Myslete o svátcích i na přírodu

No, vánoční svátky už máme za sebou. Ale jestli je ve Vás ještě ta krásná nálada, kdy chcete lidi kolem sebe obdarovat, co takhle dát něco i přírodě kolem? Obvykle zde dávám několik různých tipů, ale letos vám chci napsat o jedné věci, která se mi hodně líbí.

Hnutí Brontosaurus spustilo pěkný web Darkyprirode.cz, díky vtipně pojatým dárkům tam můžete pomoci čištění a vyvěšování ptačích budek, čištění studánek, sázení stromů i tvorbu domečků pro hmyz. Já si je letos vybrala kvůli milé osobní zkušenosti. V naší vesnici působí už rok lesní školka pro děti, obec jí propůjčila krásný velký neosázený pozemek u lesa a letos se zakladatelům a zakladatelkám školky podařila velká sázecí akce. Každý, kdo měl chuť a sílu, mohl přijít na podzim sázet stromy, živé keře i ovocné keříky. Šla jsem taky a jak jsem hloubila v té kamenité půdě díru pro aronii, chvíli jsem si s dvěma brontosauřicemi povídala. 

Stačila mi opravdu chvilka na to, abych poznala, že do toho sázení dávají ty holky srdce a že jim opravdu nejvíc jde o ty stromy a přínos pro děti a pro všechny okolo. A jestli jsou tam všichni ostatní stejně fajn jako tyhle dvě brontosauřice, tak jsou to lidi na správném místě. Proto vám zde píšu právě o nich, přijde mi, že to s tou pomocí přírodě totiž myslí opravdu velmi vážně.

Jak jsme zahradu vyzdobili na Vánoce

Adventní čas mám ráda. Vždycky jsem bloumali a stále bloumáme vesnicemi a přitom obdivujeme vyzdobené předzahrádky a nebo nakukujeme do zahrad a těšíme se na každý vánočně zdobený keř či stromek. Světélka, baňky, věnce z přírodnin na dveře, ale také ozdobené buxusy, svíčky, proutění sněhuláci i nazdobené sáně. Něco je vkusné, něco kýčovité, ale nejspíš to znáte – hranice mezi vkusný a kýčovitým je velmi tenká. Co člověk, to jiný názor a pohled na věc. A tak zatímco já a manžel někdy ohrnujeme nos nad zběsile blikajícími světýlky na stromku, synek je naopak z takové dekorace naprosto nadšený.

Zajímalo by mne, co si o naší výzdobě zahrady myslí sousedé. Vkusná či kýčovitá? Těžko říct.

Ještě v září jsem si myslela, že o letošní zahradní vánoční výzdobě těžko budu něco psát. Jednoduše nebylo co pořádně zdobit. Rozpočet po stavbě domu byl napjatý a investice do jedličky tak akorát ze světa snů. Nehledě na to, že normální a severské a kavkazské jedličky prostě v zahradnictví v okolí téměř nejsou, všude na nás koukaly jen ty španělské a stříbrné. Mohla jsem si jedličku tak akorát přát od Ježíška.
A věřte nebo ne, on mi to opravdu nějak zařídil. V říjnu nám manželovi rodiče totiž věnovali nádherný dar – překrásnou dvoumetrovou (a velmi drahou) kavkazskou jedli. Nádherně rostlou, s pořádným kořenovým balem. Byla taky pořádně těžká, takže tchán musel manželovi s jejím zasazením pomoci. Splnil se nám s manželem malý sen o krásné jedličce, která je zasazená hned naproti oknům z jídelny. A navíc na synka už nefouká, když si chce hrát na takovém tom kupovaném pískovišti.
Se zasazenou jedličkou jsem ale honem začala procházet inspiraci na výzdobu a shánět materiál. Když máme takovou krásnou jedli, musí přece na Vánoce taky krásně vypadat. Nejvíc mne nakonec zaujal tento ozdobený stromeček na Pinterestu: https://cz.pinterest.com/pin/298996862732405846/. Juta, baňky a hvězdičky vytvořené z klacíků nabarvených bílou barvou. Přírodní a milé. Ale ve shonu v práci a starostem okolo domu a tak jsem se nakonec místo vlastní tvorby zmohla jen na prosté objednání ozdob: malované proutěné hvězdy z aranžérských potřeb a bílá svatební organza. Ekologické to není, ale naší jedličce to náramně sluší:

Fialová barva zdobí zahradu nejen v létě, ale i zimě.

Jedlička nakonec není jediným ozdobeným stromem na naší zahradě. Ale začnu pěkně popořadě. Od té doby, co s manželem už slavíme Vánoce spolu (tj. deset let), zdobíme si taky stromeček po svém. Manžel vybírá ozdoby a vše ladí do nejlepšího vzhledu a designu a náš stromeček patří k takovým těm moderním stylovým sladěným. Je to rozdíl oproti tomu, co jsem zažila jako malá. U nás se na stromeček daly vždycky všechny ozdoby, které byly doma, nezávisle na velikosti stromečku. Barevná výrazná všehochuť, která taky měla své kouzlo.
Každý rok nějaké ozdoby dokupujeme, každý rok se výzdoba nějakým směrem posouvá. Často se stává, že nějaké baňky zůstavají v krabicích nevyužité, protože už se nehodí. Některé neviděly stromeček mnoho let a tak jsem jim před dvěma lety udělala vlastní krabici. Asi správně tušíte, že s nadpisem "zahrada". Letos jsem ji se synkem slavnostně přinesla a protože na zahradě zatím moc jiných jehličnanů nemáme, ozdobili jsme si sladkovišeň:

Sladkovišeň je ještě maličká, na většinu větví jsme dosáhli. Byli jsme hodně opatrní především na pupeny.

Pár ozdob dostal i můj převislý modřín. Zdobit takové modřínky začala moje tchýně a ten nápad se mi tehdy moc líbil. Využila jsem opravdu každičkou ozdobu, co jsem si kdy schovávala. Zdobení z kupovaných adventních věnců, zvonečky i háčkovaného andělíčka, kterého jsem si kdysi jako malá koupila na trzích a zdobila si s ním větvičky v mém pokojíčku.
A protože jsme zahradu nazdobili už první adventní neděli, tuším, že vás bude zajímat, jak to tyhle ozdoby zvládají. Ani jedna ozdoba z fotografií není dělaná na venkovní použití. Musím říct, že dostávají opravdu zabrat. Už moje tchýně mne upozorňovala, že baňky a ozdoby venku velmi trpí a vydrží maximálně dvě sezony a nejspíš jí budu muset dát za pravdu. Některé staré plastové ozdoby už jsem vyhodila, první mráz je naprosto potrhal a popraskaly. Proutěné hvězdičky, které jsou na silném větru a často obalené v ledu, námraze či jinovatce už velmi blednou oproti těm, co jsou v závětří. Po silném větru chodím spadané ozdoby znovu věšet a háčky na baňkách už jsou celé zrezivělé.  Jedna baňka už se rozbila, no venkovní podmínky jsou holt venkovní podmínky.

Modřínek taky dostal pár ozdob, a to ještě v době, kdy měl na sobě neopadané jehličí. Borovička na terase v noci celá barevně září díky vánočním světélkům a synek ji obdivuje z domu za okny. No a proutěné hvězdičky na jedličce dostávají v námraze a ledu a větru pořádně zabrat.

Možná se vám bude zdát, že tohle všechno zdobení, rozšířené o prostor zahrady, je jen další z moderních nápadů, které vzdalují advent od jeho původu a smyslu. Advent jako dobu zklidnění a rozjímání jsem už roky a roky neměla. Spíš kolem mne jen tyhle čtyři týdny prosvištěly ve stresu a shonu v práci a tak. Tento rok je v mnohém podobný, ale v jedné věci jiný. Skoro každý den chodím se synkem na zahradu, procházím kolem nazdobených stromů a zastavuji se u nich a koukám. Přesně v tuto chvíli mám pocit, že se umím zklidnit a vůbec uvědomit si, že je advent. Asi jsem právě ozdoby na klidné spící zahradě na tohle potřebovala.

Dárky pro milovníky přírodní zahrady (2016)

Chcete na Vánoce potěšit někoho, kdo rád (nejen přírodně) zahradničí? Přidávám pár tipů, které mne letos něčím zaujaly:

• pan Kvapil z webu http://www.potravinovezahrady.cz/ nabízí semínka odrůd zeleniny, která nejsou obvyklá. Zaujaly mne například maličké okurky anguria vhodné na minikvašáky, cukrový hrášek s krásně fialovými květy i semena klasické tykve, která se pak suší a sušená dužnina používá na zdravé zahušťování polévek, guláše apod. A nebo fialová mochyně.
• čerstvá novinka a bestseller má být malá kniha bez obrázků s názvem Tajný život stromů od Petera Wohlebena. Příběhy lesníka a nové vědecké poznatky by na stránkách knihy měly popsat to, co vlastně našim předkům bylo intuitivně jasné. Že jsou stromy až neskutečně živé, něco cítí a komunikují. No nevím, jak vy, ale já bych si tuhle knížku rozhodně ráda přečetla.
• na zahradní keramiku mne moc neužije a ani umění v zahradě příliš neholduji. Ale jedna keramická drobnost, kterou asi spíše označíte za kýč, mne dostala. Keramické hříbky, které prodává paní Bohda na Fleru: https://www.fler.cz/zbozi?ucat=376814. Loni jsme je koupili na Vánoce tchánovi pro radost a na zaharadě vypadají fakt pěkně.

Pro většinu lidí to asi bude nejspíš kýč v zahradě, ale nám se keramické hříbky opravdu líbily

• po tom, co přestali vydávat český časopis Zahrada v obrazech, se postupně koukám po nějakém jiném plném krásných obrázků. Kamarádka mi zatím doporučila časopis Gardens illustrated, který není zaměřený na přírodní zahrady, ale na krásné anglické (trvalkové) zahrady. Pro milovníky květin je tam záplava nádherných fotografií ze zahrad a k tomu popisky jednotlivých odrůd květin a užitečné informace. Časopis lze i u nás odebírat v papírové podobě (http://zahranicni.magaziny.cz/gardens-illustrated/), ale je to hodně drahá záležitost. Levněji to jde v podobě elektronického předplatného (přes aplikace pro Apple nebo Android: http://www.gardensillustrated.com/issue/special-issue, ale ty nejde tak snadno někomu věnovat jako dárek. Případně pro klasické počítače přes Zinio).

Gardens Illustrated – časopis pro milovníky květin a anglických zahrad.

Je něco hezkého, co před Vánoci zaujalo Vás?

Nový vzhled aneb o kovářově kobyle

Znáte to pořekadlo o kovářově kobyle, která chodila bosa? Slovo dalo slovo a je na čase, aby i holka z IT začala mít modernější a hezčí a hlavně "responzivní" vzhled blogu, jak se na dnešní dobu patří. Ať blog i na tabletu mojí maminky vypadá hezky a jde dobře číst. Tak do toho jdu. Mějte prosím tedy trpělivost, pokud se v následujících týdnech s blogem něco bude dít. Měl by se snad obléct do nového kabátu a než jej odladím, tak to chvíli zabere.

Prosinec – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v prosinci?

• Ustřihnout pár větiček zdatným a zdravým stromům či keřům a rychlit tzv. barborky. (O barborkách.)
• Pokud je na zahradě námraza, vzít fotoaparát a fotit tu pomíjivou krásu.
• Ozdobit si jedličku, smrček, ale klidně i jakýkoliv listnatý stromek na zahradě, a to buď světélky a ozdobami pro potěchu oka, nebo jedlými ozdobami pro zvířátka (raději si ale zjistěte, jaké, ať zvířátka neotrávíte). Inspirujte se na vánoční výzdobu v nástěnce Vánoční výzdoba zahrady. V zahradě také najdete materiál pro krásné přírodní vánoční ozdoby do domu (Domácí vánoční ozdoby ze zahrady.)

• Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
• Na zeleninových záhonech září růžičková kapusta, kadeřávek a pórek. Vyhrabávat by měly jít topinambury a ze stromu trhat mišpule. (Více o zimních dobrotách.)
• Pokud není sníh, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.

Když je už i sníh nebo poprašek:

• Užít si koulovačku na zahradě.
• Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří. (Stopy ve sněhu.)

Co by měl laik vědět o pěstování vinné révy (v malém) III.

V minulém díle mého malého seriálu o pěstování vinné révy jsem rozebírala vedení révy a střih, v předminulém jsem popsala zasázení révy. No a teď ještě zbývá popsat, co s tou vysazenou révou vlastně dělat, jakmile se vynoří ze země první výhonky.

Odstranění rosných kořenů

Snad v každé textu o pěstování vinné révy o nich najdete zmínku. Jedná se kořeny rostoucí z roubu nebo obecně blízko povrchu. Co to znamená? Vzpomeňte si, jak jste sazenici révy sázeli  – kde jste na ní viděli kořeny? Až dole. A právě tam mají pořád být. Takže jakékoliv kořeny, které rostou příliš blízko roubovaného místa nebo příliš blízko povrchu, jsou právě ty rosné. Říká se jim tak, protože je réva využívá "po letních rosách i pro poměrně malé srážky" (cituji z diskuze http://www.zahrada.cz). Révě sice umí docela efektivně přivést více vody, ale v případě velkého sucha nebo holomrazů se tyto kořeny snadno poškodí. Pokud se réva v prvních čtyřech letech zaměří na tvorbu rosných kořenů namísto zakořeňování svých hlavních kořenů, snadno odumře.

To je hlavní důvod pro to, proč byste tak dvakrát ročně po dobu prvních tří až čtyřech let měli odhrnout hlínu u roubované části sazenice a rosné kořínky odřezat, aby na ně réva tolik nespoléhala. Asi je prý celkem jedno, kdy v průběhu roku se tyto kořínky odstraňují. Nejlépe za zamračeného počasí.

Kopeček hlíny

Při sázení révy bylo potřeba nahrnout přes vyčnívající část takový kopeček hlíny, neboli "hrůbek" či "růvek". Ten chrání roubovanou révu proti mrazům a jarním mrazíkům. Na sazenici révy ale nemůže zůstat celou dobu, protože by dřevo kmene špatně vyzrávalo. Takže obvyklý postup je ten, že se koncem srpna kopeček hlíny odhrne a začátkem listopadu, než přijdou mrazy, opět přihrne. A takhle pořád dokola rok za rokem. Je to docela pracné, takže se asi ptáte po smyslu této činnosti i v době, když je réva starší... nahrnutím hlíny se chrání proti mrazu spodní záložní pupeny nad místem roubování. Vinaři si tyto záložní pupeny opečovávají, aby mohli v případě extrémně silných mrazů a zmrznutí celého keře révy vypěstovat nový kmínek. To je celé.

Tvorba kmene

Tvorba kmene – 1. rok života révy

Jakmile na jaře vykouknou první révové výhony z nově zasazené sazenice, je jediným cílem na první rok života révy jí vytvořit kvalitní a pěkný kmínek. Ze všech rostoucích výhonů se brzy vybere jeden nejhezčí a nejpřímější a ostatní se odstřihnou. O ten jeden se celý rok pečuje. Vyvazuje se k tyčce pro co nejpřímější tvar. Odlamují se tzv. zálistky (jinde nazývané i "fazochy") – což jsou vlastně takové postranní "výhony" na budoucím kmínku. Kmínek totiž chcete mít do budoucna holý a žádné postranní větve na něm být nemají. Samozřejmě samotné listy vyrůstající z budoucího kmínku révě nechte, potřebuje je k životu.

Co když je budoucí kmínek příliš bujný a roste hodně do výšky a už přeroslt drátěnku? Nevadí, nechte jej, i když přepadává, nezkracujte v průběhu roku. Brzké zkrácení by révě uškodilo, na zkrácení kmínku si počkejte až na únor nebo březen (více o tématu v textu http://www.vinarskepotreby.cz/zapestovani-kminku/).

Co když réva vůbec do výšky kmínku nedorostla? To se stane, když nemá sazenice dost živin v půdě a dost vody. V tom případě musíte začít znovu. Na jaře seříznete ten malý kmínek jen na dva pupeny těsně nad zemí a čekáte, až z těch pupené začne znova réva růst a znovu zkusíte zapěstovat kmínek. Kmínek by se totiž neměl dělat "na etapy", aby se nenarušil co nejvíce přímý tok vody a živin.

Tak takhle ne. Bez vyvazování, bez vylamování
zálistků a bez zalévání mi réva samozřejmě
nevyrostla. V tomto případě se "líné" zahradničení
bez informací nevyplatilo a musela jsem
za rok začít úplně znovu.

Tvorba kmene – 2. rok života révy

V době řezu vinné révy je potom potřeba kmínek zkrátit na velikost, jakou potřebujete. Z výhonů, které potom začnou růst, zapěstováváte teprve "rameno" révy, tedy tažeň. Tažeň necháte nejdřív růst vzhůru (to je přirozený směr růstu révy) a ohnete jej až opět v době řezu révy. Kmen révy už necháváte hezky holý a čistý, cokoliv z něj vyrůstá jinde než nahoře (zálistek, list, "větev", "výhon") je potřeba zavčas vylomit, aby na kmeni nevznikaly řezné rány a trhliny. Na tažni také vylamujte zálistky (ty boční výhony, které révu rozvětvují).

Tvorba kmene – 3. rok života révy

V době řezu vinné révy ohnete vybraný tažeň do správné polohy a zastřihněte jej na potřebný počet pupenů. Z nich už vyrostou výhony, na kterých se tento rok můžete dočkat úrody.

U rýnsko-hessenského vedení existuje možnost "zkratky". V případě, že je réva dostatečně bujná a dorostla vysoko, ohýbá se její vrchní část rovnou jako tažeň už na počátku 2. roku života révy, více v obrázkovém  návodu: http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Nedoporučuje se ale v takovém případě ponechat moc květů (a potažmo hroznů), protože by se réva mohla takhle brzy přetížit a špatně růst.

Průběžná péče o vinnou révu po zapěstování

Přiznávám, že tak daleko ještě s mojí révou nejsem. Nevím vůbec nic o ochraně před škůdci a řešení nemocí a nejspíš to budu zjišťovat, až daná situace nastane. Ono radit něco k tomuto tématu ani moc nejde, protože velmi záleží na zvolené odrůdě, stanovišti, podmínkách a dalších faktorech. Například můj děda révu nijak "nestříkal" a rostla mu, ale věřím, že na některých místech se zahradníci bez ochranné péče asi neobjedou. Co ale vím je, že jí budu každý rok přisypávat kompost. A že budu v její blízkosti pěstovat květiny, jako to dělají bio vinaři kvůli přilákání hmyzu.

(Bio)vinaři využívají květin na vinici pro přilákání hmyzu (zdroj obrázku: http://www.westerntaste.com/2012/04/wine-of-month-novas-winemakers.html).

V knihách a návodech jsou často zmíněné tzv. zelené práce na vinici, se kterými byste každý rok měli počítat. O co se jedná? Vezmu to jedno po druhém:

• očištění kmínku – vylamování případných výhonů a listů vyrůstajících přímo ze kmene révy. Tyto výhony jsou citlivé na houbové choroby a navíc konkurují v živinách hlavním výhonům.
• podlom – sem se obvykle počítá právě to očištění kmínku. Některá vedení révy ale generují i spoustu nevhodných výhonů a letorostů a zkušený vinař musí některé výhony odlamovat, většinou kvůli tomu, aby nebyla réva příliš zahuštěná aby netrpěla chorobami a aby hrozny měly dost slunce.
• zastrkávání letorostů do drátěnky – u hessensko-rýnského vedení se musí výhony révy zavčas zastrkávat, aby v drátěné kostrukci držely a neohýbaly se potom pod tíhou hroznů.
• osečkování – pod tímto zvláštním slovem se skrývá prosté ustřižení konců nových výhonů révy. Živiny se potom nasměrují na správné dozrávání hroznů a na vyzrávání dřeva namísto dalšího "šplhání" révy vzhůru. Platí ale pravidlo, že za každým hroznem má zůstat minimálně 7 listů pro správnou výživu.
• odlistění – odlamují se listy, které přímo stíní na dozrávající hrozny.
• probírka hroznů – pokud potřebujete co největší cukernatost hroznů, doporučuje se ponechat na jednom výhonu jen jeden hrozen. Jinak ale není potřeba.

Toto je konec mojí malé série o pěstování vinné révy pro laiky. Doufám, že jste si zde našli něco užitečného pro vaše pěstování. A pokud jsem někde něco napsala špatně, opravte mne v diskuzi.

Odkazy na další texty:
http://www.vinarskepotreby.cz/zapestovani-kminku/
http://www.arterion.cz/index.php/moje-ovoce/vinna-reva

Obrázky:
Wine of the Month: Novas Winemaker's Selection 2010; WesternTaste.com, na http://www.westerntaste.com/2012/04/wine-of-month-novas-winemakers.html

Chutná zahrada, jen se zakousnout...

Kdo se k nám v létě nachomýtl na prohlídku zahrady, ten hned dostal nějaké ovoce na ochutnání a větvičku jahodové máty na přivonění. Návštěvy jsem zvala, ať jdou ochutnat ostružiny, maliny, angrešty, černý angrešt něguš i měsíční jahody nebo maličké morušky... přesně takhle si provádění návštěv po naší zahradě představuji – vždy s ochutnávkou něčeho dobrého rovnou na zahradě. A nejlépe, aby bylo co ochutnávat prakticky celičkou sezónu. To je můj cíl na naší maličké zahradě, ke kterému postupně malými krůčky směřuji.

Pojďte se se mnou podívat, z jakých rostlin a jakých odrůd se dá vybírat, abyste si taky sestavili zahradu plnou dobrot po celou sezonu. A vybírám především takové dobroty, které můžou hosté sníst hned. Případně po umytí, rozlousknutí a tak. Tedy ne plodiny, které potřebují nějakou kuchyňskou úpravu, aby byly dobré, nebo ovoce, u kterého je nutné odležení ve sklepě. Ne se vším mám ale zkušenost, ne vše znám, tak kdyžtak doplňte v diskuzi, co jde ještě jíst rovnou ze stromu či keře či jen umyté ze záhonu.

Květen

Sezona ochutnávek u nás začíná měsícem květnem, kdy k jeho konci začne dozrávat zimolez kamčatský. Pokud se nechají dobře dozrát a ochrání se případně před ptactvem, jsou výborné. Konec května je také dobou dozrávání prvních třešní, tzv. májovek. Patří mezi ně odrůdy Rivan, Richlice, Burlat, Kaštánka, Van (tu zkoušíme my), Karešova, Májová raná. A ze zeleniny se dají hned (po umytí) jíst ze záhonu krásné ředkvičky. Zvláštní a speciální dobrotou ze zahrady je nektar vysátý z prvních květů hluchavek, které v této době začínají vykvétat.

Červen

Měsíc červen patří jahodám, dozrávají ty první rané (u nás např. odrůda Kama), dozrávají i ty lesní a také měsíční jahody. Pokračují třešně, červené i ty žluté, srdcovky i chrupky a ke konci měsíce u nás začínají dozrávat i první malé morušky z převislých moruší (ty jediné se nám na zahradu ještě vejdou). Ze záhonu mohou nedočkavé děti vytrhávat první rané mrkvičky, například Rondo či Mini, a hned (po umytí) jíst. Stejně tak teď dozrávají ranné odrůdy vodnice, které ještě dobře chutnají i syrové. Červen je také dobou, kdy na záhonech dozrává hrášek, ať klasický, nebo cukrový. U cukrového se dají jíst rovnou skoro celé šťavnaté lusky.

Červenec

V červenci je zahrada opravdu k nakousnutí, dozrávají totiž ve velkém obvyklé známé bobule a plody. Celý měsíc patří malinám různých odrůd, klasickým i žlutým. V této době můžete také sklízet první krapet speciální ostružinu (Black Jewel). Je ale hodně aromatická, nám třeba nesedla. Stále si můžete užívat šťavnaté velké jahody, protože odrůda Florence a Pandora jsou opravdu hodně pozdní a zrají až v červenci. Pořádně se také rozjedou měsíční jahody a krásně pořád plodí. Dozrávají sladkovišně, višně, pozdní třešně, rané meruňky, velké stromy moruší i malé morušky na těch převislých. Postupně dozrávají i plody muchovníků. Na své už si přijdou i milovníci kanadských borůvek, zrají ranné a středně ranné odrůdy. U nás se v druhé půlce měsíce těší velké oblibě keříky angreštů – červený i bílý. Návštěvy oslňujeme i tím černým (odrůda Něguš), který je maličký jako rybíz, ale dobrý a aromatický. V této době by měla dozrávat i josta. Dozrávají také rybízy, ale přiznávám se, že znám jen jednoho člověka, kdo je jí syrové, a to moje maminka, která má ráda bílé i červené odrůdy. Já čekám, až mi pan Pešek namnoží nejsladší růžový rybíz Rose de Champagne a ten snad bude oblíbený i na jezení zasyrova z keře i u nás...

Srpen

Pro nás je celý srpen hlavně spojený s úrodou ostružin, máme několik odrůd, aby pokryly celý měsíc. Až v srpnu teprve začnou dozrávat malinoostružiny a už nejsou tak kyselé. Stále plodí i měsíční jahody, když je člověk v suchu občas zalije, a ještě se obvykle poštěstí sklidit pár posledních plodů z převislých moruší a nejspíš ještě i z těch velkých moruší. V této době začíná sezona "špendlíků" a mirabelek, chutných drobných slivoní, které se ale většinou vejdou až do velkých zahrad.  Ochutnávat přímo z keře můžete taky pozdní odrůdy kanadských borůvek a kdo sázel jahody odrůd Lidka, Delikates, Diamante, Selva a Temtation, ten by se měl dočkat druhé úrody. Na stromech dozrávají ještě pozdní meruňky a o slovo už se hlásí letní hrušně (Červencová, Clappova, Williamsova) a letní kyselkavá jablka (např. Průsvitné letní) – právě tyto odrůdy se obvykle dají jíst rovnou ze stromu. Ze zeleninového záhonu lze (po umytí) hned jíst různé odrůdy minipaprik, které plodí průběžně, a rajčata klasická, cherry i divoká. Jen pozor, především na čerstvě utržená rajčata může mít mnoho lidí alergickou reakci či kopřivku, tak opatrně hlavně u dětí.

Září

V září vždycky chodíme kolem zahrady kamarádky a těšíme se, jestli náhodou nedostaneme šťavnaté a krásně sladké broskve z jejího obsypaného stromu. No a pevně doufáme, že přesně takový budeme taky mít na zahradě. Dozrávají lahodné švestky, ryngle, blumy a slívy. V teplých oblastech si navíc na zahradě můžete pochutnat na sibiřských minikiwi a nashi hruškách. U nás na zahradě chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. odrůda Polka) a druhý dech nabírají i měsíční jahody a plodí ostošest. Těším se, až nám v této době budou dozrávat drobné kuličky naší vinné révy, máme samé moštové odrůdy, které ale jíme rádi jen tak pro jejich výraznou chuť a sladkost. Luxusní lahůdkou jsou mladé vlašské ořechy, ze kterých jde ještě sloupat slupka a jíst jen sladký bílý vnitřek, obdobně zajímavé a zvláštní jsou trochu i čerstvé mladé lískové ořechy. 

Na zeleninovém záhonu zazáří v této době obvykle ačokča, než ji zničí první mrazíky. Její plody lze jíst syrové tak do 4 cm, větší už nejsou na jezení za syrova dobré. V teplejších oblastech si lze na zeleninových záhonech pochutnat ještě na jedlé mochyni peruánské (physalis) a na kiwanu (vykousává se vnitřek, slupka se nejí). Jedlé by měly být plody některých šlechtěnýc cornus cousa, tj. dřínu japonského, ale otázkou je, jestli se dají jíst zasyrova a jestli vůbec stojí za to je jíst, to zatím nevím.

Říjen

V říjnu sice dozrávají krásná jablka a hrušky, ale obvykle již potřebují pro plnou chuť nějakou dobu odležet ve sklepě. Za ovoce vhodné k přímé konzumaci by se v této době daly spíš považovat tomely (kaki, poroste spíše jen v teplejších oblastech). U nás na zahradě v říjnu nejvíc chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. Polka) a také měsíční jahody, které dozrávají, pokud ještě trochu svítí slunce.

Listopad

V listopadu už na naší zahradě syn jen smutně chodí a nemá, co by ochutnával. Ale kdo pěstuje mišpule, měl by mít po mrazících na zahradě prý zajímavé ovoce na mlsání (vyjídá se dužnina). Po přemrznutí se prý dá z klasických šípků dobře vymáčknout kyselkavá dužnina. A k jídlu by p přemrznutí měly být i plody klikvy a brusinky, ale jestli to bude něco fakt dobrého, to nemám ponětí. Po přemrznutí se taky dají prý už jíst plody klasické trnky, ale zkušenost nemám.

Aby bylo na zahradě pořád v sezoně co jíst, nemusí být veliká. Může stačit i malá slunná předzahráda. V ní dva keříky zimolezu, dvě převislé moruše, keřík angreštu a na plotě či u zdi maliny Polka a nějaká ostružina a místo trávníku cestičky mezi spoustou měsíčních jahod. I takhle málo bude stačit, aby bylo co mlsat po většinu roku.

Chcete větší inspiraci? Doporučuji sérii článků pana Svobody:
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_1.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_2.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_3.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_4.htm

nebo diskuzní fórum: http://www.zahrada.cz/forum/drobne-ovoce/chci-se-napast-na-zahrade-152887/?stranka=2

O podzimních krokusech

Možná vám přijdou běžné, ale pro mne byly krokusy, které vykvétají na podzim, naprostým překvapením. Takovou specialitkou. Nadchlo mne, že moji květinovou sezonu na zahradě může uzavřít stejná rostlinka, která ji vlastně otevírá – malý něžný krokus. A nejvíce jsem zazářila nad tím, že když bych zvládla pěstovat přímo šafrán setý, můžu si na podzim vesele sklízet toto moje oblíbené (a taky hodně drahé) koření. A tak jsem to začala v malém zkoušet.

Jaro? Ale kdepak, listí napoví, že je to podzimní fotka.

Všechny návody psaly o naprosto jedoduchém sázení, v podstatě žádné péči. Tak jsem před rokem zasadila rovnou pár šafránů setých a pár růžových podzimních krokusů a čekala. Čekala a čekala, ale nic se nedělo a podzim byl bez květů. Třeba se proberou za rok, řekla jsem si. No a pro jistotu si to letos pojistila dalšími třemi druhy podzimních krokusů vysetých jinde. A pečlivě zalévaných a se všemi náležitostmi pěstovaných. A koncem října jsem se dočkala, jeden (ano, ze všech těch druhů zasetých cibulek) jediný, s názvem Crocus speciosus Conqueror, to opravdu zvládl a na podzim mi vykvetl.
Ptáte se na moje první dojmy? Byly smíšené. Jsem prostě zvyklá vídat krokusy v trávníku jen na jaře a trochu se to ve mně bilo, že na téhle podzimní zahradní scenérii prostě něco nesedí. Navíc právě Crocus speciousus Conqueror má velmi vysoké stonky a stačilo, aby tudy párkrát proběhla potulná kočka a půlka květů byla polámaná.

Zkusila jsem jen pár květů v trávníku a pár květů ještě tolik parády nenadělá. Lépe by podzimní krokusy vypadaly někde ve skupince.

Ale nakonec jsem si tyto milé kvítky zamilovala. To, když zasvítilo slunce a trochu se oteplilo a my se synkem jsme pozorovali včelky, které z nich pečlivě sbíraly pyl. Ano, teď začátkem listopadu. Měla jsem radost, že tady mají ještě něco k snědku.

Teď už mi zbývá jen přijít na to, proč se většině mých zasazených krokusů nedaří a vůbec nevykvetly, a jednou ze mne možná bude úspěšná pěstitelka podzimních krokusů. Zatím dávám ostatním cibulkám v půdě ještě rok, zda se neproberou, než to s nimi zkusím někde jinde v zahradě a znovu. Chtěli byste si podzimní krokusy na zahradě taky pěstovat? Sepsala jsem pro vás (i pro sebe) pár rad z internetu obecně o podzimních krokusech:

• Podzimní krokusy se mají stihnout zasadit koncem srpna až počátkem září, aby stihly ještě kvést. Důležité je zalívat cibulky v případě suchého konce léta. Ale ne zas, aby stály ve vodě.
• Nemusíte se bát listopadových mrazíků, podzimní krokusy zvládnou až mínus šest stupňů.
• Na jaře se nelekejte, když krokusům ještě vyraší listy. Potřebují je, aby vytvořily nové cibulky, které pak na podzim pokvetou.
• Podzimní krokusy kvetou v době, kdy už slunce slábne, takže bezpodmínečně musí být na místě, kde ještě na podzim slunce svítí. Pokud je budete sázet pod stromy, tak jedině pod ty, které stihnou shodit všechno listí už do půlky října.

Jak na krokusy už nesvítí slunce, brzy se zavírají.

A buďte opatrní s výběrem cibulek. Mnozí prodejce mají jako "podzimní" krokusy označené ty, které se sází na podzim, ale kvetou až na jaře. Už jsem takto taky jeden krokus sázela jako podzimní, ale pak jsem si dohledala, že je to ten jarní. Hledejte tedy nějaký z těchto druhů, které se u nás dají koupit:

• Crocus sativus – nejznámější podzimní krokus je nejspíš krokus setý. I když se u nás prodává, málokomu se jej ale povede pěstovat. Alespoň dle diskuzí. Někteří tvrdí, že je na něj u nás již zima. Často se stává, že listy vykouknou, ale šafrán kvést nechce (a o jeho blizny vlastně všem jde). Já to beru jako výzvu a budu to s ním dál ještě postupně zkoušet, ale nejspíš to bude běh na dlouhou trať a s pochybnými výsledky.
• Crocus speciosus – tak tento krokus by to u nás měl dávat ze všeho nejlépe. Často zvládne vykvést, pokud na něj na podzim alespoň trochu svítí slunce. Odpovídají tomu i pokusy na mé zahradě, kdy právě Crocus speciosus "Conqueror" opravdu vykvetl. Prodává se i v původní formě, kdy je krásně fialový. A nebo v bílé formě "Albus".
• Crocus cancellatus – nižší modrofialový krokus. Zda u nás opravdu kvete, to nevím.
• Crocus kotschyanus (zonatus) – podle některých fotografií jemně lila zabarvený, velmi světlý krokus, podle jiných zase sytě růžový. Prodává se ještě i ve variantě "Alba", tedy čistě bílý. Zda u nás pokvete, nevím, u nás na zahradě se mu zatím nedaří.
• Crocus pulchellus – jmenuje se šafrán okázalý a je lehce bledě modrý. Zda pokvete, nevím.

Následující by měly být také podzimní, ale u nás jsem je nikde ke koupi neviděla: Crocus byzantinus, Crocus laevigatus, Crocus longiflorus, Crocus medius, Crocus nudiflorus, Crocus ochroleucus.

Pokud nějaké podzimní krokusy pěstujete, dejte mi doporučení, které. Za sebe mohu na první pokusy doporučit jen a pouze Crocus speciosus Conqueror.

A co teda vaříš z té dýně?

Patří do blogu o zahradě vůbec nějaké recepty na jídlo? Chvíli jsem zvažovala, zda sem občas takové články dávat, protože z blogu nechci mít jen další blog o jídle, kterých je dostatek a fundovanějších. Ale jestli vám to nebude příliš proti srsti, občas nějaký recept uvidíte. Myslím si totiž, že znát zajímavý recept z obvyklé i nezvyklé zeleniny či ovoce či využití bylinek a plodů je právě ten důvod, proč si danou rostlinku hýčkat na zahradě. A taky už se mne kde kdo ptá, co že je to za hezký keř apod. a hned druhá otázka je: "a když to jde jíst, co z toho pečeš nebo vaříš nebo zavařuješ?" Nebo když návštěvě dám medvědí česnek či patizon, následuje prosba o nějaký ten receptík či tip na zpracování.

Dýni zatím nepěstuji, ale časem budu. Kdo mne zná od malička, nejspíš bude kroutit hlavou, protože jsem dýni v podstatě nejedla. Ani domácí dýňové kompoty, ani dýni ve školní jídelně. Jen několikrát proslazovanou, kandovanou dýni od mojí babičky jsem si dopřávala, to ano, jako parádní sladkost. Jak šly roky, odpor k dýni se neměnil, nepomohly ani ochutnávky dýňových pomazánek na trzích nebo dýňového pyré v restauracích nebo dýňové hranolky. Prostě dýni v její čisté klasické podobě a chuti moc nemusím. Ale já razím názor, že člověk obvykle nemá problém s potravinou jako takovou, ale jen ji prostě neochutnal v nějaké dobré úpravě a receptu. Tady jsou tři recepty, které jsou hvězdou podzimu u nás a miluji je i já, dýňový "nejedlík". Jen jsou to tak trochu specialitky se zvláštními surovinami a ne jen "co dům dal".

Dýňová polévka s lžičkou kari

Jednou jsem v restauraci ochutnala dýňovou polévku od manžela a málem mu pak snědla celý talíř. Byla vynikající. Pak ale následoval maraton neslavných pokusů uvařit takovou polévku doma. Zkusila jsem, nejedla jsem. Ani recept v kombinaci s rajčaty. Nebylo to ono. No a pak jsem na to po roce různého zkoušení přišla – dýňová polévka potřebuje pořádný kvalitní vývar a především lžičku kari, teprve potom má ten pravý šmrnc.

Půl dýně hokaido oloupu a nakrájím na kostky. Vhodím do půl litru dobrého kuřecího (nebo zeleninového) vývaru, přidám prolisovaný stroužek česneku (nepovinné) a hlavně jednu lžíci jemné korma kari pasty. Tu jde sehnat ve většině supermarketů, indických specialitách a nebo třeba ve velkých městech v obchodech Marks and Spencer, kde ji bereme my. Vařím, až je dýně měkká a pak v hrnci rozmixuji najemno ponorným mixérem. 

Když je dýně více, polévka je hustá spíš jako pyré nebo kaše. Z máslové dýně či obrovských dýní musím množství vážit. Dávám kolem 400g na půl litru vývaru. Když mám v lednici vyrobené dýňové pyré (na podzim skoro pořád), je polévka otázkou chvilky, protože jen stačí pyré ve vývaru s korma pastou jen chvilku povařit, v této variantě ale bez česneku. Tuhle polévka vede i u našeho malého synka (jinak odpůrce zeleniny) a jeho malých kamarádů. A mne potom hřeje pocit, že takhle snadno dostanou do bříška pořádnou porci zeleniny a celkem chutně.

Dýňovo-kaštanové lívanečky na snídani

Tady jsem se inspirovala mojí oblíbenou blogerkou Marynou. Má v Brně otevřený obchůdek a vaří a peče vynikající dobroty, mezi nimi právě i dýňové lívanečky. Ty mne dostaly, protože já klasické kynuté lívance vážně dělat neumím a považuji za celkem náročné a složité. Naopak tyto z dýně jsou "relativně" snadné a vždy se povedou. Jen jsem si je upravila na "výživnější" a "ještě víc zdravější" verzi. Hlavně mne hřeje pocit, že i když dítěti a manželovi předkládám na snídani (nebo večeři) sladké jídlo, mají v něm porci zeleniny (dýně), porci vitamínů a minerálů proti únavě a stresu (kaštanová mouka), živiny pro správný vývoj mozku (vejce) a mléčné výrobky na zasycení, kvůli vápníku a s trochou probiotik (tvaroh s kefírem a jogurtem na zdobení). A elegantně a chytře se tady vyhýbám lepku.

Na lívanečky musím myslet dříve než ráno, obvykle už když dýni dostanu nebo koupím. Nejdřív si vyrábím dýňové pyré. Dýni rozpůlím, lžící vydlabu semena a vlákna. Řeznou stranou položím na pečicí papír na plech a peču podle velikosti cca 40 minut až hodinu při teplotě 180 °C, než jde propíchnout lžící. Půlky dýně po vytažení otočím a až trochu vychladnou, lžící vydlabu měkkou dužninu na cedník a nechám odkapat tekutinu. Potom rozmixuji a uchovávám v zavírací míse či sklenici v lednici. Pyré mi vydrží 3–4 dny a mezitím z něj dělám lívance, polévku nebo dort. Ale lze i mrazit.

Na lívancové těsto přijde 300g dýňového pyré, 50g jogurtu a 3 vejce. Vše metličkou dobře promíchat. Potom cca 150g kaštanové mouky (objednávám tu od Adveni, ve velkém, např. tady, je drahá, ale stojí za to.) nejlépe přesáté přes síto nebo cedník, aby se rozbily hrudky. Dávkujte ji postupně, pokud je pyré husté, tak dejte méně, těsto by mělo být takové tekutější. Dále dvě lžičky kypřicího prášku z vinného kamene a pořádně promíchám na těsto. Lze přidat i trochu koření do perníku. Kdyby bylo těsto až moc tektuté a lívanečky se špatně dělaly, tak teprve přidávám mouku. Na pánvi potom na přepuštěném másle (jiný tuk nezkoušejte, změní chuť) dělám malé lívanečky, cca 2 minuty každou stranu. Hotové lívance jsou díky kaštanové mouce přirozeně nasládlé. Bez porce bílkovin by mi manžela a dítě ale nezasytily, takže na ně přidávám krém smíchaný z tvarohu, trochu jogurtu a hlavně kvalitního kefíru (kvůli probiotikům pro správné trávení), který někdy sladím vanilkovým sirupem a nebo ještě lépe přidávám nahoru kousek nějakého dobrého džemu či marmelády. Ideálně domácí.

Dýňový koláč s čokoládou

Tak tímto ohromuji na podzim návštěvy – koláčem založeným na dýni. Ve své podstatě je to vlastně cheesecake. A věřte nebo ne, sklízím s ním celkem úspěchy, na to, že je v něm vlastně v hlavní roli zelenina. Nicméně kopa cukru, smetanové sýry či tvarohy (základ cheesecaku) a čokoláda – to si tady nebudeme nalhávat, že jde o něco zdravého. Je prostě sladký koláč na speciální příležitost. A kaštanovou a ovesnou mouku do něj dávám spíš především kvůli výborné chuti, než bych tím sledovala nějakou "zdravou cestu".  

Nejdříve připravuji korpus. Smíchám 90g kaštanové mouky a 90g ovesné mouky (obojí beru od Adveni), přidám 100g másla na kousky, 1 vejce a trochu koření do perníku. Zpracuji na těsto a obvykle nechám nějakou dobu odležet v ledniče (ale jde to i bez toho). Po kouskách namačkám do formy vyložené pečicím papírem. Mám tu nízkou bílou vlnkovanou z Ikey, v průměru má 29cm. Přikryju pečicím papírem a zasypu fazolemi nebo keramzitem, aby se těsto při pečení nenafouklo (tzv. pečení naslepo). Peču 15 minut na 160 °C, pak sundám zátěž i pečicí papír a ještě 5 minut dopeču pro zpevnění. 

Mezitím, co se peče korpus, připravím krém. Nejprve si ve vodní lázni rozehřeji 80g kvalitní hořké čokolády a nechám trochu schladnout. 450g sýra nebo tvarohu vhodného na cheesecake (např. Philadelphia) smíchám se 100g třtinového cukru, 450 g dýňového pyré, třemi vejci a trochou koření do perníku. Míchám dohladka. Část krému přidám do čokolády a umíchám čokoládový krém. Dýňový krém vliju na korpus, po lžících přidávám ten čokoládový a lehce pohyby lžíce promíchávám, aby vznikly takové vlny. Koláč peču cca 40 minut na 180 °C.

Tolik moje recepty z dýně. Třeba mi časem zachutná natolik, že přijdu na chuť i jednoduchým úpravám - jen pečená, dýňové hranolky či dýňové pyré... ale tak daleko zatím ještě úplně nejsem. A příště už zase něco více ze zahrady než z kuchyně.

Listopad – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v listopadu?

• Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
• Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.

• Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
• A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost. Pokud máte nějaké problémové listí, nepalte jej, ale raději jej zahrabte (více o problémovém listí).
• Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky nebo myší domečky, jako blogerka Monika: Myšáci jsou doma. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, vydlabávání zeleniny je původní Keltská záležitost, byť ti dlabali řepy, hezky si o tom počtěte na blogu O svátku světel. 
• Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, pórek. A nebo si vychutnávejte Podzimní dobroty ze zahrady uvařené a upečené z uskladněného ovoce, zeleniny a ořechů.
• Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
• Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
• Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy (více o sázení stromků). Založit si můžete i květnatou louku.
• Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
• Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Co by měl laik vědět o pěstování vinné révy (v malém) II.

V minulém článku jsem začala psát o tom, jak se snažím jako laik vyznat v pěstování vinné révy. Teď pokračuji především na téma vedení révy a řezu a snad vám pomůžou i laické nákresy. Na případné nepřesnosti prosím upozorněte v diskuzi.

Způsob vedení a řezu révy

Dlouho pro mne vedení révy bylo španělskou vesnicí. Který způsob si mám vybrat? Co dělat na zapěstování a co potom každý rok? A proč je to vůbec tak složité? Nejde to nějak jednoduše?

Všechna ta popsaná pravidla a způsoby pěstování révy vycházejí z jediného hlavního principu. Vinná réva totiž plodí především na nových výhonech, které vyrostou z loňského dřeva. Takhle to funguje a takhle bude nejlépe plodit. A teď si to představte, máte před sebou už dřevnatou rozvětvenou liánu vinné révy a jak najednou poznáte, které výhony jsou ty loňské, které máte sledovat? Měli byste je sledovat, protože pokud necháte dlouhých výhonů moc, réva to nemusí zvládat a některé odumřou. Nebo bude slabá úroda, či nedozrají. A právě proto vznikla vedení révy a různé postupy, aby si člověk dobře pamatoval, které výhony jsou které a co a jak a celý ten postup "optimalizoval". 

Mnoho vedení má podobné prvky. Zapěstovaný tlustý kmen vinné révy, které reprezentuje to staré dřevo a většinou se neseřezává. Může být rovný a nebo zapěstovaný i do vodorovného "tlustého" ramene ze starého dřeva (tzv. kordon). Z kmene, ať již rovného nebo zatočeného vedou krátká nebo dlouhá "ramena", obvykle se jim říká kterým se říká tažně. Tažně reprezentují "loňské dřevo", jsou zdřevnatělé, ale tenké.  Někdy dlouhé, někdy jen kratičké. A teprve z těchto tažňů vyrůstají z oček, neboli pupenů, mladé nové výhony s květy a posléze krásnými hrozny vinné révy.

Tak a teď nastává otázka, které vedení si vybrat. Můžete najít spoustu kritérií a rad:

• Jedno kritérium je výška toho hlavního kmene révy, tj. starého dřeva. Vysoká vedení s vysokým kmenem musí volit zahradníci v okrajových oblastech. Platí, že čím víc starého dřeva, tím méně réva namrzá. Střední vedení je nejlepší volbou oecně pro začátečníky v naší republice. A nízké vedení mohou použít spíše zkušenější pěstitelé někde na jižní Moravě.
• Také platí, že stolní odrůdy obvykle potřebují hodně starého dřeva (tedy nejlépe vysoký nebo zatočený kmen révy) a méně pupenů na tažni, aby se nepřetížily. Zároveň jsou prý ale nejkvalitnější hrozny až teprve za třetím pupenem v řadě od kmene.
• Čím méně tažňů, tím je méně úrody a tím i vyšší cukernatost a kvalita pro vína a mošty.
• Pokud má být na tažni více než 10 pupenů, je potřeba jej ohnout do oblouku, aby výhony rostly pravidelně.
• Některé odrůdy vinné révy plodí více na "zadních očkách", jiné na "předních očkách" a podle toho potřebují spíše dlouhý a nebo krátký tažeň.

Pokud jste však laici, jako já, nejspíš oceníte název nějakého vedení, které právě zvládne i úplný laik. A tím je, podle diskuzí a různých odkazů, nejlépe tzv. rýnsko-hessenské vedení. Je v několika variantách (vodorovné tažně i tažně jako oblouky), má snadný řez a není tam tolik co "zblbnout", proto se doporučuje začátečníkům. Já si myslím, že jeho oblibě přispívá i to, že jeden milý zahradník pod přezdívkou Jerome zveřejnil obrázkový návod zapěstování tohoto vedení pro laiky: http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Dále se nechává popínat pergola, často pomocí tohoto obyčejného laického způsobu: http://www.kozelzahradnikem.info/rez-vinne-revy/ a nebo ve variacích na takové "zvednuté a zatočené" rýnsko-hessenské vedení.
Ještě si dovolím vsuvku k vedení s názvem Vertiko. Je hezké, líbivé a doporučuje se do zahrad. Nicméně to, že se doporučuje do zahrad, vůbec neznamená, že jej zvládne stříhat laik. Jakmile se podíváte na pár diskuzí, hned zjistíte, že na Vertiko by si měl troufnout až pokročilý pěstitel révy.

Každoroční řez révy

O čem je tedy ten každoroční řez révy? Jen o tom, že se snažíte pro příští rok opět nachystat "loňské dřevo", ze kterého vyrostou nové výhony tak, aby měly výhony dost místa. Nic jiného to není, jen vracíte révu opět na začátek. Nejlépe se to pokusím ukázat právě na zjednodušené variantě rýnsko-hessenského vedení révy:

Máte před sebou kmen (staré dřevo), tažeň (loňské dřevo) a výhony, ze kterých jste sklízeli hrozny. V době, kdy se réva stříhá (únor-březen), si vyberete jeden výhon, na kterém byly loni hrozny. Nejlépe ten nejblíže kmínku. Všechny ostatní výhony odstřihnete a ten jeden, co zbyl, ohnete do podoby nového tažně. Nejlépe jde ohýbat v době, kdy už v něm proudí míza. Z jeho pupenů vyrostou na jaře nové výhony a na podzim zaplodí. A tak stále dokola.

O zásobních čípcích
Líbí se vám ten můj zjednodušený nákres řezu révy? Asi se ale divíte, že tam nemám takové malé "kolíčky" či "výrustky", které se jinde na obrázcích označují jako zásobní čípky. Zásobní čípky jsou totiž vlastně jen taková vychytávka. Dnešní vinaři si podle některých článků a textů (např. http://www.vinarskepotreby.cz/zasobni-cipek-ano-nebo-ne/) nejsou jisti, jestli je vhodné jej používat nebo ne a jen ti zkušení obvykle vědí kdy a jak zásobní čípky správně používat. V hessensko-rýnském vedení se při řezu, který jsem nakreslila, vlastně neustále v průběhu let prodlužuje kmen vinné révy. Správně umístěný zásobní čípek je taková záloha jednoletého dřeva, ze které lze kmen révy opět "zmenšit", většinou proto, aby se vešel do drátěnky na vinohradu. (Znáte jiný důvod? Pište, prosím.)
Jak révu řezat, pokud chcete zásobní čípek používat? Něco lze pochytit z nákresů ze stránky http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html. Poprvé se z révy vyberou 2 výhony nejblíže kmeni. Ten bližší se seřízne za druhým pupenem a vzniká z něj zásobní čípek. Ten druhý se ohne a použije jako tažeň. A každý další rok se výhon, který vyrůstá ze zásobního čípku, použije jako tažeň. A naopak jeden z výhonů na tažni jako zásobní čípek.

Načasování řezu vinné révy
Na téma správného načasování řezu najdete snad nejvíce protichůdných názorů na všech diskuzích. Platí pravidlo, že neořezaný keř má větší zásobu živin ve dřevu a proto je lépe mrazuvzdorný. Neměli byste tedy řezat dřív, než pomine riziko velkých mrazů, které by révu mohly zničit. Na druhou stranu, jakmile začne do révy proudit hodně míza, z řezných ran réva velmi tzv. slzí a oslabuje ji to. Takže příliš pozdní řez také škodí. Pokud používáte dlouhé tažně, platí, že tažeň se lépe ohýbá a vyvazuje v momentě, až je v něm nějaká míza, jinak by mohl prasknout.
Mně se líbilo doporučení z jedné diskuze. Řežte v době od Matěje (24. 2.) do Josefa (19. 3.), tím toho moc nepokazíte. Velké mrazy už obvykle nebudou hrozit, ale pupeny ještě nebudou nalité.

A někdy příště napíšu ještě poslední díl série o tom, jak se do nějakého typu vedení od zasazení sazenice vůbec dostat a co dělat s révou v prvních letech. Snad jsou pro vás tyhle informace nějak užitečné.

Zajímavé odkazy:
http://www.kozelzahradnikem.info/rez-vinne-revy/
http://www.zahradkarjerome.cz/reva.html

Co by měl laik vědět o pěstování vinné révy (v malém) I.

Révu mám vysazenou už tři roky jen tak bez zásahů, neboť s těhotenstvím a malým synkem nějak nebyl čas ji "řešit" a navíc téměř nerostla. Při čtení knih i článků mi z toho všeho šla hlava kolem a pořád jsem nechápala způsob zapěstování, ani jednotlivá vedení, nic. Ale tenhle rok se konečně začínám révě na zahradě trochu věnovat.

Sepsala jsem si pár zásadních poznatků, které by laik měl vědět, než se pustí do vybírání, hledání, složitých návodů a z pojmů "očka", "osečkovat" či "kordón" mu vše přijde jako ze španělské vesnice. Pokud v odborných textech tápete a vlastně vám jde jen "o pár sazenic na chuť", zkuste si nejdřív přečíst něco od amatéra, který se v tom snaží vyznat. A kdo se vyzná, ten mne kdyžtak v diskuzi opraví, pokud něco píšu špatně.

Moje pokusné révové vedení.

Obecně o pěstování révy
Vinná réva je popínavka. V přírodě by se přirozeně pnula po jiných stromech dál a dál a plodila na nových výhonech vyrůstajících z loňského dřeva. Jenže tento přirozený způsob se moc nehodil lidem, kteří její chutné plody chtěli ve velkém pěstovat na výrobu vína. A tak vznikaly různé způsoby a vychytávky, jak docílit co nejlepší úrody v daných klimatických podmínkách. Už z tohoto vyplývá, že pěstovat révu líným způsobem "zasadit a nechat žít" nebude dlouhodobě vést k výsledkům. Minimálně ne v našich končinách. Spíše je lepší sklonit se před roky prověřenými způsoby našich předků a nastudovat si nějaký ten speciální fígl na pěstování.

Správné místo
Původní místa vinné révy hledejte rozhodně na jihu. I u nás přirozeně roste především v lužních lesích. Proto jí svědčí slunné místo s teplou půdou, chráněné před severními větry, ale s občasným mírným průvanem, aby osychaly listy a netrpěly chorobami. Problémy mívá v mrazových kotlinách. Sedí jí chráněné jižné svahy, chráněné místo u jižní zdi domu, pergola směřovaná na jih. Když takové fajn místo najdete, nemusí vás pak až tak moc trápit nadmořská výška. Stačí si pak sehnat sazenice od někoho, kdo pěstuje vinnou révu ve vyšší nadmořské výšce, u nás se na to specializuje například pan Jedlička (http://www.revajedlicka.cz/). Ideální je podívat se po okolí a po sousedních zahradách. Já šla do pěstování révy v cca 490 m n. m. právě po tom, co jsem uviděla krásné hrozny v jedné zahradě při procházce naší vesnicí. A pokud chcete o pěstování révy v nevinařských oblastech vědět více, doporučuji PDF přímo od pana Jedličky:
http://www.revajedlicka.cz/resources/publikace_a_vystavy/publikace/knihovnicka/reva-knihovnicka.pdf

Výběr správné odrůdy
Jedním z hlavních kritérií, které by vás jako laika mělo zajímat, je, zda je réva roubovaná. Roubování na odolné podnože je nutné od té doby, co tady řádil révokaz (mšička révokaz – škůdce vinné révy). Pravokořenné sazenice (tj. ty, které si můžete o nějakého známého nařízkovat a připravit podle návodů sami) si mohou dovolit pěstovat jen zahradníci v opravdu vysoce okrajových chladných nevinařských oblastech naší republiky, tam je totiž prý mšičce révokazu zima. A nebo ti, kteří chtějí experimentovat a zkoušet. Například v propustných písčitých půdách révokaz neřádil a občas se něko zamýšlí nad tím, jak by s ním šlo bojovat jinak (např. text zde).
Další kritérium obvykle je, zda moštovou odrůdu, nebo tu stolní. U moštové šlechtitelé sledovali především obsah cukru a aromatických látek. Bobule jsou maličké, se spoustou pecek, hodně silně aromatické, ideální na výrobu vína a moštů. A nebo pro opravdové labužníky, kterým přijdou hrozny z obchodů všechny mdlé.
Naopak stolní odrůdy jsou šlechtěné kvůli přímé konzumaci, takže jsou hrozny velké, sladké a s pevnou dužninou. Obvykle se z nich ale nedělá víno a ani ten mošt. Mnohdy bývají méně odolné a méně mrazuvzdorné. Je potřeba volit takové révové vedení, aby mělo co nejvíce starého dřeva.
Lidé z nevinařských oblastí ještě musí více sledovat, zda se odrůda pyšní slovy "mrazuodolná" a "odolnější" a spíš vybírají z těch, které dozrávají dříve. Já si v naší nadmořské výšce 490 m n. m. jednoduše nechala poradit od prodejce sazenic (u mne to byl právě pan Jedlička).
Co se týká počtu sazenic, můžete si koupit třeba i jen jednu, réva je totiž samosprašná. Pokud jich na zahradu plánujete víc, je dobré si rozmyslet, jaké vedení révy - tj. samotný způsob efektivního pěstování révy - vlastně chcete zkoušet. Podle toho se odvíjí totiž vzdálenost sazenic od sebe.

Dobře ji zasadit

Bez pořádné přípravy půdy nám
moc nerostla.

Tak přesně v tomto bodě jsem udělala zásadní chybu. Prostě jsem jen révu dala do země a to je vše. Žádná příprava, nic. A pak jsem se divila, že mi po tři roky nevyrosla výš, než na 40 cm a snaha o zapěstování jakéhokoliv vedení révy byla vlastně nemožná. Je dobré si tedy na začátku uvědomit, že réva se sází na dlouhé roky a péče věnovaná sázení se mnohonásobně vrátí později.
Na každou maličkou sazenici se v první řadě kope obrovská díra, minimálně metrová. A zpět do díry má jít dobrá půda obohacená o dobře vyzrálý kompost. Pokud se podíváte na jakýkoliv návod na sázení révy, vždy zjistíte, že se sazenice nejdřív musí alespoň na 24 hodin do vody a potom je potřeba zkrátit kořeny na cca 10 cm. To totiž výborně podpoří tvorbu nových kořínků a správné zakořenění, proto se to dělá.
Všimli jste si, kde je na sazenici místo tzv. roubu? Takové tlustější místo, kde je srostlé napojení podnože a vybrané révy. Tak toto místo má být 5 cm nad povrchem, když révu sázíte. Mnoho prodejců vám to usnadní a celých těchto cca 5 cm zavoskují, aby místo nevysychalo. Tento vosk nestrhávejte, sazenici zasaďte tak, aby voskovaná část vyčnívala z půdy.  A zasazenou révu pořádně zalijte.
Četli jste si různé návody na sázení a zarazilo vás tam zkracování vršku sazenice na 2 očka? Mne jako laika to tenkrát zarazilo, zvlášť když jsem koukala na zavoskovanou sazenici a vůbec nevěděla, co s tím :-). Vězte, že ty zavoskované jsou už připravené. Mně docela mi trvalo, než jsem zjistila, že "očka" jsou vlastně ty viditelné pupeny, ze kterých na jaře mají vyrašit nové výhony. Celkem hezky a názorně je to sázení vidět na této prezentaci a stejně tak i to zkrácení nevoskované sazenice: http://www.slideshare.net/vinnareva/vsadba-vinn-rvy

Nakonec ještě tu vyčnívající část révy zasypejte opatrně hlínou a vytvořte takový kopeček, tzv. hrůbek. Toto je opatření především proti mrazům a jarním mrazíkům, u nás v České republice je dělat musíme. U nevoskovaných sazenic chrání hrůbek vinnou révu navíc před vysycháním, voskované sazenice nevyschnou právě díky vosku.

Takhle jsme zasázeli révu my, pod hrůbkem z hlíny je zahrabaná, aby nezmrzla. Kameny jí potom mají akumulovat teplo.

V druhé části článku se pustím do výběru vedení révy, odstraňování tzv. rosných kořínků, zapěstování vedení a vůbec celou tu péči od té chvíle, co vám začnou z půdy koukat první zelené révové výhony.

Skluzavka na zahradě

Skluzavka je přesně ta věc, kterou si člověk obvykle neplánuje do zahrady dříve, než má dítě. Než se nám narodil synek, o skluzavce jsme vůbec nepřemýšleli. Ta pravá chvíle, kdy se nám myšlenka skluzavky vloudila do hlavy, přišla u nás až teprve se stavbou domu.

Když jsme se procházeli po pozemku a vytyčovali si půdorys domu, přišel nám náš svah opravdu jen maličko mírný. Vlastně takové nic. Ale když nám tam vyrostla základová deska našeho bungalovu, už bylo vidět, jak je to naše "maličké převýšení" vlastně obrovské. A místo nízkého pozvolného svahu bylo jasné, že si musíme poradit s téměř dvoumetrovým převýšení na malém prostoru. S manželem nejsme zrovna příznivci klasických okrasných skalek, a tak začaly padat nápady od jahodové skalky, přes okrasné vodopády a potůčky, až právě i po skluzavku pro synka. Dokonce se nám kamarádka nabídla, že nám svoji 150 cm vysokou, plastovou po svých dcerách přenechá. A tím to bylo zpečetěno. Bude skluzavka.

Skluzavku jsme usadili do čerstvě navršeného svahu. V průběhu půl roku jsme ji pak třikrát museli upravovat upevnění, protože si půda sedala.

Na jaře nastoupily UNC stroje a začaly vršit hlínu a kameny a modelovat podobu naší vyvýšené terasy a toho svahu. Je neskutečné, jak se představy člověka liší. Dokud tam nenavršili naši stavaři hlínu, stále jsem si v hlavě představovala ten svah takový malý a mírný. Ale najednou přede mnou vyrostlo něco, nad čím mi spadla brada a zespod nebylo téměř vidět nahoru. Jak budeme chodit dolů? To vážně potřebujeme skluzavku, už jenom kvůli tomu, abychom se dostali bezpečně do zahrady! A navíc začala být jasná další věc – 150 cm vysoká nabídnutá skluzavka nebude stačit... svah narostl na nějakých 185 cm výšky. Jenže ta myšlenka skluzavky ve svahu už nás tak dostala, že jsme ji chtěli za každou cenu. Prohledali internet, obešli městská dětská hřiště a nakonec k nám nějakou přepravní společností putovala obrovská laminátová 179 cm vysoká skluzavka od zlínské firmy L.A.S.T. Zmiňuji jejich název, protože tam byla opravdu moc milá paní a celkově jsme spokojení.

Akorát, jakmile výška skluzavky překročí metr a půl, už nejde najít levné plastové a musí se jít do těch laminátových. U nás to taky znamenalo, že jsme z napjatého rozpočtu dali asi tak 3–4 více peněz, než bychom dali za tu obyčejnou nižší. Oddálily se tím investice do rostlin a stromků, ale nelitujeme, syn a jeho kamarádi skluzavku zbožňují a i dospělé návštěvy se leckdy ptají, jestli jim nosnost skluzavky dovolí vrátit se na chvíli do dětských let a pořádně se sklouznout.

Okrasná lana a přirozená zábrana ze zakrslých borovic - takhle se nám vstup na skluzavku líbí nejvíc.

Nástupní plošinu na skluzavku nám vyrobil můj táta, stejně jako sloupky na ozdobný provaz. A koupili jsme borovičky (černá borovice, pomalu rostoucí Helga), aby měly děti takovou přirozenou zábranu a nepodlézaly pod zábradlím a nespadly nám dolů.
Co se týká dojezdu, vymysleli jsme si ohraničenou plochu plnou maličkých kamínků. Jednak na ně byl syn z městského dětského hřiště zvyklý a mně chyběla plocha, kde bych si mohla procvičovat své nohy a posilovat v létě bosky nožní klenbu. Navíc je to ideální hrací plocha, synek si hned přemístil auta a lopatičky z písku sem. Jen bude trochu oříšek udržet ty kamínky v kamínkovišti a ne všude kolem. Okraje manžel vytvořil z pryžových obrubníků, protože jsme měli strach, že by si o betonové či dřevěné mohly děti rozbít hlavu, když by ze skluzavky vyletěly.

Kromě pískoviště máme teď vlastně i "kamínkoviště".

Kamarádi si z nás dělají legraci, že si z naší zahrady vlastně děláme takové druhé vesnické dětské hřiště. Trampolína, skluzavka, pískoviště, venkovní metalofon, tunely, cestičky, sloupkový chodníček... no vlastně mají pravdu. A nám to vůbec nevadí, spíše jsme na to hrdí. Ten náš svah by totiž bez skluzavky byl vlastně hrozně moc smutný :-)