čtvrtek 26. října 2017

Když se zahrada převléká

Někdo si neustále mění dekorace v domě či bytě. Tu novou poličku, tady jinou vázu, tam obraz, změnit povlečení. Pár drobných změn a člověk má radost. Místo, které je důvěrně známé, najednou získá trochu jiný nádech a malé odlišení potěší, ale nevyděsí. Mám tyto malé a příjemné zásahy ráda a možná právě proto jsem si zvolila přírodní styl zahrady. Ta se totiž mění sama. Netřeba se nijak namáhat, listnaté užitečné stromy na jaře kvetou, v létě plodí a na podzim se každým rokem trochu jinak zbarví. Některé trvalkové květiny na začátku jara ani nejsou vidět, pak rozkvetou a rozzáří místo, aby později zežloutly a seschly či na ně v zimě sedali ptáci a vyzobávali semínka. Tohle mám vážně ráda. Nemusím skoro hnout prstem a zahrada je měsíc, co měsíc jiná.
Letošní duben a loňský listopad pod naší sladkovišní.
Necítila bych se dobře v moderní "koniferové" zahradě. Klasické okrasné jehličnany vypadají stále stejně a téměř beze změny. Jedině krátce z jara se objeví mladé světle zelené výhonky a stromek se  alespoň na chvíli "hodí do gala". Pěstěný anglický trávník si někteří lidé pletou s umělým kobercem v bytě. Jednou položíte a má být po mnoho let stále stejný. Zelená na jaře, zelená v létě (díky zalévání), zelená na podzim (díky každodennímu odstraňování barevných lístků z okolních zahrad přivátých), zelená v zimě (díky odhrabávání sněhu z trávníku). Ano, s tím zimním odhrabáváním a sbíráním každého lístku krapet přeháním, ale zas úplně odtržená od reality v tomto nejsem.

Místo toho zbožňuju, když procházím fotky a vidím, jak je zahrada každý měsíc krapet jiná. Někdy je plná zeleně, někdy se nádherně barevně rozzáří, jindy zbělá a někdy ji zdobí jen zemité a šedé barevné tóny. Trávník a louka je jednou plná žlutých hlaviček pampelišek, jindy bílo-růžovo-žlutá, později hnědá, nebo svěže zelená.
Výhled z naší terasy. Už teď je pokaždé jiný díky stromům. Bude ještě pestřejší, až dosázím tulipány, víc čechrav a další listnatý keřík.
Pořád je na co koukat. Moc jsem vám to chtěla i vyfotit, ale přiznávám se, že nějak neznám tu fintu, se kterou blogeři umí dělat snímky ze stejného místa. I když mám malou zahradu a ono není zase moc míst, kde si mohu stoupnout a zabrat nějaký zajímavý kout, každá fotka je jiná. A to jsem se u některých opravdu snažila je vyfotit stejně... jenže kdo si má pamatovat, kde přesně jsem stála a co přesně zabírala. Takže přesné a krásné fotky ze stejného úhlu, to asi nebude moje parketa.

Z ložnice koukáme na naši zahradu. Pohled na jaře a na konci léta.
Třeba vám ale i tak tyto snímky trochu ukážou, jak se naše zahrada mění. I když je to spíš o drobnostech, než velkém wow efektu rozdílných fotografií. Když ráno vstávám a dívám se z ložnice do zahrady, nekoukám na stejný obraz. Jednou vidím žluté a fialové krokusy, jindy se snažím v mlze rozpoznat obrysy bezového keře nebo v létě koukám na dozrávající rajčata. Na podzim se objeví fialkové podzimní krokusy a v dálce mi splývají se stejně barevnými hvězdnicemi. No a v zimě se večer dívám na zahradu rozzářenou barevnými světélky a ozdobami.
Stejná terasa. V parném létě ji poléváme vodou pro příjemnější vzduch a se synem tam trávíme čas ve stínu, kterého se nám na zahradě nedostává. Na podzim se na ní k večeru vyhříváme ve společnosti barevných květin a keřů.
Jednou procházím cestičkou mezi záhonem a loukou, jindy mám prostor pro hry či v zimě na stavění iglů. Jednou je vidět keře obsypané angrešty a rybízem, jindy zase hrušky dozrávající na stromě. Jednou je zahrada plná žlutých pampelišek, jindy jde zase do fialova díky levandulím.
Louky a zrající rybízy v pozadí v létě, vpravo začínající podzim s hvězdnicemi a suchými bylinkami.
Zima i pozdní léto se tak liší a přitom mají oboje svoje kouzlo.

Mám ráda, že zahrada není pořád stejná. Když mi přijede stejná návštěva po půl roce, stále bude mít smysl "jít se podívat do zahrady", i když už ji viděli. A hlavně já sama při procházení fotek vždycky žasnu a divím se, že před dvěma měsíci ta zahrada vlastně vypadala krapet jinak.

No, kdybyste věděli o nějaké stránce, blogu, článku, kde mohu nakouknout, jak se v průběhu roku mění nějaká cizí zahrada, předem děkuji za odkaz. Ráda se podívám.

5 komentářů:

  1. Jitko, myslím, že pokud jde o lásku k zahradě plné listnatých dřevin a trvalek, máme k sobě hodně blízko :-) Já mám trochu blíž k anglickým zahradám, které pracovně označuji jako "udržovaná divočina" - udržovaný je trávník (i když to doma nehrotíme, herbicidy nepoužíváme, sekáme pravidelně, ale s ohledem na počasí, v létě necháváme trávu více vyrůst, aby si stačila zadržet více vláhy, trávník při sekání mulčujeme), divoké jsou záhony :-) Vlastní zahradu jsem se snažila založit jako celoročně zajímavou a snad se mi to i povedlo - měsíc po měsíci a někdy i častěji její vývoj zachycuji fotoaparátem. Většinu výstupů lze nalézt na mém blogu, pod štítkem "zahrada": http://agnieszcinykratochvile.blogspot.cz/search/label/Zahrada. Krásné podzimní dny A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je nádhera! Moc děkuji za Vaše fotky, máte překrásnou zahradu!

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš krásnou zahradu, šikulka. :-)

    Jen tak dál. Ola

    OdpovědětVymazat
  4. Aj mne sa to takto páči:-)
    Sama to po malých krôčikoch robím tiež, pozorujem, skúšam, sadím....teraz idem založiť vyvýšenú hriadku ako kompostér, ktorý sa bude prekladať dreveným popolom a na jar pridám zeminu a budem do neho rovno sadiť.

    OdpovědětVymazat