No, vánoční svátky už máme za sebou. Ale jestli je ve Vás ještě ta krásná nálada, kdy chcete lidi kolem sebe obdarovat, co takhle dát něco i přírodě kolem? Obvykle zde dávám několik různých tipů, ale letos vám chci napsat o jedné věci, která se mi hodně líbí.

Hnutí Brontosaurus spustilo pěkný web Darkyprirode.cz, díky vtipně pojatým dárkům tam můžete pomoci čištění a vyvěšování ptačích budek, čištění studánek, sázení stromů i tvorbu domečků pro hmyz. Já si je letos vybrala kvůli milé osobní zkušenosti. V naší vesnici působí už rok lesní školka pro děti, obec jí propůjčila krásný velký neosázený pozemek u lesa a letos se zakladatelům a zakladatelkám školky podařila velká sázecí akce. Každý, kdo měl chuť a sílu, mohl přijít na podzim sázet stromy, živé keře i ovocné keříky. Šla jsem taky a jak jsem hloubila v té kamenité půdě díru pro aronii, chvíli jsem si s dvěma brontosauřicemi povídala. 

Stačila mi opravdu chvilka na to, abych poznala, že do toho sázení dávají ty holky srdce a že jim opravdu nejvíc jde o ty stromy a přínos pro děti a pro všechny okolo. A jestli jsou tam všichni ostatní stejně fajn jako tyhle dvě brontosauřice, tak jsou to lidi na správném místě. Proto vám zde píšu právě o nich, přijde mi, že to s tou pomocí přírodě totiž myslí opravdu velmi vážně.

Zajímalo by mne, co si o naší výzdobě zahrady myslí sousedé. Vkusná či kýčovitá? Těžko říct.

• po tom, co přestali vydávat český časopis Zahrada v obrazech, se postupně koukám po nějakém jiném plném krásných obrázků. Kamarádka mi zatím doporučila časopis Gardens illustrated, který není zaměřený na přírodní zahrady, ale na krásné anglické (trvalkové) zahrady. Pro milovníky květin je tam záplava nádherných fotografií ze zahrad a k tomu popisky jednotlivých odrůd květin a užitečné informace. Časopis lze i u nás odebírat v papírové podobě (http://zahranicni.magaziny.cz/gardens-illustrated/), ale je to hodně drahá záležitost. Levněji to jde v podobě elektronického předplatného (přes aplikace pro Apple nebo Android: http://www.gardensillustrated.com/issue/special-issue, ale ty nejde tak snadno někomu věnovat jako dárek. Případně pro klasické počítače přes Zinio).

Gardens Illustrated – časopis pro milovníky květin a anglických zahrad.

Znáte to pořekadlo o kovářově kobyle, která chodila bosa? Slovo dalo slovo a je na čase, aby i holka z IT začala mít modernější a hezčí a hlavně "responzivní" vzhled blogu, jak se na dnešní dobu patří. Ať blog i na tabletu mojí maminky vypadá hezky a jde dobře číst. Tak do toho jdu. Mějte prosím tedy trpělivost, pokud se v následujících týdnech s blogem něco bude dít. Měl by se snad obléct do nového kabátu a než jej odladím, tak to chvíli zabere.

V minulém díle mého malého seriálu o pěstování vinné révy jsem rozebírala vedení révy a střih, v předminulém jsem popsala zasázení révy. No a teď ještě zbývá popsat, co s tou vysazenou révou vlastně dělat, jakmile se vynoří ze země první výhonky.

Snad v každé textu o pěstování vinné révy o nich najdete zmínku. Jedná se kořeny rostoucí z roubu nebo obecně blízko povrchu. Co to znamená? Vzpomeňte si, jak jste sazenici révy sázeli  – kde jste na ní viděli kořeny? Až dole. A právě tam mají pořád být. Takže jakékoliv kořeny, které rostou příliš blízko roubovaného místa nebo příliš blízko povrchu, jsou právě ty rosné. Říká se jim tak, protože je réva využívá "po letních rosách i pro poměrně malé srážky" (cituji z diskuze http://www.zahrada.cz). Révě sice umí docela efektivně přivést více vody, ale v případě velkého sucha nebo holomrazů se tyto kořeny snadno poškodí. Pokud se réva v prvních čtyřech letech zaměří na tvorbu rosných kořenů namísto zakořeňování svých hlavních kořenů, snadno odumře.

To je hlavní důvod pro to, proč byste tak dvakrát ročně po dobu prvních tří až čtyřech let měli odhrnout hlínu u roubované části sazenice a rosné kořínky odřezat, aby na ně réva tolik nespoléhala. Asi je prý celkem jedno, kdy v průběhu roku se tyto kořínky odstraňují. Nejlépe za zamračeného počasí.

Při sázení révy bylo potřeba nahrnout přes vyčnívající část takový kopeček hlíny, neboli "hrůbek" či "růvek". Ten chrání roubovanou révu proti mrazům a jarním mrazíkům. Na sazenici révy ale nemůže zůstat celou dobu, protože by dřevo kmene špatně vyzrávalo. Takže obvyklý postup je ten, že se koncem srpna kopeček hlíny odhrne a začátkem listopadu, než přijdou mrazy, opět přihrne. A takhle pořád dokola rok za rokem. Je to docela pracné, takže se asi ptáte po smyslu této činnosti i v době, když je réva starší... nahrnutím hlíny se chrání proti mrazu spodní záložní pupeny nad místem roubování. Vinaři si tyto záložní pupeny opečovávají, aby mohli v případě extrémně silných mrazů a zmrznutí celého keře révy vypěstovat nový kmínek. To je celé.



Tvorba kmene

Tvorba kmene – 1. rok života révy

Jakmile na jaře vykouknou první révové výhony z nově zasazené sazenice, je jediným cílem na první rok života révy jí vytvořit kvalitní a pěkný kmínek. Ze všech rostoucích výhonů se brzy vybere jeden nejhezčí a nejpřímější a ostatní se odstřihnou. O ten jeden se celý rok pečuje. Vyvazuje se k tyčce pro co nejpřímější tvar. Odlamují se tzv. zálistky (jinde nazývané i "fazochy") – což jsou vlastně takové postranní "výhony" na budoucím kmínku. Kmínek totiž chcete mít do budoucna holý a žádné postranní větve na něm být nemají. Samozřejmě samotné listy vyrůstající z budoucího kmínku révě nechte, potřebuje je k životu.

Co když je budoucí kmínek příliš bujný a roste hodně do výšky a už přeroslt drátěnku? Nevadí, nechte jej, i když přepadává, nezkracujte v průběhu roku. Brzké zkrácení by révě uškodilo, na zkrácení kmínku si počkejte až na únor nebo březen (více o tématu v textu http://www.vinarskepotreby.cz/zapestovani-kminku/).

Co když réva vůbec do výšky kmínku nedorostla? To se stane, když nemá sazenice dost živin v půdě a dost vody. V tom případě musíte začít znovu. Na jaře seříznete ten malý kmínek jen na dva pupeny těsně nad zemí a čekáte, až z těch pupené začne znova réva růst a znovu zkusíte zapěstovat kmínek. Kmínek by se totiž neměl dělat "na etapy", aby se nenarušil co nejvíce přímý tok vody a živin.

Tak takhle ne. Bez vyvazování, bez vylamování zálistků a bez zalévání mi réva samozřejmě nevyrostla. V tomto případě se "líné" zahradničení bez informací nevyplatilo a musela jsem za rok začít úplně znovu.

V době řezu vinné révy je potom potřeba kmínek zkrátit na velikost, jakou potřebujete. Z výhonů, které potom začnou růst, zapěstováváte teprve "rameno" révy, tedy tažeň. Tažeň necháte nejdřív růst vzhůru (to je přirozený směr růstu révy) a ohnete jej až opět v době řezu révy. Kmen révy už necháváte hezky holý a čistý, cokoliv z něj vyrůstá jinde než nahoře (zálistek, list, "větev", "výhon") je potřeba zavčas vylomit, aby na kmeni nevznikaly řezné rány a trhliny. Na tažni také vylamujte zálistky (ty boční výhony, které révu rozvětvují).

Tvorba kmene – 3. rok života révy

V době řezu vinné révy ohnete vybraný tažeň do správné polohy a zastřihněte jej na potřebný počet pupenů. Z nich už vyrostou výhony, na kterých se tento rok můžete dočkat úrody.

U rýnsko-hessenského vedení existuje možnost "zkratky". V případě, že je réva dostatečně bujná a dorostla vysoko, ohýbá se její vrchní část rovnou jako tažeň už na počátku 2. roku života révy, více v obrázkovém  návodu: http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Nedoporučuje se ale v takovém případě ponechat moc květů (a potažmo hroznů), protože by se réva mohla takhle brzy přetížit a špatně růst.

Přiznávám, že tak daleko ještě s mojí révou nejsem. Nevím vůbec nic o ochraně před škůdci a řešení nemocí a nejspíš to budu zjišťovat, až daná situace nastane. Ono radit něco k tomuto tématu ani moc nejde, protože velmi záleží na zvolené odrůdě, stanovišti, podmínkách a dalších faktorech. Například můj děda révu nijak "nestříkal" a rostla mu, ale věřím, že na některých místech se zahradníci bez ochranné péče asi neobjedou. Co ale vím je, že jí budu každý rok přisypávat kompost. A že budu v její blízkosti pěstovat květiny, jako to dělají bio vinaři kvůli přilákání hmyzu.

(Bio)vinaři využívají květin na vinici pro přilákání hmyzu (zdroj obrázku: http://www.westerntaste.com/2012/04/wine-of-month-novas-winemakers.html).

V knihách a návodech jsou často zmíněné tzv. zelené práce na vinici, se kterými byste každý rok měli počítat. O co se jedná? Vezmu to jedno po druhém:

Toto je konec mojí malé série o pěstování vinné révy pro laiky. Doufám, že jste si zde našli něco užitečného pro vaše pěstování. A pokud jsem někde něco napsala špatně, opravte mne v diskuzi.

Obrázky:
Wine of the Month: Novas Winemaker's Selection 2010; WesternTaste.com, na http://www.westerntaste.com/2012/04/wine-of-month-novas-winemakers.html

Květen

Srpen

Září

Říjen


Listopad




Chcete větší inspiraci? Doporučuji sérii článků pana Svobody:
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_1.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_2.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_3.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_4.htm

nebo diskuzní fórum: http://www.zahrada.cz/forum/drobne-ovoce/chci-se-napast-na-zahrade-152887/?stranka=2

Jaro? Ale kdepak, listí napoví, že je to podzimní fotka.

Zkusila jsem jen pár květů v trávníku a pár květů ještě tolik parády nenadělá. Lépe by podzimní krokusy vypadaly někde ve skupince.

• Podzimní krokusy se mají stihnout zasadit koncem srpna až počátkem září, aby stihly ještě kvést. Důležité je zalívat cibulky v případě suchého konce léta. Ale ne zas, aby stály ve vodě.
• Nemusíte se bát listopadových mrazíků, podzimní krokusy zvládnou až mínus šest stupňů.
• Na jaře se nelekejte, když krokusům ještě vyraší listy. Potřebují je, aby vytvořily nové cibulky, které pak na podzim pokvetou.
• Podzimní krokusy kvetou v době, kdy už slunce slábne, takže bezpodmínečně musí být na místě, kde ještě na podzim slunce svítí. Pokud je budete sázet pod stromy, tak jedině pod ty, které stihnou shodit všechno listí už do půlky října.

• Crocus sativus – nejznámější podzimní krokus je nejspíš krokus setý. I když se u nás prodává, málokomu se jej ale povede pěstovat. Alespoň dle diskuzí. Někteří tvrdí, že je na něj u nás již zima. Často se stává, že listy vykouknou, ale šafrán kvést nechce (a o jeho blizny vlastně všem jde). Já to beru jako výzvu a budu to s ním dál ještě postupně zkoušet, ale nejspíš to bude běh na dlouhou trať a s pochybnými výsledky.
• Crocus speciosus – tak tento krokus by to u nás měl dávat ze všeho nejlépe. Často zvládne vykvést, pokud na něj na podzim alespoň trochu svítí slunce. Odpovídají tomu i pokusy na mé zahradě, kdy právě Crocus speciosus "Conqueror" opravdu vykvetl. Prodává se i v původní formě, kdy je krásně fialový. A nebo v bílé formě "Albus".
• Crocus cancellatus – nižší modrofialový krokus. Zda u nás opravdu kvete, to nevím.
• Crocus kotschyanus (zonatus) – podle některých fotografií jemně lila zabarvený, velmi světlý krokus, podle jiných zase sytě růžový. Prodává se ještě i ve variantě "Alba", tedy čistě bílý. Zda u nás pokvete, nevím, u nás na zahradě se mu zatím nedaří.
• Crocus pulchellus – jmenuje se šafrán okázalý a je lehce bledě modrý. Zda pokvete, nevím.

Následující by měly být také podzimní, ale u nás jsem je nikde ke koupi neviděla: Crocus byzantinus, Crocus laevigatus, Crocus longiflorus, Crocus medius, Crocus nudiflorus, Crocus ochroleucus.

Pokud nějaké podzimní krokusy pěstujete, dejte mi doporučení, které. Za sebe mohu na první pokusy doporučit jen a pouze Crocus speciosus Conqueror.

Dýňová polévka s lžičkou kari



Dýňovo-kaštanové lívanečky na snídani

V minulém článku jsem začala psát o tom, jak se snažím jako laik vyznat v pěstování vinné révy. Teď pokračuji především na téma vedení révy a řezu a snad vám pomůžou i laické nákresy. Na případné nepřesnosti prosím upozorněte v diskuzi.

Dlouho pro mne vedení révy bylo španělskou vesnicí. Který způsob si mám vybrat? Co dělat na zapěstování a co potom každý rok? A proč je to vůbec tak složité? Nejde to nějak jednoduše?

Všechna ta popsaná pravidla a způsoby pěstování révy vycházejí z jediného hlavního principu. Vinná réva totiž plodí především na nových výhonech, které vyrostou z loňského dřeva. Takhle to funguje a takhle bude nejlépe plodit. A teď si to představte, máte před sebou už dřevnatou rozvětvenou liánu vinné révy a jak najednou poznáte, které výhony jsou ty loňské, které máte sledovat? Měli byste je sledovat, protože pokud necháte dlouhých výhonů moc, réva to nemusí zvládat a některé odumřou. Nebo bude slabá úroda, či nedozrají. A právě proto vznikla vedení révy a různé postupy, aby si člověk dobře pamatoval, které výhony jsou které a co a jak a celý ten postup "optimalizoval". 

Mnoho vedení má podobné prvky. Zapěstovaný tlustý kmen vinné révy, které reprezentuje to staré dřevo a většinou se neseřezává. Může být rovný a nebo zapěstovaný i do vodorovného "tlustého" ramene ze starého dřeva (tzv. kordon). Z kmene, ať již rovného nebo zatočeného vedou krátká nebo dlouhá "ramena", obvykle se jim říká kterým se říká tažně. Tažně reprezentují "loňské dřevo", jsou zdřevnatělé, ale tenké.  Někdy dlouhé, někdy jen kratičké. A teprve z těchto tažňů vyrůstají z oček, neboli pupenů, mladé nové výhony s květy a posléze krásnými hrozny vinné révy.

Tak a teď nastává otázka, které vedení si vybrat. Můžete najít spoustu kritérií a rad:

• Jedno kritérium je výška toho hlavního kmene révy, tj. starého dřeva. Vysoká vedení s vysokým kmenem musí volit zahradníci v okrajových oblastech. Platí, že čím víc starého dřeva, tím méně réva namrzá. Střední vedení je nejlepší volbou oecně pro začátečníky v naší republice. A nízké vedení mohou použít spíše zkušenější pěstitelé někde na jižní Moravě.
• Také platí, že stolní odrůdy obvykle potřebují hodně starého dřeva (tedy nejlépe vysoký nebo zatočený kmen révy) a méně pupenů na tažni, aby se nepřetížily. Zároveň jsou prý ale nejkvalitnější hrozny až teprve za třetím pupenem v řadě od kmene.
• Čím méně tažňů, tím je méně úrody a tím i vyšší cukernatost a kvalita pro vína a mošty.
• Pokud má být na tažni více než 10 pupenů, je potřeba jej ohnout do oblouku, aby výhony rostly pravidelně.
• Některé odrůdy vinné révy plodí více na "zadních očkách", jiné na "předních očkách" a podle toho potřebují spíše dlouhý a nebo krátký tažeň.

Pokud jste však laici, jako já, nejspíš oceníte název nějakého vedení, které právě zvládne i úplný laik. A tím je, podle diskuzí a různých odkazů, nejlépe tzv. rýnsko-hessenské vedení. Je v několika variantách (vodorovné tažně i tažně jako oblouky), má snadný řez a není tam tolik co "zblbnout", proto se doporučuje začátečníkům. Já si myslím, že jeho oblibě přispívá i to, že jeden milý zahradník pod přezdívkou Jerome zveřejnil obrázkový návod zapěstování tohoto vedení pro laiky: http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Dále se nechává popínat pergola, často pomocí tohoto obyčejného laického způsobu: http://www.kozelzahradnikem.info/rez-vinne-revy/ a nebo ve variacích na takové "zvednuté a zatočené" rýnsko-hessenské vedení.
Ještě si dovolím vsuvku k vedení s názvem Vertiko. Je hezké, líbivé a doporučuje se do zahrad. Nicméně to, že se doporučuje do zahrad, vůbec neznamená, že jej zvládne stříhat laik. Jakmile se podíváte na pár diskuzí, hned zjistíte, že na Vertiko by si měl troufnout až pokročilý pěstitel révy.

O čem je tedy ten každoroční řez révy? Jen o tom, že se snažíte pro příští rok opět nachystat "loňské dřevo", ze kterého vyrostou nové výhony tak, aby měly výhony dost místa. Nic jiného to není, jen vracíte révu opět na začátek. Nejlépe se to pokusím ukázat právě na zjednodušené variantě rýnsko-hessenského vedení révy:



Máte před sebou kmen (staré dřevo), tažeň (loňské dřevo) a výhony, ze kterých jste sklízeli hrozny. V době, kdy se réva stříhá (únor-březen), si vyberete jeden výhon, na kterém byly loni hrozny. Nejlépe ten nejblíže kmínku. Všechny ostatní výhony odstřihnete a ten jeden, co zbyl, ohnete do podoby nového tažně. Nejlépe jde ohýbat v době, kdy už v něm proudí míza. Z jeho pupenů vyrostou na jaře nové výhony a na podzim zaplodí. A tak stále dokola.

O zásobních čípcích
Líbí se vám ten můj zjednodušený nákres řezu révy? Asi se ale divíte, že tam nemám takové malé "kolíčky" či "výrustky", které se jinde na obrázcích označují jako zásobní čípky. Zásobní čípky jsou totiž vlastně jen taková vychytávka. Dnešní vinaři si podle některých článků a textů (např. http://www.vinarskepotreby.cz/zasobni-cipek-ano-nebo-ne/) nejsou jisti, jestli je vhodné jej používat nebo ne a jen ti zkušení obvykle vědí kdy a jak zásobní čípky správně používat. V hessensko-rýnském vedení se při řezu, který jsem nakreslila, vlastně neustále v průběhu let prodlužuje kmen vinné révy. Správně umístěný zásobní čípek je taková záloha jednoletého dřeva, ze které lze kmen révy opět "zmenšit", většinou proto, aby se vešel do drátěnky na vinohradu. (Znáte jiný důvod? Pište, prosím.)
Jak révu řezat, pokud chcete zásobní čípek používat? Něco lze pochytit z nákresů ze stránky http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Poprvé se z révy vyberou 2 výhony nejblíže kmeni. Ten bližší se seřízne za druhým pupenem a vzniká z něj zásobní čípek. Ten druhý se ohne a použije jako tažeň. A každý další rok se výhon, který vyrůstá ze zásobního čípku, použije jako tažeň. A naopak jeden z výhonů na tažni jako zásobní čípek.

Načasování řezu vinné révy
Na téma správného načasování řezu najdete snad nejvíce protichůdných názorů na všech diskuzích. Platí pravidlo, že neořezaný keř má větší zásobu živin ve dřevu a proto je lépe mrazuvzdorný. Neměli byste tedy řezat dřív, než pomine riziko velkých mrazů, které by révu mohly zničit. Na druhou stranu, jakmile začne do révy proudit hodně míza, z řezných ran réva velmi tzv. slzí a oslabuje ji to. Takže příliš pozdní řez také škodí. Pokud používáte dlouhé tažně, platí, že tažeň se lépe ohýbá a vyvazuje v momentě, až je v něm nějaká míza, jinak by mohl prasknout.
Mně se líbilo doporučení z jedné diskuze. Řežte v době od Matěje (24. 2.) do Josefa (19. 3.), tím toho moc nepokazíte. Velké mrazy už obvykle nebudou hrozit, ale pupeny ještě nebudou nalité.

A někdy příště napíšu ještě poslední díl série o tom, jak se do nějakého typu vedení od zasazení sazenice vůbec dostat a co dělat s révou v prvních letech. Snad jsou pro vás tyhle informace nějak užitečné.

Révu mám vysazenou už tři roky jen tak bez zásahů, neboť s těhotenstvím a malým synkem nějak nebyl čas ji "řešit" a navíc téměř nerostla. Při čtení knih i článků mi z toho všeho šla hlava kolem a pořád jsem nechápala způsob zapěstování, ani jednotlivá vedení, nic. Ale tenhle rok se konečně začínám révě na zahradě trochu věnovat.

Sepsala jsem si pár zásadních poznatků, které by laik měl vědět, než se pustí do vybírání, hledání, složitých návodů a z pojmů "očka", "osečkovat" či "kordón" mu vše přijde jako ze španělské vesnice. Pokud v odborných textech tápete a vlastně vám jde jen "o pár sazenic na chuť", zkuste si nejdřív přečíst něco od amatéra, který se v tom snaží vyznat. A kdo se vyzná, ten mne kdyžtak v diskuzi opraví, pokud něco píšu špatně.

Moje pokusné révové vedení.

Obecně o pěstování révy
Vinná réva je popínavka. V přírodě by se přirozeně pnula po jiných stromech dál a dál a plodila na nových výhonech vyrůstajících z loňského dřeva. Jenže tento přirozený způsob se moc nehodil lidem, kteří její chutné plody chtěli ve velkém pěstovat na výrobu vína. A tak vznikaly různé způsoby a vychytávky, jak docílit co nejlepší úrody v daných klimatických podmínkách. Už z tohoto vyplývá, že pěstovat révu líným způsobem "zasadit a nechat žít" nebude dlouhodobě vést k výsledkům. Minimálně ne v našich končinách. Spíše je lepší sklonit se před roky prověřenými způsoby našich předků a nastudovat si nějaký ten speciální fígl na pěstování.

Správné místo
Původní místa vinné révy hledejte rozhodně na jihu. I u nás přirozeně roste především v lužních lesích. Proto jí svědčí slunné místo s teplou půdou, chráněné před severními větry, ale s občasným mírným průvanem, aby osychaly listy a netrpěly chorobami. Problémy mívá v mrazových kotlinách. Sedí jí chráněné jižné svahy, chráněné místo u jižní zdi domu, pergola směřovaná na jih. Když takové fajn místo najdete, nemusí vás pak až tak moc trápit nadmořská výška. Stačí si pak sehnat sazenice od někoho, kdo pěstuje vinnou révu ve vyšší nadmořské výšce, u nás se na to specializuje například pan Jedlička (http://www.revajedlicka.cz/). Ideální je podívat se po okolí a po sousedních zahradách. Já šla do pěstování révy v cca 490 m n. m. právě po tom, co jsem uviděla krásné hrozny v jedné zahradě při procházce naší vesnicí. A pokud chcete o pěstování révy v nevinařských oblastech vědět více, doporučuji PDF přímo od pana Jedličky:
http://www.revajedlicka.cz/resources/publikace_a_vystavy/publikace/knihovnicka/reva-knihovnicka.pdf

Výběr správné odrůdy
Jedním z hlavních kritérií, které by vás jako laika mělo zajímat, je, zda je réva roubovaná. Roubování na odolné podnože je nutné od té doby, co tady řádil révokaz (mšička révokaz – škůdce vinné révy). Pravokořenné sazenice (tj. ty, které si můžete o nějakého známého nařízkovat a připravit podle návodů sami) si mohou dovolit pěstovat jen zahradníci v opravdu vysoce okrajových chladných nevinařských oblastech naší republiky, tam je totiž prý mšičce révokazu zima. A nebo ti, kteří chtějí experimentovat a zkoušet. Například v propustných písčitých půdách révokaz neřádil a občas se něko zamýšlí nad tím, jak by s ním šlo bojovat jinak (např. text zde).
Další kritérium obvykle je, zda moštovou odrůdu, nebo tu stolní. U moštové šlechtitelé sledovali především obsah cukru a aromatických látek. Bobule jsou maličké, se spoustou pecek, hodně silně aromatické, ideální na výrobu vína a moštů. A nebo pro opravdové labužníky, kterým přijdou hrozny z obchodů všechny mdlé.
Naopak stolní odrůdy jsou šlechtěné kvůli přímé konzumaci, takže jsou hrozny velké, sladké a s pevnou dužninou. Obvykle se z nich ale nedělá víno a ani ten mošt. Mnohdy bývají méně odolné a méně mrazuvzdorné. Je potřeba volit takové révové vedení, aby mělo co nejvíce starého dřeva.
Lidé z nevinařských oblastí ještě musí více sledovat, zda se odrůda pyšní slovy "mrazuodolná" a "odolnější" a spíš vybírají z těch, které dozrávají dříve. Já si v naší nadmořské výšce 490 m n. m. jednoduše nechala poradit od prodejce sazenic (u mne to byl právě pan Jedlička).
Co se týká počtu sazenic, můžete si koupit třeba i jen jednu, réva je totiž samosprašná. Pokud jich na zahradu plánujete víc, je dobré si rozmyslet, jaké vedení révy - tj. samotný způsob efektivního pěstování révy - vlastně chcete zkoušet. Podle toho se odvíjí totiž vzdálenost sazenic od sebe.

Dobře ji zasadit

Bez pořádné přípravy půdy nám moc nerostla.

Tak přesně v tomto bodě jsem udělala zásadní chybu. Prostě jsem jen révu dala do země a to je vše. Žádná příprava, nic. A pak jsem se divila, že mi po tři roky nevyrosla výš, než na 40 cm a snaha o zapěstování jakéhokoliv vedení révy byla vlastně nemožná. Je dobré si tedy na začátku uvědomit, že réva se sází na dlouhé roky a péče věnovaná sázení se mnohonásobně vrátí později.
Na každou maličkou sazenici se v první řadě kope obrovská díra, minimálně metrová. A zpět do díry má jít dobrá půda obohacená o dobře vyzrálý kompost. Pokud se podíváte na jakýkoliv návod na sázení révy, vždy zjistíte, že se sazenice nejdřív musí alespoň na 24 hodin do vody a potom je potřeba zkrátit kořeny na cca 10 cm. To totiž výborně podpoří tvorbu nových kořínků a správné zakořenění, proto se to dělá.
Všimli jste si, kde je na sazenici místo tzv. roubu? Takové tlustější místo, kde je srostlé napojení podnože a vybrané révy. Tak toto místo má být 5 cm nad povrchem, když révu sázíte. Mnoho prodejců vám to usnadní a celých těchto cca 5 cm zavoskují, aby místo nevysychalo. Tento vosk nestrhávejte, sazenici zasaďte tak, aby voskovaná část vyčnívala z půdy.  A zasazenou révu pořádně zalijte.
Četli jste si různé návody na sázení a zarazilo vás tam zkracování vršku sazenice na 2 očka? Mne jako laika to tenkrát zarazilo, zvlášť když jsem koukala na zavoskovanou sazenici a vůbec nevěděla, co s tím :-). Vězte, že ty zavoskované jsou už připravené. Mně docela mi trvalo, než jsem zjistila, že "očka" jsou vlastně ty viditelné pupeny, ze kterých na jaře mají vyrašit nové výhony. Celkem hezky a názorně je to sázení vidět na této prezentaci a stejně tak i to zkrácení nevoskované sazenice: http://www.slideshare.net/vinnareva/vsadba-vinn-rvy

Nakonec ještě tu vyčnívající část révy zasypejte opatrně hlínou a vytvořte takový kopeček, tzv. hrůbek. Toto je opatření především proti mrazům a jarním mrazíkům, u nás v České republice je dělat musíme. U nevoskovaných sazenic chrání hrůbek vinnou révu navíc před vysycháním, voskované sazenice nevyschnou právě díky vosku.

Takhle jsme zasázeli révu my, pod hrůbkem z hlíny je zahrabaná, aby nezmrzla. Kameny jí potom mají akumulovat teplo.

V druhé části článku se pustím do výběru vedení révy, odstraňování tzv. rosných kořínků, zapěstování vedení a vůbec celou tu péči od té chvíle, co vám začnou z půdy koukat první zelené révové výhony.

Skluzavka je přesně ta věc, kterou si člověk obvykle neplánuje do zahrady dříve, než má dítě. Než se nám narodil synek, o skluzavce jsme vůbec nepřemýšleli. Ta pravá chvíle, kdy se nám myšlenka skluzavky vloudila do hlavy, přišla u nás až teprve se stavbou domu.

Když jsme se procházeli po pozemku a vytyčovali si půdorys domu, přišel nám náš svah opravdu jen maličko mírný. Vlastně takové nic. Ale když nám tam vyrostla základová deska našeho bungalovu, už bylo vidět, jak je to naše "maličké převýšení" vlastně obrovské. A místo nízkého pozvolného svahu bylo jasné, že si musíme poradit s téměř dvoumetrovým převýšení na malém prostoru. S manželem nejsme zrovna příznivci klasických okrasných skalek, a tak začaly padat nápady od jahodové skalky, přes okrasné vodopády a potůčky, až právě i po skluzavku pro synka. Dokonce se nám kamarádka nabídla, že nám svoji 150 cm vysokou, plastovou po svých dcerách přenechá. A tím to bylo zpečetěno. Bude skluzavka.

Na jaře nastoupily UNC stroje a začaly vršit hlínu a kameny a modelovat podobu naší vyvýšené terasy a toho svahu. Je neskutečné, jak se představy člověka liší. Dokud tam nenavršili naši stavaři hlínu, stále jsem si v hlavě představovala ten svah takový malý a mírný. Ale najednou přede mnou vyrostlo něco, nad čím mi spadla brada a zespod nebylo téměř vidět nahoru. Jak budeme chodit dolů? To vážně potřebujeme skluzavku, už jenom kvůli tomu, abychom se dostali bezpečně do zahrady! A navíc začala být jasná další věc – 150 cm vysoká nabídnutá skluzavka nebude stačit... svah narostl na nějakých 185 cm výšky. Jenže ta myšlenka skluzavky ve svahu už nás tak dostala, že jsme ji chtěli za každou cenu. Prohledali internet, obešli městská dětská hřiště a nakonec k nám nějakou přepravní společností putovala obrovská laminátová 179 cm vysoká skluzavka od zlínské firmy L.A.S.T. Zmiňuji jejich název, protože tam byla opravdu moc milá paní a celkově jsme spokojení.

Akorát, jakmile výška skluzavky překročí metr a půl, už nejde najít levné plastové a musí se jít do těch laminátových. U nás to taky znamenalo, že jsme z napjatého rozpočtu dali asi tak 3–4 více peněz, než bychom dali za tu obyčejnou nižší. Oddálily se tím investice do rostlin a stromků, ale nelitujeme, syn a jeho kamarádi skluzavku zbožňují a i dospělé návštěvy se leckdy ptají, jestli jim nosnost skluzavky dovolí vrátit se na chvíli do dětských let a pořádně se sklouznout.

Okrasná lana a přirozená zábrana ze zakrslých borovic - takhle se nám vstup na skluzavku líbí nejvíc.

Nástupní plošinu na skluzavku nám vyrobil můj táta, stejně jako sloupky na ozdobný provaz. A koupili jsme borovičky (černá borovice, pomalu rostoucí Helga), aby měly děti takovou přirozenou zábranu a nepodlézaly pod zábradlím a nespadly nám dolů.
Co se týká dojezdu, vymysleli jsme si ohraničenou plochu plnou maličkých kamínků. Jednak na ně byl syn z městského dětského hřiště zvyklý a mně chyběla plocha, kde bych si mohla procvičovat své nohy a posilovat v létě bosky nožní klenbu. Navíc je to ideální hrací plocha, synek si hned přemístil auta a lopatičky z písku sem. Jen bude trochu oříšek udržet ty kamínky v kamínkovišti a ne všude kolem. Okraje manžel vytvořil z pryžových obrubníků, protože jsme měli strach, že by si o betonové či dřevěné mohly děti rozbít hlavu, když by ze skluzavky vyletěly.

Kromě pískoviště máme teď vlastně i "kamínkoviště".

Kamarádi si z nás dělají legraci, že si z naší zahrady vlastně děláme takové druhé vesnické dětské hřiště. Trampolína, skluzavka, pískoviště, venkovní metalofon, tunely, cestičky, sloupkový chodníček... no vlastně mají pravdu. A nám to vůbec nevadí, spíše jsme na to hrdí. Ten náš svah by totiž bez skluzavky byl vlastně hrozně moc smutný :-)