Jak jsme si zakopali trampolínu

Když jsem si před čtyřmi lety psala seznam, co do zahrady chci nebo nechci, trampolína tam byla. Vždycky se mi líbily ty zapuštěné, které v zahradě nepůsobí rušivě, ale naopak přímo lákají si jen tak jít zaskákat. Jenže pak jsem reálně zhodnotila místo na naší maličké zahradě a trampolínu škrtla. Nebyl tam na ni prostor.

Čas plynul, místo dvou hlasů, které rozhodují o naší zahradě, byly najednou hlasy tři a sotva náš malý syn začal chodit, začal všude i skákat. A naprosto si skákání zamiloval. Takže, tušíte správně, jsem prostě na zahradě místo na trampolínu najít musela. 

Vím, že stačilo v únoru, kdy měl syn narozeniny, zajít do velkého supermarketu či sportovní prodejny a přivézt si tu klasickou černou trampolínu s ochranou sítí, která se 80 cm tyčí nad zemí kdejaké zahrady. Jo, dělají to tak všichni. A určitě je to přece bezpečné a nejlepší řešení (jak jsem byla některými členy rodiny ubezpečena). Jenže už mne trochu znáte, nejdu s davem a věci zkoumám a hloubám a přemýšlím o nich. 

Jsme na větrném kopci a měla jsem možnost vidět, jak dopadla právě taková trampolína ze zahrady nedalekého souseda v trochu silnějším větru. Přeletěla sad, plot, louku, silnici a skončila po nějakých 200 metrech na poli. Div, že se nic nerozbilo a nikomu nic nestalo. Nejspíš ji neměl dostatečně ukotvenou. Pak jsem si začala zjišťovat více informací, hlavně třeba o tom, jak u levných trampolín je ochranné krytí jen pasivním dekorativním prvkem a ne nečím, co opravdu dokáže zachytit padající dítě. A posledním argumentem pro mne bylo, že se dle diskuzí prý nejvážnější zranění stanou v momentě, kdy na vyvýšené trampolíně skáče jedno dítě a druhé vleze pod trampolínu. Nějak mi prostě přišlo bezpečnější mít trampolínu v rovině s trávníkem a bez ochranného krytu, který by jen dával falešný pocit bezpečí. Všichni skákající se prostě musí naučit chovat na trampolíně bezpečně. Své rozhodnutí o zabudované trampolíně jsem si stvrdila vyzkoušením jedné malé, zabudované, krapet zvláštní trampolíny na venkovním dětském hřišti v Brně Líšni. A už k nám putovala tahle trampolína o které prodejce tvrdil, že jde zabudovat do země.

Tak tahle konstrukce prý má jít dobře zabudovat do země... No a vedle vidíte tu velkou díru, kam přijde. Kéž by to bylo tak snadné.

Kdo už je znalý světa zabudovaných trampolín, ten si bude asi klepat na čelo. Vždyť existují takové ty trampolíny s krátkými nožičkami či bočním límcem s průduchy! Tam se jen hloubí menší díra a dává kotvení. Snadné jako facka... Věřte mi, v prosinci 2015, kdy jsem trampolínu vybírala, jsem navzdory Googlu a všemožnému vyhledávání na nic takového prostě vůbec nenarazila. Fakt ne. Nevím, jak je to možné, když na trhu měly tyto trampolíny být už tak rok předtím.

A tak nastaly peripetie a starosti s tím, JAK vlastně tu naši zakoupenou trampolínu do té země zabudovat. To už prodejce poněkud zapomněl popsat! Při probíhající stavbě našeho domu nám bagristé vykopali na zahradě 80 cm hlubokou díru a se stavaři a všemi v okolí jsme dumali nad tím, jak udržet tu hlínu na místě, aby se nám neprobořila do prostoru trampolíny. Bez opevnění díry by stačil pořádný liják a okraje by se zhroutily. Vzduchem létala slova jako speciální ohýbaný 8mm plech za 8 tisíc (příliš drahé), nějaké speciální plasty (nekonec nejde), nebo dřevěná kostrukce zpevněná "Lky" (to prý uhnije) a doplněná nopovkou, či beton, cihly nebo ztracené bednění. Nic nebylo dostatečně vhodné. Materiál se nesměl opřít o okraj trampolíny, protože by se do prostoru nepřiváděl dostatek vzduchu na skákání. A nechtěli jsme za něj dát skoro 2x tolik, co za samotnou trampolínu.

A tak mne opět přijel zachraňovat můj táta, jak jinak. Koupil silnější vlnitý plech, ohnul jej, zaklesl do sebe s dostatečnými překryvy, znýtoval a ještě připevnil k nohám trampolíny kovovými tyčkami a tyčemi pro zpevnění (to už vyfocené nemám). Spodní část dosypal štěrkem k okrajům, aby plech ještě alespoň z poloviny držel štěrk. Hlínu to drží na místě, každý rok raději budeme systém a jeho pevnost kontrolovat, no ale může se směle a vesele  a bezpečně skákat dle libosti. Ještě jsem si hlínu hned osela travním osivem a z jedné části zaštěpkovala, protože tam přijdou měsíční jahody na mlsání. A manžel přidal pryžová puzzle na okraj na místo pro pohodlné zouvání botiček.

Syn "kontroluje" průběh opevnění díry. Věřte, takhle samotné to ještě nestačí, tenhle plech samotný hlínu tolik neudrží. Museli jsme ještě přidat zpevnění.

No a proč to sem celé hlavně píšu? No pokud zvažujete mít na zahradě zabudovanou trampolínu, kupte si raději ty dražší trampolíny s malými nožičkami, tzv. "inground" nebo podobné názvy. Nebudete s tím mít tolik nervů a starostí :-) Fakt.

My si tu naši po všech těch peripetiích ale náramně užíváme. Syn ji zbožňuje a vstává kvůli "hopi hopi" už v 6 ráno. A na vyhřáté černé ploše se krásně odpočívá a relaxuje. Když na ní ležím, zahrada mi z ní připadne vážně nádherná. Reakce na trampolínu "bez okrajů a v zemi" se různí. Někteří ji obdivují, některým přijde běžná ("to známe ze zahraničí") a některým zase pro změnu nebezpečná pro děti ("vždyť tam není ta zábrana"). Ať si okolí říká co chce, my ji máme rádi. Zahradě sluší a v otázce bezpečnosti máme taky jasno. Syn už tolik neskáče doma po židlích, sedačkách a postelích, takže namísto rozbité hlavy o ostré konferenční stolky, skleněné hrany a nebezpečné rohy se může maximálně plácnout na čerstvě vysázenou trávu... Skákání zdar!

Z terasy nebude časem trampolína za stěnou z převislých moruší ani vidět...

A ještě něco málo o tom samotném skákání pro další informace: http://www.margit.cz/skakani-prospiva/.