čtvrtek 20. dubna 2017

Čemu jarní mrazíky ničí květy

Když pan Roman Šabík shrnul na blogu svůj rok 2016 v přírodní zahradě, rozebíral zajímavé téma. Obávané jarní mrazy. Mrazíky. Hrozba ovocnářů. Ledoví muži. Začal pokládat otázky, zda se jim lze v malé přírodní zahradě nějak bránit vhodnou výsadbou? Jakou zvolit strategii a co dělat? A já při tom poprvé zjistila, že o jarních mrazících a jejich důsledcích vlastně nic nevím...  a nedělala jsem s tím nic až do teď, když přišla hrozba, že mi zmrznou nakvetené rostliny. Pak přišla panika od sousedů a já taky sáhla po netkané textilii a jako první jsem chtěla jít omotávat kamčatské zimolezy. A kdybych té textilie neměla málo, nejspíš bych vůbec nepřišla na to, že ty kamčatské zimolezy s klidem snesou až mínus deset stupňů...
Naše krásně nakvetená sladkovišeň. Jestli bude úroda, to je ve hvězdách, hlásili −3 °C.
Takže jsem si trochu vyhledávala a zjišťovala, která úroda mi zůstane i v případě mrazíků a co naopak může být co dva tři roky důvodem k smutku na jaře:

1) Úroda ořechů
Ořešák − tento statný strom ničí mrazíky poměrně pravidelně u lidí, které znám, v různém okolí. Hodí se spíše do nížin, na horách a v mrazových kotlinách se nevyplatí jej pěstovat. Květy snesou teplotu maximálně do −2 °C (podle odrůdy rozmezí -0.8 až -1.5). Opravdu silné mrazíky v době květu ořešáku znamenají pohromu hned nadvakrát. Samčí jehnědy se totiž tvoří na loňském dřevě a pokud při silném mrazu namrzne i loňské dřevo, je tatam úroda rovnou na dva roky. Odrůda Jupiter a Mars raší později a bývá méně ohrožena.
Líska − květy vydrží až −10 °C, nicméně vykvétají už v únoru a březnu, kdy takové mrazy být můžou. Ale i tak je pro mne líska větší sázkou na jistotu (když si poradím s nosatcem).
Jedlý kaštan − kvete až v červnu, v tomhle ohledu jej jarní mrazíky netrápí. 

2) Drobné ovoce
Jahody − květy i začínající plody nesnáší obvykle už teploty kolem nuly.  Pokud nechcete o úrodu kvůli mrazíkům přijít, můžete zkusit brzy nakvetené jahody zakrývat netkanou textilií. Jistější je pěstovat i pozdní odrůdy, které kvetou později. Měsíční jahody (např. Rujana) plodí průběžně maličké jahody, takže je mrazíky tolik neovlivňují.
Vinná réva  − rašící letorosty jsou na mráz velmi citlivé a ještě mnohem více celé vyrašené listy. Pokud zmrznou, réva znovu obrazí, ale je už na tento rok trochu oslabená.
Rybíz − liší se podle odrůdy, nejméně odolný mrazu je černý rybíz. Bohužel přesnější rozmezí teplot jsem nezjistila. Nicméně obecně rybízy prý celkem na mrazy a špatné počasí v době květu trpí, přinejmenším menší úrodou. Odrůda černého rybízu Ben Lomond, Démon, Morávia, Trent by prý mrazíky v květu zvládat měla.
Kanadská borůvka − květy mnoha odrůd bývají náchylné na jarní mrazíky a můžete přijít o úrodu. Díky vám v diskuzi už vím, kolik stupňů obecně vydrží jaké stádium rozvití květů, přehled najdete v článku na http://msue.anr.msu.edu/. Odrůdy Chanticleer a Bluejay prý obvykle mrazíkům unikají. Zakrslá Northcountry by měla být obecně dost odolná.
Angrešt − Většina odrůd je celkem dobře mrazuodolná v květu, kolik stupňů zvládne, to ale nevím. V menší panice před letošními dubnovými mrazy jsme ty naše stromky všechny omotali netkanou textilií, což bylo nejspíš asi zbytečná práce a snad jim naopak toto neuškodí.
Kamčatský zimolez − Květy snesou −10 °C, holt je ze severu. Jeho úroda by měla být snad skoro vždycky. Myslím, že si ještě některé dosadím.
Maliny − Díky pozdnímu kvetení a mrazuodolnosti je mrazíky neničí.
Ostružiny − Díky pozdnímu kvetení a mrazuodolnosti je mrazík neničí.
Aronie − Měla by vydržet mráz v květu bez problémů.
Jahody je vhodnější před hlášenými mrazíky zakrýt netkanou textilií. Sladkovišeň v popředí však už je na jakékoliv zakrytí velká.

3) Ovocné stromy
Meruňka − je obecně na jarní mrazíky velmi citlivá, květy by měly vydržet maximálně −2 °C, po odkvětu vadí i jen teploty kolem 0 °C. U některých odrůd se udává, že by měly být odolnější a navíc vykvétat později, kdy už není riziko mrazíků tak velké. Patří k nim Bergeron, Lejuna, Leskora, Veecot, Karola, Velita, Lerosa, Goldrisch, Harogem, Aurora.
Broskvoň − je také na jarní mrazíky citlivá, obecně vydrží maximálně −4 °C (ale rozmezí poškození otevřených květů je už −1.1 °C až −3.9 °C). Odrůdy odolnější jarním mrazíkům by měly být Favorita morettini, Redhaven, Fenix, Flamingo, Modřinka, Amsdenova, Radosť, Suncrest.
Třešeň − trpí na jarní mrazíky hodně, snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −1.1 °C až −2.2 °C). Některé odrůdy by měly být trochu odolější, patří k nim Kaštánka, Early Korvik, Fabiola, Vilma, Regina, Sam.
Slivoň − trpí na jarní mrazíky také hodně, snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −0.6 °C až −2.2 °C), nerozvité květy někdy mohou vydržet i o dva stupně větší mráz. Trochu odolnější vůči mrazu v květu by měla být Čačanská najbolja, Tuleu gras.
Mirabelka − vůči mrazu jsou květy odolnější než slivoně. Snesou až −4 °C.
Hrušeň − snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −1.7 °C až −2.3 °C), nerozvité pupeny snesou trochu víc. Poměrně odolná by měla být Konference, Červencová, Erika.
Jabloň − snese v květu dle odrůdy maximálně až −4 °C (rozmezí −1.7 °C až −3.9 °C). Lze si vybrat z odrůd, které jsou trochu odolnější.
Višeň  − snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −1.3 °C až −2.3 °C), nerozvité květy mohou snést až o tři stupně méně.  Hana, Morava, Samor, Morela pozdní a Morellenfeuer by neměly na jarní mrazíky tolik trpět a měly by vydržet více.
Kdouloň − pozdní kvetení ji chrání, na jarní mrazíky netrpí. Spíše ji trápí zimní mrazy.
Muchovník − Jeho květy snesou teplotu −5 °C, některé odrůdy až −7 °C, ve většině případů jejich úroda nebývá poškozena.
Moruše − Raší velmi pozdě na jaře, takže květy pozdní mrazíky neohrožují.
Mišpule  − Nikde jsem nenašla zmínku o tom, že by ji jarní mrazíky nějakým způsobem poškozovaly.
Z dálky působí angrešty a hrušeň zabalené v netkané textilii jako nějací duchové na zahradě. Angrešty jsme balili ještě v době, kdy jsem nevěděla, že mrazy v době květu dobře zvládají.
Obecně nastává nejvíce problémů s jarními mrazíky na východních svazích a v mrazových kotlinách a údolí řek a v blízkosti potoků. Je krásné, že naši předkové nejspíš uměli se studeným vzduchem pracovat, alespoň podle pravděpodobného vysvětlení zídky, o kterém jsem četla na blogu Zahrada mě baví (http://www.zahradamebavi.cz/2015/01/zidka.html). A podle toho, jak o zachytávání studeného vzduchu pomocí křoví, valů píše pan Wolf-Dieter Storl. Studený vzduch nad zahradou zachycovali a pomocí stavidel umožnili odtékání pod zahradou. Což je ale třeba na naší maličké zahradě s domem poněkud utopie.

Tak a teď vím, jak důležité je hýčkat si na zahradě moje maliny, ostružiny, lísky, angrešt, kamčatský zimolez, muchovníky, moruše, mišpule a měsíční jahody Rujana. Když totiž udeří jarní mrazíky, mohu být v klidu, že pořád bude co dobrého jíst. Já mám prostě tu rozmanitost v zahradě fakt ráda...


Další informace:
https://www.zahrada.cz/forum/reva-vinna/ochrana-rasici-revy-pred-majovymi-mraziky-293867/?kotva=ochrana-rasici-revy-pred-majovymi-mraziky-293935
http://romansabik.blogspot.cz/2016/12/16-rok-2016-v-prirodnej-zahrade.html
http://tropik.forumczech.com/t160-jarni-mraziky-aneb-co-vydrzi-narasene-rostliny
http://www.ovocnarstvi.eu/pece-o-urodu/ochrana-ovocnych-stromu-pred-jarnimi-mraziky/
http://www.amet.cz/klima/mraziky.htm
http://www.pawpaw.cz/content/view/56/9/lang,czech1250/
http://www.ovocne-stezky.cz/?page=navody-a-doporuceni&group=vysadby&text=nove-odrudy-tresni
http://www.ovocne-stezky.cz/?page=navody-a-doporuceni&group=vysadby&text=teplomilne-druhy-do-vyssich-oblasti
http://msue.anr.msu.edu/topic/blueberries/growing_blueberries/spring_critical_temperatures

neděle 16. dubna 2017

Velikonoce se zahradou

Jen co jsme se nastěhovali, prostě nám předsvátkové období celkem vychází. Alespoň, co se týká atmosféry. Před Vánoci sníh a před Velikonoci krásně jarně nazdobená zahrada. Narcisy, fialky, rozkvetlá sladkovišeň a všude zeleň. Ani jsem pro jarně velikonoční náladu nepotřebovala zahradu tolik zdobit a použila jsem jen "co dům dal".
Naše letošní velikonoční výzdoba zahrady.

Na nově zasazenou broskvoň jsme navázali barevné stužky a pověsili se synkem vajíčka. Ve jménu ekologie jsme pracně připravili opravdová vyfouknutá bílá vajíčka, hlavně manžel na tom měl velký podíl, neboť je všechny vyfoukl. A pak stačil jeden den s opravdu silným větrem a skoro půlka vajíček byla rozbitá. Museli jsme tedy poněkud neekologicky dokoupit pár plastových a do budoucna to zkusím vymyslet nějak lépe.

Nejrásnější jarní náladu nám ale přinášela už před velikonoci samotná zahrada. Kytičky do vázy, vůně fialek rozléhající se zahradou, silně vonící hyacinty v trávníku u terasy... Na zelený čtvrtek jsem se mohla rozhodovat, jestli udělám polévku z medvědího česneku nebo kopřiv. Zvítězil medvědí česnek, protože už brzy začne kvést:
Polévka z medvědího česneku na Zelený čtvrtek.
A poprvé jsme mohli ve velkém pojídat i fialky, v palačinkách nebo roládě. Pro mne jedny z nejluxusnějších dezertů, které jsem kdy vytvořila. A vrchol blaha:

Fialkové dezerty vypadaly fakt luxusně. Co dokáže taková malá kytička...
Po mnoho let jsem Velikonoce na vesnici ze srdce nenáviděla. Po další roky jsem se pro změnu tvářila, že ve městě žádné Velikonoce neexistují. Ale letos poprvé budu zítra vařit s radostí křepelčí vajíčka a péct mazanec. A může za to zahrada a návrat na vesnici.

Jen když píšu tyhle řádky a vidím na dnešních fotkách, jak nádherně nakvétá naše sladkovišeň a jak krásně vše raší, opravdu pevně doufám, že nás ty noční mrazíky nějakou šťastnou náhodou minou. Snad.
Pod rozkvetlou sladkovišní je krásně.

neděle 9. dubna 2017

Jak jsem začala pěstovat kopřivy

Co by se změnilo, kdybychom se na kopřivu začali dívat jako na zeleninu? Náročnou zeleninu se speciálními požadavky? Už to úplně vidím. Prodejci by se předháněli se šlechtněním odrůd, které tolik nedřevnatí, které jsou světlejší, žíhané, s mátovou vůní... pravidelně by vycházely články, jak kopřivu správně pěstovat, kdy set, a objevily by se polemiky, zda je těžší pěstovat chřest a nebo právě kopřivy. A kuchařky s recepty: kopřivová polévka, kopřivové nočky, kuře na kopřivách... Nejspíš by pak někdo vynalezl i speciální papírový sáček, ve kterém si bezpečně přinesete kopřivu z trhu a ještě ji zvládnete doma rovnou spařit, aniž byste si museli nasazovat rukavice. Nebo by někdo vymyslel celý systém pravidelného stříhání a péče, aby měly kopřivy spoustu mladých výhonků a "nešly do květu". Místo toho všeho je ale kopřiva jen ve škatulce protivného a nepříjemného plevele.


Možná tady budu za blázna, ale já se před pár lety vážně rozhodla, že ji budu regulérně pěstovat. Tak jako zeleninu. Musela jsem, protože sama od sebe tady na našem pozemku vůbec nerostla a já se přitom těšila na kopřivový čaj a všechny ty zvlášní recepty. Nj, kamenitý pozemek, na živiny chudší půda a suchý slunečný svah, to pro kopřivu nejsou zrovna ideální podmínky.
Prvním zádrhelem bylo, kde vlastně kopřivu sehnat. Semena nebo kousek oddenku s rostlinou k zasazení. Pečlivě jsem si vybavovala všechny ty schovky, kde rostly kopřivy na naší zahradě, když jsem byla malá. Místa, kde ji nikdo neničil, ale naopak. Všichni jsme věděli, že tam je a chodili ji pravidelně otrhávat. Já obvykle s holýma rukama trhala kytičky pro maminku do večerního čaje (to protože jsem si vždycky zapomněla s sebou vzít rukavice). Babička ji trhala pro housata, když jsme je kdysi měli. A děda, ten ji pravidelně (taky bez rukavic) trhal pro naše slepice, aby měly kvalitní vajíčka. Někdy jim kopřivu jen rozhodil, jindy dal babičce na řezačku, aby ji zpracovala a přimíchala do krmení. 
Kopřiva byla tak přirozenou součástí naší zahrady a života, až mne ani nenapadlo, že už dávno na zahradě není snad ani rostlinka. Marně jsem před pár roky procházela dnešní zahradou mých rodičů, na kopřivy se mi narazit nepodařilo, v uklizené zahradě s pečlivě vybranou sortou rostlin nějak nemá místo (pro tátu je to jen pouhý plevel). Takže sazeničku jsem k dispozici neměla a se semeny to taky nebyl žádný med. Nikdo je standardně neprodával. Žádný prodejce osiv. Nakonec se mi podařilo na semínka Urtica dioica v nějakém zapadlém seznamu dalších rostlin u prodejce lučních osiv - Planta naturalis a semena jsem si nadšeně objednala. Dnes už jsou jiné možnosti, semínka kopřivy nabízí například http://www.osiva-semena.czhttps://www.semenaonline.cz/https://www.semena.cz/ a spousta dalších.
Připravila jsem si pečlivě místa, odplevelila, semena na jaře vysela a párkrát zalévala. A nic. Žádná kopřiva mi na tom místě nevyrostla a připadala jsem si jako naprostý zahradní břídil. "Vždyť neumí vypěstovat ani kopřivu!" Tento nápis bych si měla dát na tričko. Fakt jsem se za tento zahradní neúspěch celkem dost styděla. Kdybych v té době bývala věděla, že vypěstovat kopřivu ze semen je poměrně náročné! Klíčící semena nesmí moc vyschnout, jsou hodně citlivá na vláhu, není to tak jednoduché.
Trvalo potom dva roky, než se mi nakonec kopřiva na zahradě objevila. Skoro bych řekla, že možná úplnou náhodou... ale protože nikde kolem opravdu moc kopřiv není, tak to nejspíš budou ta moje semínka. Část jsem jich totiž pak jen tak náhodně rozhodila po zahradě, "kdyby ten první plán nevyšel". Teď je pečlivě přesazuji na určená místa a přidávám jim odleželý kompost, aby na nich chtěly kopřivy zůstat. A následná péče? Vlastně vůbec nevím, nejspíš pořád trhat mladé výhonky a pak nechat odpočinout, srpem seřezat a na podzim opět sbírat nové výhonky. No, jsem na to zvědavá. Toto mne teprve čeká.
Moje malá zasazená kopřiva. Dala jsem jí pořádnou dávku kompostu, to by bylo, aby se nerozrostla.
Jaké části kopřivy se vlastně používají k přípravě jídel? Jíst by se měly jen mladé výhonky kopřiv, případně u větších rostlin vyštipovat jen vršky. Stonky kopřivy dvoudomé jsou do jídel příliš tuhé a nepoživatelné, protože dřevnatí. U kopřivy žahavky se prý dají používat i stonky. Kopřiva v sobě hromadí dusičnany, proto je skvělým adeptem na domácí pěstování na zahradě, kde si člověk bezpečné místo a půdu pohlídá, aby do sebe dostával z kopřivy jen zdravé látky a ne něco škodlivého.
Kopřivové výhonky tak akorát na polévku pro dva.
Natrhané výhonky kopřiv by ve vlhké utěrce nebo ve sklenici vody měly v ledničce prý vydržet až dva dny. Před přípravou jídla je potřeba kopřivu spařit horkou vodou. Žahavé chloupky totiž obsahují nějaké jedovaté látky (dusíkaté?), které se rozloží až při teplotě 60 °C. Někdo je neřeší a používá kopřivu i do smoothie (samotná žahavost se odstraní mechanicky mixováním nebo i poválením válečkem či zpracováním v hmoždíři), většina zdrojů však radí kopřivu raději spařit před dalším kuchařským zpracováním. Důležité zdravé látky v ní zůstanou i tak, například já ji na jaře potřebuji hlavně kvůli železu, abych nebyla tak unavená, ale naopak plná energie. Ale nepřehánějte to s konzumací, v případě většího množství kopřiv se můžete pěkně osypat. A čaj by se neměl užívat v kuse déle než tři týdny.

Tipy na jídla, recepty i jiné využití pro vás budu mít asi až někdy jindy. Zatím jsem totiž stihla zkusit jen čaj a kopřivovou polévku. Chystám se postupně na:
- kopřivovou omeletu
- kopřivovou šťávu
- játrové knedlíčky s kopřivou
- koupel v odvaru
- italskou polévku (minestra di ortica)
- kopřivovo-bramborovou kaši

Krásně jemně zeleý čaj s výraznou silnou chutí. Mám ho moc ráda, pomáhá mi proti jarní únavě. Jen ho musím vypít dříve, než zčerná.


Články a recepty s kopřivou:
https://www.nikosuvrohlik.cz/single-post/2016/04/17/Kopřivy
http://www.delicious-blog-lucie.cz/2014/04/koprivove-smoothie.html
http://dolcevita.blog.cz/1304/koprivova-polevka
http://www.spektrumzdravi.cz/kopriva-dvoudoma-jako-lek-i-potravina
http://cuocadolce.blogspot.cz/2011/03/koprivy-na-taliri.html
http://www.denik.cz/z_domova/pole_koprivy_zemedelec_2007060.html
http://www.farmablatnicka.eu/cs/kopriva/
http://www.lidovky.cz/jaro-v-kuchyni-koprivy-na-taliri-aneb-plevel-v-roli-zeleniny-plv-/dobra-chut.aspx?c=A100322_095756_dobra-chut_glu

čtvrtek 6. dubna 2017

Když se o zahradu bojím...

Někdy se prostě o zahradu bojím. Jako teď, když nedávno médii proběhla zpráva o nebezpečné bakterii Xylella fastidiosa a důsledcích, jaké by u nás její rozšíření mohlo mít. Viděli jste ten seznam všech rostlin, které napadá? Stačilo by, aby si nějaký soused dovezl ze obchodního řetězce rostlinku, která by tu bakterii měla a mohla bych být bez půlky zahrady. Doslova. To, když bych byla v zóně, kde se musí zlikvidovat všechny případné hostitelské rostliny v okolí. Třešeň, broskvoň, jahody, moruše, réva, rozmarýn, levandule, růže,  ... Téměř si nechci ani představit, co by mi ze zahrady zbylo.


Přesně v takových chvílích na mne padá splín. Taková jakási marnost. Člověk si něco buduje a ani neví, že může přijít nějaká původně americká bakterie a vše zpustošit. Přírodní a ekologické a pečlivé pěstování a stejně by mi to mohlo být v dané chvíli všechno houby platné, když bych sama musela své rostliny preventivně ničit. A pak sázet nové a znovu se bát. Ochrana totiž zatím žádná není. Snad jen pořádně třeskuté a mrazivé zimy, ve kterých by bakterie na hostitelích nepřežila.

Ale tenhle blog nemá být o depresivních příspěvcích. Vždyť kdyby se jen člověk trápil tím, co může někdy přijít a co se může stát, akorát by ničil sám sebe. A tak jsem se trochu sebrala a o celé věci popřemýšlela. Dá se něco chytrého na zahradě dělat pro případ takové rozsáhlé pohromy? Dá se něco vymyslet? Za sebe si říkám, že ano. Můžete, stejně jako já, vsadit na rozmanitost druhů.

Když jsem si pročítala ten seznam hostitelských rostlin, na jednu stranu tam byla spousta rostlin, které si tady pěstuji a hýčkám a mám je hrozně ráda, na druhé straně tam ale spusta dalších zajímavých rostlin nebyla. Chci tím říct, že pokud bych někdy kvůli Xyllele přišla o všechnu úrodu jahod, moruší, broskví, třešní a révy, stále mi zbývá jiné ovoce a dobroty. Angrešty, kamčatské zimolezy, kanadské borůvky, muchovníky, maliny, ostružiny, hrušky, lískové oříšky, mišpule, ... Pokud bych přišla o rozmarýn, stále mám celou spirálu jiných bylinek... Pokud bych přišla o levandule a růže, pokvetou mi perovsikie, lilie a pivoňky...  Prostě nesázím jen na jednoho koně, ale buduji si rozmanitost, jak jen to jde. Pro někoho je možná moje zahrada nesmírně roztříštěná, pro mne je to krásná pestrost druhů a čeledí. Když se nebude něčemu dařit jednomu druhu, zbyde mi množství jiných. A když přijde pohroma na 100 až 200 druhů rostlin, pořád budu mít šanci, že mám na zahradě spoustu užitečných rostlin, které na tom seznamu naštěstí nebudou.

Pro někoho je nejkrásnější zahradní představou vlastnit třeba třešňový sad nebo vinici. Moje nejkrásnější zahradní představa je spíš takový malý ráj, kde je od každého něco.

S co vy, také vás vystrašila  Xylella fastidiosa?


sobota 1. dubna 2017

Duben – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v dubnu?
  • Užijte si květiny: hned z kraje měsíce už kvetou fialky a pak rozkvétají hyacinty, tak nezmeškejte jejich krásnou vůni. Tulipány a narcisy vám potom mohou ve vázičkách zdobit dům. Z pampelišek a sedmikrásek si děvčata mohou plést věnce, prstýnky či náramky. Jen pozor, stonek pampelišky hodně barví.
  • V trávníku už můžete začít hledat čtyřlístky.
  • Jak se zahrada začne zelenat, tak vám může zpestřit jídelníček. Zkuste sedmikrásky v polévce, česnek medvědí na "pesto",  mladé výhonky kopřiv do velikonoční nádivky, pampeliškové víno či "med" či kandované lístky fialek. (O jarních dobrotách ze zahrady.)
  • A až vykoukne sluníčko, můžete vzít teplou deku, uvařit si čaj z čerstvých kopřiv, sednout si na zahradní židli a slunit se či hrát stolní hry. Vitamín D ze sluníčka a čerstvý vzduch vám po zimě jen prospěje.
  • Ptákům zase prospěje čistá voda v pítkách a koupátkách, nebudou vám potom tolik uštipovat pupeny stromů.
  • V dubnu již zahrada ožívá, zahlédnout byste již brzy mohli motýly žluťásky, babočky, modrásky, ale také první pilné včelky a čmeláky. Přilétají také další ptáci: rorýsi, žluvy, ťuhýci, tedy ti, jejichž potravu tvoří především hmyz.
  • Můžete vyset bylinky (bazalku, petrželku) a některou zeleninu (ředkvičky, hrách, salát, mangold, karotka, a případné další), také lze sázet cibuli či česnek.
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Pokud vás nebo děti alespoň trochu baví malování, vytáhněte stojan, barvy, štětce či třeba jen pastelky a zachyťte si krásné jaro na obrázcích. A nebo moderně fotoaparátem. Krásné zářivé a svěží barvy zahrady se zopakují opět až za rok. Z barevných lístků taky můžete tvořit obtisky na přání či balicí papír.

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z března a dubna: https://cz.pinterest.com/zahrada/b%C5%99ezen-a-duben-ve-vysn%C4%9Bn%C3%A9-zahrad%C4%9B/

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?