První zkušenosti s vyvýšenými záhony

Mám vyvýšené záhony na zeleninu, teď už to pěstování půjde jako po másle! Právě takhle jsem si to říkala, představovala a vysnila, když mi můj bráška s mým manželem ty parádní záhony sestavili... a ne že bychom se netopili v úrodě krásné zeleniny, úspěch to rozhodně byl. Jen se tady rozhodně musím svěřit, jaké patálie jsem si při svém prvním pořádném pěstování zeleniny prožívala. Záhony totiž nejsou samospásné a neudělají z člověka hned parádního zahradníka. Ještě je potřeba pár zkušeností, pár informací a potřeba prostě nezblbnout, co se dá. A že já toho za tenhle rok už pokazila...

S vysokými záhony mám slušný základ vypěstovat krásnou zeleninu. Ještě to ale chce ty znalosti a zkušenosti ;-)

Slehnutá půda na záhonech

Když na jaře roztál sníh a odkryla jsem ochrannou vrstvu listí, půda byla dost slehnutá, kompost trochu sednul a propadnul větvičkovou vrstvou. Čouhala základní vrstva větví a větviček a tak nějak nebylo moc dobře souvisle do čeho set semínka. A teď co? Když do záhonu nasypu pytle kompostu, budu mít ty ředkvičky plné dusíku, no nevím, jestli je to dobrý nápad. A zasázet něco jiného? To by mi nesedělo další roky do mého systému... no pak jsem tam prostě přisypala klasickou hlínu ze zahrady s trochou kompostu a akorát si pěkně zavařila. Zanesla jsem si tam vajíčka slimáků, semínka měla co dělat, aby se tvrdou krustou prorostla nahoru, musela jsem pořád okopávat (a tomu jsem se opravdu, ale opravdu chtěla vysokými záhony vyhnout) a zelenina nešla zalévat, tvořily se akorát souvislé kaluže a semínka plavala. 

Prostě když už si dáte tu práci se založením vysokých záhonů, tak přisypat tam narychlo jen tak nějakou hlínu nahoru je opravdu pěkná blbost. Já už to vím.

Rozpraskaná půda u klíčících ředkviček? Neměla tam být kyprá tmavá super zemina? No jasně že měla,... no jo, no.

Minirostlinky, kam se podívaš

Jak já jsem byla hrdá na to, že nově založený záhon je už kompletně postavený na mém vlastním kompostu. Konečně jsem i já zvládla vytvořit kvalitní a dobrý kompost a mám ho dost, nemusím dokupovat... a vesele jsem pak do něj vysela semena cuket, semena kukuřice a zasadila sazenice paprik. Jenže pak to začalo klíčit. Měla bych mít radost, ne? Jenže mně neklíčila ta moje vysetá semínka, nýbrž stovky a stovky různých semínek z kompostu. Dýně, cukety, rajčata, sem tam i nějaký plevel, spousta brambor. A já nevěděla, co mám vytrhávat a co ne a jak vůbec poznám, co jsem zasela. Nakonec jsem koupila sazenice cuket na trhu, kukuřici nějak poznala a zbylé rostlinky celkem pracně všechny vytrhala a půdu pokryla mulčem. Trochu to pomohlo, občas ještě něco klíčilo dál, ale ne tak moc. A poučení pro mne? Vlastně nevím, vydlabanou dužninu cuket a dýní i slupky brambor hodlám na kompost nosit i nadále. Příště budu v případě cuket sazenice předpěstovávat, abych v nově založeném záhonu poznala, které jsou ty moje.

Nejdřív radost z vlastního kompostu, pak starost se stovkami klíčících semínek z kompostu a nakonec obrázek zamulčovaného záhonu, kde jsou už jen ty moje rostliny. Ale dalo to hodně práce.

Slimáci ve výškách

Jo tak na ztížení přístupu pro slimáky jsem se těšila. Vážně. Já věděla z diskuzí, že i vysoké záhony dokážou zdolat, ale říkala jsem si, že je to třeba trochu odradí, nebo zdrží. Což se tedy vlastně dělo, vždycky večer nebo po dešti jsem měla jistotu, že je právě z vnitřní strany mezi dřevem a nopovkou najdu, jak lezou nahoru k mé zelenině. Když jsem byla dost rychlá a vytipovala správný čas, posbírala jsem je. Nicméně se asi moc nedá mluvit o tom, že by záhony úrodu před slimáky ochránily. Musela bych instalovat speciální plechové zábrany zvenčí, jenže oni mi do záhonů lezli spíše vnitřní mezerou mezi nopovkou. Možná postupně vyzkouším měděné plůtky kolem záhonů, ještě nevím. Slimáky tedy řeším asi tak jako ostatní, co mají zeleninu jednoduše "na poli". Jsou tam tak jako tak. Nejvíc mi fungují aksamitníky v záhonech, naši slimáci lezou jako první na ně, takže se mi na aksamitnících u krajů záhonu dobře sbírají.

Neznalost velikosti zeleniny

Pořád mám v případě polykultur dost zkreslené představy o tom, jak budou vyseté a vysázené rostliny nakonec velké. A tak se mi přirozeně děje to, že cukety nakonec převálcují batáty, mangoldy rychle vyrostly tak veliké, že semínka vodnice sice vyklíčila, ale nic z nich nebylo. Přehnala jsem to s heřmánkem, že mi úplně převálcoval rostlinky černého kořene. A křez ("divoká roketa") jsem musela pořád usměrňovat, aby se vedle něj ještě vešly i podzimní bílé ředkve. Snad se časem poučím, co a jak daleko od sebe dávat.

V červnu ještě obvykle záhony vypadají spořádaně a v tu dobu si dělám iluze o tom, že tento rok se mi zelenina na záhony vejde. A pak s každým dalším letním dnem už vidím, jak hluboce jsem se mýlila.

Spálené rostliny

I když jsem věděla, že mám rostliny pěstované doma postupně "otužovat" a zvykat na slunce postupně, nepodařilo se mi to zrovna nejlépe. Čtyři dny otužování v polostínu nestačily, jakmile se sazenice paprik, celerů a ačokčy dostaly na záhon, popálilo je ostré plné slunce. Rostlinám potom trvalo měsíc, než se z toho dostaly a zvládly ještě obnovit listy a plodit. Některé se popálily úplně a musela jsem koupit nové rostliny. Otužování sazenic tedy zatím absolutně neumím.

Listy paprikám odpadávaly jeden po druhém, na rostlinách zbyly jen tak tři až čtyři a trvalo jim měsíc, než se z toho dostaly. Část to nepřežila a musela jsem nakoupit nové rostliny. Ačokču se mi taky podařilo popálit od silného slunce.

Škůdci a choroby
Ve vysokých záhonech se zelenině (která přežila moji péči nepéči) jinak po stránce živin daří poměrně dobře. Kvalitní kompostový základ drží vláhu, rostliny krásně rostou, třeba cukety jsem nakonec měla výstavní a veliké s obrovskými listy a množstvím plodů. Jenže vysoké záhony nejsou všechno, ještě se to s tou zeleninou musí umět. Takže jsem si samozřejmě pěkně zavařila například tím, že jsem cukety v létě v horku zalívala sprchou na listy. Samozřejmě se u nich rozšířilo velmi rychle padlí a já ho poznala až v momentě, kdy bylo zasažené půl každé rostliny. Křez, kadeřávek, růžičkovou kapustu i lichořeřišnici mi drancovali dřepčíci. Než jsem na internetu měla čas najít, co jsou vlastně zač a jak se proti nim bránit, lichořeřišnice už byla bez listů. Doteď nevím, jak se jí podařilo ještě vzpamatovat a jak se stalo to, že dřepčíci nakonec zmizeli, aniž bych cokoliv proti nim stihla udělat. Rostliny kopru mi schvátilo taky něco, asi mšice, že jsem nesklidila ani větvičku. A pórek má uhryzanou bílou část, mám podezření, že navzdory pletivu se mi do záhonu stejně dostala myš nebo nějaký jiný hlodavec.

Když si k tomu připočtete polníček, který nevyklíčil, endivii, která nechtěla růst, utlačené zastíněn zimní pórky, pálivé ředvičky, kukuřici bez zrn i slunečnici, která ani nevzešla... je až s podivem, že jsme pořád měli ze záhonů ještě celkem hodně co jíst. Mám považovat moji druhou postupnou startovací sezonu zeleniny za úspěšnou? Já ani nevím. Měli jsme a pořád máme co jíst, získala jsem spoustu zkušeností, asi to tak špatné nebylo.

Hlavně jsem vám sem ale chtěla napsat, že vysoký záhon na zahradě je fajn, jenže úspěšného pěstitele zeleniny z vás sám o sobě neudělá. Jsem z vysokých záhonů pořád tak nadšená jako na začátku, těším se, až mi můj bráška vyrobí poslední tři, které mi ještě chybí. Ne, nepustilo mne to, opravdu se mi tento způsob pěstování zeleniny nadmíru líbí. Jen to, jestli budete rodinu zásobovat kvalitní zeleninou, zrovna na záhonech nezáleží. Je to v něčem úplně jiném.