Smutná zahrada

Obvykle s manželem články na blog nekonzultuji, ale o tomto příspěvku jsme se spolu bavili. "Opravdu chceš o tomto psát?", zeptal se mne upřímně a mile. "Máš ten blog pozitivně laděný, lidi tam nechodí číst depresivní články, ale spíš ty veselé." Jenže já bych před vámi cítila, že nejsem upřímná. Jak můžu teď psát o skvělých věcech v zahradě, když na ni sice se synkem a s manželem chodíme, ale já ve všech rostlinách a ve všech zvířatech jen cítím a vidím smutek a nic mne na ní netěší...

Nepotkávám se totiž už každý den se sousedem, přítelem a členem rodiny. Nezaléváme spolu, nedělíme se o ačokču, nevtipkujeme. A to bolí. Je tu a zároveň není. Koukám se přes plot do vedlejší zahrady a je až mrazivě prázdná. A člověk se ptá, jestli se nám ještě vrátí a nedostává jasnou odpověď.

Tak mi dejte čas. Mám připravené nějaké články... jsou pozitivní, jsou veselé, ale teď to se mnou nějak nesouzní. Já sem brzy zase něco dám, jen teď hned ne. Kdyžtak koukněte na Instagram, tam asi pořád nějaké fotky dávat budu.

Hrátky s trampolínou

Myslela jsem si, že když pořídíme synkovi trampolínu, tak prostě bude... no... skákat. To je celé. Teď, poučena, sem dávám souhrn našich nejčastějších trampolínových aktivit a her pro ostatní, kteří si stále ještě také myslí, že na trampolíně děti jen a pouze skáčou... 

Já trdlo sháněla velkou venkovní tabuli na křídy a přitom třímetrové krásné kulaté "plátno" už tam vlastně dávno máme...

Velká černá kreslící plocha

Už delší dobu pokukuji po velké venkovní tabuli na kreslení a zatím se mi žádná nezdála dost dobrá a hlavně dost velká, synovi totiž na kreslení papíry velikostně nestačí, kolikrát ani stůl. Jenže ono stačilo pouze pořídit křídy, černou třímetrovou "tabulovou" plochu jsme na zahradě už dávno měli, jen já to jako dospělák absolutně neviděla. Teď se chodí ve velkém kreslit na trampolínu. Kvůli špatné reakci synka na prach z klasických chodníkových kříd už jsme pořídili ty bezprašné. Obrázky postupně z trampolíny děti pak "vyskákají" nebo otřou do oblečení, případně je smyje déšť.

Hra na závoru

Nechápu, co na tom všechny děti baví už téměř rok... ale pořád hrajeme "na závoru". Jedná se o typickou léčivou hru "na zákazy"   (koho neděsí ten pojem "léčivá hra" :-) a zajímá ho víc, tak dávám odkaz na seminář kamarádky: http://www.beremehranivazne.cz/lecivehrani). Začali jsme ji hrát, aby se syn lépe vyrovnal se stěhováním, ale hrajeme ji doteď, a přidávají se všechny děti, které žádné stěhování neřeší. Hraje se tak, že dospělá osoba klečí uprostřed trampolíny a jednou rukou dělá závoru. Děti obíhají po trampolíně dokola a probíhají závorou. Ze začátku se závora otevírá a zavírá a děti poslušně čekají. Pak ale nějaké z nich proběhne okolo zavřené závory  a poruší pravidlo a od té doby obvykle všechny jen probíhají a děsně se baví tím, jak jim jakoby "hrozím", že za proběhnutí zavřenou závorou dostanou lechtací nebo pusinkovou pokutu. Vydrží to hrát opravdu hodně dlouho a mne obvykle dost bolí ruka. Hra na porušování zákazů u malých dětí prostě vede.

Na trampolíně se dobře odpočívá a leží... ale obvykle nestinu ani udělat takovou pěknou fotku a už přiletí synek a něco hrajeme.

Pozorování hvězd

V létě chodíme na trampolínu s dekou a pozorujeme hvězdy. Trampolína je hezky vyhřátá a dobře se na ní leží.

Minitělocvična

Měkký dopad na trampolínu navádí ke zkoušení spousty věcí, které by si děti troufly jen na žíněnce. U nás válí sudy a dělají kotouly, jinde prý skákají přes švihadlo. Taky stojíme ve dvojicích a jeden druhého zkoušíme schválně shodit. A nevěřili byste, jak dlouho se dokáže malé dítě chtít na trampolíně honit dokolečka...

Tančírna

Když k trampolíně přivedete hudbu, tak je to zajímavá plocha pro kreativní tančení. A tedy my tančíme i bez hudby. A hlavně se smetákem, který je určený na smetání kamínků a větviček, které na trampolínu děti občas nanosí.

Při kreslení se děti alespoň trochu uklidní. Jinak ale na trampolíně synek spíš dost řádí.

Děti si u nás taky často chtějí na trampolínu brát hračky, což jim není dovoleno kvůli bezpečnosti. Polevili jsme akorát u balonu, se kterým si na trampolíně kutálely a u nafouknutých balónků, se kterými si na trampolíně pinkaly.

Jestli máte trampolínu... co hrajete vy a vaše děti?

Další odkazy:

http://www.elefantino.sk/hry-na-trampoline/

http://baby-cafe.cz/forum/diskuse/46/49740

Jak jsem si zamilovala měsíční jahody Rujana

Koupila jsem si je naprostým omylem v obyčejném hobbymarketu. Nezkušený prodejce se tvářil, že jde o velké jahody na balkon. Což o to, pro pěstování na balkoně se hodily výborně, ale velké nebyly ani omylem. Jak začaly plodit, hledala jsem si, co že to vlastně pěstuji a mezitím si tyhle drobné stáleplodící jahody doslova zamilovala.

Už máme tolik rostlin, že čeká synka na každý den od června  alespoň jedna plná hrst malých sladkých jahod.

Měsíční jahody, stáleplodící malé jahody, Fragaria vesca var. semperflorens, Fragaria vesca "Rujana", alpinské jahody, vždykvetoucí, alpské jahody, ... tolik názvů pro jednu prověřenou odrůdu jahod, která je tady už někdy od roku 1954. Nejkrásnější na nich je to, že neúnavně kvetou a potom plodí od konce května až někdy do listopadu. Žádné "remontování" dvakrát za sezonu, prostě plodí bez přestávky pořád. Právě díky nim je celé léto a část podzimu na zahradě co uzobávat a čím zdobit zmrzlinu a dezerty. Každé dítě, které se na naší zahradě objevilo, z nich bylo nadšené. A jejich úroda je prostě každý rok jistá, nezávisle na mrazech, kroupách a dalších neovlivnitelných rozmarech počasí, vždycky se vzpamatují a zase plodí.

Co se týká velikosti jahůdek, jsou maličké, protáhlé, uvnitř bílé. Tak akorát pár do pusy na chuť. Někdo je přirovnává k lesním jahodám, ale pokud máte v červnu k dispozici ty lesní pro srovnání, hned poznáte, která je která. Lesní jsou mnohem výraznější, mnohem voňavější a aromatičtější v chuti. A také menší a kulatější. Myslím, že každá má něco do sebe a vyplatí se mít na zahradě oboje. Lesní jahody však plodí jen v červnu a málo a na příhodném místě se rozšřují odnožemi bujně do stran. Jahody Rujana namísto toho rostou poslušně na místě bez odnožování.

Zleva: lesní jahody, měsíční jahody Rujana, klasická jahoda (odrůda Kama)

Právě kvůli tomu, že absolutně neodnožují (pokud nejde o nějakou mutaci) a jsou takové "poslušné" a snadné na pěstování, se používají například na obruby zeleninových záhonů, lemy teras a chodníků. Nebo jako hezká zelená podsadba keřů a stromků z jihu, případně do mírných svahů nebo skalek (ale je nutné je pak více zalévat, jinak uschnou). Či do truhlíků a různých nádob na terasy a balkony.

U nás v zahradě jsem je vysadila jako obrubu opalovací plošiny. Ležíte na sluníčku a pojídáte jahody, to je pohodička. A ty okraje plošiny by se stejně musely dosekávat ručně, tak takto obsekávám jahodový pás. V řádcích je máme v malém svahu u zapuštěné trampolíny, děti si hrají a když odpočívají na vyhřáté černé ploše, chodí si po cestičkách pro jahůdky. V předzahrádce u nohou lavičky taky poskytnou k posezení něco dobrého k snědku. Navíc jimi lemuji osluněné okraje lesního zátiší u cestičky a podsadila jsem jimi angrešty (to se obecně nedoporučuje kvůli kořenové konkurenci... ale holt přidávám kompost a časteji zalévám a rostou dobře oboje).

Měsíční jahody Rujana máme u hlavních odpočívacích míst na zahradě.

Tolik chvály na takovou malou rostlinku... a teď, kde je nějaký ten háček? Nic není jen skvělé a perfektní a taky jahody Rujana přece musí mít nějakou obtíž v pěstování... Mají. Plodí ideálně po tři roky, pak plodnost slábne a po pěti až šesti letech se doporučuje buď rozdělit trsy nebo si vypěstovat či koupit nové. A hlavně je zasadit na jiné místo kvůli vyčerpání živin a riziku přenosu chorob.
Takže ty moje skvělé nápady s umístěním měsíčních jahod kolem odpočívacích prvků budou skvělé jen šest let a pak se tam nějakou dobu jahody vrátit nesmí. Jak dlouho? To se mi nedaří najít, co článek, to jiný názor. Obvykle se mluví o dlouhé době pěti až šesti let, ale pro klasické velkoplodé jahody. Jenže jahody Rujana jsou řazené pod Fragaria vesca, tak by to mohly mít krapet mírnější... nevím. Zatím mám v plánu jahody pravidelně na podzim přihnojovat kompostem a trochou rohoviny a dodávat nějak hořčík, fosfor a draslík, aby mi vydržely plodit co nejdéle. Potom půjdou pryč a na jejich místo po dva roky vyseju směs pro zelené hnojení a ozdravu půdy (hořčice, měsíček lékařský, afrikány). A pak je tam opět zkusím zasadit, takový je můj plán.

Tak co, taky se pustíte do jejich pěstování? Měsíční jahody lze pořídit i s minimálními náklady. Stačí si u někoho, kdo je pěstuje, v červnu vyprosit pár dobře zralých plodů. Usušit a odrolit semínka. Ta potom vysadit do truhlíku v polostínu a zalévat a na podzim by měla být k dispozici pěkná sadba měsíčních jahod. Když se pěstuje ze semínka, nepřenáší se žádné choroby a problémy. Semínka lze samozřejmě i poměrně dobře koupit a pěstovat doma klasicky od března (klíčí při 18 °C až 20 °C). Ze semen se oproti lesním pěstují poměrně dobře. Tyto jahody potom už někdy od července plodí. A když jste líní, jako já, tak si sazenice můžete koupit. Já jich nakoupila od místního zahradníka z vesnice už desítky a desítky, má je za dobrou cenu. Ale byly doby, kdy jsem je do truhlíku na balkoně kupovala za 20 Kč za sazenici. To je fakt hodně.

Měsíční jahody jsem pěstovala už na balkoně, byl to nejkrásnější truhlík.

V truhlíku na balkoně je doporučuji k vyzkoušení všem, kdo mají trochu místa na slunci a nezapomenou jej zalévat. Rostou výborně, do truhlíku je vhodné přidat kompost a trochu rohoviny a povrch je ideální zamulčovat kamínky nebo jehličím z vánočního stromku. Truhlík obalený bublinkovou folií a jutou, izolovaný i zespod polystyrenem, by měl bez problémů přežít na balkoně zimu, pokud jej nezapomenete občas zalít. Další roky se doporučuje přidat kompost a živiny, aby pořád dobře plodily.

Co se týká zahrady, tak tam jsem ze začátku mulčovala kamínky, ale to už bych vám tolik nedoporučila. Co se týká plevele, tak ten lehce prorostl, ale to by až tak nevadilo, šel dobře vytáhnout. Zhorší se tím ale jakákoliv manipulace po letech, protože kamínky zapadnou do hlíny a už se těžko dolují zpět. Nedá se přisypávat kompost na podzim. Takže jsem přešla na mulčování dřevitou štěpkou a nebo ještě lépe mulčování jehličím, to je nejlepší. Jen se mi jehličí tolik nedostává, takže ho mám jen na pár místech. S takovým mulčem už se záhon lépe udržuje a jde doplňovat kompost. Někdo nedá dopustit na mulčování posečenou trávou. No a co se týká slimáků, tak ti lezou jako do nezamulčovaného, tak do zamulčovaného porostu, takže je to celkem jedno. Já je sbírám a kdyby jich bylo moc, asi oplotím měsíční jahody měděnými plůtky a uvidím, jestli to pomůže.

Co se týká škůdců a nemocí, tak listy měsíčních jahod jsou náchylnější na skvrnitost (takové malé tečky). Obvykle stačí tyto poškozené listy otrhat a zničit (např. dobře zakopat), na rostlinách by měly vyrašit nové. Někdy porosty měsíčních jahod mohou decimovat mravenci, pokud je zasadíte například na kraj suché zídky. Tam pomáhá silné prolití vodou, to se mravencům nelíbí. No a když v záhonech měsíčních jahod ryje krtek či hraboši, tak jako mojí mamce, zkuste jim do děr a do hlíny nacpat a zakopat listy černého bezu. Mělo by to pomoci (aby se přestěhovali jinam).

Malé jahůdky jsou výborné v koktejlech a nápojích či jako ozdoba letních dezertů.

No a co s měsíčními jahodami děláme? Ty, které neskončí rovnou "z ruky do pusy", přidáváme do nápojů, dochucují koktejly, smoothie, zdobíme jimi dezerty a zmrzliny. Máme kolem 130 sazenic, takže jahůdek máme dostatek. Z listů potom vaříme bylinkový protizánětlivý čaj. Listy by měly mít stejné vlastnosti jako léčivé listy lesních jahod. Jen "jahodovou" příchuť v čaji rozhodně nečekejte. Ta by prý měla vzniknout až fermentací jahodníkových listů, ale vyzkoušené to nemám.

Odkazy:

http://www.zahradamebavi.cz/2015/06/letosni-truhlik-roku-v-moji-soukrome.html
http://www.naseinfo.cz/dum-byt-zahrada/jak-pestovat-mesicni-jahody
http://www.ovoce-licka.cz/pestovani-jahodniku-bio/

O pořadu Ferdinandovy zahrady

Na televizi téměř nekoukám, takže docela trvalo, než se ke mně po vlnách internetu dostala informace o novém českém pořadu o zahradách. Jmenuje se Ferdinandovy zahrady a jestli jste jeho díly v televizi propásli, snadno si ho pustíte přes internet (http://www.ceskatelevize.cz/porady/11632379400-ferdinandovy-zahrady/dily/).

A teď by samozřejmě měla následovat informace, jestli ten čas na koukání opravdu stojí za to. Jenže já jsem trochu v rozpacích. Mám opravdu ráda názory a postoje k zahradám, které pan Ferdinand Leffler říká ve všech rozhovorech a které si čtu v článcích jeho atelieru. Louky, souznění s krajinou, české stromy a keře a koupací jezera namísto modrých bazénů. Je radost to poslouchat. Vlastně jsem se na pořad dívala především kvůli jeho průvodci... ale to jsem já. Málokdo z mého okolí sdílel toto mé nadšení. Pořad není zaměřen tolik prakticky, takže si nejsem jistá, co byste si z něj vlastně mohli odnést třeba vy do vlastní zahrady.

V osmidílné sérii jsou totiž představeny různé typy zahrad, každou navrhuje jiný český zahradní architekt. Průvodce pořadem je pan Leffler a kromě právě řešené zahrady vždy ukazuje již nějakou hotovou, tematicky podobnou. Jednotlivé díly jsou o navrhování, hlavních myšlenkách a tipech, na co je dobré myslet při plánování. Sem tam dostanou diváci i radu, jak něco zasadit, a nechybí poměrně výrazná "promotion" reklamní část o výrobcích hlavního sponzora.

Právě tak, jak je pořad koncipován, je docela obtížné si z něj něco vzít pro navrhování vlastní zahrady. Alespoň pro zahradní nadšence, různé kutily a lidi, kteří zakládají zahrady u nových rodinných domků a nezbylo jim moc peněz. Právě to, že jsou představované zahrady poměrně drahé, je u pořadu obecně kritizováno, neboť člověk, který má dostatek financí na pořízení kvalitního návrhu a realizace zahrady, nejspíš rovnou osloví zahradního architekta a nebude koukat na pořad v televizi. I když, těžko říct.

Já se ale na pořad dívala. Moc ráda. Především kvůli tomu, že jsem neměla v úmyslu přebírat nějaké tipy a prakticky podle něj zahradu měnit. Vůbec ne. Já jsem totiž hrozně zvědavá a moc mne bavilo nahlížet lidem do zahrad a koukat se, jak si je vyřešili. Viděla jsem, jak zahradě sluší nenatřené dubové trámy, dlouhé osázené kamenné zídky, pořádné keřové patro a vícekmenné stromy. Zjistila jsem, že při navrhování velké zahrady je důležité prolnutí s okolní krajinou a velké prvky. Jsem ráda, že zakládání lučních porostů v zahradách nedělají jen nadšenci z přírodních zahrad, ale plánují je klientům i zahradní architekti. Taky štěpkují trvalky štěpkou přivezenou malým nákladním autem, jako já. A třeba díl s názvem "Terasa" jsem posílala pro inspiraci mojí sestře.

Za sebe mohu říct, že se na pořad někdy podívám znovu a že budu ráda za nějaké další pokračování. Klidně by se mi líbil i jen takovým průvodcovský pořad po různých českých hotových zahradách. Zvlášť, když by je skvělí kameramani pořadu zabírali stejně krásně a poutavě jako Ferdinandovy zahrady. Nejlépe i v různých ročních obdobích.

Pokud jste tedy naladěni stejně jako já a rádi nakouknete do dražších, promyšlených zahrad, vřele vám pořad doporučuji.

Červen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v červnu?

• Nezapomeňte na Den dětí (1. 6.) a naplánujte si příjemné hry na zahradu, klidně na nejbližší víkend;
• slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu;
• užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců;
• plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady;
• pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení;
• dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě nebo koupou v jezírku. Pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
• opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci;
• pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce nebo poletující motýly;
• i červnové deštíky mohou být příjemné, vyrazte s dětmi na zahradu a inspirujte se na některé z dešťových her v tomto článku;
• jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i zimolez kamčatský a později muchovník, saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky. (Další letní dobroty ze zahrady.)

• Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu  využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala;
• v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku;
• lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z května a června: https://cz.pinterest.com/zahrada/kv%C4%9Bten-a-%C4%8Derven-ve-vysn%C4%9Bn%C3%A9-zahrad%C4%9B/

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?