi poněkud nedošlo, jakou bude mít můj malý syn spotřebu barvy. Takže natřel jen část plošiny pro zabavení a pro radost a pak jsem to dotřela vzhledem k ceně barvy raději pečlivě sama. Aby barva něco vydržela, tak jsme ji nechali den zaschnout a pak natřeli venkovním matným lakem. 

První překvapení bylo, že barva je mnohem světlejší, než jak jsme ji na stránkách podle obrázku vybírali. Venkovní lak ji totiž narozdíl od interiérového neztmaví. Ale ta fialová se nám líbí i taková světlejší, než jsme plánovali. Druhá drobná nepříjemnost byla, že se barva pořád trochu stírala a zůstávala na oblečení, když na plošině třeba dítě sedělo. A to jsme natírali hned na jaře, dlouho před stěhováním, aby barva i lak opravdu měly čas vytvrdnout. Tedy nic například na lavičku, jak jsme měla později někdy v plánu. No a teď po nastěhování vidíme, že plošina na skluzavku už je asi moc náročné místo na taková nátěr. Pod nohama dětí dostává zabrat a místy už je barva pryč a na jaře mne nejspíš čeká přemalování nějakou jinou barvou. 

Barva na plošině už je teď místy docela vydřená. 

Jako druhé přišly na řadu desky na moje vysoké záhony. Natírali jsme je u mých rodičů a na etapy, desky se různě přeskládávaly na jiná místa, aby nezavazely. A tam jsme přišli na jednu zajímavou vlastnost venkovního laku. Je tak bezbarvý a vůbec nezmění tón barvy, že pak člověk nemá ani tušení, co už natřel a co ještě ne. Často jsme museli všechny desky pokapat vodou a dívat se, které už ji odpuzují a tím pádem už jsou natřené, jinak bychom to nepoznali.

Náš vysoký záhon teď připomíná džungli, fialové okraje kolikrát ani nejde vidět.

Další hrací prvek, který jsme barvili, byl dřevěný chodníček do proutěného tunelu. Vyrobil mi jej můj bráška a v tunelu je z toho důvodu, že dřevěná štěpka není vhodná pro malé dětské ručky a kolínka. Vybrala jsem jen pár barev, které k sobě ladí. A v tomto případě se nám opravdu hodilo, že paní Klára (z mlekovky.cz) prodává i malá balení. Vyzkoušeli jsme si tak několik různých barev a nemuseli kupovat celá velká drahá balení, která by nám pak zbyla. A protože jsem s mlékovkami naprostý začátečník, dost mě překvapilo, že se se každá barva chovala krapet jinak. Například žlutá (moorish whispers) kryla výborně a vystačila na mnoho destiček. Naopak světle modrá (galway bay) a limetková (lambada lime) téměř vůbec nekryly a nechtěly se rozmíchat. A od odstínu Marrakesh lanterns jsme očekávali odstín do šedo-hnědé, ale nakonec byl vlastně jen světle šedý. Fialová (carribean reef) z námi kupovaných nakonec vypadala nejvíce sytě a nejlépe se natírala.

Barevný dřevěný chodníček ve vrbovém tunelu je taky natíraný mlékovkami.

Aby těch pokusů nebylo málo, dostali jsme darem od mého táty upravené a lehce ohoblované staré trámy ze stodoly, kterou boural. Táta je nařezal a manžel z nich potom připravil kůlový "chodníček" pro synka. Na řezu nebyly nijak hoblované či zahlazené, takže spolkly poměrně dost barvy a pak laku, musela jsem dělat dva nátěry, aby byla barva trochu více vidět. To se ale tak nějak dalo čekat. Boky trámků jsme ale nakonec natírali obyčejnou hnědou ochrannou lazurou, protože dokupovat další mlékovky by už pro nás bylo dost drahé. Barvy nám nestačily tak, jak jsme si to laicky odhadovali, dělali jsme několik objednávek. Každopádně u těchto kůlů je, když jsou suché, nejvíce vidět efekt matné přírodní barvy. Člověk má pocit, jako by tam byly už roky, barva je bledší a je vidět struktura dřeva. Barvy se zvýrazní jen při dešti.

Foceno za deště - to se barvy zvýrazní, jinak jsou velmi světlé. Velké "pařezy" vepředu natřené nejsou, jen trámky vzadu.

No a více toho natřeného mlékovkami nemáme. Jsou poměrně drahou záležitostí a na namáhaná místa už si je asi natírat netroufnu, protože mám obavy, že zátěž asi nezvládnou. Ty hlavní dřevěné hrací prvky pro děti jsem jimi natřela. Ale jsem zvedavá, jak vůbec zvládnou zimu a špatné počasí. Nicméně pracovalo se s nimi velmi dobře a hezky voněly. Byla to zajímavá zkušenost. Na interiérové věci určitě doporučuji, do zahrady spíš jen na nějaké pokusy a opatrně. A na závěr jen ještě fotka, co jsme natřeli zbytkem fialové barvy - dřevěné části venkovního metalofonu pro synka:

Venkovní metalofon a zvonkohra – dřevo má taky nátěr z mlékovek.

Sázejte (medonosné) květiny!

Tento rok mám ve znamení květin. Od jara sázím, sázím, sázím. Konečně. Kromě toho, že je to jedna z věcí, kterou prostě my ženy děláme (mnohé prostě zbožňujeme květiny, jejich vůni, jejich krásu) a tak nějak se to ode mne dalo čekat... mám ještě jeden vznešenější a vyšší cíl. Chci postupně volná místa, co půjde, na své zahradě osázet a dosázet různými květinami, abych pomohla včelám a čmelákům!

A včely vážně potřebují pomoct. V dnešním světě plném monokultur na polích i v lesích, se stále zákeřnějšími pesticidy, které se dostávají až do pylu a nektaru, a vůbec ve světě, kde buď kvete celé pole či sad a nebo nic, to mají včely opravdu hodně těžké. Mizí. Nevím, jak moc to probíhá u nás, ale například v USA mizí opravdu ve velkém. Paní Marla Spivak má o tom celé velmi působivé video na TEDu (zapněte si v rohu titulky na české, pokud potřebujete, jsou tam):

(Kdyby vám video nefungovalo, najdete jej pod odkazem https://www.ted.com/talks/marla_spivak_why_bees_are_disappearing?language=cs)

Nemám moc ráda nářky nad světovými problémy a konstatování, že je něco špatně a čekání na politiky či vyšší moc a tak. Nerada slýchám nářky nad tím, že bez včel nebude ovoce ani většina zeleniny a nemám ráda depresivní náladu. Každé zjištění o nějakém velkém (světovém) problému a špatné věci mne tak trochu sráží na kolena tou bezmocí, že s tím jako jedinec prostě nic nezmůžu. Mám raději lidi, kteří představí nejen problém, ale i nápad, co každý jedinec může udělat, aby se něco změnilo. A právě paní Marla Spivak mi ten nápad a výzvu ve svém videu dala. Každý může něco udělat, stačí sázet (medonosné) květiny! Na zahradu, na balkon, na veřejná prostranství, darovat a zasadit květiny kamarádům do zahrad, guerilla gardening i oficiální sázecí akce v městech, vesnicích.

Jen toto, říkáte si? Ano, jen toto. V dnešním světě bez květin je každá medonosná květina pro včely prostě podklad. Především v době, kdy jim odkvetlo místní řepkové pole. A vůbec jakékoliv květiny s pylem a nektarem, které kvetou v různou dobu. Ač je naše zahrada malá, s květinami to bude malý, ale příjemný včelí bufet rodinného typu mezi poli a některými sterilními a "pouze" zelenými zahradami.

U své tchýně na zahradě už vidím, jaké skvělé výsledky to má. Má zahradu s květinami – narcisy, macešky, růže, šuškardy, čilimníky, šeříky, vajgélie a především spousty a spousty levandulí a perovskie. Čmeláci jí nocují na stěnách domu, aby měli hned ráno co nejkratší cestu na exkluzivní levandulovou mňamku. Včely si dělají přes její zahradu letecký koridor. A místní i procházející turisté jeden po druhém nakukují do její zahrady ze silnice, protože kvetoucí zahrady, těch už tolik v dnešní době asi není. A lidi prostě mají květiny rádi.

(Doplněno po letech: tak tato idylka a podpora hmyzu je už jen vzpomínkou. Tchýně, která bydlí vedle nás, se zhlédla v zahradě plné jehličnanů a většinu kvetoucích květin vykopala a dala pryč. Pryč jsou ti čmeláci i včelky a motýli. O to víc musím sázet květiny já... )

Já už mám přírodní zahradu s většinou jedlých rostlin, stromů a keřů a nějakou tou zeleninou. To je dobré pro mne a pro moji rodinu. Ale když do tohoto místa prostě ještě doplním pár medonosných květin, bude z mé zahrady místo dobré nejen pro moji rodinu, ale pro celou oblast. A jestli se ptáte, co jsem letos sázela, tak z těch medonosných levandule, perovskie (Doplnění: prý není pro včely vhodná, pro jejich larvy je pyl nestravitelný), čistec, kyprej, rozrazil klasnatý, hvězdnice, tařičky, mateřídoušky, hlaváč, verbenu, večernice, srdcovku, prvosenku jarní, dračík, krokusy, narcisy, fialky, řebříček, lnici, řetězovku. Rostlinku po rostlině, co finance dovolily, protože to přecejen není úplně levná záležitost. A samozřejmě pomůže jedlý trávník a kousek louky. No a příští rok bych ráda doplnila čechravy, žluťuchu, lilie a medovník meduňkolistý.

Zatím musím říct, že včely milují jahodovou mátu, ani se kolem ní nedá projít (a musím si dávat s malým synkem pozor "na včeličky"). Neustále krouží spolu s motýly i kolem verbeny viržinské a kypreje. Je to paráda.

A co vy, sázíte květiny pro včely?

Další inspirace na medonosné rostliny:

http://matela.wz.cz/index.php?clanek=encykl

http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/obchod/Trvalky-pro-vcely--cmelaky--motyly

http://www.florianus.cz/produkty-trvalky-vytrvale-byliny/medonosne-trvalky/

Přestěhováni!

Nevím, od kdy se počítá, že je člověk přestěhovaný. V sobotu jsme v novém domě už spali, ale teprve v úterý nám dodělali kuchyni. A tak za opravdový moment přestěhování nejspíš můžu považovat až chvíli, kdy jsem poprvé zašla na náš vysoký záhon, utrhla si ty (přerostlé) cukety, ze spirály koření a domovem zavoněla cuketová polévka. A v dešti jsme grilovali na terase krkovičku s rozmarýnem.

První úroda z vysokého záhonu.

A žiju si svůj splěný sen. Od hromad krabic a krabic a věcí a spousty práce se zabydlením utíkám do klidné zahrady. Přivoním si ke svraskalým růžím, uzobnu pár měsíčních jahod, moruší, přezrávajících angreštů nebo začínajících ostružin. Kochám se zelení, vůněmi, rosou v trávě a mám tak víc síly dát do kupy ten prostor uvnitř domu. Udělat si zahradu ještě před stavbou domu a při ní bylo náročné, ale fakt to stálo za to.

Srpen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v srpnu?

• Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.
• Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film.
• Pokud máte ohniště, můžete si opékat špekáčky. Není to sice nejzdravější, ale s kytarou, špekáčkem a čerstvým chlebem u ohně je večer krásně. Nebo na ohni zkuste vařit v kotlíku, například Sklenský kotlíkový guláš od Maryny.
• Už dozrávají ostružiny, skvělé jsou jen tak nebo do jogurtu. (Další letní dobroty ze zahrady.)

• Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
• Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
• Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.
• Nezapomeňte doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
• Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:

• na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
• na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?