Kdo se k nám v létě nachomýtl na prohlídku zahrady, ten hned dostal nějaké ovoce na ochutnání a větvičku jahodové máty na přivonění. Návštěvy jsem zvala, ať jdou ochutnat ostružiny, maliny, angrešty, černý angrešt něguš i měsíční jahody nebo maličké morušky... přesně takhle si provádění návštěv po naší zahradě představuji – vždy s ochutnávkou něčeho dobrého rovnou na zahradě. A nejlépe, aby bylo co ochutnávat prakticky celičkou sezónu. To je můj cíl na naší maličké zahradě, ke kterému postupně malými krůčky směřuji.


Pojďte se se mnou podívat, z jakých rostlin a jakých odrůd se dá vybírat, abyste si taky sestavili zahradu plnou dobrot po celou sezonu. A vybírám především takové dobroty, které můžou hosté sníst hned. Případně po umytí, rozlousknutí a tak. Tedy ne plodiny, které potřebují nějakou kuchyňskou úpravu, aby byly dobré, nebo ovoce, u kterého je nutné odležení ve sklepě. Ne se vším mám ale zkušenost, ne vše znám, tak kdyžtak doplňte v diskuzi, co jde ještě jíst rovnou ze stromu či keře či jen umyté ze záhonu.

Sezona ochutnávek u nás začíná měsícem květnem, kdy k jeho konci začne dozrávat zimolez kamčatský. Pokud se nechají dobře dozrát a ochrání se případně před ptactvem, jsou výborné. Konec května je také dobou dozrávání prvních třešní, tzv. májovek. Patří mezi ně odrůdy Rivan, Richlice, Burlat, Kaštánka, Van (tu zkoušíme my), Karešova, Májová raná. A ze zeleniny se dají hned (po umytí) jíst ze záhonu krásné ředkvičky. Zvláštní a speciální dobrotou ze zahrady je nektar vysátý z prvních květů hluchavek, které v této době začínají vykvétat.

Červen

Měsíc červen patří jahodám, dozrávají ty první rané (u nás např. odrůda Kama), dozrávají i ty lesní a také měsíční jahody. Pokračují třešně, červené i ty žluté, srdcovky i chrupky a ke konci měsíce u nás začínají dozrávat i první malé morušky z převislých moruší (ty jediné se nám na zahradu ještě vejdou). Ze záhonu mohou nedočkavé děti vytrhávat první rané mrkvičky, například Rondo či Mini, a hned (po umytí) jíst. Stejně tak teď dozrávají ranné odrůdy vodnice, které ještě dobře chutnají i syrové. Červen je také dobou, kdy na záhonech dozrává hrášek, ať klasický, nebo cukrový. U cukrového se dají jíst rovnou skoro celé šťavnaté lusky.

Červenec

V červenci je zahrada opravdu k nakousnutí, dozrávají totiž ve velkém obvyklé známé bobule a plody. Celý měsíc patří malinám různých odrůd, klasickým i žlutým. V této době můžete také sklízet první krapet speciální ostružinu (Black Jewel). Je ale hodně aromatická, nám třeba nesedla. Stále si můžete užívat šťavnaté velké jahody, protože odrůda Florence a Pandora jsou opravdu hodně pozdní a zrají až v červenci. Pořádně se také rozjedou měsíční jahody a krásně pořád plodí. Dozrávají sladkovišně, višně, pozdní třešně, rané meruňky, velké stromy moruší i malé morušky na těch převislých. Postupně dozrávají i plody muchovníků. Na své už si přijdou i milovníci kanadských borůvek, zrají ranné a středně ranné odrůdy. U nás se v druhé půlce měsíce těší velké oblibě keříky angreštů – červený i bílý. Návštěvy oslňujeme i tím černým (odrůda Něguš), který je maličký jako rybíz, ale dobrý a aromatický. V této době by měla dozrávat i josta. Dozrávají také rybízy, ale přiznávám se, že znám jen jednoho člověka, kdo je jí syrové, a to moje maminka, která má ráda bílé i červené odrůdy. Já čekám, až mi pan Pešek namnoží nejsladší růžový rybíz Rose de Champagne a ten snad bude oblíbený i na jezení zasyrova z keře i u nás...

Pro nás je celý srpen hlavně spojený s úrodou ostružin, máme několik odrůd, aby pokryly celý měsíc. Až v srpnu teprve začnou dozrávat malinoostružiny a už nejsou tak kyselé. Stále plodí i měsíční jahody, když je člověk v suchu občas zalije, a ještě se obvykle poštěstí sklidit pár posledních plodů z převislých moruší a nejspíš ještě i z těch velkých moruší. V této době začíná sezona "špendlíků" a mirabelek, chutných drobných slivoní, které se ale většinou vejdou až do velkých zahrad.  Ochutnávat přímo z keře můžete taky pozdní odrůdy kanadských borůvek a kdo sázel jahody odrůd Lidka, Delikates, Diamante, Selva a Temtation, ten by se měl dočkat druhé úrody. Na stromech dozrávají ještě pozdní meruňky a o slovo už se hlásí letní hrušně (Červencová, Clappova, Williamsova) a letní kyselkavá jablka (např. Průsvitné letní) – právě tyto odrůdy se obvykle dají jíst rovnou ze stromu. Ze zeleninového záhonu lze (po umytí) hned jíst různé odrůdy minipaprik, které plodí průběžně, a rajčata klasická, cherry i divoká. Jen pozor, především na čerstvě utržená rajčata může mít mnoho lidí alergickou reakci či kopřivku, tak opatrně hlavně u dětí.

V září vždycky chodíme kolem zahrady kamarádky a těšíme se, jestli náhodou nedostaneme šťavnaté a krásně sladké broskve z jejího obsypaného stromu. No a pevně doufáme, že přesně takový budeme taky mít na zahradě. Dozrávají lahodné švestky, ryngle, blumy a slívy. V teplých oblastech si navíc na zahradě můžete pochutnat na sibiřských minikiwi a nashi hruškách. U nás na zahradě chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. odrůda Polka) a druhý dech nabírají i měsíční jahody a plodí ostošest. Těším se, až nám v této době budou dozrávat drobné kuličky naší vinné révy, máme samé moštové odrůdy, které ale jíme rádi jen tak pro jejich výraznou chuť a sladkost. Luxusní lahůdkou jsou mladé vlašské ořechy, ze kterých jde ještě sloupat slupka a jíst jen sladký bílý vnitřek, obdobně zajímavé a zvláštní jsou trochu i čerstvé mladé lískové ořechy. 

Na zeleninovém záhonu zazáří v této době obvykle ačokča, než ji zničí první mrazíky. Její plody lze jíst syrové tak do 4 cm, větší už nejsou na jezení za syrova dobré. V teplejších oblastech si lze na zeleninových záhonech pochutnat ještě na jedlé mochyni peruánské (physalis) a na kiwanu (vykousává se vnitřek, slupka se nejí). Jedlé by měly být plody některých šlechtěnýc cornus cousa, tj. dřínu japonského, ale otázkou je, jestli se dají jíst zasyrova a jestli vůbec stojí za to je jíst, to zatím nevím.

V říjnu sice dozrávají krásná jablka a hrušky, ale obvykle již potřebují pro plnou chuť nějakou dobu odležet ve sklepě. Za ovoce vhodné k přímé konzumaci by se v této době daly spíš považovat tomely (kaki, poroste spíše jen v teplejších oblastech). U nás na zahradě v říjnu nejvíc chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. Polka) a také měsíční jahody, které dozrávají, pokud ještě trochu svítí slunce.

V listopadu už na naší zahradě syn jen smutně chodí a nemá, co by ochutnával. Ale kdo pěstuje mišpule, měl by mít po mrazících na zahradě prý zajímavé ovoce na mlsání (vyjídá se dužnina). Po přemrznutí se prý dá z klasických šípků dobře vymáčknout kyselkavá dužnina. A k jídlu by p přemrznutí měly být i plody klikvy a brusinky, ale jestli to bude něco fakt dobrého, to nemám ponětí. Po přemrznutí se taky dají prý už jíst plody klasické trnky, ale zkušenost nemám.

Aby bylo na zahradě pořád v sezoně co jíst, nemusí být veliká. Může stačit i malá slunná předzahráda. V ní dva keříky zimolezu, dvě převislé moruše, keřík angreštu a na plotě či u zdi maliny Polka a nějaká ostružina a místo trávníku cestičky mezi spoustou měsíčních jahod. I takhle málo bude stačit, aby bylo co mlsat po většinu roku.

Možná vám přijdou běžné, ale pro mne byly krokusy, které vykvétají na podzim, naprostým překvapením. Takovou specialitkou. Nadchlo mne, že moji květinovou sezonu na zahradě může uzavřít stejná rostlinka, která ji vlastně otevírá – malý něžný krokus. A nejvíce jsem zazářila nad tím, že když bych zvládla pěstovat přímo šafrán setý, můžu si na podzim vesele sklízet toto moje oblíbené (a taky hodně drahé) koření. A tak jsem to začala v malém zkoušet.

Všechny návody psaly o naprosto jedoduchém sázení, v podstatě žádné péči. Tak jsem před rokem zasadila rovnou pár šafránů setých a pár růžových podzimních krokusů a čekala. Čekala a čekala, ale nic se nedělo a podzim byl bez květů. Třeba se proberou za rok, řekla jsem si. No a pro jistotu si to letos pojistila dalšími třemi druhy podzimních krokusů vysetých jinde. A pečlivě zalévaných a se všemi náležitostmi pěstovaných. A koncem října jsem se dočkala, jeden (ano, ze všech těch druhů zasetých cibulek) jediný, s názvem Crocus speciosus Conqueror, to opravdu zvládl a na podzim mi vykvetl.
Ptáte se na moje první dojmy? Byly smíšené. Jsem prostě zvyklá vídat krokusy v trávníku jen na jaře a trochu se to ve mně bilo, že na téhle podzimní zahradní scenérii prostě něco nesedí. Navíc právě Crocus speciousus Conqueror má velmi vysoké stonky a stačilo, aby tudy párkrát proběhla potulná kočka a půlka květů byla polámaná.

Ale nakonec jsem si tyto milé kvítky zamilovala. To, když zasvítilo slunce a trochu se oteplilo a my se synkem jsme pozorovali včelky, které z nich pečlivě sbíraly pyl. Ano, teď začátkem listopadu. Měla jsem radost, že tady mají ještě něco k snědku.

Teď už mi zbývá jen přijít na to, proč se většině mých zasazených krokusů nedaří a vůbec nevykvetly, a jednou ze mne možná bude úspěšná pěstitelka podzimních krokusů. Zatím dávám ostatním cibulkám v půdě ještě rok, zda se neproberou, než to s nimi zkusím někde jinde v zahradě a znovu. Chtěli byste si podzimní krokusy na zahradě taky pěstovat? Sepsala jsem pro vás (i pro sebe) pár rad z internetu obecně o podzimních krokusech:

Jak na krokusy už nesvítí slunce, brzy se zavírají.

A buďte opatrní s výběrem cibulek. Mnozí prodejce mají jako "podzimní" krokusy označené ty, které se sází na podzim, ale kvetou až na jaře. Už jsem takto taky jeden krokus sázela jako podzimní, ale pak jsem si dohledala, že je to ten jarní. Hledejte tedy nějaký z těchto druhů, které se u nás dají koupit:

Patří do blogu o zahradě vůbec nějaké recepty na jídlo? Chvíli jsem zvažovala, zda sem občas takové články dávat, protože z blogu nechci mít jen další blog o jídle, kterých je dostatek a fundovanějších. Ale jestli vám to nebude příliš proti srsti, občas nějaký recept uvidíte. Myslím si totiž, že znát zajímavý recept z obvyklé i nezvyklé zeleniny či ovoce či využití bylinek a plodů je právě ten důvod, proč si danou rostlinku hýčkat na zahradě. A taky už se mne kde kdo ptá, co že je to za hezký keř apod. a hned druhá otázka je: "a když to jde jíst, co z toho pečeš nebo vaříš nebo zavařuješ?" Nebo když návštěvě dám medvědí česnek či patizon, následuje prosba o nějaký ten receptík či tip na zpracování.

Dýni zatím nepěstuji, ale časem budu. Kdo mne zná od malička, nejspíš bude kroutit hlavou, protože jsem dýni v podstatě nejedla. Ani domácí dýňové kompoty, ani dýni ve školní jídelně. Jen několikrát proslazovanou, kandovanou dýni od mojí babičky jsem si dopřávala, to ano, jako parádní sladkost. Jak šly roky, odpor k dýni se neměnil, nepomohly ani ochutnávky dýňových pomazánek na trzích nebo dýňového pyré v restauracích nebo dýňové hranolky. Prostě dýni v její čisté klasické podobě a chuti moc nemusím. Ale já razím názor, že člověk obvykle nemá problém s potravinou jako takovou, ale jen ji prostě neochutnal v nějaké dobré úpravě a receptu. Tady jsou tři recepty, které jsou hvězdou podzimu u nás a miluji je i já, dýňový "nejedlík". Jen jsou to tak trochu specialitky se zvláštními surovinami a ne jen "co dům dal".

Jednou jsem v restauraci ochutnala dýňovou polévku od manžela a málem mu pak snědla celý talíř. Byla vynikající. Pak ale následoval maraton neslavných pokusů uvařit takovou polévku doma. Zkusila jsem, nejedla jsem. Ani recept v kombinaci s rajčaty. Nebylo to ono. No a pak jsem na to po roce různého zkoušení přišla – dýňová polévka potřebuje pořádný kvalitní vývar a především lžičku kari, teprve potom má ten pravý šmrnc.

Půl dýně hokaido oloupu a nakrájím na kostky. Vhodím do půl litru dobrého kuřecího (nebo zeleninového) vývaru, přidám prolisovaný stroužek česneku (nepovinné) a hlavně jednu lžíci jemné korma kari pasty. Tu jde sehnat ve většině supermarketů, indických specialitách a nebo třeba ve velkých městech v obchodech Marks and Spencer, kde ji bereme my. Vařím, až je dýně měkká a pak v hrnci rozmixuji najemno ponorným mixérem. 

Když je dýně více, polévka je hustá spíš jako pyré nebo kaše. Z máslové dýně či obrovských dýní musím množství vážit. Dávám kolem 400g na půl litru vývaru. Když mám v lednici vyrobené dýňové pyré (na podzim skoro pořád), je polévka otázkou chvilky, protože jen stačí pyré ve vývaru s korma pastou jen chvilku povařit, v této variantě ale bez česneku. Tuhle polévka vede i u našeho malého synka (jinak odpůrce zeleniny) a jeho malých kamarádů. A mne potom hřeje pocit, že takhle snadno dostanou do bříška pořádnou porci zeleniny a celkem chutně.

Tady jsem se inspirovala mojí oblíbenou blogerkou Marynou. Má v Brně otevřený obchůdek a vaří a peče vynikající dobroty, mezi nimi právě i dýňové lívanečky. Ty mne dostaly, protože já klasické kynuté lívance vážně dělat neumím a považuji za celkem náročné a složité. Naopak tyto z dýně jsou "relativně" snadné a vždy se povedou. Jen jsem si je upravila na "výživnější" a "ještě víc zdravější" verzi. Hlavně mne hřeje pocit, že i když dítěti a manželovi předkládám na snídani (nebo večeři) sladké jídlo, mají v něm porci zeleniny (dýně), porci vitamínů a minerálů proti únavě a stresu (kaštanová mouka), živiny pro správný vývoj mozku (vejce) a mléčné výrobky na zasycení, kvůli vápníku a s trochou probiotik (tvaroh s kefírem a jogurtem na zdobení). A elegantně a chytře se tady vyhýbám lepku.

Na lívanečky musím myslet dříve než ráno, obvykle už když dýni dostanu nebo koupím. Nejdřív si vyrábím dýňové pyré. Dýni rozpůlím, lžící vydlabu semena a vlákna. Řeznou stranou položím na pečicí papír na plech a peču podle velikosti cca 40 minut až hodinu při teplotě 180 °C, než jde propíchnout lžící. Půlky dýně po vytažení otočím a až trochu vychladnou, lžící vydlabu měkkou dužninu na cedník a nechám odkapat tekutinu. Potom rozmixuji a uchovávám v zavírací míse či sklenici v lednici. Pyré mi vydrží 3–4 dny a mezitím z něj dělám lívance, polévku nebo dort. Ale lze i mrazit.

Na lívancové těsto přijde 300g dýňového pyré, 50g jogurtu a 3 vejce. Vše metličkou dobře promíchat. Potom cca 150g kaštanové mouky (objednávám tu od Adveni, ve velkém, např. tady, je drahá, ale stojí za to.) nejlépe přesáté přes síto nebo cedník, aby se rozbily hrudky. Dávkujte ji postupně, pokud je pyré husté, tak dejte méně, těsto by mělo být takové tekutější. Dále dvě lžičky kypřicího prášku z vinného kamene a pořádně promíchám na těsto. Lze přidat i trochu koření do perníku. Kdyby bylo těsto až moc tektuté a lívanečky se špatně dělaly, tak teprve přidávám mouku. Na pánvi potom na přepuštěném másle (jiný tuk nezkoušejte, změní chuť) dělám malé lívanečky, cca 2 minuty každou stranu. Hotové lívance jsou díky kaštanové mouce přirozeně nasládlé. Bez porce bílkovin by mi manžela a dítě ale nezasytily, takže na ně přidávám krém smíchaný z tvarohu, trochu jogurtu a hlavně kvalitního kefíru (kvůli probiotikům pro správné trávení), který někdy sladím vanilkovým sirupem a nebo ještě lépe přidávám nahoru kousek nějakého dobrého džemu či marmelády. Ideálně domácí.

Dýňový koláč s čokoládou

Tak tímto ohromuji na podzim návštěvy – koláčem založeným na dýni. Ve své podstatě je to vlastně cheesecake. A věřte nebo ne, sklízím s ním celkem úspěchy, na to, že je v něm vlastně v hlavní roli zelenina. Nicméně kopa cukru, smetanové sýry či tvarohy (základ cheesecaku) a čokoláda – to si tady nebudeme nalhávat, že jde o něco zdravého. Je prostě sladký koláč na speciální příležitost. A kaštanovou a ovesnou mouku do něj dávám spíš především kvůli výborné chuti, než bych tím sledovala nějakou "zdravou cestu".  

Nejdříve připravuji korpus. Smíchám 90g kaštanové mouky a 90g ovesné mouky (obojí beru od Adveni), přidám 100g másla na kousky, 1 vejce a trochu koření do perníku. Zpracuji na těsto a obvykle nechám nějakou dobu odležet v ledniče (ale jde to i bez toho). Po kouskách namačkám do formy vyložené pečicím papírem. Mám tu nízkou bílou vlnkovanou z Ikey, v průměru má 29cm. Přikryju pečicím papírem a zasypu fazolemi nebo keramzitem, aby se těsto při pečení nenafouklo (tzv. pečení naslepo). Peču 15 minut na 160 °C, pak sundám zátěž i pečicí papír a ještě 5 minut dopeču pro zpevnění. 

Mezitím, co se peče korpus, připravím krém. Nejprve si ve vodní lázni rozehřeji 80g kvalitní hořké čokolády a nechám trochu schladnout. 450g sýra nebo tvarohu vhodného na cheesecake (např. Philadelphia) smíchám se 100g třtinového cukru, 450 g dýňového pyré, třemi vejci a trochou koření do perníku. Míchám dohladka. Část krému přidám do čokolády a umíchám čokoládový krém. Dýňový krém vliju na korpus, po lžících přidávám ten čokoládový a lehce pohyby lžíce promíchávám, aby vznikly takové vlny. Koláč peču cca 40 minut na 180 °C.

Tolik moje recepty z dýně. Třeba mi časem zachutná natolik, že přijdu na chuť i jednoduchým úpravám - jen pečená, dýňové hranolky či dýňové pyré... ale tak daleko zatím ještě úplně nejsem. A příště už zase něco více ze zahrady než z kuchyně.