Co by měl laik vědět o pěstování vinné révy (v malém) III.

V minulém díle mého malého seriálu o pěstování vinné révy jsem rozebírala vedení révy a střih, v předminulém jsem popsala zasázení révy. No a teď ještě zbývá popsat, co s tou vysazenou révou vlastně dělat, jakmile se vynoří ze země první výhonky.

Odstranění rosných kořenů

Snad v každé textu o pěstování vinné révy o nich najdete zmínku. Jedná se kořeny rostoucí z roubu nebo obecně blízko povrchu. Co to znamená? Vzpomeňte si, jak jste sazenici révy sázeli  – kde jste na ní viděli kořeny? Až dole. A právě tam mají pořád být. Takže jakékoliv kořeny, které rostou příliš blízko roubovaného místa nebo příliš blízko povrchu, jsou právě ty rosné. Říká se jim tak, protože je réva využívá "po letních rosách i pro poměrně malé srážky" (cituji z diskuze http://www.zahrada.cz). Révě sice umí docela efektivně přivést více vody, ale v případě velkého sucha nebo holomrazů se tyto kořeny snadno poškodí. Pokud se réva v prvních čtyřech letech zaměří na tvorbu rosných kořenů namísto zakořeňování svých hlavních kořenů, snadno odumře.

To je hlavní důvod pro to, proč byste tak dvakrát ročně po dobu prvních tří až čtyřech let měli odhrnout hlínu u roubované části sazenice a rosné kořínky odřezat, aby na ně réva tolik nespoléhala. Asi je prý celkem jedno, kdy v průběhu roku se tyto kořínky odstraňují. Nejlépe za zamračeného počasí.

Kopeček hlíny

Při sázení révy bylo potřeba nahrnout přes vyčnívající část takový kopeček hlíny, neboli "hrůbek" či "růvek". Ten chrání roubovanou révu proti mrazům a jarním mrazíkům. Na sazenici révy ale nemůže zůstat celou dobu, protože by dřevo kmene špatně vyzrávalo. Takže obvyklý postup je ten, že se koncem srpna kopeček hlíny odhrne a začátkem listopadu, než přijdou mrazy, opět přihrne. A takhle pořád dokola rok za rokem. Je to docela pracné, takže se asi ptáte po smyslu této činnosti i v době, když je réva starší... nahrnutím hlíny se chrání proti mrazu spodní záložní pupeny nad místem roubování. Vinaři si tyto záložní pupeny opečovávají, aby mohli v případě extrémně silných mrazů a zmrznutí celého keře révy vypěstovat nový kmínek. To je celé.

Tvorba kmene

Tvorba kmene – 1. rok života révy

Jakmile na jaře vykouknou první révové výhony z nově zasazené sazenice, je jediným cílem na první rok života révy jí vytvořit kvalitní a pěkný kmínek. Ze všech rostoucích výhonů se brzy vybere jeden nejhezčí a nejpřímější a ostatní se odstřihnou. O ten jeden se celý rok pečuje. Vyvazuje se k tyčce pro co nejpřímější tvar. Odlamují se tzv. zálistky (jinde nazývané i "fazochy") – což jsou vlastně takové postranní "výhony" na budoucím kmínku. Kmínek totiž chcete mít do budoucna holý a žádné postranní větve na něm být nemají. Samozřejmě samotné listy vyrůstající z budoucího kmínku révě nechte, potřebuje je k životu.

Co když je budoucí kmínek příliš bujný a roste hodně do výšky a už přeroslt drátěnku? Nevadí, nechte jej, i když přepadává, nezkracujte v průběhu roku. Brzké zkrácení by révě uškodilo, na zkrácení kmínku si počkejte až na únor nebo březen (více o tématu v textu http://www.vinarskepotreby.cz/zapestovani-kminku/).

Co když réva vůbec do výšky kmínku nedorostla? To se stane, když nemá sazenice dost živin v půdě a dost vody. V tom případě musíte začít znovu. Na jaře seříznete ten malý kmínek jen na dva pupeny těsně nad zemí a čekáte, až z těch pupené začne znova réva růst a znovu zkusíte zapěstovat kmínek. Kmínek by se totiž neměl dělat "na etapy", aby se nenarušil co nejvíce přímý tok vody a živin.

Tak takhle ne. Bez vyvazování, bez vylamování
zálistků a bez zalévání mi réva samozřejmě
nevyrostla. V tomto případě se "líné" zahradničení
bez informací nevyplatilo a musela jsem
za rok začít úplně znovu.

Tvorba kmene – 2. rok života révy

V době řezu vinné révy je potom potřeba kmínek zkrátit na velikost, jakou potřebujete. Z výhonů, které potom začnou růst, zapěstováváte teprve "rameno" révy, tedy tažeň. Tažeň necháte nejdřív růst vzhůru (to je přirozený směr růstu révy) a ohnete jej až opět v době řezu révy. Kmen révy už necháváte hezky holý a čistý, cokoliv z něj vyrůstá jinde než nahoře (zálistek, list, "větev", "výhon") je potřeba zavčas vylomit, aby na kmeni nevznikaly řezné rány a trhliny. Na tažni také vylamujte zálistky (ty boční výhony, které révu rozvětvují).

Tvorba kmene – 3. rok života révy

V době řezu vinné révy ohnete vybraný tažeň do správné polohy a zastřihněte jej na potřebný počet pupenů. Z nich už vyrostou výhony, na kterých se tento rok můžete dočkat úrody.

U rýnsko-hessenského vedení existuje možnost "zkratky". V případě, že je réva dostatečně bujná a dorostla vysoko, ohýbá se její vrchní část rovnou jako tažeň už na počátku 2. roku života révy, více v obrázkovém  návodu: http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Nedoporučuje se ale v takovém případě ponechat moc květů (a potažmo hroznů), protože by se réva mohla takhle brzy přetížit a špatně růst.

Průběžná péče o vinnou révu po zapěstování

Přiznávám, že tak daleko ještě s mojí révou nejsem. Nevím vůbec nic o ochraně před škůdci a řešení nemocí a nejspíš to budu zjišťovat, až daná situace nastane. Ono radit něco k tomuto tématu ani moc nejde, protože velmi záleží na zvolené odrůdě, stanovišti, podmínkách a dalších faktorech. Například můj děda révu nijak "nestříkal" a rostla mu, ale věřím, že na některých místech se zahradníci bez ochranné péče asi neobjedou. Co ale vím je, že jí budu každý rok přisypávat kompost. A že budu v její blízkosti pěstovat květiny, jako to dělají bio vinaři kvůli přilákání hmyzu.

(Bio)vinaři využívají květin na vinici pro přilákání hmyzu (zdroj obrázku: http://www.westerntaste.com/2012/04/wine-of-month-novas-winemakers.html).

V knihách a návodech jsou často zmíněné tzv. zelené práce na vinici, se kterými byste každý rok měli počítat. O co se jedná? Vezmu to jedno po druhém:

• očištění kmínku – vylamování případných výhonů a listů vyrůstajících přímo ze kmene révy. Tyto výhony jsou citlivé na houbové choroby a navíc konkurují v živinách hlavním výhonům.
• podlom – sem se obvykle počítá právě to očištění kmínku. Některá vedení révy ale generují i spoustu nevhodných výhonů a letorostů a zkušený vinař musí některé výhony odlamovat, většinou kvůli tomu, aby nebyla réva příliš zahuštěná aby netrpěla chorobami a aby hrozny měly dost slunce.
• zastrkávání letorostů do drátěnky – u hessensko-rýnského vedení se musí výhony révy zavčas zastrkávat, aby v drátěné kostrukci držely a neohýbaly se potom pod tíhou hroznů.
• osečkování – pod tímto zvláštním slovem se skrývá prosté ustřižení konců nových výhonů révy. Živiny se potom nasměrují na správné dozrávání hroznů a na vyzrávání dřeva namísto dalšího "šplhání" révy vzhůru. Platí ale pravidlo, že za každým hroznem má zůstat minimálně 7 listů pro správnou výživu.
• odlistění – odlamují se listy, které přímo stíní na dozrávající hrozny.
• probírka hroznů – pokud potřebujete co největší cukernatost hroznů, doporučuje se ponechat na jednom výhonu jen jeden hrozen. Jinak ale není potřeba.

Toto je konec mojí malé série o pěstování vinné révy pro laiky. Doufám, že jste si zde našli něco užitečného pro vaše pěstování. A pokud jsem někde něco napsala špatně, opravte mne v diskuzi.

Odkazy na další texty:
http://www.vinarskepotreby.cz/zapestovani-kminku/
http://www.arterion.cz/index.php/moje-ovoce/vinna-reva

Obrázky:
Wine of the Month: Novas Winemaker's Selection 2010; WesternTaste.com, na http://www.westerntaste.com/2012/04/wine-of-month-novas-winemakers.html

Chutná zahrada, jen se zakousnout...

Kdo se k nám v létě nachomýtl na prohlídku zahrady, ten hned dostal nějaké ovoce na ochutnání a větvičku jahodové máty na přivonění. Návštěvy jsem zvala, ať jdou ochutnat ostružiny, maliny, angrešty, černý angrešt něguš i měsíční jahody nebo maličké morušky... přesně takhle si provádění návštěv po naší zahradě představuji – vždy s ochutnávkou něčeho dobrého rovnou na zahradě. A nejlépe, aby bylo co ochutnávat prakticky celičkou sezónu. To je můj cíl na naší maličké zahradě, ke kterému postupně malými krůčky směřuji.

Pojďte se se mnou podívat, z jakých rostlin a jakých odrůd se dá vybírat, abyste si taky sestavili zahradu plnou dobrot po celou sezonu. A vybírám především takové dobroty, které můžou hosté sníst hned. Případně po umytí, rozlousknutí a tak. Tedy ne plodiny, které potřebují nějakou kuchyňskou úpravu, aby byly dobré, nebo ovoce, u kterého je nutné odležení ve sklepě. Ne se vším mám ale zkušenost, ne vše znám, tak kdyžtak doplňte v diskuzi, co jde ještě jíst rovnou ze stromu či keře či jen umyté ze záhonu.

Květen

Sezona ochutnávek u nás začíná měsícem květnem, kdy k jeho konci začne dozrávat zimolez kamčatský. Pokud se nechají dobře dozrát a ochrání se případně před ptactvem, jsou výborné. Konec května je také dobou dozrávání prvních třešní, tzv. májovek. Patří mezi ně odrůdy Rivan, Richlice, Burlat, Kaštánka, Van (tu zkoušíme my), Karešova, Májová raná. A ze zeleniny se dají hned (po umytí) jíst ze záhonu krásné ředkvičky. Zvláštní a speciální dobrotou ze zahrady je nektar vysátý z prvních květů hluchavek, které v této době začínají vykvétat.

Červen

Měsíc červen patří jahodám, dozrávají ty první rané (u nás např. odrůda Kama), dozrávají i ty lesní a také měsíční jahody. Pokračují třešně, červené i ty žluté, srdcovky i chrupky a ke konci měsíce u nás začínají dozrávat i první malé morušky z převislých moruší (ty jediné se nám na zahradu ještě vejdou). Ze záhonu mohou nedočkavé děti vytrhávat první rané mrkvičky, například Rondo či Mini, a hned (po umytí) jíst. Stejně tak teď dozrávají ranné odrůdy vodnice, které ještě dobře chutnají i syrové. Červen je také dobou, kdy na záhonech dozrává hrášek, ať klasický, nebo cukrový. U cukrového se dají jíst rovnou skoro celé šťavnaté lusky.

Červenec

V červenci je zahrada opravdu k nakousnutí, dozrávají totiž ve velkém obvyklé známé bobule a plody. Celý měsíc patří malinám různých odrůd, klasickým i žlutým. V této době můžete také sklízet první krapet speciální ostružinu (Black Jewel). Je ale hodně aromatická, nám třeba nesedla. Stále si můžete užívat šťavnaté velké jahody, protože odrůda Florence a Pandora jsou opravdu hodně pozdní a zrají až v červenci. Pořádně se také rozjedou měsíční jahody a krásně pořád plodí. Dozrávají sladkovišně, višně, pozdní třešně, rané meruňky, velké stromy moruší i malé morušky na těch převislých. Postupně dozrávají i plody muchovníků. Na své už si přijdou i milovníci kanadských borůvek, zrají ranné a středně ranné odrůdy. U nás se v druhé půlce měsíce těší velké oblibě keříky angreštů – červený i bílý. Návštěvy oslňujeme i tím černým (odrůda Něguš), který je maličký jako rybíz, ale dobrý a aromatický. V této době by měla dozrávat i josta. Dozrávají také rybízy, ale přiznávám se, že znám jen jednoho člověka, kdo je jí syrové, a to moje maminka, která má ráda bílé i červené odrůdy. Já čekám, až mi pan Pešek namnoží nejsladší růžový rybíz Rose de Champagne a ten snad bude oblíbený i na jezení zasyrova z keře i u nás...

Srpen

Pro nás je celý srpen hlavně spojený s úrodou ostružin, máme několik odrůd, aby pokryly celý měsíc. Až v srpnu teprve začnou dozrávat malinoostružiny a už nejsou tak kyselé. Stále plodí i měsíční jahody, když je člověk v suchu občas zalije, a ještě se obvykle poštěstí sklidit pár posledních plodů z převislých moruší a nejspíš ještě i z těch velkých moruší. V této době začíná sezona "špendlíků" a mirabelek, chutných drobných slivoní, které se ale většinou vejdou až do velkých zahrad.  Ochutnávat přímo z keře můžete taky pozdní odrůdy kanadských borůvek a kdo sázel jahody odrůd Lidka, Delikates, Diamante, Selva a Temtation, ten by se měl dočkat druhé úrody. Na stromech dozrávají ještě pozdní meruňky a o slovo už se hlásí letní hrušně (Červencová, Clappova, Williamsova) a letní kyselkavá jablka (např. Průsvitné letní) – právě tyto odrůdy se obvykle dají jíst rovnou ze stromu. Ze zeleninového záhonu lze (po umytí) hned jíst různé odrůdy minipaprik, které plodí průběžně, a rajčata klasická, cherry i divoká. Jen pozor, především na čerstvě utržená rajčata může mít mnoho lidí alergickou reakci či kopřivku, tak opatrně hlavně u dětí.

Září

V září vždycky chodíme kolem zahrady kamarádky a těšíme se, jestli náhodou nedostaneme šťavnaté a krásně sladké broskve z jejího obsypaného stromu. No a pevně doufáme, že přesně takový budeme taky mít na zahradě. Dozrávají lahodné švestky, ryngle, blumy a slívy. V teplých oblastech si navíc na zahradě můžete pochutnat na sibiřských minikiwi a nashi hruškách. U nás na zahradě chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. odrůda Polka) a druhý dech nabírají i měsíční jahody a plodí ostošest. Těším se, až nám v této době budou dozrávat drobné kuličky naší vinné révy, máme samé moštové odrůdy, které ale jíme rádi jen tak pro jejich výraznou chuť a sladkost. Luxusní lahůdkou jsou mladé vlašské ořechy, ze kterých jde ještě sloupat slupka a jíst jen sladký bílý vnitřek, obdobně zajímavé a zvláštní jsou trochu i čerstvé mladé lískové ořechy. 

Na zeleninovém záhonu zazáří v této době obvykle ačokča, než ji zničí první mrazíky. Její plody lze jíst syrové tak do 4 cm, větší už nejsou na jezení za syrova dobré. V teplejších oblastech si lze na zeleninových záhonech pochutnat ještě na jedlé mochyni peruánské (physalis) a na kiwanu (vykousává se vnitřek, slupka se nejí). Jedlé by měly být plody některých šlechtěnýc cornus cousa, tj. dřínu japonského, ale otázkou je, jestli se dají jíst zasyrova a jestli vůbec stojí za to je jíst, to zatím nevím.

Říjen

V říjnu sice dozrávají krásná jablka a hrušky, ale obvykle již potřebují pro plnou chuť nějakou dobu odležet ve sklepě. Za ovoce vhodné k přímé konzumaci by se v této době daly spíš považovat tomely (kaki, poroste spíše jen v teplejších oblastech). U nás na zahradě v říjnu nejvíc chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. Polka) a také měsíční jahody, které dozrávají, pokud ještě trochu svítí slunce.

Listopad

V listopadu už na naší zahradě syn jen smutně chodí a nemá, co by ochutnával. Ale kdo pěstuje mišpule, měl by mít po mrazících na zahradě prý zajímavé ovoce na mlsání (vyjídá se dužnina). Po přemrznutí se prý dá z klasických šípků dobře vymáčknout kyselkavá dužnina. A k jídlu by p přemrznutí měly být i plody klikvy a brusinky, ale jestli to bude něco fakt dobrého, to nemám ponětí. Po přemrznutí se taky dají prý už jíst plody klasické trnky, ale zkušenost nemám.

Aby bylo na zahradě pořád v sezoně co jíst, nemusí být veliká. Může stačit i malá slunná předzahráda. V ní dva keříky zimolezu, dvě převislé moruše, keřík angreštu a na plotě či u zdi maliny Polka a nějaká ostružina a místo trávníku cestičky mezi spoustou měsíčních jahod. I takhle málo bude stačit, aby bylo co mlsat po většinu roku.

Chcete větší inspiraci? Doporučuji sérii článků pana Svobody:
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_1.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_2.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_3.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_4.htm

nebo diskuzní fórum: http://www.zahrada.cz/forum/drobne-ovoce/chci-se-napast-na-zahrade-152887/?stranka=2

O podzimních krokusech

Možná vám přijdou běžné, ale pro mne byly krokusy, které vykvétají na podzim, naprostým překvapením. Takovou specialitkou. Nadchlo mne, že moji květinovou sezonu na zahradě může uzavřít stejná rostlinka, která ji vlastně otevírá – malý něžný krokus. A nejvíce jsem zazářila nad tím, že když bych zvládla pěstovat přímo šafrán setý, můžu si na podzim vesele sklízet toto moje oblíbené (a taky hodně drahé) koření. A tak jsem to začala v malém zkoušet.

Jaro? Ale kdepak, listí napoví, že je to podzimní fotka.

Všechny návody psaly o naprosto jedoduchém sázení, v podstatě žádné péči. Tak jsem před rokem zasadila rovnou pár šafránů setých a pár růžových podzimních krokusů a čekala. Čekala a čekala, ale nic se nedělo a podzim byl bez květů. Třeba se proberou za rok, řekla jsem si. No a pro jistotu si to letos pojistila dalšími třemi druhy podzimních krokusů vysetých jinde. A pečlivě zalévaných a se všemi náležitostmi pěstovaných. A koncem října jsem se dočkala, jeden (ano, ze všech těch druhů zasetých cibulek) jediný, s názvem Crocus speciosus Conqueror, to opravdu zvládl a na podzim mi vykvetl.
Ptáte se na moje první dojmy? Byly smíšené. Jsem prostě zvyklá vídat krokusy v trávníku jen na jaře a trochu se to ve mně bilo, že na téhle podzimní zahradní scenérii prostě něco nesedí. Navíc právě Crocus speciousus Conqueror má velmi vysoké stonky a stačilo, aby tudy párkrát proběhla potulná kočka a půlka květů byla polámaná.

Zkusila jsem jen pár květů v trávníku a pár květů ještě tolik parády nenadělá. Lépe by podzimní krokusy vypadaly někde ve skupince.

Ale nakonec jsem si tyto milé kvítky zamilovala. To, když zasvítilo slunce a trochu se oteplilo a my se synkem jsme pozorovali včelky, které z nich pečlivě sbíraly pyl. Ano, teď začátkem listopadu. Měla jsem radost, že tady mají ještě něco k snědku.

Teď už mi zbývá jen přijít na to, proč se většině mých zasazených krokusů nedaří a vůbec nevykvetly, a jednou ze mne možná bude úspěšná pěstitelka podzimních krokusů. Zatím dávám ostatním cibulkám v půdě ještě rok, zda se neproberou, než to s nimi zkusím někde jinde v zahradě a znovu. Chtěli byste si podzimní krokusy na zahradě taky pěstovat? Sepsala jsem pro vás (i pro sebe) pár rad z internetu obecně o podzimních krokusech:

• Podzimní krokusy se mají stihnout zasadit koncem srpna až počátkem září, aby stihly ještě kvést. Důležité je zalívat cibulky v případě suchého konce léta. Ale ne zas, aby stály ve vodě.
• Nemusíte se bát listopadových mrazíků, podzimní krokusy zvládnou až mínus šest stupňů.
• Na jaře se nelekejte, když krokusům ještě vyraší listy. Potřebují je, aby vytvořily nové cibulky, které pak na podzim pokvetou.
• Podzimní krokusy kvetou v době, kdy už slunce slábne, takže bezpodmínečně musí být na místě, kde ještě na podzim slunce svítí. Pokud je budete sázet pod stromy, tak jedině pod ty, které stihnou shodit všechno listí už do půlky října.

Jak na krokusy už nesvítí slunce, brzy se zavírají.

A buďte opatrní s výběrem cibulek. Mnozí prodejce mají jako "podzimní" krokusy označené ty, které se sází na podzim, ale kvetou až na jaře. Už jsem takto taky jeden krokus sázela jako podzimní, ale pak jsem si dohledala, že je to ten jarní. Hledejte tedy nějaký z těchto druhů, které se u nás dají koupit:

• Crocus sativus – nejznámější podzimní krokus je nejspíš krokus setý. I když se u nás prodává, málokomu se jej ale povede pěstovat. Alespoň dle diskuzí. Někteří tvrdí, že je na něj u nás již zima. Často se stává, že listy vykouknou, ale šafrán kvést nechce (a o jeho blizny vlastně všem jde). Já to beru jako výzvu a budu to s ním dál ještě postupně zkoušet, ale nejspíš to bude běh na dlouhou trať a s pochybnými výsledky.
• Crocus speciosus – tak tento krokus by to u nás měl dávat ze všeho nejlépe. Často zvládne vykvést, pokud na něj na podzim alespoň trochu svítí slunce. Odpovídají tomu i pokusy na mé zahradě, kdy právě Crocus speciosus "Conqueror" opravdu vykvetl. Prodává se i v původní formě, kdy je krásně fialový. A nebo v bílé formě "Albus".
• Crocus cancellatus – nižší modrofialový krokus. Zda u nás opravdu kvete, to nevím.
• Crocus kotschyanus (zonatus) – podle některých fotografií jemně lila zabarvený, velmi světlý krokus, podle jiných zase sytě růžový. Prodává se ještě i ve variantě "Alba", tedy čistě bílý. Zda u nás pokvete, nevím, u nás na zahradě se mu zatím nedaří.
• Crocus pulchellus – jmenuje se šafrán okázalý a je lehce bledě modrý. Zda pokvete, nevím.

Následující by měly být také podzimní, ale u nás jsem je nikde ke koupi neviděla: Crocus byzantinus, Crocus laevigatus, Crocus longiflorus, Crocus medius, Crocus nudiflorus, Crocus ochroleucus.

Pokud nějaké podzimní krokusy pěstujete, dejte mi doporučení, které. Za sebe mohu na první pokusy doporučit jen a pouze Crocus speciosus Conqueror.

A co teda vaříš z té dýně?

Patří do blogu o zahradě vůbec nějaké recepty na jídlo? Chvíli jsem zvažovala, zda sem občas takové články dávat, protože z blogu nechci mít jen další blog o jídle, kterých je dostatek a fundovanějších. Ale jestli vám to nebude příliš proti srsti, občas nějaký recept uvidíte. Myslím si totiž, že znát zajímavý recept z obvyklé i nezvyklé zeleniny či ovoce či využití bylinek a plodů je právě ten důvod, proč si danou rostlinku hýčkat na zahradě. A taky už se mne kde kdo ptá, co že je to za hezký keř apod. a hned druhá otázka je: "a když to jde jíst, co z toho pečeš nebo vaříš nebo zavařuješ?" Nebo když návštěvě dám medvědí česnek či patizon, následuje prosba o nějaký ten receptík či tip na zpracování.

Dýni zatím nepěstuji, ale časem budu. Kdo mne zná od malička, nejspíš bude kroutit hlavou, protože jsem dýni v podstatě nejedla. Ani domácí dýňové kompoty, ani dýni ve školní jídelně. Jen několikrát proslazovanou, kandovanou dýni od mojí babičky jsem si dopřávala, to ano, jako parádní sladkost. Jak šly roky, odpor k dýni se neměnil, nepomohly ani ochutnávky dýňových pomazánek na trzích nebo dýňového pyré v restauracích nebo dýňové hranolky. Prostě dýni v její čisté klasické podobě a chuti moc nemusím. Ale já razím názor, že člověk obvykle nemá problém s potravinou jako takovou, ale jen ji prostě neochutnal v nějaké dobré úpravě a receptu. Tady jsou tři recepty, které jsou hvězdou podzimu u nás a miluji je i já, dýňový "nejedlík". Jen jsou to tak trochu specialitky se zvláštními surovinami a ne jen "co dům dal".

Dýňová polévka s lžičkou kari

Jednou jsem v restauraci ochutnala dýňovou polévku od manžela a málem mu pak snědla celý talíř. Byla vynikající. Pak ale následoval maraton neslavných pokusů uvařit takovou polévku doma. Zkusila jsem, nejedla jsem. Ani recept v kombinaci s rajčaty. Nebylo to ono. No a pak jsem na to po roce různého zkoušení přišla – dýňová polévka potřebuje pořádný kvalitní vývar a především lžičku kari, teprve potom má ten pravý šmrnc.

Půl dýně hokaido oloupu a nakrájím na kostky. Vhodím do půl litru dobrého kuřecího (nebo zeleninového) vývaru, přidám prolisovaný stroužek česneku (nepovinné) a hlavně jednu lžíci jemné korma kari pasty. Tu jde sehnat ve většině supermarketů, indických specialitách a nebo třeba ve velkých městech v obchodech Marks and Spencer, kde ji bereme my. Vařím, až je dýně měkká a pak v hrnci rozmixuji najemno ponorným mixérem. 

Když je dýně více, polévka je hustá spíš jako pyré nebo kaše. Z máslové dýně či obrovských dýní musím množství vážit. Dávám kolem 400g na půl litru vývaru. Když mám v lednici vyrobené dýňové pyré (na podzim skoro pořád), je polévka otázkou chvilky, protože jen stačí pyré ve vývaru s korma pastou jen chvilku povařit, v této variantě ale bez česneku. Tuhle polévka vede i u našeho malého synka (jinak odpůrce zeleniny) a jeho malých kamarádů. A mne potom hřeje pocit, že takhle snadno dostanou do bříška pořádnou porci zeleniny a celkem chutně.

Dýňovo-kaštanové lívanečky na snídani

Tady jsem se inspirovala mojí oblíbenou blogerkou Marynou. Má v Brně otevřený obchůdek a vaří a peče vynikající dobroty, mezi nimi právě i dýňové lívanečky. Ty mne dostaly, protože já klasické kynuté lívance vážně dělat neumím a považuji za celkem náročné a složité. Naopak tyto z dýně jsou "relativně" snadné a vždy se povedou. Jen jsem si je upravila na "výživnější" a "ještě víc zdravější" verzi. Hlavně mne hřeje pocit, že i když dítěti a manželovi předkládám na snídani (nebo večeři) sladké jídlo, mají v něm porci zeleniny (dýně), porci vitamínů a minerálů proti únavě a stresu (kaštanová mouka), živiny pro správný vývoj mozku (vejce) a mléčné výrobky na zasycení, kvůli vápníku a s trochou probiotik (tvaroh s kefírem a jogurtem na zdobení). A elegantně a chytře se tady vyhýbám lepku.

Na lívanečky musím myslet dříve než ráno, obvykle už když dýni dostanu nebo koupím. Nejdřív si vyrábím dýňové pyré. Dýni rozpůlím, lžící vydlabu semena a vlákna. Řeznou stranou položím na pečicí papír na plech a peču podle velikosti cca 40 minut až hodinu při teplotě 180 °C, než jde propíchnout lžící. Půlky dýně po vytažení otočím a až trochu vychladnou, lžící vydlabu měkkou dužninu na cedník a nechám odkapat tekutinu. Potom rozmixuji a uchovávám v zavírací míse či sklenici v lednici. Pyré mi vydrží 3–4 dny a mezitím z něj dělám lívance, polévku nebo dort. Ale lze i mrazit.

Na lívancové těsto přijde 300g dýňového pyré, 50g jogurtu a 3 vejce. Vše metličkou dobře promíchat. Potom cca 150g kaštanové mouky (objednávám tu od Adveni, ve velkém, např. tady, je drahá, ale stojí za to.) nejlépe přesáté přes síto nebo cedník, aby se rozbily hrudky. Dávkujte ji postupně, pokud je pyré husté, tak dejte méně, těsto by mělo být takové tekutější. Dále dvě lžičky kypřicího prášku z vinného kamene a pořádně promíchám na těsto. Lze přidat i trochu koření do perníku. Kdyby bylo těsto až moc tektuté a lívanečky se špatně dělaly, tak teprve přidávám mouku. Na pánvi potom na přepuštěném másle (jiný tuk nezkoušejte, změní chuť) dělám malé lívanečky, cca 2 minuty každou stranu. Hotové lívance jsou díky kaštanové mouce přirozeně nasládlé. Bez porce bílkovin by mi manžela a dítě ale nezasytily, takže na ně přidávám krém smíchaný z tvarohu, trochu jogurtu a hlavně kvalitního kefíru (kvůli probiotikům pro správné trávení), který někdy sladím vanilkovým sirupem a nebo ještě lépe přidávám nahoru kousek nějakého dobrého džemu či marmelády. Ideálně domácí.

Dýňový koláč s čokoládou

Tak tímto ohromuji na podzim návštěvy – koláčem založeným na dýni. Ve své podstatě je to vlastně cheesecake. A věřte nebo ne, sklízím s ním celkem úspěchy, na to, že je v něm vlastně v hlavní roli zelenina. Nicméně kopa cukru, smetanové sýry či tvarohy (základ cheesecaku) a čokoláda – to si tady nebudeme nalhávat, že jde o něco zdravého. Je prostě sladký koláč na speciální příležitost. A kaštanovou a ovesnou mouku do něj dávám spíš především kvůli výborné chuti, než bych tím sledovala nějakou "zdravou cestu".  

Nejdříve připravuji korpus. Smíchám 90g kaštanové mouky a 90g ovesné mouky (obojí beru od Adveni), přidám 100g másla na kousky, 1 vejce a trochu koření do perníku. Zpracuji na těsto a obvykle nechám nějakou dobu odležet v ledniče (ale jde to i bez toho). Po kouskách namačkám do formy vyložené pečicím papírem. Mám tu nízkou bílou vlnkovanou z Ikey, v průměru má 29cm. Přikryju pečicím papírem a zasypu fazolemi nebo keramzitem, aby se těsto při pečení nenafouklo (tzv. pečení naslepo). Peču 15 minut na 160 °C, pak sundám zátěž i pečicí papír a ještě 5 minut dopeču pro zpevnění. 

Mezitím, co se peče korpus, připravím krém. Nejprve si ve vodní lázni rozehřeji 80g kvalitní hořké čokolády a nechám trochu schladnout. 450g sýra nebo tvarohu vhodného na cheesecake (např. Philadelphia) smíchám se 100g třtinového cukru, 450 g dýňového pyré, třemi vejci a trochou koření do perníku. Míchám dohladka. Část krému přidám do čokolády a umíchám čokoládový krém. Dýňový krém vliju na korpus, po lžících přidávám ten čokoládový a lehce pohyby lžíce promíchávám, aby vznikly takové vlny. Koláč peču cca 40 minut na 180 °C.

Tolik moje recepty z dýně. Třeba mi časem zachutná natolik, že přijdu na chuť i jednoduchým úpravám - jen pečená, dýňové hranolky či dýňové pyré... ale tak daleko zatím ještě úplně nejsem. A příště už zase něco více ze zahrady než z kuchyně.

Listopad – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v listopadu?

• Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
• Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.

• Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
• A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost. Pokud máte nějaké problémové listí, nepalte jej, ale raději jej zahrabte (více o problémovém listí).
• Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky nebo myší domečky, jako blogerka Monika: Myšáci jsou doma. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, vydlabávání zeleniny je původní Keltská záležitost, byť ti dlabali řepy, hezky si o tom počtěte na blogu O svátku světel. 
• Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, pórek. A nebo si vychutnávejte Podzimní dobroty ze zahrady uvařené a upečené z uskladněného ovoce, zeleniny a ořechů.
• Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
• Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
• Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy (více o sázení stromků). Založit si můžete i květnatou louku.
• Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
• Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?