Pět let už si dopřáváme luxus vlastního jídla ze zahrady. Vlastně si už ani nedokážu představit, že by to bylo jinak, tak rychle jsem si na to zvykli. Především teď, když na zahradě už můžeme být každý den, získává pojídání plodů ze zahrady ty správné grády a i kamarádi občas žertují, že se na naši zahradu chodí oni a nebo jejich děti vlastně především "pást". Pěstovat si na zahradě vlastní jídlo mne teď hrozně moc naplňuje a vůbec bych to do sebe bývala před pár lety neřekla. 

Opět si sama pro sebe značím, co nám naše malá zahrada od minulého října dala. Ne každý rok vyjde počasí a ne vždy jarní mrazíky, případně potom škůdci dovolí plnou úrodu, nicméně při pohledu na tenhle seznam můžu s klidem říct, že my si rozhodně nemáme na co stěžovat. Pořád bylo co jíst či mlsat či zpracovávat.

Říjen 2016: pořád vedly měsíční jahody, syn a jeho kamarádi je otrhávali každou chvíli. Ještě stihly dozrály nějaké šípky svraskalé růže, nasušila jsem je. Při prvním nachlazení jsme chodili do zahrady pro listy jahodníku a šalvěje do čaje. Část plodů aronie jsme stihli sklidit, bylo to akorát na jeden sirup a pár kousků želé. Hvězdou měsíce října byly maliny Polka, vždycky schované pod listy a krásně sladké. Akorát hrušky se v minulém roce vůbec neurodily.

Leden: Chodili jsme s nůžkami na čerstvé bylinky ze spirály - mrazuvzdorný rozmarýn, šalvěj a tymián sloužili na pečení stále lépe než sušená verze.

Březen: Konečně kvetly fialky a bylo z čeho dělat působivé dezerty. Jedinou zeleninou na zahradě v tuto dobu byly kopřivy (na polévku, omelety, čaje, ...). 

Duben: Medvědí česnek stačil na polévku i na pesto a rašící pažitku jsme pořád trhali do polévky. Mrazy nám poničily část budoucí úrody (rané jahody, sladkovišně, hrušky). Na konci dubna jsme si naplno dopřávali v jídlech netypickou "zeleninu" - pampelišky.

Květen: Po zmrzlých už jsme měli první ředkvičky - červené a fialové, postupně začaly pálit. Ani jsme je nestíhali sklízet, některé přerostlé i spolu s listy mířily do polévky. Ke konci května jsme také sklízeli křez (tzv. "divoká roketa"), saláty (ledové i římské), pažitkové květy na pomazánku a maceškové květy do dezertů a palačinek.

Červen: Konečně začala sezona ovoce. Kamčatský zimolez jsme jedli celý červen, bylo ho dost, ptáci jej neobjevili. I když omrzly větvičky, plody mrazíky bez problémů ustály. Pořádně nám také nakonec zaplodily klasické jahody v naší "jahodové skalce", to, že jim v dubnu zmrzly květy, se nakonec nijak výrazně na úrodě nepodepsalo. Jahody jsme mrazili, rozdávali rodině a přátelům a jedli jsme je na kila. A k tomu začaly plodit a krásně vonět lesní jahody a pak i ty měsíční. Dělali jsme si dobroty z květů černého bezu a nečekaně nám už začala plodit naše přerostlá ačokča... to protože jsem ji předpěstovala moc brzy. Sklízeli jsme spoustu salátů (římský i ledový). Sušila jsem bylinky na čaj (heřmánek, kontryhel, bez) i jako koření (tymián, oregano). Bohužel hrášku se vůbec nedařilo a sladkovišně i višně zmrzly.

Červenec: Nejvíce druhů ovoce dozrávalo na naší zahradě právě v červenci: maliny, moruše, sladké plody muchovníku, jahody Rujana, černý rybíz, kanadské borůvky, ke konci angrešt, bílý, červený i ten černý. Museli jsem si naši úrodu už začít chránit před ptáky a později před vosami, ale pořád bylo co mlsat. Černého rybízu bylo hodně, takže jsem byla doslova ponořená v receptech a zkoušela, jak jej nejlépe v kuchyni využít. V tomto měsíci nám už také začala sezona cuket, sedm rostlin plodilo jako o život a ani jsme to skoro nestíhali zpracovávat, cukety dostávala snad každá návštěva. Do zahrady jsme často chodili pro ingredience na letní nápoje - jahodovou a mandarinkovou mátu, meduňku, plátky svraskalé růže, mátové květy a jahůdky. V chladnějších večerech jsem si pak pro změnu vařila čerstvý monardový čaj. Vysoké záhony už nám poskytovaly spoustu ingrediencí pro letní vaření: mangold, baby papriky, červenou řepu, první cherry rajčata. A do bylinkové spirály jsme chodili stříhat tymián, rozmarýn a oregano na grilování.

Srpen: Z ovoce si v srpnu vždy pamatuji především jen ostružiny, letos taky zazářily, ale bylo jich méně, než loni. Stále ještě začátkem srpna plodily moruše, kanadské borůvky (pečlivě chráněné proti ptactvu) a děti na zahradě pořád sbíraly jahody Rujana. Cuket bylo stále dost (než chytly padlí), stejně jako mangoldu, baby paprik, červené řepy, nicméně hlavní sezonu měla rajčata. Synkovi kamarádi je jedli přímo z keře, my s manželem v různých receptech. Ke konci srpna už jsme začali sklízet první moštové hrozny. Přišlo mi to docela brzy, ale měli jsme problém s ptáky a vosami, takže co jsme sklidili a snědli zavčas, to jsme měli. Sklízím a suším si šípky svraskalé růže na čaj.

Září: Obvykle se v září těším na aronii, ale tentokrát nám ji ptáci stihli sežrat dříve, než jsem vůbec začala uvažovat o zasíťování. Už někdy v červenci. Stejně tak plody černého bezu mizely velmi rychle. Takže jsme si užívali spíše krásné moštové hrozny, spoustu malin Polka a ještě trochu zbývajících ostružin. Z našich malých lísek jsem sklidila malou hrst výborných oříšků. No a zeleninové záhony poskytují ještě stále malé baby papriky a mangold. Akorát kukuřice a batáty se mi neurodily. Chutnají mi i listy lichořeřišnice a postupně vymýšlím, co z nich připravovat.

Ještě nás čeká pár krásných hrušek, které na jaře nakonec přežily mrazíky, a spousta kadeřávku i růžičkové kapusty. Doufám, že vám vaše zahrady taky přinesly spoustu chutných a voňavých dobrot!

Mám vyvýšené záhony na zeleninu, teď už to pěstování půjde jako po másle! Právě takhle jsem si to říkala, představovala a vysnila, když mi můj bráška s mým manželem ty parádní záhony sestavili... a ne že bychom se netopili v úrodě krásné zeleniny, úspěch to rozhodně byl. Jen se tady rozhodně musím svěřit, jaké patálie jsem si při svém prvním pořádném pěstování zeleniny prožívala. Záhony totiž nejsou samospásné a neudělají z člověka hned parádního zahradníka. Ještě je potřeba pár zkušeností, pár informací a potřeba prostě nezblbnout, co se dá. A že já toho za tenhle rok už pokazila...

S vysokými záhony mám slušný základ vypěstovat krásnou zeleninu. Ještě to ale chce ty znalosti a zkušenosti ;-)

Slehnutá půda na záhonech

Když na jaře roztál sníh a odkryla jsem ochrannou vrstvu listí, půda byla dost slehnutá, kompost trochu sednul a propadnul větvičkovou vrstvou. Čouhala základní vrstva větví a větviček a tak nějak nebylo moc dobře souvisle do čeho set semínka. A teď co? Když do záhonu nasypu pytle kompostu, budu mít ty ředkvičky plné dusíku, no nevím, jestli je to dobrý nápad. A zasázet něco jiného? To by mi nesedělo další roky do mého systému... no pak jsem tam prostě přisypala klasickou hlínu ze zahrady s trochou kompostu a akorát si pěkně zavařila. Zanesla jsem si tam vajíčka slimáků, semínka měla co dělat, aby se tvrdou krustou prorostla nahoru, musela jsem pořád okopávat (a tomu jsem se opravdu, ale opravdu chtěla vysokými záhony vyhnout) a zelenina nešla zalévat, tvořily se akorát souvislé kaluže a semínka plavala. 

Prostě když už si dáte tu práci se založením vysokých záhonů, tak přisypat tam narychlo jen tak nějakou hlínu nahoru je opravdu pěkná blbost. Já už to vím.

Minirostlinky, kam se podívaš

Jak já jsem byla hrdá na to, že nově založený záhon je už kompletně postavený na mém vlastním kompostu. Konečně jsem i já zvládla vytvořit kvalitní a dobrý kompost a mám ho dost, nemusím dokupovat... a vesele jsem pak do něj vysela semena cuket, semena kukuřice a zasadila sazenice paprik. Jenže pak to začalo klíčit. Měla bych mít radost, ne? Jenže mně neklíčila ta moje vysetá semínka, nýbrž stovky a stovky různých semínek z kompostu. Dýně, cukety, rajčata, sem tam i nějaký plevel, spousta brambor. A já nevěděla, co mám vytrhávat a co ne a jak vůbec poznám, co jsem zasela. Nakonec jsem koupila sazenice cuket na trhu, kukuřici nějak poznala a zbylé rostlinky celkem pracně všechny vytrhala a půdu pokryla mulčem. Trochu to pomohlo, občas ještě něco klíčilo dál, ale ne tak moc. A poučení pro mne? Vlastně nevím, vydlabanou dužninu cuket a dýní i slupky brambor hodlám na kompost nosit i nadále. Příště budu v případě cuket sazenice předpěstovávat, abych v nově založeném záhonu poznala, které jsou ty moje.

Slimáci ve výškách

Jo tak na ztížení přístupu pro slimáky jsem se těšila. Vážně. Já věděla z diskuzí, že i vysoké záhony dokážou zdolat, ale říkala jsem si, že je to třeba trochu odradí, nebo zdrží. Což se tedy vlastně dělo, vždycky večer nebo po dešti jsem měla jistotu, že je právě z vnitřní strany mezi dřevem a nopovkou najdu, jak lezou nahoru k mé zelenině. Když jsem byla dost rychlá a vytipovala správný čas, posbírala jsem je. Nicméně se asi moc nedá mluvit o tom, že by záhony úrodu před slimáky ochránily. Musela bych instalovat speciální plechové zábrany zvenčí, jenže oni mi do záhonů lezli spíše vnitřní mezerou mezi nopovkou. Možná postupně vyzkouším měděné plůtky kolem záhonů, ještě nevím. Slimáky tedy řeším asi tak jako ostatní, co mají zeleninu jednoduše "na poli". Jsou tam tak jako tak. Nejvíc mi fungují aksamitníky v záhonech, naši slimáci lezou jako první na ně, takže se mi na aksamitnících u krajů záhonu dobře sbírají.

Neznalost velikosti zeleniny

Pořád mám v případě polykultur dost zkreslené představy o tom, jak budou vyseté a vysázené rostliny nakonec velké. A tak se mi přirozeně děje to, že cukety nakonec převálcují batáty, mangoldy rychle vyrostly tak veliké, že semínka vodnice sice vyklíčila, ale nic z nich nebylo. Přehnala jsem to s heřmánkem, že mi úplně převálcoval rostlinky černého kořene. A křez ("divoká roketa") jsem musela pořád usměrňovat, aby se vedle něj ještě vešly i podzimní bílé ředkve. Snad se časem poučím, co a jak daleko od sebe dávat.

V červnu ještě obvykle záhony vypadají spořádaně a v tu dobu si dělám iluze o tom, že tento rok se mi zelenina na záhony vejde. A pak s každým dalším letním dnem už vidím, jak hluboce jsem se mýlila.

Listy paprikám odpadávaly jeden po druhém, na rostlinách zbyly jen tak tři až čtyři a trvalo jim měsíc, než se z toho dostaly. Část to nepřežila a musela jsem nakoupit nové rostliny. Ačokču se mi taky podařilo popálit od silného slunce.

Škůdci a choroby
Ve vysokých záhonech se zelenině (která přežila moji péči nepéči) jinak po stránce živin daří poměrně dobře. Kvalitní kompostový základ drží vláhu, rostliny krásně rostou, třeba cukety jsem nakonec měla výstavní a veliké s obrovskými listy a množstvím plodů. Jenže vysoké záhony nejsou všechno, ještě se to s tou zeleninou musí umět. Takže jsem si samozřejmě pěkně zavařila například tím, že jsem cukety v létě v horku zalívala sprchou na listy. Samozřejmě se u nich rozšířilo velmi rychle padlí a já ho poznala až v momentě, kdy bylo zasažené půl každé rostliny. Křez, kadeřávek, růžičkovou kapustu i lichořeřišnici mi drancovali dřepčíci. Než jsem na internetu měla čas najít, co jsou vlastně zač a jak se proti nim bránit, lichořeřišnice už byla bez listů. Doteď nevím, jak se jí podařilo ještě vzpamatovat a jak se stalo to, že dřepčíci nakonec zmizeli, aniž bych cokoliv proti nim stihla udělat. Rostliny kopru mi schvátilo taky něco, asi mšice, že jsem nesklidila ani větvičku. A pórek má uhryzanou bílou část, mám podezření, že navzdory pletivu se mi do záhonu stejně dostala myš nebo nějaký jiný hlodavec.

Když si k tomu připočtete polníček, který nevyklíčil, endivii, která nechtěla růst, utlačené zastíněn zimní pórky, pálivé ředvičky, kukuřici bez zrn i slunečnici, která ani nevzešla... je až s podivem, že jsme pořád měli ze záhonů ještě celkem hodně co jíst. Mám považovat moji druhou postupnou startovací sezonu zeleniny za úspěšnou? Já ani nevím. Měli jsme a pořád máme co jíst, získala jsem spoustu zkušeností, asi to tak špatné nebylo.

Hlavně jsem vám sem ale chtěla napsat, že vysoký záhon na zahradě je fajn, jenže úspěšného pěstitele zeleniny z vás sám o sobě neudělá. Jsem z vysokých záhonů pořád tak nadšená jako na začátku, těším se, až mi můj bráška vyrobí poslední tři, které mi ještě chybí. Ne, nepustilo mne to, opravdu se mi tento způsob pěstování zeleniny nadmíru líbí. Jen to, jestli budete rodinu zásobovat kvalitní zeleninou, zrovna na záhonech nezáleží. Je to v něčem úplně jiném.

Těšila jsem se na krásné fotky hroznů přímo na keři, ale od chvíle, kdy začaly modrat, vypadala naše vinná réva nějak takhle.

Hrozny, které byly nejvíce na slunci, brzy dozrávaly a vypadaly nejvíc lákavě, zmizely jako první.

Hrozny ovázané kusy netkané textilie. Proti ptákům dostatečné, proti vosám ani omylem.

Vosy si pochutnávaly nejen na mých hroznech, ale nepohrdly ani nejlevnější záclonou z Ikea.

Příští rok si úrodu snad už lépe pohlídám.