pondělí 24. července 2017

Cesta za pestrým živým plotem

O některých hezkých věcech člověk sice ví, ale musí se k nim dopracovat a dát jim trochu času. Já například potřebovala právě čtyři roky, abych si uvědomila, že potřebuji kus jedlého, respektive pestrého živého plotu. Koncept znám už dlouho - místo neužitečných rostlin jednoho druhu k sobě obvykle sázíte spoustu různých kvetoucích a plodících rostlin a dáte jim poněkud více místa do šířky a čas, než povyrostou. 
Vidíte vzadu tu mezeru v jednodruhovém živém plotě? Tam začínáme zase od nuly...
Chytré, milé, ale v malé zahradě to poněkud rozbíjí design. Alespoň tak jsem na situaci před čtyřmi roky nahlížela. "Ne, nemůžu tam dát mišmaš keřů, potřebuji nějakou klidnou, jednolitou plochu v rohu zahrady, navíc nejlépe stálezelenou a sestříhávanou, okrasnou, nejedovatou..." Tak jsme s manželem nakonec pečlivě zasadili dřišťál juliin a čtyři roky jej udržovali naživu a pečovali o něj. Postupně mne opustily všechny představy, které jsem o tomhle živém plotě měla. "Stálezelenost i v zimě" - vážně je mi nakonec v zimě jedno, kdo mi kouká na zahradu, jsme tam chvíli a nepotřebujeme odstínit pohledy sousedů. "Barevné zabarvení na podzim" - pár barevných lístečků na tomto stálezeném keři neudělá to stejné jako aronie či muchovník. "Nevadí mi ta pichlavost" - ale kdepak, nakonec mi zrovna tady hrozně vadí. Celý živý plot se nedá odplevelovat, každý list je pichlavý, nehledě na ostříhané větvičky. Nic pro malou zahradu. "Nejedovatost" - nakonec nevím, jak to s tou jedovatostí tohoto dřišťálu je nebo není. Myslela jsem, že plody poslouží třeba ptákům a rychle zmizí, nicméně ptáci o tenhle šlechtěný dřišťál ani nezavadili. A k tomu roste dost pomalu, často nám vymrzá (sice obroste, ale do června je někdy ošklivý), občas listy zničí i jarní mrazíky. 

Takže jsem toto jaro postupně trávila čas stříháním a ničením zakořeněných rostlin dřišťálu, abych si založila pestrý a snad i jedlý vyšší živý plot. Těch nadávek a rozčilování, rozpíchané a unavené ruce, odplevelování... mám jen malou část a pevně doufám, že za to ten můj nový pestrý živý plot fakt bude stát. Sem si značím, které rostliny do živého plotu zvažuji a proč. Celkově se budu snažit zapěstovat živý plot, který může ve většině míst jít až do šířky dvou metrů a do proměnlivé výšky podle toho, aby nestínil jednomu sousedovi. Naopak druhého souseda máme z jižní strany, tam stínit nebudeme a spíš potřebujeme vyšší živý plot kvůli soukromí.

Slunná část většího pestrého živého plotu
  • Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) – pro mne jasná volba do živého plotu, pěkně plodí, na podzim pěkně vypadá, na jaře kvete, má krásně zelené oválné listy, snese i střih. Samá plus. Samozřejmě na plody jdou pak hodně i ptáci a v živém plotě jej hůř budete zakrývat záclonami či sítí. Do živých plotů se nejčastěji doporučuje Smoky (velmi sladká chuť, výraznější semena, ale nejednotné zrání) a Martin (osvěžující chuť, trsy zrají ve stejnou dobu).
Dva roky stará fotka muchovníku, říkala jsem si, že kdyby můj děda či táta doplnili tenhle muchovník dalšími různými keři podél plotu, bylo by na zahradě větší soukromí a závětří. Aktuálně doplňuje další keře, tak uvidíme.
  • Mišpule (Mespilus germanica) – velký keř až strom, který plodí zajímavé plody. Jedlé jsou až po přemrznutí a když jsem je letos v prosinci ochutnala, celkem mi učarovaly. Rostlina má ráda slunce, ale snese i polostín a plodí v něm. Hezky kvete. Obvykle se netříhá, ale já asi budu muset, abych ji udržela v rozumných mezích a nestínila tolik sousedům. Dám časem vědět, jak se daří pěstovat takový větší keř v živém plotě.
  • Moruše trnavská (Morus tyrnaviensis) – naši předkové pěstovali moruše v živém plotě už někdy kolem roku 1869, tak si říkám, že by to snad mohlo jít nějak udělat i dnes. Ano, oni potřebovali především listy, já bych raději plody. Moruše poměrně dobře obrůstá a snáší i střih. Nevýhodou je velmi pozdní rašení listů, plot bude neprůhledný až teprve koncem května. Já budu zkoušet do živého plotu moruši trnavskou, která roste zakrsle a pomaleji, má i menší plody. Uvidím, jak budu s pěstováním úspěšná, u moruší se totiž uvádí, že nemají rády jiné kořeny ve své kořenové soustavě. Samozřejmě v pestrém živém plotě se s jinými kořeny setká celkem rychle. Taky mohou později přijít do plodnosti, u sousedů má jejich morušový keř pět let a stále ještě neplodí.
  • Myrobalán – sázet si do živého plotu obrovský keř? Možná naprostá hloupost, nevím. Někde jsem četla, že se s úspěchem dá použít do živého plotu a udržet jej v solidní velikosti, tak nevím. Nejspíš to prostě budu muset zkusit a ani moc nevím, kde začít, "mirabelky" se prodávají spíš jen jako stromky. Navíc v názvosloví je docela zmatek, viz http://www.ekozahrady.com/myrobalan.htm. Mně stačí jen něco odolného, keřovitého, co chutná podobně jako švestky či blumy. Nejspíš jako první objednám nancyskou mirabelku, jestli neobjevím něco jiného.
  • Aronie (Temnoplodec černoplodý, Aronia melanocarpa) – pomalu rostoucí keř vysoký jen dva metry. Na podzim se nádherně vybarvuje, plody se dají zpracovat na dobrý sirup a další recepty, za syrova se moc jíst nedají. Úrodu je ale potřeba chránit před ptáky, což v živém plotě tak snadno nepůjde. Potřebuje být opravdu na přímém slunci, aby dobře plodila a rostla.
  • Dřín obecný (Cornus mas) – tento užitečný keř může dorůst úctyhodných rozměrů, ale poměrně dobře zvládá i řez, pokud jej potřebujete udržet v živém plotu v určité velikosti. Na jaře je důležitým zdrojem potravy pro včely, na podzim jeho plody ocení ptáci. Pokud zvolíte některou z vyšlechtěných odrůd, můžete velké červené kyselé plody sklízet vy a vymyslet, co s nimi uvaříte za dobroty.
  • Kanadské borůvky – mít část živého plotu z kanadských borůvek není úplně jednoduché a následná péče také ne. Kyselá půda, dobře vymyšlený systém závlahy, ochrana plodů před ptactvem - to vše je potřeba. Půjde do toho nejspíš ten, kdo má malou zahradu, málo místa, a chce hodně ovoce. Já je v jedné části zahrady pěstuji, do zadního pestrého živého plotu nejspíš asi kvůli náročnosti nepůjdou.
  • Maliny, ostružiny –  tyto rostliny nejsou obvyklým prvkem živých plotů jako takových. Je potřeba je vyvazovat, odstraňovat suché odplozené výhony, ale z praktického hlediska dokáží vytvořit hezký nižší a relativně úzký živý plot. Je potřeba se domluvit se sousedem, aby mu nevadily odnože, které se k němu mohou šířit. I když jsou moderní odrůdy už šlechtěné a trochu umírněnější, stejně se snaží rozšiřovat, kam to jde. Já například sázím maliny a ostružiny "dočasně" do míst mezi nové sazenice keřů. Zaplní prostor rychleji, brzy je co sklízet a jak postupně jiné keře zesílí, půjdou maliny a ostružiny pak pryč.
Čtyřleté maliny a ostružiny už tvoří celkem pěknou zelenou stěnu. Tady hrají hlavní roli, ale v nově sázeném živém plotu porostou mezi keři dočasně, než se rozrostou.
Co ještě jde pěstovat v pestrém živém plotě na slunci? Rakytník (užitečný, krásný, ale pichlavý), původní druhy růží (na květy i šípky, ale jsou pichlavé), kdoulovec (krásné květy, voňavé plody, které možná lze nějak i využít v kuchyni, ale je pichlavý), trnka (užitečná, ale pichlavá), šeřík (vonné květy, do jídel i na sirup), ibišek (hezké květy, lze sbírat na čaj, jsou jedlé).
Na malý nízký plot je ještě hodí: zimolezy, keřové angrešty, rybíz, josta.

Stinná část pestrého živého plotu
  • Bez černý – krásně zvládá i stín, byť v něm méně plodí. Ale pár květů na čaj či sirup obvykle je i ve stínu a když je neotrháte, potěšíte na podzim místní ptactvo a nebo uvaříte marmeládu. Keř má deštníkový tvar, dole užší, nahoře širší. Po čase jej musíte trochu hlídat s nůžkami, pokud jste omezeni místem, může totiž dosáhnout i poměrně velkých rozměrů. Má rád hodně živin a musíte dávat pozor na odnože a rozšiřování na místa, kde jej nechcete. Jedná se o léčivou rostlinu. Na podzim se nijak nevybarvuje, listy prostě jen tak opadají a to celkem brzy.
Čtyři a půl roku a z černého bezu je velikán - nádherný vysoký keř. Všichni se mne ptají, jak jej tam mám dlouho a nevěří tomu, že roste takto rychle. Nejspíš mu místo hned u kompostu náramně svědčí.
  • Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) – úzký štíhlý vzdušný keř, ideálné na stinná či polostinná místa, kde se potřebujete vejít do určité šířky.  Nestříhá se, špatně to snáší. Může dorůst 3-5m do výšky. Plody jsou sice jedlé, ale tvrdé a spíše nepoživatelné, jen můžete ocenit, že se jimi v zahradě neotráví děti. Kvete hezky, květy jsou medonosné.
  • Líska - keře lísky také poměrně dobře zvládají stín, ideálně ale, pokud mají i více vláhy. Teprve potom lépe plodí. Já s plody až tak moc nepočítám, chodí na ně zbloudilé veverky z lesa a zbytek často může prokousat nosatec lískový. Jediná obrana proti tomuto brouku je prý pustit slepice na podzim pod lísky.
  • Pustoryl - taky jej trochu zvažuji, protože přináší vůni a hezké květy. Některé druhy, především ten obecný, snáší prý i stín, méně ale kvetou. Některé druhy pustorylu jsou vyšlechtěné tak, že vůbec nevoní, těm bych se spíš chtěla vyhnout. Co se týká jedovatosti, původní druhy pustorylu jedovaté nejsou, ale některé hybridy prý už potom lehce jedovaté jsou. Hodně trpí na mšice. 
Čtyř a půl leté šlechtěné lísky už dokážou trochu zaclonit pohledy. Hnědá barva nebyl záměr, ale nepohopení toho, jak vypadá Zellská červená. Říkám si, že jsem je mohla dát blíže k sobě... další roky zase pro změnu budu řešit, co s jejich výškou.
Moc ráda bych Vám zde dala nějaké obrázky, jak potom celkově vlastně nějaký ten pestrý živý plot vlastně prakticky vypadá. Jak spolu vypadají pospolu různé zelené keře s různými listy a plody. Jenže se mi nedaří moc takových fotografií a obrázků na Internetu vlastně najít. Tak snad jednou přidám moje fotky.

Vy už třeba takový pestrý plot na zahradě máte? Napíšete mi do diskuze Vaše zkušenosti a na co si mám dát pozor? Předem velmi děkuji.

Další informace: 

úterý 18. července 2017

Co vařit z přerostlých cuket?

Taky jste si to hezky plánovali? Budu si pěstovat vlastní cukety, abych mohla sklízet jenom ty maličké, které jsou ještě křupavé. To bylo moje motto. Velké jsou přece na nic, vždyť si s jejich vařením lámala hlavu i moje babička i maminka, když jsme obří kilové kusy dostávaly od naší milé tety z vesnice. Babička například pracně cukety krájela na kolečka, prokládala šunkou (byly tlusté akorát jako plátek kulaté kuřecí šunky) a obalovala v trojobale, abychom je my, mlsná vnoučata, jedli. A když pěstovat vlastní cukety, tak jedna rostlina na celou zahradu stačila. Jen, aby se stihla uhlídat a cukety nepřerostly.
Fotka cuket ještě v době, kdy jsem stíhala sklízet ty relativně malé...
Roky plynuly a já se dostala do stavu, kdy jsem se slávou zasadila svoje cukety. Rovnou sedm sazenic, protože cukety máme opravdu rádi a navíc po přestěhování nebylo peněz zrovna nazbyt, zařizování domácnosti něco stojí a vlastní jídlo ze zahrady přišlo vhod. Samozřejmě pak stačil jeden výlet a jeden deštivý den na zahradě a s rukavicemi (proti nehojícím se škrábancům a podrážděninám od cuketových chloupků) jsem se prodírala mojí cuketovou džunglí a lovila právě tak obrovské kusy, jaké nám kdysi nosila teta. "Přece to nevyhodím, když to stálo tolik práce!" Myslela jsem tou prací především tvrobu vysokých záhonů a zalévání, jinak u nás rostou cukety v kompostu samy jako divé. Navíc velké kusy musíte oddělávat vždycky hned, jak je najdete, jinak cukety nenasazují nové květy a soustředí se jen na ty velké dozrávající.

Základem jakékoliv úpravy přerostlé cukety je podélné rozřezání a vydlabání houbovité části s velkými semeny. Já tuto část dávám ekologicky na kompost, ale pak mi v nově zakládaných záhonech klíčí samé divné cukety, takže vás na to raději upozorňuji. Vydlabáním vznikne kus cukety připravený ke zpracování. Některé odrůdy mohou mít v přerostlém stavu ještě i hodně tuhou slupku. Pokud máte zrovna takové, můžete ji raději oloupat. A tady následuje malá inspirace, co z těch přerostlých kusů vaříme.


Cuketová polévka s parmazánem
Většina přerostlých cuket u nás končí v chutné polévce. Recept je dost rychlý, není problém polévku vařit i v horkých letních dnech, dobře zasytí a dobře chutná. Cesta k tomuto receptu ale byla dlouhá, lemovaná několika nevydařenými pokusy. Kdysi jsem výbornou cuketovou polévku jedla v jedné restauraci v Brně. Tak mne dostala, že jsem - tenkrát absolutně polévky nevařící studentka - ji nakonec sama zkoušela uvařit. Větší cukety i s vnitřkem, voda, sůl a trochu nějaké bujonové kostky... asi tušíte, že tato várka skončila v koši. Od té doby už najisto vím, že základem dobré cuketové polévky je především poctivý vývar, cibulka v základu a česnek pro chuť, cukety s vydlabanými středy a dobré koření (oregano).


Cuketu si podélně rozkrojte a lžící vydlabejte houbovitý střed se semínky, ten do polévky nepatří. Na polévku budete potřebovat cca 400 g cukety nakrájené na kostičky. Dále si oškrabte a nakrájejte dvě nové brambory (cca 150g) na kostičky. Brambory přidají polévce trochu zemitou chuť, která jí svědčí, lze ale polévku uvařit i pouze ze samotné cukety. Jednu šalotku nakrájejte najemno a opražte na troše olivového oleje v hrnci dozlatova. Přidejte nakrájené cukety a brambory a chvíli opékejte, lze přidat ještě trochu olivového oleje, pokud je potřeba. Přidejte jeden stroužek česneku, propasírovaný, minutku ho také pražte ve směsi na oleji. Poté přilijte půl litru dobrého vývaru a polévku okořeňte solí, pepřem a oreganem (lze použít i čerstvé ze zahrady). Polévku přiveďte k varu a vařte chvíli, než jsou brambory měkké (dle velikosti kostiček, u mne je to kolem 5 minut). Poté odstavte a dobře rozmixujte najemno. My si polévku vychutnáváme posypanou najemno nastrouhaným parmezánem nebo pecorinem.

Křupavé cuketové placičky z trouby
Úžasný recept, vynikající chuť, spokojenost všech... jen kdyby to nestálo tolik práce. Pro mne jeden z nejpracnějších receptů, a to jsem si část postupu usnadnila pečením v troubě. Ale ve chvílích, kdy není peněz nazbyt, šetříme na dovolenou a cukety na zahradě plodí jako o život, se prostě do placiček pouštím, pracnost nepracnost. Navíc je to jedna z mála příležitostí, jak do mého malého synka dostat zeleninu.
Nahoře klasická varianta se strouhankou, dole zajímavější a snad i zdravější verze s mandlovou moukou a tapiokovým škrobem.
Pro ty, co omezují lepek a obiloviny obecně, řeší paleo dietu či lowcarb stravu, zde píšu i vynikající variantu s mandlovou moukou. Za tip na ni děkuji blogerce Michaele z českého blogu Yummy Mummy Foodie (http://www.yummymummyfoodie.cz/). A teď už k receptu.

Varianta se strouhankou a bramborami
Potřebujete přerostlé cukety a nejlépe také trochu nových brambor. Právě kombinace s menším množstvím brambor obvykle vylepší chuť a strukturu, nicméně cukety by měly převažovat. Množství zkuste odhadnout podle množství strávníků. Já ať dělám, co dělám, vždycky jich je méně, než potřebuji. Cukety rozkrojte, zbavte semínek a houbovitého středu, a nastrouhejte najemno. Brambory oloupejte a také nastouhejte najemno. Kdo má schopného kuchyňského robota, výrazně si ušetří práci.
Jedna z nejpracnějších částí je ale vymačkání vody z nastrouhaných cuket a brambor. Pečlivě je po troškách v ruce vyždímejte a vodu vylejte. Je to důležitý krok, bez vyždímání přebytečné vody byste si o křupavosti mohli zdát. Věřte mi, už mám za sebou mnoho nepovedených placiček. Vymačkanou směs cuket a brambor dobře promíchejte a přidejte dvě vejce (či klidně i více podle množství cuket) a propasírovaný česnek. Pečlivě jej rozmíchejte. Tajemstvím opravdu dobré chuti je jedna lžička až lžíce jemné kari Korma pasty. Poté do směsi vmíchejte tolik strouhanky, aby směs držela pohromadě a šly tvarovat placičky.  Nahřejte si troubu na 200 °C. Plech vyložte pečicím papírem a pokládejte na něj placičky. Pacičky jsou lepší tenčí, aby se dobře propekly. Na každou dejte malou lžičku přepuštěného másla. Pečte podle velikosti, 15-20 minut na jedné straně a potom 15-20 minut na druhé. Placičky by měly zezlátnout a po rozkrojení by nemělo být uvnitř syrové těsto. Pokud se vám něco nezdá, raději je v troubě nechte déle.

Varianta paleo a lowcarb
Brambory můžete nahradit najemno nastrouhanou mrkví. Opět by cukety ale měly převažovat a hodně se snažte vymačkat z nich vodu. Česnek a Korma pasta jsou pro chuť důležité. Místo strouhanky potom do směsi na placičky vmíchejte mandlovou mouku a přidejte tapiokový škrob, než dostanete hustší směs. Mandlová mouka by měla hodně převažovat nad škrobem pro lepší křupavost. Pokud to přeženete s tapiokovým škrobem, budou placičky hrozně moučné a ztratí se šťavnatost. Opět pečte placičky v troubě, pokapané přepuštěným máslem. Zkoušela jsem je dělat ve tvaru takových spíš "pusinek", ale potom se příliš pálily na povrchu a uvnitř ještě nebyly. Doporučuji spíš tvar placiček. Já ty moje pusinky zachránila rozplácnutím přes vidličku.


Rychlé cuketové špagety s rajčatovou omáčkou
Na všechny ty tipy s náhradou špaget za cuketové těstoviny (zoodles) jsem se dívala skepticky. Přece mi tohle milovníci těstovin a italské kuchyně nebudou jíst... poznají, že jde o "jiné" těstoviny. No jasně, že poznají. Vůbec mne ale nenapadlo, že jim to vlastně nebude vadit.
Cuketové těstoviny s mozarellou a klasickou rajčatovou omáčkou.
Nepotřebuji na výrobu těchto těstovin drahý spiralizer. Moje sestra mi radila, že jí to se spiralizerem stejně nešlo a zachránila ji spíše škrabka na špagety ze zeleniny. Dělá takové hranaté tenké pásky a měla by jít snad dobře koupit. Já ji sehnala přes internet tady: http://alternativashop.cz/, ale sestra má obyčejnou klasickou škrabku na julienne proužky z Tescomy. Přerostlé cukety si nejdříve zbavím houbovitých středů, jako obvykle, a potom tyto části škrábu škrabkou na tenké proužky. Část z těch cuket mi vždy zbyde, protože už naškrábat nejde, není za co držet. Tyhle zbytky lze nakrájet natenko a usušit na "mouku" (viz níže).
Tenké cuketové použky ze škrabky potom vařím v osolené vodě 3-4 minuty, sliju vodu a cuketové špagety smíchám s omáčkou (domácí nebo kupovanou). Při kousání poznáte, že jde o něco jiného, než klasické špagety, v chuti ale vůbec nevadí, že jde o cuketu. Náš syn akorát chvíli protestovat proti zelené barvě, ale jinak mu chutnaly.

Opečené cukety a brambory jako příloha
Cuketám kombinace s bramborami prostě sedí. V této opékané příloze opravdu nevadí, že jde o přerostlou cuketu, jen je jako obvykle potřeba vydlabat houbovitý střed se semínky. Trocha vývaru a dijonská hořčice udělají s chutí divy.
Opečené cukety a brambory jako příloha k pečeným kuřecím paličkám.
Na přílohu je dobré mít více cuket než brambor. Například 500g připravených cuket nakrájených na plátky a 350g nových oloupaných brambor nakrájených na plátky. Ve velké pánvi rozehřejeme jednu až dvě lžíce přepuštěného másla a vhodíme plátky brambor, okořeníme kmínem, tymiánem a trochou pepře. Mícháme jen opatrně a po chvílích, hodně se plátky lepí na pánev a rozbíjí. Po pěti minutách opékání brambor přidáme plátky cuket. Chvíli opékáme a opatrně promícháváme. Přidáme jednu až dvě lžičky dijonské hořčice a trochu vývaru (ideálně trochu demi glace, které směs i osolí, případně přidat trochu klasického vývaru, ale pokud nemáte zrovna po ruce, tak jen osolte). Promíchejte, pokladtě pár plátky másla a dejte na pánev pokličku, aby brambory i cukety dobře změkly. Jakmile budou hotové, podávejte např. k pečenému kuřeti.

Sušená cuketová mouka na zahušťování polévek
Tip na tenhle domácí polotovar mi řekla kamarádka. Obě jsme totiž řešily, jak zahustit některé polévky pro děti, ale bez lepku, nejlépe vůbec bez obilovin. Namísto obligátních brambor, vloček a nebo netypických kešu ořechů či neznámé tapioky atd. Třeba taková mangoldová polévka či jiná "listová" u mne bez zahuštění končily jako zelená voda. Nejdříve mne napadlo, že si cukety nakrájené na kostičky prostě zamrazím, ale chyba lávky. Cukety sice mrazit jde, ale pokud vím, tak jen nakrájené v blanšírované podobě (postup: http://www.wikihow.cz/Jak-zmrazit-cukety). Metoda "vezmu a dám do mražáku" prý nefunguje a cuketa změkne a ztratí úplně strukturu. Takže u nás ještě přichází na řadu pokusné sušení.
Ne, že by se ale cukety sušily nějak snadno, obsahují totiž hodně vody. Jejich sušení se podobá sušení hub. Pokud je chcete mixovat na mouku, musí se při ohnutí zlomit a ne působit jako guma. Do takového stavu je nejspíš dostane jen sušička ovoce a nebo různé kombinace sušení s vyhřátou troubou. Nic, co by se dalo dělat ve velkém letním vedru, kdy zrovna cukety plodí opravdu hodně. Já zatím dělám jen malé pokusy, cukety už při sušení hodně zmenšily svůj objem, ale stále jsou gumové. Nejspíš si zkusím od sousedů půjčit sušičku... pokud už cuketovou mouku vyrábíte, budu ráda za Vaše postřehy a nápady na následné použití.
Už se sušením takto zmenšily, ale stále jsou gumové.
Další inspirace na recepty:


A jak zpracováváte přerostlé cukety Vy?