Jak jsme zkoušeli ochránit úrodu hroznů

Konečně jsem se zvládla poprat s pěstováním vinné révy a začala mi plodit. Rýsovaly se mi krásné hrozny, kuličky tmavly a krásně se nalévaly. Jasně, že jsme se chodila budoucí úrodou kochat a představovala, jak si z nich uděláme mošt (jsou to moštové odrůdy), nebo použijeme při vaření, či sníme jen tak (ta obrovská zrníčka v moštovkách nám tolik nevadí). A těšila jsem se, až se na instagramu budu chlubit krásnou fotkou celé řady vinné révy s okouzlujícími modrými střapci, kterou znám z knih či pinterestu. A kdo někdy pěstoval vinnou révu, už nejspíš tuší, jak se to celé trochu zvrtlo.

Těšila jsem se na krásné fotky hroznů přímo na keři, ale od chvíle, kdy začaly modrat, vypadala naše vinná réva nějak takhle.

Věděla jsem, že úrodu bobulovitého ovoce, a tedy i hroznů, na zahradě ohrožují ptáci. Jenže jsem to nebrala tak vážně. "Tady mi to přece tolik nehrozí, pěstuji pro ptáky i různé trvalky na semínka a bobule černého bezu apod., když si sem tam zobnou kuličku, přece se nic nestane... navíc jsme okrajová oblast pro pěstování hroznů,..." Jenže domlouvejte se s těmi ptáky na tom, aby si zobly jen čtyři kuličky z každého hroznu. Nějaká dohoda, smluvní podmínky, komunikace... no to je v mém případě samozřejmě utopie. Tímto samozřejmě nechci shazovat alternativní směry a nějaké možnosti a snahy o mimoslovní komunikaci se živočichy a i věřím, že to prostě někomu nějak funguje, ale to není nic pro mne.  Já ani nevím, co bych těm ptákům "říkala", je mi celkem jasná jejich situace a jejich "argumenty". V místě, kde bydlíme, je tak sedm okrasných zahrad na jednu jedlou a plnou plodů. To je jako bufet s chladivými nápoji někde na poušti. Bije to do očí. Je jasné, že si chtějí taky zobnout úrody a tu naši mají na očích, protože jinde jsou často převážně jehličnany či okrasné keře, jejichž plody ptákům nechutnají.

Jenže naše zahrada je maličká a já nehodlám napravovat ekologické problémy krajiny, biodiverzitu v okolí, absenci remízků a všechny další problémy místního ptactva. Já chci svoji úrodu pro své dítě. Takže bylo jasné, že zkusíme hrozny nějak chránit. Minimálně ty, co nám po náletu ptactva zbyly.

Hrozny, které byly nejvíce na slunci, brzy dozrávaly a vypadaly nejvíc lákavě, zmizely jako první.

Vzala jsem, co bylo po ruce – zbytky netkané textilie – a začala obvazovat hrozny, které nám ještě zbyly. Jenže se objevil další škůdce, který si svoji svačinu začal vehementně bránit – vosy. Nabodávají plody a po jejich "akci" zůstavají na slunci akorát seschlé hrozinky a ve stínu začínají nabodané bobule v deštivějším počasí hnít. Vosy byly zalezlé uvnitř hroznů a dalo mi práci je vyklepat a dostat ven spolu s desítkami škvorů. Odstranila jsem napadené kuličky a hrozny obalila netkanou textilií a zavázala a myslela jsem si, jak pěkně jsem situaci vyřešila. Už jsem si začala v hlavě rýsovat plán, jak s pomocí mé kamarádky vymyslíme a ušijeme z netkané textilie nějaké stahovací pytlíky na hrozny...

Hrozny ovázané kusy netkané textilie. Proti ptákům dostatečné, proti vosám ani omylem.

Jenže chyba lávky, netkaná textilie byla proti vosám slabý kalibr. Mé nadšení z omotávky hroznů trvalo přesně týden, než jsem v jednom takovém obalu našla vykousanou díru. A vosy nalezlé uvnitř, kde jim bylo fajn a teplo a vesele hodovaly. Přičítala jsem to charakteru netkané textilie, prostě se snadno trhá. Doma byl jeden rozbalený balík záclon z Ikea, těch nejlevnějších za stovku, průsvitné, vzdušné, ale celkem hustá síťovina, takže vosy neměly kudy prolézt. Vzhledem k ceně jsem je nastříhala a opět hrozny ovázala a doufala v to, že 100% polyester prostě neprokoušou. A počty vos jsem ještě zkusila trochu zredukovat koupeným lapačem vos. Jsme s manželem v podstatě abstinenti, ale pro tento účel jsme se zásobili pivem. Jako naprostí neznalci jsme se rozhodli, že si vosy na našem pozemku naposledy před smrtí nejspíš rády dají Svijany a to také dostaly. Doma probíhaly i rozhovory typu: "A dáme těm vosám zbytek piva do lednice, nebo raději zkvasit na slunci? Co myslíš, že jim víc bude chutnat?". 

Jestli čekáte vítězný a veselý konec, nestalo se tak. Pivo vosami vypito, část jejich popupace utopena a zbytek těch, které holt mají raději víno než chmelový mok, se prostě opět do pár dnů bez problémů záclonami prokousalo:

Vosy si pochutnávaly nejen na mých hroznech, ale nepohrdly ani nejlevnější záclonou z Ikea.

Tak nezbylo než ostříhat zbylé hrozny, vyklepat všechny vosy a na posezení naši úrodu sníst. S pusou plnou hroznů jsem potom povolala na pomoc internet. Přece toto někdo už musel řešit! Jdu na to hrozně moc amatérsky, musí přece existovat nějaké pytle na hrozny, které vosám odolají. A taky, že asi existují, podle této diskuze: https://www.zahrada.cz/forum/reva-vinna/jak-uchovat-hrozny-vinne-revy-357551/ Prodává je pan Ivo Kotrle za báječnou cenu 2 Kč za kus na svých webových stránkách: http://wine.webgarden.cz/rubriky/pytliky-na-hrozny a já jen doufám, že je opět bude mít. Zatím mi jen psal, že neví, jestli se vůbec další dodávka uskuteční. (Pan Kotrle už mi neodpovídá a pytle na hrozny nemá. Nicméně nově je jde koupit tady: https://sacek-organza.cz/content/35-ochrana-hroznu. Objednávám a uvidím jak to zvládnou. Dám vědět.)

Doufám, že ještě budou, chci si tento "zázrak z Ukrajiny" taky vyzkoušet. Nicméně, jak bylo zmíněno v diskuzi a jak radí přímo pan Kotrle i další pan z diskuze, hlavní trik je především v načasování. Je potřeba dát ochranu proti vosám na hrozny dříve, než začnou zrát. Jakmile už vosy cestu k chutným hroznům znají či je třeba lákají prasklé hrozny, prokoušou se záclonami. Snad ukrajinské pytlíky neprokoušou, pevně doufám. Tyhle naše krásné hrozny totiž za to shánění ochrany a trable, co s nimi řeším, prostě stojí:

Příští rok si úrodu snad už lépe pohlídám.