Zbožňuji, když zahrada voní. I teď, v únoru, když povolí mrazy a oteplí se rychle a pořádně nad nulu, že vše překotně taje, chodím na zahradu a užívám si vůni tlející štěpky a vůni chvojí, co je na jahodách. Občas mám pocit, že jsem snad i v lese. A pokud projdu kolem uschlé jahodové máty ve spirále a promnu ji mezi prsty, je to takový slabý závan vůně léta. 

Když jsem si na blogu Zahrada mě baví četla článek o oceněné zahradě A Perfumer’s Garden in Grasse (http://www.zahradamebavi.cz/2015/05/jeste-jednou-chelsea.html), úplně jsem se zasnila. Zahrada ze samých voňavých květin? To musí být neuvěřitelný zážitek. Jen si to představit... takový namíchaný parfém ve vzduchu, pokaždé jiný jedinečný zážitek podle směru vánku či denní doby. Nic na té představě nezměnilo ani to, že jsem si o té zahradě pročetla podrobnější informace a zjistila, že je to více pocta parfumářům a jejich, mnohdy i nenápadným rostlinám, než namíchaná kompozice vůní naživo.

A Perfumer’s Garden in Grasse by L’Occitane, navrhl ji James Basson, zdroj obrázku: https://www.rhs.org.uk/.

Ta představa vonící zahrady ale ve mně už zůstala. Dávám dohromady květiny, rostliny a keře, jako malou skládačku. Tak, abych po většinu roku chodila do zahrady i kvůli tomu zážitku z nádherné vůně. A samozřejmě jen o rostlinách to není. Aby vůně zahradou prostupovala, je potřeba rostlinám zařídit závětří, kde se vonné látky mohou ve vzduchu držet. A taky vědět, kdy do zahrady chodit, neboť některé rostliny se nejvíce rozvoní třeba až v podvečer či v průběhu noci, nebo před bouřkou. A jinak voní poupata a jinak odkvétající květy. Vůně, to je dost složitá věc.

Láká mně mít skoro na každý měsíc v roce vzpomínku na nějakou silnou vůni, která mi třeba i provoní kus zahrady. Jak by se toto dalo realizovat? Mělo by stačit zasadit některé následující rostliny v dostatečném množství a na správné místo do závětří... nedělám si iluze, že seznam je úplný, takže v diskuzi raďte, jaké rostliny vám na zahradě krásně voní. Nejlépe i z dálky. A nebo pište, jestli ty z mého seznamu vlastně ani tak nevoní.

V knihách i článcích najdete jednu extrémně vonnou rostlinu, která může vykvétat a vonět už i v únoru. Je jí lýkovec jedovatý, krásná květina, která ale podle mne do zahrady s dětmi vůbec nepatří, je prudce jedovatá. Člověk se může "lehce" otrávit už i jen vdechováním silné vůně. Ta ale s jistotou provoní skoro celou zahradu.

Dalším keřem, který se štěstím vykvete už koncem února, je kalina vonná (Viburnum farreri), měla by silně vonět. Plody jsou lehce jedovaté. Trojici únorových vůní doplňuje ještě vilín, ať už vilín měkký (Hamamelis mollis) nebo vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), oba druhy by měly příjemně vonět, ne tak silně, ale na hezký zážitek na sklonku zimy by to stačit mohlo.
U nás na zahradě se ještě při tání někdy rozvoní štěpka, kterou máme vysypané cestičky a chvojí, kterým máme přikryté jahody.

Znáte ten pocit, kdy je ve vzduchu prostě jemně cítit přicházející jaro? V březnu se o tuhle jemnou a veselou vůni obvykle postarají první květiny. Příjemnou vůní by měl vynikat především modřenec (Muscari). Nečekejte, že jedna rostlinka provoní zahradu, pro to, aby vůně v zahradě byla opravdu dobře cítit, potřebujete desítky těchto jarních květin (Editováno: necítím skoro žádnou vůni ani z jednoho modřence, ani z více). Stejně tak potřebujete opravdu desítky dalších krásně vonících květin: fialek (Viola odorata). Teprve s velkým množstvím těchto drobných květin se opravdu provoní celá zahrada. Violka vonná vykvétá ze všech fialek nejdříve, tedy už v březnu.

Já mám s dubnem spojenou vůni šeříků (Syringa), byť u nás vykvétají až na konci dubna. Jeden velký keř dokáže opravdu provonět kus zahrady. Jen pozor, abyste si vybrali dobře, některé vyšlechtěné kultivary voní jen slabounce. My jsme se například spálili s šeříkem Presiden Grévy, který vykvetl až po čtyřech letech a pořádně nevoněl ani zblízka s nosem zabořeným do květu. Už je pryč a pokorně jsme si vysadili klasický obyčejný šeřík. Druhým vonný keřem je silně vonící kalina Borkwoodova (Viburnum burkwoodii), která by měla zahradě dodat vůni, a třetím silně vonícím keřem je klasická trnka obecná (Prunus spinosa). Naopak maličkou rostlinou, která by měla silně provonět zahradu, jsou hyacinty (Hyacinthus), mělo by stačit jen pár kusů rostlin. Koncem měsíce je mohou vystřídat příbuzné hyacintovce španělské (Hyacinthoides hispanica) a také silně vonící kvetoucí popínavka akébie pětičetná (Akebia quinata), jejíž vůně má prý připomínat vůni čokolády (Editováno: čokoládu necítím ani náhodou, navíc každý druh voní jinak, vůně je silná a příjemná).

Koncem dubna by měl také vykvétat Narcis Poeticus Actea, narcis, který má právě velmi silně a krásně vonět.

Tento měsíc mám spojený s všudypřtomnými kvetoucími stromy a rostlinami a v neposlední řadě se zvláštními vůněmi. Začátkem května mi zahradou silně voní česnek, konkrétně květy toho medvědího česneku, a koncem května je vzduch plný bezové limonády, alespoň pro mne. Ale to jsou docela kontroverzní vůně nevůně. Lépe na tento měsíc mohu doporučit konvalinku vonnou (Convallaria majalis), která provoní zahradu, pokud máte alespoň několik trsů. Jen kdyby nebyla tak jedovatá. Podobně jedovatá je i dvouletka chejr vonný (Cheiranthus cheiri), která by měla v podvečer silně medově vonět. Oproti těmto dvěma je poměrně bezpečný jeden nenápadný "plevel". Drobnou poléhavou a lepivou květinu s názvem mařinka vonná (Galium odoratum) snadno očima přehlédnete, ale v květnu ji rozhodně nepřehlédne váš nos, zvlášť pokud máte vysazeno hodně exemplářů (Editováno: tak mařinka vonná voní až jedině po utržení, pokosení či pošlapání, sama od sebe jen tak ne).

Věřím tomu, že červen je nejskvělejší měsíc na experimenty s tvorbou vlastního zahradního parfému. Vykvétá tolik silně vonících květin! Jako první chci zmínit pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), keř který voní silně a intenzivně. Doba kvetení a síla vůně se liší podle druhu, některý dokonce ani moc nekvete. Dalším vonícím keřem jsou pivoňky (Paeonia), jen si na jejich pořádnou vůni musíte počkat. Dávají si s kvetením načas a větší množství květů na nich uvidíte až teprve po letech. Jeden nebo dva květy z dálky určitě neucítíte. Silnou intenzivní sladkou vůní vyniká večernice vonná (Hesperis matronalis), která večer láká noční motýly. Někdo ji označuje za dvouletku, někdo za trvalku.
Stačí ale jeden strom lípy, který nejspíš vůní zahltí celou zahradu po mnoho dní. Silně voní i popínavé zimolezy, ať zimolez německý (Lonicera periclymenum), zimolez Heckrottův (Lonicera heckrottii) i Lonicera caprifolium. Já ještě na zahradě jednou zažila hodně příjemnou vůni. Přijeli jsme až po několika dnech a v zahradě už přezrávaly lesní jahody, i ty měsíční. Vůně lesních jahod tak zahalila doslova celou zahradu, ale zmizela postupně s tím, jak jsme je všechny snědli. Hodně ještě voní i kvetoucí plazivý jetel.

Léto, od začátku července rozhodně patří růžím. V každé skupině najdete několik druhů, které silně a krásně voní, obvykle prý podle článků nejvíce voní růže s jednoduchým otevřeným květem, ale znalci růží tomu na diskuzních fórech oponují. Mezi nejsilněji vonícími se objevují jména jako Guirlande d´Amour (pnoucí), Palais Biron, Marie-Louise Drevon, Aimable Amie (historická růže), Rose de Rescht, Louise Odier, William Shakespeare 2000, Gertruda Jekyll, Madame Isaac Pereire, obecně historické růže. U šíření vůně růží ale také velmi záleží na vlhkosti, teplotě apod. Zatím mám jen obyčejnou svraskalou růži, ale kout u kompostu mi provoní pěkně.

V červenci by ještě mohlo lehce provonět zahradu hrachorové loubí z jednoletého hrachoru (Lathyrus odoratus, je lehce jedovatý). Někdo nedá dopustit na floxy (plamenky, Phlox), oblíbené květiny ze zahrad našich babiček. Jiní oponují, že do dálky vůbec cítit nejsou, sama nevím. S jistotou by ale měla zahradu ještě provonět lilie bělostná (Lilium candidum), vůně má být hodně silná, dost silná na provonění celé malé zahrady. Zasadila jsem je na podzim, tak teprve uvidím, zda dostojí své pověsti silné voňavky.

Z úplně jiného soudku jsou ještě násedující vůně, které si můžete v červenci na zahradě užít. První je vůně pokosené louky a sena. Druhý zážitek vůně by měl vznikat při chůzi po chodníčku z mateřídoušky a nebo heřmánku římského. Funguje to? Zatím nevím, jsem zvědavá. Co mi ale nefunguje, je vůně levandule. Ta se často v článcích uvádí, moje tchýně ji pěstuje, ale nepodařilo se mi zatím zažít ji ve vzduchu na zahradě, provoní mi pouze pokoj doma. Ale zavoní, když kolem ní projdu a zavadím o ni, stejně tak zavoní jahodová máta. Nicméně dostat se k nim na vzdálenost menší než metr je celkem oříšek, kvůli všem těm hodujícím včelám.

Letní měsíce se prolínají. Co voní v červenci, často ještě voní i srpnu. Spousta květin má dlohou dobu kvetení, nebo vykvétají opakovaně. Nově začnou kvést perovskie a články udávají, že voní silně, někdy snad až nepříjemně silně. Mně se toto zatím zažít nepodařilo a stěží jsem od perovskií nějakou vůni rozpoznala. Další trochu kontroverzní květinou či spíše kvetoucím keřem je komule (Buddleia davidii), podle článků má silně a krásně vonět. Ale já kolem několika obrovských keřů dříve denně chodila a mohla jsem mít nos zabořený až v květu a nic. V různou dennní dobu. Až si komuli letos pořídila má tchýně, zjistila jsem teprve, že květ opravdu poměrně pěkně jemně a medově voní. Zda provoní celou zahradu? To by mne dost zajímalo. Možná to bude druh od druhu.
Hořce kořeněnou vůni by mi do zahrady měly přinést zavinutky (Monarda), jsem zvědavá (Doplnění po letech: jo, trochu voní, ale teda zahradu neprovoní ani náhodou). Kvetou po celé léto, různě, druh od druhu. A když se v srpnu už dříve stmívá, mělo by být možné si naplno užívat i jinou květinu, která už vykvétá někdy od května či června. Je jí pupalka dvouletá (Oenothera biennis) a voní silně až právě s příchodem noci, aby přilákala noční motýly. Nenápadná květina. Já se chystám na pupalku vonnou (Oenothera odorata), která je půvabná a snad by mělo jít o trvalku. Uvidím, jak bude vonět ta. (Doplněno po letech - tak pupalka vonná navzdory svému jménu skoro vůbec nevoní. Musím do ní zabořit nos a i tak je ta vůně prostě jen lehoučká, nevím, jak tím může lákat noční hmyz).

Na odiv by stále měly dávat svoji vůni růže, některé poslední floxy, komule i monardy. Já jsem zvědavá na další z doznívajících vůní - vůni popínavky hlízoly nachové (Apios americana). Měla by vykvétat už někdy od července a právě až do konce září. Vůně se v knihách připodobňuje vůni fialek, ale na fórech to pěstitelé rozporují. A síla vůně? O tom se nepíše už vůbec nic. Další nezvyklou a dost neznámou rostlinou je heptakodium jasmínovité (Heptacodium miconioide), keř, který by se měl rozvonět právě na konci léta jemnou vůní a doznívat ještě v září. A myslíte, že může zazářit i nějaká nová vůně? Prý ano, protože teprve v září má rozkvétat ořechokřídlec klandonský (ořechoplodec, Caryopteris Clandonensis) a měl by (snad?) silně vonět. (Doplněno po letech: tak ten teda podle mne vůbec nevoní.)

Zatím mám jen několik málo vonících "exemplářů" a o explozi vůní se tu zatím moc mluvit nedá. Ale postupně svou sbírku vonících rostlin rozšiřuji a doufám, že za pár let budu moct tento seznam doplnit, upravit, nebo prostě jen popsat, jak se v jedné takové voňavé zahradě žije.

Obrázky:
A Perfumer’s Garden in Grasse by L’Occitane; Designed by James Basson, The Royal Horticultural Society, https://www.rhs.org.uk/shows-events/rhs-chelsea-flower-show/exhibitors-old/archive/2015/gardens/a-perfumer%E2%80%99s-garden-in-grasse
Syringa vulgaris. CC-BY-SA-3.0, via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:SyringaVulgaris.jpg
By Photo by and (c)2008 Derek Ramsey (Ram-Man) (Own work (Own Picture)) [GFDL 1.2], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Garden_Hyacinth_Hyacinthus_orientalis_%27Purple_Voice%27_Flower_1644px.JPG
By A. Barra (Own work) [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rosa_%27Louis_Odier%27.jpg
By Zachi Evenor [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Shoshan-Zachi-Evenor-6964.jpg
Photo: Christian Ferrer / Wikimedia Commons, via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oenothera_biennis,_Vic-la-Gardiole_01.jpg
By Jason Pratt from Pittsburgh, PA (FishSpeaker) (Flickr) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dame%27s_Rocket.jpg
By J.F. Gaffard Jeffdelonge at fr.wikipedia (photo by Jeffdelonge) [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Galium_odoratum.jpg
By Robert Flogaus-Faust (Own work) [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lonicera_caprifolium_RF.jpg

Mám zánět šlachy v pravé ruce. Už nějaký ten týden. Prakticky to znamená, že to, co vidíte na blogu, jsou buď připravené články "ze šuplíku" a nebo texty, které můžu nadiktovat svému manželovi. Na vše se dá nahlížet z lepší nebo horší stránky. Nemožnost psát pro mne prakticky znamenala více času na knihy a videa, a právě jedno pěkné video na zamyšlení o přírodě jako takové tady chci sdílet.

Emma Maris v něm mile a hezky vykládá o tom, jak chápou lidé přírodu v Americe a jak by ji mohli nebo měli chápat. A já vidím určitou paralelu i u nás. Kolik lidí jezdí z města o víkendech kilometry a kilometry, aby našli nedotčený kus přírody, kterým potom kráčí po vyasfaltované cestě a posedávají na připravených lavičkách? Kolik lidí na jedné straně natrhá kytici konvalinek a pochlubí se spoustou fotek na Facebooku i Instagramu a na druhé považují pampelišku v chodníku před panelákem za vrchol nepořádku a špatnou péči města o okolí. Co je ta obdivovaná příroda a co naopak není? Co o ní učíme svoje děti? Jestli vás alespoň jedna z těchto otázek nutí o tématu přemýšlet, koukněte se na video (v rohu lze zapnout české titulky):

Sama jsem po určitou dobu bydení ve městě přejala trochu model, že příroda je pouze daleko za městem a musí se za ní cestovat autem. To, co jsem měla každý den po cestě do školy přímo na očích, jsem přehlížela. Dívat se na rostliny a přírodu bez předsudků a tak, jako malé dítě, mne naučil právě můj malý syn. A pevně doufám, že mu na oplátku nebudu jeho krásný pohled na svět nijak v budoucnu kazit. A vždy od srdce přijmu darovanou kytičku, byť je vlastně z pýru... 

To jsem jednou stála u plotu a slyším dva sousedy, přátele, jemně se pošťuchovat. "Mám dojem, že mi tady ty moje trvalky u plotu nějak usychají, nebude to těmi Tvými tújemi?" "Ale kdepak, vždyť já vám je s těmi mými tújemi pravidelně den co den zalévám..." Vše ve veselém milé duchu, jak jen přátelské rozhovory a pošťuchování jsou. To jen já mám vždy tendence se do všeho míchat s nějakými znalostmi a rádoby poučováním. Neodolala jsem a začala je poučovat, jak opravdu ty túje budou časem v okruhu tří metrů ubírat vodu všem ostatním rostlinám a které další rostliny jsou taky takto "žíznivé". Nj, s tímhle vysvětlovacím přístupem si tady asi moc přátel neudělám... a tak raději přenechávám svoje poznatky o žíznivých stromech blogu a sousedy pozvu spíš jednou na lískooříškový koláč.

(Zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/photo/roots-2-1168071)

K tomuto tématu jsem se dostala náhodou. Když si maminka už několikátý rok stěžovala, že mi nemůže dát skoro žádné višně pro malého na zamrazení. Nejsou. Jejich višeň chřadne a neví se moc proč. Nejspíš usychá. Tak jsem začala pátrat, ale bezvýsledně. Až nedávno jsem narazila na zajímavé fórum, které možná (a možná taky ne) celou situaci vysvětluje: http://www.zahrada.cz/forum/tresne-a-visne/tresen-a-ovocne-stromy-u-ziveho-plotu-z-thuji-365766/?stranka_oblast=3 Ano, hned kousek od višně je obrovská tátova oblíbená čtyřmetrová túje – žíznivý strom číslo jedna.

Tyhle jehličnany moc nemusím, stejně jako mnoho dalších přírodně smýšlejících zahradníků. Tady je jeden z mnoha důvodů. Túje jsou totiž extrémně žíznivé jehličnany. Na suchém pozemku, kde moc neprší, se s ostatními rostlinami porvou doslova o každičkou kapku. Kdo je někdy sázel, prý si mohl všimnout kromě kotevních kořenů i té jemné a husté sítě tenkých kořínků, pomocí které získávají každou vodu, kterou mohou. Prý v okruhu tří metrů ve velkém berou vodu všem rostlinám, které jsou poblíž. Sama túje má nízký bod vadnutí, takže díky této přizůsobivosti snadno umoří jiné rostliny.

Co z toho vyplývá? Že pro zahradníky není ideální pěstovat např. zeleninu a ovocné stromy a keře v přímé blízkosti živého plotu z tújí. Prakticky při zalévání své zeleniny a ovoce budou muset v suchých dnech nejdříve napojit minimálně šedesáti litry každou túji a až potom lze dohadovat, že už "napájí" svou zeleninu a ovoce. Tohle mne hodně překvapilo. Nějaká data pro to nemám, jen informace z diskuzí, tak mne kdyžtak opravujte či uvádějte na správnou míru.

A doufám, že po přečtení se nepůjdete hned dohadovat se svým sousedem kvůli jeho plotu z tújí... už kvůli dobrým sousedským vztahům. Pokud už tam túje jsou, je lepší to brát, jak to je. Navíc spousta lidí za své túje utratila spousty a spousty peněz, pečují o ně a mají je velmi rádi a nedají na ně dopustit. Láska k jakékoliv rostlině je podle mne vždy lepší než vybetonovaný dvůr a dlážděná "zahrada". Když už někde túje jsou a soused je miluje, je lepší na situaci reagovat chytře na naší straně a naplánovat si zahradu tak, aby ta žíznivost nebyla na obtíž. Takže višeň čtyři metry od plotu, zeleninovou zahrádku jinam a nebo zkusit do vyvýšeného záhonu. A přímo u takového živého plotu z tújí může být pěkné umělé jezírko, místo pro boudu na nářadí, dřevárku, bosý chodníček, a nebo pro rostliny, které jsou natolik náročné na vodu, že je stejně budete tak jako tak muset zavlažovat. Proto já jsem sousedův plot z tújí vzala jako ideální možnost pustit se do tvorby "borůvkoviště" –  uměle vytvořeného místa, na pěstování borůvek, které stejně samo o sobě potřebuje silnou závlahu. A to jezírko tam taky jednou budu mít. Vlastně je to i dobře, nebýt jeho tújí, k těmto dvěma věcem bych se asi nedonutila a volila na vodu šetrnější výsadbu a přišla o tyhle zajímavosti.

(Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thuja_occidentalis2.jpg)

Bříza bělokorá (Betula pendula)

Psal se rok 2012 a já přemýšlela, co chci vysadit na zahradě. Určitě břízu! V zimě ji zdobí krásný bílý kmen a v létě zbožňuji to nádherné šustění malých lístků. Úplně jsem si to vysnila... a tak se nejspíš ptáte, proč vlastně na zahradě břízu nemám? Protože je jedním ze žíznivých stromů. Jako typická pionýrská dřevina rychle roste, snadno zvládne zamokřená místa i skaliska a to především díky svému agresivnímu kořenovému systému. Však si ji taky dříve lidé pěstovali u domu, aby vysušovala vlhké chalupy... vlastně mi na sídlišti mezi paneláky, kde je bříza skoro na každém kroku, bylo trochu divné, že je v okruhu pod nimi často jen suchá hlína a trávník žádný. Myslela jsem si, že je to špatnou péčí. Jenže takhle by to bylo i na mé zahradě, snad každá kniha varuje, že bříza své okolí silně vysušuje a je velmi obtížné pod ní něco pěstovat. A já na své maličké zahradě chtěla využít každé místo naplno, takže z břízy sešlo.

(Zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/photo/birch-1491333)

Vrby okrasné i klasické (Salix erythroflexuosa a jiné)
Naši druzí sousedé se s velkým zapálením sháněli po kroucené vrbě i té hezké vrbě s růžovými okraji větví (Salix integra 'Hakuro Nishiki'). Nechápala jsem to. Sázet na suchý svah, kde moc neprší, zrovna vrbu? Vždyť vrby se používají na vysoušení podmáčených pozemků. Nedávalo mi to tenkrát moc smysl. Dnes už vím, že mnohé odrůdy vrb snesou dobře i občasné sucho. A že sousedům nijak nevadí zalévat celé léto zahradu vodou z kohoutku ve velkém. A mohu jim jen závidět jejich dva úcthodné exempláře kroucené vrby, které krásně odstíní nepříjemný vítr a zabrání pohledům z ulice. To vše už tři roky po zasazení. Ještě jsem snad neviděla strom, který by vyrostl tak rychle.
Tohle vrba dokáže především díky svému agresivnímu kořenovému systému, který se dere za každou kapkou vody a vytváří hustou síť kořenů po povrchem, aby jim neuniklo nic z deště nebo zalévání. Ne nadarmo se doporučuje okrasné vrby raději sázet doprostřed trávníku jako solitéry. A pan Svoboda ve své knize taky upozorňuje, že ovocným dřevinám a záhonům se nemusí v blízkosti agresivního kořenového systému vrby moc dařit.
A jestli se ptáte, co do blízkosti sousedovy vrby u plotu zasadím? No už jsem zasadila... pár stříhaných buků na zakrytí "antoníčku" elektřiny a popelnice. Nedaleko plánuji hezkou třešeň a jinak suchomilné kvetoucí trvalky. Pevně totiž doufám, že sousedé budou svoji vrbu zalévat ta vydatně, jako doposud, takže nebude muset brát vodu mým rostlinám.

Obrázky:
constantin jurcut, roots on stone, via http://www.freeimages.com/photo/roots-2-1168071
Anna-Karin Persson, birches in spring, via http://www.freeimages.com/photo/birch-1491333
Raul654, Thuja occidentalis, via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thuja_occidentalis2.jpg
By I.Sáček, senior (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Salix_matsudana_5309.JPG

Únor je jeden z nejklidnějších měsíců, co se zahrady týká, půda je často zmrzlá, venku je vlezlá zima, že ani není moc důvodů do zahrady chodit a spíše na ni člověk kouká přes okno z tepla domova.

Zapomeňte na:

• Solení cestiček v zahradě, vhodnější je písek a štěrk (více o zimním sypání cestiček).