Úroda 2017

Pět let už si dopřáváme luxus vlastního jídla ze zahrady. Vlastně si už ani nedokážu představit, že by to bylo jinak, tak rychle jsem si na to zvykli. Především teď, když na zahradě už můžeme být každý den, získává pojídání plodů ze zahrady ty správné grády a i kamarádi občas žertují, že se na naši zahradu chodí oni a nebo jejich děti vlastně především "pást". Pěstovat si na zahradě vlastní jídlo mne teď hrozně moc naplňuje a vůbec bych to do sebe bývala před pár lety neřekla. 

Opět si sama pro sebe značím, co nám naše malá zahrada od minulého října dala. Ne každý rok vyjde počasí a ne vždy jarní mrazíky, případně potom škůdci dovolí plnou úrodu, nicméně při pohledu na tenhle seznam můžu s klidem říct, že my si rozhodně nemáme na co stěžovat. Pořád bylo co jíst či mlsat či zpracovávat.

Říjen 2016: pořád vedly měsíční jahody, syn a jeho kamarádi je otrhávali každou chvíli. Ještě stihly dozrály nějaké šípky svraskalé růže, nasušila jsem je. Při prvním nachlazení jsme chodili do zahrady pro listy jahodníku a šalvěje do čaje. Část plodů aronie jsme stihli sklidit, bylo to akorát na jeden sirup a pár kousků želé. Hvězdou měsíce října byly maliny Polka, vždycky schované pod listy a krásně sladké. Akorát hrušky se v minulém roce vůbec neurodily.

Listopad 2016: pár posledních malin Polka jsem pojídala přímo v ledové krustě. Poprvé jsme sklízeli brusinky a já ani nevěděla, co s nimi. Kadeřávek ze záhonu byl plný mšic, ale dařilo se nám jej doma pořádně umýt a servírovat v kaštanové polévce. Ostatní zimní zeleninu nám něco sežralo.

Leden: Chodili jsme s nůžkami na čerstvé bylinky ze spirály - mrazuvzdorný rozmarýn, šalvěj a tymián sloužili na pečení stále lépe než sušená verze.

Únor: Sklidili jsme pár pórků tenkých jako tužky, ale na jednu teplou vichyssoise to stačilo.

Březen: Konečně kvetly fialky a bylo z čeho dělat působivé dezerty. Jedinou zeleninou na zahradě v tuto dobu byly kopřivy (na polévku, omelety, čaje, ...). 

Duben: Medvědí česnek stačil na polévku i na pesto a rašící pažitku jsme pořád trhali do polévky. Mrazy nám poničily část budoucí úrody (rané jahody, sladkovišně, hrušky). Na konci dubna jsme si naplno dopřávali v jídlech netypickou "zeleninu" - pampelišky.

Květen: Po zmrzlých už jsme měli první ředkvičky - červené a fialové, postupně začaly pálit. Ani jsme je nestíhali sklízet, některé přerostlé i spolu s listy mířily do polévky. Ke konci května jsme také sklízeli křez (tzv. "divoká roketa"), saláty (ledové i římské), pažitkové květy na pomazánku a maceškové květy do dezertů a palačinek.

Červen: Konečně začala sezona ovoce. Kamčatský zimolez jsme jedli celý červen, bylo ho dost, ptáci jej neobjevili. I když omrzly větvičky, plody mrazíky bez problémů ustály. Pořádně nám také nakonec zaplodily klasické jahody v naší "jahodové skalce", to, že jim v dubnu zmrzly květy, se nakonec nijak výrazně na úrodě nepodepsalo. Jahody jsme mrazili, rozdávali rodině a přátelům a jedli jsme je na kila. A k tomu začaly plodit a krásně vonět lesní jahody a pak i ty měsíční. Dělali jsme si dobroty z květů černého bezu a nečekaně nám už začala plodit naše přerostlá ačokča... to protože jsem ji předpěstovala moc brzy. Sklízeli jsme spoustu salátů (římský i ledový). Sušila jsem bylinky na čaj (heřmánek, kontryhel, bez) i jako koření (tymián, oregano). Bohužel hrášku se vůbec nedařilo a sladkovišně i višně zmrzly.

Červenec: Nejvíce druhů ovoce dozrávalo na naší zahradě právě v červenci: maliny, moruše, sladké plody muchovníku, jahody Rujana, černý rybíz, kanadské borůvky, ke konci angrešt, bílý, červený i ten černý. Museli jsem si naši úrodu už začít chránit před ptáky a později před vosami, ale pořád bylo co mlsat. Černého rybízu bylo hodně, takže jsem byla doslova ponořená v receptech a zkoušela, jak jej nejlépe v kuchyni využít. V tomto měsíci nám už také začala sezona cuket, sedm rostlin plodilo jako o život a ani jsme to skoro nestíhali zpracovávat, cukety dostávala snad každá návštěva. Do zahrady jsme často chodili pro ingredience na letní nápoje - jahodovou a mandarinkovou mátu, meduňku, plátky svraskalé růže, mátové květy a jahůdky. V chladnějších večerech jsem si pak pro změnu vařila čerstvý monardový čaj. Vysoké záhony už nám poskytovaly spoustu ingrediencí pro letní vaření: mangold, baby papriky, červenou řepu, první cherry rajčata. A do bylinkové spirály jsme chodili stříhat tymián, rozmarýn a oregano na grilování.

Srpen: Z ovoce si v srpnu vždy pamatuji především jen ostružiny, letos taky zazářily, ale bylo jich méně, než loni. Stále ještě začátkem srpna plodily moruše, kanadské borůvky (pečlivě chráněné proti ptactvu) a děti na zahradě pořád sbíraly jahody Rujana. Cuket bylo stále dost (než chytly padlí), stejně jako mangoldu, baby paprik, červené řepy, nicméně hlavní sezonu měla rajčata. Synkovi kamarádi je jedli přímo z keře, my s manželem v různých receptech. Ke konci srpna už jsme začali sklízet první moštové hrozny. Přišlo mi to docela brzy, ale měli jsme problém s ptáky a vosami, takže co jsme sklidili a snědli zavčas, to jsme měli. Sklízím a suším si šípky svraskalé růže na čaj.

Září: Obvykle se v září těším na aronii, ale tentokrát nám ji ptáci stihli sežrat dříve, než jsem vůbec začala uvažovat o zasíťování. Už někdy v červenci. Stejně tak plody černého bezu mizely velmi rychle. Takže jsme si užívali spíše krásné moštové hrozny, spoustu malin Polka a ještě trochu zbývajících ostružin. Z našich malých lísek jsem sklidila malou hrst výborných oříšků. No a zeleninové záhony poskytují ještě stále malé baby papriky a mangold. Akorát kukuřice a batáty se mi neurodily. Chutnají mi i listy lichořeřišnice a postupně vymýšlím, co z nich připravovat.

Ještě nás čeká pár krásných hrušek, které na jaře nakonec přežily mrazíky, a spousta kadeřávku i růžičkové kapusty. Doufám, že vám vaše zahrady taky přinesly spoustu chutných a voňavých dobrot!

První zkušenosti s vyvýšenými záhony

Mám vyvýšené záhony na zeleninu, teď už to pěstování půjde jako po másle! Právě takhle jsem si to říkala, představovala a vysnila, když mi můj bráška s mým manželem ty parádní záhony sestavili... a ne že bychom se netopili v úrodě krásné zeleniny, úspěch to rozhodně byl. Jen se tady rozhodně musím svěřit, jaké patálie jsem si při svém prvním pořádném pěstování zeleniny prožívala. Záhony totiž nejsou samospásné a neudělají z člověka hned parádního zahradníka. Ještě je potřeba pár zkušeností, pár informací a potřeba prostě nezblbnout, co se dá. A že já toho za tenhle rok už pokazila...

S vysokými záhony mám slušný základ vypěstovat krásnou zeleninu. Ještě to ale chce ty znalosti a zkušenosti ;-)

Slehnutá půda na záhonech

Když na jaře roztál sníh a odkryla jsem ochrannou vrstvu listí, půda byla dost slehnutá, kompost trochu sednul a propadnul větvičkovou vrstvou. Čouhala základní vrstva větví a větviček a tak nějak nebylo moc dobře souvisle do čeho set semínka. A teď co? Když do záhonu nasypu pytle kompostu, budu mít ty ředkvičky plné dusíku, no nevím, jestli je to dobrý nápad. A zasázet něco jiného? To by mi nesedělo další roky do mého systému... no pak jsem tam prostě přisypala klasickou hlínu ze zahrady s trochou kompostu a akorát si pěkně zavařila. Zanesla jsem si tam vajíčka slimáků, semínka měla co dělat, aby se tvrdou krustou prorostla nahoru, musela jsem pořád okopávat (a tomu jsem se opravdu, ale opravdu chtěla vysokými záhony vyhnout) a zelenina nešla zalévat, tvořily se akorát souvislé kaluže a semínka plavala. 

Prostě když už si dáte tu práci se založením vysokých záhonů, tak přisypat tam narychlo jen tak nějakou hlínu nahoru je opravdu pěkná blbost. Já už to vím.

Rozpraskaná půda u klíčících ředkviček? Neměla tam být kyprá tmavá super zemina? No jasně že měla,... no jo, no.

Minirostlinky, kam se podívaš

Jak já jsem byla hrdá na to, že nově založený záhon je už kompletně postavený na mém vlastním kompostu. Konečně jsem i já zvládla vytvořit kvalitní a dobrý kompost a mám ho dost, nemusím dokupovat... a vesele jsem pak do něj vysela semena cuket, semena kukuřice a zasadila sazenice paprik. Jenže pak to začalo klíčit. Měla bych mít radost, ne? Jenže mně neklíčila ta moje vysetá semínka, nýbrž stovky a stovky různých semínek z kompostu. Dýně, cukety, rajčata, sem tam i nějaký plevel, spousta brambor. A já nevěděla, co mám vytrhávat a co ne a jak vůbec poznám, co jsem zasela. Nakonec jsem koupila sazenice cuket na trhu, kukuřici nějak poznala a zbylé rostlinky celkem pracně všechny vytrhala a půdu pokryla mulčem. Trochu to pomohlo, občas ještě něco klíčilo dál, ale ne tak moc. A poučení pro mne? Vlastně nevím, vydlabanou dužninu cuket a dýní i slupky brambor hodlám na kompost nosit i nadále. Příště budu v případě cuket sazenice předpěstovávat, abych v nově založeném záhonu poznala, které jsou ty moje.

Nejdřív radost z vlastního kompostu, pak starost se stovkami klíčících semínek z kompostu a nakonec obrázek zamulčovaného záhonu, kde jsou už jen ty moje rostliny. Ale dalo to hodně práce.

Slimáci ve výškách

Jo tak na ztížení přístupu pro slimáky jsem se těšila. Vážně. Já věděla z diskuzí, že i vysoké záhony dokážou zdolat, ale říkala jsem si, že je to třeba trochu odradí, nebo zdrží. Což se tedy vlastně dělo, vždycky večer nebo po dešti jsem měla jistotu, že je právě z vnitřní strany mezi dřevem a nopovkou najdu, jak lezou nahoru k mé zelenině. Když jsem byla dost rychlá a vytipovala správný čas, posbírala jsem je. Nicméně se asi moc nedá mluvit o tom, že by záhony úrodu před slimáky ochránily. Musela bych instalovat speciální plechové zábrany zvenčí, jenže oni mi do záhonů lezli spíše vnitřní mezerou mezi nopovkou. Možná postupně vyzkouším měděné plůtky kolem záhonů, ještě nevím. Slimáky tedy řeším asi tak jako ostatní, co mají zeleninu jednoduše "na poli". Jsou tam tak jako tak. Nejvíc mi fungují aksamitníky v záhonech, naši slimáci lezou jako první na ně, takže se mi na aksamitnících u krajů záhonu dobře sbírají.

Neznalost velikosti zeleniny

Pořád mám v případě polykultur dost zkreslené představy o tom, jak budou vyseté a vysázené rostliny nakonec velké. A tak se mi přirozeně děje to, že cukety nakonec převálcují batáty, mangoldy rychle vyrostly tak veliké, že semínka vodnice sice vyklíčila, ale nic z nich nebylo. Přehnala jsem to s heřmánkem, že mi úplně převálcoval rostlinky černého kořene. A křez ("divoká roketa") jsem musela pořád usměrňovat, aby se vedle něj ještě vešly i podzimní bílé ředkve. Snad se časem poučím, co a jak daleko od sebe dávat.

V červnu ještě obvykle záhony vypadají spořádaně a v tu dobu si dělám iluze o tom, že tento rok se mi zelenina na záhony vejde. A pak s každým dalším letním dnem už vidím, jak hluboce jsem se mýlila.

Spálené rostliny

I když jsem věděla, že mám rostliny pěstované doma postupně "otužovat" a zvykat na slunce postupně, nepodařilo se mi to zrovna nejlépe. Čtyři dny otužování v polostínu nestačily, jakmile se sazenice paprik, celerů a ačokčy dostaly na záhon, popálilo je ostré plné slunce. Rostlinám potom trvalo měsíc, než se z toho dostaly a zvládly ještě obnovit listy a plodit. Některé se popálily úplně a musela jsem koupit nové rostliny. Otužování sazenic tedy zatím absolutně neumím.

Listy paprikám odpadávaly jeden po druhém, na rostlinách zbyly jen tak tři až čtyři a trvalo jim měsíc, než se z toho dostaly. Část to nepřežila a musela jsem nakoupit nové rostliny. Ačokču se mi taky podařilo popálit od silného slunce.

Škůdci a choroby
Ve vysokých záhonech se zelenině (která přežila moji péči nepéči) jinak po stránce živin daří poměrně dobře. Kvalitní kompostový základ drží vláhu, rostliny krásně rostou, třeba cukety jsem nakonec měla výstavní a veliké s obrovskými listy a množstvím plodů. Jenže vysoké záhony nejsou všechno, ještě se to s tou zeleninou musí umět. Takže jsem si samozřejmě pěkně zavařila například tím, že jsem cukety v létě v horku zalívala sprchou na listy. Samozřejmě se u nich rozšířilo velmi rychle padlí a já ho poznala až v momentě, kdy bylo zasažené půl každé rostliny. Křez, kadeřávek, růžičkovou kapustu i lichořeřišnici mi drancovali dřepčíci. Než jsem na internetu měla čas najít, co jsou vlastně zač a jak se proti nim bránit, lichořeřišnice už byla bez listů. Doteď nevím, jak se jí podařilo ještě vzpamatovat a jak se stalo to, že dřepčíci nakonec zmizeli, aniž bych cokoliv proti nim stihla udělat. Rostliny kopru mi schvátilo taky něco, asi mšice, že jsem nesklidila ani větvičku. A pórek má uhryzanou bílou část, mám podezření, že navzdory pletivu se mi do záhonu stejně dostala myš nebo nějaký jiný hlodavec.

Když si k tomu připočtete polníček, který nevyklíčil, endivii, která nechtěla růst, utlačené zastíněn zimní pórky, pálivé ředvičky, kukuřici bez zrn i slunečnici, která ani nevzešla... je až s podivem, že jsme pořád měli ze záhonů ještě celkem hodně co jíst. Mám považovat moji druhou postupnou startovací sezonu zeleniny za úspěšnou? Já ani nevím. Měli jsme a pořád máme co jíst, získala jsem spoustu zkušeností, asi to tak špatné nebylo.

Hlavně jsem vám sem ale chtěla napsat, že vysoký záhon na zahradě je fajn, jenže úspěšného pěstitele zeleniny z vás sám o sobě neudělá. Jsem z vysokých záhonů pořád tak nadšená jako na začátku, těším se, až mi můj bráška vyrobí poslední tři, které mi ještě chybí. Ne, nepustilo mne to, opravdu se mi tento způsob pěstování zeleniny nadmíru líbí. Jen to, jestli budete rodinu zásobovat kvalitní zeleninou, zrovna na záhonech nezáleží. Je to v něčem úplně jiném.

Jak jsme zkoušeli ochránit úrodu hroznů

Konečně jsem se zvládla poprat s pěstováním vinné révy a začala mi plodit. Rýsovaly se mi krásné hrozny, kuličky tmavly a krásně se nalévaly. Jasně, že jsme se chodila budoucí úrodou kochat a představovala, jak si z nich uděláme mošt (jsou to moštové odrůdy), nebo použijeme při vaření, či sníme jen tak (ta obrovská zrníčka v moštovkách nám tolik nevadí). A těšila jsem se, až se na instagramu budu chlubit krásnou fotkou celé řady vinné révy s okouzlujícími modrými střapci, kterou znám z knih či pinterestu. A kdo někdy pěstoval vinnou révu, už nejspíš tuší, jak se to celé trochu zvrtlo.

Těšila jsem se na krásné fotky hroznů přímo na keři, ale od chvíle, kdy začaly modrat, vypadala naše vinná réva nějak takhle.

Věděla jsem, že úrodu bobulovitého ovoce, a tedy i hroznů, na zahradě ohrožují ptáci. Jenže jsem to nebrala tak vážně. "Tady mi to přece tolik nehrozí, pěstuji pro ptáky i různé trvalky na semínka a bobule černého bezu apod., když si sem tam zobnou kuličku, přece se nic nestane... navíc jsme okrajová oblast pro pěstování hroznů,..." Jenže domlouvejte se s těmi ptáky na tom, aby si zobly jen čtyři kuličky z každého hroznu. Nějaká dohoda, smluvní podmínky, komunikace... no to je v mém případě samozřejmě utopie. Tímto samozřejmě nechci shazovat alternativní směry a nějaké možnosti a snahy o mimoslovní komunikaci se živočichy a i věřím, že to prostě někomu nějak funguje, ale to není nic pro mne.  Já ani nevím, co bych těm ptákům "říkala", je mi celkem jasná jejich situace a jejich "argumenty". V místě, kde bydlíme, je tak sedm okrasných zahrad na jednu jedlou a plnou plodů. To je jako bufet s chladivými nápoji někde na poušti. Bije to do očí. Je jasné, že si chtějí taky zobnout úrody a tu naši mají na očích, protože jinde jsou často převážně jehličnany či okrasné keře, jejichž plody ptákům nechutnají.

Jenže naše zahrada je maličká a já nehodlám napravovat ekologické problémy krajiny, biodiverzitu v okolí, absenci remízků a všechny další problémy místního ptactva. Já chci svoji úrodu pro své dítě. Takže bylo jasné, že zkusíme hrozny nějak chránit. Minimálně ty, co nám po náletu ptactva zbyly.

Hrozny, které byly nejvíce na slunci, brzy dozrávaly a vypadaly nejvíc lákavě, zmizely jako první.

Vzala jsem, co bylo po ruce – zbytky netkané textilie – a začala obvazovat hrozny, které nám ještě zbyly. Jenže se objevil další škůdce, který si svoji svačinu začal vehementně bránit – vosy. Nabodávají plody a po jejich "akci" zůstavají na slunci akorát seschlé hrozinky a ve stínu začínají nabodané bobule v deštivějším počasí hnít. Vosy byly zalezlé uvnitř hroznů a dalo mi práci je vyklepat a dostat ven spolu s desítkami škvorů. Odstranila jsem napadené kuličky a hrozny obalila netkanou textilií a zavázala a myslela jsem si, jak pěkně jsem situaci vyřešila. Už jsem si začala v hlavě rýsovat plán, jak s pomocí mé kamarádky vymyslíme a ušijeme z netkané textilie nějaké stahovací pytlíky na hrozny...

Hrozny ovázané kusy netkané textilie. Proti ptákům dostatečné, proti vosám ani omylem.

Jenže chyba lávky, netkaná textilie byla proti vosám slabý kalibr. Mé nadšení z omotávky hroznů trvalo přesně týden, než jsem v jednom takovém obalu našla vykousanou díru. A vosy nalezlé uvnitř, kde jim bylo fajn a teplo a vesele hodovaly. Přičítala jsem to charakteru netkané textilie, prostě se snadno trhá. Doma byl jeden rozbalený balík záclon z Ikea, těch nejlevnějších za stovku, průsvitné, vzdušné, ale celkem hustá síťovina, takže vosy neměly kudy prolézt. Vzhledem k ceně jsem je nastříhala a opět hrozny ovázala a doufala v to, že 100% polyester prostě neprokoušou. A počty vos jsem ještě zkusila trochu zredukovat koupeným lapačem vos. Jsme s manželem v podstatě abstinenti, ale pro tento účel jsme se zásobili pivem. Jako naprostí neznalci jsme se rozhodli, že si vosy na našem pozemku naposledy před smrtí nejspíš rády dají Svijany a to také dostaly. Doma probíhaly i rozhovory typu: "A dáme těm vosám zbytek piva do lednice, nebo raději zkvasit na slunci? Co myslíš, že jim víc bude chutnat?". 

Jestli čekáte vítězný a veselý konec, nestalo se tak. Pivo vosami vypito, část jejich popupace utopena a zbytek těch, které holt mají raději víno než chmelový mok, se prostě opět do pár dnů bez problémů záclonami prokousalo:

Vosy si pochutnávaly nejen na mých hroznech, ale nepohrdly ani nejlevnější záclonou z Ikea.

Tak nezbylo než ostříhat zbylé hrozny, vyklepat všechny vosy a na posezení naši úrodu sníst. S pusou plnou hroznů jsem potom povolala na pomoc internet. Přece toto někdo už musel řešit! Jdu na to hrozně moc amatérsky, musí přece existovat nějaké pytle na hrozny, které vosám odolají. A taky, že asi existují, podle této diskuze: https://www.zahrada.cz/forum/reva-vinna/jak-uchovat-hrozny-vinne-revy-357551/ Prodává je pan Ivo Kotrle za báječnou cenu 2 Kč za kus na svých webových stránkách: http://wine.webgarden.cz/rubriky/pytliky-na-hrozny a já jen doufám, že je opět bude mít. Zatím mi jen psal, že neví, jestli se vůbec další dodávka uskuteční. (Pan Kotrle už mi neodpovídá a pytle na hrozny nemá. Nicméně nově je jde koupit tady: https://sacek-organza.cz/content/35-ochrana-hroznu. Objednávám a uvidím jak to zvládnou. Dám vědět.)

Doufám, že ještě budou, chci si tento "zázrak z Ukrajiny" taky vyzkoušet. Nicméně, jak bylo zmíněno v diskuzi a jak radí přímo pan Kotrle i další pan z diskuze, hlavní trik je především v načasování. Je potřeba dát ochranu proti vosám na hrozny dříve, než začnou zrát. Jakmile už vosy cestu k chutným hroznům znají či je třeba lákají prasklé hrozny, prokoušou se záclonami. Snad ukrajinské pytlíky neprokoušou, pevně doufám. Tyhle naše krásné hrozny totiž za to shánění ochrany a trable, co s nimi řeším, prostě stojí:

Příští rok si úrodu snad už lépe pohlídám.

Září – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v září?

• Užívat si babí léto a příjemné večery na zahradě, posezení s přáteli.
• Péct brambory v ohni, ať již svoje domácí nebo kupované. Ideálně je zabalit do alobalu a až budou, tak je podávat se solí a trochou másla.
• Baštit na terase první hruškový koláč a jablečnou žemlovku spolu s horkou čokoládou. A nebo jiné dobroty babího léta a podzimu.
• Dozrávají vlašské ořechy. Zkuste je ještě s měkkou slupkou, která lze snadno loupat. Delikatesa. A ze skořápek můžete udělat lodičky se svíčkami a pouštět na jezírku či v lavoru.
• Také se červenají šípky u růže svraskalé nebo šípkové. Můžete si je nasušit na čaj. Také se z nich či z jeřabin dají vyrábět s dětmi "korále" a "zvířátka". Inspirujte se například v článku Vyrobte si s dětmi fantastické dekorace z darů lesa

• Sklidit poslední už hodně kvetoucí bazalku a vyrobit si báječné pesto. A zahrada je plná semínek letniček, které si můžete uschovat a na jaře opět sázet.
• Můžete si vyrobit draka nebo si nějakého pěkného koupit a jít jej pouštět.
• Vlaštovky se už houfují na odlet do teplých krajin, je hezké je pozorovat.
• Teď je ideální doba na sázení cibulovin, které pak na jaře zahradu prozáří (O podzimním sázení cibulovin).
• Měli byste ještě jednou přehodit kompost, aby lépe zrál.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?