Úrazníku, vzdávám to.

Jsem věčný optimista. Když se nějaké rostlině nedaří a moc o ni stojím, zkusím několik míst, několik přístupů, dohledávám si informace a testuji. Teď, po čtyřech letech pokusů ale musím říct, že s pěstováním úrazníku na naší zahradě to fakt vzdávám.

Moc se mi líbil... takové mechové polštářky, které ale zvládnou slunce a ještě navíc hezky a příjemně kvetou. Sehnala jsem si semena a pokusila se z nich zapěstovat malý kus "úrazníkového trávníku". Šlo to hrozně špatně, protože semínka byla extrémně titěrná. Sice jich v sáčku nejspíš bylo klidně i pár stovek kusů, ale ven jsem dostala jen takový chumel. Vyset je jednotlivě absolutně nešlo. Na tři metry čtvereční jsme spotřebovala tak 5 sáčků. Moje snaha o pravidelné rozhození semen byla stejně zbytečná, přišel velký liják a hlína z připraveného místa sjela na jednu takovou hromádku. No a protože jsem na zahradu nejezdila každý den a tu hromádku nemohla pravidelně zalívat, z úrazníků ze semen nebylo absolutně nic.

Opustila jsem myšlenku "rychlého" a "levného" výsevu ze semen a pustila se později do shánění sazenic. Na první jsem narazila náhodou jedno jaro v hobbymarketu. Byly čtyři, v kulatých květináčcích a tak, jak byly, tak jsem je vysadila na slunné místo do kvalitnější půdy a doufala v rozrůstání. Zasazené vypadaly docela vtipně. Takové zelené koláčky uprostřed hlíny... samozřejmě mi hned zarůstaly pýrem a plevelem.

Radovala jsem se z nich přesně do srpna, kdy přišlo obrovské sucho a dvakrát týdně jezdit zalévat bylo na milý úrazník málo. Uschnul. Na podzim se vzpamatovaly jen dva takové maličké kousíčky, které jsem se potom snažila udržovat při životě.

Řekli byste, že už mám dost? Ale kdeže. Řekla jsem si, že to přece s těmi úrazníky nějak jít musí a našla jsem jim hezké místo, tentokrát v polostínu. Nakoupila jsem deset sazenic, které by se mohly snad docela zarůst v pěkný mechový povrch. Krásně kvetly, krásně vypadaly a pečlivě jsem je zalévala, aby se mi nestalo to, co loni. A taky jsem na sebe byla hrdá, že do zimy byly všechny polštářky pořád zelené, byť už ne tak nadýchané.

V zimě je povětšinou zakrývala sněhová pokrývka, říkala jsem si, že mají vody dost a těšila se, jak se toto jaro více rozrostou a jak budou kvést. Ale chyba lávky, úrazník mi vymrzl. Ani jsem nevěděla, že vlastně může vymrzat... tak teď už to vím. Všechny články radí, že mám počkat, ve většině případů se nakonec nějak vzpamatuje. Ano, nakonec se většina vzpamatovala, ale o rozrůstání nemůže být moc řeč. S úrazníkem už opravdu končím. Na suchém pozemku s drsnějšími zimami je to prostě nejistá snaha o mechové polštářky. Nemá smysl si vydupávat pěstování a nutit tady žít rostlinku, pro kterou to prostě není. Našla jsem si teď na pokusy jiného kandidáta: heřmánek římský.

Kdo to chcete s úrazníkem zkoušet, na suchých pozemcích jej dávejte spíše do polostínu a na vlhčí místa. Lépe mu bude na v zahradách, kde obecně více prší. A když vymrzne, dejte mu čas, ještě se třeba vzpamatuje. A při pěstování ze semen si myslím, že má smysl se se semeny piplat doma a s pinzetou si vyrobit výsevní pásku. V diskuzi mi někdo poradil i zajímavý tip s výsevem na sníh, kde by semena měla být vidět a mělo by s nimi jít manipulovat. Vzhledem k tomu, že se ale mají vysévat až v březnu, spoléhala bych spíše na tu výsevní pásku. Semena vysévejte do humózní půdy, nejlépe s přimíchaným kompostem. Snad se vám bude dařit lépe než se dařilo mně.