Když se zahrada převléká

Někdo si neustále mění dekorace v domě či bytě. Tu novou poličku, tady jinou vázu, tam obraz, změnit povlečení. Pár drobných změn a člověk má radost. Místo, které je důvěrně známé, najednou získá trochu jiný nádech a malé odlišení potěší, ale nevyděsí. Mám tyto malé a příjemné zásahy ráda a možná právě proto jsem si zvolila přírodní styl zahrady. Ta se totiž mění sama. Netřeba se nijak namáhat, listnaté užitečné stromy na jaře kvetou, v létě plodí a na podzim se každým rokem trochu jinak zbarví. Některé trvalkové květiny na začátku jara ani nejsou vidět, pak rozkvetou a rozzáří místo, aby později zežloutly a seschly či na ně v zimě sedali ptáci a vyzobávali semínka. Tohle mám vážně ráda. Nemusím skoro hnout prstem a zahrada je měsíc, co měsíc jiná.

Letošní duben a loňský listopad pod naší sladkovišní.

Necítila bych se dobře v moderní "koniferové" zahradě. Klasické okrasné jehličnany vypadají stále stejně a téměř beze změny. Jedině krátce z jara se objeví mladé světle zelené výhonky a stromek se  alespoň na chvíli "hodí do gala". Pěstěný anglický trávník si někteří lidé pletou s umělým kobercem v bytě. Jednou položíte a má být po mnoho let stále stejný. Zelená na jaře, zelená v létě (díky zalévání), zelená na podzim (díky každodennímu odstraňování barevných lístků z okolních zahrad přivátých), zelená v zimě (díky odhrabávání sněhu z trávníku). Ano, s tím zimním odhrabáváním a sbíráním každého lístku krapet přeháním, ale zas úplně odtržená od reality v tomto nejsem.

Místo toho zbožňuju, když procházím fotky a vidím, jak je zahrada každý měsíc krapet jiná. Někdy je plná zeleně, někdy se nádherně barevně rozzáří, jindy zbělá a někdy ji zdobí jen zemité a šedé barevné tóny. Trávník a louka je jednou plná žlutých hlaviček pampelišek, jindy bílo-růžovo-žlutá, později hnědá, nebo svěže zelená.

Výhled z naší terasy. Už teď je pokaždé jiný díky stromům. Bude ještě pestřejší, až dosázím tulipány, víc čechrav a další listnatý keřík.

Pořád je na co koukat. Moc jsem vám to chtěla i vyfotit, ale přiznávám se, že nějak neznám tu fintu, se kterou blogeři umí dělat snímky ze stejného místa. I když mám malou zahradu a ono není zase moc míst, kde si mohu stoupnout a zabrat nějaký zajímavý kout, každá fotka je jiná. A to jsem se u některých opravdu snažila je vyfotit stejně... jenže kdo si má pamatovat, kde přesně jsem stála a co přesně zabírala. Takže přesné a krásné fotky ze stejného úhlu, to asi nebude moje parketa.

Z ložnice koukáme na naši zahradu. Pohled na jaře a na konci léta.

Třeba vám ale i tak tyto snímky trochu ukážou, jak se naše zahrada mění. I když je to spíš o drobnostech, než velkém wow efektu rozdílných fotografií. Když ráno vstávám a dívám se z ložnice do zahrady, nekoukám na stejný obraz. Jednou vidím žluté a fialové krokusy, jindy se snažím v mlze rozpoznat obrysy bezového keře nebo v létě koukám na dozrávající rajčata. Na podzim se objeví fialkové podzimní krokusy a v dálce mi splývají se stejně barevnými hvězdnicemi. No a v zimě se večer dívám na zahradu rozzářenou barevnými světélky a ozdobami.

Stejná terasa. V parném létě ji poléváme vodou pro příjemnější vzduch a se synem tam trávíme čas ve stínu, kterého se nám na zahradě nedostává. Na podzim se na ní k večeru vyhříváme ve společnosti barevných květin a keřů.

Jednou procházím cestičkou mezi záhonem a loukou, jindy mám prostor pro hry či v zimě na stavění iglů. Jednou je vidět keře obsypané angrešty a rybízem, jindy zase hrušky dozrávající na stromě. Jednou je zahrada plná žlutých pampelišek, jindy jde zase do fialova díky levandulím.

Louky a zrající rybízy v pozadí v létě, vpravo začínající podzim s hvězdnicemi a suchými bylinkami.

Zima i pozdní léto se tak liší a přitom mají oboje svoje kouzlo.

Mám ráda, že zahrada není pořád stejná. Když mi přijede stejná návštěva po půl roce, stále bude mít smysl "jít se podívat do zahrady", i když už ji viděli. A hlavně já sama při procházení fotek vždycky žasnu a divím se, že před dvěma měsíci ta zahrada vlastně vypadala krapet jinak.

No, kdybyste věděli o nějaké stránce, blogu, článku, kde mohu nakouknout, jak se v průběhu roku mění nějaká cizí zahrada, předem děkuji za odkaz. Ráda se podívám.

Mám zimní hrušeň a nemám sklep

Na zahradu jsme si zasadili zimní hrušeň. Respektive z několika jiných hrušní právě zrovna Dicolorka přežila a tak ji máme. Její výběr byl tenkrát poměrně prozaický, jeden podzim jsme v bedýnce dostali parádní malé hruštičky a manželovi tak zachutnaly, že jsem si dala práci a zkusila přes paní bedýnkářku vystopovat, co je to za odrůdu. Prý Dicolor. Tak jsme ji sehnali a zkusili zasadit, bez rozmyslu a domýšlení důsledků. A ona nám přežila a i když jí nepřežily "kamarádky", opylily ji jiné hrušně z okolí a pěkně plodila. Plodnost jsem si raději pojistila zasazením staré odrůdy Muškatelka letní ještě do předzahrádky, ale prostě Dicolorku na zahradě už máme a nejspíš snad dlouho budeme mít.

Pár hrušek testujeme ponechat venku na dřevě podle rad mého táty a bratra.

A kde je tedy ten problém? V čem jsme to nedomysleli? No především v tom, že si na zahradu sázíme vysokokmen zimní hrušně a v našem moderním bungalovu nemáme sklep, ani garáž ani dílnu, ani chladný špajz ani chladnou chodbu. Nic takového. Víte, já si dříve myslela, že označení letní, podzimní a zimní hrušeň se jen vztahuje k době sklizně. Přesně k tomu momentu, kdy se mám natáhnout pro hrušku, utrhnout si ji a hned sníst. Což byla podle mne dost naivní a zjednodušená představa. Až dodatečně jsem se začala rozpomínat na to, jak děda rozlišoval, které hrušky se už "pod kůlnou", tj. v místě, kde je u nás skladoval, mohou brát a které ne. Měl v tom perfektní systém a jasně věděl, které hrušky už dobře měknou, které je potřeba dát do tepla, které už zpracovat a které vydrží ještě třeba měsíc. Dobře věděl, že jablka a hrušky se musí skladovat odděleně od zeleniny, aby nenačichly (na hrušky a jablka kůlna, na zeleninu sklepy).

No a právě hrušky zimních hrušní se nedají hned jíst ze stromu do pusy. Fakt ne. Zkoušeli jsme to a jsou hrozně moc tvrdé a není rozvinutá ta správná chuť (která je tedy dle diskuzí stejně asi z kategorie hrušek typu "ujde", viz https://www.zahrada.cz/forum/hrusne/dicolor-324252/). U té naší dicolorky se uvádí, že konzumně dozraje koncem listopadu či v prosinci... takže základní otázkou je, kde ty hrušky celou tu dobu mít?

Měly to být maličké hrušky, ale většina květů zmrzla. Strom dal všechnu energii do těch pár plodů, které (na dicolorku) poměrně přerostly.

Já vím, je to naprostá klasika. Nerozmyšlené brzké zasázení stromku, o kterém jsem toho moc nevěděla a teď, když už hrušeň přežila a začala víc plodit, teprve zjišťuji, že to nebyl dobrý výběr pro moderní malý dům bez chladných prostor. Jenže co s tím, ten hezký stromek už jen tak nepokácíme, když už toho tolik přežil, tak to s ním potáhneme určitě dál...

Nechci toho moc, stačí jen, aby hrušky někde vydržely do doby, než dozrají a budou dobré.  Pak už si je klidně nárazově spotřebujeme, sníme, připravíme či nasušíme. Nepotřebuji je skladovat do února, dle diskuzí se to stejně reálně u dicolorky nedaří, stačí jen do konce listopadu až začátku prosince maximálně. Koukala jsem se, co mám podle internetu za možnosti, když nemáme sklep:

1. Co se vejde do ledničky, mohu zkusit mít v lednici. Zvlášť uskladněné od zeleniny a dalších potravin, aby hrušky nepřevzaly vůně a nepřišly o tu svoji specifickou. Tím vyřeším ale jen pár plodů.
2. Někdo je s úspěchem skladuje v bedýnkách nad sebou u severní zdi domu, tak, aby na ně nepršelo. Ve dny, kdy má mrznout, jen celý štos zakryje dekou, zeď domu by měla trochu udržet teplo. Jinak je potřeba je mít odkryté, aby kolem nich mohl proudit vzduch a mohla k nim vzdušná vlhkost.
3. Lidé v bytech skladují hrušky na svých balkonech. Bedýnky si od stěn a podlahy izolují polystyrenem a hrušky ještě balí každou zvlášť do květinářského papíru. Nebo je pokládají na vlnitý papír nebo hobliny, aby tolik hrušky nevysychaly. Ke skladování totiž potřebují vysokou vzdušnou vlhkost, která ovšem na balkonech ve městech nebývá. V případě mrazů ještě lidé hrušky přikrývali dekou.
4. Kdybychom měli studnu, dal by se použít starý trik našich předků. Koše s hruškami se totiž spouštěly do jedné třetiny hloubky studny, kde je pro ně ideální prostředí, co se týká teploty a vlhkosti.
5. Mělo by jít snad využít i nevytápěné půdní prostory a podkroví. Dříve se prý hrušky dávaly na sýpku či do sena. Možná kdybych si vždycky nechávala trochu sena na zahradě v přístěšku na dřevo, mohla bych do něj hrušky uskladnit.
6. Dříve se také prý uchovávaly hrušky zahrabané v bednách s rašelinou přímo venku. Díky rašelině totiž mohly být venku i při mrazech, aniž by je poškodil.

Uskladnění přímo někde na zahradě mi poradil i můj táta a bratr. "Pamatuješ si, jak měl děda jablka i hrušky ve štosech přímo na zahradě pod stromy. I se stříškami. Aby k nim mohla raní rosa, ale nepršelo na ně a přitom to větralo... byly tam minimálně měsíc, než šly do kůlny." Na tohle jsem si nepamatovala, ale jak o tom začali mluvit, rozpomínala jsem se. Stříšky ze starých kuchyňských ubrusů, něco mi to říkalo, něco se mi vybavilo. Jablka a hrušky pečlivě vyskádané. Prý takhle zvládly i menší listopadový a prosincový mrazík a nic se nestalo.

Tak jsem zatím pár hrušek pokusně dala do otevřené dřevárky a uvidím, musím to prostě zkusit. Každým rokem něco zkusím a budu zas o něco chytřejší.

Třeba se to někomu bude hodit, ale ještě jsem našla pár tipů ke sklizni a uskladnění hrušek:

• Hrušky se pokládaly a obalovaly listy kapradí jako prevence hniloby.
• Pokud se uskladnily do sklepa se zeleninou, mohly i zhořknout.
• Pro dlouhé uchování prý není vhodné skladovat ranné hrušky v jedné místnosti spolu s podzimními.
• Jak poznáte, že se má zimní hruška trhat? Podle chuti nemáte šanci to poznat, nejsou ještě vlastně "dozrálé". Musíte jednu vzít do ruky a zkusit pootočit. Pokud se uvolní a zůstane vám v ruce, je ten správný čas. 
• Natrhané hrušky se nesmí umývat, ani leštit, to by ztratily svoji přirozenou ochranu.

A co Vy, moji čtenáři, byli jste s výběrem hrušně do zahrady úspěšnější a volili jste s větší rozvahou?

Další informace:
https://www.zahrada.cz/forum/skladovani/skladovani-hrusek-0222/

Lichořeřišnice v kuchyni

Teď na podzim je lichořeřišnice takovým malým pokladem na mých zeleninových záhonech. Nic jiného k průběžnému "okusování" tam nemám a ona po těžkém letní období najednou roste tak vitálně. Je mi až líto ji nějak nevyužít a tak jsem se trochu podívala po tom, co se dá s lichořeřišnicí dělat.

Přes léto jsem se bála tyto líbivé, lehce štiplavé listy využívat. Víte, mám celkem respekt k přírodním antibiotikům. Co když si na ně tělo zvykne a pak nepomohou, když to budu opravdu potřebovat? Mám brát lichořeřišnici více jako lék, nebo více jako zeleninu? Raději jsem si to nechala trochu projít hlavou a zkusila si najít více informací. Kamarádka mi například vysvětlovala, že nejde srovnávat působení přírodních látek v přírodní podobě v rostlinách s klasickými atibiotiky. Antibiotika působí velice specificky na konkrétní buněčné struktury bakterií v těle. Bakterie si potom dokáží vytvořit obranných mechanismus právě na tohle specifické působení (a tak vzniká rezistence). Jenže antibioticky působící látky v rostlinách působí komplexně a jinak. Neměl by tedy hrozit efekt rezistence tak, jako se to může stát při nevhodném braní antibiotik (nedodržení pokynů lékaře, opakované podávání po sobě, nedoléčení atd.)

Což ale hned neznamená, že by bylo v pořádku přijímat lichořeřišnice nadměrné množství. Pořád je to silná bylinka. Někde jsem četla (nemám ale nikde více ověřeno), že ve velkém množství prý může dráždit žaludek a střeva a může snižovat plodnost. 

Jak jsem si tedy používání lichořeřišnice vyložila já po svém? Osobně mi přijde v pořádku používat její listy a květy či poupata v její sezoně do jídel. V rozumném normálním množství. Ono nerozumně velké množství by stejně asi nikomu moc nechutnalo. Ale co se týká koncentrovaných přípravků - třeba tinktury, sušená na čaj apod. - tam osobně bedlivě sleduji dávkování a doporučení k užívání (obvykle např. 10 až 14 dní v kuse, ani jednou nevynechat, potom mít zase delší časový rozestup od další kůry). 

A teď už k tomu, jak se dá zrovna lichořeřišnice pustit do kuchyně.

Hvězda do salátů

Kdo ochutnal malé lístky přímo ze záhonu, ví, že jsou lehce štiplavé. Podobně, jako například ředkvičky. Štiplavost se zvyšuje, pokud je rostlina ve stresu, například kvůli škůdcům či nedostatku vody v letních vedrech. A právě tohoto lehce štiplavého, ale zajímavého efektu se využívá například v letních salátech. Je potřeba jíst listy v salátu čerstvé, v případě delšího skladování mohou hořknout. Líbí se mi kombinace s rajčaty a bazalkou, kterou zvolila kuchařka Aimée ve svém receptu "Tomato Nasturtium Salad with Dates and Pistachios": http://www.simplebites.net/nasturtium-and-tomato-salad-with-herbs/ Květy lichořeřišnice se také často používají do salátů kvůli své barvě a zpestření jídla. 

V salátech lichořeřišnicové listy i květy září. Zdroj obrázků: http://www.simplebites.net/, http://musicforthemorningafter--blog.tumblr.com/, https://www.thedailymeal.com/.

Pevná struktura pro různé rolky

Listy lichořeřišnice jsou poměrně hezké, relativně pevné, takže se přímo nabízí je zkusit plnit různými pomazánkami a pojídat jako předkrm či chuťovku bez pečiva. My zkoušeli tuňákovo-zeleninovou pomazánku a dobře to chuťově ladilo.

Rychlé rolky s tuňákovou pomazánkou, malé lístky jsem jen přehla napůl.

Jsou recepty, kdy se listy lichořeřišnice využívají i na tepelně zpracované rolky, například v tomto receptu: http://edibleherbsandflowers.blogspot.cz/. Případně se využívají listy a květy nakrájené do náplně rýžových rolek. https://nicholsgardennursery.wordpress.com/.

Jedlý talířek či tácek

Lichořeřišnicové listy se v drahých restauracích kolikrát využívají jako půvabná součást servírování. Na listu lichořeřišnice lze servírovat jednohubky, jako například zde: http://www.juddchef.com/blog/2015/10/29/nasturtium-salt-baked-sunchokes-esplete-and-garlic nebo třeba hlavní chod v podobě grilovaných sardinek na celém tácu z lichořeřišnicových listů: http://www.gourmettraveller.com.au/recipes/recipe-search/chefs-recipes/2014/11/grilled-sardines-with-nasturtiums-and-rosemary-tarator/.

Do pomazánek

Nakrájené listy a květy najdou své místo i jako přísada různých pomazánek, dipů či jen jako ochucení másla na chleba, skvěle by prý měly doplnit vajíčkovou pomazánku, toto použití se rozhodně chystám vyzkoušet. Někdo vyrábí z lichořeřišnice i pesto, ale mělo by být už hodně řezavé, pálivější, silné a výrazné, to už ne každému sedne a hůř se hledá dobré využití pesta v jídlech.

Lichořeřišnicové máslo či pomazánka. Zdroj obrázků: https://www.permaculture.co.uk/ a http://www.soniatasteshawaii.com/.

Další zajímavé tipy, na které se postupně chystám:

• Polévka s trochou lichořeřišnice podle receptu: http://larderlove.com/nasturtium-soup/.
• Fritatta s listy a květy lichořeřišnice
• Lichořeřišnicový chléb podle receptu: http://urvashiroe.com/2014/06/29/nasturtium-nhoque-da-sorte/
• Lichořeřišnicové noky podle receptu (dole): http://urvashiroe.com/2014/06/29/nasturtium-nhoque-da-sorte/

Ještě by se z poupat snad měly dát dělat nepravé kapary, nicméně nemám lichořeřišnice tolik, abych měla najednou tolik malých poupat a stihla to nějak zpracovat. Navíc by se tyto "kapary" neměly jíst ve velkém, protože prý mají projímavý účinek.

Pokud jste lichořeřišnici ještě nepěstovali, tak vězte, že je to v našich podmínkách jednoletka, která je citlivá na mráz. Obvykle se semena vysévají až po zmrzlých v květnu a nebo se rostliny předpěstovávají. Vypiplané rostlinky pěstované za oknem se potom po vytažení na slunce hodně snadno a rychle mohou spálit, je potřeba je zvykat opatrně. Jsou velice oblíbenou rostlinou pro zeleninové polykultury, protože na sebe poměrně dobře lákají škůdce a máte určitý čas k dobru, pustí se do lichořeřišnice někdy dříve, než vám začnou likvidovat důležitější zeleninu. Což ale prakticky znamená, že když chcete pěstovat samotnou lichořeřišnici, budou ji často trápit mšice, dřepčíci a také housenky bělásků či slimáci. Někdy se po jejich nájezdech dokáže vzpamatovat, někdy už ne. Není tedy úplně jednoduché ji pěstovat.

Je s podivem, že i když byla rostlina v červenci v podstatě zdevastovaná dřepčíky, ještě se dokázala do září takto rozrůst.

A co se týká pěstování pro léčebné účinky, nejčastěji si z ní lidé vyrábí alkoholovou tinkturu. Jejích podpůrných účinků pro boj proti bakteriím si nejvíce cenní ženy, které bojují s opakovanými záněty močového měchýře a potom lidé, které trápí například zlatý stafylokok. Nečekejte ale, že by samotná lichořeřišnice jen tak dokázala vyléčit zmiňovaný zánět močového měchýře. Je potřeba ji využít jako podporu komplexního preventivního přístupu: 

• opravdu, ale opravdu hodně pít, 
• využít tinkturu v období po braní antibiotik hlavně pro prevenci návratu spolu ještě s probiotiky kvůli původní antibiotické léčbě, 
• nejlépe omezit přidaný cukr ve stravě (max množství dle WHO je, pokud se dobře pamatuji, pro dospělého 25g denně, zkuste omezit na tuto úroveň - většina lidí ji překračuje - nebo ještě lépe se cukru úplně vzdát). Jde hlavně o jeho složku fruktózu v nepřirozené podobě, tedy "jen" nahradit cukr medem, obilnými sirupy či nezdravým agave sirupem a podobnými sladily absolutně nic nezmění. 
• zkusit nejlépe i nějakou protizánětlivou dietu 
• podpořit prevenci třeba i preparáty z brusinek a hlavně zdravou stravou a zdravým životním stylem. 

Teprve potom má člověk šanci naplno využít to, co lichořeřišnice jako lék nabízí...

Jestli máte zajímavý tip na jídlo z lichořeřišnice, budu ráda za Váš tip v komentářích.

Více informací a tipů:
https://conovehonakopci.cz/2012/08/lichorerisnice/
http://www.magazinzahrada.cz/rady-a-tipy/lichorerisnice-dostane-pryc-msice.html

Zdroj obrázků:
Aimée, Tomato Nasturtium Salad with Dates and Pistachios, http://www.simplebites.net/nasturtium-and-tomato-salad-with-herbs/
Margo True & the staff of Sunset Magazine, Nasturtium Salad with Omelette Ribbons Recipe, https://www.thedailymeal.com/nasturtium-salad-omelette-ribbons-recipe
Music for the Morning After, http://musicforthemorningafter--blog.tumblr.com/post/22245264656
Carl Legge, Nasturtium Flower Butter and Nasturtium Caper Recipes, https://www.permaculture.co.uk/readers-solutions/nasturtium-flower-butter-and-nasturtium-caper-recipes
Sonia Taste Hawaii, From the Herbal Gardens, http://www.soniatasteshawaii.com/2007/05/from_the_herbal_1.html

Říjen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v říjnu?

• Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barevných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře. Inspirujte se článkem Jak využít podzimní listí nebo Podzim – žádná nuda aneb patero tipů co dělat!

• Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu. Můžete trhat lískové ořechy, pokud už je za vás neotrhaly veverky, a sušit šípky na čaj. (Inspirace na podzimní zahradní dobroty.)
• Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, půvabné hvězdnice a chryzantémy. Zahradu si můžete zdobit okrasnými dýněmi i věnečky (inspirace na podzimní výzdobu zahrady).

• Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky. Stále tak můžete sázet cibuloviny (o cibulovinách).
• Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
• Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?